O tom, jak EU mění naše zvyky, dobře vypovídá překvapení vykazované našimi evropskými přáteli, když nás v Norsku navštíví. Ti starší, pocházejí-li z východní strany bývalé železné opony, si matně připomínají své pašerácké zážitky z dob komunismu a ti mladší či ti západní vůbec nevědí, oč jde. Přitom švédský Strömstad je evropský fenomén – celé město, které na pašeráctví přímo stojí.
Jistě, existují i další taková místa – Töckfors, Charlottenberg, něco je u Trondheimu, dále pak Andorra, Gibraltar či jeden ze švýcarských kantonů, ovšem málokde je to tak do očí bijící jako ve Strömstadu. Na úvod trošku historického exkurzu: Strömstad je městečko u dálnice E6 spojující daleký sever Norska, Oslo a Malmö, těsně za hranicí, díváme-li se z norské strany. Ještě dávno před postavením obou svinesundských mostů, starého pro auta a pěší a nového dálničního, se jezdilo úzkými křivolakými horskými silničkami z Haldenu směrem na jihozápad, aby se dojelo do Strömstadu. Čím toto městečko tak přitahuje? Odpověď je jasná – evropskými cenami a evropským výběrem zboží
Přijde-li Evropan v Norsku do obchodu, praští ho samozřejmě přes oči ceny, které jsou na evropské poměry naprosto šílené. Jenže žije-li člověk v Norsku, přijde na to, že ceny by se i daly vydržet, ale výběr nestojí za nic. Norsko se svou ochranářskou politikou není zemí pro labužníky. Extrémně drahé maso i vzhledem k příjmům, minimální výběr sýrů a uzenin (kdo si nevybere mezi Gulostem bez chuti, Norvegií bez chuti a dobrým, leč drahým Jarlsbergem, ten může na tvrdý sýr zapomenout), problém sehnat jakékoliv jen trochu speciální zboží. Dále pak extrémní spotřební daň na alkohol a tabák způsobuje, že rozdíl v ceně těchto produktů v Norsku a v (na evropské poměry drahém) Švédsku je dvoj- až trojnásobný. To způsobuje, že kromě příznivců – jak se to v Norsku nazývá – politického středu, kdo jen trochu může, do Švédska jezdí pro cokoliv. Bezcelní kvóty zná v Norsku nazpaměť snad každý – a fakt je ten, že pokud člověk není zrovna alkoholik, náruživý kuřák nebo člověk mající problémy s obžerstvím, tak se do nich dá vejít, jede-li se do Švédska tak jednou za 3-4 týdny. Většina lidí takto nakupujících tedy zákon nepřekračuje.
Lidé, kteří bydlí od švédské hranice dál než takové dvě hodiny jízdy (tedy u nás v Østlandet jde o všechny, kteří nejsou z krajů Østfold, Vestfold a Oslo/Akershus) jsou tak v neustálém pokušení vzít si o něco víc, než kolik se smí. To je pak takové pašeráctví na hraně – je-li překročen limit jen nevýrazně, zpravidla to končí zabaveným zbožím nad limit a domluvou. Ovšem najdou se tací, co vezou, kolik se do auta vejde, a tam pak začíná pro většinu Evropanů neuvěřitelná hra na kočku a myš, kdy pašeráci zkoušejí, co jim ještě projde a celníci montují nová chytrá zařízení čtoucí registrační značky či opticky kontrolující nadměrné zatížení zadní nápravy u přijíždějících aut.
Ani to však nestačí; pamatuji si, jak jsem jel na výlet na kole do Švédska a po cestě zpět jsem viděl čtyři švédské mladíky (tři z nich – kromě řidiče – v dosti veselém rozpoložení), jak mají kufr auta vyskládaný vodkou zleva doprava odshora dolů zepředu dozadu. Tam už se opravdu nevešla ani jedna lahev navíc. Připomínám, že limit na tvrdý alkohol je jeden litr na osobu. Kluci měli asi večer opravdu co slavit – projeli a pravděpodobně si přišli na velmi dobré peníze.
Což mě přivádí k dalšímu zajímavému bodu – do Norska se z EU pašuje skoro všechno, ale kdo by co pašoval opačným směrem? Co se zboží týče, je toho po čertech málo. Snad jen velrybí maso, v EU zakázané, výtečné norské ryby, jejichž cena je tu daleko lepší, než v EU a brunost – norský hnědý sýr, který ovšem většina Evropanů nezná a když ho ochutnají, zpravidla jen zdvořile ukrývají zkřivenou grimasu na své tváři. Jenže ony celní kontroly na výjezdu z Norska občas smysl mají – všichni pašeráci si od Norů samozřejmě nechávají platit v hotovosti a ty peníze je potřeba nějak dostat ze země, aby si jich úřady nevšimly. A že mluvíme o velkých sumách!
Pašeráctví je totiž zároveň pro mnohé velmi výnosný byznys. Excelují v něm zejména dvě přistěhovalecké komunity – švédská a polská. Co chvíli noviny píšou o zadržených Švédech či Polácích vezoucích jen těžko uvěřitelné zboží – 600 kg másla v kufru obyčejného auta, podobné množství masa v termotaškách, sladkosti (ty jsou v Norsku zatíženy velmi vysokou daní) a samozřejmě obligátní alkohol a tabák. Jejich služeb využívají tři různé skupiny příjemců: početní krajané v Norsku žijící, norská mládež (nedávno se psalo o tom, kterak na maturitních oslavách – russ – se nevyskytuje prakticky žádný legální alkohol, zato pašovaného jsou kvanta) a jen velmi opatrně i etablovaní, dospělí Norové.
Strömstad je ovšem velmi zajímavý i z hlediska zcela legálního nakupování – je to místo, kde se potkává nabídka z celé Evropy a poptávka z celého jihovýchodního Norska, což vzhledem k tomu, kolik Evropanů tam žije a rádo by si přivezlo jídlo typické pro svou domovinu, vytváří fantastický spotřebitelský zážitek. Pro nezaujatého člověka je to možná poněkud divné vidět obrovské nákupní zóny, jaké se obvykle nacházejí u velkých měst, prakticky uprostřed lesů, ale takový je holt důsledek norského nečlenství v Unii.
Fakt je ten, že dnem, kdy Norsko vstoupí do EU – vstoupí-li někdy – začnou lidem ve Strömstadu velmi těžké časy. Dnes rušné městečko se katastrofálně vylidní a většina lidí přijde o práci. A samozřejmě – pašování se stane záležitostí pouze pro kriminální gangy, které pašují to, co i jinde – drogy, cigarety z Dálného Východu a podobně. Mrazení v zádech při přejezdu hranic kvůli máslu na hlavě i v kufru auta se tak třeba jednou definitivně stane minulostí.
Teď jsem si ten článek přečetl a musím se divit, proč je z něj takový rozruch, proč jsou výhrady k autorovi, který neříká vůbec nic o sobě a formou zápisků z cest popisuje něco, s čím se už dnes v Česku v takové podobě nelze setkat. Fenomén klasického přeshraničního pašeráctví. Jinak Norsko je ve všem zvláštní. Syn tam byl před dvěma lety na pracovní cestě, donesl spoustu fotek a vyprávěl své dojmy. Přes ten velký blahobyt a bohatství jsou tam lidé skromní, což je vidět třeba na oblečení, domy se nepřetápějí atd. Naši známí mají syna lékaře a ten vyprávěl, jak v posledním ročníku byl na fakultě nábor jít po škole pracovat do Norska. Zjišťoval si věci kolem toho a přes nástupní plat (v českých korunách údajně přes 100 000)raději zůstal v Česku. To, co lékaři projde tady, jak se může chovat atd. by tam prý nešlo, tam si lékaři na privilegovanou skupinu hrát nemohou. Stačí si přečíst Knuta Hamsuna (třeba román Matka země) a je hned vidět, jací to jsou lidé a jak se o to bohatství sami zasloužili. O tom, co se týká Norska by se mělo diskutovat. Článek je pěkný.
andrej napsal zajímavý článek, a že pár lidí k tomu měl jiný názor by přece neměl být důvod k útokům. když dede žila v anglii, a psala odtud články, tak jsem z nich vůbec nepoznávala tu anglii kde já 18 let žiju a jak jsem její články o anglii ráda četla.
Holky, kluci, nechte Andyho žít a uzavřete už tento řetěz. Vždyť jen popsal jak to vidí on a to tady může každý. U každého článku je nějaká diskuze a nejsme tak zlí abychom autora zašlapali. Každý je od někoho pochválen a od někoho dostane do trika. Takže MÍR !
Milý Finrode, až dnes jsem se podívala k Tvému článku a zjistila, jak to tu vřelo. Čas všechno číst nemám, ale chci Ti napsat, že mám Tvé články moc ráda, vždy se v nich dovím něco nového a pro mě přínosného a rozšířím si rozhled. Lidí, kteří ve svém volném čase a zadarmo píší pro jiné je třeba si vážit. A moc dobře rozumím tomu, že žiješ jinde. Já žila 4 roky v Mnichově a zamilovala si to tam. A to, že žijeme v Čechách rozhodla pouze rodina a babičky. O komfort hlídání dětí jsem se nechtěla připravit 😀
Že? Já taky moc ráda čtu články lidí, žijících jinde. Zprostředkují objektivní pohled na tu zemi. Úplně něco jiného než bedeker nebo týdenní návštěva.
Dalmatin, osobní poznatky lidí ze života v kterékoliv zemi nemusí být autpmaticky a stoprocentně objektivní, právě naopak. Jako s jinými tématy, velice záleží na tom, která fakta se dotyčný/dotyčná rozhodne prezentovat a která zamlčí.
Ano. Asi jsem to nenapsala dobře. Prostě to ráda čtu. Ještě radši bych si tu zem procestovala, něco prožila. Všechno nestihnu 🙂
Judith, ráda si čtu na Zvířetníku povídání o životě – ať u nás, tak zejména v zahraničí – právě proto, že jde o subjektivní pohled. Vítám, když se pak v diskusi objeví komentáře potvrzující (ze svého hlediska) či upřesňující (ze svého hlediska) či vysvětlující (ze svého hlediska), ba i vyvracející (opět ze svého hlediska).
MaRi, já jen reagovala na tuhle větu v příspěvku od Dalmi:
„Zprostředkují objektivní pohled na tu zemi.“
Jinak s Tebou i s Dalmi souhlasím.
Což bylo krásně vidět třeba právě u tohoto článku, Jana Ba a FF prezentovali každý jiný pohled na některé věci. Ale tím se právě ten obrázek země stává pestřejší a víc se o ní dozvíme. 🙂
Přečetla jsem si článek i diskuzi. Pobavila se, zase se něco dozvěděla. Docela se nasmála. Děkuji FF i diskutérům a přeju nám všem moc ať nemáme horší starosti (blush) . Dobrou noc zvířetníčci
Skvělý článek! Nikdy sem nepíšu, ale hodně se mi líbí, jen tak dál!
Vážně chcete obhajovat měření dvojím metrem (pozor-to není totéž, jako dodržování elementárních pravidel)?!
Může na to prosím odpovědět Dede? Děkuji.
Co se to tady děje? Proč ten napnelismus? Andy napsal svůj pohled a každý z nás může zase napsat svůj. Važme si toho, byly doby, kdy se muselo mlčet. Kdy jen ten jeden názor byl správný. Teď si každý může vybrat na kterou stranu se přikloní. Není třeba se okřikovat. Naslouchejme si navzájem. Nemusíme vždycky souhlasit, to by přece ani nebylo normální být všichni zajedno.
(h)
Pročetla jsem si diskusi, která se vznítila pod mým příspěvkem. Mrzí mě, že se vyhrotila do osobní polohy. Mnohem lépe to ale vystihla Baty úplně na konci. Protože je to už hodně úzké, dovolím si její slova sem překopírovat:
baty napsal:
27.9.2013 v 13:29
Vzácnost tohoto fóra spočívá v tom, že se vždycky diskutovalo o názorech, o faktech, nikdy ad personam. Kádrovat autora místo polemizovat s jeho názory, to je zvykem jinde. My staříci jsme na tohle hodně citliví, i když máme třeba k EU taky svoje výhrady.
Doufám, že moje slova o úhlu pohledu, daném mládím a prostředím, nejsou kádrováním. Snažím se jen přijít na to, proč Andyho články jsou často roznětkou vedoucí k polemice, někdy i ostré. Ale ta ostrost by nevadila, kdyby nebyla za hranou. Jendo, i když názor na EU s Tebou sdílím a Andyho články mě taky nutí polemizovat, nemělo by to dojít až k osobním útokům.
O EU můžeme polemizovat, ale mně osobně vadí hnusný osobní útok na Andyho týkající se jeho práce a studií. Odkdy se na Zvířetníku do někoho ryje kvůli jeho práci? Jendo, tos dost drsně přehnal a ty kecy o erosvazácích si taky nech.
No, možná by stálo za připomenutí, že jako první se do osobní argumentace pustila Dede (směrem k Jendovi), ale to je holt paní šéfová a starostlivá maminka bránící své mládě, tak se to asi nepočítá.
Ruku na srdce: kdyby se v jiné diskusi či v jiném článku objevila věta zhruba tohoto znění: „On vůbec pohled na … (doplň libovolný předmět) ze slonovinové věže … (dtto) fakult a studentských výměn je takový … zavádějící….“ – měl by někdo potřebu protestovat?! Takže sorry, odvolávání se „pravidla“ v tomto případě není objektivní, zrovna jako není objektivní moderování diskusí zde. Osobně si myslím, že je nešťastné přecházet z role šéfredaktorky do role matky a okřikovat diskutující za určité komentáře. Měří se tu dvojím metrem.
A zrovna tak mi často připadá nešťastný způsob autorova psaní (už od seriálu o malých národech). Jsem starší generace – vrstevníci budou vědět, čemu se říkalo „tendenční“ psaní. Ale nemám čas ani chuť to rozebírat do podrobna, za to mi to fakt nestojí, sorry. A tak odcházím zpátky za svůj buk – občasnou budoucí návštěvu nevylučuji. Zvířetníkům zdar!
Lili – kdyby se někdo takhle navážel do mé dcery, ozvala bych se mnohem dřív. Bohužel, už jsme si asi zvykli, že když vidí Jenda FF, tak má červený hadr před očima a tak nějak jeho výlevy přecházíme. Není to hezké a není to fér vůči všem – nejen FF, ale i nám.
Hluboce se mýlíš. Když mne u jednoho článku ještě na starém Zvířetníku napadala jedna diskutující, byla rovněž napomenuta, že to fakt už stačí a není to vhodné a tady to není zvykem. To, že Jendu nikdo nenapomenul hned, je podle mne jen důkazem toho, že se sem lidé z práce často nedostanou a večer mají dojem, že diskuze už je ukončena.
Tak snad by to tu diskusi chtělo pomalu převést ad rem! Jak tu ostatně bývalo dobrým zvykem-
Tohle bouření „ad hominem“ není zrovna nejšťastnější nápad!
EU je velmi iritující téma, tak by snad stálo za to ho vynechat… alespoň na těchto stránkách.
Autocenzura? Myslel jsem, že se ti politická korektnost nelíbí.
To s tím vůbec nesouvisí. Já jsem si až dosud myslela, že tohle není politický web.
Vážení a milí. Nedalo mi to a ještě jsem si pročetl celou diskusi a všechny mé příspěvky. V žádném z nich jsem nikomu ani neoponoval, jednou jsem vznesl otázku, neb jsem slyšel něco o existenci evropských daní, tak jsem se zeptal, které že to jsou, protože o takových nevím. Jinak byly moje příspěvky vždy a bez výjimky vysvětlující poměry v Norsku, respektive ve Skandinávii. Prostý popis toho, jak to chodí. Až sám jsem měl z komentáře abyt a dalších pocit, že jsem možná někde ujel, ale fakt nevidím kde, kdo mi může ukázat, kde jsem se choval nevhodně, prosím o příklad CTRL+C, CTRL+V pod tento příspěvek. Dokonce jsem ani nikomu nic nekázal, prostě jsem jen vyjádřil svůj názor, že důsledkem norského nečlenství v EU je možné to, co je popsané v článku, a za tím si stojím, to je totiž exaktně ověřitelný fakt. Nebo snad když někdo vysloví zkratku „EU“ v dobrém kontextu, znamená to, že je, cituji, fanatický podporovatel unijních politik? Nebo to znamená, že jsem rozhořčený mladý kázající svou pravdu? Rád stojím o vysvětlení. Možná jsem někde něco přehlédl?
Za sebe myslím, že tentokrát jsi opravdu nebyl arogantní atd (oponoval jsi s kočárky, ale to píšu jako úsměvný detail, který se hned vysvětlil). Já myslím, že jde o to, že my většinou bydlíme v ČR a tu zem máme rádi a – to je jako s vlastními dětmi – já sama na své děti můžu nadávat, ale třikrát běda, jestli na ně bude nadávat někdo jiný, i kdyby měl částečně pravdu. Nevím, jestli jsem to napsala správně, prostě já z toho cítila, že ti ČR nebyla dost dobrá a to mi podvědomě vadí, protože to, co popisuješ, jak je krásné v Norsku je i tady. I když racionálně vím, že na to máš právo a td….prostě racionálno a emoce nejdou často dohromady. Tak jsem to viděla já, jiní v tom viděli třeba něco úplně jiného. A p.s. -moje dcera rodila ted v červnu v porodnici, zcela se řídili jejím porodním plánem a například dítě koupala až druhý den, po porodu vůbec, to samé měření. Prostě je to o lidech.
Víš co, jenže to je právě to – z mojí strany skutečně šlo o korektní diskusi a že se mi líbí v Norsku? Když napíšu, že jsou věci, co se mi tu nelíbí (a že jich pár je, jako všude), tak mi zase lidi řeknou, proč jsem sem chodil..
Ale ano, diskuze z tvé strany byla korektní, já si myslím, že nekorektní tu byl tentokrát pouze Jenda, ostatní, i když nesouhlasili (nebo ty s nimi), tak byli dle mne korektní. Já jsem ráda, že se ti líbí v Norsku, je dobře, když je člověk tam, kde je šťastný.
Andy, nejsem psavec, ale snad bude jasné, co chci sdělit. Můj vztah k EU je vědomě neutrální. Té mediální masáži, kterou v ČR podstupuje každý, kdo čte, vidí, nebo jen slyší,nejde uniknout. Tak se docela obávám, co nás asi čeká po předčasných volbách.
EU? Dobrá myšlenka, nejen proto, že s ní přišel už Jiřík Poděbradský blahé paměti, jenže naprosto debilně, někdy až absurdně realizovaná. Z dobrého nápadu si úředničtí vyžírkové udělali výnosný melouch. Položme si otázku, co by se stalo, kdyby se jejich počet v Bruselu smrskl na 10% současného stavu a jejich platy klesly rovněž na 10% těch současných. Ale takhle je to se vším. Sebelepší idea se zvrhne v blbost až zrůdnost, když se ji jme realizovat blb.
Milý FF – chyba byla v tom, že diskuse náhle uhnula úplně někam jinam. Kdyby se mluvilo jenom o pašování, to by tu bylo snad i veselo.
Možná, že mnozí si z tvých slov, proč žiješ rád v Norsku, vyvodili to, že Čechy jsou špatné proto, že se nesmí s kočárky do obchodu (opravdu může, nikdo by totiž nenechal kočár, notabene s dítětem, bez dozoru), úředníci jsou apriori nepříjemní (nejsou a ve výrazné většině pomohou) a že si nesmíš vyřídit osobní věci v pracovní době (což z ohlasů je jasné, že to jde, ostatně i zaměstnanci naší firmy toto dělají a bez problémů ze strany majitelů). Prostě běžný život Čecha běží stejně, jako jinde ve světě. A přitom jsi jenom na přímou otázku dal přímou odpověď.
Na druhou stranu – važ si tolika komentářů, to je opravdu vzácné (nod) .
A víš co, tvoje články rozvíří místní vody, které jsou někdy … takové už lehce stojaté. Ty přinutíš člověka popřemýšlet o věcech, které běžně nenosí v hlavě. A jak jsem psala dole, co něco o ozbrojených složkách Norska (nejen armáda, ale i policie) – to je taky zajímavé téma, a to by se možná chytali víc chlapi – i když nečekej plácání po ramenu, ono se zase něco najde.
Ber to tak, že co člověk, to názor. A myslím, že až na jedince, jsme se vyjadřovali slušně. Nebo ne? A to, že jsem ti nadhazovali mládí a entuziasmus – však to je pravda – my už jsme jenom krásné 😉
Můžu Ygo pod Tebe? Sleduju tu diskusi dlouho a přemýšlím co bych tak svým selským rozumem sesmolila… S něčím a s někým souhlasím s něčím a s někým né. A tenhle Tvůj shrnující příspěvek je mi blízký, tak nějak bych to napsala, kdybych to uměla 😉
Taky mne vždycky dostane, jaké vášně ´v diskusích vyvolávají články FF :O
Tak ono je to tak – jak mám rád Norsko a proč jsem začal psát poté, co jsem byl podezírán z toho, že si stěžuji a poté, co někteří diskutující nevím jak z článku vyrozuměli, že je to nějaká strašná země. Chtěl jsem tak napravit dojem, který neměl vzniknout, že se mi tady nelíbí – protože to není pravda, líbí se mi tu. No a když jsem řekl, že se mi tu líbí, tak si to lidi vzali tak, že tím pomlouvám Česko. Co se úřadů, práce, apod. týče, tak jsem srovnával úřady jaké znám z Prahy, pracovní podmínky o jakých jsem slyšel ve Dvoře a o kočárcích, co jsem slyšel od některých lidí. Jestli je tohle všechno v ČR OK, tak je to fajn. Já to tady mám rád, protože se tady cítím dobře, ale nevím, komu by takové vágní vysvětlení stačilo.
Andy, nejspíš jsme nebyli vhodní adresáti na článek píšící o Norsku s nadsázkou. My tomu ani nemůžeme rozumět – co by bylo pochopeno tam, mezi Tvými přáteli, to my prostě nemůžeme pobrat. Čím déle budeš odsud, tím větší nůžky budou rozevřeny. Zeptej se ostatně maminky, když byla několikátý rok pryč z Čech, taky se jí těžko hledala témata a způsob, jak psát, odmlčela se. Po návratu už s námi zase mluví společnou řečí – a jak! (y)
Ono je to podobné, jako s kytkami. Některým se líbí na skalách na sever, některé chtějí na jih obrácený záhonek. A když je nutíš růst tam, kde jim to nevyhovuje, tak prostě zajdou. Každá země má něco dobrého a něco špatného, a ten poměr je případ od případu plusminus stejný. Nám se např. líbí v termálkách v Dun. Stredě, takže tam jezdíme pravidelně přes dvacet let a jsme tam spokojení. Jeden náš známý se tam byl podívat také a pak prohlásil, že už tam nepojede, že je to tam málo akční. A takhle je to se vším. Tobě Norsko vyhovuje, někomu, kdo je zvyklý urazit denně pět piv v domovské hospodě by se tam asi nelíbilo. Prostě každý jsme jiný a každý od svého bydliště zákonitě něco jiného očekává. A nikdy nelze vyhovět beze zbytku všem.
hmmmm, krakonoši (clap)
I ty nejsložitější věci mají vždy jednoduché kořeny. Jen je to o tom, že ty jednoduché kořeny jsou někdy tak hluboko, že se k nim běžnými prostředky nedostaneme. A pro FF: Přebírat jakékoli i nformace z agentury JPP, (jedna paní povídala) je vždy ošidné. Byl bych radou; až budeš chtít někdy zase něco porovnávat s poměry u nás, zkus se napřed zeptat někoho, kdo tu žije, ostatně s mámou snad občas mluvíš, ne? A tvrdit, že někde je draho, je vždy relativní. U nás v ČR je to o tom, že minimální důchod je kolem 2.500 Kč, minimální mzda necelých 7.000 Kč, průměrnou mzdu, podle statistiků kolem 27.000 Kč, pobírá necelých 10% lidí, (ti ostatní mnohem, mnohem méně), a hrstka vyvolených dosáhne i na milion měsíčně, takže když to porovnáš s našimi cenami, zjistíš rychle, že levno u nás pro dolních deset milionů také není. Takže kdo může, (podle statistiků přes 20% obyvatel), jezdí nakupovat do bývalé NDR, kde jsou ceny většiny zboží poloviční až třetinové. Dražší, než u nás je tam jen benzin, (o málo, já dnes tankoval litr za 33,80 Kč) a tvrdý alkohol. Ten je také o málo dražší, než u nás, ale zaručeně bez metanolu. A půllitrová láhev Pilsner Urquell 12° vyjde na našich 14 Kč!
Minimální mzda v ČR je 8500,- http://minimalni-mzda.cz/
Minimální důhod 3100,- http://www.odchod-do-duchodu.cz/minimalni-duchod/
jo, souhlas, je otázka, zda, vzhledem k cenám, jde o významnou chybu. Přiznám se, že tyto údaje tak nějak soustavně nesleduji, neb oba tyto limity, (ostudné), se mne jaksi netýkají. Takže soráč.
Andreji, stát si za svým přesvědčením a názorem jest hodno každého muže.
Nikdo ti nechtěl ublížit a tentokrát´s agresivní nebyl, ale někdy býváš.
Mně osobně pořád není jasné, proč tak neustále nevražíš na tuto zemi, je stejně dobrá i děsná, jako ty ostatní.
Kde jsem se navážel? Cituj, prosím.
Navážet a nevražit jsou odlišné termíny.
OK, kde jsem tedy nevražil?
Jendo, hned je svět krásnější, když mám jistotu, že spolehlivě startuješ na první šlápnutí. 🙂 I tvůj komentář je předvídatelný. (wave) Zkus někdy místo invektiv, napsat něco konstruktivního, prosím.
Já to nechápu! Andy píše o starém dobrém řemesle, které je už jinde v západní a střední Evropě na vymření a Norové ho vlastně zachraňují, a diskuse se nakonec zvrhla na úplně něco jiného. Teda já spíš čekala, že se tady budeme chlubit, že i mi za našeho mládí pašovali a byli stejně vynalézavý jako seveřané.
Navíc mi v pohraničí ještě pamatujeme nájezdy rakouských usedlíků – brali to šmahem začínaje v masnách přes cukrárny a končili většinou v železářství. A teď zase v obchodech poznáme, kdy dostali sezonní pracovníci ze Slovenska peníze na ruku – opravdu přetékající vozíky a mnohdy žasnu, jak to do těch aut vůbec narvou, aby se tam ještě vlezl aspoň šofér.
A docela někdy lituju, že nebydlím blíž k německým či polským hranicím, protože jezdit nakupovat do Rakous či na Slovensko se našinci fakt neoplatí. Naja, všecko mít nemůžu.
A FF – úspěšný článek. Podívej, kolik komentářů a vracíme se k němu ještě po dvou dnech! Tak to hned tak někdo nemá. I když ruku na srdce – taky bych v Norsku žít nechtěla – je tam na mne moc zima, tma a draho. Ovšem to bude asi stejné pro všecky severské země.
Ještě by mne zajímalo, jak propašovali oni mladíci ten chlast – přece plný kufr alkoholu, to muselo být nápadné (to auto muselo sedět na šasi).
Vzpomínám si, jak tetky z Lanžhota (ale určitě i jiné) taky pašovali různé kořalky z bezcelní zóny v Laa (či kde to bylo) – a to taky se smělo přivézt myslím litr na osobu. A ony toho vozily kabele – ovšem tetky to měly v krvi, protože pašuňk byla jejich hlavní obživa za války – a tehdá to byl hrdelní trest, takže teď to pro ně byla pouhá brnkačka.
Ygo, udělal jsem si takový malý výpočet. Pokud pojedeš do bývalé NDR, (Elbe park Dresden, nebo Haidenau) jednou za měsíc, vyplatí se velký nákup i v případě, že tam i zpátky ujedeš s průměrně rozežraným autem celkem 600 km. Otázka je, kde na to vzít čas; ideální je, nakupovat tam ve všední den mezi 11 – 14 hodinou, o víkendech je tam zákazníky z ČR silně přeplněno.
Ono to bude, jak někde dole psala, myslím Vave, dost Andrejovým mládím. To si své pravdy vždy hájí velmi urputně a někdy opravdu zbytečně agresívně a zkušenostem jiných nenaslouchá.
Josef z Arimatie byl také poučen.
Bych volně citovala, viz níže – … svět je veliký a je v něm dost místa pro všechny.
Tak snad není třeba problém hrotit ani z jedné strany.
Nejsem si vědomá jediného útoku v Andyho článku ani v komentářích. Osobní útok na něho, protože nemáte rádi jeho názory, je tedy podle vás v pořádku. Chránila jsem dosud osobní integritu každého autora i diskutujícího na tomto webu. Ale je vidět, že vy vidíte meze. Ok. Končím.
Napsala jsem totéž, co tvůj muž, že svět je veliký a netřeba se hádat o světový názor.Pokud to považuješ za útok, moc to nechápu.
jen mám pocit, že tentokrát byl spor dost jednostranně veden… Objevil se Andy a tak huráááá na něj … Řešili jsme třeba snad někdy tady kdo, kde, co dělá a jaký to má přínos ?? :O Kdyby se mladí pánové hádali o Norsko, o pašování, o smysl EU… tak to beru. Ale tentokrát se nedivím Dede, že se jí to dotklo.
Myslím, že málokterá máma by to snášela „s klidem Angličana“ Na Andyho je pyšná, a právem.
S Andym jsem se dohadovala párkrát (já raději napřímo – naše diskuze o úrovni vysokoškoláků a úrovni VŠ byly dost dlouhé a dost rozporuplné) a diskutovat rozhodně umí. A nechat se přesvědčit, že nic není černobílé taky… Howg, domluvila jsem…
Ano, to co zmiňuješ, Xerxová, jistě není košer a samozřejmě je mi nepříjemné napadání člověka místo věcných argumentů k probíranému tématu. Můj pocit z celé diskuze je však bohužel jiný. Jakoby každý odlišný názor byl apriori považován za osobní útok, přijde mi. A mrzí mě to.
Přestože „howgh“, nejsem si vědoma, že bych Andreje v diskusi jakkoliv napadla. V příspěvku Dede jsem pouze zmínila urputnost mládí. Taky howgh.
Možná bychom se divili, jak vidí naší zemi cizinec dlouhodobě žijící zde. Třeba je to úplně jiný pohled, než ten náš. Není od věci seznámit se s pohledem z druhé strany. Pro mne je to zajímavé.
Martine, ano. (handshake)
Milí Zvířetníci a Zvířetnice, přečetl jsem vaši diskusi a uvažoval, co napsat. A pak mě napadlo, že to nejde napsat líp, než to napsal Čapek v Knize apokryfů. Prosím nevytrhávejte slova, nenálepkuji. Jenom se mi zdáů že tento text ve své celistvosti vystihuje, co cítím. Článek podle mne není o tom, co cítí Nor v Norsku nebo Čech v Čechách. Je o tom, jak jej vnímá ten, kdo má Norsko rád a objevuje jeho různé pravdy a tváře a ty se mu zdají vypuklejší než kdyby tam žil mnoho let. Tu zkušenost mám taky. Pokud se pletu, tak mi odpusťte.
„Není mé pravdy,“ řekl Josef Arimatejský. „Je jen jedna jediná pravda pro všechny.“
„A která je to?“
„Ta, ve kterou věřím.“
„Tak vidíš,“ mluvil Pilát pomalu. „Je to přece jen tvá pravda. Jste jako malé děti, které věří, že celý svět se končí jejich obzorem a za ním že už není nic. Svět je veliký, Josefe, a je v něm místo pro mnoho věcí. Myslím si, že i v realitě je místo pro mnoho pravd. Hleď, jsem cizí v této krajině a můj domov je daleko za obzorem; a přece bych neřekl, že tato krajina je nesprávná. Stejně cizí je mně nauka toho vašeho Ježíše; mám tedy snad tvrdit, že je nesprávná? Já si myslím, Josefe, že všechny krajiny jsou správné; ale svět musí být hrozně široký, aby se všechny vešly vedle sebe a za sebou. Kdyby se měla Arábie postaviti na tomtéž místě, kde je Pontus, nebylo by to ovšem správné. A stejně je tomu s pravdami. Musil by se udělat svět nesmírně veliký, rozložitý a volný, aby se do něho vešly všechny různé pravdy. A já myslím, Josefe, že je takový. Když vystoupíš na hodně vysokou horu, vidíš, že věci splývají a jaksi se srovnávají v jednu rovinu. Z jakési výšky i pravdy splývají. Člověk ovšem nežije a nemůže žít na vysoké hoře; stačí mu, že vidí zblízka svůj dům nebo své pole, oboje plné pravd a věcí; tam jest jeho pravé místo a působiště. Ale časem se může podívat na hory nebo na nebesa a říci si, že odtamtud jeho pravdy a věci sice existují a není z nich nic ukradeno, ale že splývají s něčím daleko volnějším, co už není jeho majetek. Přilnout k této široké podívané a přitom pěstovat své malé pole, to, Josefe, je skoro cosi jako pobožnost.
Martine, děkuji.
Sem sa prilepím,tiež ďakujem.Po prečítaní som spontánne povedala amen.
(y)
(bow) (bow) (bow)
Je to pravda, že Norky půjdou povinně na vojnu? http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/rovnost-se-vsim-vsudy-norky-pujdou-povinne-na-vojnu_273446.html
Půjdou povinně k odvodu. Na vojnu jít nemusejí, stejně jako Norové ne. U odvodu se odváděných jednoduše zeptají, jestli na vojnu chtějí nebo ne; řekneš-li ano, jdeš, bude-li pro tebe místo (ne vždy je), řekneš-li ne, nejdeš.
A proč půjdou k odvodu, když pak řeknou ano nebo ne? Nebylo by snazší (a levnější a účelovější), kdyby k odvodu šel či šla jenom ten/ta, kdo opravdu touží narukovat? Přiznávám, že vůbec nevím, jak je to v Norsku s armádou. Možná, že by to stálo za článek (ovšem připrav se, že ani takový článek by nebyl bez různých odezev (nod) ).
Je to jednoduché. Stát chce vědět, s jak velkými a jak moc zdravotně schopnými zálohami může v případě např. živelné katastrofy počítat. (Součástí odvodu je i posouzení zdravotního stavu odváděného).Ostatně není to tak dlouho, co se o podobném modelu uvažovalo i u nás; říkalo se tomu Vondrovy milice.
Pravda je vždy jen jedna. A sice ta, která je objektivně dokazatelná a daná nevyvratitelnými fakty. A věřit znamená houby vědět. Buď vím a pak nemusím věřit, právě proto, že vím, (a vím bude vždycky víc, než věřím), nebo nevím a pak mne víra zavede leda na slepou kolej. Není hanba si připustit, že nevím, hanba je věřit za každou cenu a trestuhodné je, nutit k mé víře ostatní.
Co máš konkrétně na mysli? Protože tohle je, alespoň pro mne, jen jalové plácnutí do větru.
Každý máme svůj pohled na svět mírně či více zaúhlený prostředím ve kterém žijeme a společností, se kterou se stýkáme. Já mám pocit, že kolem mne žijí naprosto stejní lidé, jako o kterých FF píše, neboli zřejmě žiji v tom případě v Norsku. Málokdy se mi stane, že bych si musela stěžovat na spoluobčana, pokud ovšem není z toho ranku nepřizpůsobivých a ti jsou v tom Norsku zcela určitě také. Pokud se člověk k úředníkovi chová s pochopením, nikdy s ním nemůže mít nikde problém. Pokud člověk prudí, všude se mu odezvou line prudění, neb NIKDE ani v nebi nežijí takoví andělé. A naši drobní podnikatelé, obchodníčci, sůl země? Někteří si neuvědomují, že jejich postavení je stejné jako normálního pracujícího zaměstnance a pokud chtějí mít větší zisk, musí se o to posnažit sami. Což v Norsku zřejmě není, neb tady tu posloupnost přervali na dlouhou dobu pánové, kteří chtěli aby všechno bylo všech
Inko, sem se s dovolením přilípnu. Mám obdobnou zkušenost, ke svému okolí se chovám za všech okolností slušně a korektně, snažím se být empatická, chápat i situaci ostatních, a možná díky tomu se setkávám většinou se slušnými a ochotnými lidmi. Mám na to i takovou svou drobnou teorii… A jeden příklad ze života: Několikrát jsem sama od sebe pustila ve frontě s plným nákupním vozíkem někoho, kdo měl nějaké dvě věci v ruce, a pak jsem jednou opravdu velmi spěchala s mininákupem a ejhle, kdosi zcela cizí mi nabídl, ať jdu ke kase před ním (sun). A já opravdu věřím, že tak nějak to většinou v životě funguje – jakou energii člověk vysílá, taková se mu převážně vrací. A pokud se ke mě dostane nějaká ta prudce negativní, snažím se ji rozdýchat a v žádném případě nepředávat dál – rozetnou ten řetěz… Myslím, že si v Čechách opravdu nemáme nač stěžovat a žiji zde ráda.
Ta jsem si konečně v klidu přečetla článek i diskusi. A jsem moc vděčná zejména Janě Ba, že se ozvala se svou zkušeností dlouholeté obyvatelky Norska.
Milý FF, je to už poněkolikáté, kdy mám pocit, že Tvé pohledy na svět jsou tak trochu salónní. Hodně se opírají o to, co jsi kde načetl, nasledoval ve svém okolí, případně zaslechl od jiných. Jenže kdo jsou ti jiní? Jsou to lidé stejné krve s Tebou, je to stejná smečka, výlučná společnost – vzděláním, názory a zkušenostmi, v některých případech spíš nezkušenostmi. A to je právě podle mého ten kámen úrazu, o který diskuse s Tebou občas klopýtá.
Jsi velmi vzdělaný a chytrý, seštělý a s přehledem, ale ten přehled má jistý záběr, jistý úhel pohledu. Hodně je způsoben mládím (a kdo říká, že jím někdy netrpěl, trpí jím dosud 🙂 ), hodně tím, že jsi v jistém smyslu nežil úplně obyčejně (něco podobného, ovšem mnohem extrémnějšího je popsáno v týdeníku MF Dnes z minulého týdne).
Jak už dole bylo řečeno, pašování věcí, nejčastěji z NDR, tu zná snad každý trochu starší člověk. Starší lidé i to, že nebyla k dostání auta, nejdřív vůbec, jen na poukazy, pak jen určitých značek, ostatní v Tuzexu. Atd.
Bohužel z Tvého popisu mi Norsko připomíná stát, ve kterém bych UŽ NIKDY žít nechtěla, ta humorná nadsázka mi uniká.
Ale budu moc ráda, když o Norsku budeš psát dál, samože svým pohledem, však od toho jsou diskuse pod články, aby se některé věci ujasnily. Pro čtenáře, ale i pro autora.
Prosím, pozdravuj svou ženu i syna, všem vám přeju hodně zdraví. (h)
Dobře vystiženo, milá Vave.
A článek je zajímavým individuálním pohledem na „zemi vzdálenou“ (tedy pro mne, abychom si rozuměli)a hlavně dobrým východiskem k diskusi, tedy vyměňování si zkušeností, poznatků a názorů. Těším se na další – článek i diskusi.
Jendo, nejsem na žádné politologické fakultě ani studentské výměně. Pracuji pro soukromou firmu a na moje živobytí nejde z eráru ani koruna. Jsem tak zcela „běžný pracující“, tak jako ty.
Ani nevíš, co dělám, hlavně, že odsuzuješ.
Jendo, hloupě urážíš. Pokud už chceš urážet Andyho pořádně, musíš přidat právníky – ovšem musíš urážet univerzitu v Maastrichtu, aby ses trefil, protože právě tam Andy vystudoval práva – ne v Plzni. Co je k urážení na velké výrobní firmě, ve které Andy pracuje na pozici odpovídající jeho vzdělání, to už vůbec nechápu. Dělá to na mě dojem, že Andyho potřebuješ urazit vždy, když jeho jméno vidíš. Proč, to víš ty sám. My se můžeme jen dohadovat. (Dohaduju se) Proč bys jinak vyletěl u článku o tom, jak převážně Poláci a Švédi pašují alkohol do Norska?
Stačí. Tohle jsi už přehnal.
Dede,nezlob se, on má Jenda v mnohém pravdu. Jako máma to možná nevnímáš, ale Andy se dost často v komentářích chová jako MBA a zaslepeně fanatický stoupenec politiky EU.
Takže protože nemáme rádi EU, je dovoleno Andyho urážet? Na tomto fóru? To myslíš opravdu vážně?
Takže uděláme seznam lidí, které je možné na tomto serveru urážet, protože nám lezou na nervy. Kde jsou potom ona tak ceněná pravidla zdejší diskuze?
Vzácnost tohoto fóra spočívá v tom, že se vždycky diskutovalo o názorech, o faktech, nikdy ad personam. Kádrovat autora místo polemizovat s jeho názory, to je zvykem jinde. My staříci jsme na tohle hodně citliví, i když máme třeba k EU taky svoje výhrady.
Až dnes, jsem si přečetl Finrode Tvůj zajímavý článek. Protože, o Norsku toho vím moc málo, tak díky za něj.
Sám jsem léta pašoval víno z Francie do Čech. A to přes Švýcarsko, kde bylo myslím povoleno 2 litry na osobu.Pašoval jsem celá léta. Nevezl jsem nikdy méně než 25 lahví.
Hranice jsem přejížděl prakticky v Ženevě, tam byli celníci ostražití, zvláště, když se tam konala nějaká (a to dost často) významná mezinárodní konference, či setkání dvou význačných státníků.
Nikdy jsem nebyl kontrolován, projížděl jsem na ledabylé mávnutí kolen nešťastníků, kterým rozebírali auto do šroubku.
Až jednou jsem jel na vánoční trhy do Štrasburgu, ten je sice také ve Francii, ale nejkratší cestu jsem měl přes Švýcarsko. V autě jsem neměl nic, než osobní věci. Kufr prakticky prázdný!
Vrhli se na mě 4 celníci. Strčili zrcadla pod podvozek , proklepávali tapecírunk na dveřích, dva šátrali kolem motoru, pěkně se u toho zašpinili. Nic nenacházeli a byli čím dál zuřivější.
Zapálil jsem si, předtím propašovanou Petru a se zájmem je pozoroval.Ten nejmenší, přistoupil blíže a nasával, jestli nehulím marjánku.
Neradi to vzdali, ustupovali spořádaně do předem připravených pozic, jeden si najednou uvědomil, že mi vlastně ani nekontrolovali doklady, kryl tedy ústup těm třem a ptal se odkud jedu, kam jedu a proč tam jedu.
No to já jen tak.
Jinak, přečetl jsem si celou debatu pod Tvým článke a zase se to objevilo.
EU nás neustále byrokraticky šikanuje, už to nejde vydržet.
Politikům zde, se podařilo šikovně vzbudit dojem, ža za ty zpackané, nedotažené a někdy i přímo blbostí sršící zákony může EU. Oni pak, vlastním tělem brání, aby dopad na občana byl co nejmenší.Dlužno říci, že se jim to docela daří.
Protože jsem občan jiného státu, ale žiji v ČR, jsem nucen některé věci vyřizovat současně.Tam, i tady. Je to neuvěřitelné,jaký je v tom rozdíl! Naštěstí,si ke mě nemůžou úředníci dovolit to, co si dovolují k lidem – cizincům- mimo EU.
Jednají s nima opovržlivě (několikrát jsem byl toho osobně svědkem), ponižují je, vědomi si toho, že na jejich blahovůli záleží, jestli jim přiznají trvalý pobyt, či ne.
Tak, zase pletu páté přes deváté (vždy jsem přemýšlel o tom , jak se došlo k té devítce ). Jsem rád, že jsi zase napsal. Měj se pěkně !
moc zajímavý článek, o životě v jiných státech a míszech ráda čtu. možná se do norska v příštích pár letech podíváme, doufám našetřit na northern lights sightseeing holiday, moc ráda bych je viděla1111
Finrode, diky za pohled „zevnitř“. Možná mi trochu objasnil, proč by mě v Norsku neudrželi ani párem volů déle než několik (zcela účelově na turistiku zaměřených) týdnů. Je to nádherná země, měřeno pohledem příroďáka, nejspíš i pohledem člověka zajímajícího se o cizí staré kultury. Jenže žádná krása a žádná vstřícnost pro mě nevyváží přesně ty „provozní“ každédenní potíže, které tu nejen vy popisujete. Zásahů státu je v nich příliš mnoho, jsou podle mne úzce spojené právě s tím izolacionismem – ten nemusí mít vždycky jen podobu železné opony. Ale je to volba Norů, je to konec konců i vaše volba a nevím, proč bych ji neměl respektovat.
Jenom poznámka: trochu je cítit, že už nějaký čas v Čechách nežijete. Nevěřte všemu, co najdete na netu a zkuste nezobecňovat osobní pohledy… S kočárkem do obchodů lze běžně, krade se tu daleko méně, než se povídá, Češi obecně nejsou pořád namíchnutí, věčně závistiví a kverulantští a většina lidí se chová empaticky a slušně. Domluva se zaměstnavatelem, (pokud to není nějaký obzvlášť zločinný velkopodnik) je věc běžná a přirozená, kterou se ani jedna strana nesnaží zneužívat…
Nicméně je skvělé, že můžete žít v zemi, kterou jste si vybral, a především, že vás ten výběr k ničemu neodsuzuje. Můžete a nemusíte se vracet do Čech, můžete navštěvovat a návštěvy přijímat, nemusíte si nic vyčítat. Jsem ročník 65 a byl jsem postaven i před otázku možné emigrace. Zůstal jsem. Zenkrát odejít znamenalo spálit mosty.
Hopla! Omlouvám se za překlepy a zdravím po delší době Zvířetníky, nějak se mi ten příspěvek odeslal sám z vlastní píle… 🙂 Budu tady asi ještě nějakou dobu zřídka na návštěvě, ale oba vás s MLP čteme a pečlivě monitorujeme. Jen na psaní mně obvykle nezbývá čas a Dáše energie, ale jsme tu, tak nezlobte! (h)
Máváme, terrovi, plyšové kočky na skříni víří ocasy oblaka prachu na vaši počest!
Díky za zajímavé informace o Norsku od člověka, který tam žije a není jen na dovolené nebo na stáži apod. A víte, co je bezva? Ten, komu se líbí v Norsku, může žít a žije v Norsku, kdo chce být v Čechách, je tady. 🙂
Díky za zajímavý článek. Psal jsi to jak to máš zažité ty a jak se cítíš jako člověk žijící v Norsku. Je na každém jaký je světoobčan anebo patriot. Já jsem zápecník obecný a tak si ráda přečtu jak je jinde. I tady se jezdí nakupovat do Německa a ba i do zavrhovaného Polska a je dobře, že už na těch hranicích nemusíme být zaraženi do sedadel abychom byli “ neviditelní“ . Z tyto články nám alespoň ukáží, že je všude chleba o dvou kůrkách.
Marsko, víš, co je zajímavé? Nejsem zápecník a prošmejdil jsem toho v dobách, kdy to „už šlo“ 🙂 docela dost po Evropě – a čím víc jsem šmejdil, tím větší jsem byl patriot.
Kočárek aneb aplégr loupežníkem!
To jsem takhle, s dítkem (cca 2 roky) ve fusaku a v kočáře vjela do sámošky, neb jsem potřebovala obálku. Jely jsme kolem regálu, kde se vyskytovaly mašličky, gumičky, kytičky, provázky, nálepky, korálky, balonky …. a konečně ty zatracené obálky!
Jedem ke kase, když v tom se v mém zorném poli ve fusaku cosi blýsklo. Hbitě jsem pojala podezření a fofrem zarejdovala zpátky mezi regály. Zašátrala jsem ve fusaku a postupně tahala – mašličky, gumičky, kytičky, provázky, korálky, balonky….
A pomalu na mně šly mrákoty při představě, co by bylo, kdyby se na to u kasy přišlo! „Tak malý dítě přece nekrade, pani!“
😀
(rofl) (rofl) (rofl)
na mě jdou mrákoty dnes, když si vzpomenu na ty mraky kočárků (s dětmi v nich), zaparkované před obchody – bylo to běžné, úplně normální a dělali to tak všichni… a nikdy nic… dnes už roky jsem nikde neviděla ani jeden
No to by ses divila 🙂 .
Když jsem s dvojčaty absolvovala prohlídku spojenou s očkováním ve věku tak kolem tří měsíců, vybaluji doma potomka z povijanu a tu máš čerte kropáč — cosi cinklo o zem. Byl to zavírací špendlík a za ním se snesla k zemi i vizitka s nacionále naší úžasné pediatrické sestřičky. Vizitku jsme při odpolední procházce zajeli vrátit. Sestřička i s paní doktorkou kroutili hlavou, jakže to mladý stihl, když ho sestra držela jen chvilku. A podotýkám, že špendlík byl zapnutý a nebyl z blůzky vytržený. Takže – nepodceňovat!!! (rolf)
P.S.: Držím palečky všem potřebným a mizím za bůček 🙂 .
Dodávám, že to bylo ve věku dvou měsíců a jednoho týdne.
Detailisto! 🙂 Kdybys radši opravil tu shodu přísudku s podnětem, co tam já ostuda mám špatně… 😀
Dovolím si opravit malou chybičku: ne shodu přísudku s podnětem, ale shodu přísudku s podmětem.
Andreji, po přečtení tvého článku bych pravděpodobně do Norska nestrčila ani nos. A přitom tu žiji desítky let, žít chci dál a nikdy jsem nepocitovala nedostatek čehokoliv. Asi jsem divná, ale mě stačí vybrat si jeden z 25 různých jogurtů, desítek sýrů, 30-50 chlebů apod. Ani jsem nezaznamenala, že by si někdo rval vlasy, protože nesehnal ten 26 jogurt.
Co se týče školství, vůbec mi nepřipadá, že Norové jsou blbější než zbytek Evropy, čímž se domnívám, že jim škola/universita také lecos do hlavy vtluče. Mají jiný přístup, jiný způsob výuky ale výsledek je absolutně konkurance schopný. Takže o co jde? Znáš hodně nedostatečně vzdělaných Norů? Víc než Čechů nebo Švédů a vůbec?
Mohla bych pokračovat, leč nechám to být. Pro vylekané chci jenom říci, že v Norsku může kdokoliv žít aniž by musel pašovat jídlo ze Švédska a aniž by potkával na ulici zaostalé obyvatelstvo.
Jano, já to tady mám, jak víš, velmi rád a důvody, proč tomu tak je, jsou níže v diskusi – zejména slušnost lidí vůči sobě navzájem. Celé roky jsem se snažil se připravovat na to, abych tady mohl žít a nelituji toho ani na sekundu – je to velmi dobrá země k životu. Přesto jsem ten článek napsal jako humorný fejeton ohledně jevu, který vidím, kdykoliv jsem ve Švédsku – kdykoliv tam jsem s nějakou návštěvou co to vidí poprvé, tak jim většinou spadne brada údivem, kde se tam bere tolik Norů a proč tam nakupují taková kvanta. Protože mi to přijde svým způsobem vtipné, jako takový vtipný protest proti tomu, jak to tady vedla koalice Ap/SV/Sp, která, co si budeme říkat, za mnohými těmito věcmi stojí.
Co se škol týče, samozřejmě znám mnoho vzdělaných Norů, ovšem to jsou lidé, kteří by byli vzdělaní v každém systému, protože jsou to chytří lidé se zájmem o své okolí. Svou kritiku zdejšího (veřejného) školství – a nemyslím tím samozřejmě univerzity, to je jiná úroveň, myslím zejména klasické videregående – opírám o argumenty, které jsem slyšel od mnohých Norů, kterým samotným vadilo, že jsou příliš volná pravidla, příliš málo zkoušek a že si nepřipadají dostatečně „utfordret“. Ve Švédsku je situace dost podobná a ve Švédsku proto existuje projekt Minervaskolan, který byl zpočátku velmi kritizovaný tamními rudozelenými, div ho nepřinutili zrušit, ale dnes je velmi populární mezi rodiči i studenty. Tady ve Vestfold takovou školu máme také, akorát se jmenuje jinak a je na Nøtterøy, čili trošku z ruky – u nás je ale zase vynikající Skagerak International School, za kterou se lidi do Sandefjordu stěhují.
Co se univerzit týče, je jasné, že NTNU je naprosto vynikající škola, ovšem mám-li srovnat Maastricht, s nímž mám osobní zkušenosti s tím, co mi vyprávěli studenti téhož oboru na právnické fakultě UiO, nemůžu než říct, že tam měli proti tomu, co jsme měli my, tak trochu prázdniny.
Zkrátka a dobře – Norsko jako zemi mám velmi rád, ovšem nemám problém si dělat srandu z jevu, který vytvořil izolacionismus Sp/SV z jedné strany a lidí typu Bondevika ze strany druhé. Článkem jsem chtěl spíše pobavit, než se někoho dotknout.
Po přečtení článku a debat dole by mne zajímalo, co jiného než přírodu , tedy pozitivního , může Norsko přesídlenci nabídnout. Jo a mimo práce, ano. Školství nic moc, zdravotnictví nic moc, kuratela státu až moc…
Ptám se jako Pražák přesídlený dobrovolně na venkov, já jsem si místo svého bydlení zvolila sama a vybrala si, kde a dneska jsme s Bimboušem mnohem větší patrioti než rodilí plaňaňáci
Práci, možnosti obchodu, sport, čisté prostředí, poctivé a velmi nápomocné lidi, možnost žít jako člověk. Jen tak pro ilustraci – chodím běžně s kočárkem do supermarketů a až nedávno jsem se dozvěděl, že udělat tohle v ČR, tak by mě tam nepustili nebo podezírali o kdoví co.
A to vám proboha nakukal kdo za nesmysl? Normálně jsem s kočárkem nakupovala (synovi je teď tři a půl roku), normálně tak nakupuje moje dcera….. A upřímně, přečetla jsem si popis porodu a já měla před těmi třemi lety tady dost obdobný, personál byl výborný a prostředí v pohodě.
To mám z různých zdrojů, ale jednoduché googlení ukázalo i toto: http://www.denik.cz/z_domova/obhcodnici_kocarek20080904.html
hned vedle mnoha diskusních fór, kde se lidi rozčilují, že se s kočárky nesmí do obchodů, protože se obchody bojí zlodějů.
No proto je o tom asi zpráva v novinách, že to je neobvyklý jev…. tak teď zase máte z jiného fora informaci, že se s kočárky do obchodů běžně může.
Tragedie č. 1 – sdělovací prostředky lžou a melou nesmysly. Tragedie č. 2 – spousta lidí jim to baští.
Krakonoši, neleknete se, když s vámi tentokrát budu upřímně souhlasit 🙂 ?
Ne. Jsem člověk tolerantní a uznávám, že každý má právo se mnou nesouhlasit, stejně tak, jako já mám právo nesouhlasit se zbytkem světa.
Musím se přidat, s kočárky se běžně do obchodů chodí, prakticky jsem již hodně dlouho neviděla kočárek s dítětem před krámem tak, jak jsem nechávávala děti kdysi já. Nevím, co si mám představit pod pojmem “ možnost žít jako člověk “ , též možnost obchodu mi uniká. Poctiví a nápomocní lidé se najdou i u nás – viz třeba Zvířetník. Tím se nijak nechci dotknout Finroda, jen jsem nenalezla zas až tolik plusů k tomu abych přesídlila do Norska. Teda ne já – myslím to obecně – já nejsem a nebyla jsem ochotna se odsud hnout. Jako SVOBODNÝ člověk jsem nežila dost dlouho a tak si to dozajista užívám
Nechci se nikoho dotknout, ale to je ten rozdíl mezi „se najdou“ a „jsou skoro všude“.
opravdu je to běžné – u supermarketů je to standard.
Dobře, trošku zpřesním můj komentář, protože bych byl nerad, aby došlo k nedorozumění. V Norsku je podle mě k životu nejlepší to, čemu se říká „gi og ta forhold“, čili nepsaná zásada, že si navzájem vždy snažíme vyjít vstříc a nezneužíváme ochoty druhých. Příklad: pokud v práci potřebuji cokoliv zařídit s úřady, bankou či kýmkoliv takovým během pracovní doby, mohu se stoprocentně spolehnout, že můj šéf mi řekne „klidně si to zařiď“. Moje role je zase taková, že je to až poslední možnost, kdy to opravdu jinak nejde, a snažím se to vyřizování urychlit jak to jen je možné. Podobně teď – mám 14 týdnů rodičovské dovolené s tím, že si je můžu vybrat po týdnech jak se mi hodí, ale musím udělat ten plán dopředu. Přišel jsem k šéfovi s tím, že takhle bych si to představoval (v plánu jsem optimalizoval to, jak se to hodí mně i firmě) a on řekl naprosto v pohodě a ještě mi pomůže s vyřizováním některých věcí. Situace tohoto typu nejsou jen v mojí firmě, to je velmi běžné prakticky všude. Dále – společnost se velmi slušně a s úctou chová ke každému, naprosto neexistuje, že by úředník či lékař se choval jinak k prodavačce a jinak k vysoce vydělávajícímu právníkovi. Je tu velmi klidné tempo života, s lidmi se zachází ohleduplně každý den a ve všem. Je běžné, že je-li člověk v obchodě a studuje zboží, překážejíce jiným v průchodu, tito automaticky počkají, dokud si to neprostuduje a pak teprve jdou. Jen když někdo opravdu hoooodně spěchá, tak řekne „unnskyld“ (s dovolením) a řekne si o průchod. Ještě se mi nikdy nestalo, že by se ke mně jakýkoliv úředník choval jinak, než jako k váženému klientovi. Nikdy. Všichni jsou nápomocní, když dostanu do ruky nějaký formulář, úředník si klidně vyhradí čas na to ho se mnou projít a poradit v čemkoliv potřebuji a zároveň nikdo neříká, že zdržuji. Člověk, ať už malé dítě, dospělý nebo senior, je tu respektovaný a lidi (až na naprosté výjimky) se snaží žít tak, aby pokud možno nevadili druhým. TO je něco, co mi stojí za všechny norské daně a i kdybych platil daně ještě dvakrát tak velké, pořád by mi to stálo za to, žít v takové zemi, kde se vždy a se všemi zachází tak dobře, jako tady.
Co se týče „studování“ zboží, měla bych naopak pocit, že ostatní zdržuju, že to moc ohleduplné není.
chápu tě. A je dobře, že se v dnešní době můžeš po čase rozhodnout jinak. Třeba se vrátit. A nebo nevrátit. Můžeš sem, rodiče můžou k Vám… prostě jde to. A to je fajn (nod)
Proboha, prolezl jsem několik zaměstnání v různých firmách a tohle všechno, až na tu rodičovskou dovolenou, neb rodičem jsem nikdy nebyl, pro mne bylo vždy naprosto běžné! Nikdy jsem nezažil, že by mi někdo řekl: V pracovní době nikam nesmíš, nebo: Dovolenou si nevezmeš, protože firmě se to nehodí! A to bylo, prosím, nejen v 60 – 80 letech minulého století, ale po celou dobu mé pracovní kariéry! Když tak někdy poslouchám, co jiní zažívali, ale hlavně zažívají v práci, připadám si že buď oni žijí v ranném feudalismu, nebo já jsem tu jako jinoplaneťan na návštěvě.
mám stejnou zkušenost ze zaměstnání… mohla jsem kdykoli cokoli – POKUD jsem si udělala svou práci (a to jsem si teda udělala – a ani bych si nedovolila neudělat… ostatně, nikdo ji za mne neudělal, ani nemohl)… takže to asi bude spíše v konkrétních lidech
Takže my asi žijeme na jiné planetě. V naší firmičce toto jednání se zaměstnanci je celkem běžné.
Nežijete – v naší nikoliv malé firmičce taky. Nebýt vzájemné vstřícnosti, bojovali bychom právě teď s MLP dost tvrdě…
Jen se mi matně vybavuje článek Vaší maminky z počátku Vašeho pobytu v Norsku. Týkal se její cesty na celní úřad a vyzvednutí zásilky od Zvířetníku. Pokud se nemýlím, brala si na pomoc i přítelkyni žijící v Norsku a „boj“ s úředníkem nebyl zrovna jednoduchý…
Tak on pohled na danou věc se asi liší člověk od člověka. Pro lidi mého věku (aspoň ty kontinentální) je dost běžné, že hranice mezi evropskými zeměmi neznamená nic a je možné přes ni chodit, jak se chce, a vozit věcí, kolik se chce. Z toho pak pramení údiv mnohých nad celní hranicí v Norsku (ale i ve Švýcarsku zmiňovaném WWW), protože je to něco, co jim přijde absurdní. Odtud můj nápad napsat humorný článek na toto téma; trochu mě mrzí, že ho jako humorný až na pár lidí skoro nikdo nepochopil. Čímž chci říct, že to tu samozřejmě špatné není a je to zcela srovnatelné s tím, jak to chodí v Austrálii versus zbytku světa, USA versus zbytku světa či Kanadě versus zbytku světa. Můj „problém“ a příčina nepochopení s mnohými zde je v tom, že od Norska vůči Švédsku či zbytku Evropy neočekávám přístup jako od Austrálie, Kanady či USA, ale jako od Nového Jižního Walesu ke zbytku Austrálie, Saskatchewanu ke zbytku Kanady či Montany ke zbytku USA. Ano, Norsko není v EU, ale přesto je prostě součástí mého přesvědčení, že stát by neměl minimálně soukromníkům mluvit do toho, kolik čeho vezou. Přímé daně naprosto chápu a dokonce mi zdejších 36 % co platím nevadí. Nevadí mi ani 25 % DPH, což je koneckonců i ve Švédsku a v Dánsku. Ale jak říkám – Norsko není nijak špatné a je mi hodně líto, že si ten článek tolik čtenářů tak vyložilo.
Mnohým Norům to celé přijde absurdní také, ostatně do Švédska nechodí nakupovat žádní chudáci. Tamní parkoviště jsou často plná luxusních aut a registrační značky se jen hemží těmi z Oslo či Bærum (takové norské Beverly Hills – tak luxusní čtvrť, jak luxusní ve srovnání se zbytkem země asi v ČR není). Když někdo jede s registrační značkou BR či BS v Porsche Cayenne nakupovat do Švédska, tak asi to nedělá proto, že je chudák, ale často to dělají buď kvůli výběru, ale častěji jako osobní protest proti izolacionistické politice státu. Znám lidi, kteří jsou bohatí, ovšem říkají, že když je stát nenažraný, tak si ty peníze nezaslouží a obětují svůj často dost drahocenný čas, aby chodili nakupovat tam. Jasně, spousta lidí nakupuje přímo v Norsku, většina nakupuje v Norsku. Ale přesto těch lidí, co nakupují ve Švédsku, je poměrně dost. Dost na to, aby v maličkém Strömstadu a okolí bylo pomalu víc hypermarketů (5), supermarketů (nepočítaně) a nákupních center (jedno o velikosti Palladium+Nový Smíchov a pár dalších menších) než na Praze 5 a 6 dohromady, a to nemluvě o tom, kolik lidí jezdí z Oslo směr Töckfors či Charlottenberg. Zdejší celní zákony jsou přísné a tohle je jeden ze způsobů, jak vyjádřit nesouhlas s jejich existencí.
Švýcarsko už je rovněž ve Schengenském prostoru, i když členem EU není, což osobně pokládám za velmi mazané, takže s celníky se setkáš maximálně na letišti, ale pokud jedeš autem, tak no problem.
Na článek ještě nemám čas, koukám jen na diskusi, ale musím se přidat k děvčatům, v obchodech kočárky potkávám běžně.
Samosebou, třeba ve vietnamských bys neprojel, tam se sotva projde, ale většina větších obchodů je bez bariér pro kočárky. Nebo se kočárky dají odstavit vevnitř.
Moc hezký a zajímavý článek. Manželův nejlepší kamarád (rodilý Mnichovan) má za manželku Norku a žijí v Oslu. Jsou tam kvůli ní a dětem, on Norsko ze srdce, ale opravdu ze srdce nenávidí 😀 Nejen kvůli počasí, ale mluvil o tom, že jedna lajna je tam levnější, než půllitr piva, takže v noci člověk na ulici zakopává o feťáky, kteří si tam v klidu přede všemi píchají a o neschopnosti řešit kriminalitu. Znásilnili kamarádku u ní v bytě a policie ani nepřišla zjišťovat stopy po pachateli… A to prý nebyl jediný případ….
Tak tohle je spíš specifikum Østkantu v Oslo, nežli Norska. V našem kraji (Vestfold) člověk feťáka nevidí, jak je rok dlouhý, a to ani v Tønsbergu ve dvě ráno, což je krajské město. Vím to dobře, protože tou dobou jsem jezdil po městě v honbě za parkovacím místem, když jsme byli v porodnici. Navíc to byla noc na sobotu, takže teoreticky ta, kdy se v Norsku obvykle pije ve velkém. Co se Oslo týče, tak znám poměrně slušně Vestkant a taky jsem mnohokrát v noci jel třeba v T-Bane ve směru Bekkestua (když jsme bydleli v Blommenholmu) a jasně, bylo hlučno, ale nikdo nebyl agresivní a fungovalo to v pohodě. Co pravda na Østkant nejezdím většinou ani přes den a jít v noci do čtvrtí typu Tøyen, Grønland, Torshov nebo se potloukat kolem hlavního nádraží je dost o hubu. Párkrát jsem musel jet na kole někdy ve dvě ráno z autobusového nádraží Galleriet přes Jernbanetorget a Karl Johans gate na západ a musím říct, že jsem se kolem nádraží úplně bezpečně necítil, ale dalo by se to přirovnat k pocitu, jaký člověk může mít v tutéž noční dobu u magistrály na Florenci.
Østkant (Oslo na východ od řeky Akerselvy) je v podstatě úplně jiné město, než druhá strana Oslo a nedá se absolutně vůbec porovnávat se zbytkem Norska. Je to jako kdyby někdo přenesl East Croydon či výrazně horší variantu Žižkova do srdce Švýcarska, tak tolik by to vypovídalo o Švýcarsku jako takovém.
Ještě dodám: Østkant je takový od svého počátku v 19. století. Je to dělnické město, které nikdy nebylo příliš bezpečné, přistěhovalci ze zemí třetího světa tomu také nepřidali, ale ani moc neuškodili, nebezpečno tam bylo předtím také.
V každém, nebo skoro každém městě v každé zemi jsou místa, kterým je lépe se vyhnout. Někde je jich víc a jsou nebezpečná 24 hodin denně, někde míň a ve dne je možno tam, byť opatrně, jít.
Ještě dodám – v Norsku otázka EU či neEU je právě otázkou, zda snížit daně či nesnížit. Proto je zdejší levice euroskeptická a pravice eurooptimistická. Norská společnost jako taková souhlasí takřka se vším, co Čechům na EU vadí a v mnohém je ještě dál než EU – různá opatření typu kvóty pro ženy, podpora menšin, práva homosexuálů a podobně – ale je-li někdo v Norsku proti EU, má zpravidla jeden důvod: nebyl by na norském trhu konkurenceschopný a neumí se prodat na evropském trhu, proto žádá stát o celní a další protekcionismus. Proto kdokoliv, kdo žije ze zemědělství nebo drahé místní výroby něčeho, co se v EU vyrábí levněji, je proti EU. Samozřejmě jsou proti EU zpravidla odboráři nebo komunisti, ti jsou i proti EØS (Evropskému hospodářskému prostoru). Na norský vztah k EU se nedá dívat českýma očima.
Norsko je opravdu velice specifické, ale čekat spásu zvenčí od EU?. 🙁 Spíš k místní byrokracii a daním přibudou i ty unijní, jako všude jinde. A to místní, co dávalo smysl, se nahradí unijním nesmyslem. Zajímavé, že naopak to moc nefunguje.
Smím vědět, jaké unijní daně Češi platí? EU žádné daně nevybírá, nemá k tomu mandát.
Ale „harmonizuje“ se. To je takový eufemismus. V ČR když je potřeba něco (ještě víc) zdanit, použije se jako argument harmonizace s EU (jestli je to pravda, je už šumafuk). V Norsku by to asi fungovalo méně, když jsou tam daně vyšší než v zemích EU. Ale obávám se, že EU nemá ani zájem nutit nějaký stát snížit daně. Vždyť příspěvky do EU kasy jdou z těch státních. Fajn je, když se harmonizují předpisy – například pro rybolov bylo před časem docela pracné vysvětlit, že se dá provozovat i na rybnících a opatření EU ohledně bezpečnosti práce by zcela zlikvidovala odvětví prosperující po několik století.
Vzhledem ke klimatickým podmínkám, možnostem dopravní obslužnosti a hustotě osídlení venkova je to pochopitelné a správné. My jsme na EU ošklivě dojeli, přestali jsme být soběstační a přišli jsme o spoustu pracovních příležitostí, zejména pro lidi s nižším vzděláním. Nedivím se Norům, že nechtějí dopadnout stejně.
Jenže to Norsko nikdy neudělá. Nikdo jiný než EU nemůže přinutit stát, aby snížil tyhle daně, to mi věř, žiju tu a vidím to každý den.
Hmm, pro mě nový pohled na Norsko. Zatím jsem o něm slyšela chválu pokud jde o školství, ale očima zákazníka obchodů je to něco jiného. Myslím, že než člověk začne vykládat, jak je v jiné zemi lepší život, měl by si poslechnout i tohle.
Zrovna školství a zdravotnictví také nepatří mezi světlé stránky Norska. Školy toho moc nenaučí a ve zdravotnictví jsou strašlivé čekací doby a ještě strašlivější poplatky. To, čím je Norsko skvělé, je zejména poctivost zdejších lidí (člověk pořád nemusí koukat co by mu kde kdo mohl ukrást), všeobecná čistota prostředí, život bez takřka jakýchkoliv reklam, pokud o to člověk stojí, velmi zdravé životní prostředí, estetické prostředí pro život, hodně práce (i s tím, že je tu skoro milion Evropanů je tu pořád nezaměstnanost pod 3 %), obrovský potenciál rozvoje – spousta služeb i zboží tu prostě není, takže založit firmu s čímkoliv není problém, ale pokud jde o veřejný sektor, je to spíš k pláči. Kdo může a má zájem na vzdělání svých dětí, dává je do soukromých škol, případně mezinárodních škol. Zdravotnictví je takové, že kolikrát doktor řekne „nechte se operovat v zahraničí, tady se nedočkáte“ – ovšem to neplatí o porodnictví, to je tu naprosto vynikající, až bych řekl, že nemůže být lepší.
To vše proto, že stát šetří kudy chodí a pořád se tváří, že jakmile by začal trochu do něčeho doma utrácet, lidi by se utrhli ze řetězu, začali by moc kupovat a spotřebovávat a nastal by div ne hladomor.
Á, tak tahle je to- no, o norském školství pěl ódy jistý maminkovský web a na něm nejde o to, aby se děti něco naučily, ale aby nebyly ve škole stresovány např. nesmyslnými domácími úkoly, druhé téma tam jsou porody, takže je mi jasné,odkud vítr vane. Obraz o nějaké zemi se nedá vytvořit z kousíčků, je potřeba toho vědět víc.
Co se porodů týče, tady jsem to popsal ten náš docela výstižně: http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/357106/Porody-v-Norsku-aneb-inspirace-pro-ceske-porodnictvi.html
Já vím, četla jsem to. Jen by mě zajímalo, jak to probíhá, pokud vše nejde tak hladce. To se taky nikde nepíše, obvykle jen ty ódy.
Nejde-li to hladce, je tým doktorů hned za dveřmi připravený okamžitě vejít dovnitř a dělat co se dá. V takovém případě stačí jenom odsunout závěsy kolem přístrojů a z útulného pokoje je během pár sekund velmi dobře připravený sál. Jenže to je právě to – že ti doktoři porod nevedou, vede ho matka. Doktoři tam jsou od toho, aby pomohli, pokud něco selže.
Nedá mi to – ve článku je argumentováno mj. novorozeneckou úmrtností: Obecně jsou čísla perinatální úmrtnosti v Evropě nízká.
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_infant_mortality_rate#CIA_Czech
Přesná čísla spolu moc porovnávat nelze, protože v jednotlivých státech není jednotná definice porodu a potratu. Např. u nás byla do minulého jara definice porodu mrvě rozené dítě nad 1 kg, živě rozené nad 500 g, pokud přežije alespoň 24 h. Nyní se změnila hranici 500 g, bez další specifikace (snad podle nějaké normy EU) – lze tedy očekávat, že v další statistice si výrazně pohoršíme, protože se nám započítají i některé případy, které byly dříve hodnoceny jako potrat (včetně některých případů ukončení gravidity z genetické indikace…)
Perinatální péče (tedy v Evropě, v rozvojových zemích je to něco jiného) není o porovnávání číslíček – myslím, že jak v ČR, tak i v Norsku je možno natrefit na příkladně dobrá i špatná pracoviště…
Ať vám pěkně roste miminko (f)
O celnících a celnicích bych mohla psát romány. Ne nadarmo se kdysi říkalo „jednotka blbosti = jeden celník“. Protože jsem služebně cestovala velmi často, užila jsem si s nimi svoje a nerada na ty časy vzpomínám. Tu buzeraci, šacování, prohlídky osobních a intimních věcí před dalšími lidmi… děkuji, ráda zapomenu.
Pravda, byly i scénky mírně humorné, kdy maminka mne nabádala, abych si ty botičky trochu zašpinila, aby nevypadaly tak nově a já brečela, že jsem šťastná, že nové jsou a špinit je nebudu a nebudu……. a nejhorší bylo propašovat lyžařské boty, zvané „komíny“, ty se fakt skrývaly dost špatně.
My jsme byli tenkrát na dovolené v Německu a Jirkovi jsme koupili hodinky. Samozřejmě jsme mu je dali na ruku a říkali jsme, že se s nimi nesmí na hranicích pochlubit. A on si je celou cestu „nenápadně“ zakrýval druhou ručičkou. Bylo mu tenkrát šest nebo sedm let. Naštěstí nás nikdo nekontroloval, nevezli jsme jen hodinky také nějaké povlečení a boty.
Kamarádky manžel rodilý Nor je tady v Čechách vždy u vytržení. Kolik máme druhů jogurtů a i jiných věcí.
My byli v Oslu letos a v Drobaku jsme zašli do obchodu.
Pohledem turisty se mi nezdál výběr chudý, ale byl to jen letmý pohled. Koupili jsme si výborné lososí paštiky a i nějakou norskou sladkost. A samozřejmě baleného lososa. Vše bylo výborné.
Kamarádka však říká, to co vy. A do Švédská také jezdí na nákupy.
Míša z Plzně
Omlouvám se, ale ani ta krásná příroda by mne do Norska natrvalo nepřilákala. Navíc jak vidno stát naprosto zbytečně nařizuje nenařiditelné. Stejně tak jako Dánsko, které se snažilo zdanit a zrušit ty škodlivé tuky v potravinách, Maďarsko, kde je zdaněný cukr a sůl v potravinách mimo jiné a do naprosto neslaného výrobku si spotřebitel nebo už kuchař tu sůl narve sám.
Připoměla jsem si lodičky Salamander, které jsem pašovala na noze a aby to bylo alespoň trochu věrohodné v nich celý den chodila. Ty puchejře cítím i po 35 letech
Ono těch zvláštností je tady víc, protože Norsko není v EU. Například jakékoliv zboží nakoupené po internetu je-li v hodnotě nad 200 norských korun (včetně dopravy!) podléhá clu, DPH a administrativnímu poplatku za platbu DPH. V praxi to znamená, že stojí-li něco 201 NOK, pak se platí jen na DPH a administrativní poplatek za DPH asi 160 NOK + clo podle toho, co to je. To se obchází zpravidla dvěma způsoby – obchodníci, kteří mají s Norskem zkušenosti, zpravidla už automaticky deklarují zboží jako dárek a nedávají k němu fakturu (tu pošlou mailem), nebo se využívá poste restante – což je služba švédské pošty, která znamená, že si něco necháte poslat na své jméno na konkrétní poštu (zpravidla Strömstad). Jenže ve Strömstadu jsou pošty dvě, jedna je otevřená každý den od osmi do deseti večer a ta druhá jen přes pracovní dny. Bohužel poste restante umí jen ta druhá, ale když člověk zavolá, ochotně to přepošlou do té, co má otevřeno i přes víkend, aby se to dalo vyzvednout. Pak je dovozní limit 3000 NOK za 24 hodin nebo 6000 NOK, je-li člověk v zahraničí déle, ovšem nutno podotknout, že tohle se celníkům kontroluje dost špatně. Poste restante lidi používají zejména na (zde ukrutně drahé) autodíly, takže tam ani hranice 6000 NOK kolikrát nestačí. Další zajímavostí jsou daně za auta. V Norsku jsou extrémně vysoké. Čím je auto novější, tím jsou daně vyšší, takže nová Octavia Combi, je-li ve slušné výbavě, stojí 350 000 až 400 000 NOK, podotýkám, že 1 NOK je kolem 3,3 CZK. To k daňovým únikům svádí velice. Nejčastější je ten, kterého se dopouštějí zde žijící Evropané, kteří mají legálně právo na to tu být s autem 180 dní od příjezdu, s tím, že se to počítá za osobu, nikoliv za auto. To mnoho lidí překračuje a pak dost riskují, protože registrace auta v Norsku stojí běžně (ten výpočet je dost komplikovaný) za takové 2-3 roky staré rodinné auto kolem 120-150 tisíc norských korun. Upřímně, občas když vidím auta typu šest let starý Opel Corsa s portugalskou značkou, tak si říkám, že nápadnější už asi dotyčný být nemůže, protože který turista by se takovým autem trmácel až z Portugalska. Jinak ale mezi Švédy, Poláky či Litevci je tohle naprosto běžná věc. Dá se udělat i sofistikovanější (legální navíc) daňový únik v případě auta, a to je to, co děláme my. Koupili jsme starší norské auto a necháme na něm v Česku vyměnit téměř všechno, co se na něm vyměnit dá, čímž získáme funkčně nové auto za čtvrtinovou cenu. Samozřejmě v Česku si lidi ťukají na čelo, že do šestiletého auta budeme vrážet ca. 80 tisíc českých korun, ale co je 80 tisíc CZK, když nové auto tohoto typu (Mondeo) stojí v Norsku přes 1 200 000 českých korun a se zahraničním se tu jezdit nesmí?
A tak bych mohl ještě dlouho pokračovat 🙂
Potom se jen zeptám, jak se státu podaří vůbec něco vybrat……
Je to jednoduché – hodně toho táhnou lidi z Vestlandet (Bergen, Ålesund, Haugesund, Kristiansund a podobně), protože ti mají do Evropy opravdu hodně daleko (časově). Jinak v těchto místech je zase obrovská produkce samohonky (hjemmebrent), protože do Švédska je pro alkohol daleko. Proto také přijel expert na metanolové otravy do Čech z právě z Norska 🙂
myslím , že tohle všechno je cizí lidem, kterým je v současné době od 0 do 35 let… když jsme v kině s nostalgií a mnohdy i se vztekem zamačkávali slzu u filmu Občanský průkaz, případně jsme se ježili u seriálu Ve znamení Merkura (o celnících na hraničních přechodech), děti a mladí dospělí na to koukali jak telata na nová vrata (pardon). Tohle snad nebylo možný??? Bylo, bylo…převážejíce boty a záclony z NDR, pěny do koupele a tuhé deostiky, vinyly (LP) z Maďarska, koňak a kořalku z Jugoslávie a Bulharska…nemluvě o zboží z polských tržnic. Jak bylo dobrodružné vyplňování celních prohlášení, kolik slov bylo vymyšleno,aby nahradilo slovo Bota-y. A když si vzpomenu, jak se vezlo nedostatkové zboží na výměnu do spřátelených zemí,aby si tam člověk mohl trochu vyhodit z kopýtka…do Bulharska Larisy, do SSSR silonky a spodní prádlo s krajkou..cokoli…do Jugošky taktéž výrobky naší ELITE…o pašování broušeného skla ani nemluvě…a ten adrenalin, prošacujou nás, přijdou na to,zabavěj,vrátěj nás..řeknou dělejte si s tím co chcete,ale tohle Vám nepustíme….a těch veselých i smutných historek,co traduje,případně co byly zažity na vlastní kůži… neopomenu moment, jak si člověk propašovaného kontrabandu vážil….před 6 lety jsme byli ve Francii, při courání se městy jsme si uvědomila,že krom seniorů nikdo z nás mladších nezírá lačně do výloh, nedrží v upocené dlani „valuty“ a nemusí se rozhodovat,co si koupí a na co už mít nebude…. a to z jednoho důvodu – ve výlohách bylo zboží,co se dá koupit i u nás… trochu mě to zamrzelo, nebylo čím se kochat…(ale jo,to víte, že bylo… památkami- to já raději, než nákupy), ale ten starej známej pocit, človíčka žijícího v socialistickém sektoru, ten se nedostavil. A tak jsem si vezla dobré víno a koňak bez vyplňování celního prohlášení, nemusela jsem do určité doby jít vyměnit zbylou měnu do banky a nepotřebovala jsem vízum a pas..při přejezdu hranic mne nevítal člen pohraniční stráže a neméně důležitý celník..ale čeho jsem si všimla, bylo to ticho,které při projíždění hranic nastávalo…jako by v nás cosi zůstalo…lidi zmlkli,soustředili se na to,jak se stát nenápadnými a vrostlými do sedaček…uvolnili se, až co jsme projeli…a to nic nepašovali….
přeji všem hezký den (h)
Sharka,popísala si to verne,presne tak to bolo a tiež mi to vlastne trochu chýba.To vymýšľanie skrýš v aute,nervy či prejdeme a potom neskutočný pocit víťazstva a uspokojenie,že sme ich pre.urali!!Mala som takú fintu/jednu z mnohých/ Viete,že bývam neďaleko maďarských hraníc a Maďari mali po revolúcii v 56 taký soc.-kap.guláš a bolo tam dostať „všetko“,No a tie fačka,rexony,jablkové šampony a podobne som vypisovala do colného hlásenia pod jednu položku:kuchynská hygiena.A prešlo to-možno aj preto,že som mala alebo známych alebo kúpených colníkov.Celý deň si budem spomínať na najlepšie prechody cez hranice a inak tí Norníci a Norčatá to nemajú búhvíco-aj ich šanujem
Taky si pamatuju na předvánoční zájezdy( my jsme tomu říkali drancovací zájezd) do Německa. Dětské boty, záclony(jednou jsem seděla mojí šéfce na balíku záclon),mandle, rozinky – velice laciné – a spousta dalšího zboží. Ještě mám (a funguje) minutník do kuchyně, ty u nás taky nebyly!
Jste břídilové.
Hranice přejíždím minimálně jedenkrát za měsíc, nebýt cedule a německých textů na značkách, (a méně drncavého povrchu vozovky, i když na D8 to není až tak markantní), tak nevím, že jsem nějaké hranice přejel. V obchodě naházím vrchovatý vozík, zaplatím kartou, (dnes 152€) a: Dnkešén, auf ídrzén, vozík(y), protože jezdíme s kamarády, přeházíme do kufru u auta a hurá nazpátek. Vyjeli jsme v devět ráno, ve dvě odpoledne v klídku a pohodě doma. Proč si dělat nervy, když hranice už prakticky neexistují?
Lidé se vždycky budou ekonomicky. Politikusům navzdory!
Viz naše spotřební daň na benzín…
Kdyby jen spotřební a kdyby jen na benzin. Z patnáctitisícového důchodu utratím v Česku jen něco málo přes pět tisíc za bydlení. Zbytek v Německu. Když to vztáhnu na ten kompletní důchod: kolik % z něj státu na daních odvedu? 😀
Kdo má hodně, je nenažraný a chce ještě víc, nedostane nakonec skoro nic!
Krakonoši, odpověď je snadná – nemáte-li jiný příjem než ten, co jste uvedl, je to letos 0% – daní se až důchody nad 24 000,- měsíčně.
Dobrý, Jendo. Měl jsem na mysli přímé zdanění.
Neměl jsem na mysli daň z příjmu – tu mám nulovou, ale to, co státu vrátím na spotřebních daních a DPH. Když poberu 15.000 a DPH a spotřebky zaplatím jen z 5.000, kolik procent z vyplaceného důchodu ode mne dostane stát zpátky? Ten zbytek totiž utratím v bývalé NDR a manželčin důchod jde celý na spořicí účet.
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dík za nakouknutí do každodeního života Norníků a Norčat (to se mi opravdu líbí (chuckle) )
Tady rozdíly nejsou nikde takové – ale přesto u nás zní němčina (dnes hlavně v hospodách a službách) a příhraniční německá nákupní střediska mají často české popisky i kus personálu…
Tak tak. A nákupní zóna v Ústí nad Labem zeje prázdnotou. Dnes jsem to viděl na vlastní oči, když jsme jeli kolem.