BTW: Vyřčené slovo

Velikonoční neděle mi připomněla jeden starý příběh, který k ní patří. Bylo to ve chvíli, kdy Marie z Magdaly plakala u prázdného hrobu Ježíšova. Nevěděla, kam se tělo podělo, její ztráta jako by byla najednou dvojnásobná.

 

 

V tom uviděla člověka, kterého nepoznala a myslela, že je to zahradník. Že by on tělo odnesl? I ptá se ho: „Pane, jestliže jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho položil a já si ho vezmu.“ A on se usmál, a řekl jen: „Marie…“ a ona ho poznala.

A to je ten okamžik, který mě zajímá. Představte si, jak jí muselo být. Ve chvíli nejhlubšího zoufalství na ni promluvil ten, kdo byl ztracen. Na okamžik tam byl, a usmál se na ni. Daroval jí něco, po čem toužili a touží nesčetní lidé – slovo od člověka, kterého nám vzala smrt.

Skoro každý, mě nevyjímaje, má pocit, že svým drahým, kteří odešli za Duhový most, neřekl vše, co mělo být řečeno a dal by strašně moc za to, kdyby tu příležitost ještě dostal. Proto ta slova říkáme a doufáme, že oni je jakýmsi způsobem slyší. Víra v tom pomáhá.

Ale mě napadla ještě jedna věc. On člověk kolikrát dluží slova i živým lidem. V čase nebo nedorozumění ztraceným příbuzným či kamarádům. Tam jsou překážky jiné, zdaleka ne tak neprostupné, jako je smrt, ale často i tak těžko překonatelné. Aspoň na první pohled. Nebo pocit.

Může tam být nepochopení, křivda, nerozvážně vyřčená zlá slova. Nebo jen člověk pořád nemá čas a v duchu se obhajuje: „Samozřejmě, že mu zavolám. Zítra, nebo příští týden! Až toho nebudu mít tolik.“ A kolikrát se ten příští týden protáhne na léta.

A tak si při té Velikonoční neděli udělejte takovou malou inventuru nevyřčených slov. Potom vezměte do ruky telefon a zavolejte s pozdravem, vzpomínkou a třeba i omluvou. Uvidíte, že největší dárek nakonec dostanete právě vy  (inlove)

 

Aktualizováno: 31.3.2013 — 08:18

75 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jo, ta Dede mě dostala. Kromě mé vlastní lítosti mi to připomnělo onu moudrost o 4 věcech, které nelze vrátit zpět: Kámen, který jsi už hodil; slovo, které jsi už vyřkl; příležitost, kterou jsi už promeškal, a čas, který už uplynul. Asi bychom to měli mít na paměti.

  2. OT Dostala jsem e-mail s upozorněním že tento měsíc má kupodivu 5 pátků, 5 sobot a 5 nedělí.
    Prý se to stane tak jednou za 823 roků. Ale o tom že by ta skutečnost měla posunout příchod jara a způsobit to neustálé sněžení tam nestálo ani slovo. :O (think)

    1. S tímto musím polemizovat, to bude nějak zmatené či nepřesné. 5 pátků, 5 sobot a 5 nedělí má každý měsíc, který začíná pátkem a má 31 dní, což se obvykle najde když ne každý rok, tak minimálně každý druhý. Je-li nějaká zvláštnost, která je jednou za 823 let, tak se k tomu určitě pojí ještě nějaká další podmínka, ovšem nenapadá mne jaká.
      Jinak k dnešnímu článku musím říci, že ta úvaha je naprosto pravdivá. Tak asi také budu zpytovat svědomí.

      1. OK, musím se přiznat že jsem předala jak jsem koupila a ani na chvilku jsem se nad tím nezamýšlela a nekontrolovala jak to doopravdy je. Ono tam ještě stálo že to znamená bohatství a jestli e-mail přepošlu známým a tak dále a tak podobně. Tyhle dopisy přímo nenávidím ale sdělení se mi zdálo zajímavé.
        Schválně jsem nakoukla do loňského kalendáře, měsíc s pěti pátky, pěti sobotami a pěti nedělemi jsem tam nenašla. (shake) Víc starých kalendářů nemám. :O

        1. Podívala jsem se na hoax.cz a poprvé se dopis vyskytl v r. 2011. Zmíněná kombinace dní se objevila např. v červenci 2005, říjnu 2010, červenci 2011 atd.

          Jestli projdu, přeji všem krásné Velikonoce!

  3. Máš pravdu, Dede. Někdy člověk opravdu nestihne, to co měl, a druhou šanci nedostane. Připomněla jsi mi krásnou povídku od Raye Bradburyho, jmenuje se Přání (odkaz na pdf ne a ne a nemůžu najít). Tam dostal hrdina druhou šanci, my ji nejspíš mít nebudeme. Asi půjdu do sebe a zvednu telefon (h) .

  4. Zdena b. p. – mi to sežralo komentář, takže stručněji.
    Mám to vymyšlený – mám moc ráda cestu kolem Smutnýho potoka, kde mám taky svoje stromy, hlavně jeden stařičkej kaštan, kterej už byl starej, když jsem byla malá holka. Ten potok je vlastně hrozně hlubokej zářez do země a jsou tam všelijaký zemní proudy a zóny, tak tam se to bude strašit jedna radost.
    A já dám do závěti, že musej dědicové sehnat novej mladej kaštan, můj popel smíchat s tím nejlepším substrátem, vykopat na břehu potoka jámu a ten kaštan do toho zasadit. A tak tam porostu a každej den mezi 12 a druhou se budu kolem potoka procházet a strašit tůristi a lázeňáky. A když mi bude smutno, tak si o půlnoci skočím za Bílou paní na zámek. 🙂

    1. Měla jsem kamarádku, která vždycky prohlašovala, že se chce nechat po smrti spálit a rozsypat kolem hospody, do které rodina a přátelé každý týden chodili, aby se s nimi mohla často vidět. Když pak nenadále zemřela, dali jí urnu do hrobu – strašně daleko od té hospody. Ale dali ji do hrobu vedle její švagrové (se kterou se měly rády – kupodivu – v jiných rodinách to tak nebývá) a mezi jejich urny dali balíček karet, aby si holky mohly zahrát kanastu jako dříve.

  5. Děkuju za milé komentáře – tohle není téma, o kterém by se snadno diskutovalo, přemýšlení jde líp, pokud si ho člověk dovolí. Někdy totiž ještě Bolí i ta vzpomínka.
    Jinak sotva probíhám, Dům je stále plný a já se raduju (h)

    1. raduj se z plného domu – protože to je úžasná radost (inlove)
      Ehmmm – zkoušeli jste někdy na jedno vajíčko voskem vepsat celou abecedu?? Do „housenky“?? Co by bíba neudělala… i když už dávno není bíba (chuckle)
      Mám tak hezká voskovaná vajíčka a to jedno je hrbaté a neelegantní. Ale je čitelné (wait)

  6. Přiznám se, že víc než nevyřčená slova mě v mysli straší nevyřčené otázky – nebo spíš odpovědi, které jsem nikdy nedostal. O osudech dědy legionáře a jeho mladé ženy, jejich tří synů, kteří se nikdy nedostali do Čech… děda o tom do své (poměrně časné) smrti odmítal mluvit, bábinka rovněž, obvykle s odůvodněním, že jsem na takové povídání moc malej. To jsem asi byl, ale když jsem povyrostl, už se nebylo koho ptát…
    Díky za nedělně velikonoční slovo, Dede – vzpomněl jsem si na tvé „apokryfní“ nedopovídky, moc se mi líbily…

    1. Taky mě trápí, že se už nemám koho zeptat. A čím jsem starší, tím víc otázek se rojí.

  7. 🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂

    Chudý člověk zabloudil v lese, a když nastala noc, zjistil, že s sebou nemá svou modlitební knížku. Tu vyslal k Všemohoucímu tuto prosbu: „Dobrý Bože, provedl jsem hloupost, zapomněl jsem doma modlitební knížku. Mám ubohou paměť, takže neumím odříkávat modlitby zpaměti… Ale Ty, Pane, Ty přece všechny ty modlitby znáš – a tak já prostě odříkám všechna písmena abecedy a ty si je správně sestavíš do modliteb.“ A Všemohoucí shledal tento způsob modlitby – pro jeho upřímnost – cennějším než všechny ostatní modlitby, které toho dne vyslechl.

    (coffee) Vinšuju všem přítomným klidný sváteční večer a hezky se vyspinkejte. (coffee)

  8. Někdy nebylo řečeno, co mělo být, také proto, že je těžké najít to pravé slovo, ten vhodný okamžik.
    A už vůbec není jisté, že slovo bude stejně vnímáno druhou stranou.
    Příklad oslovení Marie Ježíšem, je krásný a dává naději.
    Ale ani tenkrát to nebylo tak snadné.
    Když Ježíš trpěl na kříži, tak slíbíl jenomu z dvou darebáků, že ještě dnes bude s ním v ráji.
    Jistě krásné podobenství o tom, že na pokání nikdy není pozdě.
    Ale hle!! Lumpové celého světa radostně zvolali“: toť krásná zpráva, můžeme loupit, vraždit, lhát , neb na pokání je vždy dost času“!!

    A když Ježíš, jenž se z lásky člověkem stal i s jeho slabostmi, zvolal na kříži :“Ach Bože proč jsi mě opustil, tu pod křížem stáli zděšení ti co ho následovali.
    Obloha se zatáhla za obrovitého hřmění.A Ježíš skonal.V tom hřmění už asi málokdo zaslechl setníkovo zvolání:“ Toto byl věru syn Boha!!“
    Dav odcházel od kříže a již se ozývalo první reptání. To že byl syn boží?! Pro něho jsem vše opustil a následoval ho. No nic, jdu se podívat jak vypadá moje živnost . V neděli jdu do chrámu, Kaifáš umí tak krásně kázat, jak jen jsem mohl na to zapomenout !!

    1. Připomnělo mi to Apoštola pro třetí tisíciletí, www. A zrovna dnes jsem na něj hodně myslela. Někdy se to pravé slovo v pravý okamžik povede nalézt. To je také naděje.

    2. Trochu mně to připomíná, jak císař Hadrianus kdysi řekl rabínovi Jošuovi ben Chananija: „Přál bych si spatřit vašeho Boha.“ Rabín poradil císaři, aby si stoupl a díval se přímo do slunce. Císař to chvíli zkoušel, ale pak odvrátil zrak: „Nejde to! Je moc jasné a oslepuje mě!“
      „Když nedokážeš hledět do slunce, které je jen Božím služebníkem,“ pravil rabín, „jak by ses mohl dívat na Boha?“

  9. Dede, to jsou krásná slova.
    Někdy nestačíš poděkovat, uděláš něco špatně. Jindy stačí jen úsměv, jméno, stisk ruky… a může být napraveno.
    Já ted překypuji vděčností k majitelům „mých“ psů. Byli jsme na výstavě V ČB – sešlo se mi tam 6 odchovů ze 3 různých vrhů. A výsledek – ještě pořád tomu nemohu uvěřit. Ze všech 6 ani jeden neodešel bez pořadí. I drobná nedodělaná Debora skončila 4 (z 9 fen). Jinak jsme měli na 4 psy CAC (Derry, Tia, Elwood a Scotty), na jednoho res. CAC (druhý ve své třídě za výstaním matadorem – kluk byl prvně v životě na výstavě, oba vykulení a hned takový výsledek). Scotty a Elwood dodělali Šampiona ČR a Scotty měl ještě CACIB, BOB (nejlepší pes plemene) a BIG 2 (druhý ve skupině všech slídičů retrívrů a vodních psů). Chlubím se jak malá holka, ale ještě jsem se z toho nevzpamatovala. Díky všem majitelům (ale hlavně za to, že mají své psy rádi).

    1. Hmm, předpokládám, že to psala Eva Ž. Ale je to vlastně jedo, páč jste skvělí a báječní a máte nádherné pejsky. A taky fůru štěstí a dobré oko na budoucí páníky miláčků vymazlených. GRATULUJUUUU (sun) (*) (clap) (rose1) (rose1) (rose1)

    2. Gratulace převeliká!
      Musí to být báječný pocit a opravdu ti ho ze srdce přávidím!
      (y)

    3. Gratulace převeliká!! Moc moc přeju a doufám, že i já se jednou dočkám coby chovatelka…. (blush)

    4. Evi , jsem tak ráda, že se vaše práce a pečlivost kolem chovu tak dobře zúročuje. Blahopřeju a posílám srdíčko, které mi nejde nakreslit.

    5. Evo, moc gratuluju! (inlove) To je nádherný úspěch a určitě se ti v ruce líp drží mop, když uklízíš po smečce dalších nadějných odchovů (chuckle)

    6. (wave) krásné výsledky. Máš fajn páníky, pracují s psisky a ti jsou vidět. To konkurence určitě pláče (chuckle)

  10. Nejen že často nestačíme řici druhým co jsme dlouho chtěli ale také zjišťujeme že jsme se nestihli zeptat na spoustu věcí a naši blízcí nám s těmi vědomostmi odcházejí. Pak už se můžeme jenom domnívat jak se ta či ona událost vyvíjela. Skutečnosti nám zůstanou utajené. A to přes to že dnes máme tolik prostředků k rychlé komunikaci a vzdálenost mezi námi není na překážku.

    Ale zůstane po mně něco až přijde moje chvíle? Počítač půjde do šrotu, telefonické rozhovory zůstaly viset v éteru. Dopisy jsem dříve psávala ale i ty se často spalují či jinak likvidují. Normální domácnost není museum. Až nebudu pak nebudu, musím s tím počítat. Nějaký čas si třeba někdo vzpomene ale potom zmizí i ti kdo vzpomínali. Jenom ti nejvýznačnější budou zmiňováni delší čas.

    Dopisy a záznamy našich předků byly možná jistější zdroje. Mám kopii jakéhosi deníku mé babičky Barbory. Ale ona zaznamenávala jen těžké chvíle samoty když její muž kapelník a muzikant cestoval po Švédsku, v Anglii či na Islandu. A nebo když jí zemřelo některé z jejích dvanácti dětí. Nakonec jí zůstaly jenom čtyři.

    Dokud tu jsme můžeme někoho potěšit či povzbudit, záznamů o tom není třeba. 😉 (happy)

  11. Hmm, už mě párkrát mrzelo, že jsem nemohla někomu říct víc pár slov… na druhou stranu občas by to bylo pár peprných slov! Ale vždycky víc mrzí ta nevyřčená milá slova.
    LA, všechno nejlepší k narozeninám.
    Děkuji všem za milá přání k Velikonocům, mám potíže dostat se na Zvířetník, a tak moc nepřispívám.

  12. Milá Dede, díky ! Musela jsem na chvíli odejít od článku, nejvíc u srdce mně píchla ta myšlenka, která mi létá často hlavou a to, že už se nemám koho zeptat, jak to,či ono, kdysi bylo,mně už odešli všichni. Jen jsem měla to štěstí, že jsem ke sklonku života mojí maminky,která už nic nevnímala a nikoho nepoznávala,s ní mohla pobýt tak, jak to bylo vždy mým přáním. (h) (wave)
    Přeji všem krásnou Velikonoční neděli.
    Od rána raného kmitáme a odklízíme kupy sněhu. UF!

  13. Diky za bajecnej text, jak pravila babicka: Vyrcene slovo ani parem volu do huby nevratis…jeste se odhodlat to cislo vytocit…

  14. Jj – svatá slova, jen nevím, jak to ta Dede dělá, že mně vždycky naskočí vzpomínky téměř apokalyptické.
    V tomto případě mě okamžitě napadlo, že bych ještě potřebovala sprdnout dodatečně babičku. Protože totiž čerstvě umrlá babička strašila způsobem takřka nepřípustným. Tedy ona moje máti měla vždycky svérázný humor…

    Umřela si takhle v pátek ráno před půl sedmou a špitál poslal obvyklý telegram. Leč telegram se ocitl u sousedky ve schránce a já netušila ničehož. Takže jsem se odpoledne klidně sebrala, ve 3 dorazila na návštěvu do špitálu, otevřela dveře a uviděla prázdnou postel. Hrklo ve mně jak v pendlovkách a honem jsem odchytila sestru, kterážto odkvačila pro pana primáře. Pan primář netušil, že nevím a tak měl pocit, že se kdesi flákám, místo abych se v slzách hroutila na prahu léčebny již od božího rána.
    „Soustrast“, plivnul po mně s rukou v kapse, z čehož jsem pochopila, že babička je kdesi v márnici. Načež mě pan primář seřval, že babička se pere a mlátí pacienty.
    Lapala jsem po dechu a marně přemýšlela, jak se osoba téměř v bezvědomí může vůbec dostat z postele, natož někoho mlátit.
    „Ona obživla a někoho zmlátila“ tázala jsem se vytřeštěně a logika děje mi jaksi unikala.
    Po delším dohadování vyšlo najevo, že babičce se to asi 15 minut před smrtí nějak pomotalo v hlavě a rozhodla se, že si to s tím světem ještě vyřídí. Nafackovala druhé babičce, poprala se sestrou a v klidu zesnula v pánu. Pan primář se nějak nemohl zbavit pocitu, že je to moje vina.

    Poněkud rozvrkočena jsem se odebrala domů a zašátrala v almarách po něčem, co by mohlo sloužit jako rubáš do rakve. Druhý den ráno jsem pak naklusala na patolku na Karlák, že jako nesu šaty. Paní byla milá a zalistovala v kartotéce: „Vaše maminka tu není“, oznámila mi. „To ona asi bude na II. patologii.“ Dokonce tam ochotně zavolala.
    Telefon pokládala, jakoby se jí nechtělo. „Tam taky není“, sdělila mi v rozpacích.

    Běhala jsem po Praze, jak Berýška po stopě a honila funebráky. V jedné ruce balík s hadrama do rakve, v druhé ruce za mnou vlál aplégr, fňukal, že ho bolí nožičky a dožadoval se sdělení, kde ta babička vlastně je.
    „Ani nevím, miláčku“, odpovídala jsem z posledních sil. „Nejspíš ji funebráci vytrousili do kanálu.“
    Aplégr mě prakticky a věcně směřoval k Botiči, neb tam přece kanály ústí. Napadala mě jen Ofélie, ale nechtěla jsem to rozebírat.
    Nakonec jsme skutečně dorazily nedaleko Botiče na soudní patologii. Jak se ukázalo, v daném špitále nevěděli, že babička má rakovinu a tak jim vyšší míra anestetik v krvi byla nápadná.

    Takže kdyby čistě náhodou babička hodlala vstát z mrtvých, tak bych jí vysvětlila, že se straší slušně a pozůstalí se darebně nebuzerujou!
    😉

    1. ježišmarjáááááááá, Rputi, po přečtení článku a prvních komentářů jsem se tak nějak svátečně duchovně usebrala – a ty takhle!!! :O

      „Aplégr mě prakticky a věcně směřoval k Botiči“ – nelze se nesmát, to prostě není možné 😀 😀 😀

      a je tedy pravdy, že tvoji maminku živě vidím v barvách, jak na vás seshora kouká a silně ji podezírám, že v tom zmatku měla prsty – a ještě se tím bavila (inlove)

        1. Rputi, nepochybuji ani v nejmenším 😉 (chuckle)

          a víš že se těm skriptům říkalo HNUSFIALOVEJ ?? nechápu proč, já to měla ráda (inlove)

            1. Ale u nás se něčemu opravdu hnusnýmu říká „fialovej hnus“ a vlastně nevím, z čeho to pošlo 🙂 Máme to jako rodinné rčení, říkali to už naši.

    2. Rputi, jak to děláš 😀 (y) !
      A když jsme tak u těch nebožtíků…. zřejmě jsem se včera v ZOO dorazila, takže v krku bóólí, z nosu teče a tak… a vzpomněla jsem si, jak tchán nejraději při těchto příležitostech říkával „a někdo nemá ani to“ 😛

    3. Rputíííí!

      Náhodou maminka odešla stylově – myslím, že se tak dlouho prala se životem, že ani v té poslední minutě nemohla zůstat jenom tak pasivně ležet! No a to, že tě tak honila po patolkách … ona věděla, že je třeba tě nějak zaměstnant, aby ses v tom prvotním žalu moc nebabrala a nesložila se. Čest její památce.

        1. (rofl) (rofl) (rofl) Tak to je škoda, že se nedožiju a nevypátrám, co přichystáš svým potomkům ty. Neříkej, že toho pikolu necháš u sebe (chuckle) (dance)

    4. Milá Rputinko, nějak se mi tu neobjevil komentář, tak znovu jen stručně: RPUTÍÍÍÍÍÍÍÍŠŠŠŠŠŠ SENZAČNĚ! (y) (h) (rofl) (whew)

  15. Milá Dede, díky za tohle připomenutí. V dnešní uspěchané době hrozí, že sotva řekneme všechny ty věci, co jsme chtěli. Leckde už to nestihneme. Je dobře na to myslet (inlove) .

  16. Krásné povídání…Ano, každý z nás má v duši svůj dloužek, který už nesplatí. Proto dokud můžeme, dávejme lásku a úctu najevo. Ten potvůra čas hrozně rychle letí.

  17. Dede, díky za krásné zamyšlení (h)

    Sněží a od noci napadlo cca 12 cm těžkého mokrého sněhu. A už byly první nehody a polámané končetiny, neb to klouže, a hodně.

  18. Milá Dede (inlove) , děkuju Ti za silné velikonoční zamyšlení.
    Poslední dobou mi nebylo nejlíp a právě darovaná slova mi hodně pomáhala a pomáhají. Děkuju všem, kdo mi je věnovali, ať již byla vyřčená nahlas, nebo v duchu. (h) (f) (h)
    Také vám děkuju za všechna krásná velikonoční přání, která mi přišla. Letos jsem nezvládla žádné připravit, tak vám přeju co nejkrásnější velikonoce alespoň touto cestou. (h)

    Milá LA (inlove) , přeju Ti všechno nejlepší k narozeninám.
    (f) (sun) (music) (^) (d) (dance) (f) (sun)

  19. Dobré nedělní ráno, moc krásné a pravdivé povídání, Dede a moc za něj děkuju. Taky dlužím zavolání pár lidem.
    Jinak hromady sněhu odházeny, Sisska prohlásila, že vstávat nehodlá, ven jsem jí musela hodně přemlouvat, což u ní není běžné a teď už zase spí stočená do klubíčka.
    Všem moc pěkné i když bílé velikonoce.

    1. Milá LA všechno nejlepší k narozeninám. (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)

    2. Milá LA, všechno nej,nej, nej a hlavně to zdraví ! Hodně zážitků s krásnými, nezapomenutelnými Spartaky a lidí kolem nich. (h) (handshake) (rose1) (f) (sun) (d) (wave)

    3. Milá LA – krásné narozeniny, hlavně zdraví a dobré lidi kolem sebe. (rose1) (rose1) (rose1)

      1. Taky se přidávám (inlove) (handshake) (rose1) (rose1) (rose1) (^) (d) (sun) a hlavně pevné zdraví 🙂

    4. Všechno nejlepší, milá Lucko, hlavně hodně zdraví! (inlove) (h) (f) (sun) (party)
      Jak se daří tobě i Anežce? (wave)

  20. Tak jsem předběhla Xerxovou, ta buď odhazuje tuny sněhu, nebo se ještě neprokopala k síti. Zdravím všechny s bílým ránem letního času, na Velikonoční neděli. Na JM, sever od Brna opět leží ohnuté větve pod tíhou mokrého sněhu.

    Dede, moc krásné téma. Pro mne obzvlášť, maminku zatím mám, ale už mnohdy nechápe, co jí povídám.

    1. tady vůbec nesněží (chuckle) Zatím (wave) Dokonce občas ze šedého nebe vykoukne něco jako kříženec slůňa s měsícem… je to bílé, moc to nezáří, vůbec to nehřeje, ale je to… (sun)
      Byli jsme vyběhat Betku u říčky Mohelky – pozdravili jsme kostelík v Letařovicích a projezdili malé silničky Českodubska. Jaro nikde nevidět – pokud nepočítám pár trsů sněženek

      1. To mi ani neříkej, to jste se nemohli alespoň na čaji stavět? Sice tady není moc sněhu ale je tu taky hnusně. Tady se taky dá běhat okolo Mohelky ;( Já bych tak ráda viděla Betku, chtěla bych ji pomazlit. (dog)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN