Pozoruju Patrika, jak stojí u křesla, podupává nohama a hlavičkou kýve do taktu, zcela ponořen do poslechu oblíbené skladby. Když se dočká té nejlepší části, směje se nahlas čistou radostí. A já tiše žasnu a říkám si – kde se to bere v rok a půl starém batoleti? Protože tohle není dětská písnička, tohle je britský alternativní rock!
A pak si zase řeknu, proč ne? Vědci tvrdí, že děti vnímají hudbu ještě před narozením, takže ve svém věku už toho má naposloucháno! Navíc Andy je výzkumník a naschvál pouští Patrikovi hudbu různých žánrů, takže si malý posluchač má z čeho vybírat.
Hudební vkus mého vnuka je tak poměrně široký a částečně kopíruje vkus jeho tatínka. Od dětských písniček z dětské série LBB (Little Baby Bum), kde jednoznačně upřednostňuje Wheels On The Bus část pátou, aby s autenticky předváděným syčením prožíval dramatický moment, ve kterém autobus píchne (https://www.youtube.com/watch?v=dDwZ9k23ZwU) až k oněm Muse, speciálně k písničce Uprising. Nejradši má úplný začátek, tomu rytmu se prý nic nevyrovná, a potom začátek refrénu. (https://www.youtube.com/watch?v=w8KQmps-Sog)
Dívám se na zaujetí, s jakým dokáže té hudbě propadnout, a marně vzpomínám, jak se k hudbě stavěli moji kluci, když ještě byli malí. Nejspíš to nebylo takové, to bych si asi pamatovala. Aspoň myslím:)) A přemýšlím o tom, jak se vyvíjí hudební vkus člověka.
Jak si mě vlastně dokáže hudba ochočit? Vím dobře, že na některou hudbu reaguju, na jinou ne. Některé žánry mě úplně míjejí (není jich moc), v jiných si vybírám. Připadá mi to, jako bych měla někde v sobě ozvučnou desku plnou hudebních receptorů, díky které v každé hudbě najdu takovou kombinaci, která ladí s mou duší:))
Zajímavé je, že ač se mi hudební vkus v průběhu života vyvíjí, tak to, co mě opravdu chytlo za srdce, se mi líbí pořád. Baty kdysi poznamenala, že mám ráda hudbu nabitou emocemi, s bohatým, plným zvukem. Tedy ona to řekla mnohem učeněji, ale ten význam to mělo. Snažila jsem se její pozorování podrobit kritickému posouzení a došla k tomu, že vlastně měla pravdu a výjimky potvrzují pravidlo:))
Netuším, jak se buduje individuální hudební vkus, ale jedno mě potěšilo – s mým vnukem se (zatím) na dobré hudbě shodneme, i když já bych nemusela v jeden moment slyšet Wheels On The Bus víc než třikrát za sebou:))
A tak se vás dnes ptám: jak byste charakterizovali svůj vlastní hudební vkus? Kde jste začali, přes co jste přešli a co se vám líbí teď? Umíte sami sebe překvapit? Vzpomenete si na nějakou písničku nebo skladbu, která se vám líbí prostě odjakživa?:))
Praktická poznámka: pokud budete dávat do komentářů odkazy na vaši oblíbenou hudbu, a já doufám, že ano, tak vězte, že platí – jeden komentář může mít jen jeden odkaz, jinak to sežere antispam!
O spoustě muzikantů a hudebních skupin o kterých píšete nemám ani ponětí. Není divu, jsem mimo Čechy od roku 1968. 🙂
Tak zkuste ty odkazy, co tady lidé píší. Některé věci třeba od toho Čechomoru stojí za poslech, mně se osobně líbilo podání v aranžích Jeremyho Colemana. A sourozence Ulrychovy určitě znáte, minimálně jejich rockové začátky. 🙂
Kdyz uz se hovorilo o dechovce, tak je to kousek k polce. Patrne vlivem kratke habsburske vlady v Mexiku se tam polka uchytla a potazmo i v Texasu. To neni celkem zadna novinka, ale existuje jedna bezvadna kapela z Texasu Brave Combo a ti tu polku dotahli zas nekam jinam. Hraji uz hodne dlouho. Chlapik, co tu kapelu zalozil, vzpominal, ze kdyz byl mlady kluk a z kapesneho si kupoval elpicka, tak nejlevnejsi byly dechovky polkou. tak tady je Skoda lasky v podani bezvadnych cvoku z Texasu: https://www.youtube.com/watch?v=l8d8i271VgU
Když je mi při pohledu na dnešní svět hodně těžko:
https://www.youtube.com/watch?v=z0qxP46dDlA
Tak si to čítam a nemám čo napísať,pretože z každého môjho obľúbeného žánru sú tu ukážky.Tak som sa zamyslela a skúsim toto.V mladších rokoch sme často chodievali do pivničiek,popíjalo sa naše víno/sme vinársky kraj/ a spievalo sa .Spievalo,nie hulákalo.Tíško clivé pesničky,hlasnejšie zbojnícke,dievčatám mäkli kolená,túlili sa k partnerom. Zaspievali sme si moravské i na dychovku českú prišlo,maďari dali k dobru svoje…/spomínam si ako kolega už ovínený/do ticha povedal:ste k—-,ale pesničky máte krásne.A tak sa teraz zamýšľam a pýtam,čo si spievajú mladí teraz po pivničkách,ako balia dievčatá?
Mám ráda od každého druhu hudby něco, i z té dechovky. Takoví Babouci nebo Stříbrňanka se dají poslouchat. Ke svým oblíbencům již jmenovaným bych ráda přidala třeba Bratislava Hot Serenaders nebo pro mne relativně „nový objev“ Radůzu (nebo Radúzu?). Velmi mě potěšila v poslední době, když spolu s Wabi Daňkem nazpívala moji oblíbenou Loch Lomond. Ke své lítosti jsem ji na youtube nenašla, proto aspoň Matuškovu verzi https://www.youtube.com/watch?v=fi7HGcfmAAg
a anglickou verzi https://www.youtube.com/watch?v=eDee-mHMdwY
Dede, zapomněla jsem popřát rychlé uzdravení (a koukám,že už se začíná rýsovat). Ano Pepíčka Zímu jsem poslouchala ráda, stejně jako „Sejdeme se na Vlachovce“. A naopak (Aido níže) právě ty německé a rakouské „dupáky“ se zase mě nelíbí a mrzí mě, že se tohle „tempo“ přenáší do českých, snad proto, aby uspokojili německé a rakouské turisty. No holt máme každý ten hudební vkus jiný.
Ale hledala a nasal jsem odkaz a jednu písničku. Nedávno jsme si totiž pouštěli desku naší vůbec nejoblíbenější zpěvačky Nany Mouskouri (byli jsme v Anglii i na jejím koncertě). Písnička se jmenuje „Mama“, nevím, jestli měla český překlad. A mě zase – jako vždy, když ji slyším – velmi dojala. A navíc je i v denšní době bohužel zase velmi aktuální. Doba,kdy je tolik lidí a dětí, kteří prchají ze svých domovů kvůli válce.
Tady je na píšníčku odkaz, jsou tam pod ním i angl.slova. Pro ty, kteří anglicky nerozumí – jen ve zkratce. Je to o malém chlapci, který nechápe proč musí s maminkou utíka z domova se spoustou dalších rodin, protože jeho domov rozvrátila válka. Za krutých podmínek, zimou, nemocemi a hladem lidé umírají. Umře i chlapcova maminka, ale právě v té době umře jiné matce její dítě a ona „ví co musí udělat“ a ujme se malého sirotka.
https://www.youtube.com/watch?v=SEmE7dnxd_c
Maričko, asi jsem měla na mysli jinou hudbu než Vy, dupáky opravdu ne.
Tak hlásím, že se mi povedlo neumřít a už mohu dokonce i pít – byť jen pomaličku:)) Pokus o nějaké jídlo si nechám až na zítřek 😛
Děkuju za podporu, pomohlo to (inlove)
A to natolik, že jsem se vzpamatovala a vymyslela témata na zítra, takže kdo bude chtít psát drabblata nebo aspoň povídat, bude mít o čem 🙂
Jsem ostuda, nepoděkovala jsem za bezvadné komentáře a hudbu v nich skrytou. Našla jsem se u většiny z vás, byť možná s jinou intenzitou 🙂
A tou dechovkou je to divné – že by byla tak umělá, že ji tolik lidí nemá rádo? Moje prababička a babička ji poslouchaly rády – ovšem musel to být Pepíček Zíma (chuckle) Dlouho pro mě nedělní dopoledne znamenalo kuchyň s bafajícím papiňákem, řeči babičky, prababičky, maminy a tet a do toho nařízené ticho, když zpíval Pepíček! (inlove)
Jak píšeš o dechovce umělá – mně zase připadají neskutečně umělí bratři Nedvědi, falešní, přeslazení, jeden motiv – v hudbě i textu – opakují do zblbnutí, prázdní. Cítím v tom kalkul, to by se mohlo líbit. Brrrrr! Vím, že v tomto se s hodně lidmi neshodnu, vím, že měli koncerty s obří návštěvností. Nechápu, já je přímo bytostně nesnáším!
Hančo, v tom je právě umění neuchopitelné – proč se jednomu líbí a jinému ne? Jde ještě o umění, tážu se často? Ale tady není soudce – buď lidi oslovíš nebo neoslovíš. Já třeba nijak netrpím na folk a country, i když jsou písničky, které mám ráda.
Dechovku jsem poslouchala a mám ji spojenou s babičkou a prababičkou, což jsou hezké a pro mě drahocenné vzpomínky. Ona však nebyla dechovka jako dechovka… to jsem poznala i já. A mám dojem, že ten odpor nevyvolala ani tak sama hudba, jako její fest propagace, když jsem byla malá, měla jsem dojem, že je všude a já chtěla poslouchat něco jiného! 🙂
Tak jsem milá Dede zavzpomínala na to co jsem poslouchala s babičkou přeslicovou. Babička a já samozřejmě hned taky jsme milovaly Jožku Severína. 🙂
Jsem ráda, že je ti lépe ale nepřeháněj to, fakt to chce vyležet.
Já jsem na dechovku kdysi taky zahlížela a měla jsem z ní spíš legraci, než že bych ji neměla ráda. Pak jsem se ale jednou náhodně nachomýtla k nějakému mezinárodnímu festivalu dechových hudeb. Bylo jich tam opravdu spousta ze všelijakých zemí, ale přestože to byli profici, to méně či více rozladěné vrzání bylo často dost zoufalé. A když pak nastoupila pořádná česká kapela a zahrála Kmochovy „pecky“ a Vejvodovu Škoda lásky, to bylo jiný kafe. Člověk by se byl nejraději pustil do tance.
Myslím, že pohrdání dechovkou je často jen taková póza, protože se to nosí. Stejně jako výsměch důchodcům, pojízdným nákupním taškám (zajímavé je, že se třeba nikdo nevysmívá kufrům na kolečkách a netvrdí, že on to raději tahá v ruce) apod.
Nedvědy taky nemám ráda, pro mě je to sladkobolný kýč.
Mas recht Tapuz s tou dechovkou. Kdyz je dobra, tak to taky ocenim.
Taky myslím, že máš recht.
Já přemejšlela, proč mě tak drží etno a vůbec věci založený na lidový hudbě – kde jaký krom naší.
Pak jsem došla k tomu, že věci založený na naší lidový hudbě mám vlastně taky ráda – pokud jsou dobrý. Čechomoři. Javory. Janáčkovy zvážněniny moravský lidový hudby. Dvořákoviny. (Tuhle jsme zpívaly jen tak ze srandy s JJ na zastávce Skromnou z Moravskejch dvojzpěvů a jeden pán se ptal, jestli je to lidovka. No, motivy tam jsou, jazyk tam je, daleko nebyl. 😀 ) Takže vlastně jsem zjistila, že z našich přetvořenin na lidovkovejch základech mám ráda to samý, co ze světovejch – tu špičku, která je tak dobrá, že proleze až za hranice. 🙂
Zvláštní – moravský lidovky si zpívám, živou cimbálku poslouchám ráda, nahrávku bych si nekoupila. Nevím proč. Asi mi k té muzice patří i konkrétní příležitost, prostě to není muzika, kterou si kdykoli instantně pustím z věže. Potřebuju k ní tu společnost a konkrétní příležitost.
Jo a některou hudbu snesu, jenom když na ni můžu tancovat. 😀
(rofl) … cimbálovka puštěná z věže, z té hradní … (rofl) Nechtěnej vtípek.
náhodou- cimbálovka z věže buchlovského zámku…. bylo by to zajímavé / a to nemyslím házet dolů po jednom muzikantovi/ , myslím hudební zážitek
Mohlo. Zažila jsem takhle z věže žestě a ty se nesly fakt hezky.
Teď mi bude vrtat hlavou, jak by se nesla ta cimbálka. Přece jen, trubky (a bubny) jsou pod širým nebem vyzkoušený, že jsou slyšet dodaleka; ale strunný nástroje? OK, nějaká ta bojová harfa 😉 , ale to je spíš ojedinělost (a osobně si myslím, že na tom bitevním poli nemohla být slyšet).
Sakva, sakva, že bych někoho ukecala, aby to otestoval? 😀
Na nádvoříčku to funguje – vyzkoušeno -, jenže tam to právě má ty čtyři zdi kolem, co napomůžou akustice…
Ona se dnes ještě provozuje nějaká hudba (venku) bez elektroakustického zesílení? I ty dechovky mívají někdy na každém nástroji přidělaný bezdrátový mikrofon. Ale proč potom zase nějakou věž, že ano.
Jo, tady se hraje vánoční žesťové vyhrávání naživo a bez aparatury. Zesilovač je sama architektura. 🙂
Buchlov je spíš hrad, ne? Zámek v Buchlovicích naopak nemá věž.
Br, cholera ohavná.. Myslela jsem, že běhají jen rýmovaté… Tak ať je ti líp!
Cholera ohavná je i ta dechovka, podle mě je to nějaký novodobý český výmysl (jo, německé a rakouské blaskapellen znám, to je kapku jinší kafe). Přitom promenádní dechovou hudbu docela snáším, ale českou dechovku fakt ne. A Pepíček Zíma předtím zpíval docela snesitelně (vizte ukázku níže, snad od JJ), jen se pak holt dal na chlebařinu.
I já jsem našla níže vypsanou spoustu mých oblíbenců. Nenašla jsem ale můj oblíbený Blue Effect, miluju jejich Sluneční hrob, Čajovnu a spoustu další. Nenašla jsem Flamengo a jejich Kuře v hodinkách. Kapely jako bylo ETC, Synkopy 61, Progres 2, Luboše Pospíšila, Petra Kalandru, Luboše Andršta, Framus Five a Michala Prokopa, Marsyas, Dan Bárta… apod., aspoň z těch českých. Myslím, že to nebyla špatná muzika. Pink Floyd, Queen, Sweet, Slade … jéžiš, kdepak ty doby jsou. Jo, to je asi hudba mého srdce.
Pár mých oblíbenců už tady padlo, třeba Hradišťan a Čechomor (zdravím Oliverka! (wave) ). Nebo semaforácké písničky. Pak taky Beatles, z českých skupin Olympic.
A z úplně jiného soudku – léta jsem hrála na klavír a ten nástroj miluju a stejně tak všechny ty krásné skladby Chopinovy, Schumannovy, Čajkovského, Beethovenovu Sonátu měsíčního svitu, a další a další. Klavír je královský nástroj, nepotřebuje orchestr, a přitom ta hudba je tak mnohotvárná!
A nesmím zapomenout na country, v kuchyni stabilně naladěné – s Johnny Cashem třeba se mi vaří výborně ! (chuckle)
Dede chtěla odkaz, tak přidávám ty Beatles :
https://www.youtube.com/watch?v=o-0dBYxnub8
Beatles jsem měla moc ráda v pubertě, ale dneska mám radši jejich méně známé, třeba tuhle: https://www.youtube.com/watch?v=XTUi9l84fRw&list=RDXTUi9l84fRw#t=11
Jo, ty nejmíň známé od Beatles jsou nejlepší.
Beatles jsou pro mě zásadní skupina, vyrostla jsem na nich, mám je moc ráda, máme od nich skoro vše. Podle mě je v nápadech dodnes nikdo nepřekonal. Naočkovala jsem na ně děti, taky je mají rádi.
A když si představím, jak byli tehdy mladí, vlastně ve věku mých dětí, neuvěřitelné. Sir Paul se pořád ještě drží, minulý týden hrál na Grammy Awards.
Oliver zdraví tetu Hanku a já se přidávám k lásce ke klavíru!!! a k Beatles, já na nich prakticky vyrostla
Snad to jednou Oli dotáhne dál než maminka….
Ano, třeba bude Oli hudební talent!
Mně to u mých potomků nevyšlo, oba začali hrát na zobcovou flétnu, starší pak dokonce přešel na klarinet, ale v podstatě to ani jednoho nebavilo. Tak teď vkládám naděje do vnučky 🙂 , právě s hudebkou začíná. Její mamka hraje na klavír stále výborně, takže má Anička doma příklad. V tom jsme se se snachou potkaly, já jsem ovšem léta nehrála a vyšla jsem ze cviku. Tak mám u nich nachystané Album valčíků pro malé pianisty (chuckle) , to si při každé návštěvě přehraju a jsem spokojená!
no vidíš 🙂 je potřeba si umět udělat radost. Já hrála na vánoce kolegy u kámošky na klavír, no jelikož nehraju tak taky tak vypadalo ale byli spokojení 🙂
tak máme doma housle, klavír a flétnu tak snad se v něčem mládě najde 🙂
furt si říkám, že bych měla začít zas hrát a měla bych teda….
Myslím, že většinu mého playlistu jsi celkem nedávno dostala. 🙂 Přidej takové ty Asonance a Klíče a Enyi a Ery a tak a máš to.
Jako puberťák jsem byla divná, páč jsem poslouchala klasiku. To mě taky ještě nepřešlo. 🙂
Zažeň chcípa urputným zpěvem!!!
Klasiku jsem poslouchala a poslouchám. A pamatuju se, jak jsme chodili s maminou na operety (předstupeň k pozdějším operám) a já si je radostně zpívala (když nebyl nikdo kolem:))
A nejvíc jsem milovala Lazebníka Sevillského a miluju ho dodnes. Kdysi jsem znala každičkou notu, což bych už dnes nedala…
Chcíp radši zpěvem nemořím, jaou tu nevinní posluchači 😛
já zpívám synovi když ho uspávám a kupodivu usíná a spí klidně, žádné tiky 🙂
od malička má rád písničku Růžička, kdysi ji nazpíval Karel Zich se Spirituál Kvintet
většinou to jde takto: Rédl Carpe diem, Nohavica Kometa, Kamelot Zrození hvězd, Růžička a Olik spinká 🙂
Chet mi dal do zivota hudbu – velky dar. Ne, ze bych pred Chetem hudbu nemela rada, ale Chet mi to posunul do jinych rovin. Kdyz jsme se stehovali dohromady, tak si „venem“ prinesl hodne pres tisic elpicek. Klasika, jazz, tradicni americka a pak kategorie „zajimave“. Takze beznou soucasnou pop music uz vlastne neznam – je tolik jinych nadcasovych veci. Z ceske hudby miluju moravske (chicht – ta zeme se nam fakt do jmena nevejde. Krom te hudby maji casto krasnou poezii – no reknete – treba takova:
„Kdybych byla tak jak nejsu bohatá, kůpila bych si já retaz ze zlata,privázala bych si k němu aj svého milého, abych sa já nedostala od něho.
Kdybych byla tak jak husa divoká, zaletěla bych si nad kraj zvysoka, pozerala bych sa dolů aj svýma očima, aby ně on nechodíval s jinýma.
Tobě dobře můj šohajku a mě zle, tobě líčka červeňajů a mě né, tobě roste na zahrádce červený tulipán a mě plače v kolébačce malý pán.“
Pisnicky ze Semaforu – absolutne. ….
Jj, Hano, na Semafor jsem zapomněla, taky to byly mé hity a šumné lidové písně taky můžu. (inlove)
Semafor mám taky moc ráda. Už jsem to sem asi psala, ale před několika lety vyšlo album For Semafor – mladí muzikanti dnešní generace nahráli semaforské písničky podle svého, moc pěkné to je. Všecko je k dohledání na youtube, dokonce z toho bylo i několik koncertů, taky se dají najít. Tak jen přidám svou oblíbenou, nelekněte se: https://www.youtube.com/watch?v=gehjbmfDbWQ
Jeden z koncertů na téma For Semafor je zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10558215126-sm-kabaret/214542157500001-kabaret-for-semafor/
To je tak krásné – úplně tu písničku slyším.
Nebo tady je další perla – pár slov a hned si představím tu přírodu, co nám pámbu na Valachoch nadělil.
Na horách studénky,sů moje šenkérky.
Ony ně nalejů a platby neberů.
Na horách drozdové,sů mojí zvonové.
Oni ně zvoníja, až hory hučíja.
Hanko !!! Téhle překrásné píšničce jsem kdysi úplně propadla. Bydleli jsem v Bavorsku, když jsem ji prvně zaslechla na čekém radiu, které jsem si tam chytala. Zpívala ji myslím J.Šuláková. Možná byla písnička právě nova, protože ji dosta často opakovali a tak se mi podařilo nejen naučit se slova, ale i správně melodii. Měla jsem ji jako odrhovačku, zpívala si ji snad denně. Teď jsi mi ji připomněla a vím, že si ji tu budu zase nějakou dobu prozpěvovat.
Dost vás tady zavrhlo dechovku, takže já asi patřím do menšiny, protože ji mám naopak moc ráda. Na valčíky a polky „od dechvky“ se přeci tak krásně tancuje ! A už od dětství jsme si s maminkou třeba při cestě od vlaku do chaty „zpívali do kroku“, aby nám cesta rychleji utíkala. Lidovky a dechovku považuji za společenké žánry. Málokterá svatba (s živou hudbou) se bez nich objede a ke zpěvu orchestra se většinou přidají i ti mladí i když někdy už jen broukáním melodie, protože slova neznají (zažila jsem naposledy na synovcově svatbě, kam si pozval milovanou cimbálovku, ale jak postupovala večeřní hodina, hráli a zpívali kde co).
dede, dřevěné uhlí nebo živočišné uhlí či jak se to česky jmenuje.
malému patrikovi taky zkuste pustit biffy clyro když se má rád muse, určitě se mu bude líbit.
Mám ráda varhanní skladby J.S. Bacha, jezdím na ně do Olomouce. Cítím při poslechu velkou pokoru.
Taky miluji českou operní hudbu, zejména Rusalku, Jakobína,Prodanou a tak vůbec, nějak se s tou hudbou identifikuji jako příslušník národa. V poslední době jsem byla vyprovodit dobrého kamaráda za duhový most a strašně mně dojalo Dvořákovo Largo z 9- symf. z N.S., dříve jsem ho nesnášela. A miluji Verdiho Traviatu i další.
Ráda poslouchám Enyu a soundtracky.
Omlouvám se, ale přepadla mě jakasi virova cholera, nedokážu nic než ležet jak mrtvola nebo sedět na záchodě. Zítra Dedeník nevyjde a pak uvidím. Jen se modlím, aby to nechytil i Patrik. Tak zatim (wave)
Tak at se brzy uzdraviš!!!
Doufejme, že to bude jenom čtyřiadvacetihodinová střevní chřipka (či jak se tato nemoc správně jmenuje) a zítra ti bude už dobře. Drž se, děvče! (inlove)
Dede, vydrž, zas bude dobře,hlavně lež, je to důležité a hodně se prolívej čajem.
Hodně sil a šup pod peřinu.
Ahoj Dede,
drž se a o Patrika se neboj, i kdyby to od tebe chytil, bude to mít určitě tak lehký průběh, že si skoro ani nevšimne. Oni ti malí a mladí berou všechno na lehkou váhu 🙂 . Ten čaj si oslaď a trochu taky osol, ať nepřijdeš o všechnu vodu z těla. Ať je brzo líp.
A až ti ten oslazený a osolený čaj začne vadit, tak to už ti bude dobře (vlastní zkušenost). Do té doby ho budeš pocucávat, ani nebudeš mrkat.
A jejda, to je nepříjemný, snad choroba brzo pomine!
Taky je dobré čajíčky proložit ločkem minerálky, pokud by ti pozření osoleného čaje dělalo problém. Teda já to nikdy nezkoušela, ale moc sympaticky mi to nezní. (shake)
Dede, brzo se uzdrav, a drž se. Není to nic příjemného.
Brzke uzdraveni! (h)
Dede, prajem rýchle uzdravenie (inlove) .
A ku všetkým predchádzajúcim receptom pridávam kalíštek (najlepšie domácej) slivovice. Bez srandy. Ono niekedy treba naozaj „vypáliť červíka“ (f) .
Ajajaj, čo to tu vidím, ký zákerný chcíp ťa to prepadol :O ! Snáď to bude len niečo z tých trojdňových norovírusov. No ale aj tie tri dni obvykle stoja za to. Opatruj sa a nech to rýchlo prejde!
Mám ráda kdeco, ani nemá cenu to vyjmenovávat, to bych asi nikdy neskončila. Dokonce i tu opovrhovanou českou dechovku považuji za nejlepší dechovku na světě a dobrými kousky nepohrdnu. Ale když tu byli vzpomenuty francouzské šansony a jeden slavný Belgičan, chtěla bych z těch mnoha připomenout jednoho trochu pozapomenutého človíčka, mistra francouzského šansonu a protagonistu jednoho krásného starého francouzského vánočního filmu, který mám moc ráda https://www.youtube.com/watch?v=Rb1Vt4oHQjs
https://www.youtube.com/watch?v=4kXXzU9Ggj4
Byl skvělý a jeho koncertní vystoupení byla úžasná.
Proč komentář čeká na schválení? Je závadný? A kdo ho schvaluje?
Tapuz, jestli jsi dodala vic nez jeden odkaz, tak antispamovy program to nepusti.
Bud rada Dede, ze Andy ma eklekticky pristup k hudbe pro Patrika. Se vyhnes takovym traumatum, jako treba ruzovy dinosaurus Barney s neuveritelne otravnou debilni tematickou pisni „I love you, you love me, we’re happy family“. https://www.youtube.com/watch?v=XwLLH9EZiqc
To byl detsky televizni hit pred radou let a rodice, pokud meli rozum, tak trpeli. I kdyz meli doma omezeni na televizi, tak decka to znaly ze skolky, z navstev kamaradu… Jeden Chetuv synovec to mohl poslouchat tak 20x dokola – rodice ho nechali. A vubec, prijdou mi dost ujete nektere detske televizni programy, kde podivne obleceni lide rozradostneni do stupne rozjivenosti,jak kdyby byli na drogach, hovori k detem, jako by ty decka byly dementni. Videla jsem nedavno jeden takovy dopoledni program u sestrenice v Praze – bylo to z BBC, a bylo to hrozny.
Přesně to i mně strašně vadí, a občas si říkám, jak je možné, že lidé nevidí, že tyhle „superexcitované“ projevy dělají z dětí akorát blbce a že to není ani vtipné, ani roztomilé, ale neskutečně ubohé…
Jak keby boli na drogách – to je tak presne vystihnuté! A keby len programy pre deti, čo si všímam, tak už sa tento preexcitovaný prístup votrel aj do moderovania či dabingu programov pre dospelých. Som na to vysokánske afektované zaťahovanie a neprirodzené „pospevovanie“ v normálnom hovorenom slove už značne alergická. Začal s tým ten maník, čo dabuje „Bořiče mýtů“ a tuším už po ňom idú aj všetci ostatní… :@
tak Oliver miluje Čechomor Tady jsem doma, když je ona reklama tak sedí u televize a poslouchá. Udělala tudíž matička pokus a pustila synkovi písničku celou, okamžitě ji poznal i když znal jen refrén z reklamy a celou písničku si poslechl. Takže máme další vypnutí řevíku, kočičku a písničku. Jinak mu pouštím kde co ale tuhle písničku opravdu má rád.
Jinak já bych si v hudbě notovala s Ygou a Matyldou 🙂
Naja, je vidět, že Oliverek má vkus (clap)
jasnačka, po mamince 🙂 protože tatínek poslouchá discopolo a to není můj šálek čaje i když jedna se mi líbí ale opravdu jen jedna 🙂
Nuž ja mám rada Queen a „fšetky“ rockové slaďáky – či je to od Jon BonJovi,Aerosmith alebo Metallica,atd.
Vážna hudba – Bach, Smetana, Verdiho opery.
Zo slovenských kapiel Elán a momentálne si na viac nespomínam.
Doma mám ako hudobnú kulisu pustené rádio Jemné melódie – akurát mi tu „Marička Károvaná“ vyťahuje až po oblaky I cant live without You. 🙂
Čo neznášam je rap, house a všetky tie mládežnícke somariny typu „tuc,tuc“.
A ešte nemusím dychovku typu „trtrtrtr,trtrtrtr“. (envy)
Jak to tady čtu, tak jeden hudební fajnšmekr vedle druhého. Kampak já na vás s mužáckým zpěvem (chuckle) .
Když anglicky a rock, tak Fredie Mercury (anebo všelisjaké ty slaďáky od Sweet či jiným jim podobným kapelám), když anglicky a folk tak S+G či Mammas and Pappas, možná ještě Bob Dylan (jo, šedesátky, tam jsem ustrnula) – ovšem rozumím jim úplný prt, páč engliš neovládám, ale stačí mi ta hudba a nálada.
Jinak lovím v českých a moravským luzích a hájích – jo, Divokej Bill nebo Tři sestry, to je pravej odvaz pro mne (rofl) . Jinak spíš ale folk (k tomu mne v mých luzných sedmnácti přivedl v hustopečském klubu Jarek Nohavica a už mne to nepustilo) a trampárny – nojo, kdepak jsou ale dnes všichni ti Ryvolové a Lokálky a Plížáci našich mladých let?
A v neposlední řadě – tedy spíš v první řadě – ty naše krásné moravské písničky. A to ať už v podání klasických cimbálovek (cimbál, dvoje housle, basa) nebo už lehce zmodernizovaných – Ulrichovci, jedinečný Hradišťan Čechomor (a právě u Čechomoru to bývá někdy nářez).
https://www.youtube.com/watch?v=CJf4n49cWBg
(A pak si tam najděte písničku Tisíc andělů – to je pro mne nejkrásnější vánoční koleda).
Ygo, Čechomor, Hradišťan a k tomu ještě co jsi vyjmenovala z folku. A pak ostatní podle nálady. Dechoplecho taky moc nemusím i když jsem stará ale záleží na podání a okolnostech (d) (dance) a pak už to bylo celkem jedno, ale to bývalo …
Tak s tebou bych muziku poslouchala, Ygo, jen Tři sestry bych vyměnila za Landu a období Pozdravu z fronty a podobně. A přidala bych šansony od Hapky a Horáčka.
Ono by se toho dalo vyjmenovat víc – samo, že i Landa a Hapka s Horáčkem, navíc PANÍ Hegerová, pro pohodu Chinaski nebo Yo Yo bend a pro free náladu Bob Marley
https://www.youtube.com/watch?v=-JhwxTen6yA (a pak pokračovat po řade pořád dál (nod) ).
Člověk si taky hned tak nevzpomene, co ho bere za sérdce – až slyším tu či jinou skladbu, tak řeknu „Jo, to je ono!“.
Ygo, na Tři sestry jsem tě tedy nešacovala… 😉 .
Ale proč ne, na ty ti půjčím LJ, my spolu půjdem na ty ostatní, jo?
No, než Landu, to radši osuším melancholickou slzu nad původními Krylovými nahrávkami (Karavana mraků atp.).
No, Krylovy písničky od Landy dvakrát nemusím, ale ty jeho- 9mm, Muži s padáky, Pozdrav z fronty, Holky a mašiny, Zombice atd- tak ty zas jo 🙂 A v noci se s tím dobře řídí auto 🙂
To se nedivím, u toho se fakt blbě pospává 🙂 .
Teda Kryla v interpretaci Landy si neumim predstavit, a uprimne receno, ani to nechci slyset.
Hani, není to tak špatné…kdo má rád oba jako já tak mu to nevadí….
Ulrychovci, Cechomor a Hradistan – ano!
„Hudba nabitá emocemi s bohatým a plným zvukem“, aha, tak proto máš ráda Mika Oldfielda. 🙂 Mám ho rád z téhož důvodu, jeho hudba je nesmírně plná. Každičký nástroj hraje nějaký pěkný hudební nápad a každý se dá odlišit a všechny ty nástroje jsou sestavené dohromady stejně geniálně jako pražský orloj a taky taky tak úžasně to pak funguje. A jeho popové a poprockové písně jsou rozhodně z těch kvalitních. Žánrově je tenhle člověk těžko definovatelný – je to cosi na pomezí art-rocku, popu a klasiky. Nedávno jsem s ním viděl na BBC pořad, kde vysvětloval motivy a funkci jednotlivých partů v Trubicových zvonech a valil jsem oči čím vším se inspiroval. Nakonec vzal basovou kytaru a s úžasnou lehkostí začal přehrávat ten obtížný slavný basový riff, a hrál ho i přes svůj již ne právě nízký věk s úžasnou lehkostí a bravurou. V pořadu hovořili i Mikovi sourozenci, oba výborní hudebníci, jen ta starší paní, ve které jsem jen podle očí poznal vynikající zpěvačku Sally Oldfield, mně vyděsila, zkrátka i hvězdy stárnou. 🙁
Jako malé dítě jsem si prý poprvé prozpěvoval s Pavlem Novákem Podivného spáče (známější jako Loď John B.) a je pravda že tu píseň mám rád dodnes, ale právě v této verzi, je taková dynamičtější a i textově působivější. Uf, to jsem se vykecal.
Nezlobte se na mě, ale (zcela nevědomky) jste mi projasnil dopoledne – s těmi trubicovými zvony. 😉
Rádo se stalo. Tady je když tak odkaz na ten pořad, je i s titulky, což se mi asi dvakrát nebo třikrát hodilo když mluvil Mike, on občas dost polyká písmenka.
https://www.youtube.com/watch?v=cf5N3pyN1lE
Dík za odkaz.
Chlapečci se teď zaposlouchali do Šípa a Uhlíře,
Hlavně že jsme na vzduchu (Když radosti není dosti, raduji se z maličkostí,…). Taky se mi to líbí, dokonce i dvakrát za sebou.
Poslyš, Dede, to by se Patrikovi mohl líbit Katapult.
Co třeba Až?
https://www.youtube.com/watch?v=XW3ajLWzHpE
Oni mají i krásnou lyriku, třeba Blues (Blues opuštěný postele, blues znamenající smutek, vzpomínky jako zběsilé vracejí každý dotek… atd.), až budeš mít dost toho dunění.
Jinak muziku dělím stejně jako inka, leze – neleze. Z klasiky mi děti zatím snášejí jen Haydna a Bacha, musím ještě počkat, než budem poslouchat všichni spolu. V poslední době jsem objevila (pro sebe) Asonanci, mají krásné balady. A jinak poslouchám kdeco.
No jooo, Asonance :). Tak na jejich koncerty jsme taky jezdili hodně. My s dětma jezdíme místo na čarodějnice na Beltine, kde hrávají, ale chodívali jsme i na jejich předvánoční koncerty. Teď už to dva roky po sobě nevyšlo. Část kapely jsou přednášející z Matfyzu, takže se s nimi MLP zná. Plakát Asonance máme dokonce doma na dveřích od komory. Ale tím Beltinem se mi vybavila i muzika, ze které oni čerpají, tu mu taky rádi. A jak píše Alasdair, Oldfielda taky můžu. Já toho můžu … ale fakt nemůžu dechovku. Takovou tu klasickou umcaca umcaca. Přitom někdy hrají písničky, které mi v jiném provedení nevadí.
Ani já ne. S tou dechovku, to je takové divné, jednou mi bylo řečeno, že až se v hospodě nametu, tak se mi bude líbit. Bohužel – já se jednak v hospodě „nametám“ natolik zřídka, že to se častěji potká v lese jednorožec a jednak to je prostě žánr, který i přes svou nespornou propracovanost ve mně brnká jen na ty negativní emoce. Nemohu si pomoci. Stejné nepatřičné a nepříjemné pocity mám i u amerických dechovek, například takové ty veselé pohřební průvody, kde kráčí v čele chlap se souzafonem.
Jeden čas místní rozhlas zahajoval hlášení dechovkou (devil) . Nejen že to bytostně nesnáším, toto provedení i uráželo můj hudební hluch, něco tak falešně zahraného a zazpívaného se jen tak neslyší. Vypadalo to, že to fakt stvořil někdo pod vlivem 😉 . A ještě hůře než my to snášely naše pejsiny – Ellie a Aira vyly společně s rozhlasem 😀
Možná to pouštěli z nějaké pásky poněkud neodpovídající rychlostí. 😀 To už by byl lepší prostě gong.
To nee, to fakt bylo normální rychlostí, texty s „absolutními rýmy“, melodie žádná, tedy hrozná… Teď baba pouští Spáleného, i když slyšet třikrát do týdne „kam jsme došli, kdo to ví?“ taky nic moc.
(rofl) to je zrovna verš, který bych do obecního rozhlasu nepouštěl v obavě, že by si tuto otázku mohlo obyvatelstvo též položit. 😀
Ivo, to ještě nic není! Pouštěli jsme folklor ale s přímou vazbou na Záhoří. Ten dnešní šéf,pozůstalý a oddaný své době, pouští staré desky co někde vyhrabal s typem písní “ za oknem kvete rezeda, z okna se dívá nás předseda“, to je na vraždu.
Jenny, tak s týmto si ma teda sejmula! (rofl)
Tak tyhle známosti ti nepokrytě závidím 🙂 . Udrncanou dechovku taky nemusím. Jak krásně zpíval Josef Zíma, než se dal na tu… nebudu se vyjadřovat dál. On tedy zpíval pořád krásně, ale předtím to mělo i ducha 🙁
https://www.youtube.com/watch?v=mdYMBnNc_1w
O Asonanci se s tebou podělím. I o noty. 🙂
Můj vkus je asi nedefinovatelný, ale vím jistě, že jsem nesnášel rádio písničky. V 90. letech se neustále člověk pohyboval v místech, kde bylo zapnuté nějaké rádio a k některým písničkám a skupinám jsem si vybudoval příšernou averzi a občas zírám, že některé písničky se těch 20 let hrají se stejnou frekvencí dodnes. Stalo se mi občas, že se mi písnička zalíbila, ale při dvacátém nedobrovolném poslechu už jsem ji nesnášel. Díky bohu, že internet tohle zredukoval a místo rádia si jde pustit playlist nebo něco na youtube. V tomhle má teď Patrik výhodu. Andy mu může servírovat cokoli, kdykoli a Patrikovi se to líbit bude nebo ne. My měli výběr značně omezený, takže jsme svou písničku třeba našli až o mnoho let později.
Pokusím se shrnou DEDE.
Jako 12-ti letá žába jsem si nahrála z německé televize, která se dala u nás na západě i za komunismu chytat, koncert ABBY. Její písničky mě provázely celé mládí. Poslední dobou jsem si oblíbila Franka Sinatru. Víceméně mám ráda skoro každou hudbu, když se dělá dobře.
Jen s vyjímkou dechovky.
Jak říká můj manžel, milovník skupiny Pink Floyd, kdyby ho chtěli zabít, tak ať ho přivážou na židli a pustí mu dechnu. A to je mu prosím 65 let.
Můj mladší syn Pavel, zase v období svých 9-11 let miloval skupinu KISS. Dokonce byl s tátou na jejich koncertě v Praze.
Starší Peta si oblibuje zvracející rock, ten zas nemusím já.
Míša
Doma jsme pořád něco poslouchali. Vyrostla jsem na zlatých šedesátých, klasice, nějakém tom jazzu, ale taky folk a country. Spíš folk, než country. To už pak nosila domu desky hlavně ségra. Platili to rodiče, ale nejsem si uplně jistá, jak ta dohoda fungovala. Také jsem zpívala ve sboru, než jsem přišla o hlasivky, to taky člověka hodně ovlivní. Ale nemám žádnou vyloženou srdeční záležitost. Mám hodně ráda Spirituál kvintet, milovala jsem Nezmary (10 let jsem žila v jihočeské metropoli a chodila tam na koncerty). Ale je to tak nějak samovolně, co jde zrovna kolem (včera Karel Zich, když odešel kolega z práce dřív). Mám hodně široký vkus. Dost často se mi od nějakého interpreta líbí jedna dvě písničky a zbytek ne. Dost často se zaposlouchám, líbí se mi, ale pak už nezjistím, co to bylo.
Vlastně v posledních letech jsem jeden čas hodně poslouchala Bobbyho McFerrina. Ten je prostě geniální. A protože to bylo v době, kdy byl Rysík mrňous, tak na něm vyrůstal a miloval ho. Jinak muziku moc nepouštíme. Ale ono je to hodně dáno tím, že vlastně nemáme na čem. Kvalitní přehrávač je jedna z věcí, co byla už před lety odsunuta na: až do nového bydlení. Tak snad na něj zbyde. Jenže taky chceme hezký pokojíček pro děti. Třeba takový http://1url.cz/1Iw1 a to také není zadarmo, tak snad na kvalitní repro soustavu zbyde a já si konečně pustím Čajkovského. Na současné technice to nedokážu, trpím u toho. Jo a uplně nejvíc posloucháme muziku v autě. A tam to řídí MLP a pouští Radio Beat.
Já díky tomu, že jsem leta zpívala v PDS jsem byla silně ovlivněna vkusem našeho pana profesora a díky svému otci mám asi nejraději zlatá šedesátá až sedmdesátá. Klasickou hudbu rozděluji na leze mi mráz po zádech a neleze mi mráz po zádech. A když tak o tom přemýšlím, mám ráda ledacos, třeba Divokej Bil mi hodně sedí a nemůžu hodně tvrdej metal. Třeba písničky S+G, Cat Stevens když se ještě jmenoval Cat Stevens, francouzské šansony, balady………
No, on i jako Yusuf Islam hraje pořád pěkně.
A když šansony, posílám odkaz na koncert svého oblíbence v Olympii v roce 1966: https://www.youtube.com/watch?v=dAbIYF2oB4M (nebít po hlavě, já vím, že je to Belgičan).
No, kdyz Yusuf byl jeste Cat Stevens, tak to se dalo poslouchat – Chet mel dve jeho LP. Ale sama bych to nevyhledavala. Yusufa neposloucham, protoze ze sebe obcas vyvalil takove dřísty, ze to nemam zapotrebi podporovat. Jsem tolerantni clovek, ale tezko toleruju netoleranci. Toz tak.
Já tyhle jeho výlevy naštěstí neznám, zaplaťpánbu. Jen jsem na youtube před časem našla nějaký jeho novější koncert a dalo se, ale zpíval tam jen ty své staré pecky – Father and son, Morning has broken, First cut is the deepest atp., nového snad nic.
Já bych svůj hudební vkus charakterizovala jako finančně náročný:) A vůbec nelituju. Viděla (a slyšela) jsem Rolling Stones, Pink Floyd a mnohé jiné …. a těším se na další koncerty.
To jsme na tom asi podobně, jen na těch Floydech jsem bohužel nebyla, zrovna jsem kojila dcéru, tak jel jen MLP. Z legrace si říkám, že mi ještě chybí vidět Morriseyho a Bowieho a můžu umřít.