Při pondělí další dávka stoslůvek – literárních gagů. Týden bude sváteční, pro mnohé z vás možná i s drobnou dovolenou, tak klidně můžeme začít kapku odlehčeně:))
Alžběta a drak je příběh o záchraně světa bez návodu – jednoznačný úkol, jako třeba zničit prsten nebo Voldemorta, beznadějně chybí. Alžběta ho zachraňuje, protože se smysly zjitřenými nezvyklou kocovinou uviděla dračici v nesnázích a nedokázala jí nepomoct. Příběh si ji pak vtáhnul sám, stejně jako Artuše, který měl původně v osmnácti letech úplně jiné starosti – jako například své jméno, akné, děvčata a hledání způsobu jak vysvětlit, že může být kadeřníkem, aniž by byl gay. Jediný, kdo je doopravdy potěšen, je dračice Brandy, protože život začal být zase zajímavý.
Podle pravidel soutěže na http://sosaci.net/dmd/ je třeba napsat každý den jedno stoslůvko na dané téma. Témata vymýšlejí zadavatelky soutěže. Já se s nimi musím (dle vlastní volby) trefit do příběhu o Alžbětě a drakovi. Tentokrát byl zadaný i jeden crossover, neboli příběh, kdy se člověk sám (jako pisatel) musí prolnout někam… do jiné reality.
Užijte si – není to dlouhé:))
Drabble č. 23 – Přizdisráč
Před útokem
Temné postavy tiše obklíčily zříceninu a Alžběta nerada zjistila, jak intenzivní může světlo měsíce být.
Krčila se při zdi s ráčkem, který se zapomněl schovat, a tak se tam klepali strachy dva. Připadala si jako idiot. Se svazkem ohňostrojových rachejtlí má zaútočit na světloplachou obludu!
Byla šílená? Nebo to je odvaha?
Pamatovala si odvahu starého života – jak se bála, když půjčila synovi poprvé klíčky od auta. Nebo když ohlašovala nalezenou zpronevěru.
V obou případech měla strachy průjem a přitom to dokázala.
Teď ví, že bude bojovat.
Existuje vlastně odvaha, když se nemusí překonávat strach?
Jedno je jisté – papírové kapesníčky nezapomněla…
Drabble č. 24 – Presumce viny
Kdo se nudí…
„To snad není možné. Brandy!!!“
Nevěřícně zírám na dračí ocas mizející v kuchyni.
Jak to dokázala???
Zrovna pokládám ovladač, když z kuchyně vykoukne dračí tlama s úsměvem, který má vypadat nevinně, ale ve skutečnosti září vítězoslávou.
Ze všech možných otázek začnu tou nejnepodstatnější.
„Řekni mi, jak vlastně držíš telefon?“
Můj pohled sledoval její. Kde nebyl plast přístroje roztavený, tam prasknul. Ještěže to nebyl mobil!
„Byla akce, zadarmo dva měsíce! Víš co to je nudit se celé století???“
Hm.
Drak si objednal kabelovou televizi. Co na to říct?
„HBO chápu, ale proč to musel být i Horror film a TV Doma?“
Bonus č. 5 – Vejce – crossover
V ráji
Ti dva, žena a muž, tam stáli tak nějak nerozhodně. Chtěli to jablko, to ano, ale něco jim bránilo si ho vzít.
Ze stromu je sledoval had s potměšilostí u plaza většinou nevídanou.
Strom byl ovšem nádherný. Urostlá jabloň v nejlepších letech, právě rodící dokonalá jablka.
Ono to všechno kolem bylo dokonalé.
Rozhlížela jsem se.
Po prvotním úžasu mi ta dokonalost nějak začíná lézt na nervy.
Ti dva pořád toužebně civí na to jablko a vzdychají.
Že by jim ho někdo zakázal?
Slitovala jsem se a šla k nim.
Na hada jsem vyplázla jazyk.
„A co takhle dát si vejce?“
Drabble č. 25 – Volání přírody
Volání přírody
„Brandy! Není ti něco? Nejsi nemocná?“
Dračice vypadala tak nějak zvadle, dokonce ani perníčky z košíku neubyly.
Ze zubaté tlamy unikl dlouhý povzdech a já automaticky uhasila plamínky olizující sedačku.
„Co se děje?“
„Asi mi tikají hodiny. Volání přírody, chápeš?“
„Jaké hodiny??? Ještě ráno jsi nadšeně strašila sousedovic rotvajlera!“
„Nedělej, že nechápeš. Nikde žádnej pěknej drak, žádná snůška vajec, žádná dráčata…“
Chudinka Brandy vypadala opravdu zkroušeně.
Horečně přemýšlím.
Brandy a chudinka? To není normální. Kdyby o partnera opravdu stála, tak si ho prostě opatří – Brandy se nepáře s ničím, ani s city.
Ha!
„Brandy, že tys zase četla Napsáno životem?!“
Drabble č. 26 – Je lepší býti mrtvý, nežli ženatý
Stihneme poslední chvíli?
Brandy zúžila oči a vyfoukla plamínek na šokovaného muže.
„Tak to jsi ty, kdo radši riskoval krk doktorováním v Africe, než by zůstal se svojí ženou?
…nezdá se ti to, tak tuhle fázi přeskoč.“
Jakub byl příliš unavený a znepokojený, než aby se hádal se snovým drakem.
„Kde je Alžběta?“
Ticho. Ten drak měl uštvanější pohled než on sám.
„V průšvihu. Konečně vím kde. Když pomůžeš, třeba přežije – pokud není pozdě.“
Dělal urgentní medicínu příliš dlouho, aby nepoznal, kdy je zle.
„Zranění?“
„Nevím. Určitě hlad, vyčerpání. Smrtelné.“
Na vteřinu zaváhal. Nezešílel?
Podíval se drakovi do očí… a vzal brašnu.
„Jdeme.“
Moc pěkné, díky, těším se na pokračování už teď, dračice objednávající si TV doma mě rozchechtala v tramvaji a byla to první věc, která mě dnes opravdu pobavila, ještě jednou díky 😀
Díky, milá Yezi – to mě moc těší! (blush)
Dede, moc si tuhle tvoji sérii užívám! Připomíná mi tvoje (kdysi dávno) pohádky…. no, však to všechno píše jedna ruka, že ano…
Díky zano (inlove) Dnes jsem zvládla téma už před sedmou hodinou a jsem na sebe náležitě hrdá! (pravda prvomájový fejeton pro rádio ještě napsaný nemám (blush) )
Milá Dede – jeden drabl lepší než druhý. A pořád se přimlouvám za to, aby se to podařilo – aby Brandy a Alžběta a Merlin ten svět zachránily. Vždyť když ne ti tři, tak kdo jiný?!
Díky, milá Ygo (inlove)
Neboj, oni to nakonec zvládnou… nějak (chuckle)
Omlouvám se, že to dávám tady, ale na NP se nechci registrovat…
Z mého dnešního článku Babička vypravuje zřejmě není jasné, že jsem to nezapisoval já, ale že ten babiččin vnuk je můj syn.
Já jsem nikdy nic nezapisoval, ba dokonce jsem se i poslouchání takových řečí vyhýbal. Což je ovšem, jak vím dnes, škoda.
A ten obrázek, to je zvláštní náhoda, že se zrovna ten zachoval, nebo vyplul na povrch. Přitom je to jen malý ožužlaný útržek papíru. Ale možná jediné veřejně dostupné vyobrazení jámy Karolina!
Teta byla v dospělosti učitelkou kreslení (a na střední škole ji učil kreslení Antonín Procházka!), ale její obrázky nejsou, nebo se někde ztratily.
Krmiči – můžu dát tvůj komentář na Zvířetník NP?
Samozřejmě.
A děkuji všem za příznivé komentáře!
Krmiči, šel mail… koukni na to prosím (inlove)
Dračice, co kouká na horory, je báječná představa 🙂
Brandy užívá všech vymožeností dnešního světa s dračím potěšením! (chuckle)
Milá Dede, celou sobotu a neděli jsem nahlížela, kdy už tu Alžběta s dračicí budou, a on „romantický Petřín“. Jediné, co mě v rámci Prahy napadlo byly *debilní kecy pražáků*, u kterých jsem se na youtube moc pobavila.
Dračí žena Alžběta mě ale chytla tak, že se už nemůžu dočkat dalších pokračování. Dračice v autíčku v supermarketu, nebo čtoucí ženské časopisy je vskutku kouzelná!!! (h)
Díky Kaštánku 🙂 pro mě je to výzva napsat něco, co obvykle nepíšu a někdy je to s těmi tématy fakt boj a tak ocením, když to někoho osloví (blush)
(Jo, šel mail 🙂 )
a jediné co napadne mě, když čtu tvůj příspěvek, je, kde se ten odpor (nechci psát nenávist) k všemu pražskému v jinak normálních lidech bere? Pohledy do rozkvetlé přírody, na krásnou architekturu – nic , to je Praha, to jsou „debilní kecy pražáků“. Co zvířetnice z Prahy, sama Dede, která v Praze žila – taky mají debilní kecy? Tahle bezmyšlenkovitá, generalizovaná nechuť a odsouzení všech lidem, kteří se provinili jen tím, kde se narodili či kde žijí mě občas rmoutí, občas zaráží.
Vidíš Anti a já tu poznámku úplně přeskočila. Pokud vím, je i Kaštan Pražačka, tak mě přišlo, že jsou asi na YT nějaká vtipná či „vtipná“ videa. Vůbec jsem to neřešila.
Praha je krásná i hrozná, jak z kterého pohledu, a její obyvatelé jsou prostě lidé. Já ji miluju (mám tam 38 let vzpomínek), ale jsem šťastná, že žiju v naší podhorské vísce. Tak prosté to je (inlove)
Milá Anti, jsem od narození pražák jak poleno a pokud se nic zásadního nestane, asi jím i navždycky zůstanu 😀 Pokud má člověk smysl pro humor a umí se zasmát sám sobě, tak se v těch *debilních kecech* najde. Třeba nejlepší židovské vtipy vyprávěl 3 hodiny v kuse v hospodě Arnošt Lustig. A ty nejvtipnější řeči o teplouších jsem slyšela od geyů…
*Debilní kecy* si pusť (jsou tam studenti, učitelky, holky, kluci…) a třeba se něčemu taky zasměješ. Hezkou dobrou. S kobrou i bez ní.