A je to tu – s pomalu se barvícím listím se objevily i dýně. Velké, malé, tvarů nejrůznějších, často teple oranžové, ale i zdobné žluto-zelené. Vždycky se na tohle období těším, protože je pro mě stále tak trochu nové. Když jsem byla malá, nebyly dýně zdaleka tak vidět!
Letos to bylo poprvé, co jsem si dýni zasadila – hokaido. Výsledek byl kapku rozpačitý. Copak rostlina se s nijak excelentním místem k růstu vyrovnala výborně – použila jako oporu mladou jabloň a vyrostla mi tak dýně stromová:)) Ovšem i tak měla jen dva plody, z nichž jeden poškodily kroupy, takže se zkazil už na rostlině. Druhá dýňka se ale povedla pěkně:))
Dýně stromová jabloňovitá:))
Tak jsem ji jeden den ustřihla a vzápětí proměnila na hrnec dobré dýňové polévky – byla to ta moje, co do ní přidávám celer, kořením zázvorem a troškou mild madras curry. Ovšem dýně začaly dozrávat i u sousedů, takže mi brzy přistála na stole hezká malá oranžová dýně od sousedky Evy.
Jasně, bude polévka – ale až na víkend, až bude někdo doma. Co asi tak má s dýní dělat člověk, který je na ni sám? Inu, jen si tak mlsne. A třeba si s pomocí dýně nastaví jídlo, které by jinak nestačilo. A tak vznikl pokus s dýní, libovou vepřovou pečení, cibulí – nebo pórkem – a mlékem.
Když jsem doma sama, tak se mi osvědčil následující koncept: koupím si kus libového masa (vepřová pečeně, kuřecí nebo krůtí prsa), naložím si plátky v oleji s kořením podle aktuální chuti a dám to do ledničky. Když přijde čas si ukuchtit jídlo, tak prostě plesknu na pánev jeden plátek, k němu hodím výběr zeleniny (dobrá, v létě většinou cibuli nebo papriku a rajčata), opeču, případně trochu v něčem podusím a sním s kouskem chleba, protože se mi obvykle nechce dělat teplou přílohu.
Abych věci kapku obměňovala, přidám tu cuketu, jindy i lilek, občas brokolici. Někdy přidám jen cibuli a maso na talíři obložím čerstvou zeleninou. Nemohu říct, že by to bylo extra dobrodružné, ale jíst se to dá, je to rychlé a moc se po tom netloustne:)) No, a když přišel čas dýní, tak jsem přemýšlela, jak ji do tohoto konceptu zakomponovat, aby to nebyla jen nouzovka, ale spíš dobrota.
Chutný detail
Aktuální maso byla libová vepřová pečeně bez kosti, tak jsem ji dala opékat na té trošce oleje, co v něm byl ten plátek obalený. Když jsem maso otočila, přidala jsem na půlkolečka nakrájenou cibuli a dýni nakrájenou na menší silnější plátky. Osolila jsem to, přidala maličko kurkumy a po chvilce plátky dýně otočila. Když byly opečené z obou stran, zalila jsem to mlékem (plnotučným, z farmy:)) a nechala to hezky probublat a trochu vypéct.
Opečená dýně ještě trochu změkla a krásně se spojila s mlékem a stejně změklou opečenou cibulí. Ten den jsem nebyla líná a uvařila jsem si brambory – a dohromady to bylo moc dobré!
Na talíři – druhý kousek zbyl „na potom“:))
Jinak plánuju zkusit dýňovo-bramborovou kaši. http://www.toprecepty.cz/recept/29484-bramborovo—dynova-kase-s-pecenym-cesnekem/ Už jste to někdo jedl? Já někdy dávám brambory do dýňové polévky (zase jiná varianta, tato bez celeru:)) a je to moc dobré, brambory a dýně si podle mého spolu rozumějí.
A tak se dnes ptám: co vy dýně? Máte je rádi? Pěstujete je? A jak se vám letos dařilo? Jaká jsou vaše nejoblíbenější jídla z dýně? A používáte dýně ozdobné?
A jedna soukromá: jakou máte zkušenost s máslovou dýní? Ráda bych ji zkusila, pokud se mi ovšem na ni podaří v obchodě narazit. V sousedství se totiž pěstují jen oranžové dýně obyčejné a hokaido.
Dýně zdobí i chutná
V zájmu budoucího experimentování jsem dnes zakoupila krásné vepřové řízky a máslovou dýni a v týdnu to vyzkouším. Už se těším.
Tak mám díky Markovi přeinstalované počitadlo a programy mi už zase reagují v řádu vteřin a ne světelných let, to je úleva! Mám tam teď windows desítky, tak uvidím, jak to pojede 😛
Tak jsme se přesunuli od dýní k povidlům, mňam! Musím říct, že bramborové placky se u nás nedělaly, takže tuhle chuť neznám. Ale šišky s mákem nebo s povidly a ořechy, ty zase jo! Mám to ráda doteď.
A Matylda má nové kocourkky, tak počítám, že přibude zásoba prima historek z obnovené strakaté smečky (inlove)
No a já začínám nosit jídlo plachému zatoulanému kotěti, uřvanému čertovi nebo čertici a říkám si, co s ním proboha udělám, pokud by se ho náhodou i podařilo chytit? Zatím ho krmí i lidé okolo místa jeho výskytu, jenže ten malej trouba leze zaparkovanému auto do motoru – odtud jsem ho dostávala včera. Přemýšlím, jestli by nepomohla krabice od bot s ručníkem a s vyříznutým otvorem jako pelíšek – myslíte, že by plaché kotě dokázalo takový dočasný obývák přijmout? Třeba by pak nelezlo do toho motoru, mám hrůzu, aby s ním to auto jednou nerozjelo. Ale majitel auta o kotěti ví (včera jsem ho burcovala až kam), tak snad si dá na mňoukající auto pozor…
Myslím, že při pravidelném přísunu potravy a laskavém slově kotě záhy pochopí, kde se zdržovat a posléze kde je jeho doma, a budeš to mít 🙂 . Tak jsem získala našeho Toníčka. Pokud ho nechceš mít přímo doma, tak by asi bylo nejlepší lákat ho někam do nějaké kůlny nebo nějakého takového přístřešku, kde by se mohlo v klidu schovávat a spát. A pak mu tam udělat nějakou zateplenou budku. Jestli přijme krabici, toť otázka, preference koček, pokud jde o pelíšky, jsou nevyzpytatelné (snad s jedinou jistotou, a tou je postel).
Ono se nachází dost daleko od našeho domu, u místního zdravotního střediska. Problém je, že je strašně plaché a že leze do toho auta. Tak mě právě napadlo, že kdyby mělo nějaký jiný úkryt, nelezlo by do motorů. Jinak je to celkem dobré a bezpečné místo, ještě není veliká zima a někdo mu tam už dal trochu mléka a granule. (kapsičku ocenilo víc:)) Pokud se ho nepodaří brzy odlapit, začnu shánět útulek se sklopcem.
Jinak že mě nějak vzalo za srdce, to jo, ale takhle plaché kotě, dva psi nezvyklí na kočky a sbíječka dunící domem… minimálně ti zedníci budou dělat kravál ještě tak dva týdny, psi sice kočkám neubližují, ale zato je vydatně honí, když mají příležitost. Prostě pokud by ho CD chtěla u nás, musela by dělat doslova zázraky (angel)
No uvidíš. Hlavně, aby se mu nic nestalo. Pokud jde o tu plachost. Toníček byl takový plašan, že když jsem mu dala jídlo na zahradu, musela jsem zajít zpátky do domu, aby se vůbec přišel najíst. A jen se něco šustlo, byl pryč. Trvalo to hodně dlouho a postupovali jsme po malých krůčcích. Dnes je to mazlíček, ale stejně je pořád ostražitý (ale on nemá tu nohu a ocas, takže bůhví, co se mu stalo, možná proto je pořád trochu ve střehu). Já ovšem nemám psy, takže tenhle problém tu nebyl.
Zítra jsem v Praze, ale večer k němu zaběhnu. Uvidím, co bude nového 🙂
na kotě jsou granule asi veliké…a tvrdé a potřebuje měkkou stravu,pokud přezubuje a pít,hlavně pít… nejlepší by bylo odlovit ho do sklopce….
Dede, držím palce, abys to kotě dostala z motoru. To opravdu není ideální schovka. Jenže…. kočka si ZÁSADNĚ vybírá pelech sama. Takže, když jí nabídneš něco, co je podle Tebe lepší, vůbec to neznamená, že si to kočka myslí také. Kočce je kupodivu celkem jedno, zda leží na tvrdém nebo měkkém, hlavně to musí být místo, které si vybrala SAMA.
Naše Micinka klidně u kamen lehávala na polenech dříví, a ta byla pěkně hranatá. Bylo jí to fuk. Amálka klidně leží na parketách, a když jí na to místo cokoli měkkého dám, začne to místo okamžitě ignorovat. Prostě, ona si to tak nevybrala, a co jí tam mám co strkat. A je úplně jedno, že je to měkká deka nebo pelíšek. To jen pro ilustraci. Tudíž představa, že kotě lehce akceptuje bedýnku je dost odvážná. Samozřejmě záleží na konstelaci.
Jako nejschůdnější cestu pro ulovení kotěte v zájmu jeho života a bezpečí vidím sklopec a pak ho dostat na civilizované a bezpečné místo, kde si bude moci zvyknout na lidi.
Pokud kotě akceptuje kapsičky, lákej ho na kapsičky. Kočky, i trochu odrostlejší koťata, milují syrové maso a cítí ho velmi dobře – kuřecí prsíčka by měla zabrat, pokud ho chceš chytit. Tedy, Micánek miloval i zadní hovězí nebo svíčkovou, ale Amálku to zase neoslovuje 🙂 Jsou sice granule pro koťata, ale kotě se je musí naučit jíst (třeba to musí odkoukat od mámy kočky nebo musí být na počátku navlhčené) a to asi není pro tohle kotě v této chvíli zrovna to pravé.
Držím palce, aby se výtržník brzy dostal do bezpečí.
jde do tepla-do motoru,a nikdo tam na něj nemůže, je to jeho úkryt..tohle dělal i můj Miňák, než jsem ho dostala z parkoviště domů…krabice od bot se ti rozmočí, musíš polystyrenovou-dělají přesně jako bydlíky pro venkovní kočky…dát ji tam, do ní seno,aby bylo v měkkém a tgeplém…k budce jídlo a vodu a chodit doplňovat, bedničku přidělat,aby ji neodfoukl vítr..upozornit i lidi,aby to nevyhodili…když do bydlíku nebude foukat,nebude mít kotě tendenci lízt k teplému motoru…i když,kdykoliv zapnu topení,kdo se z něj odmítá pohnout? Miňák….
Dede, když jsem viděla fotku „Dýně stromová jabloňovitá:))“ už jsem se celá perplex chystala jít googlit, co že to máš doma za odrůdu, zda je to nějaká čistě evropská :)) Ale je to dýňečka krásná.
V mém dětství tatínek také dělal dýňový kompot – z velkých, žlutých, oválných dýní. Kostičky v octovém nálevu, co ještě dalšího si nepamatuji. Měli jsme jich v zimě v předsíni na skříni vyrovnané řady. Než mi vytrhli (v 16letech) krční mandle, trpěla jsem na hnisavé angýny. A na zahnisaný, rozpálený krk byl tenhle ostrý kompot (hned vedle zmrzliny) skvělý lék – dokázala jsem sníst na posezení celou litrovou sklenici, to ostré pálení nálevu bylo přesně to, čím jsem potřebovala zahnisaný krk „zchladit“.
Různé dýně a pumpkins jsou zde populární, ale já s nimi doma nevařím, vlastně jsem myslím ani nikdy nejedla dýňovou polévku. Ale manžel velmi často při nákupech přinese domů „pumpkin pie“. Je dobrý, ale protože manžel kupuje pořádně velký, než ho sníme, na další hned tak chuť nemáme. Na takovéhle koláče se ale musí používat male druhy pumpkins, ty velké, jsou moc vodnaté, vlasaté, prostě to není ono. Pumpkinová náplň do koláčů (buchet, muffins atd) se tu běžně prodává v plechovkách a myslím, že se používá vice, než vydlabovat čerstvou dýni. Ovšem dekorace z dýní a pumpkins jsou celoamericky oblíbené. Před lety jsem je také stavěla před dům, teď už jsem nějak zlenivěla.
Jenny obdivuji skvělou fantaziji lidiček, kteří se zúčastnili „dýňobraní“.
Jo, povidla na bramborák milujeme s manželem oba !!!
Tady fotka, když jsem ještě pumpkin také kupovala
http://marickac.rajce.idnes.cz/Dixie_a_Smoky/#10_-_Dixie_a_pumpkin.jpg
Borůvka má dneska sedm- kdysi to bylo zvířetnické štěňátko a dneska je to paní madam.
Tak to jsou s Pitinou stejně staré – stejný ročník … že gratuluju….
Gratuluji Borůvce,má narozky na svátek zvířat,takže dvojnásobně slavnostní den.
A co nová čiči,bude?
Už je 🙂
Ti mrňousové z Hodonína? Cha chá, to budete mít veselo.
Ano, ti dva 🙂
Ale už jsou kapku větší, vykastrovaní – a všeteční 🙂
fotky a komentář,jména… prosím…
Jeeej, to som tešivá! 🙂
Blahopřeju Borůvce k narozeninám! (inlove)
A jsem ráda, že dostala do smečky dva strakaté kotěcí haranty na výchovu, to si hraběnka Borůvková nenechá ujít (chuckle)
Tak dneska jsem byla pozvaná hádejte na co? Ne na dýně, ale na vaření trnek (povidel). Řeknu vám – člověk vlastně nic pořádného nedělá, jenom stojí u kotle a míchá, ale su zedřená jak bulhar. Hlavně mne bolí mezi palcem a ukazovákem pravé ruky, jak sem držela kopisť. Ale trnky se povedly – krásně voňavé, sladké (a bez cukru!) a husté!
A tak jsme vzpomínaly – když jsme pomluvily celou rodinu (rofl) – na vaření trnek „kdysik“. Vařívali se dva dny a dvě noci bez přestání, kotel se nadstavoval lubem z řičice, aby byl vyšší, pořád se přidávala hmota namletých trnek a výsledek byl tak hustý, že se dával do bedny a k dalšímu použití se vykrojil kus a zase se rozvařil. Mamka říkala, že na vaření trnek se nejvíc těšili staří lidi – asi to pro ně bylo něco jako osmačtyřicetihodinová reality show (chuckle) .
A jak jsme tak přikládaly voňavé dřevo pod kotel, vzpomněly jsme i našího stařečka (chuckle) . Totiž oni milovali otevřený oheň (třebas když se vařili erteple pro prasata nebo se vařily právě ty trnky nebo hadí polívka – všude tam, kde se něco vařilo na kotli). „Musím si nahřít ty svoje brnkavý kolena!“ říkávali a otevřeli ohniště, aby na ten oheň dobře viděli. Jednou si je tak dlouho nahřívali, až se z nich málem stala živá pochodeň – totiž staří chlapi – jejich rovnici (narodili se v roce jedna minulého století) denně nosili přes gatě pracovní zástěru – no a ta jim „z ničehož nic“ chytla. „Stařečku, vy už si ty kolena nenahříváte, vy si ich už aj grilujete!“ upozornil jich náš taťka. A jak nemohli na nohy, naráz skákali hošije aj s búcháním rukama po nohách (rofl) …
A abych byla stylová, tak jsem mamce uzmula oranžovou hokaido a už z ní je polívka pro Jendu k večeři.
Ygo, vaši stařeček sú moja láska. Byli enem o štyry roky starší než můj tata…Netrúfám si typnút, esli by si ti dvá rozuměli, ale určitě by našli aspoň v nečem společnú řeč. Přinejmenším ten oheň…
My jsme švestková povidla sice vždycky kupovali – prodávaly se ve voskovaném papírovém kelímku, ale i ta kupovaná povidla bývala často tak tuhá (a černá), že je máma z toho kelímku taky vykrajovala a rozvářela, aby se to dalo mazat. Při tom rozváření do toho obvykle špricla trochu rumu, aby to líp vonělo. To pak takové bramborové placky (přesňáky) omaštěné sádlem a namazané těmi rozvařenými povidly, to byla pochoutka! (fanatici zdravé výživy nechť to nečtou 🙂 )
Tapuz, mám slin plnou hu..pusu! Jo a fanatici zdravé výživy tu – doufám – nejsou 😀
To by ty mlsotníky vypadaly!!
Naopak. Fanatici zdravé výživě tu jsou. Přesňáky se sádlem a povidly je přece zdravá strava.
a přes ta povidla ještě sýpnutá mletým makem s trochou cukru nebo streoihaným perníkem…hmmm, to bylo něco…
Tak u nás se zase dělaly bramborové šišky (šlejšky) vařené ve vodě, pěkně klouzavé, zalité těmi horkými povidly s trochou cukru a máslem a posypané sekanými spařenými loupanými mandlemi.
Ech holky, jen to čtu, tak mi stoupá cukr. Co jsem komu udělala, že jsem zdědila samé „lepší“ věci :@ –
Ygo, tys nás při neděli obdarovala staříčkem! To mám radost (inlove) A ještě taková pěkná historka:))
YGÓÓÓ, nejsi škudlil, dát padesátku za jednu dýni. Já kdybych nedostalaa neurodila se mita jedinná 😉 , tak také za ttuo cenu z ní nevařím (punch) .
Jo a dýně se pěstují ve velkém nebo vykupují se na lisování oleje z dýňových semen. Dýňový olej.
Šmánkote, musím po sobě číst (fubar) . Zatím jsem si nezvykla na novou noťasovou klábosnici.
Mne se letos urodila jedna rostlinka dýně hokaido na kompostu. Jak jsem loni vysypala nějaká semínka na kompost, tak letos z jara začalo něco růst a ejhle – hokaidó. Urodila se jenom jedna dýně, ale od Evi, jsem dostala další. Dnes bude polévka, jdu vařit. Ten Tvůj recepis vypadá jedle a hlavně rychle (y) . Nejsem vařící fanda, takže ta jednoduchost a bleskovost láká!
Tak přispěji „Dýňobraním 2015 “ ze spřízněné vedlejší obce Horní Újezd, je tam moc šikovný spolek a paní starostová Alenka.
http://www.rajce.net/a11936353
Já se už kochala a jak jsem říkala na spřátelených stránkách, nejvíc mne potěšil holý zadek a prsa … co to o mně asi tak vypovídá?!
Nebúj, to zaujalo mnoho lidí, navíc to bylo na začátku dědiny,kde někteří motoristi byli výjevem zaskočeni. :-))) Jako živý to bylo.
Jenny, dýňobraní z vašeho kraje jsou úžasná!!! Jsem stejná jako YGA, vedou prsa a zadek, ale i ostatní postavy jsou vtipné. Novomanželé, prodavačka dýní, nebo dáma s parapletem a umělým chrupem 😀 !
Pre tekvice mám silnú slabosť. Mám rada klasickú tekvicu ako prívarok či zapečenú s mäsom, mám rada aj polievku z hokkaido tekvice. A veľmi rda mám tekvicové dekorácie. Ale to sa priznávam, že siaham po hlinených tekvičkách rôznych tvarov a úsmevov, do ktorých sa dávajú sviečky. Mám nimi obložený celý byt od začiatku jesene až po advent. V noci ich zvyknem zapáliť – mám súkromný halloween celú jeseň 🙂
Moje maminka taky dělávala dýňový kompot. Nepředstírala, že je ananasový, a měla ho zřejmě opravdu ráda. Mně nechutnal, ale jako holka jsem ho jedla, nechtěla jsem dělat dusno. Z dýně jsme občas dělali jakousi pomazánku, moc si to nepamatuji, jen vím, že v tom byla i rajčata, nějak se to rozvařilo, propasírovalo, okořenilo, přidávalo se do toho trochu sádla a ještě se to zavařovalo ve skleničkách (bylo v tom asi i něco dalšího, už nevím přesně). Pokud si pamatuji, nikdy jsme to nepoužili jako pomazánku, dávali jsme to pod maso, byl to takový dobrý základ na zeleninovou omáčku třeba pod dušené hovězí plátky. Jinak nemám s dýněmi zkušenosti. Ale jak to tady čtu, docela mě to láká zkusit, možná by mi to chutnalo. Mám k těmhle plodinám takový nevyjasněný vztah. Melouny, vodní i cukrové, mám ráda, okurky také, naopak nemám ráda cukety a patizony. Uvidím, asi to zkusím, třeba budu příjemně překvapená.
Hmmmmm dýni můžu tak akorát jako dekoraci. Vydlabanou na svíčku a nejlépe sádrovou, aby se dala používat víc let.
Ani polévky, ani kompoty, ani jiná jídla z této zeleniny. Nechutná mi to.
Nemusím lilky ani cukety i když receptů na jidla z nich mám spoustu a hodně jsem jich i vyzkoušela. Ale není zo můj šálek kávy.
Jak to tak vypadá, asi budu patřit k výjimkám, které měly rády kompot z velké oranžové dýně, aspoň v době, kdy jsem ještě byla u maminky. Nenesl ovšem hrdý název ananasový.Mamince žádné tresti do kuchyně nesměly. Tedy jednou jsme ji koupily, že to na trošce zkusíme, ovšem když byla lahvička otevřená… šla bleskově do popelnice. Maminčin dýňový kompot prošel lázní v octové vodě, opláchnut, uvařen v cukrovém nálevu a uložen do sklenic s plátky citronu a zavařen. Citron dodal kyselost a nádech – spíš jen připomínku – hořké chuti a sám, byv zavařením, proslazen, se také dal spapat (mlsný :P) .
Jak zmínila Sharka, i dýňové zelí bylo u nás oblíbené, jen bylo třeba pečlivě hlídat, aby z něj nebyla „mňaga“ – aby se dýně nerozvařila. Pak jen trochu soli,pepře a octa…
Dýně ne, děkuji. Já spíš jsem na stromové ovoce. Mám na zahradě dvě jabloně prastarých odrůd, na které jsem opravdu pyšný a už se na ně těším, kupodivu sucho zvládají dobře a vypadá to na jen velmi mírně podprůměrnou úrodu.
OT – ještě jedna momentka z domácí smečky 🙂
Abychom nevyšli ze cviku a botiček, podařilo se Ari si včera přes den na zahradě říznout pro změnu zadní tlapku. Není to ale nic vážného, jen nosí botičku a stejně trvá na tom, že bude stavební dozor – holky nesnášejí, když jim něco uteče:))
No a tak se stalo, že jsem včera odpoledne šla na trénink jen s Berry. Ta byla celá nedočkavá, na stopách se snažila cválat (co je to čerstvá stopa, že), tak jsem ji brzdila… ale šla moc hezky, tak za odměnu bylo kromě mňamky i házení míčkem. Po první stopě to bylo na louce, normálka. Druhá končila na podmítnutém poli se zbytky slámy. Házím míček – a trefím zajíce! Vyletěl a Berry za ním! Ale protože nebyla ve smečce s Ari, otočila to snad už po šedesáti metrech a šla si najít míček (chuckle)
Jinak tohle se mi povedlo už podruhé – poprvé jsem málem trefila zajíce klackem a utekl mi za ním Daník (blush)
Prostě začal podzim a až do jara tak budeme v obležení divoké zvěře, které zmizely úkryty ve vysokém podrostu a stala se tak i pro nečuchací jedince zcela všudypřítomnou…
Ha, trefila zajíce míčkem. Dede to nevymyslíš!!! Mám také zkušenost na trefu s míčkem 😀 .
Z dětství znám pouze ty obrovské oranžové dýně – pěstovaly se v turkyni (kukuřici) jako přídavná plodina a na podzim se svážely po celé dědině – tu na kárce, tu na vlečce za zlostkem (u nás). A proč se jich pěstovalo (a stále pěstuje) takové množství? Tak určitě ne pro zavařování ála ananas (podle mne pěkně hnusná záležitost, ale proti gustu žádný dišputát), ale kvůli jejich vnitřku – jádrům – osolené a pomalu sušené v troubě – a pak hrst do kapsy a loupat a loupat a loupat – jak já to miluju – a navíc je to zdravé (rofl) . No a ten obal (škorbele) se pomlel prasátkům a těm to šlo taky k duhu.
Jinak v poslední době jsem přišla na chuť polívce z hokaida „dle Renaty“ – s rozemletým horčičným semínkem a kary, balzamikovým octem a zakysanou smetanou.
Bohužel, jak bylo již řečeno Matyldou – letos se neurodilo (teda mamce se neurodilo)! Takže polívka jenom málo (jsem škudlil a padesát kaček za dýni na polívku se mi zdá tuze tuze) a letošní jádra vůbec … ještě že má mamka z loňska ve vakuovém balení (chuckle) .
Poznámka – když byl hokaida dostatek, dávala jsem je i pod pečené maso a do čerstvého leča a hlavně do svíčkové – hezky omáčku zahustila (nebylo třeba záklechtky) a hlavně zabarvila.
tak semínka jsou super,o tom žádná,jím je i se slupkou…střevům to dělá moooc dobře…ale k tomu kompotu – ony s tím dříve hospodyně fakt nic víc nedělaly a když nebyly na vánoc emandarinky a ananas, tak když to nebylo jen napižlané na kostky, ale někdo se patlal s tvarem vlnek a troujhelníčku nebo vykrajovátkem dělal kolečka..tak to v bouli nebo v kompotové misce bylo dobré….
svíčková z dýní je dobrá, a když je hodně hustá tak to lze použít jako omajdu k té svíčkové a barvičku to má fakt nádhernou dochutí se to podobně a je to dobrota. Jen strávníci chvíli přemýšlí,co je na tom jinýho…. (chuckle) , jsou z ní dobré i ovocné bonbony-kandovaná dýně….
Dneska jsem mimo mísu. S dýněmi nemám žádnou zkušenost.
Míšo, tak třeba můžeš říct, jestli se ti líbí, jestli by sis dala ko šíku ty malé ozdobné dýňky, případně, jestli ráda nosíš „dýňovou“ barvu (inlove)
Dýňové konverzaci se meze nekladou a někdy dokonce ani nemusí zahrnovat dýně! (chuckle)
Dýňovou oranžovou barvu nosím a mám moc ráda. Společně s mojí barvou podle zvěrokruhu červenou a vínovou jsou to moje stálice. V oblečení i doplňcích.
Kačka si dneska koupila dvě malinké polystyrenové dýňky- cca 4 cm velké 🙂 Chce podzimní čelenku 🙂
jsem koumala ,že náušnice 😀
Ou nou, touží po čelence 🙂 A asi mi trochu okudlá věnec na dveřích, jsou na něm plastové šípky a jakési bobulky- no, barevné listí jsem dodala ze zásob, u nás se najde spousta věcí 🙂
Hm, tak ja sa teda priznám – dyne nie sú moje hobby. Vlastne nejem ani melóny, ani žlté ani červené, neviem ani prečo, ale nejako mi nevezú. S hokkaido som vykonala jeden pokus podľa Jamieho, kúsky dyne opečené v rúre s olivovým olejom a potom rozpečená dreň rozmixovaná do krémovej polievky. A ja teda neviem, ale nech som robila čokoľvek, bolo mi to sladké. Moc sladké. Nič tú plochú sladkosť nevedelo preraziť ani vyvážiť. Takže u mňa keď krémová polievka, tak šampiňónová alebo brokolicová a keď dyňa, tak ako jesenná dekorácia. Inak plátok mäsa narýchlo opražený s hocijakou zeleninou, dusenou alebo aj surovou, praktizujem tiež 🙂
Milá km, s tou sladkostí je holt u dýně třeba počítat, ale pokud nemáš ráda ani melouny (achich, ty já prostě miluju!) tak není nic proti ničemu nechat dýně jen zdobit – a to ony umějí moc hezky 🙂
Mimochodem proto mi chutná kombinace dýně a celeru – celer si s tou sladkostí do jisté míry poradí (a já mám ráda celer:))
ono stačí přidat pasírovaná dušená rajčata….taky to tu sladkost stáhne…a doladit chilli … celer taky můžu..bulvu i řapíky… dede, zkus někdy misto bulvy, rozmixovat řapíkatej….
a zkusily jste čilipapričku nebo na špičku nože pálivku, bílý pepř a čerstvý zázvor? S tím celerem, ač ho miluju, to v polévce není ono. Hlavně se tam nesmí přidávat už mrkev. Ale každému chutná něco jiného a tak jde všechno na odbyt.
AHOJ, JO TOHLE TAM DÁVÁM BĚŽNĚ… ale dej do toho někdy i trošku dýňového oleje až na talíř..hodí to tu chuť ještě vejš…
A zkusily jste nekdy dyni – jako polivku, misto ve vode varit v pomerancovem dzusu? Odtatnim ingrdiencim se dal meze nekladou….
Ne – tak dobrodružnou povahu nemám (rofl) – stejně tak mám problémy s kachnou na pomerančích …
no kombinace je to zvláštní,ale se zázvorem a chilli,by ten pomerančovej džus nemusel bejt tak děsivej..poladit to kořením pro indickou kuchyni.. jsi mne navnadila…
kachnu na pomerančích EGE taky nejim, ta kombinace mi nechutná..
odolával ajsem dlouho i mátovému želé k jehněčímu,ale když jsme tu zábranu překonala a ochutnala, zjistila jsem,že je to velice dobré…dokonce lepší jak klasika s česnekem…
Hokkaido na mě čeká na terase, bude o víkendu polívka. Máslovou jsme včera viděla v místní sámošce, možná koupím. Jinak dýně tady byly letos děs a bída, utrpení- dýně asi nerady takové vedro 🙂
Oni hlavne neradi také sucho, ich dužina je z 99,9% voda a pri takom lete, aké bolo tento rok, ju moc nemajú odkiaľ čerpať. Polievanie poriadny dážď nikdy celkom nenahradí…
Jo, s tím vedrem je to pravda. Moje dýně byla v jednom z veletruhlíků, tedy byla zalévaná. A stejně to moc nepomohlo. :S
Vedro vadilo i jiným teplomilným rostlinám -okrasné fazole odkvetly bez toho, aby udělaly lusky, cukety byly za celé léto čtyři, okurkám se taky moc nedřilo. Vše kvetlo, vše bylo zaléváno, ale odkvetlo naplano, asi zaschl pyl.
jo a inšpiraci máš tady…albert nemá špatné receptíky:
http://www.albert.cz/recepty-z-dyne
Kouknu! Na víkend hodlám udělat tu klasickou variantu polévky, tedy jen s cibulí a se smetanou. Ať dýně promluví:))
ahoj Dede,
dýněmi jsi mi padla do noty. Máslová se dá koupit v Globusu, už je tam mají. včera jsem měla dýňovou polévku z Hokkaido, ale máslovou mám ráda i pečenou v pekáčku posypanou paprikou, solí a zalitou smetanou (to mám od maďarů)k tarhoni je to obrovská dobrota. A dýňové zelí dušené,je k moravskému vrabci taky velká dobrota a k bramborovým špalíčkům.
Dříve dýně byly, ale jen ty obrovské, přerostlé a dělal se z nich kompot s ananasovou příchutí, s pomerančovou….kompot jsem milovala a miluju ..ale tu práci s tou obrovskou těžkou potvorou,to už teda méně….
Sharko, máš pravdu s prací a obrovskou dýní! 🙂 Pamatuju, když mi ji jednou sousedka přivezla na kárce… to byla obluda! (chuckle)
No, v Praze jsem jako malá na ty dýně nějak nenarazila a na horách to není obvyklá plodina. Globus mám z ruky (ten je až u vás, a tak moc zase po dýni netoužím:)), ale jedu dnes nahrávat do Hradce, tak kouknu na pěší zónu. Zřídili tam jakousi luxusní zeleninu (obchod), tak pro jednou nahlédnu 🙂 Normálně bohatě vystačím s tou naší ve Dvoře, ale zvědavost je zvědavost 🙂
albert je má taky ..kdyby nebyla na trhu…
Byla jsem v Tescu – mají hokaido, máslovou a špagetovou + klasika
a navnadím okolo bydlící..v Srchu u Pardubic, v Penzionu Na výsluní,mají Dýňové speciality…
http://www.restaurace-navysluni.cz/texts/cz/dyne.pdf