Jdu svým oblíbeným lesem a srdce mi zpívá nad tou krásou. Šikmé sluneční paprsky se proplétají mezi kmeny stromů, a celý les září tlumenou radostí skoro letního podvečera. Okouzleně se dívám na lesknoucí se listí mladého borůvčí, mezi kterým pátravé paprsky objevují jemná vlákna pavučin.
Je to tak, svět v ranních a večerních okamžicích prostě vypadá jinak. Když je slunce nízko nad obzorem, světlo se změní. Přibydou barvy a objeví se věci, které člověk normálně nevnímá. Ovšem nevznikají jen kouzelné obrazy, kdy si příroda hraje s paprsky a dlouhými stíny. Šikmé slunce s sebou totiž přináší i špatné svědomí. Nevěříte?
Foto: Marek
Inu, možná vy doma nemáte prach. A zamatlaná okna. A chlupy na podlaze. Šikmé sluneční paprsky jsou totiž kruté a dokážou sadisticky ukázat každou jednotlivou kuličku prachu, která dokazuje, že ač jste prach utírali v době nikoliv historické, můžete si jít klidně zase nakreslit prasátko.
Není to tak dávno, co jsem uklízela před větší návštěvou. Fakt jsem se snažila, umyla jsem podlahy a poctivě utřela prach prakticky na všem, na co se dalo aspoň trochu dosáhnout. Pak si sluníčko kleslo nad obzor a natáhlo ty svoje dlouhé pazoury skrz okna a vyplázlo na mě posměšně jazyk. „Tomu říkáš uklizeno???“ „Ještě před hodinou to tak vypadalo!“ zavyla jsem plna frustrace.
Totéž mi dělá v autě. Jakmile jedu proti nízkému slunku, automaticky zapnu stěrače – kde jsem přišla k tak zasviněnému oknu? A stěrače stírají a výhled na svět se nevylepšuje, protože sluníčko ukázalo, jak špinavé mám přední sklo, ale zevnitř. A já si v autě slibuju, že jak přijedu domů, hned to sklo pořádně vyčistím. Jenže potom na dvorku prostě vypadnu z auta rovnou do dalších činností a na nějaké čištění zapomenu. A pak zase jedu proti slunci a zapínám stěrače… Jak je to s tím psem a jitrničkou?
Zkrátka to, co je v přírodě hotovou poezií, doma leze na nervy. Okamžik pravdy, kdy je vidět každé smítko, chlup či šmouha však milosrdně odplyne a člověk si může zase myslet, že ten úklid přece jen k něčemu vede. A víte, kdy mi to vadí nejvíc? Když mám skutečně uklizeno, když se opravdu snažím. Protože šikmé slunce najde nějaký nepořádek vždycky a plusové body jaksi nepřipisuje:))
A tak dnes zahajuju diskuzi o úklidu, jeho nezbytnosti i zbytečnosti. Ono bez něj se opravdu nedá být, ale člověk by ani neměl být jeho otrokem. Jak se tedy vypořádáváte s takovým tím denním obyčejným úklidem? Dokážete v této činnosti najít uspokojení? A umíte odolat obviňujícímu prstu šikmých slunečních paprsků?:))
Tak včera dorazili nájezdníci (inlove) S Patrikem je sranda, jsou mu skoro dva roky, spoustu toho napovídá a je zvídavej jak veverka 🙂 Je ho plnej Dům, psice mají radost, protože chce dělat úplně všechno sám, což znamená, že pod jeho jídelní židličkou je vždy bohatá kořist, protože jeho ovládání lžičky nebo vidličky opravdu ještě není výši (chuckle) Už jsme začali piškotkovat – první dostane Patrik svůj a pak rozdává psům. Ari bere jako veselou kamarádku, ale na Berry kouká s respektem (no, je černá a popravdě z jeho úhlu se tyčí a rozpíná:)) a její jméno obvykle jen vydechne – říká jí „By“ i když jinak umí říkat i trojslabičká slova. Prostě Berry je pro něj něco jako přírodní úkaz (chuckle)
Dnes přijede i synovec, je plnej Dům, budeme slavit Anniny narozeniny, prostě bude veselo.
Mávám všem a přeju krásnou (neuklízecí) neděli! Užijte si volno a Tapuz přeju, ať aspoň trochu zkrotí krabicovej chaos (angel)
Dede, radujte se veselte se, prostě si užívej rodiny. Anně gratuluji. (MMCH, nepsal někde dříve Marek, že se bude v červnu ženit :)!)
Strach Patrika z Berry kvůli barvě jsi mi něco připomněla. Když jde manžel při procházkách se Sadie parkem, téměř vždy k němu přiběhnou nějaké děti, jestli si mohou Sadie pohladit. Na Sadie je 100% spoleh ohledně dětí, tak manžel vždy souhlasí. A pak mi doma vypráví jejich reakce (tedy já se ho ptám, protože jsou vždy roztomilé a já je ráda poslouchám). No a jednou se k němu blížily dvě černošské děti se stejným dotazem. Asi 10 letá holčina se snad 5 letým bratrem, kterého vedla za ruku. Holčina k Sadie nebojácně přikročila, její bratr se bál a couval. Sestra ho upozornila, že přeci vidí, že Sadie je na vodítku, tak se nemusí bát. A klučina prý odpověděl „no to vidím, že je na vodítku, ale když vona je celá bílá !!!! “ 😀
Maričko, to je kouzelná příhoda! (rofl)
Jinak Patrik se Berry nebojí, jen k ní nemá ten bezprostředně hravej přístup, jaký má k Ari. Prostě má respekt. Ale piškot jí strčí do tlamy bez přemýšlení 🙂
Ještě dodám k těm dětem. Sadie vždycky byla a stále je štědrá „lízalka“ (Trixie jen véélmi vyjímečně). Takže každý, kdo se k ní skloní je alespoň jednou oblíznut. To ovšem děti v parku nevědí. Takže, když přijdou, zda mohou pohladit, manžel k souhlasu dodává „ale pozor, jestli se Sadie zalíbíš, tak tě olízne“. No a ona to samozřejmě udělá. Dítě se při tom olíznutí krásně uculí, radostí se zatetelí, běží zpět k rodičům a už z dálky nadšeně volají „Sadie likes meee“ 🙂 Tohle jsem sama několikrát zažila, když občas s manželem jdu a ta dětská radost, že je pes poctil svojí přízní je tak upřímná 🙂
Skvělé, že Patrik se může kromě na dědečka, babičku a strejdu těšit ještě na Ariberry !!!!
Maričko, já jsem vůbec ráda, že mě poslední měsíce Patrik po skypu osloví dřív, než chce vidět Ari! (rofl)
Jinak Marek se žení v srpnu… 🙂
Šikmé slunce mi svítí přímo do střešních oken, mám tam sice roletky stahovací -lamely ale i přesto ke mně slunce vtrhne a jak mám tak zeď kolem schodů mírně do oranžova, vypadá to jako bychom svítili v celém přízemí ale tak nějak zvláštně, je to hezké a vzbuzuje to příjemné naladění. Ovšem v tuto dobu nemohu jet autem ve směru na západ. Vyjedu li z dolinky, sluce mi svítí přímo do skla a brýle ani clona nestačí, musím mít ještě velký šilt a to už není moc bezpečné, už jsem se naučila tento čas respektovat. Ale ranní slunce , když začíná vycházet nad rybníkem a mně se poštěstí být v tuto hodinu u vody, to je taková nádhera, že je mi doma ten vířící polétavý šmjed fuk.Mno ale nakonec ho teda utřu. 🙂
Já se mohu pochlubit tím, že úklid mám zakázaný a to dokonce úředně. Při propuštění z nemocnice jsem to musela slíbit svatosvatě, že na nic ani nehmátnu, čehož se hodlám držeti. Propustili mě na přímluvu operatéra, jinak bych tam trčela i přes víkend, právě protože, že ženské jak přijedou domů z nemocnice, první co chytnou je houbička a začnou šůrovat – dle slov lékařky, která mě propouštěla. Mě tedy úklid nechává poměrně chladnou, naopak ležím na kanapi a sleduju, jak ten prach v šikmém sluníčku krásně víří prostorem a kluci s ním 😀
Všem moc děkuju, že jste na mě mysleli, posílali mi svojí energii a mysleli na mě. Díky tomu se tak skvěle hojím – i když Frankenstein teď vypadá jak můj mladší brácha! (rofl)
(h) (h) (h) (h) (h)
Kaštánku, určitě starší brácha! (rofl)
Máš pravdu, jen se dívej na prach a na kluky a užívej si, že jsi doma. (h)
Palce držím neustále, energii posílám průběžně a zaskoč, kdykoliv můžeš – máme tě rádi (inlove)
Kaštánku, je prima, že už jsi doma- to znamená, že už z tebe nečouhají hadičky a nevypadáš jako něco, co se má v Matrixu narodit 🙂
Sledovat vířící prach a děti vířící v něm je báječná činnost, která člověku poskytuje dostatek klidu na zotavení (kecy o úklidu jsou nesmysl- taky mi dneska svítilo slunko šikmo do auta a jediná myšlenka byla, že sice mám špinavý okno, ale ne natolik, aby to zastínilo to nízké slunko a co s tím sakra mám dělat).
Tobě svítilo šikmé slunko, nám padaly navečer drobné ledové krupky. Je zima jako v psí voliéře
To sice ne, ale ledově tu fučí, žádná hitparáda.
(hug) (y)
Je čas slunovratu a svatojánských kouzel a tak já Káštánku posílám to největší kouzlo, které umím,myslím na Tebe,posílám hodně sil a energie, tak jako vždy předtím a potom.Tvoje zdraví je nad všechny poklady světa a k tomu opět nejmíň tisíc srdíček (h)
Kaštan, ty jsi skvělá!!! (sun)
Mám rada vedomosti,ktoré môžem aplikovať pre seba.Tak šikmé slnko a nie moja lenivosť sú príčina šmuhov a viditeľnej vrstvy prachu na stolíkoch a skrinkách.Tak to som si oddýchla!!Doteraz som si myslela,že chyba je vo mne a ja mám len ZLE situované okná v byte.
KAŠTAN
podle mých informací, by snad měla jít Kaštánek dneska domů, tak jí držme palce, ať to pandr potvrdí (y) (h)
ve svém, mezi svými, hihi na své posteli – hnedka se bude vše hojit lépe a radostněji (inlove)
a je to venku!!!
teda, Kaštan je venku (clap) … slaví dobrým obědem a pak asi už frrrrrr domů (h)
Poslední dobou jsem úklid značně zanedbávala, protože mě čekalo stěhování, takže mi přišlo dost zbytečné doma pečlivě šůrovat na těch pár zbývajících týdnů. Občas jsem vyluxovala, protože čtyři kočky, z toho jeden dlouhosrstý kocour, přeci jen vyprodukují značné množství chlupů, a sporadicky jsem vytírala. A už to přišlo! V úterý mi stěhováci přestěhovali nábytek a asi 40 krabic, já jsem ještě přenocovala se zvěří ve starém bytě a ve středu jsem se definitivně přesunula i já s kočkami. Teď to na obou dvou místech, ve starém i v novém, vypadá jak po výbuchu. Ve starém se po celém domě válí pytle krámů na vyhození a dalších přebytečných věcí a stále tam mám ještě k převezení nějaké věci. A v novém bytě si razím cestu labyrintem krabic. Ráno jsem usilovně hledala krabici kočičího žrádla, abych ty svoje miláčky netrápila hlady, a krabici s prádlem, abych se vůbec mohla obléci, a i tak jsem ven vyrazila v domácím tričku, protože všechna lepší trika jsou pohřbena kdesi hluboko v krabicích. Ze starého domu jsem přivezla několik dalších tašek věcí (zdaleka ne posledních) a vůbec si nedovedu představit, že to dám všechno dohromady. V novém uklidit a staré nechat vyklidit. A už musím začít i s běžným úklidem, protože kočky bez ohledu na výjimečnost situace dál produkují chuchvalce chlupů a roznášejí stelivo.
Soucítím s Matyldou níže 🙂 Mě čeká přes víkend boj s dětmi, které hodlám donutit ke generálnímu úklidu dětského pokoje tak, aby tam během prázdnin nevznikl nějaký nový život. Bohužel jsem si z chalupy zapomněla přivézt vidle, ale zato jsem si našla, že ve sběrném dvoře mají otevřeno i v sobotu 🙂
Doporučuju vykutat hrablo na sníh.
To máme ve sklepě, dobrý nápad 🙂
A ještě k otázce v článku – ne, v úklidu nenacházím uspokojení, protože stav „uklizeno“ je tak prchavý okamžik, že to nestihnu 🙂
Kde bolo, tam bolo, na konci 14. a začiatkom 15. st. renesanční maliari objavili zákony vzdušnej perspektívy – a na to sa vynikajúco hodí šikmé svetlo.
O chvíľu neskôr objavili zákony temnosvitu – a na to sa hodí jak by smet. 🙂
Ešte ďalej šiel Caravagio, keď objavil perspektívnu skratku.
Caravagio bol maliarsky génius, lenže aj búrlivák. Dožil sa len niečo nad 30 rokov. Keby si nebol privodil predčasnú smrť, mohol iných maliarov vstrčiť do vrecka 🙁
Když lidi a zvířata neustále pendlují dovnitř a ven, tak se prostě špína a prach nanosí. No však ani tu „klícku“ nemají ptáci stále čistou.
Náš starý Ford slouží už jen jako „dog mobile“ a chlubů a šmouh na sklech od Sadie a Trixie je tam tolik, že ani nemá cenu to čistit. Vvysavač by se teď už určitě ucpal, tak jen občas rukou shrneme ty největší nánosy a vyklepu rohožky u sedadel. O okna zevnitř se stará manžel, ale i on je myje jen tehdy, když průhlednost začíná být nebezpečná. Návštěva do Forda usedá pouze tehdy, když se přidává k psím procházkám. Včera odp. jsme jeli domů z procházky s Trixie (sedí vždy na předním sedadle). Přestože měla před nástupem vypitou misku vody, z toho horka pořádně slintala a přes snahu odehnat z jejího kožichu protivné musky, se jich zase dostalo do auto dost. A tak Trixie během jízdy párkrát pořádně zatřepala hlavou a voda jí lítala snad i z uší. „Orosila“ všechna skla kolem sebe a poprskaná kolena jsem měla i já, protože jsem seděla uprostřed zadního sedadla, aby na mě více foukalo z klimatizace panelu. Myslíte, že se choť po příjezdu domů vrhnul na mytí oken, protože ho „trápilo špatné svědomí“ ??? Proč, vždyť dneska, zítra, pozítří to dopadne úplně stejně a dokud je skrz sklo vidět….. 😀
Jinak šikmé slunce dokáže v přírodě kouzlit krásy (viz Markova fotka), ale blbě se při něm fotí. Hlavně zvířata, protože dopad slunce je zrovna tam, kde ho mít nechcete, zvířata, nebo fotografka vrhají svoje nevítané stíny a když se záři chcete vyhnout, ocitnete se v nežádoucím stínu.
nemáte na mne. POŘÁD ještě nám dělají fasádu. Oni nám zedníci na měsíc odešli za jinou ,,neodkladnou prací. Když nesvítí sluníčko, nevidím špinavá okna, když svítí nevidíme ven. Už mám nervy v kýblu, nic mě nebaví. (headbang). A tzv. dlouhé slunce v autě? Můžete mít přední skla vyčištěná ale když vyjedete ze stínu do sluníčka v tom správném úhlu tak jste někde. Nepomůžou ani brýle ani clona. Stalo se mi nedávno, že jsem takto vyjela a musela jsem zastavit protože byla přede mnou zatáčka, příkop a za ním zídka ze žulových kostek. Fakt jsem neviděla ani ň. Je to naštěstí málo frekventovaná silnička. A bylo skoro osm večer, ale sluníčko pralo jako sfiňa jak by řekla Yga.
A tuhle večer jsem zase měla příhodu s kamionem. Zase jsem jela s Janou a se psy z procházky. Nemá to co do činění se sluníčkem. Ale silnička to je tak sotva na vyhnutí pro dva osobáky. Samá serpentina do kopce, na jedné straně stráň až dolů do údolí a nějaký chytrý tudy poslal opravdu dlouhý a plně naložený kamion. V jedné serpentině jsme se potkali a žádný jsme neměli místo k projetí. Zastavili jsme čumáky proti sobě. Vystoupila jsem a prohlídla okolí protože k nejbližšímu místu kam bych mohla vycouvat to bylo asi půl kilometru do kopce zatáčkami. Zase takový řidič nejsem. Řidič byl Slovák, velmi slušný a nevěděl vůbec kde je ten podnik co tam vezl náklad překližek. Poprosila jsem zda by mohl asi 3 metry couvnout, dál tedy nemohl, víc rovné silnice nebylo a já jsem zajela do lesa takovým úzkým vjezdem .No, oddychli jsme si asi oba a pan řidič se asi modlil aby nikoho ty čtyři kilometry už nepotkal.
A pak se řekne, že tady na ztracené vartě nemáme dobrodrůžo
Predevsim nadherna fotka. Skutecne nadherna. Mne jde do loznice ranni slunko a skrz zaluzie vytvari krasne sikme pruhy – na podlaze, na stene. A nasviti, co odpadlo z Jakeyho… 😀 Ja jsem velmi udatne a rada uklizela vzdy po zkouskovem obdobi nebo kdyz jsem dokoncila neco sloziteho v praci. V podstate jsem si taky uklidila v hlave. 🙂
No uklízecí mánie mne přešla v době, kdy jsem už hodně čekala Kubu a protože jsem denně musela mít uklizeno a vytřeno, jednoho dne jsem se s tím obrovským břichem zasekla pod nábytkem a ležela tam asi tři hodiny než přišel Bimbo, vyskladnil z toho bufetu asi metrák knih a konečně mne vysvobodil. Další dardu dostalo mé pořádkové přesvědčení s dvěma malýma dětma, došlo mi že mnohem více dá ta hodina dětem než když budu šůrovat.
budu citovat z o úklidu předsíně z Hurvínka: To bláto se tam ztratí. Paní Švitorková říká, že předsíň budeme brzo místo zametání orat.
Tak zlé to doma není a až nebudeme vidět přes okna, tak je otevřeme. Bude léto.:)
Já teda v šikmém večerním slunci radši fotím než uklízím 😀
A sem tam šmouha nebo trocha prachu mě poslední dobou nemůže rozházet. To je totiž tak: loni touhle dobou jsme se přestěhovali, byla to taková akce kulový blesk, takže zařídit provizorně, věci jiné než nezbytně nutné nechat v krabicích, vybudovat novou kuchyni (včetně sekání vody a elektriky atd.), pak teprve zvolna zařizovat definitivně. Krátce po přestěhování jsem otěhotněla a ač mi nebylo vysloveně zle, dobře se tomu taky říct nedalo. Do toho pobíhal prvorozený rok a půl starý trpaslík a já se hlavně bála, že prostě usnu a mládě na sebe mezitím některou z těch krabic shodí. Veškeré mé snažení o útulnou domácnost se smrsklo na to, abychom měli z čeho jíst a do čeho se čistě obléct, občas jsem prohrnula cestičku mezi vchodem, pokojem a koupelnou… Už je líp, už to u nás občas vypadá i jako u lidí. Teda – u lidí s dvěma malými dětmi 😀 Takže nějaký ten prach a šmouhy mě opravdu nerozhází v jakémkoli světle 😀
Pavčo, tak tyhle stavy fakt velice dobře znám znvlastní zkušenosti. mám dcery narozené přesně rok a tři dny po sobě. U nás to ale bylo lepší v tom, že starší byla děsný lenoch a klídek milující batole,když se jí narodila ségra, o nějakém běhání či chození nebyla ani řeč. Sama se naše starší slečinka rozchodila až v 15.měsíci a brzičko po ní se rozběhla i mladší, která se postavila v postýlce už v 6.měsíci, v 7 obcházele kolem postýlky a hned nato už z té postýlky dokázala sama vylézt krkolomným skokem na podlahu. Nejhorší alwe nastalo tehdy, kdy se každé dítě rozběhlo na jinou stranu.to byly horory. měla jsem v tu dobu jednu obrovskou výhodu. Moje mami už byla v důchodu, takže mohla vzít jeden kočár,já druhý a šlo se na vandr. Maminka byla ochotna i trochu nemocné děti ohlídat.Ta ophodička hlídání skončila přesně, když byly mladší divošce dva roky a kousek a vylezla babičce na opravdu hodně vysokou hrušeň,babičku zavolala, aby se pochlubila a zs klidně sešplhala dolů. děsem ztuhlá babička pak nehodlal už nikdy riskovat, takž opokud marodila mladší dcera, musela jsem si vždy vzít paragraf a být s ní doma. Mladší dceru babička hlídala a ráda, protože s ní nic neriskovala. Obě holky najednou jsme jí raději nesvěřila,aby nemusela být stále ve střehu a stresu.
Dede,
osvětlení šikmými svazky je jedna z tradičích metod zvyšování kontrastu preparátu v mikroskopii 😛 . A mohu tě ujistit, že nastavit osvětlovací svazek přesně tak, aby se povedlo získat maximální kontrast, není vůbec jednoduché. Takže až zase uvidíš prach, čmouhy apod., tak se kochej, jaké je to sluníčko šikovný optik. Na úklid se vykašli, nebylo by co zviditelňovat. (angel)
P.S.: Moc krásné efekty dělá, když postavíš do cesty šikmému sluníčku bílou zeď a před ní zapálíš svíčku. To je teprve nádhera.
JJ, miluju tvoje věděcké postřehy! A zkusím se dívat na sluníčko jako na geniálního optika (chuckle)
Pokus se svíčkou udělám… ale musí to být v místnosti? Když já teď mám místnost čelící západajícímu sluníčku skutečně jemně, ale přece jen žlutou! (wasntme)
Ahoj Dede,
nemusí, klidně si vyjdi se svíčkou, papírem a psíčky na zahradu :D.
už vidím, jak já bych ten papír zcela bezpečně zapálila (rofl)
Tak já mám jednou konečně čas (končím dvoutýdenní dovolenou a dokonce jsem se dnes i zastavila, heč), těším se, jak si počtu o romantice západů slunce a ty na mně s úklidem, jo? Že se nestydíš! :-).
Máme v domečku pět koček, které po většinu doby, co jsou vzhůru, dělají co? Víří. Tedy prach. No tak holt máme občas zaprášeno. Uklízíme průběžně a jestli je někde nějaký ten prach, tak on se svět nezboří. Jednou za čas vezmu vysavač a povysávám kde co, pak uklízím normálně, zběžně, co je na dosah a netrápím se tím. Myslím, že jsou v životě důležitější věci, než lítat po bytě s prachovkou a luxem. Třeba to, dojít si k večeru pomaloučku na kopec, tam si sednout a sledovat, jak šikmé paprsky slunce (které probouzejí v sousedních domech uklízecí šílenství) kreslí úžasným měkkým světlem výjevy, hodné romantických malířů…
Máš pravdu, Toro – obrázky, jaké nafotil Marek, mi vždycky připomenou holandské malíře, kteří uměli tak úchvatně malovat počasí (chuckle)
Pche – kdybych měla čekat s úklidem na šikmé slunko, tak mám celý rok lébung. Takže slunce neslunce ve čtvrtek odpoledne mám prachový den(většinou – hmm, včera jsem to nestihla) – utírám, vytírám a lebedím si, jak tu mám poklizeno (chuckle) . Ovšem, na co nepotřebuju slunko, je podlaha v kuchyni. Je tmavě hnědá a čerstvě umytá je nádherná … bohužel do hodiny se tam začnou SAMY tvořit šmouhy, fleky, chuchvalce … tam bych mohla vytírat při každém nahlédnutí do ní.
A tady posílám odkaz na červnové fotky – sice šikmé sluníčko tam není, ale některé jsou foceny navečer.
http://yga.rajce.idnes.cz/2015_Zacatek_cervna/
A tady je pokračování června – jenom chci upozornit hmyzofobiky, že jsou tam i šestinozí (a to v předešlém albu) (rofl) (rofl)
http://yga.rajce.idnes.cz/2015_Pokracovani_cervna/
Ygo, ty máš taky samošpinící podlahy? Kolegové mi odmítají věřit, že něco takového existuje, že prý povrchy můžou být jen samočistící. A já jím říkám houby houby, samý výzkum a skutek utek. Furt mi ještě tu moji samošpinící podlahu na samočistící nepředělali 😀 .
Eh, hlásím se do klubu majitelů samošpinících se podlad (rofl) O samočičstících jsem zatím neslyšela. Já mám mít teoreticky samočistícího se psa… je pravda, že většina barev z Ari nakonec skutečně zmizí (a patrně skončí na těch podlahách:))
Copak samošpinící, ale ta v kuchyni je i samosmetící – já zametu a než to svinstvo vysypu do koše, tak můžu zametat znovu. Si myslím, že se mi tam snáší kosmický prach nebo co … (chuckle)
(rofl)
Tak to ho shraňuj, ten se prodává za drahé peníze! (rofl)
Jsem v podstatě přející osoba – příště ti ho přinesu pytlík, ať si polepšíš (rofl) (rofl)
(rofl) samošpinící, jo, to taky doma máme.
Já mám kuchyň kóliošpinící.
Je tam volně stojící koš. (V mé kuchyni nikdy nebyl a nikdy nebude, ale tahle kuchyň ještě není moje.)
Zanechám psíčkům otevřeno z pokoje do kuchyně a z kuchyně na dvorek, s tím, že se přece vrátím až v noci, tak aby mohli jít čůrat.
Vrátím se v noci a čeká na mě hromada plastovo-papírových cucků na dvorku. Nad tím Donda: „To jsem si krásně hrála, že?“ V kuchyni je cestička od koše ke dveřím vysypaná čajovými lístky a kousky cibulových slupek.
Dneska jsem doma, kólie na dvoře byla podezřele ticho. Inu, když budu chtít otevřít bránu, musím odházet tu hromadu písku, co ji mezitím kólie přemístila…
Mám prostě pracovitou kólii. (wasntme)
😀 tak, přesně. Šikmé slunce v přírodě je nádhera sama o sobě. Markova fotka je přímo snová (h) . Doma anebo na sklech auta, je šikmé slunce katastrofa (bat) !!!
Jo, ta fotka úplně září – vůbec, když jsem na ni koukala na velkém monitoru 🙂
Šikmo svítící slunko mi vždycky ukáže i ten prach, co tam před chvílí tutově nebyl a ty psí chlupy taky ne. Člověk si pak připadá jako Sisyfos. Uklízím a uklízím a pak foukne průvan a zpod nějaké skříně vyjede chomáč chlupů…
Nemluvě o předním skle auta, ostřikovač pomohl jenom trošku, ty hnusy zevnitř neumyl. Snažila jsem se přimět rodinu, aby mi auto umyla, ale mají pocit, že je to moje auto, tak bych si ho měla umývat sama- tak jsem to ignorovala tak dlouho, až Mušketýrovi došla trpělivost a uklidil ho- konec konců, hlína vysypaná z pytle brambor určitě nebyla jen z těch brambor, co sním já. Počet dětí, které si vzal na pomoc, mi byl vcelku jedno- já jsme v tu chvíli vařila oběd 🙂
Obecně mě fascinuje náhled dětí, které mají dojem, že když si uklidí svůj pokoj (náhodou), tak zbytek domu uklízí mně- jako by v něm sami nebydleli a společnými prostory jen prolevitovali.
Jo Matyldo, ten postřeh o dětech je velice přesný (chuckle)
Mně občas dřív uklidil auto Marek – když ho taky řídil. Teď se musím snažit sama. Už jsem si dala do kufru ty utěrky na skla (dostala jsem je na pumpě k nějakému mytí), tak teď je ještě i použít! 😛
Tu samou logiku (jako děti) aplikují spolubydlící na místní dům. (evil)
Hm, tak mě napadá, že jsem o kus výš psala o domácnosti se dvěma malými dětmi, ale ono to v domácnosti s dvěma většími dětmi bude asi jen a jen horší, co? (whew)
Nemáš představu, o kolik je to horší. Prostě o dost. Malé děti dělají binec a pak několik let plesají, že ti můžou pomoct. Doporučuji si to užít. Pak už se to neopakuje. Donucovací prostředky, které používám k dosažení úklidových cílů, jsou dost brutální. Navíc mě to stojí silné opotřebení hlasivek.
Příklad. Kuba navečer oznámil, že zapomněl ve vlaku igelitku s ručníkem a plavkami (byli se školou plavat). Zařvala jsem, že to nemyslí vážně- spočítej škody, plavky plus velká froté osuška. Dítě začalo vztekle vřískat, že bylo unavené a nemám mu skákat do řeči (matka zřejmě není nikdy z práce unavená, že?). Dostal pleskanec a urazila jsem se a nemluvila s ním. Večeři si mohl nabrat v kastrolu, jinak mě nezajímal. Hrála jsem s Kačkou společenské hry na terase a když jsme zjistili, že došlo víno (pochop, ve vinařské vesnici skoro katastrofa), tak Kuba uchopil mobil, obvolal svoje kamarády, sehnal víno a přišel se omluvit. Za úspěch považuju to omluvu. Nicméně podstata věci je jiná- ráno ten totálně mokrej ručník a plavky, které už začínaly hnít, našel v tašce ze školy… takže roztroušené hračky jsou ještě skvělé. To mi doma dělají jen psi.
No vidis, vino sehnal a omluvil se. 🙂
Nevím, co si stěžuješ (rofl) – navečeřel se sám, víno sehnal a nakonec ani ty plavky neztratil – vzorný to hoch, jen matka snad trošku neurotická (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Poslední paprsek klouže,
napouští světla louže.
Snad se po tmě nepřerazím,
půjdu-li támhle k těm hrázím,
to se pak ani neodplazím.
(A. MCC. – Jevy slunečně západové)
Západ a východ slunce jsou v krajině mé dvě nejoblíbenější doby. Krajina toho v těchto chvílích nejvíc říká. A víte, jak se ve vycházejícím slunci třpytí velehory nad džunglí? To je jako kdyby někdo na obzor narovnal úžasné modrozlaté drahokamy. Ale česká krajina v západu slunce je přesto ten nejmilejší pohled na světě.
A doma? Dede, tím se nesmíš nechat tak rozhodit, jistěže přiměřeně čisto a uklizeno mít člověk musí, ale copak bydlíš na operačním sále?
No a to sklo v autě zevnitř, tak to bych vyčistil, protože mně ty šmouhy neskonale vadí. 😀 Včera jsem se rozloučil definitivně se svým Jimníkem, který bude po generálce dál sloužit jednomu chataři a nahradil ho jen 2 roky starý a málo používaný Wrangler a musím říct, že ze skel by se dalo jíst – no, to brzy napravím. (chuckle)
Alasdaire, blahopřeju k novému automazlíkovi! (inlove) Vím, jak je auto důležité a Wrangler je dobrá značka 🙂 (Taky mám slabost pro tento typ aut – limuzíny mě nechávají zcela chladnou 😛 )
Ať ti autíčko slouží!
Áááá, predné sklo auta zvnútra! Môj chronický syndróm! Naposledy som sa fakt donútila to skutočne dôkladne opucovať saponátom a potom klínom hneď potom, ako som pristála na dvore, ale len preto, že som to predtým (už zo zúfalstva) matlala mikrovláknovou handričkou NASUCHO (fubar) a vyrobila si také parádne lizáky, že aj na nejakú cenu by možno boli. A pritom sa mi to celkom zdalo celkom čisté, kým som nezabočila a nezasvietilo mi na to ranné slnko (sun) . Doma s týmto zas nemám až taký problém, slnko mi tam nezasvieti, ako je rok dlhý. A ešte mám ten problém, že musím upratovať aj u našich, vlastne už len u tatka, a tam sa akosi vydám z upratovacieho nadšenia a zápalu a doma sa mi už nič nechce. Takže tatko má vyglančené a u mňa sa prevaľujú chuchvalce prachu jak na prérii (tmi)
To druhé „celkom“ si prosím škrtnite… (blush)
No jo, když uklízíš na směny, tak chápu, že se ti do té druhé nechce (inlove)
Není to slunce z neděle večer? Kombinace bouřlivých mraků a zapadajiciho slunce vytvořila nádhernou scenerii. Potkal jsem ji v Kolíně
Ne, tahle je mnohem starší 🙂
O tom mi ani nemluv. Tady je to noční můra – stěny jsou tu mokré a stará omítka opadává, jen se na ni podíváš. Zameteš, a za půl hodiny můžeš zametat znovu. Bojím se, že mi tu na ten šílený prach definitivně odejde noťas a věž.
Naštěstí tu budu už jenom týden. Pak se ještě jednou přestěhuju a potom se už definitivně přesunu do svýho. Už se nemůžu dočkat.
Ta fotka je ale úžo!!!
Moc ti přeju, ať jsi definitevně ve svém (inlove)
A máš pravdu, s tím noťasem a věží. Zažila jsem takové zničení, když jsme přestavovali v bytě jádro. Chránila jsem, balila jsem, ale tehdy toho prachu bylo prostě mocmoc
A tady musí být oboje v provozu. 🙁