Vyrušilo mě zuřivé psí štěkání. Ariin štěkot, abych byla přesná. Intenzita odpovídala spíš vetřelci u vrátek než neškodnému kolemjdoucímu, takže jsem se radši vyšla ven podívat, co se děje. A hned za brankou, na psí boudě, jsem našla dýni:))
Pachatelka byla nedaleko, tak jsem aspoň zavolala slova díků – upřímných, protože letos nepřijela s kárkou plnou obrovské dýně, jako loni. Kamarádka a sousedka Eva ví, že mám dýně ráda, ale co si budeme říkat, nejen z dýní živ je člověk a dobrého pomálu:))
Já sama si jako většina lidí kupuju dýně Hokaido. Kromě toho, že jsou dobré (a hezké), mají nepřekonatelnou výhodu v tom, že je netřeba loupat. Od Evy jsem ale dostala kusanec dýně goliáše s tím, že oni z dýní už udělali snad všechno – na sladko i na slano, a už jim došla inspirace i vůle zpracovat zbytek bohaté úrody.
Sladké dýňové recepty lechtají moji chuťovou představivost, nicméně je nezkouším. Co nejsou kluci doma, klesla spotřeba sladkých zavařenin prakticky k nule a není třeba k zásobám rybízové marmelády a povidel a přidávat další čekatele na snědení. I když nad Matyldinou kandovanou dýní se mlsně olizuju, jen si ji představím:))
Pokud jde o slané varianty receptů, tak buď dělám nějaký druh dýňové polévky, nebo ji dávám péct s masem, hlavně s hovězím a jehněčím. Ani v polévce ani pod masem ji však nenechávám samotnou – vždycky k ní přidám nějakou další zeleninu, především cibuli a celer (bulvový). V mých chuťových preferencích se totiž dýně s celerem fantasticky doplňují.
Takže abych jen neteoretizovala, tady je návod na moji variantu dýňové polévky:
V hrnku opeču nakrájenou cibuli, přidám nakrájený celer (asi půlku množství dýně), opékám, pak přidám nakrájenou dýni a stále opékám.
Okořením zázvorem (dle chuti, já dost:)) a trochou pepře (nemusí být), posolím.
Zaleju vařící vodou (ne moc nad zeleninu) a zvolna vařím, občas míchám.
Když je vše měkké a krásně voní, dosolím (pokud je to třeba) a rozmixuju. Polévka by měla být poměrně hustá.
Kdo chce, může do polévky přidat smetanu (zakysanou nebo normální, výsledná chuť se liší, ale dobré je oboje) Pokud ji nepřidáte do hrnce, můžete jí dát trochu na talíř. Já jsem postupně došla k polévce bezsmetanové, nějak mi tam nechybí.
Na talíři polévku zdobím zelenými bylinkami, ale kdo chce, může přidat krutony nebo opečené kousky chleba (já to nedělám).
Pokud chcete mít polévku jako samostatné jídlo, servírujte ji s chlebem s máslem, je to výborné:))
A dýně pečená s masem? Jde o klasickou pečeni, jak jsem se ji naučila dělat v Anglii.
Nenakrájený osolený a opepřený kus masa (hovězí nebo jehněčí, ale podle mne to může být skoro cokoliv – určitě je dobré i krůtí horní stehno) opeču na cibuli ve velkém železňáku, pak maso vyndám a opeču i připravenou zeleninu nakrájenou na středně velké kousky.
Kombinace zeleniny záleží na momentálních možnostech, druhu masa a vlastních chuťových preferencích. Já tam mám skoro vždy celer (někdy i řapíkatý – u rychleji připraveného masa), často veškerou kořenovou zeleninu, dýni, jablka, případně papriky a rajčata. (Mimochodem kombinace celer, kyselejší jablko a sušené švestky nemá chybu:))
Opečenou zeleninu potom okořením – obvykle bylinkami, podle druhu masa. Ráda používám tymián, nebo rozmarýn, může být i šalvěj nebo máta. (Pozor na divoké kombinace, méně tu bývá více:)) Pokud máte doma nějaké čatní, zkuste ho použít – výsledky bývají výborné.
Potom vrátím k zelenině maso (to už je železňák hodně plnej) a zaleju vařící vodou tak, aby zelenina byla ponořená, ale maso obvykle kouká. Pozor – voda prudce bublá! Je lepší na tu chvíli ztlumit výkon plotýnky či hořáku, jinak hrozí opaření těm, kdo neuskočí dostatečně včas:))
Chvilku to nechám pod pokličkou ještě bublat na sporáku, ale pak to dám do trouby. Ze začátku to nechám asi 15 minut na 200 stupňů, ale pak to už peču na nižší teplotu (cca 150 stupňů, i méně – podle druhu masa a jeho velikosti). Peču to přikryté!
Nakonec nechám maso se zeleninou péct bez poklice, asi tak 20 minut. Voda tou dobou už není viditelná, maso obklopuje upečená šťavnatá voňavá zelenina.
Tu můžete buď nechat jak je a servírovat jídlo s bramborami v jakékoliv podobě. Nebo zeleninu rozšťoucháte (šťouchákem na brambory), vzniklou směs podle potřeby maličko zahustíte moukou a zároveň, pokud by bylo třeba, zase maličko zředíte, aby získala konzistenci husté omáčky. Někdy stačí prostě přidat smetanu. Pak je to vhodné pro podávání s rýží, těstovinami či (nejde-li to jinak:)) i s knedlíkem:))
Já to dělám ráda, protože je to jednoduché, velmi variabilní, po většinu času se to dělá samo a je to velmi dobré. Dýňové varianty navíc nabízejí veselou a příjemnou barvu výsledného sosu nebo omáčky:))
Zrovna uvažuju, jak by s dýní ladilo kuře… uvidím, co mě napadne:))
A tak se dnes ptám – máte rádi dýně? Jaké, a na jaký způsobe připravené? Pojďme si povídat o dýních a o mlsání:))
Dnes ráno nám rozkvetl hvězdník. A Čertík s Feldou se poprvé očmuchali.
Tak ať květy a mír vládnou ve vaší domácnosti 🙂
A neco Italie do te dyne. Treba dynove risotto. Vynikajici. Postup jak bezne risotto, tedy lehce podusit cibuli s trochou cesneku, prihodit risottovou ryzi, lehce oprazit, zalit bilym vinem, nechat vyvarit a pote po castech prilevat teply vyvar a michat a michat, az je ryze na skus. Pak teda pridat tu rozsmelcovanou varenou nebo pecenou dyni, povarit par minut, strouhnout muskatovy orisek, i kdyz ja radsi muskatovy kvet, primichat parmesan a par kousku masla. To bude dneska k veceri.
Anebo v krame koupene uz hotove velke ravioli plnene dynovou nadivkou, prelite zhnedlym maslem a neco cerstve petrzelky nebo bazalky.
Nebo je do toho másla dobrá i šalvěj. 😉
Jinak dík za návod na risotto, nechtělo se mi to vypisovat, už tak jsem se rozepsala dost a dost.
Hanko, díky za recepty – tu pečenou zkusím už zítra 🙂 Rizoto italského typu nedělám, mám radši čínský způsob (wasntme)
Ale když jsem v dobré restauraci, nebo ve správném zahraničí (třeba Barceloně 😛 ) tak si ho s chutí dám 🙂
Jinak mám teď doma výborné sýry (včetně parmazánu), takže mohu zkoušet 😛 (to je olizovací)
Hanko, rissotto se také dá skvěle a snadno udělat v pomalém hrnci. Na 225g risotové rýže asi 800 g tekutiny (vývar a sklenka bílého vína), jenom se vhodí všechny ingredience dovnitř, přiklopit a zapnout na dvě hodiny na high. bez míchání.
Nějak jsem zatím nepřišla na chuť krémovým polévkám – prostě mi tam chybí ty kousky zeleniny 😉 Jednoduché řešení, že… prostě nemixovat. Chci zkusit přidat dýni do polévky, jen váhám, jak dlouho ji vařit ve srovnání s bramborami, mrkví a celerem.
Jinak z dýně jsem měla ráda kompot – ovšem ne jako“ananas“, ale se silně redukovaným cukerným nálevem a HLAVNĚ s kolečky citronu.
MaRi -podle mne se uvari tak jak brambora, ne-li rychlejc. MMCH – prisla ti odpoved na otazku c. 2?
Ano, moc děkuju. Mířila jsem pořádně vedle (chuckle)
Včera jsem nějak nestihla připsat to, co děláme z dýně my. No, vlastně většinu niže zmíněných jídel, nebo jejich velmi blízkou obdobu.
Polévku ve dvou variantách – buď „českou“ – na másle nebo oleji zpěnit cibulku, přidat pokrájenou dýni, osolit, opepřit, podusit, hotové „rozšmelcovat“ a buď dolít vodou nebo sladkou smetanou na vaření (11%), na talíři posypat buď sekanou petrželkou, nebo opraženými dýňovými semínky a mírně postříkat dýňovým olejem (zkoušela jsem i variantu s celerem, mrkví a petrželí, ale ta mi přijde víc jako smetanová omáčka ke svíčkové, takže byla jen párkrát, ale dobrá je, to ano). Další varianta je „orientální“ – navíc se na cibulce opraží zázvor a nějaké koření typu římského kmínu a kardamomu, prostě podle chuti. Do hotové polévky se přidá buď smetana na vaření, nebo kokosové mléko, dobrá je i šťáva z jednoho pomeranče, a na talíři se to vše posype sekaným koriandrovým listem.
Nejraději máme dýni pečenou, buď samotnou, nebo ve směsi. Dýně se pokrájí na měsíčky a podle druhu buď oloupe (muškátová, máslová), nebo neoloupe (hokkaido), v misce se „omatlá“ ve směsi z trošky olol, trošky soli a koření (podle chuti, lze použít třeba provensálské, nebo ras-al-hanut apod.) a peče do měkka. Když dělám směs, přidávám třeba mrkev, květák, osminky cibule, pár stroužků česneku, prostě, co zrovna máte doma. Výhoda je, že když něco zbyde, dá se z toho zbytku udělat polévka.
Dýni (vařenou nebo pečenou) lze přidat i do bramborové kaše, syrovou pak do risotta.
P.S. Povzbuzena tímhle článkem, včera jsem na trhu čtvrtku dýně zakoupila (i když další kousek mám ještě v lednici) a v nejbližší době z ní něco vykutím (dnes už ne, na přání MLP byla „dršťkovka“ z kotrče a čočka na kyselo, nejak nám za poslední tři víkendy, kdy tu byl synek a kdy jsme vařili podle něj, leze maso krkem).
Díky Aido – líbí se mi orientální verze polívky, jen mám dotaz – opékáš čerstvý kořen zázvoru, chápu to dobře?
A dýni s bramborovou kaší zkusím – mám ráda „nastavovanou“ bramborovou kaší (chuckle) Asi nepřekvapím, když řeknu, že nejvíc mi chtná s celerovým pyré! (Ale to si dělám jen pro sebe:))
Čerstvý kořen zázvoru, na jemno nastrouhaný.
Jinak, jak jsem sklerotik, zapomněla jsem napsat, že veliká spousta dýňových receptů je na strákách paní Kláry z Kopce: http://conovehonakopci.cz/ – stačí zadat heslo dýně a vylezou asi 3 nebo 4 stránky receptů, často dost netradičních, ale podle všeho dobrých (zkoušela jsem jen některé, ale ona vařit umí, jen prostě vaří trochu jinak).
Ještě komentář k pokrmům z dýně. Dnešní oběd:
http://zviretnik.jakkel.cz/fotodne/2014-10-31/img_3617m.jpg
Ahoj Jakkeli, vidím správně masovou kuličku v dýňovém prívarku? 🙂 Šiš já mám hlad! 😛
Je to přesně tak 🙂
Tak jo.
Mám veleúspěšnej den.
Nejdřív jsem přežila poslední návštěvu Vražedný zóny.
Pak jsem rozusmívala strašně otrávený dítě v Ikei.
Potom jsem tamtéž potkala bezvadnou paní a jenom tak prokecala celou cestu zpátky.
Po návratu domů jsem zjistila, že superkólie se nepočurala (asi devět hodin) ani nic nezdemolovala.
Tatáž superkólie si pak na procházce po půldruhém měsíci vzpomněla, jak že to tehdy řešila tu dětskou skluzavku – nahoru vyběhla, tam sebou cíleně pleskla na zadek a ječíc sjížděla dolů, kde na poslední chvilku zabrala tlapama o okraj a skočila šipku vpřed – všechno schválně.
Pak se mi povedlo vyřezat mou historicky první strašidelnou dýni.
Potom jsem stvořila svou historicky první dýňovou polívkokaši – a tato se dá jíst, i když v ní plavou dvě čilipapričky.
No a pak jsem zjistila, že se mi propracovala do sborníku ze soutěže už šestá povídka, Léčitel.
Tyjo, lidi, asi jsem dneska šťastná holka.
Io, blahopřeju – ke všemu! (inlove) Ta povídka – to je absolutně vynikající! Znám ji? (blush)
Můj den se tedy moc nepovedl, ale věřím, že bude líp 🙂
Jo a zítra s Berry zase zkusíme ty dvojkový zkoušky… moc nadějí si nedělám, po té torzi vlastně vůbec nepracovala, netuším, jestli se jí pracovat bude chtít. Ale zkusíme to…:))
Anzelma znáš, bylas morální potfora při tvorbě. 🙂
Berry to určitě zvládne, oni psiska berou nemoci a úrazy mnohem jednodušeji než my lidi – nedělají si z toho prostě hlavu. Moc vám oběma držím palce!
MaRi a Io, připravte se na zítřejší drabble (inlove) Bude dušičkové!
Blahopřeju – a moc děkuju
Rádo se stalo, byla to super detektivní práce. (inlove)
Tak to jsi fakt holka šikovná. A Anzelmovi držím palce 🙂 .
Dík.
O Anzelmovi je už rozhodnuto (jenom to já ještě nevím – až do vyhlášení). Klasicky na tom teď vidím všechny chyby. 😀
Spíš potřebuju držet palce na tu expresní povídku, co musím zvládnout za měsíc do ckč!
Doufám, že aspoň víš, o čem bude 😀 .
A jeste neco. Dyne jsou jedno z velmi zdravych jidel. Krom velkeho mnozstvi vlaknin obsahuji velke mnozstvi antioxydantu a omega 3. Takze – dobrou chut! :)A nebojte se jich. Mate radi mrkev? Kdyz jo, tak dyne se stane vasim kuchynskym kamaradem. Akorat je s ni trochu vic prace, ale vysledek stoji za to.
Z cuket vařím, smažím, peču dlouho, naučila mě (a pilně nás zásobovala) tchýně. I lilek občas mívám na repertoáru. Ale z dýně jsem ještě nevařila, pokus o dýňový kompot, nijak zvlášť podařený, nepočítám. Snad bych i tu polívku zkusila, jen nějak nevím, jakou chuť mám vlastně očekávat. Uvidím, teď tady mám dětičky (a zítra je budu mít poprvé sama všechny tři (whew) ), to na experimenty není vhodná doba. Spíš budu testovat v týdnu na MLP. (chuckle)
Zrovna dnes jsem četla, jak se Češi naučili konzumovat dýně!
Hanco, chut muzes ocekavat krapet do sladka, ale to pak zalezi, jak to dochutis. Ja prinejmensim pouziju bily pepr a muskatovy orisek. Mysli mrkev a predstav si k tomu neco zemite chute. 🙂
Hančo, všechny tři??? Jsi statečná žena (chuckle)
Tak ať to zvládnete v radosti a ve zdraví (inlove)
Dýňová polévka je moje ze všech nejoblíbenější. Ale i přes to jsem obětovala část z vydlabané helloweenské dýně a vyzkoušela jsem upéct dýňové muffiny. A byly opravdu výborné! 🙂
Dýňové muffiny? Vypadá to, že jsou dýně ještě všestranější, než jsem si myslela… (inlove)
Dyne miluju – jak na pohled,tak na taliri. Doma se to taky nevarilo, akorat nam bratrova tchyne davala zavarenou a la ananasovy kompot. No, k ananasu to melo daleko, ale nebylo to spatne.
Neco z me kuchyne. Casto je pecu – rozpulene, kdyz hodne velka, tak na velke kusy. Rozpulene i se slupkou, napred reznou stranou na pekac vylozeny alobalem,trochu podlite vodou. Po 20-30 min. obratit a dopect do mekka, ke konci s maslem a soli a trochou hnedeho cukru. Dobra priloha sama o sobe. Jinak vydlabanou duzinu pouzivam na polevky a asi to, cemu by Verenka rekla privarok. Pecenim se zintenzivni chut. Jako hlavni jidlo: lehce oprazim mlete veprove, prebytecny tuk sleju, pridam pecenou roznahnanou dyni, zvlast udelanou zkaramelizovanou cibulku (ne opecenou, ale podusenou,az zesladne), osolim, opeprim,pridam neco ostreho, neco zeleneho (zelenou cibulku, bazalku, petrzelku – teda ne vsechno dohromady) a smicham bud s uvarenou ryzi, anebo, v posledni dobe, s varenymi kroupami. No, a ted tim muzu naplnit ty poloprazdne slupky od dyni, posypat strouhankou s parmezanem a zapect. Nebo to nechat tak jak je to na panvi a podavat. Obcas tam prihodim susene sladke brusinky. Rajcuje mne na tom ta kombinace sladkeho a ostreho.
POmazanka; upecenou jeste teplou duzinu rozmicham se syrem gruyere nebo parmezanem. (Syr musi fakt byt ostrejsi) Sul vetsinou netreba – v zavislosti jak slany je syr. Krapet cayenne nebo chili (to zalezi na chuti). Vyborne na tousty nebo se susenkama jako zdravejsi mls.
Polevky – ano!! Bez celeru – je drahy jak potvora a nejak mi tam stejne nesedne.
A vcil moje nejoblibenejsi z poslednich par dnu. Dyne s limetkou a chili. Mensi dyne na silnejsi platky se promicha s olivovym olejem, peprem a hrubou soli a da se pect (bez vody) tak asi 20 – 25 minut, az zmeknou a na jedne strane jsou ztmavle. Promichaji se se zalivkou z oliv.oleje, utreneho cesneku,chili podle chute, limetkove stavy, neco limetkove kury a jemne nasekane cilantro nebo petrzelka. Konzumuje se teple nebo vlazne. Fakt dobre.
Aha. Tak – mám svou první dýni. Už mi venku moc hezky svítí.
A mám problém – nemám celer…
Takže asi nahradím celer bramborama a půjdu experimentovat. 😀
Děkuju za báječné příspěvky – dýně jsou v kuchyni vděčné a snesou spoustu druhů příprav.
Přiznám se, že mě uchvátila polévka podle Nielse, milá Kaštan! Musím to někdy zkusit. V džusu jsem už pekla maso, ale polívku jsem s ním fakt nedělala (chuckle) Ale není důvod to nezkusit 🙂
Verenko, žila jsem na Slovensku relativně dlouho, jedla plno prívarků (nebylo ovšem pravidlem, že by mi všechny chutnaly:)), ale dýňový nikdy… škoda:))
Dýňová semínka dávám do domácího müsli a dýňový olej jsem nikdy neměla. Tož asi tak (wave)
S dýní mám minimální zkušenosti, u nás se nikdy moc nedělala. Když jsem byla malá holka, maminka občas dělávala dýňový kompot jako falešný ananasový kompot. To se tenkrát dělávalo, protože ananas býval málokdy. Mně hrozně nechutnal, přišel mi takový štiplavý a kyselý. Ale já nemám ráda ani ananas, pro mě to vyjde nastejno.
Občas se u nás dýně nakládala ještě společně s nějakou jinou zeleninou, vařilo se to v kastrolu a pak se to ještě krátce zavařovalo ve skleničkách. Recept už si nepamatuji, výsledkem byla taková celkem hustá červená čalamáda (v obchodech tenkrát moc takových čalamád na výběr nebylo), dýně tomu dodala hmotu a rajčata a papriky a nevím, co ještě, tomu daly barvu a chuť. Pak jsme to dávali na maso, bylo to celkem dobré.
Jinak jsem dýni vlastně nikdy nejedla, ale myslím, že pečená s masem by mi asi chutnala.
Svoji první dýnovou polévku jsem jedla tu, kterou uvařil manžel. V Německu je to takřka národní pokrm. Stejně, jako polévka kaštanová. Taky je teď sezóna. Na rozdíl od té dýňové, je kaštanová dvakrát tak drahá. Je s ní děsné crcání. Ale do teď si na to pamatuju, jak jsem přišla v noci z práce a po celém bytě to skvěle vonělo a v hrnci bublalo cosi oranžovo-rudého, co mě po dvanáctihodinové šichtě vystřelilo do vesmíru, potažmo na nohy 😀 Niels preferuje pálivou variantu polévky, od té doby, co máme děti, si jí doupraví až na talíři tabascem. Dýňový olej pochopitelně nesmí chybět. Moje verze se vaří s bramborou, mrkví, pastyňákem a kouskem celeru, který ovšem není nutný. Nevařím ve vodě, ale v pomerančovém džusu s bobkovým listem, novým kořením, skořicí, kouskem zázvoru, špetkou muškátového květu a špetkou garam masaly. Dochucuji citronovou šťávou a lžičkou medu. Děti tuhle verzi mají moc rády.
Dyne-teda tekvice každeho druhu u nás rastú jak besné to viem pestovať i ja/netreba s nimi nič robiť/ Mladí u nás si privyrábajú tak,že pestujú dyne na semiačka.-tie veľké,potom je to hnusobstvo vybrať semiačka,premývať studenou vodu usušiť a buď predať takéto/lacne/,alebo to doma upiecť a predávať draho.A lúska u nás každý-teda u nás v nasom meste-aj nás volajú t“okmagoši./ maďarsky sa volajú semiačka t“okmag/ to o je s dvoma bodkami .Vieta ako vypadajú chodníky:No hnus velebnosti.
Ja sama viem len tekvicu upiecť,urobiť prívarok a teraz skúsim polievku.
Verenko, tady lidi milují louskat hlavně slunečnicová semínka. Já nechápu, jak to dělají – dají si jich krst do pusy a pak jednu po druhé vyplivují prázdné slupky !!! Zkoušela jsem to, ale prostě to nesvedu v puse to semínko oddělit.
A vyschlé dyne (gourds) jsou velmi populárním materiálem pro stavbu budek pro vlaštovky. Tak populární, že už se prodávají jak z plastu, tak hliněné a u některých domů jsou jich dlouhé šňůry, nebo všelijaké točité konstrukce. Na přiloženém odkaze je pak v pravo ještě vidět, jak se dyne i krásně pomalovávají. Na podzimních festivalech je vždy několik stánků, kde je prodávají, často fakt umělecké výtvory.
http://www.pinterest.com/pin/61431982390548425/
Ja lúskam profesionálne oba druhy-to vieš Maričko dlhé roky tréningu.Ako decko ma najviac bavilo to frajerské vypľúvanie šupky./vlastne aj teraz/
Prívarok? To je něco jako zelí z dýně?
Nie,to je ako omáčka-len prívarok je hustejší.Asi takto :cibuľka sa spení na oleji,pridá sa nastrúhaná tekvica a dusí sa za podlievania vodou.Keď je tekvica mäkká/ a to je rýchlo/ pridá sa zmes mlieko+ smotana na varenie/alebo pre štíhlych aj šľahačková/,dochutí sa soľou korením,zázvorom a prípadne zahustí jíškou.K tomu sa podáva perkelt/mäso na šťave/.Prívarky sa u nás robia skoro z každej zeleniny-Je to jedlo chudobných.Ja milujem kelový/kapustový/ s hodne cesnakom a miesto perkeltu párky a trochu zemiakov.
Tý jo, to zní dobře… asi to zkusím 🙂 jen bez té jíšky, macatá jsem dost.
Teď jsi mi potvrdila domněnku, že prívarky jsou zahuštěná dušená zelenina. Do prívarků by se dalo zřejmě počítat české dušené zelí, dušená kapusta (keľ), dušený špenát, mrkev, fazolky, kedlubnové zelí… prostě „glajda“ ze zeleniny.
Dýňovou polévku (ani „maso na dýni“) jsem nikdy nejedla. Ovšem, kdyby mi jedno z toho nebo oboje někdo nabídnul, určitě bych ji vyzkoušela, sama se to asi vařit neodvážím, obávám se, že bych si to musela všechno sníst sama 🙂 .
V mém dětství tatínek na chatě pěstoval žluté oválné dýně a kostičky nakládal do sladko-kyselého nálevu. Ten kompot jsem milovala. Trpěla jsem na hnisavé angýny (v 17 nebo 18 mi pak mandle vytrhly)a když jsem měla zhnisaný a rozpálený krk, právě vychlazení a ostrý dýňový kompot mi dělal tááák dobře – chladil a zároveň jeho ostrost dokázala chvilkově přebít bolest. Klidně jsem na posezení snědla celou litrovou láhev.
Teď tu nedávno byla švarová, manžel zakoupil ohromný – v USA velice oblíbený „Pumpkin Pie“ a stále ho ještě kus máme v lednici.
A přidám dva symboly am. Halloweenu – pumpkin a černá kočka (inlove).
http://marickac.rajce.idnes.cz/Dixie_a_Smoky#10_-_Dixie_a_pumpkin.jpg
Fakt se tu v rádiu často upozorňuje, aby lidé dnešní večer raději drželi svoje černé kočky doma.
S tema kockama Maricko mas recht. Mame i na Faceboku dost upozorneni, ze Pepu Navratila ven nepoustet. Zejmena v okoli,kde bydlime. (headbang) Hovada. Je venku krasne, a Pepac knika u kuchynskych dveri a fakt se snazi prchnout. Ja vubec cele to Halloween nemam rada. Jo, vyrezavane pumpkins, to jo, to se mi moc libi. Ale pocit, ze musim vyjit na verejnost v nejakem veselem nebo strasidelnem kostymu mne nerajcuje. Tak mne napada, ze v mem soucasnem stavu a bez makeupu bych mohla jit za sebe. „O berlicce, hnaty krive, hlas vichrice podoba“. (chuckle)
Hanko, mě také Halloween nebere a i „trick or treat“ se bohužel zvrhnul v „chamtivé objíždění domů“ a chamtivé (někdy přímo drzé) soutěžení, kdo posbíral větší košík bombonů. V protože v naší ulici už dávno žádné malé děti nejsou, přestali jsme „otevírat dveře“. Nerozsvítíme před domem, to je tady respektované znamení“u nás nezvoňte). A kocourka Pepu N. ven nepouštějte !
A ještě ku včerejšku. To je mi líto, že se instalace češtiny nepovedla, určitě by sis také zvykla (pamatuju se, že jsem dříve – bez diakritiky – někdy musela změnit slovo, protože ve čárek a háčků dostalo jiný význam, než který jsem chtěla). Ale kdybys někdy potřebovala něco „hezky česky“ napsat a nevadilo by ti, že to čtu, pošli mi to, já ti to ráda přeťukám.
Tie fotky -no paráda veliká!
!!!
Včera jsme, (stal se zárak), sehnali pajšl, takže dnes byly k obědu zadělávané plíčky, vylepšené ještě kusem slezinky. A dýně? cos tím, když to není maso? (party)
1000x radši si dám dyni, ta je na rozdíl od pajšlu dobrá. Navíc – pajšl není maso, patří mezi vnitřnosti, když už.
Fuj, úplně se mi udělalo špatně, jakékoli vnitřnosti opravdu nemusím, ale pajšl bezkonkurenčně vede.
aido, to mas zbytecny komentovat. Tam nejde ani tak o to jestli pajsl ano nebo ne – kdyz to nekomu chutna, proc ne, to je mi suma fuk a netroufam si to soudit. Tam jde spis o ten jeho pristup, ze kdyz nedelas jak on, tak jses patrne blb.
Přesně tak (y) .
Nojo, zase někdo vidí něco, co není. Prostě jsem odjakživa obligátní masožrout a ovoce a zeleninu jen filtrované přes nějakého býlo, nebo všežravce. Nic víc, nic míň. Jenže každý se snaží dělat se nějak zajímavý a plivat na ty, co se odlišují je oblíbený sport, jak se zdá, nejen u nás. Ale klidně si, milé dámy poslužte, vám se uleví a já se pobavím. (rofl)
Myslím, že v mém příspěvku čtete něco, co jsem vůbec nenapsala. Jen prostě nemám ráda pajšl, toť vše.
Navíc, nevím, kdo se odlišuje, jestli vy nebo já, když tak 99,9 % národa jsou obligátní masožrouti, zbožňující „ovoce a zeleninu propasírované přes prase“.
Češi masožrouti jsou, tedy ti, co na to mají. Jenže od jisté doby jich dost ubylo. A dýně, čili tykve, se u nás v rodině vždy považovaly maximálně za dekoraci zahrady. Nojo, každému holt jede něco jiného. Jenže lidská trávicí soustava je předurčena spíš ke konzumaci masa, než zeleniny.
Chyba, žijete v cca roce 85 – dnes se bohatý člověk pozná podle toho, že moc maso nejí. 😉
A člověk není masožravec, ale všežravec, bohužel. Nadměrná konzumace masa s sebou nese řadu zdravotních problémů, které se dřív, když naši předkové jedli maso jen 1-2x za týden, vůbec nevyskytovaly.
Nesouhlas. Jestli lidi něco ničí, tak je to kapitalistická otročina a s ní související stresy. Ale to se veřejně říkat nesmí, takže se raději tvrdí, že problémy jsou z toho, že jíme maso. I když to, čemu se dnes říká maso je spíš směs různých nechutností, daných tím, čím se drůbež, krávy a prasata krmí. A lidská trávicí soustava celulózu neumí, na to nám chybějí (alespoň někomu), další tři žaludky. A délka tenkého střeva,ve vztahu k tělesným proporcím také hovoří jasnou řečí.
Však říkám, rok 85, včetně „vědeckých“ poznatků.
Nekrm trolla, aido 😉
Aido, já mám k němu odpor ještě ze školní družiny.Rozbleptaný knedlík s hnusnou pajšlovou omáčkou…….
Jj.
Naštěstí jsem se ve školní družině nikdy nestravoval, takže jsem neměl příležitost si cokoli zošklivit jen proto, že kuchař byl dobytek, nebo zloděj, (nebo obojí). A věčné střídání hovězí/vepřové/skopové/klokan/ryba je dobré občas něčím zpestřit.
Jakékoli vnitřnosti se musí umět udělat. A pajšl? jako malý kluk jsem ho měl strašně rád a pochutnal jsem si na něm i tentokrát.
Jako vnučka řezníka vnitřnosti umím upravit opravdu chutně, to jsšm si jistá, jen je holt nevyhledávám.
Pajšl je moje snad nejhorší vzpomínka na školní jídelnu. Doma se naštěstí nikdy nedělal.
Už jste někdy někdo zažil, že by se ve školní jídelně povedlo cokoli uvařit lépe, než doma? 😀
Pajšl mi nechutnal, ať ho uvařil , kdo ho uvařil. I když to byly moje babičky.
Dtto. Navíc jsme ve školní družině pajšl snad ani nikdy neměli.
Nevím, co se u nás ve školní jídelně vařilo, nikdy jsem o ni ani koutkem oka nezavadil. Vím jen to, že spolužáci se po obědě vždy tvářili jak po výprasku, kuchařky nosily odpoledne domů vrchovatě nacpané tašky a jednoho dne nepřišly do práce, týden se nevařilo a pak nastoupil jiný tým. A každé jídlo se musí umět udělat, kdo to neumí, dokáže zmršit i prvotřídní surovinu, bez ohledu na to, co to je. A už brzy se v pokračování mého životopisu dozvíte, co to je, když se řekne KUCHAŘ.
Tak to se budu těšit, dodnes jsem pravděpodobně tápala. http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/41.gif http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/41.gif
U nás určitě, máti byla mizerná kuchařka, nebavilo ji to, a v naší školní družině vařili poměrně dobře, žádné jídlo mi neznechutili.
Naštěstí babička byla kuchařka vynikající, takže jsem se učila od ní (a pak sama, metodou pokus-omyl).
Ano, rýžový nákyp. Ten jsem měla moc ráda. Maminka ho neuměla tak udělat a ani já to neumím.
Jj, u nás taky. Ještě tam bývaly moc dobré dukátové buchtičky, holt to byly kuchařky ze staré školy.
Budu muset obě jídla časem zopáknout, naposledy jsem je dělala když byly děti malé. Asi je udělám až zas přijede syn – jako návrat do dětství.
Ano, dukátové buchtičky mi taky přišly na mysl, ty jsem měla ve škole taky moc ráda. Doma mi nikdy tak nechutnaly, maminka je dělávala tzv. „lepší“, ale mně chutnaly líp ty školní, byly měkké a vláčnější. Ty „lepší“ domácí se sázely do pekáče bohatě vymazaného sádlem a shora se ještě tím rozpuštěným sádlem před pečením potřely (a samozřejmě v mezerách mezi sebou), takže pak byly takové „jakoby osmažené“, prostě takové pevné, nebyly vláčné. Totéž platilo pro velké buchty, doma mi nechutnaly. Dnes už mi doma buchty nikdo neudělá a já sama je nedělám a v obchodě mají ty vláčné.
Vláčné buchty umím… jde o to, potřít je máslem ještě horké upečené 🙂 před upečením je potírat vůbec není nutné. Lépe máslem s rumem. Jelikož hody jsou tři dny, musí být hodové koláčky k jídlu celé tři dny, a tak makám na tom, abych se to naučila.
No, buchty (hodové koláčky) a buchtičky (ke krému) jsou něco jiného, ty ke krému bych opravdu ničím nepotírala. Přesně vím, co má tapuz na mysli (ten rozdíl).
P.S. Ty hodové neumím, u nás se buchty snědí hned ten den. Většinou je poslední dobou dělávám, když si synek přiveze nějakého zahraničního kamaráda nebo kamarádku. Můj domácí (ale úplně obyčejný) recept prý už úspěšně funguje v Austrálii, ve Finsku a ve Skotsku. Ta děcka z toho byla úplně nadšená, nevíc z makové nádivky.
Všechny zdravím, přeji krásný víkend. Chvíli tady nebudu,jsem momentálně bez svého PC, pracuji na nových instalacích. Ahoj!
Já budu reinstalovat počítadlo během víkendu. Potřebuji zbavit Widle 7 několika záplat, které mi blokují plnohodnotné používání některých aplikací, (tzv. ochrana proti kopírování), naštěstí mám patřičně upravené instalační DVD, které nevyžaduje registraci, ani aktivaci, takže hned po nainstalování zakážu záplatování a bude vystaráno. Fotky už mám na flashce, ještě uložím práci z Eaglu a zítra ráno na to vlítnu. A zároveň vyzkouším, zda v novém Ubuntu pojede Skype na 64 bitové verzi, na 12. 04 nefungovalo.
Povidlo se. Widle jedou tak, jak mají a Ubuntu ve verzi 14. 04. 1/64 bit rovněž. Takže chráněná CD bude opět možno kopírovat, nebo nechráněná z analogových nahrávek a v profi kvalitě vyrábět. Není dobré bezhlavě aktualizovat a upgradovat. (rofl)
Já ještě dýni nevařila, protože jsem nějak nebyl schopna překročit ten stín, že „se to doma nedělalo a nevím jak“. Švagrová nejen dýně vaří, ale letos i pěstovala. Úroda nic moc, ale něco vyrostlo. Od ní nedostaneme, ale máme třetinu velké dýně u tchána. Až hlavní spotřebitel řekne teď, tak se to naporcuje a já se s tím budu muset poprat. Ovšem recept od Dede nepoužiji, protože na celer máme alergie a zázvor nám chuťově moc nesedí. Manžel ho má celkem rád, ale v dýňové polévce od švagrové vadil i jemu. Ale péct s masem, to zní velmi dobře. Ještě jdu prozkoumat ten odkaz na dýňové polévky co sem dala Judith. Jo a v práci dělají v kantýně občas dýňovou polévku, v té zázvor není a chutná mi moc.
Dýňová je prý vlajková loď rakouských polívek. Ochutnala jsem ji tam (i s těmi semínky a dýňovým olejem 🙂 ) náhodou. Měli knedlíčkovou a dýňovou. Dýňovou jsem tehdy vůbec neznala a neměla jsem náladu na dobrodružství, tak jsem chtěla knedlíčkovu – a oni mi blbě rozuměli a donesli dýňovou (pumkin x dumpling). Byla úžasná!
Asi máš pravdu, že Rakušáci si na dýně a vše co kolem nich souvisí, potrpí. Jedno jejich „dýňové družstvo“ bralo vodu z Dyje na závlahy dýňových polí a přivezli i barevný prospekt, co všechno z dýní dělají. Mne hlavně zaujal ten olej ze semen. Prý má úžasné vlastnosti. No nevím, nechutnala jsem ho, třeba jsou ty vlastnosti tak úžasné proto, že z hromady semen se udělá prťavé množství oleje 😉 .
A navíc je příšerně drahý. Ale je moc dobrý, to zas jo, má takovou jakoby oříškovou chuť. Hodí se buď do té polívky, co se o tom píše níž, nebo do různých salátů, třeba do teplého salátu z pečené červené řepy. Stačí jen troška, ale ten chuťový rozdíl je veliký.
Celer? Měla jsem dojem, že jeden člen vaší domácnosti celer nemá rád. Dýňe? Ty zase neoblibuji já, maminka je nikdy nedělala. Zvyky, zvláště z dětství, jsou železná košile.
Jano, Kdyby jeden. Tři … a to nepočítám kluky … ale neříkej to Dede :-).
😀
Dede ví, ale nedbá 😛 V těchto receptech ho ani necítíte a samotný vám ho nenutím (chuckle)
Dýně se nám letos taky nějak neurodily, máme 2(slovy dvě) 🙁 .
Dělám z nich bramboráky (dýňáky?) a jsou moc dobré.
Úžasný recept na dýni s kuřetem byl v Na východ od ráje někde ke konci knihy. Pokud si to pamatuju, vařilo se kuře v dýni s nějakými přísadami velmi pomaloučku skoro dva dny a dělalo se to skoro samo 🙂 . Mít dýni, tak si to odpo najdu 😉 .
Dýně- no kromě kandované 🙂 dělám z dýně zelí, dělám ji „jakože čína“ s čímkoli, co se tváří jako maso, s paprikami a rajčaty a nějakou uzeninou je z toho výborná věc na topinky. A jelikož se letos neurodily, měla jsme asi jen čtyři, co jsme dostala od známých, takže mám po dýních. Z hokkaida dělám polívku- kostky hodit na cibulku, zalít masoxem, zavrtět pepřem, trochu muškátového oříšku, uvařit, rozmixovat, lžičku zakysanky každému na talíř.
a frajersky navrch na talíři pohodit 3 – 4 dýňová semínka 🙂
a obkroužit dýňovým olejem…. hodí tu polívku o level vejš…
A bez masoxu …
a jsme úplně někde jinde 😀
V jiném receptu 😉
Jj, masox bych vynechala, je tam zbytečný, úplně zabije veškerou chuť. Dýně je aromatická dost sama od sebe.
Jo, přesně tak ji dělám. Je to fofr polévka a moc dobrá 😛 .
Mám ráda Hokaido, už jsme měli několikrát polévku. Dále cukety na jakýkoliv způsob včetně cuketového koláče (no ony jsou tam i ořechy 😉 ), ale jinak je to dobrý „mokrý“ koláč. Dýně také přidávám s jinou zeleninou k masu. Nebo se sušenými švestkami – také dobrota.
Tak to já se tentokrát do debaty moc nezapojím. Z dýně jsem nikdy nic nevařila. A popravdě řečeno se k tomu ani nechystám.
Jinak se na dýni ráda dívám vizuálně, neboť oranžová barva mému oku lahodí.
Míša
to je od Tebe hnusná podpásovka hned po ránu Dede !!!!!! Jehněčí mám v mrazáku,dýni u obchodníka, jsem v práci a ty takhle… ;(
Ježiš, já mám na tu pečenou s masem hláááád!!!
Skopovou pečeni na česneku můžu, dýni k ní nepotřebuji. Kazit chuť masa něčím jiným, než brambormi, nebo knedlíkem… Možná ještě jako kompot na doražení, ale nemusím mít všechno. Ale je zajímavé, dokonce i pro mne, sledovat, jak se lidstvo dokáže vydovádět, když jde o to, nacpat si nácka. 😀
Máme rádi dýně. Všecky. Ale už druhý rok se neurodily. Mám jich ve stodole s bídou pět. Jak přežijeme zimu?
🙂
Jednu hokkaido dnes zařežu a upeču s masem. Jo.
Inspirovalas mě 🙂
Loni jsem nevěděla co s nimi /14/ a letos asi 5 tak malých, že to nemúžu ani sklidit, mají v průměru asi 3cm a to jsme je sázeli 3x
No jo, dýně… Jednu mám připravenou, ale když já se s celerem nekamarádím. Mám na něj alergii (potravinovou), bohužel… Stopové množství, to ano, ale půlku množství dýně?! Na polévku musím najít jiný recept.
klidně ho vynech a dej brambory nebo pastinák…
proč si kazit chuť Hokaida bramborami ?
místo celeru,ale nemusí jich tam být tolik a není to nutnost je tam dát… jedl ajsem ji takto několíkrát, když se to s nimi nepřežene, je to jedlé a dobré…
Jajko, tady je pár receptů na dýňovou polévku:
http://www.taste.com.au/search-recipes/?q=pumpkin+soup+recipes
Snad Ti alespoň nějaký bude chutnat.
Všechny vypadají moc pěkně, zaujala mě ta s cizrnou.
Tak uvař bez celeru, já ho taky nedávám do dýňové polévky. Jinak recept je stejný co do koření jako od Dede, jen chlapům přidám trochu pálivé papriky a navrch nějaké bylinky /medvědí česnek a pod/