Hm, tak jsem to zase udělala. Dívám se na změklý pytlík ležící na tácku v decentní loužičce krve a je mi jasné, že tohle není zbytek plátků z krůtího stehna, které jsem doufala udělat k obědu. Tohle je vepřové srdce, které jsem koupila psům, coby odměnu za úspěšné stopování. Kruci! Kdy já se naučím ty balíčky popisovat?
Když jsem ten balíček těsně před půlnocí vytahovala z mrazáku, tak jsem fakt už asi spala, protože mě ani nepřišlo divné, že je menší, než bych čekala. Ještěže má synek zdravě vyvinuté instinkty. Když mi oznamoval, kterým vlakem on i synovec přijedou ze školy domů, tak se neopomněl zeptat: „Máme už být po obědě nebo bude něco doma?“
„Pokud nejsi fanda vařeného prasečího srdce, tak se radši najez,“ odvětila jsem. Nakonec, proč plýtvat srdcem na kluky, když ho potřebuju pro psy jako odměnu po dobře odvedené práci, ne? „Večeře už bude, rozmrazuju další maso!“ dodala jsem optimisticky. Pokud se ho zmocnila pochybnost o tom, co rozmrazím tentokrát, nedal na sobě nic znát.
Tady musím poznamenat, že nejsem úplný ignorant a snažím se nemít v mrazáku chaos. Když třeba přinesu deset kilo hovězího masa koupeného u místního sedláka, tak ho naporcuju, dám do speciálních sáčků, které vzorně popíšu. Totéž udělám, přinesu-li maso z nějakého většího nákupu. A stejně vzorně to naskládám do velkého mrazáku v garáži. Jenže!
Co se stane, když třeba koupím čerstvý kousek masa a třeba mládež změní plány a já najednou zůstanu sama, místo abych vařila pro čtyři lidi? Prostě vezmu maso a šoupnu ho do malého kuchyňského mrazáku, aby bylo dobré „na příště“. Totéž udělám, pokud toho koupím moc a aktuálně spotřebuju jenom část. Totéž ovšem udělám i tehdy, pokud schraňuju odřezky pro psy… A tak se v malém kuchyňském mrazáku začnou množit neidentifikovatelné narůžovělé zmrzlé balíčky.
Má to jedno snadné řešení, které funguje, pokud počítám s rizikem kolapsu naplánovaného jídelníčku. Nazývám to vaření s překvapením, přičemž tím prvním překvapeným jsem obvykle já.
Zajímalo by mě, jak na to jdete vy? Popisujete, třídíte, používáte různobarevné sáčky? Umíte se vyvarovat omylů nebo taky občas vaříte s překvapením?:))
Jo, mrazák… Mám ho nacpanej hlavně ovocem: když se mi podaří sehnat něco v Praze vzácnýho jako rybíz, angrešt, pořádný švestky… Takže zejména je to boj, aby všecky ty mrňavý potvory zůstaly v sáčkách.
Jo a pak zbytky… jak už synek není doma, vařím nějak víc, než spotřebujeme. Spolehlivě poznám jen ovocný knedlíky… 😛
Ovoce do mrazáku???
Ts tsss, tolik škody.
Ovoce se komprimuje do skleněných obalů, ne?
😀
Další taková, udělat z ovoce líh je věčná škoda, kromě toho to je bléé
Na co zase myslíš?
A co máš proti marmošce? 😛
Mi se zase z představy zmrzlého ovoce ježí hřbet. K čemu se to hodí?
Nebo zmrzlý chleba?
Tak u nás třeba zmrzlé ovoce milují děti, zvlášť takové, co v zimě nebývá (jahody, maliny, borůvky, ostružiny). Jahody nebo ostružiny se nasypou do bílého jogurtu a nechají v něm rozmrznout (nebo taky ne ;)), borůvky děti jedí přímo z misky, ještě mražené, bez čehokoliv. Moje děti mají raději ovoce mražené než kompotované. Asi ví proč.
A zmrzlý chleba je dobrý na obranu (kdo po Tobě kamenem, Ty po něm chlebem 😉 😀 ), ale po rozmražení ho lze použít stejně jako čerstvý. Zvlášť, když se čerstvý zamrazil. Chutná mi víc chleba rozmražený, než chleba týden starý. Celý chleba doma nezpracujeme. A krájený chleba kupuji nerada, protože nevím, čím ho krájeli, a moje zkušenost říká, že krájený chleba plesniví 2x rychleji než nekrájený. Takže kupuji chleba celý, krájím a mrazím.
Holt, každý to máme jinak 🙂
Jasně, nejbližší obchod čtyři kilometry – domácnost vyžaduje mrazák, My máme dva. Jeden pultový na maso. Když se sklízí kachny nebo králíci 😀 Mým úkolem je správně sáčky popsat na popisovací stranu lihovým fixem. Já si teda myslím, že se kachna s králíkem nesplete, ale je to můj úkol, tak ho plním svědomitě, váhu, měsíc, rok …
Pak mám ještě šuplíkový, ten je „můj“ provozní. Je v něm zelenina a ryby. Rybu od zeleniny poznám. Tam se popisuje jen datum založení 😀
Naše mládě jeden čas jezdilo s „Familkou“. Říkal, že nejzmrzlejší ruce měl, když dělal inventuru ve žlutém autíčku 😀
rukavice – nerukavice 😀
OT – račte se podívat, jak vypadala naše bílá princezna (ts ts!) po dnešní vycházce… 8)
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_doma_-_Prochazka_s_Ariberry_na_Hruba_luka_u_Dvora_Kralove#Ari_spinava.jpg
Mám dva velké mrazáky jako součást 2 ledniček (moje podmínka při jejich koupi, tvoří třetinu velikosti lednice) a oba jsou celoročně naplněné k prasknutí. Mrazák je rozdělen mřížkou na dvě patra, ale jakákoliv organizace věcí v nich uložených vydrží velmi krátce, protože do něj během roku přibyde zelenina z mé zahrady, ořechy, namražené porce hub atd. A abych se v něm dlouho nepřehrabovala, šoupnu tam novou věc co nejrychleji, jak se tam prostě vejde. Mám tam sice i nějaké snadno skladné papírové krabice koupeného jídla (různá rybí filé, jednotlivě balená atd.) a ty úhledně naskládat není problém. Jenže to jsou spíše vyjímky. Jinak i slepičí prsíčka se prodávají v sáčcích a kusy masa na táccích také mají vyboulené vršky. Často kupuji maso ve velkém balení, hlavně kotlety, kde je jich třeba 24, nebo slepičí čtvrtky, kterých bývá tucet i víc. Maso rozdělím do „zazipovacích sáčků“ po 2,3,4 i 5 kusech, abych mohla vyndat podle potřeby (počtu strávníků) a naskládám do mrazáku. Nedávám popisky, říkám si, že to bude jasně k rozeznámí. Jenže někdy musím jednotlivé kusy opláchnout, protože jsou příliš zapatlané krvavou vodou. I když je před uložením otřu, vlhkost v nich zůstane. No a ta pak zmrzne. Takže sice uložím „průhledný“ a jasně definovatelný sáček, ale po čase mám v mrazáku jen sáčky, které mrznutím ještě více změnily tvar a navic jsou plné sněhu (a dušuji se, že si je příště popíšu – ale chybu výhradně z lenosti opakuji). Sice i tak rozeznám slepičí čtvrtky od kotlet, ale už ne, kolik v něm je kusů. Také snadno poznám malé kelímky zmraženého domácího pesta, ale ve stejných kelímcích mám i zmraženou čistou, s olejem rozmixovanou bazalku. Abych poznala rozdíl, musím si trochu odškrábnout.Když to neudělám, sice k večeři to pesto nakonec je, ale musím ho z té rozmražené bazalky poctivě udělat, zatímco to už hotové dále mrzne v mrazáku. A ač velmi nerada, někdy se holt musím v mrazáku hrabat (někdy dost zlostně), abych našla co potřebuji. Jak bylo níže napsáno, také mi při tom mrznou prsty a fouká na mne ledový vzduch a mrazák pak chvilku jede na plné pecky, aby zchladil nafoukaný teplý vzduch. Nejvíc mě ale vadí, že ty neforemné, tvrdé a pěkně těžké sáčky padají na podlahu, která je dlaždicová a já jen čekám, kdy se některá nakřápne. Ale už bych bez mrazáku nemohla být. Když jsme si před lety, (v rámci „co mít doma pro případ výpadku elektřiny..bouře, tornáda atd“) koupili agregátor na benzín, podmínkou byl takový, který několik dnů utáhne velkou ledničku s mrazákem. Pro provizorní světlo máme olejové lampy, na vaření (a teplou vodu) jsem schopná venku na zahradě vyrobit nouzová kamínka a topit dřevem, ale přijít o všechno v mrazáku by mě fakt mrzelo.
Maričko, jako bys popisovala moje snahy (chuckle)
A s tím agregátem to je skvělý nápad. (wait) Jak velká taková věci asi je?
Jako konferenční stolek z ikea, nebo menší. Náš musí v případě výpadku utáhnout velké čerpadlo v čovce 🙂
V případě Opravdu Velkého Výpadku Proudu ale nikdy není doma benzín 😀
Ano ri, tak nějak je velký i ten náš. Šla jsem se schválně podívat do garáže, abych opsala značku a sílu (manžel tu není na optání). ALE – po koupi byl zatím jen jednou vyndán, ¨zpuštěn a vyzkoušen a znovu uložen do původní krabice(nestěžuji si, že nebyl dosud plně využit). Tato bytelná krabice je ale zasunutá hluboko ke zdi pod širokou pracovní desku co v garáži je (takový dlouhý stůl po celé délce stěny). A před krabicí jsou další plné krabice !!! Takže jsem se ani dale nenamáhala. Ještě, že nám zatím výpady proudu nehrozí. 🙂
A navíc je to velmi hlučná technika …
Hlučná, smradlavá a drahá. Ceny benzinu v USA jsou o hodně nižší, než u nás. A podle zákona schválnosti, v momentě, kdy bude potřeba, se ho nepovede nahodit. Mnohem lepší by asi bylo pohánět ledničky a mrazáky z bezvýpadkových zdrojů, zálohovaných akumulátory. Sice je to o dost dražší, než benzinový agregát, ale bezobslužné.
Dobry grif na zamrazeni masa. Vzdycky mne stvalo, ze i na nejlip zabalenem mase v mrazaku se mi delaly takove ty ledove krystalky – coz to maso vysusuje. Balila jsem do potravinovych folii, alobalu a pak jeste do zipovych sacku specialne do mrazaku. Ale stejne se krystalky objevily. Tak jsem dumala, ze by se to maso melo izolovat. I padlo mi oko na olivovy olej, je husty a stejne na nem varim. A funguje to. Na maso lezici na potravinove folii caknu dobre mnozstvi olivoveho oleje, maslovackou rozetru, aby bylo cele obalene, velmi peclive zabalim do te pruhledne folie, aby ani kousek necouhal, a zabalim to na tesno, tedy pokud mozno, aby tam nebyl vzduch. A pak to frci do tech specialnich bytelnych sacku na mrazeni. Parada, ani jeden krystalek se neobjevil. A funguje to i na cerstve ryby, kde tohle byl obzvlaste problem. A ma to jeste jednu vyhodu – kdyz si to naporcuju na to,z ceho by se varilo, tak se mi ty jednotlive zaolivovane balicky vlezou do jednoho vetsiho mraziciho pytle, coz eliminuje hledani mensich kousku v mrazaku. Fakt doporucuju lidem, co nakupujou maso ve vetsim mnozstvi.
Hanko, to zkusím! (inlove) Proč mě to vlastně ještě nenapadlo?
Trochu dost O. T. ale: podle zaručených informací agentury JPP by kolem 15. 3. mohlo v zámeckém parku v Letohradu kvést několik set kandíků. (Erythronium dens canis – kandík psí zub), nádherná jarní kytička, snadno pěstovatelná na zahrádkách, pokud se vám podaří sehnat sazenici, nebo semínka.
Krakonoši, kandík psí zub jsem kdysi měla už několikrát, ale vždy mi buď zahyne po pár sezónách, nebo a to spíš ano než ne, ho já, matla, nedopatřením někdy v létě, když se zatáhne, vykopnu a vyhodím s ostatním plevelem (fubar) .
Já měl kandík na zahradě přes 20 let, napřed jeden, v r. 2002 už pět, ale pak přišla povodeň… Týden metr vody už nevydýchal. Je potřeba najít mu místo, které nebude obrýpáváno, kultivace zahradnickým náčiním byť i do minimální hloubky je to jediné, na co je alergický.
To je nádhera! (vygooglila jsem si ji) Nedáš avízo, až se bude termín JPP ještě víc blížit? Letohrad sice nemáme za rohem, ale přece ne až tak daleko, aby se tam nedalo zajet 🙂
http://www.burle.blog.cz A podle vývoje počasí je to na 99,9%. Takže pokud se ráz počasí do konce února nezmění a v březnu se začne oteplovat, je to tutovka.
Děkuju 🙂
Jo, jo, nejhorší protržený pytlík v mrazáku byl s drobně nakrájenou petrželovou natí. (devil) Od té doby schovávám různé plastové krabičky a opravdu je využiju. S popisem je to horší, protože všechny popisovače podle mé zkušenosti vyblednou. Spíš dávám na krabičky popsanou kartičku tvrdšího papíru, ale pak se ještě krabička musí dát do sáčku. Hmmm, ale často nic nepopisuju, přece si to budu pamatovat!
Co je horší – nebyl ještě tuhle zimu takový mráz, abych věci z plného mrazáku přenesla na lodžii a mrazák vymyla.
ANO!!! Taky se mi to stalo a dostat zbytky petrželové natě z šuplíku byl boj. Celerová je o něco lepší (větší kousky), ale jen o něco… (tmi)
Dámy, nejhorší je krájený kopr 😛
Ach ano, ten je nejmenší (chuckle)
ASSOL, OBČAS NEVYHNUTNÉ ROZMRAŽENÍ A VYMYTÍ ŘEŠÍM UŽ DLOUHO TAK, ŽE JSEM ČASEM NASYSLILA 2 VELIKÉ POLYSTYRÉNOVÉ KRABICC( MYSLÍM, ŽE BY STAČILY I SILNĚJŠÍ DESKY Z TÉHOŽ MATERIÁLU). DO TĚCH ŠKATILÍ VLOŽÍM VŠE, CO BYLO V MRAZÁKU. VYNDÁM Z NAŠICH POSTELÍ 1 DEKU, TU ROZLOŽÍM NA PROSTĚRADLO A PŘEKRYJU TO KUSEM IGELITU KVŮLI VLHKOSTI Z NÁMRAZY , ROZLOŽÍM PAK TY KRABICE A VELMI PEČLIVĚ ZAROVNÁM A HODNĚ TĚSNĚ PŘIKRYJU JAK POLŠTÁŘI, TAK I DRUHOU PROŠÍVANOU DEKOU.I KDYŽ UŽ NĚKILIK LET NEMÁME DEKY P´ŘOVÉ, JEŠTĚ NIKDY SE MI NESTALO, ŽE BY BĚHEM ROZMRAZOVÁNÍ A NEBO NĚKOLIKAHODINOVÉHO VÝPADKU ELEKTŘINY, KTERÝ NÁM ČEZ SKORO VŽDY HLÁSÍ PŘEDEM, BY MI COKOLI STIHLO V TÝ PPOSTELI ROZMRZNOUT . MRAZÁK MÁM SIC JEDEN, ALE JE VELICE NABITÝ, PROTOŽE U NÁS VE VSI NEEXISTUJE MASNA,TAKŽE MASO, ALE JEN V DOBĚ, KDY NEJSOU VELKÁ VEDRA, KUPUJU AŽ VE 30 KM VZDÁLENÝCH DOMAŽLICÍCH, VEZU VLAKEM, DOMA PORCUJU A MRAZÍM. V NAŠÍ SLAVNÉ SÁMOŠCE BÝVAJÍ JEN ZMRZLÁ KUŘATA A PAK TROŠKA FILÉ, KTERÉ ALE BÝVÁ OBČAS I DOST NAMRAŽENÉ UŽ KDYŽ HO BERU Z MRAZÁKU. PRODEJNĚ.
Mám trojšuflíkový mrazák.Asi som multi-kulti,pretože mám v ňom všetky tie problémy,čo vy popisujete jednotlive.Aj vysypaný hrášok,aj krabičky pokryté vrstvou ľadu a do roboty si nesiem tajemno,aj farebné sáčky v záchvate poriadkumilovnost a systému,aj popísané k ničomu.Proste ako hovorí naša Terezka „bovdel a to se nevíká,je to spvostý“.
Vaše Terezka má, milá Verenko, takový mile jižanský přízvuk (chuckle) – vzpomněla jsem si na Betty MacDonaldovou (rofl)
na zbytky a malé porce masa se mi osvědčily plastové krabičky od zmrzlin – popíšu je lihovým fixem nebo tužkou na porcelán. A protože zmrzliny není nikdy dost, vždy mám přísun nepopsaných
No, tohle znám 😀
Zkusila jsem barevné lepíky. Měla jsem v mrazáku nepřehlednou změť balíčků a na dně plno barevných lepíků. Nedržely! Koupila jsem popisovací sáčky, že bude konečně pořádek. No, není. Pytlíky se „trošku“ zkrabatily a tak většinou přečtu jen K…..013 nebo ..ve…20..
Taky proto jsme měli v neděli karbanátky místo avizované svíčkové (chuckle)
Tak lepíky mě nenapadly, ale řekla bych, že ten výsledek se tak nějak dal předpokládat (chuckle) Ale líbilo by se mi, kdyby to fungovalo – je to hezký a snadný způsob (angel)
Tedy dámy, že se takhle zasměju u dnešního tématu mrazák a jeho obsah, to jsem netušila (rofl) . Mám jenom malý mrazáček ten příruční v chladničce. Většinou na mraženou zeleninu, nebo krabičky se zbytky. Také když už vařím, tak vařím ve větším množství jako HankaW. Pulťák má moje kamarádka na Vysočině, na samotě. Dokonce 2 kousky. Takže chápu, že mrazáky v domácnostech BÝT MUSÍ.
Doporučila bych, MarSko, přerovnávat v palčácích (chuckle) .
Matyldo, i já mám hrášek volně ložený v mrňavém mrazáčku !
Jak je vidět, tak záludnosti mrazáků jsou stejné, jak u malých tak u velkých.
Nepopisuji, netřídím, nebarvím. Všeobecně ve svém počínání nemám žádnou strukturu, spíše chaos. A ten mám také v mrazáku. Bezpečně poznám jenom zmrzlinu.
Ale jsou i jiné balíky. Náš přítel hajný si uložil do mrazáku jezevčíka, ktrý zlomyslně odešel za duhu v době, kdy do země nešel strčit ani malíček. Tady je zima dlouhá, jaro daleko, žena pozapomněla, pozvala nás kamarády na losa, i našla velký, pěkný kus… to bude ono! Jak jistě tušíte, ono to nebylo.
Buk se tenkrát na stole neobjevil, los byl výtečný, ale mezi hostiteli to značně jiskřilo. Ale kvůli neoznačenému balíku v mrazáku teď máme vzpomínku, kterou se při našich setkáních stále bavíme. Znáte to. Pamatuješ, jak Marie jednou… atd. Takže všechno zlé je k něčemu dobré a ne vždy je v pořádku mít ve věcech pořádek. Protože já ten pořádek nemám, tak se pod to podepisuji.
Jano, tak tohle JE šrapnel! Panebože a dali ho potom zase zmrnout? Když se ukázalo, že los to není? (wasntme)
Jo, Buk byl řádně pochován, jak se na pořádnýho psa sluší. Olda ho dokonce sám zastřelil, protože pes, který s ním byl jedno tělo a jedna duše, denodenně v lese, nemůže přece opustit tento svět z veterinářského stolu. Nemohli jsme to ze začátku pochopit, ale byl to poslední projev lásky a lovecké cti. A Olda byl skutečně se svým jezevčíkem pravý lesák, nikdy nezabíjel pro samo zabíjení.
Budiž jim oběma země lehká!
Jano, i když je to smutné (jezevčík), tak nevidím na klávesy (rofl) . U oběda to musím povykládat MLP!
Alex, budete mít losa?
Jano, to je takova ta historka, ktera jde z absurdniho stavu do nezapomenutelne vzpominky. Dik za sdileni.
vepřové srdce je poživatelné i pro lidi …takové srdce po vídeňsku s knedlíkem, rýží či těstovinou je prudce jedlé
Souhlasím, sama ho mám ráda, ale jedno pro pět lidí… 😛 Tak zůstalo na odměny (a já si kousek uřízla… no taky za odměnu:))
Jak já tohle znám 🙂
Manžel je už v důchodu a abych pro něj nemusela denně připravovat oběd, vařím obvykle ve velkém a ukládám do mrazáku jednoporcové krabičky. Takzvané psí misky 🙂 a samozřejmě je nepopisuju, protože si to přece budu pamatovat, ne? No a ve výsledku podle barvy spolehlivě poznám akorát rajskou a segedín. Taky kmín je skrz krabičku vidět, takže i vepřové na kmíně je identifikovatelné. A nad ostatními mističkami obvykle říkám, něco jsem ti vyndala, až to rozmrzne, tak uvidíš 🙂
Masa míváme v mrazáku pomálu, většinou koupím a spotřebuju. Přesto je tak nějak pořád plný.
V koutku jedné poličky mrazáku se smutně krčí dva pytlíky zelených fazolek a krabička špenátu, zbytek mrazáku si drze okupují psiska. Jinak řečeno, je-li to maso a je-li to v mrazáku, je to pro psy. Asi budu muset koupit ještě pulťák, s naší spotřebou kilo a půl denně…
A kolik je na to maso strávníků, když na vás nezbude? (chuckle)
Dva. Čubina půl kila denně, pes kilo. Maso pro lidi se u nás vyskytuje výhradně v chladničce, ať už syrové, nebo třeba ve formě guláše či pečínky. Ale nemrazíme ho, nevejde se…
Ja ani nemám pultový mrazák a aj tak občas nad bravčovým soté čelím maželovým otázkam typu „Nehovorila si, že bude na obed morčacie stehno?“
Přesně (chuckle) Proto v případě nejistoty radši nevyhlašuju, co budu vařit… abych pak nečelila podobným otázkám 🙂
Nejhorší je mrazák-pulťák. Tam se mi všechno sesype ať třídím jak třídím. Už jsem si začala kupovat boxy neboli nějaké krabice z plastu. Protože: mám tam houby, jahody, švestky a pod. přebytky ze zahrady a pak koupím maso a zeleninu. Srovnám to, pak z toho něco vytáhnu a ono se to sesype a je jedno, že mám popsané sáčky. Pak mi zmrznou ruce než to přerovnám. Mám binec-nebo nemám binec….? Musím mít nějakou zásobu doma, obchod máme nejblíž 7 km.
Ano, Maruško, pulťák taky mám a je na ovoce a zeleninu, takže syndrom promrzlých rukou a vzteklých komentářů dobře znám 😛
Je fakt, že lidé ve městěch nebo s sousedství sedm dní v týdnu otevřených obchodů tohle řešit nemusejí, ale na vsi jsou jednak přebytky mraženíhodného ovoce (hlavně rybíz a švestky, u nás, dál všechny postupně pěstovené zeleninové natě a tak) a jednak občasná možnost koupit ne maso u pultu, ale prostě kus krávy nebo ovečku. No a když přidám přílivově se vyskytující mládež, tak musí být v mrazáku i chleba a pečivo. A to se pak už věci míchají a ztrácejí jedna radost (chuckle)
Větší množství masa popíšu, u kostí je mi jasný, že je poznám, jak se o něco píchnu, ale u dvou plátků masa mám tendenci nepopisovat a fakt je ten, že pak poznám jen kuřecí-vepřové-hovězí. Co je uvnitř, to se uvidí… V mrazáku mě pak víc nakrknou věci, které se k sobě přilepí a natrhnou některý sáček. Že se tak stalo, to zjistím, až mám šuple plné volně loženého hrášku nebo borůvek, které jsou samozřejmě vyschlé a už úúúúplně k ničemu…
Ano! Máš pravdu, taky to znám. Snažím se to řešit tím, že se snažím dávat pozor a už fakt kupuju ty správné pytlíky do mrazáku, protože ty jsou dost pevné. (nod)
Navíc se dají použít na úschovu pachových předmětů pro stopování, když už nechci nosit do lesa nebo do města vyvařené zavařovačky… 😛
Nemám velkej mrazák. 🙂 Takže si obvykle pamatuju, co v tom mrazáčku v ledničce mám. Kdyby ne, ryby od špenátu poznám. 😀
😀 Nemohu se vyjádřit, neboť jsem na tom stejně 😀