Kam se kolem sebe podívám, tam rostou krtčí hromádky. Zahrady i louky jsou jich plné a krtci, nadšeni příznivým počasím, pilně zahušťují tuhle síť velikých hliněných bradavic.

Tuhle jsme si říkali s obsousedem, jak to ten mezi námi dělá, že má zahradu krtkoprostou, zatím co ty naše jsou bradavičnaté? On říká, že je to tím, že mu tam dupe pes. Hm, on má jednoho knírače střeďáka a já mám dvě dupající a hrabající vlčice a je mi to houby platné. Tak jsme se shodli, že tam má určitě nějaký plašič a tak ty krtky posílá k nám:))

My jsme krtky neměli jen ten první rok poté, co jsme se přistěhovali z Anglie domů. Tehdy ale Berry pilně udržovala (k Martinově tichému žalu:)) tři poměrně hluboké jámy v rozích pomyslného trojúhelníku, umístěných hned vepředu, na jedné z nejrušnějších částí zahrady.

Říkala jsem tomu jámy naslouchací, byť klidně mohly mít nějakou další metafyzickou funkci, která mi unikla. Pár dalších měla roztroušených i v zadní části zahrady. Ať to bylo cokoliv, pomáhalo to. Pravda, vzhledu zahrady to taky moc neprospělo – jen nerovnosti nebyly krtko-konkávní, ale pso-konvexní.

Letošní nezima nejspíš krtkům vyhovuje, protože v našem okolí opravdu úderničí. Přiložená fotka ukazuje, že to nejsou jenom zahrady a louky, které jejich přítomností trpí. Vzhledem k tomu, že na hřbitovech, byť malých, idylických a venkovských, se kočky ani psi obvykle nevyskytují, tak tu nejspíš bude muset dupat hrobník. A tak trochu přemýšlím nad tím, do jaké míry je zdvořilé nainstalovat plašič krtků právě tady…:))