Australský outback je velká země, kde obloha visí člověku těsně nad hlavou, aby se na vzdáleném obzoru setkávala s nekonečnou krajinou. Cesty jsou zde prašné a mnohdy i dosti divoké a tak je dobré pohybovat se ve vozidle, které se nebojí hrubšího terénu.

Že je vhodné mít sebou zásoby paliva, vody a jídla, včetně výbavy na přespání pod hvězdami, je pro poutníky touto krajinou jaksi samozřejmé. Může se stát, že po několik dnů nepotkáte človíčka a ujedete několik set kilometrů, než dorazíte k další křižovatce, nebo odbočce. Záleží na tom, v které části této velké země se právě nacházíte.

Proto přijde tulákovi vhod, když tu a tam narazí na známky civilizace, označené jménem „osady“. Zde to obvykle znamená „roadhouse“. V tomto establishmentu je zkondenzováno vše, co by v osadě mělo být. Obvykle to je seskupení několika budov, tedy dřevěných koster pobitých vlnitým plechem, několika nádrží na dešťovku se střech, velké nádrže a pumpy na palivo, zde obvykle naftu. Na benzin se v těchto končinách nejezdí z několika důvodů. Nafta nechytá a nehoří tak lehce jako benzin a navíc se nedá inhalovat, což je oblíbená kratochvíle některých domorodců. Vozidla zpravidla ujedou na dané množství nafty více km než na benzín.

„Roadhouse“ také poskytuje poutníkovi toalety a zpravidla i sprchy, obchod, jakýsi koloniál, kterému se zde říká „general store“ a kde je k dostání „všechno“. Tedy vše, co tulák v této krajině může potřebovat, včetně základních potravin, pár náhradních dílů na vozidla, základní nářadí a výbava k táboření v divočině a podobně. Ty větší výspy civilizace oplývají i koutem opatřeným licencí k prodeji alkoholických nápojů a tak si tam jeden může svlažit hrdlo i chladným pivem nebo i kořalkou.

V blízkém okruhu několika set km mu stejně nehrozí, že by byl zastaven k dechové zkoušce. Také je zde u pultu pošta, odkud můžete poslat pohled kamkoliv na světě. Posádku této výspy civilizace obvykle tvoří dva, v lepším případě i tři či čtyři provozovatelé. Elektřinu zde vyrábí dieselagregát, který umlká jen na pár hodin v noci, jinak by v mrazácích roztál led a zmrazené potraviny.

O poznání větším civilizačním střediskem na australském outbacku je „town“. Tedy město. Průměrnému Evropanovi spíš připomíná maličkou vesničku uprostřed ničeho, nebo zapomenuté kulisy z natáčení nějakého westernu. Obvykle to je shluk několika budov, spíš chatrčí, ve kterých jsou poskytovány služby pocestným. Vozovky zde mají zpevněný povrch, aby se tolik neprášilo, nebo když jednou za uherský rok zaprší, aby jeden nezapadl po kolena do bláta.

Service station nenabízí pouze palivo pro vozidla, ale i základní servis či opravu pro to samé. Pošta i „general store“ mají svoje vlastní budovy a největší, nejhonosnější a nejvýstavnější stavbou ve „městě“ je PUB. Tedy místní hospoda, které se zde říká hotel a která obvykle nese honosné jméno. Ano, nabízí i pokoje na přespání, jednoduchá jídla k zahnání hladu a pak u baru překvapivě bohatý výběr alkoholických nápojů, kde se tulák může zlinkovat pod obraz. Takže takový „Royal hotel“ je budovou nejnavštěvovanější.

Tato městečka jsou zde známa pod názvem „remote community“, čili zapadákov. Díky jejich odloučenosti přijde vhod jakákoliv událost, která oživí společenský život a tím i obchod v městečku. Zmíním se zde o dvou, která jsem navštívil a která spolu vlastně sousedí. Je mezi nimi pouze 390 km, které vezmou zhruba 6 ¾ hodiny jízdy po prašné a nevábné cestě, kde po dešti, který tu je velice vzácný, může vaše auto zapadnout až po nápravy do bahna.

Jako první navštívíme městečko Windorah. http://en.wikipedia.org/wiki/Windorah V řeči místních domorodců jméno znamená „Velká ryba“. Nachází se v západním Queenslandu, zvaném „Channel country“, pouhých 1 200 km od hlavního města Brisbane. Přímo v městečku žije zhruba 60 obyvatel, aby stejný počet žil na okolních (v okruhu 150 km) dobytkářských farmách. Ti ve městě ve většině pracují pro místní správu, nebo opravují nejdelší plot na světě který zde nedaleko prochází, dingo fence. Za normálních okolností to je ospalý zapadákov, kde se nic neděje. Přesto městečko oplývá všemi možnými výhodami civilizace, jak už je u klokanů zvykem.

Takže: Když nechcete spát v pěkném hotelu jménem „Western Star“, tak je možno se ubytovat v místním karavan parku. Vaše vozidlo zatím ošetří a tekutinami opatří v service station, informace co kam a jak, jsou hojně k dispozici v informačním středisku. O místní historii vás poučí v muzeu a knihovně. Pořádek zde a v okolí udržují po 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu policisté co zde mají svoji stanici.

Se světem lidičky spojuje poštovní úřad, aby o zdraví občanů pečovalo zdravotní středisko vedené vysoce kvalifikovanou a zručnou zdravotní sestrou. O vzdělání několika dětí z městečka a jeho okolí pečují ve školičce. Místní správa udržuje cesty, park a jiná veřejná místa a zařízení, včetně toalet, které jsou bez poskvrnky čisté, vším potřebným vybavené a k použití zdarma. To jako mimo těch co jsou v hospodě a v service station.

Pro agilnější jsou zde k dispozici tenisové kurty a pro ty co sport raději sledují, místní dostihové závodiště, které jistě nesmí chybět. Umělecká galerie zdejších umělců doplňuje místní civilizační vymoženosti, zrovna jako letiště co spojuje městečko se světem. Nedaleko jsou také zemní vrty. Nejen na artéskou vodu ale také na naftu ve zdejších naftových polích.

Nedaleko tohoto zapadákova je také experimentální „solární farma“ jak se zde nazývá fotovoltaika. Tato zde funguje od roku 2008 a za slunných dnů, kterých je přes 300 ročně, dodává celému městečku elektřinu. Ve dne tak pokrývá veškerou spotřebu městečka a ušetří za rok 100 000 litrů nafty, kterou by bylo třeba hnát dieselagregát. Tento jede jen v době když fotovoltaika nestačí, což není přes den často. Spíše to je naopak.

Fotovoltaika to není ledajaká. I když zde jsou v sousední poušti Simpsonově (176 500 km²) rozlohy, že by se daly solárními panely pokrýt prostory větší než několik Českých republik (78 866 km2), tak u osady Windorah se na třináctimetrových sloupech tyčí jen PĚT solárních parabol. Každá má 123 metrů čtverečních vysoce výkonných zrcadel a otáčí se za sluníčkem jako slunečnice. Všech pět vyrábí dohromady 180 kilowattů elektrické energie, a když to je zrovna více než je spotřeba, tak se přebytečné paraboly prostě od sluníčka odvrátí. Tento styl HI-TECH fotovoltaiky se nazývá CPV, tedy Concentrated Photovoltaics, koncentrovaná fotovoltaika. http://en.wikipedia.org/wiki/Concentrated_photovoltaics

V tomto případě jsou použity malé, vodou chlazené solární panely o vysoké účinnosti, které mění sluneční energii přímo v elektřinu. Toto vše postavila soukromá firma Ergon Energy za 4,5 milionu klokaních dolarů. Federální vláda však přispěla jedním milionem.

Čím však je toto městečko vyhlášeno, jsou každoroční závody raků. Je to největší událost v tomto zapadákově. Tato událost se odehrává v září, ve středu před víkendem, kdy se v sousedním městečku Birdsville pořádají známé koňské dostihy. Návštěvníci jedoucí na tyto dostihy se tedy nejdříve pobaví sázením na závodech raků ve Windorah, aby pak to, co jim zbylo, prosázeli na koních v Birdsville.

Račí závody mají svoje honosné jméno. „Windorah International Yabby Races“. V tento den se události zúčastňuje více jak 1 000 návštěvníků, divoce sázejících na favority závodů. Na ubytování takových davů nestačí kapacita místního hotelu a ani karavan park a tak se na březích nedalekého Cooper Creeku rozvine divoké, avšak malebné kempoviště stovek návštěvníků jen tak pod hvězdami.

Zhruba týden před závody si jdou trenéři nachytat svoje favority do okolních potoků a tůní. Pak tyto drží v ohrádkách a trénují je na kousky beraního a hovězího masa. Každý závodní rak dostane své jméno, obvykle po nějakém místním obyvateli a nadějní závodníci jsou potom draženi zájemcům o závod. Někteří jsou vydraženi za více jako 1000 klokaních dolarů.

Výtěžek dražby jde na zaplacení cen vítězům a zbytek peněz jde na zvelebení městečka a příspěvek na Royal Flying Doctor Service, tedy instituci, která v době potřeby letecky dopraví doktora k pacientovi, nebo i pacienta do regionální nemocnice. Takže celá akce je zaměřena na finanční pomoc místní komunitě a RFDS, potažmo bohulibou činnost. Žádný profit nikomu a veškerá práce kolem akce je dobrovolná bez nároku na odměnu. Vše je tak připraveno na středu večer.

Hlavní třída, tedy náves, je uzavřena. Soustředné kruhy jsou vyznačeny barevným sprajem na asfaltu této ulice jako závodiště a davy se vyvalí z hospody, aby jim nic ze závodů neušlo. Sázky jsou uzavřeny a nastává čas, aby byl odstartován první ze čtyř závodů. 12 závodících raků je umístěno do výsečí kruhové ohrádky asi 60 cm v průměru, ve středu asi 6 metrů velkého kruhu.

Jakmile je ohrádka vyzdvižena dav zahučí a začne neskutečným řevem povzbuzovat, každý toho svého raka na kterého vsadil, v některých případech i 500 A$. Start se v tomto případě nevyznačuje kalupem závodících k vnějšímu kruhu značící cíl, ale závodníci jen velice pomalu a rozvážně začínají svůj račí pochod. Ne všichni tím správným směrem. První rak co za neskutečné mely a ohromné srandy překročí cílový kruh, vyhrává svému majiteli 2000 – 3000 A$.

Po tomto extempore je třeba svlažit vyprahlá hrdla a nahradit ztracené tekutiny v těle a tak hospodský nestačí točit pivo. Někteří návštěvníci jdou pod silnými dojmy spát až k ránu.

Po tomto vyčerpávajícím večeru a s nezapomenutelnými zážitky většina návštěvníků ve čtvrtek vyjíždí až po poledni, ráno odpočívá, aby se vydali na 390 km dlouhou cestu po prašné cestě do sousedního městečka Birdsville, kde se budou v pátek a sobotu odehrávat vyhlášené koňské dostihy.

Městečko Birdsville se nachází se v západním Queenslandu, zvaném „Channel country“, pouhých 1 593 km od hlavního města Brisbane, na okraji Simpsonovy pouště. http://en.wikipedia.org/wiki/Birdsville Přímo v městečku žije zhruba 120 obyvatel, aby stejný počet žil na okolních (v okruhu 150 km) dobytkářských farmách. Ti, co žijí ve městě, povětšinou pracují pro místní správu, nebo služby a obchody. Tento zapadákov je o trochu větší než ten předešlý a tak poskytuje i více služeb jak místním tak i pocestným.

Také zde končí známý a populární, 517 km dlouhý „Birdsville track“. http://en.wikipedia.org/wiki/Birdsville_Track Nyní to je docela slušná prašná cesta sjízdná i konvenčním autem. Spojuje Birdsville s městečkem Maree v Jižní Austrálii. Vznikl roku 1860 jako cesta kudy se hnával dobytek z velkých dobytkářských farem v Queenslandu a Severním Teritoriu k nejbližší železnici k přepravě na jatka.

Potom začali tuto divokou cestu používat i pocestní dobrodružného zaměření. Až do třicátých let minulého století byl „sjízdný“ pouze pro dobytek. Tedy hovězí, koně a velbloudy. Dále potom až do let osmdesátých pouze v bojovém vozidle s velkou světlostí a náhonem na všechna kola co mělo, jak můžeme s kamarády dosvědčit. Potom cestu projeli skrejprema, upravili a tak Klokánie přišla o další atrakci pro dobrodruhy. Ovšem když zaprší, tak mnohdy je třeba počkat, až voda vyschne a bahno zmizí, nebo by v něm zmizelo vozidlo i s cestujícími.

Zapadákov Birdsville má další raritu. V jeho blízkosti je v Klokánii jediná geotermální elektrárna, která zásobuje městečko elektřinou. Tedy pokrývá pouhou jednou třetinu potřebnou energii osady. 98°C horká voda k pohonu elektrárny je získávána z 80 let starého artéského vrtu a tato se prohání výměníky tepla a po ochlazení je používána jako pitná voda.

Jak jsem se už zmínil, Birdsville leží nedaleko pouště Simpsonovy a tak podnebí je zde trochu drsné. V zimě není nouze o ranní mrazíky 1 – 2°pod nulou, aby v létě byla teplota nad 40°C po několik týdnů v jednom kuse, jako zrovna toto léto. http://au.news.yahoo.com/world/a/-/world/15952445/heat-sparks-earlier-start-to-birdsville-cricket-clash/

Několikrát zde naměřili 49,5°C ve stínu. To obvykle zafuní z pouště, přijde prachová bouře a jeden má dojem že se otevřely brány pekelné. S vodou to zde také moc slavné není, průměrné srážky tu jsou 133mm za ro k, avšak někdy za rok naprší jen 14 mm jako v roku 1914, aby jindy za rok napršelo milimetrů 659 jako v roku 1917.

http://www.brisbanetimes.com.au/environment/weather/thongs-melt-on-the-ground-as-birdsville-withers-in-the-heat-20130108-2ceub.html

Pro všechny tuláky je ovšem nejatraktivnější místní historická hospoda jménem „Birdsville Hotel“, co slouží pocestným od roku 1884. Tato sice byla ke své škodě, v posledních pár letech „zmodernizována“, zmizela romantika, osobitost a atmosféra „outback pubu“ ale stále poskytuje vandrovním to, co je důležité, nyní už ve „standardním“ provedení jako všude jinde v Klokánii.

Zajímavá je snad její poloha. Nachází se na rohu hlavní třídy, tedy návsi Birdsville a jen přes ulici je místní letiště, kde jsou vidět zaparkovaná letadla hostů. Takže zákazník to má z „watering hole“, jak se zde také hospody nazývají, ke svému vzdušnému dopravnímu prostředku jen zhruba 50 metrů.

Jinak je tento zapadákov ospalé městečko, kde se nic neděje. Tedy ono se vlastně v poslední době děje, ale ponejvíce v intimním soukromí, jak nám praví tento odkaz. http://www.abc.net.au/local/stories/2013/02/11/3687923.htm?site=westqld Teda vážení, když v osadě o 120 obyvatelích za posledního půl roku otěhotní hned 6 mamin, tak se zde něco evidentně děje, i když to tulákovi zrovna moc patrné není. Nevím, nejde-li zde o zázraky neposkvrněného početí, protože když se jedné maminy zeptali čím to asi je, tak odpověděla: „Oh gosh, I don’t know… I don’t know what’s caused it!“, Páni, já nevím….já nevím co to zapříčinilo“.

Ovšem největší atrakcí roku jsou „Birdsville Races“, tedy výroční koňské dostihy. http://www.birdsvilleraces.com/About/races Tyto jsou dnes „světoznámé“ jak dokazují přiložené odkazy, tak jsou brány vážně všemi koňáky. Sázky i ceny vítězům jdou do desítek tisíc klokaních dolarů, jak nám dokazuje program dostihů z minulého roku. http://www.birdsvilleraces.com/Races2008/RaceProgram

Tento rok se budou dostihy odehrávat v pátek a v sobotu 6. a 7. září. Vlastní dostihové závodiště je zhruba 3 km od městečka a je to prašná záležitost pokrytá rudým pískem. Na tuto událost se do městečka a jeho okolí sjedou tisíce aut s posádkami. Populace městečka prudce vzroste. Ze 120 duší se zde najednou pohybuje 7 – 10 000 bujných diváků a hlavně sázkařů.

U ranveje letiště je zaparkováno několik stovek malých letadel těch, co mají málo času a tyto dostihy si nechtějí nechat ujít. Ovšem nejvíce z toho má městečko, které tak získává peníze na zvelebení a také místní podnikatelé, včetně hospodského, kterým se obchody zmnohonásobí. Piva se zde za dobu dostihů vypije mnoho hektolitrů, jako tom svědčí i fotky z okolí hotelu.

Vše dokumentuje a vysílá rozhlas a televize ABC, přiletí i The Rulettes z RAAF a předvedou svoji leteckou akrobacii a večer z pátku na sobotu vyhrávají různé kapely. Hlavně však je u toho všeho nehorázná sranda, jak mnohé fotky napoví. https://open.abc.net.au/posts/where-the-dust-never-settles-83nc6ul

http://www.abc.net.au/news/2011-09-04/birdsville-races/2869668

http://www.abc.net.au/local/photos/2012/09/03/3581963.htm

http://www.abc.net.au/local/photos/2012/09/04/3582559.htm

Shlédněte video a proklikejte fotky na odkazech, odkud jsou i nějaké fotky na mém albu na Rajčeti.

V neděli začnou účastníci dostihů, diváci a hosté mizet zpět do svých domovů, aby v pondělí už zase bylo Birdsville tichým zapadákovem kde se nic neděje. O bujarém víkendu snad svědčí jen hory prázdných plechovek a láhví od piva, které se do ohromných hromad vrší za „Birdsville Hotel“.

Fotky najdete zde: http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Mestecka_na_australskem_outbacku,_Windorah_a_Birdsville