Cesta k mému koni vede uzounkou asfaltečkou skrze zahradní kolonii. Malé chatičky, pergoly, zahrádky, rajčata, kytky a kompost. Projíždím takhle nedávno zpátečním směrem a náhle vidím ve zpětném zrcátku mávající hubeňoučkou starou paní, celičkou ve světle béžové adjustaci, s velikou nákupní brašnou a hůlkou, o kterou se opírala. Zastavila jsem tedy, couvla a optala se, […]
Jmenuji se Eva Kiesler Klementová. To druhé příjmení jsem nepovedeně vyvdala, to první jsem přijala na počest pradědečků rabínů, kteří kol roku 1725 přišli do naší vsi a založili dynastii, která přetrvala až do časů šoa. Teď již jen já, nezdařilý výhonek rodu Kieslerů, zde držím předmostí, poslední léta zbytkem sil. Se mnou tu žije […]
Tak je to tady, možná ještě dnes, nejpozději zítra. Ani nevím, jestli mám víc radost nebo strach, ale těším se strašně. Ani nám mladí neřekli, co to bude, tak musíme čekat. Holčička nebo chlapeček? Jsem tak nervózní, že ani nemám chuť na cukroví. Kdyby aspoň nebyly ty Vánoce! Kdo ví, jaký doktor dnes v porodnici […]
Vše začalo povídkou s poměrně dlouhým názvem Cesta za snem, aneb nečekané útrapy jedné kočovné společnosti, kterou jsem napsala v roce 2016 a poslala do soutěže Žoldnéři fantazie. V této soutěži je limit 46 tisíc znaků, dílko tedy mělo necelých šestnáct stránek ve wordu při poměrně luxusním řádkování 1,5. Tedy nic moc rozsáhlého. Už když jsem tehdy […]
Galadrin odložil meč, hodil dračí hlavu do pytle, pevně ho zavázal a oddechl si. Tak to by bylo. Taky trvalo, než se dílo podařilo. Měl nutkání sáhnout si pod pancíř pro pergamen a honem odškrtnout první položku, ale odolal. Železná rukavice je železná rukavice a on nebude po návratu domů poslouchat litanie o tom, že […]
Jak už jsme si řekli minule, vědecké nebe je velice inspirativní prostředí, ve kterém páni vědci tráví svůj věčný odpočinek vším možným, jen ne odpočíváním. Prostě jako za života – snaží se držet krok se současným stavem vědy, studují, konají semináře, diskutují spolu… a o zajímavá setkání a situace tu není nouze. Většinou pány (a […]
Tak jako poutník na cestách sbírá jedno za druhým zrnka prachu, která se potichu usazují na jeho širáku a pomaličku vybrušují do něj svůj jedinečný vzor, tak stejně se na mě usazují zrnka drobných i větších příběhů a vpisují se do mé kroniky života. Jeden po druhém, zrnko za zrnkem… Nekonečné bílo Téma: DMD […]
Vracel se domů. Byla už tma. Zaparkoval, zatáhl ruční brzdu, vytáhl klíčky ze zapalování a vzdychl. Cítil se unavený jako nikdy předtím. Nechtělo se mu opustit vyhřátou kabinu auta. Po paměti nahmatal rukojeť svého kufříku na vedlejším sedadle a nespouštěl přitom oči z osvětlené lavičky vedle parkoviště. Začínalo sněžit. Měkké světlo pouliční lampy dodávalo vločkám […]
Když jsem se poprvé setkala s drabblením, chtěla jsem si taky vyzkoušet, jestli svedu napsat příběh bez zbytečných květnatých slov. Kromě základního zadání – sto slov – jsem si umínila ještě dvě věci: bude zřejmé, že popisované postavy jsou věřící křesťané, a nebudu se snažit vyhýbat častým klišé. Časem se však ze švandy stalo něco víc […]
Vědecké nebe? To je taková podsekce Vědy ve sto slovech. Páni vědci tráví svůj věčný odpočinek vším možným, jen ne odpočíváním. Prostě jako za života – snaží se držet krok se současným stavem vědy, studují, konají semináře, diskutují spolu… a o zajímavá setkání a situace tu není nouze. Většinou pány (a tedy i dámy, abych […]
