„Borůvko, kachna nemusí ven. Ví, že je na zahradě hezky.“ Psice stojí u dveří na terasu s plyšovou kachnou v zubech a tváří se, že mi nevěří ani slovo. Kachna trpí nedostatkem podnětů a Borůvka se o ni postará- vezme ji na terasu a obejde s ní i zahradu, aby plyšová kachna neztratila přehled.
Naše psice mají vlastní hračkárnu. Je to plastový košík, do jakého si ukládám ponožky, kam nebožák odsouzený k úklidu nanosí hračky rozházené po domě tak, jako bychom tu měli neposedné batole. Jen ty hračky jsou oslintanější, uválenější a celkově méně vábné, než ty dětské, byť je pravidelně peru.
Psí dáma, která zatouží po hračce, se obvykle začne v košíku hrabošit a přerovnává jej tak dlouho, dokud vítězoslavně nevytáhne v zubech ten správný model.
Strakatice své hračky neničí. Plyšáci vydrží dlouho, obvykle spíš podlehnou všeobecnému opotřebení, než že by je dámy trhaly. Až se hračky „rozslintají“ a začne se rozpadat plyš, vznikne v plyšákovi otvor, kterým se dá vítězoslavně vytahat ven vycpávka ze střiže a s tou psice zasněží celý dům.
Borůvka stojí s kachnou umíněně u dveří. Až jí otevřu, odnese kachnu ven a ponosí je na čerstvém vzduchu po zahradě. S kachnou v zubech se stihne i vyčurat. Následně ji pečlivě odnese zpátky do domu, kde ji bude chvíli láskyplně mordovat, aby kachna co nejvíc kvákala.
„Borůvko, neber tu kachnu ven. Prší. Ani kachně se tam líbit nebude a běda tobě ji na zahradě nechat!“
Více zde: http://matyldin-svet.webnode.cz/
Matyldo, moc ráda tě čtu. Kachna na mnoho způsobů, haha,no, hlavně , že je vyvenčená. 🙂
My máme teď nejoblíbenější hračky, sobečka hop, hop,to je vánoční sob s kroucenou šňůrou a pak slipečku pip,pip.obě jsou již vykuchány, pískátka zabavena,a ze slipky už je jenom krk a zobák.Pořád je musím hledat a házet. 🙂
Borůvka je děvenka naše starostlivá! (©ptakopysk, snáď mi odpustí zneužitie jeho termínusu). Hračky našej Jackie môžu byť aké chcú, ale musia sa hádzať, inak nezáujem. A hru s hádzaním hračky tiež chápe po svojom, prinesie, ale odmieta vydať a až zápolenie o pustenie hračky je pre ňu to pravé orechové, miluje sa o ne naťahovať so zadkom vypučeným hore a srandovným akože vrčaním. Preto vedie loptička na povrázku, lebo sa aj dobre hádže aj nosí, aj sa o ňu dobre naťahuje. Keď jej ale hračka vonku niekam zapadne, stratí záujem, hľadajte si to kto chcete. Na jesenných prechádzkach boli najlepšou hračkou živé hraboše (ktorých bolo vlani u nás neúrekom). Stačil jeden skok strmhlav, jeden cvak a jeden písk a hraboš to mal za sebou. Je to predsa len potkaniarka a myšilovka a títo sa jej promenádovali rovno pod nosom. A čo sa ničenia týka, ničí hlavne svoj prútený pelech. Zvlášť keď ju nechajú samu doma a trucuje, tak z prútikov na okraji pelecha vyrába soletky (chuckle)
Kvákací kachna je bezva, Denisovi by se určitě líbila, má akustické hračky rád. Aktuálně vede žížala a pan Pískač, pravděpodobně jezevčík. Oba jsou dostatečně dlouzí, takže krom pískání se s nimi dá ještě pěkně třepat.
Dále máme gumový válec, který ale píská tak pronikavě, že si s ním Denis může hrát jen když páníček není doma. Já jsem asi otrlá, mně to neva.
Borůvka a její venčení kachny mě moc pobavilo! 🙂
„S kachnou v zubech se stihne i vyčurat“ 😀
To mě rozesmálo, protože naše Trixie tak miluje čmuchání cizích pachů, že aby se nemusela zbytečně zastavovat, často čůrá „za pochodu“ (jako závodník na kole, že 🙂 ). Až jsem se nejprve lekla, že má něco s močovým měchýřem a proto učůrává. Teď už vím, proč to dělá.
Jinak další krásné povídání Matyldo, máš prostě dvě strakaté krasavice, úžasně fotogenické. Naše Trixie na hračky není a nakonec skončila u dvou – chobotnice a žlutého zajocha s dlouhýma ušima. Cokoliv vezme do zubů jako první vyzkouší, zda se s tím dá dostatečně vehementně třepat. Když ne, ztratí zájem. A pískadel a jiných zvuků v hračce se dokonce leká. Protože není aportovací, necpe nám hračku do ruky na házení. Když má chuť vezme si jednu z těch dvou svých hraček, lítá domem a „lame jim vaz“. Hraje si s nimi jen uvnitř, venku ji nezajímají, nebo jen krátký moment. Tam raději honí kopnutý míč, nebo okusuje ukradený klacík (když si nakládám do koše k topení). Nedávno mi dokonce ukradla prázdný plastický „dřez“ do kterého klacíky dávám a honila ho po trávě. Nenechala si ho odebrat, až když sama byla hrou dostatečně vyčerpaná, tak mi dovolila si ho vzít.
No, nejoblíbenější hračka našeho psího mimi je dcéřina imatrikulační šerpa, jinak též kus stromolezeckého lana. Pak má ještě jeden dcérou udrhaný uzlík ze sisalu. A venku klacíky a šišky.
A samozřejmě, že nejradši má nás, i jako hračky. Je moc roztomilá a hodná.
Krásné čtení i super komentáře. Udělali jste mi radost v kalném odpoledni, kdy mě chcip jakýsi sklátil do postele.
Lity lity (inlove)
Já přešla od cholery k tubeře, taky výhra! 😛
No, Dede, taky nic moc tedy. A to jsme měli mít o víkendu u nás oslavu mého druhého vnoučka, jeho první narozeniny. Když jsem volala jeho rodičům, dozvěděl jsem se, že dnes odpoledne lehnul s podobnou nemocí i můj syn. No a pak jsem zjistila, že dnes odpoledne lehla s virozou i dcera. Hm. Oba jsou 150 km ode mně i navzájem od sebe… Tak snad to vezmem z jedné vody načisto a za týden budem slavit až to bude hřmět.
Toro, dnes je nemocnej skoro každej, kdo není, ten už byl a kdo nebyl a není, tak má velkou šanci, že bude 😛 Popravdě nepamatuju rok, aby kolem mě bylo tolik nemocných lidí, i u nás na vsi není dům, kde by někdo něco nechytl.
A narozeniny oslavíte se vší parádou a plácnutím do dortu se svíčkou (inlove)
?atylda-veľmi príjemné popoludnie som strávila čítaním o Boruvke a vlastne aj sbvetluške.Sú to bezvadné psy v bezvadnej rodine.
Brett na vychádzkach v zime vyžadoval jednu moju rukavicu. Neviem prečo, ale keď som žiadne rukavice nemala, venčil sa normálne. Max si zase na vychádzke zvykol nájsť palicu a tú nosil (a väčšinou doniesom až domov). Brix je ešte príliš praštený, nemá čas čokoľvek nosiť, pretože to by musel byť schopný koncentrovať svoj mozog na jednu vec aj dlhšie, než na 12,5 sekundy 🙂
Jediná hračka, která došla u Toye milosti, bylo gumové chcíplé prasátko. Z toho si udělala milované štěňátko (a to prosím byla již po kastraci, takže žádná faleška) – uspávala ho, nosila ho k jídlu a dokonce i na vycházky s náma muselo. Bohužel bylo to prasátko dost rozmazlené a furt vyluzovalo zvuky … vydrželi jsme týden v kuse, pak jsme ještě párkrát zkusili po půl dnech … doufám, že už někde odpočívá v pokoji a je mu země lehká. Byl to nápor na nervy …
Jinak plyšáků a ostatních hraček máme jak pro malou mateřskou školku a hrát si s nima máme prý sami – co je ještě tak zaujalo, tak to byla plyš-myš, kterou dostal Ziki od Sharky darem. Jenže tu jsem musela taky nakonec zabavit, protože kvůli ní se byli schopni porvat všichni tři naráz.
jestli chceš, koupím je zase od chráněné dílny-jedeme tam v létě a pošlu ti…
Matyldo, strakatice a tvoje povidani = pohoda. (h)
Tak jsem právě vytáhla Ari první letošní klíště – v únoru! Co nás bude čekat v květnu??? (fubar)
Výskyt klíšťat v únoru je zcela normální.
Možná u vás 😉 U nás opravdu ne, první klíšťata se obvykle objeví s první větší trávou, tak na začátku dubna, řekla bych. Naštěstí tady u nás nebývá těch klíšťat tolik, jako v nížinách…
Ja som Z Brixa jedného ťahala na štedrý deň… 🙂
Pchá – já z Toye pár dnů po Novém roce.
Vet mi říkal, že je letos další taková mizerná zima, kdy ty krvesajný mrchy ani nezalezly, natož aby ráčily milostivě pochcípat. Myslel tím blechy, ale na klíšťata se to může vztahovat taky, ne?
Se omlouvám, ale zmermomocnila jsem Borůvčino jméno, tady v Norsku. Na ranní procházce potkávám paní, no, s Borůvkou. Celá zádíčka černá, přísně hledící oči. Nemohla jsem jinak, asociovala jsem ji okamžitě s Borůvkou a paní se to moc líbí. A vždycky ji to rozesměje. Nevím proč, ale trochu tuším. Samozřejmě jsem vysvětlila, co znamená borůvka v norštině. Je to blåbær (blobaer), což v doslovném překladu znamená blå-modrá, bær-bobule. No a na moje, Borůvko ahooj!, se norská Borůvka přivaleně přivrtí a předvede neohrabaný taneček. Asi má paní smysl pro humor a vidí souvislost mezi svým buclíkem a tou bobulí.
Tak se Borůvko nezlob a přijmi pozdrav od norské Blåbær. I když nemá tvoji elegantní postavu.
Teď mi došlo! Dyť já ani nevím, jak se norská Borůvka opravdu jmenuje!
Jé, norská Borůvka 🙂
Jano, jen by mě zajímalo, jestli se v Norsku kavalíři vyskytují? Protože když vím, jak se na ně lepí sníh…
No, překavalírováno tu asi není, ale určitě tu budou. Já teda znám jen tuhle jednu Borůvku a nevzpomínám si, že bych ji viděla oblepenou. Třeba je samočistící. Ale tady je letos hnusná zima, spíše led než sníh, tak má paní vystaráno.
Je pravda, že pro mne a Terku je každý kavalír Borůvka. I tady na ulici chodí jeden – je to kluk, je bikolor a my celé jejich rodině říkáme Borůvkovi (rofl)
Krásni plyšáci – myslím tí živí 🙂 .
Čo ktoré zvieratá považujú za hračku, je námet na knihu. Aj moji kočičáci majú rôzne predstavy o tom, čo je hračka. Rôzne myši zakúpené v obchode ich nikdy nebrali, loptičky po 5 minútach hry pravidelne končievali stratené pod nábytkom. Obaja kocúri milujú nite – najlepšie je rozcupovať klbko vyšívacej priadze. Minko I. s obľubou škrtil kožušiny ( tak prišiel o život môj kožušinový golier) a Minko II. rád škrtí papierové vreckovky. Dokáže ich rozcupovať do takmer atomárneho stavu (chuckle) .
Zaujímavé že všetky moje kočky mali z myšky na kľúčik strach.
Najlepšia mačacia hračka je laserové ukazovátko – za červeným svetielkom sa môžu utľcť všetky 😛 .
Matyldo, tohle je jedna z mých oblíbených pohádek z tvé domácnosti – Borůvka a kachna. Ta druhá, kterou můžu poslouchat dokola, je o Světušce a její kočce (chuckle)
Hračky u nás doma jsou bolavé téma – tedy pro ty hračky 😛 Zatímco Berry její hračky kromě japonského míčku od Xerxové vydržely až to příchodu MBK (malé bílé katastrofy), tak pak to nebralo rychlý spád. Ari je ničitelka, síla jejích čelistí + síla jejího odhodlání prohlodat se znamená, že neodolají ani hračky teoreticky nerozkousatelné. Kachen jsme měli několik, i bažanta z téže série, ale jejich výdrž byla vzhledem k jejich ceně minimální.
Jednu dobu jsem Ari vyhrožovala, že bude dostávat plyšášky jen z „drátěné vlny“, ale nakonec jsem povolila a přešli jsme na krysy z Ikey. Ona totiž plyšáky navzdory ničení miluje, potřebuje něco nosit, když někoho vítá, tak mu honem MUSÍ něco přinést, takže to jsou krysy. Ty kupodivu celkem drží – občas přijdou o nohu, sem tam holky nějakou přetrhnou, když se o ni tahají, ale celkově to funguje. Až na ten vizuální dojem… (wasntme) Ty krysy vypadají dost věrohodně a my máme doma černé a šedé… 😛
Jinak se snažím holky donutit dodržet pravidlo – vnitřní hračky zůstávají doma, vnější venku, ale je to jako s dětma, někdy se mi to daří, jindy ne:)) Jen to není na kouzelné poetické vyprávění, jaké můžeš ty napsat o Borůvce a kachně… (inlove)
Krysu z Ikey máme bílou. Mívali jsme ty menší, ale ty přestaly strakatice bavit, jakmile jim odkousaly uši a konce pacek. Tudíž jsem investovala do velké bílé, ale ta radost jako z kvákací kachny v tom není… 🙂
Já bych taky dala přednost kachně (wasntme) Jenže mám dojem, že právě to pískátko uvnitř poňouká Ari k ničitelským choutkám – kachna obvykle nepískala déle, než deset minut…
Matyldo, kachnu jsem dnes objevila v Tescu ve slevě – za 126 místo obvyklých 150 korun. Vyměkla jsem a koupila ji… Ari málem metala přemety samou radostí – uchmatla ji už z tašky:)) Nechala jsem ji s ní chvíli bláznivě kvákat a pak kachnu sebrala a zavřela do kumbálu. Budu ji Ari vydávat jen chvilky, tak snad jí vydrží na delší dobu radosti 🙂
Dede, líbí se mi, že kačenu ZAVŘEŠ DO KUMBÁLU. Kdo ví, co by ti taková kachna mohla v baráku provést (chuckle) …
Ygo! (rofl) tak nějak mi to hned nedošlo, ale máš pravdu, napsala jsem to tak (rofl)
U nás oba psi plyšáky milují. Kromě vyvenčení – rovná se vyválení v největším blátě tak už nic neničí. Nesmím to ale zakřiknout. Je s mo,i velká legrace- jeden vyvleče nějakého plyšáka z krabice a druhý ho honí a naopak. Luxík se nechová jako pětiletý pes. Dneska mi vykrámovali tašku s klubíčky vlny, kterou jsem nechala na křesle v obýváku, honili se, každý v hubě jedno klubko. Musela jsem zasáhnout. Vyprovokoval tu Lux.
Maruško, to musel být půvabný pohled – dva nádherní vlající koliáci s klubky v těch svých elegantních tlamách (inlove)
Taky jsem dnes z okna pozorovala naše holky při hře – bylo to dynamické, zahrnovalo to zakusování, převalování a rdoušení oponenta a bahno. O půvabu takové podívané bych úspěšně pochybovala, ale legrace to byla 😛
úplně Borůvku vidím jak nosí kachnu 🙂 kerrýci hračky nevenčí, Frogi si rád na procházce našel klacek a ten si nesl celou dobu s průběžnou zastávkou na okusování. Terry si hraje vlastně jen se mnou venku když jdeme házet kroužky. Doma si hraje taky jen se mnou. Nastěnka je samostatnější, hraje si sama, miluje pískací hračky, krásně umí pískat.
Jinak si hrají kudrny spolu a to jsou velmi hlučné hračky 🙂
Chichi Pájo, představila jsem so doslova „kudrny si hrají spolu“ a pobavila jsem se. Hlučnost si umím dobře představit (inlove)
Klacky jsou taky naše oblíbená kapitola – házím a holky je nejen přinášejí, ale hlavně se o ně rvou. Za vycházku zničíme tak dva, někdy tři… pokud mám šanci ho ulomit z pěkné modřínové větve – modřín dobře drží. Jinak je ničení klacků mnohem rychlejší 😛
A víš, co je zajímavé? Že když vyjdeme a holky mají pocit, že odpovědně nehledám klacek, tak hledají za mě a velmi často mi nabízejí právě ty modřínové (chuckle)
hlučnost šílená, Terry je prostě hlučný pes, štěká vrčí mručí, Nastěnka je tichá ale zuby jen cvakají, dřív si hráli víc. A vůbec nejlepší hračky měl malý Terry s Frogáškem, takové dětství krásné 🙂
Pájo, Světluška teprve ve třech letech pochopila, že aportovat hračky může být zábavné (není zaostalá?), ale úspěšnost odevzdání je tak 3:1. Ale aspoň jí to došlo a je schopná dělat víc, než jen koukat na Borůvka, jak nám vnucuje kachnu…
Jak jsem již podotkla tak my máme asi zaostalého Luxe. Ten přišel na chuť hračkám až v poslední době. Kdyř byl malý tak měl oblíbenou pískací krvinku a s tou pískal a něco ji vyprávěl.
Zapomněla jsem napsat, že Jana jim kupuje plyšáky v dětském bazárku, tak do pajdy.
vůbec není zaostalá 🙂 náhodou je o rok před Nástěnkou, ta neustále nepochopila, že lepší legrace bude když mi cokoliv přinese 🙂 doma ještě jakštakš ale venku nic 🙂 hodím vyběhne uteče a jde si hrát sama 🙂
U nás je takhle zaostalá Melly. Původně si i s hračkama trochu hrála, teda nenosila je skoro nikdy, ale přetahovala se o ně. Ovšem potom došla k závěru, že všechny hračky jsou Penuščiny. Všechny hračky jsou stále Penuščiny, akorát že si s nima teď hraje Donda.
Melly je ochotná si hrát venku s klackem, protože ten nikdy nebyl Penuščin.
Dondu učím venčit šišku. 😀 Nejraději borovou, protože se dobře kope.
Ani jedna na žádné z hraček nijak nelpí, takže musím hlídat já, aby byla hračka nesena až na místo, kam má být donesena, a neztratila se venku, kde by potmě určitě teskně kvíkala. 😀
Totální hračkovej maniak byla Penny. A venčila balonky a talíř.
Slepé Mimi chodilo s pískacím míčkem a pochopitelně ho nevidělo, jakmile míček pustilo. Nicméně ho nutně potřebovalo…..
A ty jsi mu ho pak podávala… řekla bych (inlove)
Už jsem to tady kdysi popisovala – hnusně oslintanej, prostě dost ee
Máme gumový míček, který psice nutně potřebují, a bohužel skříně na nožkách, kam ten míček zajede jedna radost…
matyldo, borůvka je tak laskavý psíček, kachnu na procházky i v dešti vezme.
falkovy nejoblíbenější hračky jsou plyšové chobotnice co mu kupuju v anglii na ebay. hlava píská, chapadla šustí, a na koncích mají malé pískátka.
Zkusila jsem psům vnutit jiné hračky, ale Borůvka zůstává věrná kachně a Světluška má nejradši ovečku pana Vlnku, kterého Borůvka už odložila. Světluch má totiž menší tlamku a malá ovce se jí nosí líp 🙂