Ježíši já to už nevydržím, ten blbej zub! Bolí, hlodá, dloubá, píchá, mrazí… bolí a bolí. Já snad vyskočím z kůže. Jarko, kde máme tu léčivou slivovici od tetičky Anny?
Ne, neříkej mi to. Já to vím, ale ty mě nechápeš. Nikdo mě tu nechápe. Já tam nemůžu jít! Když jen pomyslím na zubaře, tak je mi mdlo strachy. Pomyslím na zubaře a musím jít na záchod. Ne a ne. Kde je ta slivovice? To chce dezinfekci a bude to dobrý. Musí to bejt dobrý! Starej Votruba říká, že na bolest zubů je nejlepší pravá slivovice. Tahle je pravá, že jo?
No dobrá, já vím, že Votruba má už dávno klapačky a pije cokoliv, co prošlo destilací. Nemluv o tom, buď tak laskavá, jo? Ty Tondo, aby sis nepřisadil, nikdo se tě na názor neptal. Tvůj táta trpí, tak radši zmiz, než ztratím trpělivost. Zubař, zubař… všichni jste se proti mně spikli.
Aúú! Jarko, dej mi něco zmraženýho! Starej Votruba říká, že ledování taky pomáhá. Vždycky si na tvář tisknul vychlazenej půllitr plzeňskýho a hospodskej Jíra nadával, že mu zmastí sklo. Chlazení pomůže. Ježíši, já vím, že má klapačky! Nechci je mít taky, aspoň ne hned, ale něco přece tu bolest zahnat musí, ne?
…
Jarko, nebuď krutá a dej mi nějaký prášky. Já vím, že je máš! Cpeš se jima, když tě bolí hlava. Sama si dopřáváš a mě posíláš k zubaři. No dobrá, tobě zubař nepomůže, ale mně taky ne. Sakra dej mi ty prášky, nevidíš, že už skoro lezu bolestí po zdi? A co s tím má co dělat slivovice? Dva tři panáky… to přece nevadí!
Mně je to jednu, jestli budu zdrogovanej, klidně budu zdrogovanej, hlavně, když mě nebude bolet ten svinskej zub. Bože, tos to nemohl vymyslet nějak jinak, s těma zubama? Neříkej mi to! Prostě mi to neříkej! Jak včas? Já tam nepůjdu ani pozdě, natož včas! Podívej, já toho snesu hodně, ale zubaře ne! Tak dáš mi ten prášek?
…
Kam jsi mě to zatáhla, to je šílená místnost, předpokoj pekla. Cejtíš ten smrad? Nějaká dezinfekce, nebo co… Asi omdlím, nemáš tu… no víš co… tetička Anna… Ach jo. To od tebe nebylo hezký. Že dejchnu a doktorka bude taky pod parou, tos teda říkat nemusela. Já nejsem pod parou, bohužel. Jak rád bych byl!
Slyšíš? Slyšíš to?? Nedrž mě, jdu pryč! To byla vrtačka! Bože, je mi slabo, já chudák, tohle nepřežiju. Seš sadista, já to vždycky věděl. Já tu trpím, a ty se mi směješ. Dobrá, opakuju po tobě: jsem hasič, nebojím se výšek, nebojím se ohně, zachraňuju lidský životy, jsem dobrej, jsem odvážnej… Ne Jarko, to nezabírá. Můžu bejt odvážnej u ohně, ale ne v čekárně u zubaře. Ach bože, už otvírá dveře!
…
To je konec, už tomu neuteču. Asi omdlím. To křeslo je naštěstí pohodlný. Jestlipak tu má něco na kříšení pacientů? Slivovici od tetičky Anny asi ne… Ne, tím háčkem ne! Tím to strašně bolí!
Nemůžu myslet s otevřenou pusou… Injekce, ještě i to! Prej trošku píchne! No, fakt, v tý strašný bolesti od toho zubu to ani nepíchlo. Aní oorko, eí eda iekce álo? Skvělá žena, ona mi snad dá ještě jednu! No tu poznámku si mohla odpustit. Och, to je úleva…
…
Otevřít, ještě trochu, nakloňte se trošku ke mně, vypláchnout… Ještě otevřít, vypláchnout… Otevřít, zkuste skousnout… Výborně, ještě otevřete…
…
Nakonec to není tak zlý. Teda aspoň po tom, co jsem si už vytrpěl.
Ta sestřička nevypadá špatně, baculatá, pěkně do ruky. Jenže dojem na ni holt neudělám, s otevřenou hubou, notabene ztuhlou tak, že jen blekotám. Ježíši, to je úleva, já jim tu snad usnu. Bodejť, skoro dvě noci jsem nespal. Nakonec to vůbec nebylo tak hrozný. Příště to už tak nezanedbám,
Ekuju, aní oktouko, oc ste i oohla……
…
…
Ksakru, to snad není možný. Už zase.
Jarko, kde máme tu léčivou slivovici od tetičky Anny?
Nuž o mojich „Žuboch číšlo ošem“ by som mohla písať horrory. (wasntme)
Len jedno nechápem. Prečo sa zubári silou-mocou bránia vytiahnuť ho pacientovi, dokiaľ človek nemá zápal.
– Veď ten zub máte zdravý (koniec citátu) (devil) .
Já mohu potvrdit, že alkahól fakt zabírá. Kdysi před lety jsem potřebovala přežít víkend s bolavým zubem a podařilo se mi to jen díky vysokým dávkám rumu. „Taková škoda!“, komentoval situaci můj muž, když viděl, jak proplachuji zub a následně plivu rum do umyvadla. Jinak se to nedalo, to bych byla namol. Půl čelisti jsem měla tvrdou a necítila jsem nic, ani bolest!
Nebudu vytahovat svoje zubařské historky…
Moje první láska měla tatínka, který se bál zubaře a ordinoval sám. Nebylo zcela výjimečné nalézt ráno na lince kleště se zubem, až se dopracoval k náhradním. Jednou se vraceli od moře a uprostřed štreky Jugoslávie – Maďarsko otec zastavil a zavelel k hledání zubů. Nakonec vydedukoval, že zuby by mohly být v kapsičce stanu, takže na dálnici začali rozbalovat stan a hledat zuby.
Ivanův strýček měl sice sestru zubní asistentku, ale zubaře se strašně bál. Když byl Kuba malý, zbývaly mu v ústech dva zuby láskyplně zvané párák a trhák
Naši stařeček měli svýho času taky dva zuby – jeden žahnutý nahóru a jeden žahnutý dólu (chuckle) – Drákula by bledl závistí, neb stařečkovi kelčáky byly proslavené po celé Vrbici – nebylo třeba jmenovat, stačilo prstama naznačit dva óbrzuby a bylo každýmu jasný, o koho jde.
Ygo, vaši stařeček só nesmrtelné…
Taky si myslim. 🙂
Ach Dede, miluju tvoje nedopovídky, ale že začneš zrovna touto zubařskou … (rofl)
Naštěstí já zatím se zuby problémy nemám (ještě toho trochu) – ale pro jistotu si tu injekci nechám dát i při přeplombování – nejsu přece masochistka, abych se nechala trápit (i když, ruku na srdce, ta injekce není VŮBEC BEZBOLESTNÁ). A když mi doktor trhal zub moudrosti, tak to bylo raz dva – šáhl mi to huby a prý „vypláchněte si“. Na můj udivený pohled dodal „už je venku, podívejte.“ Řeknu vám, ten byl tak hnusný, ten zub, že se divím, že jsem něco takového mohla mít v ústech …
Vzhledem k tomu, že zánět nervu v zubu jsem si pořídila těsně před tou pekelně žhoucí historickou akcí v Německu a neměla jsem odvahu jet na rozpálenou louku s bolavým zubem, tak obíhám zubaře ještě pořád a léčím a léčím…
K zubaři chodím pravidelně a včas. A i přesto, jsem na zubní klinice zažila resekci dásně při zánětu. Strašný zážitek. Už nikdy více.
Ale moje paní zubařka je moc šikovná a vnímavá. Píchne injekci, aby nic zbytečně nebolelo. Chodíme k ní celá rodina a máme výhodu, že i její dcera je zubařka. Tak máme o zubaře postaráno.
Míša
tak je to jako bys psala o mě milá Dede..jen s tím rozdílem, že mě bys k tomu zubaři nedostala… (sweat)