Stojím pod sprchou, a s pocitem úlevy a nádherné pohody se drhnu, abych se zbavila potu a špíny po dlouhém výletu na kole. Příjemně vlahá voda odplavuje i únavu a je nádhernou tečkou za celou akcí. Miluju ten pocit a přemýšlím, kdy jsem si ho vlastně začala uvědomovat – jako malé holce mě nevadila ani špína, ani únava:))
Možná to bylo kdysi na jízdárně, když skončily práce na senech nebo na sběru a úklidu slámy, člověk se sotva vlekl únavou a pak přišla ta chvíle dokonalého klidu a harmonie, kdy vlezl pod sprchu a věděl, že minimálně ten den už ho žádná další práce nečeká. Nevím, jak to mají lidé, kteří těžce fyzicky pracují každý den, ale já už kdysi pochopila, že takový pocit si musím pracně zasloužit.
Ona je v tomto případě oživující nejen ta voda, ale právě i ta předchozí námaha. Zná to vlastně každý – když je duše v úzkých, když nás svírá stres, smutek, nejistota či strach, je nejlepší to vypotit. Doslova. Někdo vezme kolo, jiný běhá, další štípe a rovná dříví.
Některé ženy se dokáží ze stresu vyuklízet (což je mimochodem velmi užitečná protistresová terapie:)), přičemž bystrý přihlížející by si určitě všiml, že používají víc síly a švihu, než takové práce obvykle vyžadují. Rozumní přihlížející pak rychle pochopí, že není radno se k takto uklízející ženě příliš přibližovat, natož se ptát, proč to dělá.
Nu, a když se při vší té námaze vyplaví emoce i s adrenalinem, přichází úleva. V lepším případě skutečná, s klidem a unaveným úsměvem, v případě horších potíží se člověk aspoň uštve natolik, aby ostny vnějšího světa přinejmenším na chvíli otupil.
A pak přijde živá voda a voňavé mýdlo, přinášející vlastně jistou formu rozhřešení. Člověk pochopí, proč s očistou ducha bývala kdysi vyžadována očista těla. Jednoho napadá, jak je dobře, že dnes má koupelnu prakticky každý:))
Pamatuju dobu, kdy na chatě nebyla koupelna a používal se lavor v kuchyni. Vylíval se chrstnutím přes klandr. Vlasy se myly tak, že si člověk ohřál vodu do kýble a lil si ji na hlavu hrnkem. Stejně fungovala celotělní sprcha.
A stejně se praktikovalo mytí člověků dvakrát denně.
Nevím, neuměla bych usnout, kdybych ze sebe nespláchla den, a neuměla bych pořádně vstát, kdybych ze sebe nespláchla noc.
Asi jsem divná. 😀
(A stejně toužím po koupelně, kde bude vana dost široká, aby se v ní dalo i sprchovat. A udělám si ji!)
Doporučuji koupelnu, kde bude vana tak akorát, aby se v ní dalo relaxovat vleže a k tomu pořádný sprchový kout, kde se dá pohodlně sprchovat. Ale ten sprchový kout fakt pořádný, ne to, co se cpe do panelákových bytů.
Mám jen tu vanu, i když jsme chtěla i ten kout. Ač máme obrovský byt, je plný kompromisů, jako sprchový kout nebo pračka 🙁 Když si chci užít sprchu shora, uteču dolů, k rodičům. Táta si postavil sprchový kout takový, ať se do něj vejde pohodlně i se svojí prostorově výraznější postavou. Lidi, to je paráda pohodlně se osprchovat a nemlátit se do stěn a nemuset řešit že je voda mimo vanu! 😀
OT – kdo by se chtěl podívat, tak tady jsou fotky ze včerejší vycházky s Ariberry… máme tady jaro
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_doma_-_Prochazka_s_Ariberry_na_Hruba_luka_u_Dvora_Kralove/
A ještě mě napadlo, že pro mě sprcha dost často znamenala taky trochu smutek z toho, že ta pěkná akce, po které jsem špinavá a unavená, je už za mnou. A že těch čundrů, vod, táborů, hor a víkendových chalup bylo…
Sprcha…tak jsem zapřemýšlela, kdy jsem si to začala uvědomovat já, a došla jsem k závěru, že u mě též koně 🙂 Když jsem přišla špinavá a utahaná, namotala jsem naši sprchu do šňůr, co visely nad vanou a užívala si tu vodu shora. Než někdo začal bouchat na dveře, ať to v té koupelně nepřeháním 😀
I dnes je teplá voda věc, na které nejsem schopná a ochotná šetřit. Ostatně, to odplavení starostí za to stojí, ne?
Přesně, milá Pavčo (inlove)
…vážně, taky u koní? (chuckle)
Keď som zostala sama a ešte pracovala/ a pracujem/ rozhodla som sa v priebehu pár rokov urobiť akú-takú rekonštrukciu bytu postaveného za prvej republiky pre strednú vrstvu.Veľké izby,vysoké stropy,všetko atypické,v každej izbe kameninové/keramické?/ kachle.Za 5 rokov som to dala na poriadok a tak prišlo aj na kúpeľňu.Je veľká,takže mám tam aj odkladaciu nábytkovú stenu a sprchovací kút-ten luxusný-spústa trysiek,zrkadlo/ale už na čo?/ rádio…Rada sa sprchujem a tryskám.Ale vaňa je vaňa-u segry hneď do nej leziem.
Verenko, gratuluju k tryskám a k rádiu (wave) , to nemám a líbilo by se mi to 🙂 , ale jako obvykle jsi mě dostala něčím jiným
„…zrkadlo/ale už na čo?/“ (rofl)
Když jsme koupili dům, koupelnu měl 😀
Později doplníme fotky.
Teď napíšu, že to byla úúúúžasná romantika. Voda netekla, naopak odpad odpadal:-)
Za pomoci spousty sava a kartáčů jsme ji zprovoznili tak, že jsme se sprchovali z konve a vodu ohřívali v kuchyni na sporáku. Tak jsem velmi šťastná, že máme zcela nudnou funkční koupelnu.
A k ddebatě na psovi: mým snem je sprchový box s masážními tryskami a parním vyvíječem. Nepotřebuju vanu, leda by se v ní dalo plavat 🙂
Doplňuji slíbené fotky. První fotka pohled na vanu, umyvadlo a záchod :D, druhá bojler a čerpadlo v protějčím koutě, oboje nefunkční 😀
http://zviretnik.jakkel.cz/koupelna/index.htm
Huhu, to vypadá spíš jako špatnej sen o koupelně 😡 Chápu, že nová koupelna musela být úžasnou úlevou.
Mimochodem ri – ta poznámka s plaváním… 🙂 To je takovej sen, mít doma bazén na plavání, a v mém případě určitě vyhřívanej – celoročně!:))
Jak špatnej sen? 😀 Bojler na teplou vodu, darling, vodovod, splachovací WC … co si přát víc 😀 😀 😀
Snad jen… aby aspoň něco z toho bylo funkční 😀
Bazén u domu – jednak mi bude vždycky malý a dvojak se tu nedá postavit. A vůbec. Chtělo by to mít barák blíž u moře.
Stačil by Balt, nemusí být středozemní 😀 😀 😀
Taky jsem chtěla říct, že prakticky tam bylo fšecko – aj místo na ruční pračku (valchu).
To moře – moje sestra nejstarší vždycky říká, když je na chalupě v Šemíkovicích „… a ještě moříčko za šopou a až tu nechybí nic!“
Vidíš? to je chytrá žena
😀
V Domečku na venkově jsme také dlouho neměli koupelnu. Nejdříve to jaxi nebylo na vsi zvykem a tak, přestože je domeček z roku 1932, se s koupelnou vůbec nepočítalo. I když její existence již byla samozřejmě známá. Tak jsme dlouho, dlouho tahali vodu ze studny, která mimochodem neměla zrovna moc vody. Jak prababička nadávala, když jsme jí vybrali všechnu vodu. O mnoho let poté máma začala toužit po koupelně. Jenže se to krylo s dobou, kdy v domě nebyl zrovna nikdo hlášený, protože prababička již zemřela a babičku jsme kvůli doktorům měli hlášenou v Praze. Starší možná začnou něco tušit, mladším to přijde nemožné. Prostě jednoho dne přišel přípis, ať nahlásíme, kdo v domě bydlí, že nám ho jinak nuceně pronajmou a když budeme hodní, můžeme si tam nechat celá rodina jednu!!! místnost. Prostě Národní výbor byl rozhodnutý nám do našeho vlastního roidnného a celkem nevelkého domku nasadit nájemníka. Nájemník by přirozeně platil nějaký pakatel obci a nás by mohl šikanovat, ať mu to hezky opravíme. V té době jsem studovala, takže naše výmluva byla docela jasná. Mám v plánu dostudovat a jelikož v Praze nechci zůstat, plánuji podpořit naše budovatelské úsilí v oblasti domečku a musím někde bydlet. Dařilo se nám nucené nasazení nájemníka oddalovat rok po roce, až do toho šťastně vpadl převrat v listopadu 1989. Mimochodem, neměla jsem v úmyslu se usadit v místě, kde je i dnes nouze o práci. A jakou to má souvislost s koupelnou? Přece jen jsme nebyli tak blbí, a že naivity v nás bylo docela dost, abychom potenciálnímu nájemníkovi budovali koupelnu. Naopak jsme dům naschvál nechávali bez koupelny a se suchým záchodem, abychom alespoň někoho odradili nehostinnými podmínkami. A až po letech jsme pochopili, kdo měl asi v úmyslu se u nás usadit a postupně nás z domu vyštvat. A tu koulpelnu dnes máme, už by si zasloužila novou rekonstrukci.
Apino, to byly fakt hnusný časy a lidi na tyhle „drobnosti“ tak nějak rádi zapomínají.
Jo, jo hezké zamyšlení a velmi aktuální v momentálním stavu vaší domácnosti (chuckle). Doufám, že jde vše plynule a nejsou takové ty nepředvídatelné zádrhele.
Že já vždycky zapomenu odklepnout mezerníky! (fubar) !
Eh, momentální stav naší domácnosti… po dnešku už snad mohu říct, že bojler zase vodu ohřívá pilně a ne jen tak letmo, jak činil vypouštění a napouštění systému topení a předělání vodoinstalace. Takže dnes se (doufám) osprchuju ve správně horké vodě a užiju si to 🙂
Ještě před čtyřmi lety jsme do našeho současného bydliště jezdili na chalupu. Na víkendy, na prázdniny. Musím podotknout, že letní prázdniny jsme tam trávili mnohdy i celé dva měsíce v kuse. Ovšem tenkrát tam jedinou moderní vymožeností byla elektřina. Vodu jsme pumpovali ze studny a nosili v kýblech, když jsme chtěli teplou, museli jsme ji ohřát na kamnech. Na kamnech se také vařilo. A „záchod“ byl na zahradě, suchý (když pršelo, někdy i mokrý 😀 , a největší dobrodružství to bylo v zimě při mínus dvaceti). V té době jsem si vůbec nedokázala představit, jaké by to tam bylo s tekoucí vodou a opravdovou koupelnou. Ale jak známo, na pohodlné věci si člověk zvykne rychle… Dnes si zase skoro nedokážu představit, jaké to bylo před těmi čtyřmi lety 🙂
Ivanko, to je chalupa, to je dobrodrúžo, to se nepočítá. Pak si teprv doma člověk uvědomí /ale jen na chvíli/ jaké má pohodlíčko.
Chalupu máme bez vody a bez elektřiny. Prozatím. Našim to po těch letech nějak začíná vadit, MLP tam už jakési žárovky na baterku zavedl a cosi jako solární panel občas ohřívá vodu do zatím provizorní koupelny. Tak uvidíme, jak to dopadne, jestli to tam ještě nějak vylepšíme – já jsem spíš proti. Ono to takhle není pohodlné, ale člověka to donutí, aby si po návratu do civilizace všech těch vymožeností patřičně vážil 🙂 A chtěla bych, aby to zažilo i to naše zatím pidimládě – kde něco takového dnes najde?
Ivano, jak dobře to znám! Včetně čištění zubů venku před domem u koryta, kde teče pramínek ledové horské vody. A ten boj, když člověk v noci potřeboval jít na záchod, což ale znamenalo vyjít do chladné či mrazivé noci (u nás v horách byla jen málokterá noc aspoň vlahá). Ale skutečně, jak říká Marska, nevadilo to… na chalupě ne. V bytě bych to ale snášela těžko (angel)
Ivano, dočetla jsem se o Felískovi… (h) udělali jste pro něj vše, co bylo možné. Toho střelce bych… no, doufám, že ten nahoře to viděl.
Zase je o čem přemýšlet. Dnes, krom lidí co musí žít na ulici, má každý možnost koupelny, sprchy. Ani si snad neuvědomujeme, že před nedávným časem, pro nás starší, a dávnými časy pro pro mladé to samozřejmé nebylo. Dneska má sprchu i nejeden pejsan. O šetření vodou nemluvě, protože čím víc šetříš, tím víc platíš. Když se voda tahala v konvích /a to já tedy nepamatuji/ tak asi ta dostupnost koupele nebyla snadná a byla vykoupená další dřinou. Je to velice dobré zamyšlení a má to mnoho významů.
MarSko, já tohle zažila u tety, která jako mladá úča se rozhodla v 50-tých letech jít budovat pohraničí azůstala skoro celý život v malé vísce před Frymburkem na Šumavě. Pro mne to byl ráj na zemi, až na tu vodu. Ta se dlouho, co jsem tam jezdila jako dítě na prázdniny vozila v takových velkých bílých konvích s hubicí i s přiklápěcím víkem, z pumpy na návsi, na dvoukoláku. To abychom toho s bratrancem pobrali víc. A když teta prala (bývala jsem tam celé prázdniny – jak já to tam milovala) tak to jsme oba kmitali sem a tam skoro celý den. Ale koupat jsme se museli každý den , protože jsme se vraceli z toulek po těch nádherných šumavských lesích – jako čuňata (chuckle) . Kde je těm lesům konec (sweat) ?
Alex, taky pamatuju ty smaltovane konvice s hubickou a vikem. Provazely mne detstvim a mladim na chate i v horach. Bile na pitnou vodu, sede na vodu uzitkovou – ta byla jen z potoka. Jeste je mame na chalupe v Jesenikach, kde dnes uz je i poradny kotel na teplou vodu a novy sprchovy kout. Bratr to tam ale furt ma, kdyby nahodou potrubi zamrzlo, tak studanka je hned vedle.
Ano prosím, tu bílou ještě máme! 🙂 Byly skvělé, dobře se nosily a dobře se z nich nalévala voda – nemívala ty „rázy“ a tak necákala, protože hubice měla poměrně velký průměr.
V době, kdy se u nás na chatě stavěl obecní vodovod, jsem starostu s nabídkou připojení vyhodil, (zlodějská cena i následné podmínky) a nechal si vyvrtat studnu. U celé vesnice jsem byl za blbce. Dnes všichni brečí, protože já mám vlastní zdroj o vydatnosti deseti kubíků denně a za max. 3 Kč/ kubík a oni platí za kubík přes padesát korun. Není nad to, být samozásobitelem. Elektřinu mám doma také zdarma, (už se těším na odečet elektroměru) a auto mi, po úpravě na E-85 jezdí o 60 Kč na každých 100 km levněji.
Je dobré, že máš vydatný zdroj. U nás hladina spodní vody dost kolísá a letošní suchá zima znamená, že bude problém s vodou. Možná i velký, pokud nezačne ve větším množství (ale jemně, aby to prostě jen neuteklo) pršet. Ovšem sníh to nenahradí, ten se vsakuje nejlíp.
,,vydatný zdroj“ se našel až ve 25 m hloubky. ve 29 metrech pak druhý; pukliny v kompaktní žule a obě dohromady dávají kolem 0,5 l za sec. Vrt je 25 cm v průměru, plastové pažnice mají průměr 15 cm. hladina je 11 m pod povrchem a pohotovostní zásoba necelých 400 l. Půl metru ode dna je Nautila s nerez motorem, (50 let záruka, bezúdržbové) v chalupě ve sklepě 200 l tlakový zásobník a hned vedle 80 l bojler. Vrt vyšel na 62.000 Kč, ale vody je, a vždy bude, dost. Podle rozboru je to kojenecká voda, původem z rozsáhlého lesa nad obcí, kde jsou desítky studánek a pramenišť. Takže v nejhorším případě ty studánky strhnu, ale vodu budu mít.
Ano Maruško, měla jsem na mysli i tyto přesahy… pro mě je voda důležitá. Horká ve sprše pomáhá od bolestí těla, vlahá a proudící umí pomáhat i duši… podobně jako třeba živý a proměnlivý horský potok nebo neklidné, ale věčné moře (inlove)
voda může být různá. my jsme fajnšmekři, takže na pití si vozíme vodu v PETkách od minerálek z krasového pramene ve Sv. Janu pod skalou, (od té doby, co si ji vozíme, přestal kocourek vylizovat misky pod květináči) a pokud jde relaxaci, není nad vodu z třetihorního Pannonského moře v Dunajskej Stredě. (teplá, léčivá a dá se v ní sedět třeba i celý den). Na letošek už máme zabukováno. Na kocurka už se těší panička v hotýlku a na nás veškerý personál. 😀