Ačkoli tyhle kraje jsou pro většinu naší země daleko, jejich návštěva za to určitě stojí. Krajina posledního kousku Slezských Beskyd na české straně, zvaná Jablunkovské mezihoří dokáže brát dech za každého ročního období. Podívejme se na jeden jednoduchý výlet místy se společným jazykem a kulturou, geopoliticky však rozděleném mezi tři suverénní státy.

Kdo přijede autem nebo vlakem, měl by začít v Návsí, části Jablunkova, kde je železniční stanice. Odtud vyjíždí autobusy do Bukovce, nejvýchodněji položené obce ČR. Vesnička táhnoucí se z hlubokého údolí řeky Olše až na samotný hřeben k hranici s Polskem je úžasně malebná a příjemná. Už samotná vyhlídková jízda autobusem je zážitkem, kolem udržovaných roubenek, starých zvoniček a nekonečných plání. Však nejlépe Bukovec a jeho okolí charakterizuje pozvánka, kterou mají na webových stránkách:

Výhled na Bukovec

Pokud tvá duše hledá klid, pokud si potřebuješ odpočinout, relaxovat, si na správném místě. Vychutnej si každý krok. Jdi a dívej se, kochej se okolní krajinou. Zaměř se na maličkosti, na které si v každodenním spěchu a stresu neměl čas. Nech starosti všedního dne a hukot města za zády. Vypni mobil a brouzdej zdejší krajinou. Osvěž tělo i duši, načerpej novou sílu. Nechť tvé znavené nohy osvěží chladná voda potoka, nechť tvé vlasy čechrá svěží horský vánek. Slunce nechť jemně laská tvoji pokožku. Očima a všemi smysly vnímej tu krásu kolem. ¨

Naslouchej tajemnému šumu stoletých obrů, zpěvu ptáků, bzukotu v trávě a zurčení potoka. Dopřej si ten luxus, nechť volně plynout čas, dnes nikám nespěcháš. A když vyjdeš na blízký kopec, zůstaneš v němém úžasu stát…, nohama pevně na zemi a hlavou v oblacích… poznáš, že ten malinký kousek země pod horami, je Bohem políbené místo. Možná si uvědomíš, že právě ty chvilky, ti dávají sílu jít dál. Naplňují tě klidem a harmonií. Možná to je to, co potřebuješ, co hledáš a možná právě proto se sem vrátíš…

Autorka textu: Jana Muchowa

Od konečné autobusu Bukovec, škola můžeme jít rovně obcí nahoru po cyklostezce nebo doleva přes samoty okolo vrchu Šance. Jak jsem zjistil, při cestě doleva se v zimě člověk sice dostane do panenské malebné přírody velmi rychle, ale také cesta zmizí a bez běžek je obtížně schůdná. Na běžkách bych určitě tuto cestu volil, jinak je v zimě lepší udržovaná pluhovaná asfaltka. Výsledek je však podobný (jen v případě cesty samotami o asi kilometr blíže).

Slezské Beskydy

Dostaneme se na hřeben Jablunkovského mezihoří nad vrch Kempa a otevřou se nám výhledy, jaké oko jen tak nespatří. Navzdory oválnějšímu tvaru hor, bych se tyto výhledy nebál nazvat alpskými! Díky členité krajině vidíme za sedmero hory a sedmero doly, domečky vesniček po kopcích vypadají jako hračky, obzor je vždy zakončen nějakou vyšší horou, která je však dost daleko, aby se oko mohlo krajiny dostatečně nabažit.

Otevírá se nám panorama Slezských Beskyd na české i polské straně, stejně tak údolí Olše, v dálce Wisly a na západě se tyčí vrcholky klasických Beskyd. Hory nejsou typicky hřebenovité, ale různě náhodně rostou ze země, jedna za druhou.

Když sejdeme vlevo po zelené značce trochu dolů, objevíme rozcestník na kraji lesa, kde je odbočka do rašelinišť přírodní rezervace Bukovec a především nejvýchodnější bod České Republiky. Nejvýchodnější bod je označen kamenem na svahu nad potokem Oleškou, který odtud tvoří hranici s Polskem až ke svému ústí s řekou Olší.

Jaworzynka

Od nejvýchodnějšího bodu se vrátíme zpět na zelenou značku a vydáme se zpátky nahoru. Mineme rozcestí s cyklostezkou a stoupáme dál na Soušský vrch otevřenou vzdušnou krajinou, vzduchem tak čistým, že se nedá než srovnávat s nedalekým Třincem, který často trhá rekordy ve znečištění. Takto to jde dál a dál, po krásně udržované cestě ať v létě nebo v zimě až k rozcestí Na Dílku.

Zde u kanadského srubu můžeme odbočit vpravo a zajít se podívat na Komorovský Grůň. Kopec s několika horskými samotami a výhledem na Třineckou pánev. Výhled není přímo z cesty, ale z pláně, která je asi 100m od cesty, v zimě dostupná jen na běžkách. Po cestě jde dojít až na chatu Girová, nazvané podle hory, na které se nachází. Je to nejvyšší bod Jablunkovského mezihoří s kruhovým výhledem na Beskydy, Polsko a Slovensko.

Když se vrátíme zpět na rozcestí Na Dílku, tak pokračujeme lesem dál po žluté značce k polské hranici. U osady Durajka se octneme u bývalého hraničního přechodu a odbočky do polské vesnice Jaworzynka. Jaworzynku také vidíme v dálce s domky rozesetými po kopci jako Ladovu pohádkovou vesničku.

Kaple v Hrčavě

O kilometr dál přijdeme do obce Hrčava, známé svým trojmezím a občas neprávem nazývanou nejvýchodnější obcí. Omyl je to pochopitelný, protože ona Hrčava leží v naprostém rohu Česka a věřím, že tady rozdělení federace asi s radostí nevítali.

Vesnička je sice populární jak pro běžkaře, tak pro cyklisty a každý chce tento kout vidět (dokonce novinář Tomáš Poláček sem dojel až z Aše na Segway), ale nějak to nevyřešili s pohostinstvím, protože v zimním období si tam jídlo prostě nepořídíte. Jediným otevřeným podnikem je malinký bar připojený k chalupě, kde vaří vlastní Hrčavské pivo, ale jídlo nemají. Další možností je Lurdská jeskyně, což je studánka s léčivou vodou, v zimě však velmi špatně dostupná, když je více sněhu.

Pokud se z Hrčavy vrátíme k „celnici“, tak si můžeme projít i „polský roh“ po žluté značce vedoucí k trojmezí (stačí sledovat šipky). Ten zaujímá již zmíněná vesnice Jaworzynka. Hrčava je sice malebná malá víska, ale Jaworzynka je navzdory názvu pořádná vesnice, dlouhá a členitá s mnoha částmi, udržovanými domy a renovovaným kostelem. Také tu, na rozdíl od Hrčavy, mají funkční hospodu i s jídlem (ta je však mimo šipky, u kostela je třeba jít pár set metrů vlevo jako „dál do Polska“). Z Jaworzynky se samozřejmě naskýtají další výhledy, tentokrát na Hrčavu a Slovensko.

Kostel v Jaworzynce

Když jdeme z Jaworzynky dál, tak díky Schengenskému prostoru vůbec nepostřehneme, že jsme přešli zpět do ČR a to je ten problém. Na hranici je totiž odbočka k trojmeznímu kameni, styku tří státu, Česka, Polska a Slovenska. Vede k němu pěkné nové schodiště, které však v zimě je pod sněhem a tak se mi jej povedlo dokonale minout. Aspoň budu mít důvod se vrátit 🙂

Na konci neustálého klesání odbočuje cesta na jih. Cesta vede na Slovensko. Po ní projdeme pod stavbou slovenské dálnice D3, která má propojit Žilinu a Katowice. A na konci cesty v údolí řeky Čierňanky leží vesnička Čierně při Čadci, kde je i vlaková zastávka. Odtud se přes Čadcu můžeme snadno vrátit do Návsí vlakem. Kdo má více času a sil, může dojít až do Svrčinovce.

Trať Čadca – Zwadroň

[slickr-flickr type=„gallery“ tag=“trojmeziczsrpl“ sort=“date“ flickr_link=“on“ direction=“ascending“]