„Co s tím jako máme dělat?“ Asi tak by se dala přeložit první reakce Berry a Ari na miminko, když jim bylo na podzim poprvé představeno. Berry si chlapečka řádně očichala, usoudila, že je to neškodné, nicméně kdykoliv se malý rozkřičel, hned jsme měli před sebou fenu s hluboce vyčítavým pohledem – dělejte něco! Neslyšíte, že vám štěně brečí???
Ari se chovala především opatrně. Co kdyby ten tvor žral malé bílé pejsky? Jeden nemůže být dost obezřetný, že… Miminko jen tiše obcházela, občas na něj zvědavě koukla. Nakonec usoudila, že je to bezpečné a spala pod postýlkou. Z devítiměsíčního chlapečka však byla nesvá. Malý výskal kdykoliv ji viděl (prý bílej pejsek je hezčí než černej:)), mával ručičkama a Ari se zmítala mezi touhou utéct a jít TO prozkoumat.
K ničemu jsem ji nenutila, jen bedlivě sledovala. Ari zrovna končila hárání a s doznívající hormonální bouří si úplně nevěděla rady, což ji nechalo nezvykle nesmělou, až ulekanou. Navíc obvykle tichý Dům kypěl hlukem a činnostmi nezvykle vysokého počtu lidí.
Berry bylo jedno, jestli je to čtyřměsíční uzlík nebo devítiměsíční robátko – jednou TO přijala za své, takže pokud to nebrečelo nebo se to někdo nesnažil ukrást, bylo podle ní všechno v pořádku. Občas malého cestou kolem maličko olízla, jakože dobrý, je to naše, ještě to nikdo nevyměnil.
Potom jsme vzali s Martinem ven chlapečka a psy zároveň. Vycházka byla v pohodě, holky kočárek neřeší, hlavně, že jsme pohromadě. Dokonce jsme je cestou v prudším kopci i zapřáhli coby přídavný motor. Šlapaly pěkně!:))
No a cestou zpátky jsme se zastavili na zahrádce naší hospůdky na něco k pití. Malý samozřejmě odmítl být v kočárku, takže jsme ho měli na klíně. Nikdo kolem nebyl, byla to taková hospodně-hluchá hodina.
A tehdy se konečně Ari osmělila a radostně výskajícího chlapečka si pořádně očichala, olízla, nechala se párkrát šťouchnout malými ručkami a se spokojeným povzdechem se uložila pod lavici. Konečně to zvládla!:))
Jejda, to je ale krásnej spokojenej modrookej klučík! (inlove)
Tak a kde je o jedlo!!-Krásny chlapček!/Tfuj,tfuj-nech ho neurieknem!Silne právidím.
Ano Verenko, to je ten výraz: a teď noste na stůl!:))
Jinak děkuju (inlove)
Buclatému vnoučátku s kukadel primo srší radost z poznávání života kolem sebe. A předpokládám že ho fotila babička a tak se na ní tak radostně láskyplně díval – no která babička či dědeček by pod těmito pohledy neatly jak jarní sníh. To štěstíčko vám všem přeji – tedy i Ariberry.
Počasí u nás dost řádí, ale tronáda snad nehrozí.
Maričko, držím palce, ať se vám tornáda vyhnou! (h)
jaké krásné mimčo!!!!
Že jo? (blush)
Je moc pěknej (inlove) .
Šu šu, ňu ňu. To je krásnej chlapíček!!! Gratuluju. Musí to být úžasná legrace, pozorovat doma psí a dětský frmol. (h)
Tak si to moc užívej, není to jednoduchý, když jsou mladí tak daleko.
Máme doma to samé, moje ségra (už druhým rokem v Athémách) je teď na 14 dní tady a za 14 máma s tátou odlítaj na 3 týdny tam. Je mi líto, že je ségra tak daleko, Sebík si se ségřiným Maxíkem hrajou tak, že o nich ani nevíme. Pro oba bratránečky by bylo líp, kdyby se mohli vídat častěji. Ale co nadělám…
Víš, ty vzdálenosti jsou nepříjemné, ale já vycházím z toho, že podstatné jsou vztahy v rodině – když se lidé neshodnou, mohou bydlet vedle sebe a stejně to nestojí za nic. My se slyšíme denně a vidíme občas. Ale myslím, že se vidíme rádi (inlove)
Milá Dede, to je krásný (inlove)
Náš Assim se před náma na mládě tvářil „prostě mě TO nezajímá a NEZAJÍMÁ, neukazujte mi to, dejte mi s tím pokoj!“ Ale pak sebou prásknul k zaparkovanému kočárku s jasným výrazem „no co, mě to sice FAKT NEZAJÍMÁ, ale co kdyby to odtud chtěl někdo cizí vyndat!“
Jo, tohle dělá Berry 🙂 Max byl v tomhle jednoznačnější (hlídám, a není se mnou sranda), ale to bylo dítě doma, moje, a s Markem se znal už od prenatálního stavu (jako maličké štěně mi líhal na břiše, pak na klíně) (chuckle)
Ari je holt trošku plašan, a tak nezvyklý jedinec co do velikosti i chování jí byl nejdřív kapku záhadou. Ale ona si zvykne.
A mládě bude mít dobrý vklad do života, protože nebude ze psů šílet a rodiče nebudou panicky volat: „Pozor, pes!Uhni, kousne tě!“
Ari teď měla dost práce sama se sebou – už potřetí hárala v intervalu +- 3 měsíce, takže má asi v hlavně vedle malého mozečku veliký hormon 🙂
Ale líbilo se mi, že její opatrnost, s jako si držela distanc, byla úplně bez stopy obranné agrese. To proto, že ona má tendenci tak svoji nejistotu řešit: „Nevím, co to je, straší mě to, tak to zastraším já.“
Myslím, že někde v hloubce toho bílého vyjukaného rozesmátého truhlíka je zatraceně dominantní fena. Naštěstí s tím, jak nabývá zkušenosti a sebejistotu, vyhrožuje stálě méně:))
Dnes se stala zajímavá příhoda. Šla jsem se psy kolem přehrady (v lese) a najednou proti nám skupinka mládenců. Psi byli na vodítkách, já je ještě přitáhla k sobě. Mládenci se rozestoupili kolem cesty, abychom mohli projít, a jeden cosi směrek k holkám poznamenal. Berry ho ignorovala, zato Ari, aniž by zpomalila nebo změnila krok se k němu hlavou otočila a zavrčela mu odpověď.
Rozhodně to nebyl akt agrese, stále kráčející tělo a volně nesený ocas naznačovaly klid. Popravdě to zavrčení znělo, jako by řekla: A víš co mi můžeš? 😛
Myslím, že si s touhle čubičkou ještě užiju (wasntme)
Víš co, teď mě napadlo, že i to hárání může bejt způsob, jak se vytáhnout na Berry a dostat ji pod sebe. „Já můžu a ty ne, heč!“
Pokud si pamatuju, tak Beruška nebyla zjevně dominantní, ne? Mně vždycky připomínala z těch mých dvou spíš Melánii… a Ari spíš Penušku.
Otočit dominanci?
To jsem si dřív myslela taky, ale opak je pravdou. Berry si umí tiše, ale velmi důsledně prosadit svou. Ona jen nikdy nehrozí. Vypadá jako plyšovej polštář, pokud někomu nezařve do ksichtu (wasntme)
Rozhodně nevěř, že Berry je myšička… není, ale umí to sakra dobře skrýt:))
Ariino superhárání má nějakou jinou příčinu, pravděpodobně hormonální problém. S vetem to sledujeme a uvidíme.
Rozhodně moc držím! (y)
Ráno zavolali, jestli budu doma. Byla jsem:)) A za chvilku přijeli. Říkám – hned si běžím pro klíče! Za plotem řvala Ari, nadšená, že může strašit jiného než pošťáky, kteří už jsou na ni zvyklí. „Prosím ne! Já vám to dám přes plot!“ volala dost stístěně ta paní. A tak jsem ji převzala… Kytici. Nádhernou… jedenáct oranžových růží, další bílé růžičky… kytice usměvavá, zářící… a tak veliká, že ani moje největší váza ji nedokázala pojmout:)) I nedala jsem ji do kbelíku, ale úhledně zastřihla a uložila se ctí, která jí náleží.
Děkuju vám všem!
Kytici si prohlédněte tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Kytice_od_Zviretniku/
To jsem ráda, že to klaplo. Moc si ji Dede za ta léta práce zasloužíš, tak ať Ti dělá jen radost.
Děkuju (inlove)
Ne-e Dede, já děkuji 🙂
a) za těch víc než 11 let práce
b) že jsi kytici nafotila 🙂 Popis je sice fajn, ale obrázek je obrázek, když už nelze na dálku přivonět. Mám radost, že se Ti líbí 🙂
Jsem ráda, že se ti líbí a udělala ti radost. Děkuju za ty roky práce a za to, žes mě dožduchala k psaní 🙂
Je krásná.
Jsem moc ráda, že si vzpomněli. Aspoň nějaká kompenzace – za ten podzim a tak dál.
A za celých jedenáct let práce a lásky, proboha.
Je dobře, že to aspoň někdo viděl.
Kytka je krasna a vic nez zaslouzena. I ja dekuju za krasna leta s Dede. Ale kurnik, vsak se jeste neloucime.
Moje slova…
Krucipísek, že na tom severu mají nějakou lepší vodu, vždyť klučina roste jako … jako … inu, jako z vody (chuckle) . A taky si říkám, že vliv prostředí na osobu je zde evidentní – kouknu na Budulínka a vidím typické Norče (clap) – modrookého blonďáčka. Moc se vám povedl, zřejmě dobrá chovka!
A Ari mimčo vyhodnotila stejně, jako můj švagr. Ten při pohledu na svou první a zatím jedinou vnučku lakonicky prohodil: „Dejte mi TO do ruk, až TO bude mít aspoň rok. Teď s TÍM není žádná zábava.“ Je jasné, že tímto proslovem velmi potěšil jak čerstvé rodiče, tak novopečenou babičku (navíc, když dodal: „Kurňa, ta má dlouhé šlapy! Není to do ginesovky?!“)
Ygo, děkuju. A taky za toho švagra! (chuckle) Miluju tvoje historky a jsem ráda, že je sem občas napíšeš (blush)
To už je takový kus chlapa, je nádherný a moc ti ho přeji.
Děkuju 🙂
Milá Dede máte krásného vnoučka. A že je to babičkování krásné viďte ? Já si to také s naším 3,5 letým vnoučkem Samíkem užívám.
Co se týče sbližování divé zvěře a miminka u nás. Tak naši kočičáci se mu především klidili z cesty. Když jsme měli batole s nenechavými ručkami, tak Honásek se nechal hladit trpělivě. Hepina sice zasyčela, ale věděla, že škrábnout a kousnout nesmí. Dnes se nechá Honásek od Samíka i pochovat. Hepča se mu raději klidí z očí. A my Samíka samozřejmě učíme, že na kočičky musí být hodný.
Vzhledem k tomu, že má u maminky spoustu zvířat, tak je na ně něžný.
Ale stejně je občas necháme odpočívat v klidu ložnice od nenechavých i když něžných ručiček.
Míša z Plzně
Samík je už dost velký na opravdové užívání si… a máš pravdu, je to radost. Velká 🙂
helemese, jakého ta babča má hezkého vnuka (inlove)
Jo, jsem nesnesitelně nafoukaná babča 😛
Ari je statečná holka, pochval ji!
Beruška je príma starší parťačka, s radostí sleduju, jak dělá Arince tlumočníka…
(Snad to Melly zvládne taky, až jí přistane za krkem nadělení.)
((Nadělení se ještě nenarodilo, termín je kolem 10. května…))
A Budulínek Modroočko je ti opravdu podobnej!
Díky 🙂 A jsem zvědavá na to květnové nadělení (wave)
No to já taky. (A lady Melly ještě netuší…) Hlavně doufám, že Penuška dostane rozum, přestane vyšilovat a udělá, oč jsem ji prosila.
Mila Dede, to je ale Budulinek. (inlove) A prijde mi, ze je celkove podobny Andymu a tudiz i tobe. A AriBerry jsou prima eskorta. (clap)
Děkuju! On je navíc i hrozně milej usměváček, křičí jen když má hlad 😛 (Což mu schvaluju (chuckle) )
Bsak taky vypada dobre zakrmenej. (chuckle)