Cider je, stručně řečeno, zkvašený, většinou filtrovaný, jablečný mošt. Je to nápoj, který Baskové pili ještě v době, než byli objeveni římskými legiemi, které později nápoj přinesly do Věčného města. Ve starověkém Římě byl cider populární pro svou lehkost, osvěžující chuť a fakt, že tvoří dobrou kombinaci se středomořskou kuchyní.

Dodám: nejen středomořskou. Z Baskicka se ovšem šířil i mezi Galy a Franky, popularitu mu totiž hodně zvyšuje fakt, že není těžké vypěstovat suroviny – jablka mohou růst naprosto všude a na rozdíl od piva tak proces výroby není surovinově zrovna náročný.

Největšími milovníky cideru jsou Angličané. Na kvalitu si potrpí; cider se dělá tradičně pouze z jablek a ne jen tak z nějakých – pěstují se různé speciální odrůdy, které jsou určeny pouze na něj a jednotliví sadaři, kteří pěstují jablka na svůj, domácí cider, si odrůdy i recepty hlídají. Diverzita je tak obrovská a pravý labužník si přijde na své. Velmi populární je v Anglii i nefiltrovaný cider, který se jinde příliš nedělá.

Variant tradičního cideru je nepřeberné množství. Liší se použitými odrůdami jablek, mírou filtrování, sladkostí (od suchých přes polosladké ke sladkým), obsahem alkoholu (od 1,5 do 8 %) či obsahem oxidu uhličitého, který vzniká během poslední fáze kvašení a který zároveň reguluje jeho kyselost. Cider se tak nedá jako celek popsat jako nápoj sladký; sám jsem měl tu čest s cidrem sladkým, kyselým, trpkým i lehce hořkým, takže opravdu záleží na tom, co člověk chce.

Zmínil jsem, že jednou z „téměř pravlastí“ cideru je Švédsko. To nesouvisí s faktem, kdy se cider ve Švédsku začal dělat (začátek 19. století) jako spíš s tím, co s ciderem Švédové udělali. Cider do Švédska přinesl Napoleonův maršál Bernadotte, který přijal švédskou královskou korunu jako Karl III. Johan a od té doby se jej s radostí ujaly místní pivovary, neboť dostaly možnost produkovat dobrou alternativu k pivu z místních surovin.

Drahý a klimaticky náročný chmel tak vyměnili za jablka, která mohou růst ve Švédsku prakticky kdekoliv, ovšem to není zdaleka vše – Švédové začali experimentovat. Jako první – a zatím jediní – přišli k cideru z hrušek, který je v současné době ve Švédsku ještě populárnější, než ten jablečný. U hrušek to ale neskončilo.

Kde nerostou ani jablka ani hrušky, roste lesní ovoce, a tak není problém dělat cider z borůvek, malin či lesních jahod. Umím si představit, co může být borůvkový cider za barbarství pro někoho, kdo na svoji pečlivě hlídanou výrobu nepoužije ani jiná jablka, než ta speciálně k tomu určená, ale i tak tím experimentováním dalo Švédsko světu cideru tolik, jako dali Belgičané světu piva. Jenže ono neskončilo jen u toho!

Třebaže ten nejtradičnější cider je suchý, Švédové přišli s ciderem ze zahradních jahod, který je neuvěřitelně sladký s mírně nakyslou chutí či dokonce s ciderem z limetek a kaktusové šťávy. Ten poslední zmíněný má v sobě dodaný cukr, protože jinak by byl tak kyselý, že by se nedal pít – ale výsledek je vcelku uspokojivý. S původním nápojem, tolik oblíbeným na francouzském královském dvoře či ve starém Římě už má společnou pouze většinu výrobního procesu.

Cideru trvalo poměrně dlouho, než se dostal do střední Evropy. Tradiční bašty piva jako Bavorsko nebo Čechy měly vždy dostatek chmele či pšenice na výrobu piva, jakož i ideální klimatické podmínky a staletími prověřené receptury, takže cestu si tam cider razí jen velmi, velmi opatrně.

V Polsku se největším propagátorem cideru stal nepřímo Vladimir Putin, který svým zákazem importu polských jablek způsobil jejich přebytek na domácím trhu, na což reagovali někteří novináři vyhlášením akce „jablkem proti Putinovi – jezte jablka a pijte cider!“

To většinu Poláků přimělo k tomu si všimnout existence tohoto nápoje, který do té doby v Polsku pili pouze labužníci, vesměs lidé, kteří žili v zemích, kde je cider oblíbený. Mnoho sadařů tak nakoupilo technologie pro výrobu cideru ve velkém (zvlášť oblíbeným je Cydr Lubelski) a nejenže Putinovi vypálili rybník, ale začali si vydělávat vyšší přidanou hodnotou, než jakou má prodej samotných jablek.

V Kanadě či USA se pod pojmem cider schovává jeho nealkoholická varianta, tedy v zásadě filtrovaný sycený mošt, „evropský“ alkoholický cider se tam nazývá „hard cider“.

Vzhledem k tomu, že se cider pomalu, ale jistě dostává i do českých zemí, a je tedy mnohem dostupnější, než dříve, radím všem ho zkusit. V horkém dni je lepší než pivo, o různých colách či fantách ani nemluvě. I jinak je dobrý jako nápoj, kterým se dobře doplní jídlo, které není příliš těžké (ke kachně tedy cider moc není).

Zde v Norsku se čeká na to, až vláda povolí přímý prodej cideru rovnou ze statků, vím už o mnohých sedlácích, kteří čekají na schválení potřebného zákona, aby mohli svůj domácí cider vyrábět a prodávat. Vláda je věci nakloněna a věří, že tak dojde k rozvoji turistiky po venkově, kdy lidé budou chodit zkoušet místní nápoje. Co myslíte, kdyby ve vašem okolí sadaři začali s vařením cideru, šli byste ochutnat?