Také moc ráda pozoruji kočky z okna a i skrze sklo mě můj pohled prozradí. Někdy k oknu přistoupím a kočka ten pohyb (třeba jen tak koutekm oka) zaregistruje, čímž jsem se prozradila a většinou jdu pryč. Když je chci „nepozorovaně pozorovat“, musím počkat, až jsou otočeny k oknu zády, nebo někde v dáli. Přesto, že tam stojím bez hnutí, přesně jak Dede píšeš, kočky po určité době znehybní, dokonce otočí hlavu(y) směrem k domu – prostě tuší, že je „někdo“ pozoruje. Po chvíli, když se nic neděje, pokračují ve svých aktivitách. Někdy je ale svým pohledem(myšlenkou ??) přitáhnu přímo k oknu, za nímž stojím. To pak zaťákám na sklo a ony se buď ke mě rozeběhnou, nebo jakoby říkaly „aha, tos byla ty“, mrsknou ocasem a vše je v pořádku. Stejné je to u Trixie, ale u ní mě více fascinuje to, že „ví, že se jí směju“ 🙂 Nemusím být přímo u ní, ale třeba o kus dál, když mě něčím rozesměje. A já se moc snažím, nedávat to najevo a myslím si, že se směju jen tak tiše „pod fousy“. Ale Trixie musí na dálku cítit moji vibraci těla, či co. Okamžitě přestane dělat, to co mě rozesmálo a vrhne po mě jeden ze svých „uražených“ pohledů. No a já se jí chudince ponížené většinou omlouvám, že jsem se jí smála.

Všem dobrý večer – aktualizace. Nejdřív to důležité – A.M. bude skutečně v pořádku, následky mít bude, ale ne vážné (zuby) – ostatní sroste nebo se zahojí. I hlava vydržela hroznou šlehu. Ztráta krve nebyla fatální. Na obhajobu těch lidí lze říci jen tolik, že je možné (možné!) že pád stromu na A.M. už neviděli, ale A. to za pravděpodobné nepovažuje. Já jsem to z něho nepáčil – je mu zle a i když už mluví, tak velmi obtížně. Co se týče toho signálu, tak to není prý věda, jedná se o SMS poslanou na zvláštní číslo, sms je bezobsažná, voláním o pomoc je samotné její odeslání a používá se prý velmi zřídka, to jen když je odesilatel v extrémním průseru a zároveň nemá jinou možnost jak volat o pomoc. Zdaleka ne všude to mají. Pak okamžitě vyrazí někdo projít trasu odesilatele. (A je to přitom velmi snadné technické řešení – to vím zase já). Tak to je asi vše a snad příště už Alasdair.

Keď som bola mladá, stávalo sa mi, že som rozmýšľala „nahlas“. Nehovorila som, na čo myslím, ale ľudia vedľa mňa sa strhli a zmetene sa na mňa zadívali.
Stávalo sa mi to hlavne v autobuse, cestou z Brezna do Košíc. Visela som na rúre ako netopier a nad niečím som intenzívne rozmýšľala. Zrazu sa pani vedľa mňa strhla a zadívala sa na mňa. V prvej chvíli som si pomyslela, že som sa pozabudla a naozaj som niečo povedala. Keď som si neskôr ale naschvál zahryzla do líca, alebo pery (aby som nehovorila) a situácia sa opakovala, pochopila som, že zrejme naozaj rozmýšľam „nahlas“.
Čím som bola staršia, tým bolo podobných situácií menej a teraz už prestali celkom.
Čítala som, že podobné javy sa dejú v okolí pubertálnej, alebo adolescentnej mládeže, ktorej organizmus nevie kam s energiou. Ako príklad tam uvádzali 18 ročnú sekretárku, okolo ktorej lietal kancelársky nábytok a spisy. Keď dievčinu preradili na iné pracovisko, v kancelárii nastal kľud 🙂 .

Přeju všem dobrý den. Na prosbu svého známého předávám neveselou informaci, která bude asi pár lidí zde zajímat. Člověk kterého zde znáte jako Alasdaira MacCollu se zde nějakou dobu neukáže, snad prý nebude dlouhá. Leží ohavně potlučený ve zdravotnickém zařízení. Padl na něho strom. Vyháněl lidi z nebezpečného úseku a když se mu podařilo dostat je pryč, tak na to sám doplatil. Podrobností mnoho nevím (a ani nemám svolení toho mnoho psát A.M. strašně nesnáší publicitu tohoto typu), je to jen můj vzdálený známý, ale obrátil se na mně protože já jsem mu Dedeník kdysi doporučil a on na nikoho jiného telefonní kontakt prý nemá. Mohu říct z podrobností jen to že ty lidi pak utekli a ani mu nezavolali pomoc. On sám nemohl mluvit – hrozně dostal větví do úst – takže si nemohl zavolat záchranáře ani on, ale podařilo se mu mobilem vyslat speciální signál „Strážce v nouzi“ a kolega ho pak našel. Podle lékařů bude v pořádku a já tomu taky věřím. Pamatuju si ho jako člověka opravdu ocelové konstituce. To je všechno, pokud bude něco nového, napíše vám to už určitě sám. Pů.