Když jsem byla malá, existovala ode mě na otázku: „A jakou polívku by sis, Dášenko, dala,?“ jediná odpověď: „No přece rajskou!“:))
Vyrůstala jsem ve světě výborných polívek mojí maminy, která na ně měla úžasnej grif a i z toho málo, co bylo obvykle pro městskou rodinu k dostání, dokázala uvařit skutečné skvosty. Jenže já většinu těch skvostů ocenila až později – jako malá jsem byla, co do polívek, naprosto jednosměrná: rajská a zase rajská. Ale ne ledajaká – musela to být ta naše, ta správná.
Mamina mi ji vařila tak často, jak uznala za snesitelné, nicméně jakmile jsem vyrostla natolik, aby bezpečně dosáhla na hrnec na sporáku, začala jsem si ji vařit sama. Dnes jen těžko chápu, že se mi tak dlouho nepřejedla. Byla to totiž polívka docela obyčejná:
Světlá jíška, zalít vodou, ne do plna, přidat bobkový list, nové koření a cibuli – celou, pokud nebyla obrovská. Osolit, povařit, přidat rýži, zase povařit, přidat rajský protlak – hodně! A zase povařit, potom dochutit do sladko kysela cukrem, solí a octem, nebo citronem. Rychlé, jednoduché, obvykle dost husté, takže to dokázalo nahradit večeři.
Když jsem se vdala, vařila jsem ji dál, leč strašně mě rozčilovalo, že si ji slunce mého života doslazuje. Dařilo se mi tento zlozvyk (z mého pohledu:)) dlouho tajit před dětma, ale jak to jednou zjistily, už si ji sladí taky. Brr. Ale všechno zlé, pro něco dobré – se říká. Takže dnes si tu polívku osladím jen maličko, přesně podle mé chutě, a co s tím udělají kluci, už neřeším:))
Během let jsem jedla i vařila i hodně dalších variant rajských polévek. Moc mi chutnaly lehounké variace středomořské, např. s tymiánem a mušlemi, nebo zase ty hlaďoučké a nestydatě kalorické rajsko-smetanové. Vždycky ráda ochutnám nějakou novou variantu, ale co naplat – když je mi zima, nebo smutno, uvařím vždycky tu mamininu. Ona prostě zahřeje nadvakrát – na těle i v srdci:))
Som čersto po obede,takže risknem aj 8+9,
Rajská polievka mi detstve nebola blízka.Ani mamina.Prišla som jej na chuť až v dospelosti,paradoxne na dovolenke v Taliansku,bola úplne iná ako naša,ale tam zatúžila po tej našej-maminej.Robím si ju na sladko korenisto/ako chlapci od dede,občas ešte dosládzam na tanieri!/Milujem mäsovú sviatočnú polievku.Pred časom sem dávala recept na ňu Dede a bola to ONA!!Robím si ju zriedkavo-pre jednu osobu sa vlastne nedá navariť a ohrievaná-to už nie je ono.A pretože je to sviatočná mäsová polievka,neznášam pomenovanie vývar,aj keď technicky to sedí.Vývar v mojom poňatí je odfláknutá mäsová polievka v reštikách a v rodinách s lenivou kucharkou.
PS Dnes som mala kalerábikovú/kedlubnovú/ s udenou pikantnou klobáskou.
Od rána, co jsem článek četla, mám chuť na rajskou. Tu s rejží ovšem ne. Dělala jí tak máma, ale mě nikdy za sérdce nevzala. Právě kvůli té rýži. Nějak mi to nepasuje dohromady. Ale taková rajská se zeleninou, řepíkatým celerem, cuketou, cibulkou, na vrch opečená pancetta, tymián… Mňam!!! A kdyby uvnitř plavala nějaká ta mořská potfora, nebudu proti 🙂
Rajskou polévku (i omáčku) nejraději dělám přímo z rajčat, buď přes léto z čerstvých, nebo přes zimu z konzervovaných. Na směsi másla a olol zpěnit cibulku, po chvíli přidat pár pokrájených stroužků česneku, nechat rozvonět, přidat oloupaná pokrájená rajčata, trošku podlít a nechat dusit. Osolit a opepřit podle chuti, případně lze přidat třeba bazalku nebo provensálské koření, jak kdo má rád. Měkká rajčata propasírovat nebo rozmixovat tyčovým mixérem. Nijak nezahušťovat, není to potřeba. Pokud je to moc husté, lze doředit vodou, vývarem nebo smetanou. Podávat s opečenými kostičkami chleba (nebo bez nich) a se strouhaným sýrem. Kdo chce mít polévku extra dobrou, rajčata nejdřív upeče (pokropená olol).
Ještě P.S. A zároveň OT – na NP jste psaly o tom, jaký inspirativní žrout času je youtube, souhlasím. Onehdy nám ovšem synek ukázal ještě jednu věc, stránku http://www.whosampled.com/ – zadáte si tam buď určitou píseň nebo určitého interpreta a pak se jen budete divit, kdo co od koho kdy přebral (nebo něco z jeho tvorby nasamploval) a jak s tím naložil, jsou to kolikrát opravdu překvapivé objevy.
Malá ukázka – moje oblíbená skupina Nouvelle Vague: http://www.whosampled.com/Nouvelle-Vague/ – no, snad se v tom vyznáte.
Pokud jde o písničky, trpím ušními červy. Momentálně je to Che faro senza Eurydice. http://www.youtube.com/watch?v=pSHf_zIgMCo
Až to tu JJ uvidí, určitě mě prokleje do horoucích pekel, protože to dostane co nevidět zpívat.
Aha, vlastně… ona je ten designovanej soprán, zatímco stáleještěalt jsem tu já, a tohle je altovej part. A sakra… takže to dostanu co nevidět zpívat já. (devil)
Zač bych Tě proklínala? Zpívat to budeš Ty, neb jsi Orfea altová jak vyšitá, mne u toho budeš nejvýš tak dlachnit v náručí (flex) … snad jenom kdybys mě lapla moc pevně kolem krku a stiskla nebo zatočila 😀 (rolf) .
Si to představuju v barvách, Eurydice! (rofl)
Aido, tuhle znám a řadím do „jižních“ rajských polévek, ve kterých navíc bývají různé mořské potvory. Ale je zajímavé, ani ve Francii ani jinde jsem ji neměla se sýrem. Ten si pamatuju v česnečkách a cibulačkách, ale ne v rajské. Ale někdy to zkusím, rajčata a sýr ladí vždycky… ostatně Matylda psala, že ji taky dělá se sýrem.
Když rajskou, tak s kapáním – to se do uvedeného receptu nedá rýže, ale rozmíchá se vajíčko s hrubou moukou na těstíčko, které se nakape do vařící polévky. A je taky výborná. 😛
Kapání byla specialita mojí babičky a občas ho dělávám – ale ne do rajské. Babička ho ale do rajské dávala… (a já, malej spratek, si stěžovala, že tam má být rýže (chuckle) )
Když byly děti malé, měly do polívek – hodně jsem dělávala vývary – nejraději tzv. obláčky – je to vlastně kapání, ale navíc se přidá trochu mléka nebo sladké smetany.Zřejmě jsem to vyčetla v nějaké sobotní příloze novin, internet byl v nedohlednu…
Moje maminka také dokázala uvěřit výbornou plévku snad jen ze vzduchu. S manželem nejsme zvyklí obědvat, ale polévky máme oba rádi. Dělám je převážně v zimě, kdy jsou jako hlavní jídlo k večeři, a proto povětšině husté. Ale rajskou nedělám nikdy. Pamatuji se na ni ze školních jídelen, kdy byla vodnatá a děsně kyselá a vůbec mi nechutnala. Když jí někdy udělala maminka, tak jsem si jí alespoň hezky osladila (jako muži u Dede), ale láskou jsem k ní stejně nevzplanula a doma nedělám. Rajské omáčky ke špagetám ale dělám a mám ráda.
Jo, ve škole jsem rajskou taky nejedla. 😛 Není to hrozné, jaké škody na chutích takové jídelny dovedly napáchat? 😡
Ano, prosím. Mně zhnusili žemlovku.
Máti se pak jednou vsadila, že udělá žemlovku, jak ji dělávala babička: propečenou, křupavou. Just jí vyšla blemca (i když docela jedlá blemca, páč v tom byly rozinky). Pročež byly další pokusy v mé přítomnosti z vyšší moci zakázány. 😀
Pamatuju si, že jsem kdysi v dobách raně kuchařských (asi tak dvanáctiletá) vařila podle babiččiny školní kuchařky (nezaměňovat s kuchařkou pro školní družiny! Tahle je předválečná a rozdíl proti normálním kuchařkám spočívá v tom, že obsahuje jídla seřazená dle druhu jídla a složitosti (čím níž na stránce, tím hůř) a že je psaná pro naprosté kuchařské nezkušence, takže tam je i návod, jak dělat jíšku)… podle téhle kuchařky jsem tuším v babiččině přítomnosti vařila na chatě (tzn. na sporáku na dřevo, tzn. velmi pomalu) rajskou omáčku. Jaksi se mi povedlo tam dát moc vody (dodnes nechápu jak), takže jsem z toho pak udělala polívku. Babička se tehdy zařekla, že mě nechá vařit a mít hlavní nápady samu a zasáhne, jen když bude hrozit podpálení chaty. Takže v té kuchyni pro jistotu ani nebyla, protože jinak by jí to nedalo. Čili jsem za ní šla dozadu, a: „Babí, já to mám řídký.“ – „Tak to nechej vyvařit a pak zahusti.“ – „Ale babí, to nepůjde, ono je to řídký moc. Ono je tam toho hustýho asi tak čtvrt hrnce a zbytek je voda.“ – „Tak mysli.“ – „Hm, babí, co kdybych z toho udělala polívku?“ – „Tak si ji najdi v kuchařce a řekni mi, čím se liší od omáčky.“ A tak dál.
Nakonec byla výborná.
A přišly do ní ty nudle, co měly původně být v té omáčce.
Nikdy později se mi tak výborná rajská už nepovedla.
Asi že mi už babička neradí. (h)
Bez polievky ani jeden deň – polievky proste milujem. Ale tú paradajkovú varím na slano, s cesnakom a sypem do nej postrúhaný syr 🙂
Dáváš do toho něco na zahuštění? tedy těstoviny nebo rýži, nebo je to jen „hladká“ polévka?
Ehm, dámy, dovolte, abych vám rozšířila obzory. Do rajský polívky patří brambory (chuckle) !
Teda aspoň moje babička ji tak vařívala (h) …
Zano! Tak to je pro mě naprostá novinka 🙂 Nepamatuješ si ještě víc, jak to babička dělala? Nějak si nedovedu představit brambory v té sladkokyselé variantě 😛 (olizovací)
Dede, byla to více méně ta varianta, co popisuješ, jen ji babička nekyselila. A ty brambory do ní samozřejmě dávala už uvařený. Jako dítě jsem ji horoucně milovala (polívku. Teda babičku taky).
Polievka je fakt grunt-teda základ obeda.Radšej si dám sáčkovú,ktorú uvarila Vitana za mňa, ako bez.A nsažím sa,aby tie sviatočné mali chuť ako ke´d ich varila naša mama-ako píše Dede,zahrejú dvakrát.Nevyhýbam sa ani nezvyklým,exotickým,či módnym -z internetu.Mnohokrát mám však dojem,že autori týchto výtvorov neuvaria ani čaj.
Ach,teraz ma napadol skvostný príbeh študentov medikov z HK v súťaži o najlepšie jedlo v hradeckom rozhlase ,tak v rokoch 1964-5.Roky sme sa na tom v službách chechtali.
Tak neváhej, a ten příběh napiš! (wave)
Tak jo, rajská už je uvařená, napadlo mě, že ten postarší rajčatový džus takhle využiju- a děti zajásaly, rajskou mají rády, rozdíl je oproti výše uvedené v tom, že do ní dávám těstoviny a navrch sypu sýr.
Polívka je grunt! A polívka od maminky je gruntovní grunt! (clap)
Ech – ale rajská (a špenátová) mne chuťově minula. Asi to bude tím, že ji mamka nikdy nevařila (původně kvůli stařečkovi „tož totok žhrat nebudu – s rýžů“, pak kvůli zbytku rodiny). Zkrátka tu chuť tak nějak nemám z dětství zažitou. A přitom moji domácí rajskou omáčku miluju!
Já ji snad měla tak ráda právě proto, že je s rýží. Teprve nedávno jsem ji poprvé udělala s těstovinami a popravdě… nebylo to ono.
Jakkoliv to divně zní, tak já zase nerada rajskou omáčku (wasntme) , tedy tu, co se dává s hovězím a knedlíkem. Jiné rajské – na těstovinách, u plněné papriky (vždy s rýží:)) a podobně mi zase chutnají.
Rajskou omáčku miluju. Ale potřebuju na ni perník a už dost dlouho ho nedokážu sehnat 🙁
Upéct nebo napsat Sharce, už se s perníkem na vaření/strouhání nabízela. 😉
Fakt?! Díky, to mi uniklo.
ZANO, KDYSI JSI VYTRHLA TRN Z PATY S NEDOSTATKEM PERNÍKY TY MNĚ. U NÁS V SÁMOŠCE TVRDÉHO PERNÍKU ZATÍM MAJÍ DOSTATEK. JE TO ZÁSOBA UŽ PATRNĚ NA VELIKONOCE, ALE JÁ HO MOHU KOUPIT A POSLAT STEJNĚ, JAK TYS HO PŘED ROKY POSLALA MNĚ. NAPIŠ MAIL LENKU53, JU?
Polévky miluju (h) Zrovna rajskou jsem jako malá ráda neměla, ale dnes patří mezi mé oblíbené. Mňam.
Moje babička vařila takovou krkonošskou bramboračku. A taky nemohla pochopit, proč nestojíme o skvělé hovězí vývary s domácími nudlemi a knedlíčky a kousky masa …
Jenže já jí nějak nestihla okouknout včas ;(
Tak se snažím, jak to jde 🙂
Rajskou jsem se naučila až od paní tchýně. Skoro stejnou jako Dede. Ale protlak už dávno nepoužívám. Naučila jsem se z z mixovaných a propasírovaných rajčat udělat šťávu a tu mrazím v půllitrových kelímcích (a nepopisuju 😀 )
Letos jsem sice měla rajčat dost (na mé pokusy), ale popravdě všechny jsem je sežrala, to se snad nedá ani jinak nazvat (chuckle) na polívku kupuju ten tekutější protlak v v půllitrových krabičkách (Giana?).
Ri, jaká byla krkonošská bramboračka? O bramboračce, jak ji znám, hodlám taky psát (blush) , ale nenapadá mě, v čem by mohla být krkonošská jiná (pokud ovšem sama nevařím tu krkonošskou, aniž bych to věděla – kořeny tu mám:))
Jsem si jistá, že jo. Je zeleninová, se sušenými houbami a stojí v ní lžíce 🙂
A žádná uzenina …
Jak píšu, ne detaily jsem se tehdy nezeptala a už není koho.
Takovou polífčičku vařím taky – a pochází z oblasti pod Hostýnskými kopci a Chřiby (chuckle)
Tak to je určitě jiná, než ta naše – kde jsou Hostýnské vrchy, a kde my! 8) 😀
Tu bramboračku vařím také-hodně zeleniny, česnek, sušené houby, kořenit majoránkou a dochutit troškou pepře, málo zásmažky nebo vůbec žádnou, zrovna ji mám od včera v ledničce. Mňam
Jo! Je pracná až kam (očistit a nakrájet tu haldu zeleniny), takže se jí vždycky vaří kotel, dost česneku i cibule, koření se majoránkou a pepřem. Trochu tmavé jíšky, ale opravdové zahuštění (pokud je třeba) se dělá jemně nastrouhanou bramborou. A stojí v ní lžíce – to je přesné! Mňam 😛
Ale nemám sušené houby, nemám… (loni u nás houby prostě nebyly), no, vyřeším to a bramboračku si udělám:))
Já jsme milovala maminčinu čočkovou polívku, ale rodina ji jíst nechce (luštěniny fuj, tatínek to říkal). A tak ji nevařím ani sobě, protože neumím vařit malé množství jídla a jíst polívku týden se mi nechce 🙂
Matyldo, škoda, že jsi tak daleko, mohla by jsi chodit na čočkovku k nám. Můj muž sní naprosto všechno a já ji mám ráda (chuckle) , takže se vaří dost často.
Miluju čočkovou, i Terka ji má ráda a Jenda je jak Jura. Takže z luštěninových ji vařím nejčastěji – pěkně hustou, s bramborami i trhankami. Je fakt, že dokud jsem bydlela na Vrbici, tak jsem ji téměř nikdy nejedla – ne proto, že bych ji neměla tenkrát ráda, ale proto, že čočku mamka vypěstovat neuměla. Proto se u nás jedla pouze fazolová (chuckle) !
Protože jsem jako můj muž i Tvůj Jenda, tzn. baštím všechno, tak vařím i tu fazulovku! Také pěkně hustou jako čočkovku, musí v ní „stát lžíce“. Mňam.
Tak čočkovka u nás zasmažená a s nočkama, jinak ne.
Tak tak, zasmažená, s nočkama (když teda těm trhankům budu říkat tak vznešeně (chuckle) ), ale ještě aj s bramborama. A stejně tak vařím i fazulnicu (jak napsala výše Alex) – nezbytným kořením je marjánka (;o)).
Uzený hovězí jazyk se uvaří. Z vývaru se udělá česnečka a jazyk s bramborovou kaší a špenátovým protlakem – oběd snů.
Čočkové znám dvě a ani v jedné nejsou brambory 😛 Jedna je jednoduchá zasmažená sladkokyselá, a druhá je s rajčaty, paprikami, cibulí, dost pikantně kořeněná nejen chilli – ani se neodkážu uvědomit, na kterou bych teď měla větší chuť!
A čočkovku s houbama znáš?
Podle babiččiny školní (viz výše) se udělá ta sladkokyselá, akorát se do ní dřív než ocet šupnou houby.
Já také nedávám do čočkové brambory, většinou ji dělám když uvařím víc čočky než se sní, nekyselím a dávám na stůl do misky zvlášť osmažené kostičky chleba nebo housky aby si mohl dát každý kolik chce.
Na chleba se těžko vydělává, takže dávám klobásku 😉
Jé Matyldo, takhle já to mám s krkonošským kyselem. Toho se taky nedá uvařit málo, ale jsem v rodině jediná, která ho má doopravdy ráda.
Tak jsme se kdysi dělili s naším stařičkým sousedem – když on vařil kyselo, tak si vzpomenul s kastrůlkem na mě, když já vařila některé z jeho oblíbených polívek, poslala jsem kastrůlek zase já jemu. 🙂