Milí Zvířetníci, řekli jste si o to, takže zde je můj bylinkový rozhledníček. Podotýkám, že mám s bylinkami už velmi dlouhou zkušenost, jelikož mne fakt nebavilo lítat pěšky po dalekém i blízkém okolí a shánět si potřebný materiál, když už jsem si na kolo netroufala, takže jsem si na zahrádce zřídila svůj bylinkový oddíl a pěstuju si tam pro radost i užitek nejen svůj, rodiny, ale taky pro své přátele a blízké vlastní rostlinky.

Doufám, že se i vy ozvete se svými zkušenostmi s pěstováním a zahradničením. Další díl by se měl týkat zemdleliny (promiň mi louk, mou drzost, ale jsou tu i tací, kteří by si to chtěli taky přečíst a vzdělat se, pokud jsou zahradnickými začátečníky). A uvítám jakoukoliv věcnou připomínku a námět na jakoukoliv změnu pěstebního postupu od dalších a snad i zkušenějších zahradníků z vašich řad.

Bylinkový manuál

Všechny níže uvedené rostlinky si můžeme sice vypěstovat ze semínek, avšak daleko jednodušším řešením je když dostaneme oddělky rostlinek přímo ze záhonu nějakého zahrádkářsko-bylinářského pěstitele a šílence, jakým jsem já sama, nebo si je můžeme opatřit i ve volné přírodě, pokud je tam opravdu bezpečně poznáme.

Důležité zkušenosti z mé praxe

Pokud budeme na vysetí semen používat jakoukoli zeminu z vlastní zahrádky nebo i z vlastního či cizího kompostu, pokaždé potřebné množství odměříme a upečeme v troubě. A to i v obchodě zakoupené zeminy či substráty. Pečením předejdeme padání klíčících rostlinek, výskytu mšic, molic a dalšího savého a žravého hmyzu, který by rád cizopasil na našich mladých rostlinkách. Tohle pečení i zakoupené zeminy (bohužel právě té zakoupené!) dělám už delší dobu a tím docela úspěšně předcházím zbytečným postřikům proti škůdcům. Pokud mám rostliny doma na oknech, nemusím se bát, že mi je molice neb jiná havěť bude ničit.

Pokud zaséváme semena bylinek, výsevní misky, které mají ve dně odtokové otvory, naplníme upečenou zeminou, označíme názvem rostliny i datem výsevu a pak substrát hodně prolijeme odstátou vodou, ale po chvíli přebytečnou vodu z podmisky vylijeme mimo.

Teprve poté sejeme semínka bylinek. Ta drobounká (tymián, majoránka apod.) jen mírně vmáčkneme do povrchu zeminy, ale už je nezasypáváme. V dalších dnech oseté misky nezalíváme do misky, ale do podmisek, nebo je jemně rosíme odstátou vodou z postřikovače.

A nyní k jednotlivým bylinkám:

Řepík lékařský – trvalka nebo taky podle podmínek jen dvouletka

Semena řepíku musíme před vysetím stratifikovat. Na podzim, kdy semena dozrají, je sesbíráme a vložíme do mírně vlhkého písku. Vlastně až do začátku jara je uchováváme v chladnější místnosti a písek udržujeme stále mírně vlhký. Teprve zjara semínka zasejeme do zalitého výsevního substrátu, který ještě předtím promísíme s několika lopatkami písku a případně zalíváme pouze mírně, zespodu, do podmisky. Po vzejití a zesílení rostlinek je přesadíme do níže uvedených podmínek.

Sázení a pěstování

Řepík roste velmi dobře i na suchých, na živiny velice chudých, třeba kamenitých, ale hlavně hlinitopísčitých, propustných, osluněných, ale i jen mírně zastíněných půdách. Nesnese přemokření, ale sucha snáší dobře, jelikož je suchomilný. Každým rokem po sklizni přihnojíme rostlinky hnojivem NPK, aby bylo dost drogy i v další sezóně.

Sběr a sušení

Sbíráme (nůžkami stříháme!!) za suchého a slunečného počasí plně rozkvetlou nať, cca 3 cm pod posledním rozkvetlým kvítkem na stvolu rostliny. Vyhýbáme se tím tomu, aby sbíraná droga obsahovala více semen (takových drobných, zelených, pichlavých a docela všeho oblečení se chytajících kuliček). Příliš velké množství semen drogu znehodnocuje.

Stonky i s květy vážeme do menších svazků, které co nejrychleji sušíme zavěšené v průvanu, ale hlavně ve stínu. Suchou drogu však uklízíme teprve tehdy, kdy je dokonale suchý jak květ, tak i stonek – pokud doporučení nedodržíme, namáhali jsme se zbytečně, jelikož nedokonale usušená droga rychle zplesniví.

Šalvěj lékařská – trvalka, neopadavý, stále zelený keř

Sázení a pěstování

Šalvěj doslova miluje vápencový podklad, závětří, velmi ostré, sálavé a dlouho trvající slunce, třeba až sluneční úpal, proto se místo, kam ji vysazujeme, musí nejprve dobře vybrat. Už na podzim vyhloubíme sázecí jamku, kterou dost vyvápníme (hašeným vápnem, mletým dolomitským či obyčejným vápencem). Dobře vše promícháme se zeminou a necháme být do jara. Brzy zjara nově vysazené sadičky před zimou (hlavně kolem „zmrzlých“) zakryjeme vrstvou listí. Po odkrytí listí koncem jara seřízneme staré stonky až na 3-5 cm, aby vyrostlo co nejvíc nových listů.

Šalvěj naprosto nesnáší chlévskou mrvu a jakékoli jiné organické hnojení, přemokření, nebo bohatější zalévání, průvan a stín. Necháváme tedy již zakořeněné rostlinky šalvěje v naprostém suchu a bez jakéhokoliv zalévání po celý rok, protože šalvěji stačí bohatě jen vzdušná vlhkost (třeba déšť, sníh, mlha, nebo rosa).

Několikrát za vegetační dobu (tak jednou měsíčně) vezmeme 1,5 litrovou petláhev, do ní vsypeme dvě vrchovaté lžíce mletého vápence, pěkně obsahem protřepeme, přelijeme ho do postřikovače a touhle vzniklou emulzí listy rostliny, ale částečně i kořeny, pěkně postříkáme. Pozor!! Rostliny stříkáme jen za stínu, nikoli za plného slunce, aby se listy pod kapkami emulze nespálily.

Šalvěj je stále zelená a olistěná celou zimu, a to i pod sněhem, takže kdykoli je možné mít k dispozici hrstku listů na hojivý výluh. Šalvěj je možné pěstovat i v dostatečně velké a hlavně hluboké nádobě, ale je nutné, aby se nepřelévala, či raději se nezalívala a poskytl se jí dostatek vápníku, jinak uhyne.

Sběr a sušení

Listy k sušení sbíráme v poledne, za zcela suchého počasí, krátce před rozkvětem květenství. Můžeme řezat i celé stonky, ale jen nad třetím vijanem listů a pouze do půlky října. Pozdější sklizeň nedoporučuji, protože později ořezané rostlině hrozí vymrznutí. Jednotlivé listy sušíme jen v jedné vrstvě (snadno se zapařují!), celé stonky sušíme v malých svazcích, zavěšené, obojí ve stínu a v průvanu.

Tymián – trvalka, ale vymrzá

Je to opět výrazně suchomilná a vápnomilná rostlina, takže ji mírně zalijeme jen krátce po vysazení, ale po ujmutí a zakořenění už rostliny nezaléváme! Výsev semen provedeme na povrch substrátu. Tymián vysazujeme na plně osluněné, před větrem a zimou chráněné místo.

Nesnáší přemokření a kyselé půdy, má rád sice stejné podmínky jako šalvěj, levandule, dobromysl nebo oregano a řepík, ale jeho pěstování má proti výše jmenovaným bylinkám jedinou velkou odlišnost. – tymián má rád a vyžaduje přihnojení organickým hnojivem (hnojem). Po každé sklizni ho přihnojíme ještě trochou ledku vápenatého. I během vegetace rostliny tymiánu postřikujeme na list emulzí vápence jako šalvěj i a levanduli.

Sběr a sušení

Provádíme seřezáváním stonků asi ve výši 8-10 cm, na počátku kvetení, ale jen do první poloviny září. Nať řežeme za sucha a krátce po oschnutí rosy-tedy brzy dopoledne. Sušíme opět v malých svazečcích, zavěšených v průvanu. Hlavně během sušení s natí zbytečně nemanipulujeme, aby se nerozdrobila.

Mateřídouška je ze stejné čeledi jako tymián, tudíž se vysévá a taky pěstuje zcela stejným způsobem jako on. Osobně doporučuju nechat aspoň kousek (oddělek) zakořeněného tymiánu i mateřídoušky raději doma v delším truhlíku, kde jsou stále při ruce čerstvé a hlavně nikdy nevymrznou. Tymián se v delším truhlíku začne plazit, rozrůstat a větvit. Venkovní tymián i mateřídoušku je nutno dokonale na zimu přikrýt vrstvou listí a chvojím, jelikož v tuhých zimách velmi snadno venku vymrzají.

Levandule – trvalka, ale vymrzá

Výsev

Levanduli jsem osobně ze semen nikdy nesela, dostala jsem vždy jako odkopek rostlinky, takže tohle neumím.

Sázení

Levandule má ráda zcela stejné podmínky jako řepík, šalvěj a tymián, avšak stejně jako výše uvedený tymián snáší přihnojení chlévskou mrvou a ledkem vápenatým. Levandulové rostliny postřikuju během vegetace výše popsanou emulzí mletého vápence a stříkám ji i na zem kolem jejích kořenů. Lze stejně jako u výše uváděných vápnomilných rostlin během vegetační doby lehce poprášit mletým vápencem povrch zeminy kolem rostlin, a to několikrát za rok.

Levanduli taky hnojím často během vegetace a na podzim jí dodávám ledek vápenatý i kravinec. Též lze k rostlině přidat čisté, bezslámové kobylince, ale ve zkvašené a naředěné formě. Ty při svém rozkladu dodají kořenům nejen živiny, ale i potřebné teplo. Levandulové rostlinky stejně jako u tymiánu na zimu zakrývám, jelikož velmi snadno vymrzají. Pozor: z keře levandule sestřiháváme až dvě třetiny stonků, ale pouze na jaře, kdy po sestřihu bohatě obroste a dobře vykvete.

Sběr a sušení

Sběr se provádí pouze za sucha, při plném rozvití květů na cca polovině rostliny. Pro kosmetické účely (výroba olejů) se sbírají celá okvětí, ale jen těsně před plným rozvinutím poupat

Třapatka nachová – Echinacea purpurea – trvalka

Výsev

Semínka vyséváme do výsevní misky, do upečené a zvlhčené zeminy, těsně pod povrch substrátu, do něhož je jen mírně zatlačíme a zasypeme 2 mm tenkou vrstvičkou zeminy.

Pěstování

Echinacea vyžaduje podobné podmínky jako výše uváděné rostliny. Třapatkové sazeničky nebo odnože sázíme a pěstujeme na dobře vyhnojeném a co nejvíce osluněném záhonu se snadno propustnou zeminou. Zde rostliny dokážou vytvořit spousty odnoží a dorůstají až do výšky 80-100 cm a též velmi dobře kvetou.

Rostliny se nesuší, ale sbírají se a rovnou se zpracovávají celé stonky s květy a listy a taky s kořeny. Celé rostliny se po omytí a osušení kořenů rozsekají nadrobno a nakládají se do 60% lihu, dělá se z nich tinktura – na 500 ml 60% lihu se dává 140 g celé rozsekané rostliny. Základ tinktury se dobře uzavře a dá se do chladna a temna na 14-21 dní zrát.

Každý den se obsahem nádoby potřese. Po uzrání tinktury se obsah scedí přes jemné plátno a lihový extrakt se užívá. Bereme 1 čajovou lžičku každé ráno nalačno. Užíváním se zvyšuje imunita organismu.

Meduňka lékařská – trvalka, avšak strašně snadno rozmnožitelný skoroplevel

Sejeme ji stejně jako majoránku a tymián. Vzrostlé sazeničky meduňky sázíme do plně osluněného a teplého závětří, zem má být více alkalická, čili zase dobře předem povápněná, a taky hluboko zrytá, kyprá, hlinitopísčitá. Ani meduňka nemá ráda organické hnojení (chlévskou mrvu), takže ji hnojíme pouze kompostem nebo strojenými hnojivy, hlavně ledkem vápenatým. Zacházíme s ní během vegetace podobně jako se šalvějí.

Sběr a sušení

Nekvetoucí nať meduňky sklízíme za chladného a suchého odpoledne, nesmíme ji však mačkat, aby nehnědla a neměla chuť sena pro králíky. Řežeme (stříháme ostrými nůžkami) jen nedřevnaté části rostliny i s listy. Sušíme vše ve stínu, v průvanu, v tenoučkých vrstvičkách, bez mačkání a zbytečné manipulace, co nejrychleji. Poslední sklizeň musí být nejpozději do konce září, ne později, jinak více a později ořezaná rostlina vymrzne.

Důležité upozornění ohledně meduňky na závěr zní: meduňka prokazatelně velmi vydatně odvápňuje celý organismus, proto se pití meduňkového nálevu vůbec nedoporučuje těm, kdož mají osteoporózu nebo jakýkoli problém se vstřebáváním a příjmem vápníku.

Dobromysl – trvalka

Dobromysl má podobnou rozmnožitelnost jako meduňka. Semínka jsem nikdy nesela, dostala jsem pokaždé jen oddělek rostliny, která velice rychle odnožuje a záhon i zahradu dokáže rychle zaplevelit.

Sázení

Sázíme ji spíš na jižní svah, na stále osluněné a suché stanoviště; na vápník je stejně náročná jako výše uváděné suchomilné rostliny (levandule, tymián atp.).

Sběr a sušení

Kvetoucí, nedřevnatou nať sbíráme před polednem v červnu až srpnu, řeže se cca 5 cm nad zemí. Suší se ve stínu, v průvanu, rozložená v tenké vrstvě, ale neobrací se!!

Řecké oregano – trvalka

Je to rostlina skoro stejného vzhledu jako dobromysl, ale má jinou, intenzivnější vůni. Podmínky pro její setí i pěstování jsou totožné. Vyžaduje však stálé a plné slunce po delší časový úsek.

Máta

Sázení

Oddělky oddenků se sázejí na podzim, v přelomu září a října. Uděláme cca 68-100 mm hlubokou rýhu, zasadíme oddenek, vše ještě zasypeme 6-8 cm zeminy a hodně přitlačíme (uválcujeme). Před prvními mrazíky řízky máty ochráníme další vrstvičkou substrátu nebo kompostu či kupou spadaného listí. Nebojte se, že by řízky máty zahynuly udušením. Zem mátu chrání před vymrzáním a máta zjara krásně prorazí na povrch a rozroste se do výšky i do šířky.

Máta miluje slunečnou polohu, ale nemá ráda přímý sluneční úpal. Snese i polostín. Na rozdíl od všech výše uvedených rostlin má máta dost značné nároky na závlahu, takže je nutno ji zalévat zejména v době delšího sucha. Přemokření a stálé vlhko však též nesnese – mátu proto nesázíme na stejný záhon jako výše uváděné rostliny.

Upozorňuji také, že pokud nechceme mít mátu po celé zahradě, je třeba její rozrůstání omezit tak, že kolem celého záhonu hluboko (cca 30 cm) do země zapustíme plech, aby se kořeny dál nedostaly.

Sběr a sušení

Mátu řežeme za suchého počasí, těsně před rozkvětem, cca 5-6 cm nad zemí. Jednotlivé stvoly rostliny nemačkáme, ale raději je svazujeme do malých svazků, které zavěsíme do sucha, stínu a průvanu. S drogou zbytečně během sušení nemanipulujeme, jelikož se při manipulaci zbytečně rozdrobuje. Po usušení lze lístky ze stonků oddělit. Stonek i lístky se rovnocenně používají ke konzumaci. Drogu skladujeme v uzavíratelných a těsnících sklínkách.

Upozornění: všechny výše vyjmenované rostliny lze sice vypěstovat ze semen, ale doba od dostatečného vzrůstu rostlin se neúměrně prodlužuje, a proto si raději pořídíme odkopek neboli oddělek už hotové zelené rostlinky.

Nedoporučuji však vůbec to, aby si někdo šel zakoupit rostlinu do super-hypermarketu a zasadil ji na záhonek venku. Tyto v obchodech koupené rostliny jsou většinou určené pro krátkodobou spotřebu a spíš jako jednorázové koření. Zpravidla při přesazení do záhonu zahynou, jelikož bývají rychlené ve sklenících a kořenový bal i s rostlinkou jsou moc slabé. Pokud nemáme možnost opatřit si venkovní oddělky od zahrádkáře, volíme raději vypěstování rostlin ze semene, což je sice zdlouhavější, ale sazenice snáze přežívají.

Rozmarýn

Nejraději ho pěstujeme z řízků, získaných z dospělé mateční rostlinky. Řízky necháme zakořenit ve vlhkém písku, teprve poté je vysadíme. Pěstování rozmarýnu ze semen je velmi zdlouhavé a výsledek není jistý. Rozmarýnová semínka mají velice dlouhou dobu klíčení (skoro stejnou jako petrželková nebo mrkvová semínka, tedy 4-5 týdnů, a ještě k tomu vzchází jen pouhých 50 % semínek, proto musíme rozmarýn předpěstovat dlouho před sázením a semínka sejeme v lednu nebo nejpozději do začátku února.

Výsevní substrát smícháme v poměru 1:1 s perlitem a těsně před výsevem směs dosti zvlhčíme, ale po zasetí semen už pouze 1x v týdnu zrosíme jemným ostřikovačem. Jakmile se objeví první klíční rostlinky, již nerosíme, ale jen zalijeme jednou za 10-14 dní asi 100 ml odstáté vody, a to pouze do misky pod výsevní nádobkou. Opět nesmíme substrát přelít, aby rostliny nezahynuly mokrem.

Pěstování

Půdu i polohu potřebuje rozmarýn zcela stejnou jako šalvěj a všechny sucho a vápnomilné rostliny (viz výš). Pozor však na toto: rozmarýn je z úplně všech uvedených rostlinek nejcitlivější na výraznější pokles teploty. Už při poklesu k nule svěsí „uši“= listy a hyne, takže je lépe ho nechávat poblíž bytu nebo domu, ve větší nádobě či na jižním a plně osluněném venkovním parapetu.

Jen občas a v opravdu horkém létě se vyplácí ho vynést ven k letnění. Rozmarýn je výrazně suchomilný, takže se fakt skoro nezalívá, stačí mu v parném létě a za vysokých teplot pouze cca 200 ml vody na 3 dny až týden. Větším a výrazným přemokřením uhyne ještě jistěji než mrazem.

Takže doporučení a shrnutí na závěr zní: sestěhujte na záhon k sobě jen ty bylinky, které snášejí chlévskou mrvu-hnůj, i když všechny výše uvedené bylinky potřebují skoro stejné nebo podobné pěstební podmínky, není možné, aby všechny rostly na zcela totožném záhonu vedle sebe. Ty, které hnůj nesnesou, by zahynuly, další, co hnůj vyžadují, by zas bez něj víc nerostly. Vůbec.