Jsem veskrze zvířecí, ostatně jinak bych asi nebyla na Zvířetníku. Že mám dva psy, jsem už psala. Mám taky kočku, jménem Amálka, Málinka, Máliše a tak. Je to kočička venkovní, bydlí ve stáji s koňmi, spí na seně a úžasně loví myši. Je taky velice mazlivá a každé ráno, když jdu pouštět pár našich slepic, sedí mi na rameni a chodí se mnou. Iluze čarodějnice je dokonalá! Ale mám taky vetřelce a to hned několik druhů.

Vetřelci č.1 (je jich spousta)

Vždycky jsem toužila po nějaké vodě v zahradě. Mlela jsem o tom tak dlouho, až jednou přijeli známí a na autě vezli cosi. Ukázalo se, že je to satelit, takový větší a prý „tady máš to jezírko“. No, koukala jsem asi dost divně a tak mi ukázali fotku jejich satelitu – jezírka. No dobrá! Vnuk mi vykopal odpovídající díru, usadili jsme „jezírko“, obložili kameny a já osázela kytičkami. A najednou to vůbec nevypadalo tak zle.

Jezírko sloužilo celou sezonu a na podzim jsem vybrala vodu, ale nádrž nepřikryla. V zimě sněžilo, na jaře pršelo a jezírko se naplnilo vodou. Dešťovou, leč špinavou. Někdy začátkem dubna jsem se rozhodla vodu vybrat a nahradit čistou. Ale ouha, sotva jsem nabrala první kbelík ošklivé špinavé vody, nabrala jsem i celý koláč žabích vajíček. Tak všechno putovalo zpět a voda zůstala tak, jak byla. Za nějaký čásek se vylíhli pulci. Zpočátku byli malincí a téměř průsvitní. Ale rostli, požírali komáří larvy (díky, pulci) a najednou jich bylo plné jezírko.

Komáří larvy asi časem došly a tak jsme je s kamarádkou začaly přikrmovat krmením pro rybičky. Myslela jsem si, že se promění na žabičky během léta, ale oni ne. Dodnes jsou v jezírku, už jim narostly nožičky, ale ocásky mají pořád. Jo a v létě jsem k narozeninám dostala vodotrysk na solární pohon a tak jim i vzduchuju! Mám strach, že jim budu muset v zimě přitápět.

Denně kontroluji, jestli už konečně lezou ven. Je pravda, že je tam pulců nějak míň, že by odcházeli v noci? Žabku jsem zatím neviděla ani jednu. Prostě jsou s nimi starosti, s vetřelci! Takže mám svůj soukromý rybník Brčálník. Kdoví, třeba v něm žije kromě pulců i můj milovaný Rákosníček.

Vetřelci č. 2

Každoročně k nám přilétají vlaštovky. Vždycky se na ně moc těším, jsou znamením, že jaro už konečně dorazilo. Letos bylo jaro studené a pro vlaštovky velmi nevlídné. Nicméně obsadily svá místečka ve stáji i ve venkovních boxech pro koně. Všechny, až na jeden pár. Pán a paní vlaštovkovi se rozhodli, že budou bydlet u nás v předsíni. Neustále seděli na dveřních zárubních a švitořili. Marně jsem jim domlouvala, že u nás bydlet nemůžou. No dobrá, dala bych jim nějaké prkénko pod hnízdo, aby nedělaly nepořádek všude. Jenže na noc zavírám a kdo bude ráno v pět vstávat, aby jim otevřel dveře.

Vyháněla jsem je vytrvale a stejně vytrvale se milé vlaštovky vracely. Tak jsem začala zavírat dveře z chodby ven. Vyřešily to po svém. Našly otevřené okno do ložnice a už si tam vesele poletovaly. Jednu jsem musela dokonce odchytit, abych ji vystěhovala. Tak a dost, zavřela jsem i okno a koukejte si najít jiné ubytování. To jsem si dala. Od rána seděly na drátě před domem a nadávaly a nadávaly. Trvalo to skoro týden, kdy jsme proklouzávali škvírou ve dveřích dovnitř a ven. A běda, když někdo zapomněl za sebou zavřít. Hned seděly v předsíni a vesele si povídaly.

Až se konečně asi urazily a udělaly si hnízdo ve stáji, kde i vyvedly mladé. V polovině září se vlaštovky začaly houfovat a pomalu se chystaly na odlet. Za pár dní zmizely a vypadalo to, že už jsou na cestě na jih. Ale včera odpoledne přišlo překvapení! Seděla jsem s kafem na zápraží a najednou se objevilo hejno asi deseti vlaštovek. Několikrát zakroužily nad domem a pak odletěly. Zamžily se mi oči, věřím, že se přišly rozloučit! Teď už jsou asi opravdu na cestě a mně se stýská. Krásní vetřelci!

Vetřelec č.3 (naštěstí jen jeden)

Spím u otevřeného okna a to je taky cesta pro vetřelce. A se mnou spí v posteli i jezevčice Betynka. Ta spí jako dudek a občas i chrápe. Ale asi před týdnem každou chvíli vylezla z postele, čuchala do všech koutů pokoje a něco, nebo spíš někoho větřila. Aha, asi se dostala do pokoje myš. Podlaha je stará, dřevěná, tak není divu, že si myška někde prokousala díru. To nic, to spraví pastička.

Ráno jsem na pastičku i myš zapomněla. A večer si takhle sedím u televize, vedle v kuchyni je rozsvíceno. Docela stylově dávali „ Zázraky přírody“. Najednou koutkem oka vidím, že v kuchyni něco přeběhlo po zemi. Fujtajbl, to bude asi potkan. No jo, bydlíme na samotě, obilí se tu taky vyskytuje, tak co jsem čekala.

Nechala jsem televizi hrát a stoupla jsem si tiše do kuchyně. A za chvíli zvířátko zas běželo někam pod linku. No jo, ale potkan nemá chlupatý ocásek!!! Jasně, byl to – tedy vlastně je – plch. Krásné zvířátko s korálkovýma očima a šedivým kožíškem. Jenže v kuchyni a přímo v lince. Pod dřezem je výřez pro odpadní trubku a tudy se dá do linky krásně lézt.

Nebudu zapírat, žije tam doteď. Dala jsem mu krabičku, jako domeček, ve kterém přes den spí. Ale v noci! Běhá, rachtá, shazuje prádlo ze sušáku, obrázky jsou všechny nakřivo a těch hov….! Každé ráno uklízím, občas nadávám, ale přece ho nevyhodím. Ono to ani nejde, chytit se nedá a použít pastičku? No to opravdu NE!

Říkám mu Čert, protože tak řádí. Ale už se trochu ochočuje, včera si vzal dokonce oříšek z ruky.

Jednou jsem si na něj i sáhla. Mám na sporáku po straně pověšené chňapky. Ráno jsem si uvařila tradiční kafe, sáhla jsem automaticky rukou do chňapky a v ní spal plch. Nevím, kdo se lekl víc, ale já jsem si to kafe musela dát dvojitý!

Nedávno jsem se ráno probudila a v kuchyni byl podezřelý klid. Plch nikde! Celé dopoledne jsem byla nesvá, nakukovala do domečku, ale nikde nic. Myslela jsem, že se odstěhoval, ale odpoledne, když bylo všude ticho, slyšela jsem šramot. Kde je to zvíře, snad se někde zašprajcoval a nemůže ven? Přiznám se dobrovolně, k večeru jsem odtahovala sporák i linku a hledala a hledala. Nebyl, zmizel! Ale v noci se opět ozvalo známé štrachání. Kde byl, nevím, ale vrátil se. No, prý se vrací na své místečko i z několikakilometrové vzdálenosti.

Dočetla jsem se, že je chráněný. A fakt to platí i u nás v kuchyni?

Jo a nevíte, kdy ten prevít usne?