Cider je, stručně řečeno, zkvašený, většinou filtrovaný, jablečný mošt. Je to nápoj, který Baskové pili ještě v době, než byli objeveni římskými legiemi, které později nápoj přinesly do Věčného města. Ve starověkém Římě byl cider populární pro svou lehkost, osvěžující chuť a fakt, že tvoří dobrou kombinaci se středomořskou kuchyní.
Dodám: nejen středomořskou. Z Baskicka se ovšem šířil i mezi Galy a Franky, popularitu mu totiž hodně zvyšuje fakt, že není těžké vypěstovat suroviny – jablka mohou růst naprosto všude a na rozdíl od piva tak proces výroby není surovinově zrovna náročný.
Největšími milovníky cideru jsou Angličané. Na kvalitu si potrpí; cider se dělá tradičně pouze z jablek a ne jen tak z nějakých – pěstují se různé speciální odrůdy, které jsou určeny pouze na něj a jednotliví sadaři, kteří pěstují jablka na svůj, domácí cider, si odrůdy i recepty hlídají. Diverzita je tak obrovská a pravý labužník si přijde na své. Velmi populární je v Anglii i nefiltrovaný cider, který se jinde příliš nedělá.
Variant tradičního cideru je nepřeberné množství. Liší se použitými odrůdami jablek, mírou filtrování, sladkostí (od suchých přes polosladké ke sladkým), obsahem alkoholu (od 1,5 do 8 %) či obsahem oxidu uhličitého, který vzniká během poslední fáze kvašení a který zároveň reguluje jeho kyselost. Cider se tak nedá jako celek popsat jako nápoj sladký; sám jsem měl tu čest s cidrem sladkým, kyselým, trpkým i lehce hořkým, takže opravdu záleží na tom, co člověk chce.
Zmínil jsem, že jednou z „téměř pravlastí“ cideru je Švédsko. To nesouvisí s faktem, kdy se cider ve Švédsku začal dělat (začátek 19. století) jako spíš s tím, co s ciderem Švédové udělali. Cider do Švédska přinesl Napoleonův maršál Bernadotte, který přijal švédskou královskou korunu jako Karl III. Johan a od té doby se jej s radostí ujaly místní pivovary, neboť dostaly možnost produkovat dobrou alternativu k pivu z místních surovin.
Drahý a klimaticky náročný chmel tak vyměnili za jablka, která mohou růst ve Švédsku prakticky kdekoliv, ovšem to není zdaleka vše – Švédové začali experimentovat. Jako první – a zatím jediní – přišli k cideru z hrušek, který je v současné době ve Švédsku ještě populárnější, než ten jablečný. U hrušek to ale neskončilo.
Kde nerostou ani jablka ani hrušky, roste lesní ovoce, a tak není problém dělat cider z borůvek, malin či lesních jahod. Umím si představit, co může být borůvkový cider za barbarství pro někoho, kdo na svoji pečlivě hlídanou výrobu nepoužije ani jiná jablka, než ta speciálně k tomu určená, ale i tak tím experimentováním dalo Švédsko světu cideru tolik, jako dali Belgičané světu piva. Jenže ono neskončilo jen u toho!
Třebaže ten nejtradičnější cider je suchý, Švédové přišli s ciderem ze zahradních jahod, který je neuvěřitelně sladký s mírně nakyslou chutí či dokonce s ciderem z limetek a kaktusové šťávy. Ten poslední zmíněný má v sobě dodaný cukr, protože jinak by byl tak kyselý, že by se nedal pít – ale výsledek je vcelku uspokojivý. S původním nápojem, tolik oblíbeným na francouzském královském dvoře či ve starém Římě už má společnou pouze většinu výrobního procesu.
Cideru trvalo poměrně dlouho, než se dostal do střední Evropy. Tradiční bašty piva jako Bavorsko nebo Čechy měly vždy dostatek chmele či pšenice na výrobu piva, jakož i ideální klimatické podmínky a staletími prověřené receptury, takže cestu si tam cider razí jen velmi, velmi opatrně.
V Polsku se největším propagátorem cideru stal nepřímo Vladimir Putin, který svým zákazem importu polských jablek způsobil jejich přebytek na domácím trhu, na což reagovali někteří novináři vyhlášením akce „jablkem proti Putinovi – jezte jablka a pijte cider!“
To většinu Poláků přimělo k tomu si všimnout existence tohoto nápoje, který do té doby v Polsku pili pouze labužníci, vesměs lidé, kteří žili v zemích, kde je cider oblíbený. Mnoho sadařů tak nakoupilo technologie pro výrobu cideru ve velkém (zvlášť oblíbeným je Cydr Lubelski) a nejenže Putinovi vypálili rybník, ale začali si vydělávat vyšší přidanou hodnotou, než jakou má prodej samotných jablek.
V Kanadě či USA se pod pojmem cider schovává jeho nealkoholická varianta, tedy v zásadě filtrovaný sycený mošt, „evropský“ alkoholický cider se tam nazývá „hard cider“.
Vzhledem k tomu, že se cider pomalu, ale jistě dostává i do českých zemí, a je tedy mnohem dostupnější, než dříve, radím všem ho zkusit. V horkém dni je lepší než pivo, o různých colách či fantách ani nemluvě. I jinak je dobrý jako nápoj, kterým se dobře doplní jídlo, které není příliš těžké (ke kachně tedy cider moc není).
Zde v Norsku se čeká na to, až vláda povolí přímý prodej cideru rovnou ze statků, vím už o mnohých sedlácích, kteří čekají na schválení potřebného zákona, aby mohli svůj domácí cider vyrábět a prodávat. Vláda je věci nakloněna a věří, že tak dojde k rozvoji turistiky po venkově, kdy lidé budou chodit zkoušet místní nápoje. Co myslíte, kdyby ve vašem okolí sadaři začali s vařením cideru, šli byste ochutnat?
Promiňte že odbočuji, já se k tématu cider za chvilku vrátím.
Nevíte náhodou někdo něco o HaněW? Nějak jsem ji dlouho v diskusích neviděla. A nebo nestačím vše číst, to je také možnost. Tak mě někdo uklidněte. 🙁
HanaW je momentálně v Česku u maminky a taky si tu spravovala zuby 😀 , ale v nejbližší době se už zase vrací do Států.
YGO !!!! psaly jsme obě jedním „prstem“. 🙂
VK, Hanka byla už od poloviny prosince u maminky ve staré domovině. Ale myslím, že dneska měla letět zpět domů.
Děkuji za zprávu! >)
Velká kočko, to by mě zrovna zajímalo, co si o cideru myslíte Vy, protože Švédsko je z hlediska cideru učiněný ráj na zemi, odtamtud si jej ve velkých kvantech vozím. Zvlášť Halmstad je můj velmi oblíbený! A když je to pod 2,5 %, tak se na to ani nevztahuje celní kvóta a můžu tím vyplnit kufr auta (a taky cena je super, 4 SEK za půllitr nemá chybu).
Budu číst až dnes. Díky za zajímavý článek. Asi budu mít tento nápoj ráda, musím si vzpomenout, zda jsem již někde ochutnala. (beer)
Díky za osvětu. Považovala jsem cider za anglickou specialitu a taky poprvé jsem ho ochutnala před dvěma lety v Londýně. Náš průvodce vzal účastníky zájezdu do pubu, jakože je potřeba seznámit se s anglickým pivem. Po tom jsem vůbec netoužila a tak jsem si dala cider, jablečný. Byl výborný !! 😛
Pred mnohými rokmi sa nám urodilo priveľa jabĺk a priateľka mi poradila recept na nevarený mušt:
V muštárni vyždímať vablká, do šťavy nastrúhať surový chren, zavrieť a 10 dní alebo týždeň nechať stáť. Potom precediť, naliať do fliaš a uložiť v tmavej pivnici. Chren pôsobí, že nápoj nekvasí a dodá mu mierne ostrú chuť. Vydrží asi do Vianoc (pokiaľ sa nevypije) 😛 .
A ešte jeden chtip:
Čo sa stane, keď manželka príde o 5:30 ráno domov?
Povie manželovi, že spala u svojej priateľky. Nato manžel obtelefonuje 10 manželkiných priateliek a zistí, že nespala ani u jednej.
A čo sa stane, keď manžel príde o 5:30 ráno a povie manželke, že spal u priateľa?
Manželka obtelefonuje jeho 10 priateľov a zistí, že:
Áno, u 8 spal a u 2 ešte stále spí 🙂 .
Aha, takže ten „kvašenej mošt“, co vyráběl dědeček (nakonec nějak to kvašení zastavil, nevím, nebyla jsem u toho, demižony jsou 50+ let starý), byl asi cider?
Hm, některej chutnal po letech jako zkvašenej mošt (hnusnej), jinej skoro jako tokaj. 🙂
Jinak – cider mám ráda a pokud ho v hospodě točí, dám mu rozhodně přednost před pivem. Když ho netočí, ale mají ho ve flaškách, tak si ho obvykle dám taky. Že je sladkej, mi nevadí, naopak.
Ale nejvíc mi chutná jablečnej. (Zkusila jsem všecky ty možný hrušky a tak, a jablečnej vede, mám prostě ráda jabka.)
Kvasenie sa zastaví buď prirodzene, keď kvasinky spotrebujú všetok cukor a hladina nimi vyrobeného alkoholu stúpne tak, že ich vlastne zabije. Ale dá zastaviť aj úmyselne pridaním nejakého destilátu do kvasu (zvýši sa tým hladina alkoholu v kvase a kvasinky sú kaput).
No nevím. Když jsem byl malý, dělal se u nás tento nápoj běžně. Tedy u dědy. Vymačkala se šťáva z jablek, asi tak 300 litrů. Dala do několika obrovských demižonů, zavřela kvasnými zátkami (takové bublátka, vydržel jsem to sledovat celé hodiny jak probublává plyn skrz vodu). Říkalo se tomu ale jablečný burčák. Část se toho vypila, část kvasila dál a pak se dávala někam pálit na jablečnou pálenku.
Co na Cideru ale naprosto nechápu je to, proč se to v diskusích míchá mezi pivo ?????? Podle mě žádný Cider neviděl obilí (a maltózu z něj) ani z rychlíku.
Asi proto, že je to nápoj, který má podobný obsah alkoholu. Jinak to s pivem nemá nic společného.
Pro mne byl až do dospělosti burčák totéž co zkvašený jablečný mošt. Inu, na víno jsme už docela na severu (chuckle) . A do pálenic bylo dost trnkového a hruškového „majču“, jablek už nebylo třeba – aspoň tedy v mém okolí.
Podle téhle stránky: http://decider.de/ist-cider/ je cider jablečný burčák už z definice. Cituji: „Was versteht man unter Cider? Cider ist ein alkoholisches Erfrischungsgetränk, das aus Äpfeln hergestellt wird. Man könnte sagen, Cider ist ein Apfel-Federweißer mit einem fruchtigen, leicht herben Geschmack.“
Ráta sa aj cidre z lidla? (blush) Keď majú francúsky týždeň, tak si ho raz za čas kúpim a chutí mi, hlavne v lete a hlavne chladený. Najskôr to nebude nič špičkového, ale na tie správne fajnovosti z tejto oblasti holt nemám správne zdroje … U nás sú tiež skôr tie hroznové „malinovky“ v kurze.
ten je dobrej, není sladkej a chlazenej chutná….
Kdyby sadaři tady v okolí začali dělat cider, ochutnala bych ho- ale nejsou tu jablečné sady, jen vinohrady, takže u nás je kvašeným nápojem burčák 🙂 ovšem je dost nestabilní, že, člověk si musí dát, dokud je, a potom až hotový produkt 🙂
Ale cider jsem ochutnala. Nijak mě nenadchl ani neurazil. Takové „dá sa“, jak se říká tady v okolí. Kačka ho pila na setkání v Brdech a pochvalovala si ho, ale mě to přišlo dost sladký.
chutná mi jak francouzská , tak anglická verze..naše moc ne..a tam je výběr..není nutné si dát jen sladký cider nebo cidre.
Já bych ho ochutnat šla – ještě nikdy jsem cider (no vída – a já bych tomu řekla sajdr, jsa zblblá z anglicky znějících slov) nepila.
Ovšem pivo je pivo … a japka patří buď do štrůdlu nebo do kalvadosu (rofl)
A zapomněla jsem říct, že článek je opravdu zajímavý … mám ráda články typu „co se kde a jak dělá“. A heslo „Jablkem proti Putinovi“ mne dostalo – Poláci mají smysl pro humor (chuckle)
Když jsme u toho humoru, asi bych mohl napsat článek na téma dánského humoru, protože ten je teprve pořádný. Je škoda, že dánština není (byť z pochopitelných důvodů) tak oblíbená jako angličtina, protože dánský humor by se Čechům velice líbil. Za prvé – Dánům není nic svaté. NIC. Vtipy se tam dělají na všechno, humor je často inteligentní, ovšem čím drsnější, tím lepší. Mají velmi rádi různé jinotaje, rouhání, absurdní humor a podobně. Kromě toho umím si představit, že kdyby někdo vzal některou z cimrmanovských her (nejlepší by asi byla podle mě Švestka, Dobytí severního pólu nebo Vražda v salonním coupé) a přeložil ji do dánštiny, lidi by se smáli a hodně. A chápali by to.
tak z jabkama, štrůdl nebo kalvados 🙂
a polský humor miluju :P, drahý šel v pátek na vánoční večírek, vrátím se v jedenáct nebo v jednu ale jaksi zapomněl dodat, že na druhý den….
To není tak špatný – znám jednoho, který šel koupit kapra na Vánoce a donesl ho na Štěpána … (ne, Jenda to nebyl) (rofl)
no ale to jsem ho musela vyzvednout u kamaráda a dovést domů, došel k autu bez bundy prý mu ji pob…lila kámošova holka, taky došla unavená a snědla párek nevalné chuti….
Se siderem (už mi to asi zůstane 😀 ) jsem se poprvé setkala ve Francii, kde nás vedoucí zájezdu varoval, abychom ho nedovezli domů místo sektu, protože je levnější a v podobných lahvích. Nestalo se, protože místo lahví celý zájezd vlekl domů camemberty. A i když jel autobus rychle a celou noc, byl to nezapomenutelný zážitek 😀
Nejspíš proto jsme nezapomněli a o rok později na dovolené jsme si ho vyzkoušeli. Nebylo to tak zajímavé, abych si to pamatovala.
Měli jsme svého času pronajatý třicetiarový sad. První rok jsme snaživě sbírali a moštovali jablka a měli jsme moštu tolik, že se prostě nedal vypít. Po čase začal vonět jakoby po pivě. Nebylo to špatné, ale jak proces pokračoval … no vylili jsme toho asi dvacet litrů. Nakonec se v našich zeměpisných šířkách jako nejpraktičtější ukázala komprimace do kvalitního „kalvádosu“. V té době to bylo vynikající platidlo 😀
V současné době bych ho asi nepila. Hlavně kvůli cukru, kterého se do nápojů přidává pořád víc a víc.
Však ono se to taky má číst [sídr], já to taky tak čtu 😛
Jinak doporučuji švédský cider, má mnohem větší chuťovou rozmanitost, než ten klasický. Ten hruškový je podle mě nejlepší.
ale asi nemáš na mysli ten hnus z Ikea viď?
Pokud vím, tak Andy si vozí cider ze Švédska a Ikeu má daleko:))
to je strašnej tlamolep,pokud tohle někdo pil a proto nemá odvahu ochutnat jinej cider, tak klidně může,horší už to bejt totiž nemůže.. 😉
Rozhodně ne. Mám na mysli zejména Halmstad päroncider. „Ten hnus z IKEA“ se s tím nedá absolutně srovnávat.
jsem si to myslela… (chuckle)
Ještě dodám, [sídr] to čtu proto, že se to tak čte i švédsky, ovšem švédská výslovnost je v tomto případě naprosto kouzelná, protože to [í] je naprosto unikátní zvuk, který zní asi jako kdyby se člověk pokusil najednou v jedné hlásce dlouze přečíst í, ý a j; jazyk jde do tvaru písmene U, tedy jeho okraje jdou u zubů do kopce a jeho špička se opírá o dolní jedničky a řekne se „í“. A to je zvuk! 🙂
Hm, ten zvuk se asi dobře produkuje po důkladné ochutnávce cideru – a třeba prokládané tím calvadosem (chuckle)
při tomto popisu Andy jsem to zkusila, no ozvalo se cosi jako hýknutí nakopnutýho osla, kterej strachy zvrací …. 😉
asi nejsem správnej typ na severský jazyky (chuckle)
Za sebe musím říct, že mi chutná jablečný i hruškový 🙂 Nemám ráda, když je to moc sladké, takže moje volba jde spíš k těm nakyslejším. Taky mi přijdou víc osvěžující 😛 (to je olizovací:))
Víte Andreji, cider není tak úplně můj šálek kávy. Ale bude to nejspíše tím, že jsem ho ochutnala jen jednou a nesedl mi.
Musím to napravit. Zvláště mě zaujal ten jahodový cider.
Jinak článek je velmi zajímavý. Nevěděla jsem, že má cider takovou historii.
Apropo čím se liší cider od našeho jablečného moštu. Jen tím alkoholem v něm ?
Míša
Je zkvašený (a tedy i lehce perlivý) a často i filtrovaný. Co se týče jahodového cideru, dělá ho švédský pivovar Koppaberg a měl by být k dostání i v Česku. Jen dva švédské pivovary vyvážejí do světa, Koppaberg a Halmstad, já preferuji Halmstad.