Ležím v posteli, lenivě se protahuju v měkkých poduškách a labužnicky si užívám luxusu nedělního rána. Nepěkné počasí vyšachovalo myšlenku celodenního výletu, takže to vážně vypadá, že si užiju neděli ve znamení poctivého nicnedělání.
Zívnu, složím ruce za hlavu a začnu si duchu plánovat. Snídaně bude jako obvykle, polévka je hotová už od včera… Hm, kdybych tak tušila, jaké maso vlastně rozmrazuju, hned bych věděla, co vlastně budu vařit. Uvidíme. Brambory mám na to šup a v ledničce je pořád ta okurka – udělám salát. Na večeři kašlu, namažeme si chleba. Pak ještě nezapomenout vyprat prádlo a večer napsat něco pro pondělní vydání Dedeníku.
Najednou na mě moje vlastní myšlenky vypláznou jazyk – na plánované nicnedělání je to docela slušnej seznam, co? Zamyslím se. Je to nicnedělání nebo není? Neměla bych při nicnedělání třeba ležet celý den na gauči a číst? Tedy… patří čtení do nicnedělání nebo se to už počítá jako nějaká činnost?
V duchu nad sebou potřesu hlavou. Takové pitomosti tady řeším! Radši vstanu a dám se do nějaké práce. Najednou mi dojde, že se do nějaké práce vlastně těším. Zvlášť, když jí není moc a není naléhavá. Když jsem byla před pár dny nemocná a jen se šourala po Domě, abych mezi kýcháním udělala skutečně jen to nejnutnější, brzy na mě padla deprese. Nemohla jsem ani ven, bylo to k zbláznění.
Najednou mě napadlo, jak strašně dlouhé musejí být dny pro lidi trvale upoutané na lůžko. Den za dnem, stále stejná rutina, bez možnosti nějaké příjemné změny. Brr. Rázem mi bylo jasné, že o nicnedělání nestojím. Příjemná a lehká činnost podle mého výběru bude to pravé na hezkou neděli! Nicnedělání je nuda:))
A tak se dnes zvědavě ptám: co nejradši děláte, když si naplánujete lenivý den? Holdujete nicnedělání? A jak dlouho ho vydržíte?:))
Moje nejoblíbenější nicnedělání bylo ještě v bytě. Člověk si sedl na balkon, přimhouřil oči, přes stažené bambusové rolety prosvítalo trochu sluníčka, pod roletama kvetly podél celého klandru kytky…
https://lh6.googleusercontent.com/-WBIq6B-F5KE/TfSZHBObDzI/AAAAAAAAAJU/JdiNMwoI_EU/w796-h597-no/zahr%C3%A1dka%2B6.jpg
Doufám, že se mi v Dřevěným domečku povede stvořit něco podobně příjemnýho.
Krásný kytky, co si tam všechno měla ?
Stálice byly dianthus (takový ty drobný voňavý karafiáty, na fotce mají poupata, ale ještě nekvetou), tři klematisy (aka plamínek, to, co leze po těch mřížích) a šplhavý floxy (to, co kvete). Pak ještě břečťan a potom každej rok jiný letničky podle toho, jakou jsem měla na jaře náladu. Nejlepší byly ty slaměnky. (Tady nejsou vidět vůbec, páč teprv sotva lezly.)
Ten základ pořád mám, i když z něj už většina pousychala, jak se furt stěhuju, ale ty obrovský klematisy furt jsou a je drobnokvětá růže (snad přežije i tuhle zimu) a jedny ze čtyř floxů a myslím dva trsy karafiátů. Až bude prostor, tak to zase doplním – ale ono je to stejně nejhezčí druhej až třetí rok, až to udělá pořádný polštáře.
Krása Io! Mám byt bez balkónu, veľmi mi niečo také chýba a asi sa mi byt s balkónom už ani získať nepodarí (aj keď jedna nikdy nevie). Tak si to kompenzujem tým minizáhonkom pod barákom, ktorý sa moji susedia usilovne snažia zasypať špačkami a odpadkami vôbec. Ale ja sa nedám.
Díky! Šplhavý floxy vůbec neznám.Jinak floxy velmi oblibuji, jsou to krásné starožitné květiny, dříve nechyběly na každé zahradě.
Jenny, šplhavý floxy jsou skalničky. Ony se plazí a dělají krásné kvetoucí polštáře. Alespoň se domnívám. Pokud bys chtěla ty normální, starožitné, tak Ti je pošlu. Mám několik barev.
Jak se na to koukám, tak většina slastného nicnedělání je definována nějakou příjemnou ČINNOSTÍ, je pár z vás umějí slastně skutečně nicnedělat. Ovšem, jak Marička píše, půlhodinka postačí (chuckle)
Já sama jsem zjistila, že se to vyvíjí v čase. Jako malá jsem nicnedělání nezvládala – pokud mi mělo být hezky, musela jsem něco kutit 🙂 Jako starší jsem ovšem v nicnedělání excelovala! Lehnout a snít… já toho nasnila 😛 Pak přišly děti a nicnedělání se proměnilo v jakoukoliv chvilku, kdy po mě náhodou někde něco nechtěl, byť jsem při tom třeba vařila:)) Teď zjiš´tuju, že mi úplné nicnedělání vadí, pokud tedy neusnu:)) Takže dnes hlasuju za ty oblíbené činnosti v rozumném množství (inlove)
Jinak děkuju za komentáře! (wave)
Hlavně že jsi v pořádku doma, Dede 🙂
Nicnedělání jsem si nejvíc užila vloni, když jsem měla na šest neděl nechodící sádru. Tak zezačátku jsem opravdu jen víceméně ležela, četla a koukala na televizi. Pak už jsem měla televize plný zuby, knížky už jsem měla přečtený a už mě čtení taky nebavilo, a tak jsem se začala pomalu šontat po baráku a snažila se něco dělat. No nebylo to k ničemu, s berlema se toho moc nenadělá, takže jsem z toho byla spíš otrávená než že bych něco udělala. Nicnedělání si představit na delší dobu nedovedu. Jo takovej ten režim, jak popsala Jenny, že se dělá to, co si člověk sám vybere a dělá to rád, to je jiná. To by mě bavilo taky…
Nicnedělání je super, ale takové to skutečné válení s knížkou už moc neprovozuji. Dneska se nicnedělání pozná spíš podle toho, že si hraju s dětmi a nemám při tom pocit, že nutně potřebuju být jinde. To se mi vedlo třeba dneska. Jsou už delší dobu nemocní. Dneska jsme byli u doktorky (mimo jiné pro žádost o ošetřovné, minulý týden hlídala babička, tak nebyla třeba) a pak už nic. Jen k obědu špagety a jedna malá dávka prádla v pračce. A pak už jen děti a trochu internet. Zítra bude jiná. Ráno musím frčet do práce, něco tam vyřídit, doručit papír a pak zase domu. A tentokrát trochu víc vařit. Ale jinak zase jen nicnedělání s dětmi.
A když vím, že budu doma sama, tak nejradši šiju. Uklidím den předem a pak se věnuji jen šití.
Milá Dede, Nicnedělání je dar, dar od života. I když nic nedělám, myšlenky nezastavuji, na to nejsem ještě dost trénována. I tak je to balzám. V mém věku poprvé cítím do morku kosti tu svobodu, že co udělám udělám ráda, bez všelikých „musů“ a termínu,které mně stanovili jiní. jsem svobodná starší dáma, v život jsem nezažila takový pocit.
Tak třeba dnes. Ráno jsem vyvenčila zvířectvo, pak jsem ještě zalezla do pelíšku.V poledne vyvenčil přednosta a já pak obula po letech běžky a jako paní vrchní kanalizační radová , jsem udělala zkušební okruh.Pak jsem znovu otročila zvířectvu a od 17:00 , jsme měly s babincem plaváni, přišla jsem domů, udělala jsem si svařák a dala relax. Úžasné, skoro nirvána. Miluji Nicnedělání a v příštím životě chci být rentiérkou. :)))
Ani neviem, či sa tu mám priznať, ale spolu so Servácom z Troch veteránov sa túžim váľať (Pojďte se radši válet. Takovejch pět šest roků bych se válel… Pak by se vidělo). To sa mi tuším splní až po smrti. A to sa prosím poctivo snažím nabrať si toho tak málo, ako sa len dá, no fakticky (blush).
Inak moja predstava neba je vstať vtedy, keď sa sama zobudím, uvariť si dobrú, silnú kávičku, dať si k nej tvarohový koláčik (svoju fixáciu na tvarohové som už tuším spomínala, bohvie kde sa vzala) a pozerať pri tom na niečo pekné, ideálne z nejakej verandy chaty do lesa alebo balkóna/terasy na more. A potom sa do niečoho pustiť, až keď už ma bude tlačiť zadok od stoličky. To chcem tak moc? (chuckle)
Myslíš takhle:
http://zviretnik.jakkel.cz/fotodne/2015-01-26/img_2693.jpg
?
nebo takhle:
http://zviretnik.jakkel.cz/fotodne/2015-01-26/p6270103.jpg
?
a nebo takhle:
http://zviretnik.jakkel.cz/fotodne/2015-01-26/img_2761.jpg
?
😀
Tak ta poslední je uz fotografického hlediska nejzajímavější, ale snesla bych všechny tři varianty 🙂
Anooooooo!!! Čokoľvek z toho! Až ma pichlo pri srdci, 3 roky som nebola na dovolenke a teda ani pri mori (hlavne kvôli maminej chorobe). A za posledného pol roka som sa následným zažieraním depky vypásla tak, že keď sa vyvalím na lehátko, dobehnú grínpísáci a budú sa ma snažiť odťiahnuť späť do mora 😉
KM! (rofl) (rofl) teď jsi mě dostala, směju se jak blázen a říkám si taky, bacha na grínpísáky! (rofl)
Jakkeli, cokoliv! (inlove) Jen ty blesky pro mě mohly zůstat v dáli – nemám ráda noční bouřky 😛
Mimochodem, parádní fotky… 🙂
Tak já beru nicnedělání doslovně – NEDĚLÁM NIC !!! Jen k tomu bohužel nemám tolik příležitostí, jak dokud ještě manžel pracoval. Teď takové momentky, kdy cítím, že chci „vypnout“ dost kradu a o to více si je využívám. Stejně, jako dříve, tak i teď, když manžel na delší dobu vypadne z domu, snažím se se vším praštit a „věnovat se sama sobě“. V teplém počasí jdu ven, sednu si někam pohodlně (spíše do chládku), a fakt jen lelkuji a nechám myšlenky běžet kam mě zavedou. Při tom poslouchám přírodu, pozoruji kočky (nebo mám u nohou Trixie). To nechci být ani u počítače, protože by mi „ovlivnil myšlenky“. Nevidržím mi to zase tak dlouho, protože ve mě vrtá červ, že bych měla jít dělat to a to a tak nakonec vstanu a jdu – dělat něco úplně jiného, než mi namlouval ten červ 🙂 Když je venku zima, tak si se svými myšlenkami jdu do ložnice ,na postel k „uvězněným“ kočkám.
Nikdy takhle „nemedituji“ déle, než půl hodiny, ale vracím se do běhu dne spokojenější, že tahle půlhodinka byla jen a jen moje, že mě jí nikdo nečekaně nenarušil. Kdybyste věděli, co všechno já stačím za tu dobu v hlavě probrat, semlýt :)))
Čo sa ničnerobenia týka, najradšej mám tie víkendy, kedy som doma úplne sama. To si upracem ešte v piatok, aby som sobotu mala len pre seba. A nerobím naozaj nič. Väčšinou ani nič nevarím, pretože pre jedného sa variť neoplatí 🙂 To si potom, hlavne ak je naozaj škaredé počasie, založím oheň v krbe, vezmem na gauč zo tri vankúše, huňatú deku, na stolík si dám kávu, čaj a všetko dobré, čo doma nájdem, a pokojne tak zostanem celé poobedie – samozrejme pri nejakej dobrej knihe 🙂
Znám 😀
a v okamžiku, kdy se pořádně začtu, někdo zazvoní u dveří 😀
Nejlepší nicnedělání je ráno se probudit v karavanu, nahrábnout mapu a začít plánovat výlet. A pak si udělat snídani, napakovat kola a jet, jet, jet …
V karavanu totiž nehrozí, že po cestě od koupelny na vás vybafne nějaká neodkladná práce 😀
Doma číhají za každým rohem aspoň dvě 😀
Ja mám ešte ďalší level – akonáhle zložím hlavu na podušku, zachumlem sa pod dečku a začne sa mi krásne rozostrovať zrak aj myšlienky, v tú ranu zazvoní telefón! (doh) Nespočet doložených prípadov!
Takové ´“nicnedělání“ o kterém píšeš je pravidelné každý den (chuckle) a zaplať pánbu, že člověk může takové „nicnedělání“ dělat.
Ale to správné nicnedělání je: ráno sbalit do auta psy, čím více tím lépe a jet někam na plánovaný výlet. Třeba jenom kousíček. Tam popojít (do bolesti zad). Tu a tam posedět na pařezech – mám takový bezva podprdelník i na zimu. Složí se prakticky do kapsy, je to tenká bílá hmota a na ní je přivařené něco jako alobal a dokonce to do zadele hřeje :O . Na pařezu buď pokecat (to je pravidlo) s kamarádkou, nebo pokud jsem sama s Ajvi, tak sedět v tichu a pozorovat okolí. Tak tomu říkám nicnedělání, které mne hřeje u srdce.
Ahoj,hlasim se z letadla – takove uz jsou dnes vymozenoste 😛 . Konecne vidime modre nebe, pod nama mraky. Ozvu se vecer (wave) .
Mám ráda nedělní nicnedělání – jenom ráno vstát, dát si kafe, jít se psem, uvařit oběd a upéct buchtu (s průběžným umývání nádobí, neb myčku nestojí zato zapínat pro těch pár kousků (chuckle) ), jít se psem, číst si (nebo vyšívat), navečer si dát decku či dvě vína, sednout k počítači (a dát večeři zvěři a zbytku rodiny), večerní venčení … to je pro mne krásný nicnedělací den (clap)
Pro mě je nicnedělání i to, když nemusím večer žehlit.
Uvařit, umýt nádobí a vytřít podlahy je běžný standart.
A vlastně takové nicnedělání je výlet někam kamkoliv.
Míša
Moje nicnedělání znamená, že uvařím, upeču buchty, nahážu prádlo do pračky a sušičky, něco vyžehlím a nemusím dělat žádné práce typu velký úklid, velké přebírání věcí, malování a větší práce na zahradě. Nicnedělání to teda není a ráda bych věděla, jak to vypadá, protože se mi to ještě nepřihodilo. Zaujalo mě, že v mém případě je lítání venku se psy nicnedělání, zatímco pro jiné členy rodiny je to těžká dřina 🙂
Prakticky co víkend v zimě a kór takové jako je tahle si slibuju, že nic nebudu dělat. Teda jenom doženu to, co jsem přes týden nezvládla, takže vyprat a vyžehlit a trochu to poflákat a navařit a pochopitelně dvakrát denně s Majdou. Ale snažím se si poo trochu lehnout, pustit si oblíbenou detektivku a třeba na hodinku usnout, protože Majda neuznává soboty a neděle, takže maximálně do půl páté. Ale nestěžuju si, když si poplánujeme nějaký výlet, tak se mimo venčení nic nezblázní a vše se dá odložit.Problém je, že jsme momentálně jaksi samotřetí – děti, rodiče a prarodiče. Někdy je to dost náročné a to ty vnoučata máme jen z jedné strany a ještě jsou zde dvě potenciální. No a maminku nevidím co týden, Bimbovy rodiče alespoň jednou týdně. Uf, když to člověk napíše tak chválabohu nemá čas na blbosti
DEDE,NIC TAKOVÉHO ANI NEPLÁNUJU, ALE NEMUSÍM. JSEM SICE UŽ OD ROKU 95 V DŮCHODU, ALE OP PRÁVĚ PROTO, ABYCH SE Z NUCENÉ NEČINNOSTI NEZBLÁZNILA, POŘÍDILI JSME SI ZAHRÁDKU. NEBYLA A, NENÍ A PATRNĚ NIKDY ANI NEBUDE JEN NAŠE, JELIKOŽ JE TO NAJATÝ POZEMEK, ALE MNE TA ČINNOST VELMI USPOKOJOVALA. VŽDY JSEM SI PŘIPADALA DALEKO DŮLEŽITĚJŠÍ A UŽITEČNĚJŠÍ, KDYŽ JSEM NA ZAHRÁDCE COKOLI, PĚSTOVALA A VYPĚSTOVALA. ZAHRADNIČENÍ JSEM SE UČILA TROŠKU OD TCHÁNA, ALE UMŘEL MOC BRZY, TAKŽE JSEM SE S TÍM MUSELA RVÁT SAMA.ANI JEDNU Z DCER ZAHRADA NEBAVILA A MANŽEL UŽ JAKO MALÝ KLUK, KDYŽ MUSEL MAKAT NA JAHODNÍKOVÝCH „LATIFUNDIÍCH“ SVÝCH RODIČŮ, ZÍSKAL „ALERGII „NA PSTOVÁNÍ ČEHOKOLIV. MLP BYL OCHOTEN SICE ZRÝT ZÁHONKY A POSTAVIT FOLIÁK, ALE JINAK HO MOJE NADŠENÍ NIJAK NEPOZNAMENALO.KROM TĚŽKÝCH PRACÍ A TAHÁNÍ KONVÍ V LÉTĚ NENÍ OCHOTEN ANGAŽOVAT SE VÍCE. PLODY ALE SKLÍZÍ, TO ZAS JO A VELICE RÁD., ALE SPÍŠ DO PUSY. OSTATNÍ NECHÁVÁNA MĚ. TAKŽE NUDU NEBO NICNEDĚLÁNÍ FAKT NEZNÁM, I KDYŽ HOKINEK UŽ NEŽIJE. MLP MNE DOKÁŽE TAKY POTRÁPIT SVÝMI ROZERVANÝMI SVRŠKY.JSEM UŽ FAKT ALERGICKÁ NA VĚTU TYPU: MNĚ S ROZBIL ZIP NA VESTĚ ČI BUNDĚ, MNĚ SE ROZERVALY KALHOTY. ALE NEBOJ, JE TO JEN VE ŠVU, TAKŽE VELKÁ OPRAVA HEHROZÍ. BLÁHOVÝ NEZNALEC SI MYSLÍ, ŽE OPRAVIT GATĚ S PODŠÍVKOU, CO JE UČILI V ČÍNĚ JEŠTĚ STYLEM “ BRATŘE DRŽ, JE NÁS MÁLO A NEMÁME SE ČEHO DRŽET, BO ŠEV MÁ2 MM ZÁLOŽKY, JE OTÁZKO PĚTI MINUT. ZIPY JSOU KAPITOLKA TAKY VELMI VÝŽIVNÁ. KDYŽ JDE VYMĚNIT JEN JEZDEC, JE TO PSINA. HORŠÍ PRÁCE ZAČÍNÁ, JE -LI NUTNO ZIP,VYPÁRAT A VYMĚNIT ZA JINÝ. ZKRÁTKA NEMÁM NA NICNEDĚLÁNÍ FAKT ČAS. KNÍŽKU NEDOKÁŽU PŘEČÍST. PROTOŽE JAKMILE JI NEDOČTU NA JEDEN ZÁTAH, MUSÍM JI ČÍST ZNOVU OD ZAČÁTKU, ABYCH NAVÁZALA NIT DĚJE. ČTU ČASOPISY A ZAHRADNICKÉ A MOUDROSTI I NAD ROZEČTENOU KNÍŽKOU RYCHLE USNU, TAKŽE DA CAPO AL FINE.PROMIŇ, JO, NEDOKONALOST MÉ LATINY, UŽ JE TO MOŘE LET, CO JSEM HRÁLA NA KLAVÍR A ZNALA JSEM SMYSL TOHO TEXTU. NEPAMATUJU SE TUDÍŽ PŽESNĚ, JAK SE TO SPRÁVNĚ POHUDEBNICKU PÍŠE.JINAK UŽ NYNÍ JSEM ŠŤASTNÁ, JELIKOŽ MAJITEL NÁM VŠEM SLÍBIL, ŽE ZAHRÁDKY JEŠTĚ MINIMÁLNĚ 5 LET ZŮSTANOU NA JEHO POZEMKU. SICE 5 LET V ŽIVOTĚ ZAHRADY NIC NEZNAMENÁ, ALE PRO MNE TO JE VELICE DOBRÁ ZPRÁVA. SNAD SE NÁM PODAŘÍ NĚJAKOU PŘÍHODNOU ZAHRÁDKU SEHNAT DO VLASTNICTVÍ, NIKILI NÁJMU. ALE TO JE VŠE JEŠTĚ DALEKO. JINAK JEŠTĚ MUSÍM PODĚKOVAT VŠEM PALCODRŽIČŮM. JIŘÍHO MAMI JE ZDÁRNĚ POOPERACI. POHOVOREM S LÉKAŘI VŠAK VYŠLO NAJEVO, ŽE V NOZE NEBYL ZLOMENÝ KRČEK, ALE NĚJAKÁ JINÁ A DOÍST DŮLEŽITÁ KOST. NEVÍM VÍCE PDROBNOSTÍ, JELIKOŽ MATKA NEDALA SOUHLAS S INFORMOVÁNÍ VŠECH ČLENŮ RODINY.OPERACE PRÝ DOPADLA DOBŘE, I KDYŽ KOSTI JSOU SEŠROUBOVANÉ A PRÝ TO JEDODUCHÉ VŮBEC NEBYLO.JAK SE MATAK POPASUJE S REHABILOITACÍ, JE VE HVĚZDÁCH. NIKDY TOTIŽ NEBYLA A ANI NYNÍ NENÍ NENÍ PŘÍLIŠ OCHOTNA K POHYBU A CHŮZI. UVIDÍME, CO PŘÍŠTÍ DNY PŘINESOU. MĚJE SE TU DOBŘE, JÁ MIZÍM.
LENKO, JÁ SI TĚ BEZ ZAHRÁDKY PROSTĚ NEUMÍM PŘEDSTAVIT! (inlove) TAK DOUFÁM, ŽE NĚCO NAJDETE A TĚCH PĚT LET BY NA TO MĚLO STAČIT – NA VYHLEDÁNÍ, ZALOŽENÍ A POSTUPNÝ PŘESUN Z JEDNOHO ZAHRADNÍHO RÁJE DO DRUHÉHO (wave)
JO A JIŘÍHO MAMINCE PRŮBĚŽNĚ PŘIDRŽUJU PALCE, VŠAK JSEM SE TUHLE CHTĚLA ZEPTAT, JAK TO DOPADLO…