Chtěli byste být znova mladí? Myslím ty, kteří jsou v druhé třetině „zápasu.“ Teď nepíši o tom tradičním, být mladý se současným rozumem. Prohlížím fotky z šedesátých let a připomínám si události, které se k nim vztahovaly. Byl jsem tehdy praštěný puberťák, který stále vyhledával nějakou recesi a tím jsem se občas dostal do menších nesnází.

Našel jsem jednu fotku z tehdejších okresních novin, kde mě nějaký jejich reportér zvěčnil při jakési exhibici. V té době jsem pracoval jako aranžér textilního zboží a tím že jsem byl neustále na očích, v bílém pláštíčku za skly výloh. Kromě ťukání slečen na sklo, to mělo i jiné výhody, jako třeba možnost sehnání nedostatkového textilního zboží. Trochu taky tím jsem měl kolem sebe, na místním náměstí, vždy dost příznivců, které jsem oblažoval svými „prdlošinami.“  K té fotografii se váže jeden z mých „silných“ zážitků.

V těch letech začala éra staročeských jarmarků. První, velmi povedený se odehrál na trutnovském náměstí. Všechno bylo krojované, organizátoři postavili kašírované středověké brány, u kterých byli postaveni zbrojnoši v kostýmech i s originálními středověkými zbraněmi, z místního muzea. Tehdy ještě fungovaly divadelní půjčovny kostýmů. Já zaváhal a nic na mě nezbylo. V půjčovně jsem posbíral zbytky a běžel do muzea, abych taky něco zajímavého získal. Meče, halapartny a brnění došly, jen na chodbě stál „kostitřas.“ Prý ho nikdo nechtěl, že by se na něm zabil.

A už jsem ho tlačil domů. No jo, ale co by to bylo za atrakci, kdybych to stále jen tlačil. Zalezl jsem do uličky a začal zkoušet jízdu. Po rovině to nějak šlo, ale Trutnov stojí na kopci. Přátelé, co já měl modřin a „lišejů.“ Přitáhl jsem domů jak z býčích zápasů. Ale jezdil jsem. Byla to tehdy největší atrakce. Každý mi dával připít medovinou, fotili se se mnou i cizinci, kteří přijeli z hor. No prostě, byl jsem jednička.

Udělal jsem ale osudnou chybu. Kdo znáte trutnovské náměstí, víte, že je směrem k horám z kopce. Já na té ulici bydlel a tak již mírně „omedován“, jsem chtěl sjet ke svému bydlišti. Jo sjel jsem, ale v závěru po nose. Ona ta potvora neměla brzdy, a protože to byl „furtošlap“, nedala se ubrzdit. V půli ulice jsem přepadl dopředu a zbytek dojel ústy po dlažbě.

Byla to tehdy hrozná ostuda a sklidil jsem hodně posměchu. Mluvilo se o tom celý týden. Co by člověk v mládí neudělal pro slávu, že jo.

Dede: a já se váš dnes ptám – na jakou příšernou ptákovinu provedenou za bujného mládí si vzpomínáte vy?:))

Další články autora najdete zde: http://frode.bigbloger.lidovky.cz/