Vzpomínáte na parní vlaky? Na ten pohled, když údolím letěl s větrem o závod mnohatunový kolos, který syčel, chroptěl, houkal a celé okolí ponoř do bílého oblaku vypuštěné páry? Dobu, kdy lokomotiva byla téměř uměleckým dílem?
Tak ty doby už jsou pryč. Dnes u nás parní lokomotivy udržuje jen hrstka nadšenců, aby ji některý z letních víkendů prohnali po trati a zas uložili do depa. Jenže existuje místo, kde se parním vlakem můžete svést každý den, můžete obdivovat práci konstruktérů z předválečných dob a nasát trochu atmosféry století páry. A navíc to není moc daleko!
Žitavské úzkokolejky (Zittauer Schmalspurbahn) se po celé své délce nachází do deseti kilometrů od České hranice v podhůří Lužických hor, v Německu zvaných jako Zittauer Gebirge. Začínají v městě Zittau (Žitava), které leží na trojmezí Česko, Polsko, Německo. Na naši straně s ním sousedí Hrádek nad Nisou vzdálený 25 km od Liberce.
Úzkokolejky byly součástí širší úzkokolejné sítě, která zasahovala až do Českých zemí. Tato síť vedla z Frýdlantu do Heřmanic, odtud do Polské Bogatynie (dříve Reichenau) a do Žitavy, kde navazovaly na dnes zachovanou a stále provozovanou trať z Žitavy do Kurort Jonsdorfu a Kurort Oybinu.
Žitavská úzkokolejná dráha z dříve hornické Žitavy do Bertsdorfu, kde se větví na Kurort Jonsdorf a Kurort Oybin byla postavena roku 1890, pro potřeby místních obyvatel, kteří pracovali především v dolech a chtěli trávit volno na čistém vzduchu Lužických hor. Kvůli snížení nákladů a možnosti stavět ostřejší oblouky byl zvolen rozchod 750mm místo tradičních 1435 mm.
Až do sjednocení Německa po pádu železné opony sloužila trať pro osobní i nákladní dopravu, vozily se tu i poštovní zásilky a před válkou zde o svatodušních svátcích jezdily vlaky i každých 10 minut. Dráhu provozovala společnost ZOJE (Zittau – Oybin – Jonsdorf Eisenbahn), kterou však místní lidově přejmenovali na „ Zug ohne jede Eile (vlak beze spěchu)“, protože rychlost se tu v průměru pohybuje kolem 25 km/h.
Žitavská úzkorozchodná dráha je dlouhá 12,2km (Zittau – Oybin) s 3,8km odbočkou z Bertsdorfu do Kurort Jonsdorfu, na tratích je celkem 13 stanic a zastávek. Provoz zajišťují jak parní lokomotivy řady 99.7 z roku 1928, tak v létě i starý motoráček VT137 z roku 1938.
Vlaky jsou vedeny v trasách Zittau – Oybin, Zittau – Jonsdorf a Oybin – Jonsdorf, v sezoně 8x denně, mimo sezonu 2x denně. Parní vlaky jsou většinou přibližně šestivozové (lze vyzkoušet poštovní vůz, barový vůz i luxusní vůz první třídy) a v létě Oybinské vlaky vezou vyhlídkový vůz bez střechy, z kterého se lze celou cestu kochat a teda i dýchat všechno co z mašiny vyletí.
Trasa trati začíná v Žitavě na nádraží, kam se lze dopravit vlaky z Liberce a Drážďan. Nejdříve překříží hlavní trať na Liberec a posléze klesá na úroveň ulic, aby prudce zabočila a podjela viadukt k zastávce Zittau Hp. Pak pokračuje po periferii do stanice Zittau Süd. Odtud se trať vnoří do rušnější části města, parní vlak jezdící pravidelně okolo kancelářských budov a nákupních center vypadá vskutku kontrastně.
Na okraji Žitavy dorazí vlak do velké stanice Zittau Vorstadt, která leží poblíž Olbersdorfského jezera. Vláček pak dále stoupá mezi kopečky podél obce Olbersdorf, kde zastaví ještě na dvou zastávkách. Nakonec se prudkým obloukem vyplazí až na nádraží Bertsdorf, které však stále leží v Olbersdorfu a od samotného Bertsdorfu je přes dva kilometry daleko.
Zde se trať větví a také tu začínají Lužické Hory a pro vlak nejstrmější stoupání. Vpravo serpentinou lesem vystoupá trať na nádraží v Kurort Jonsdorfu a vlevo kolem Čertova mlýna přímo pod hrad v Kurort Oybinu.
Projížďku úzkokolejkou lze spojit i s výlety po okolí. Z Jonsdorfu je to kousek na nejvyšší horu Lužických hor Luž a na rozhlednu Hvozd. Oybin zas nabízí muzeum místní železnice a rozsáhlou zříceninu hradu postavenou na skalním městě, kde lze šplhat různými průrvami a po žebřících.
V okolí je také několik Ferrat pro dobrodruhy a hřebeny Zittauer Gebirge nabízí pěkné výhledy na Ještědský hřbet, České Středohoří a roviny Horní Lužice. Z konečných Oybina a Jonsdorfu je to jen 3 kilometry k hranici s ČR (také byl plán prodloužit úzkokolejku až do české Mimoně), takže si lze naplánovat přechod do ČR, třeba do Jablonného v Podještědí nebo Jiřetína pod Jedlovou.
Úzkokolejku lze jen doporučit každému, za dobrého počasí je to skvělá jízda starým vláčkem velmi malebným krajem. Žitavské pohoří je velmi udržované, takže se tam návštěvník bude cítit velmi příjemně. Jako bonus je i příjemná cena, protože na Úzkokolejkách platí EURO-NISA-TICKET, která je teda nutné zakoupit v ČR, ale jeho cena je 160kč na celý den pro 1 osobu nebo 320kč pro 5 osob.
Jízdní řády hlavní sezóna:
http://www.soeg-zittau.de/cms/dokumente/upload/fahrplan_2015%20hauptsaison.pdf
Jízdní řády vedlejší sezóna:
http://www.soeg-zittau.de/cms/dokumente/upload/fahrplan_2015%20hauptsaison.pdf
galerie: [slickr-flickr tag=“zittauerschmbahn“ type=„gallery“ flickr_link=„on“]
Nevím jestli to je z textu zřejmé, ale EURO-NISA-TICKET, který platí na úzkokolejkách lze zakoupit u jakékoli prodejny ČD nebo ve vlacích Trilex. Podmínkou je, že je nelze zakoupit v předprodeji, platné jsou jen v den nákupu.
Jednu takovou historickou zeleznici znam z USA – Great Smoky Mountains Railroad. V sezone jezdi z Bryso City na upati narodniho parku Kourovych hor az do soutesky Nantahalla. Projizdi misty, kam by se jeden pesmo tezko dostal, jsou z neho videt jeskyne, kde se kdysi ukryvali Cherokee Indiani pred nasilnym vystehovani do Oklahomy. Byl to moc krasny vylet. http://www.gsmr.com/about/about-us
Pardon, Bryson City.
Hanko koukla jsem na odkaz, je to krása!
Krásné, ale je vidět, že se v USA přistupuje spíš jako k atrakci, než jako k dopravnímu prostředku.
Samozrejme mate pravdu. Puvodne tato zeleznice byla budovana jako dopravni prostredek a zpristupnila znacne osamocenou zapadni oblast Sev. Karoliny. Ovsem autem se dnes clovek dostane kolem rychleji a navic rada mist, kam ta zeleznice jezdila, uz neexistuje. Cast z nich vzala za sve pri stavbe prehrady Fontana.
Ešte som sa vrátila.Niektorí ľudia sú úžasní-majú fantáziu,esprit a to im veľmi závidím-tak mám kolegu,ktorý si kúpil opustenú železničnú staničku na Liptove,pre vodu chodia na pumpu asi 300 m,z času na čas tadiaľ prejde nákladný vlak,zatrúbi im,dedinka je vzdialená niekoľko km,
proste niečo úžasne.Štve ma,že som na niečo také neprišla ja.
Někteří do toho umí fakt dát lásku. Krásná nádraží jsou i v ČR. Třeba Rynoltice, Grygov nebo Hnojník
U nás v lete funguje Čiernohronská úzkokoľajná železnica. Železnička kedysi slúžila na transport dreva z lesov okolo Čierneho Balogu do píly na Štiavničke. Teraz sa na nej vozia turisti do rezervácie a Dobročského pralesa.
Ak ste videli film „Nevera po Slovensky“, tak tá železnička tam účinkuje 🙂 .
http://www.chz.sk/
Má na mále, ale je výborná
Tohle je výlet, jaký toužím podniknout už dlouho, jenže… tím směrem se prostě nějak ne a ne vydat:)) Ale začátkem léta tu budeme mít Patrika a protože to dítě je už teď posedlé vlakama, bude to výlet jak dělaný na správné babičkování 😛 A konečně snad uvidím Oybin! Ona tu už o něm psala snad jak Zana tak Xerxová a já pořád jen čekám, kdy bude blíž, nebo co… (blush)
Lidi, já mám tak děsivou rýmu, že musím myslet na Matyldu a její článek a na princeznu a celní prohlídku. Od včera nedělám jiného než kýchám! (whew)
No jo, moc hezký to tam je. My jeli tím otevřeným vagonkem a plíce si fakt užily, ale zase zdravý vzduch všude kolem to určitě vyrovnal 😀
Pro Patrika doporučuji!
Eh, dneska mě začalo lehce škrábat v krku, to jsem zvědavá, čeho se dočkáme.
Bylas to ty, s tím Oybinem, že jo! Mě se to líbilo už tehdy, ale ty Jizerky a okolí mám nějak začarovaný. 🙂
Oybin sme prolézali jako děti, je tam hodně pěkného k vidění. No já jsem rád, že lidi Jizerky trochu ignorujou, tim víc zbyde pro ostatní.
Ono je to tak – když chceme hory, mám za rohem oblíbené Krkonoše. Když hory nechceme, tak nejedeme do Jizerek… 😛
Já to střídám všechno, ať se mi to moc neopakuje 😀
zožral mi qviklík príspevok.tak znova. Výborný článok a ešte krajšie fotky.U nás snáď donedávana jazdili staré vláčky s parnými lokomotívami/viem,bolo to dávno,ale zdá sa mi to akoby to bolo včera./Pred rokmi tu bola dcéra rodinných priateľov z NY .Dedko vymyslel pre deti výlet vláčikom,parná lokomotíva,drevené lavice,po vystúpení lúky,pastviny,kravy,na družstve prasiatka…Deti boli nadšené z vlaku,krajiny a ke´d im dedo otvoril kapotu na starej škodovke,tak to nemalo chybu.Niečo také v USA nevideli!
A ešte informácia od januára jazdíme my seniori vlakmi/rýchlikmi/ zadarmo-a platí to aj pre Čechov seniorov.Kto by ste mali záujem -pošlem návod ako sa táto preukážka seniora vybavuje.
No jo v USA koloniální síť úspěšně zlikvidovali a teď nám závidí. Ale už tam budují nové tratě. Aspoň mezi velkými městy.
Je super, že to ešte niekde takto pravidelne funguje a kraj je to naozaj rozprávkový.
Ten pohlaď na Lužické hory by mohol slúžiť ako ilustrácia Tolkienovej Stredozeme 🙂
U nás na stanici je odstavená táto starenka: http://1url.cz/5IZY
Ako malá som ju ešte zažila odfukovať, teraz už je len na vedľajšej koľaji, ako exponát.
Tu na Západnom Slovensku sa zvykla raz do roka konať aj akcia „Parným vlakom na Plavecký hrad“.
Parna lokomotíva zvaná „Mazutka“ vyrážala so súpravou v jeden víkend tak v polovici septembra z Bratislavy do Plaveckého podhradia, po dnes už zrušenej trati (neviem či mi prejdú 2 odkazy, tak radšej nedám, ale strýc gúgl vyhodí obrázky po zadaní názvu akcie). V roku 2011 sme sa nezávisle vydali práve v ten víkend na Plavecký hrad (bola biedna hubárska sezóna) a strašne sme sa divili, kde sa tam odrazu nabralo toľko ľudí 🙂 . My sme išli už z hradu dolu a oproti nám celé zástupy veľkých aj malých. Minulý rok už ale tento vláčik nešiel a osud ďalších ročníkov je otázny…
Slovensku se toho zachovalo hodně a mnohé historické jízdy jsou zajímavější než u nás (ale je to dáno i přírodou). Myslím, že PRIM na slovensku hraje „Čiernohronská lesná železnica“
Kolem našeho domečku taky občas supí Šlechtična, nebo i jiné parní krásky – v rámci Dní železnice, či jak se ty akce jmenují. Jezdí z Brna do Blanska apod., několikrát denně celý víkend, většinou v květnu. Je to hezký pohled.
Pod těmi dráty na novém koridoru už to není ono, navíc těm vlakům ani nedávají pořádně dobové vagony.
Ano, to je pravda, ale přece jen pohled na tu supící mašinu je impozantní.
Nicméně úzkokolejka, pokud vím, funguje ještě v Jindřichově Hradci, občas tam také vypravují parní mašiny – ne pravidelně, ale na historické jízdy. Ale už jsem z toho kraje dlouho pryč a tak nevím, jestli to ještě platí, cesta vlakem z JH do Nové Bystřice byla parním vláčkem kouzelná. Zastávky v lesích, romantika. Slyšela jsem, že byli v nějakých velkých finačních problémech v poslední době, ale jak to dopadlo, to teď z hlavy nevím.
Platí. Aspoň v létě. Úzkokolejka funguje převážně s motoráčky. Stejně tak Osoblažka.
Na trati u našeho jsem už několikrát viděla parní lokomotivu zvanou Šlechtična, je to nádhera, jak z pohádek o mašinkách.
Šlechtičny jsou krásné mašiny, ale už moc nevyjíždí. Výhoda těhle úzkokolejek je opravdu pravidelný provoz, žádné speciální jízdy.
Pravidelný provoz je obrovská výhoda.
I když takový den otevřených dveří v Lužné u Rakovníka, to taky není k zahození.
Zajímavé povídání o vlacích pane 814151.
Já sama mám vlaky a cestování jimi ráda. Slovy Švejka : “ poměry se rozhodně zlepšily. “ Na železnici určitě.
Letos v červnu pojedeme Alexem z Plzně do Mnichova a já se na to už těším.
Jen mi chybí ta malá krásná venkovská secesní nádraží. Bylo to hezké na nich vystoupit. Byly zde muškáty pana přednosty, lavičky, čekárna a někdy i nádražní restaurace. Tyhle staré časy spolu s vůní parní lokomotivy mi docela chybí. Dnešní plastové zastávky jsou tak neosobní a ani neochrání před nepřízní počasí.
Míša
Tahle atmosféra se zachovala v Rakousku (taky jsme byli Rakousko-Uhersko), ale u nás se pár takových nádražíček najde. Už to bohužel není pravidlo. Muselo se jít s náklady dolů, automobilismus to válcuje na plné obrátky. Přitom v 89 byly vlády hloupé, měly plnou republiku lidí, zvyklou jezdit hromadnou dopravou, zkvalitnit ji, tak to vydrží a možná to taky vypadá všechno jinak. Jenže tak 10 let se na to kašlalo úplně a pak se začalo s drobnými přestavbami dodnes…
Taková nádraží se najdou i u nás. Je jich málo, ale existují. V téhle oblasti jsou to určitě Rynoltice, které dokonce vyhrály nějakou soutěž nádražní krásy 🙂
A jeden rok vyhrály tu soutěž Zahrádky, ty mají opravdu půvabné nádražíčko :
http://cs.wikipedia.org/wiki/Zahr%C3%A1dky_%28okres_%C4%8Cesk%C3%A1_L%C3%ADpa%29#mediaviewer/File:Zahr%C3%A1dky,_train_station,_south_view.jpg
V Zahrádkách jsem byl a musím říct, že Rynoltice jsou mnohem hezčí a příjemnější. Zahrádky mají hezké květiny, ale útulné mi nepřijdou. Navíc to nádraží není v moc pěkném prostředí.