Ne, neděste se, nejsem postižená (zatím) tělesně ani duševně, i když děti i psi na obojím intenzivně pracují. Psice mě dokážou v nestřeženém okamžiku při odemykání dveří omotat vodítkem, takže silně klopýtavě vpadnu do předsíně, kde se přerazím o školní batoh.
O duševní zdraví se mě strakatice onehdy pokusily připravit ve vinohradu, kde zvedly bažantího kohouta a já jsem ječela jako Viktorka, aby se vrátily (no dobře, vrátily se rychle, ale člena místního mysliveckého spolku pod vinohradem na polní cestě jsem viděla taky) a děti na tom pracují při vykonávání jakékoli domácí činnosti.
Ovšem postižení, o kterém mluvím, je jiné. Je spojeno s koníčkem, kterému jsem se upsala před časem – patchworku, rovněž zvanému piškvork.
Když jsem začínala, s nadšením jsme si vybírala látky na první deku. Deka byla ušita a nadšení pro látky zůstalo. Dřív jsem nakupovala látky jen v obchodech, pak se objevily e-shopy. Neznám horšího svůdce, než je po večerech procházený e-shop, snad jen jediné – slevy na e-shopu 🙂
V domečku jsem získala malou šicí dílnu maskovanou jako pokoj pro hosty. Postel tam je, a pokud z ní odhážu hromadu látek, dá se na ní i spát.
Jenže patchwork je pro někoho jen tvorbou z nových designových látek, zatímco pro jiné je to i o tvorbě ze zachovalých starších materiálů. Člověk tak prolézá second handy a loudí ze členů rodiny kusy zachovalého povlečení – s tím nejlepším vzorem, samozřejmě. Police zvané „sysliště“ pak přetékají nejen látkami novými, ale staršími, které tak mají šanci na další život.
Nicméně mě potěšilo, že v téhle posedlosti nejsem sama. Setrvalým hladem po nových a dalších látkách trpí většina piškvorkářek, co znám. Nová sofistikovaná patka do šicího stroje v nich vzbuzuje horečnatou touhu, nemluvě o novém pravítku nebo šabloně na řezání látek do vzorů. Nové barvy quiltovací nitě dokáží probudit dlouhé úvahy, jestli by je dotyčná postižená náhodou nepotřebovala? A co teprve když mají i melírované!
Pod rukama jim pak vznikají nádherné věci, které jsou už spíše užitým uměním než předměty denní potřeby, jaké šiju já. Ale postižené jsme všechny stejně.
A jaké je vaše postižení?
Jak já Vám rozumím! (chuckle)
Dede! (u)
(u)
Všichni, co milujeme své pejsky, jsme svým způsobem postiženi. A to i když nejsou už s námi.
Dede, je mi to také moc líto.
Dede–původní příspěvek zmizel, tak ještě jednou všemi tlapkami hladíme a objímáme… (h) (hug) (rose2) …ať Nejvyšší Pes nenechá Berryšku dlouho jedinou pejskovou v domečku v podhůří!
Dede je mi líto Kazana ale je už za duhou s Daníkem (rose2) (rose2) (rose2)
Měla jsem dnes rušný den, ráno fofr v práci, odpoledne jsem hlídala Elišku a na internet se dostávám až teď, teprve teď se dozvídám smutnou zprávu. Dede, je mi to moc líto, Kazan byl a bude pro mne opravdu legenda. Ach jo. Je dobře, že máš Bery, pomůžete si navzájem se přes tu ztrátu přenést…Jdu zapálit svíčičku…
Teď jsem nahlédla.
Je mi to strašně moc líto, odešel krásný člen rodiny, Kazánku ať je ti tam za Duhou dobře, ať tam najdeš spoustu kamarádů a svého brášku Daníka. (u) (rose2)
Děkuju všem za milá slova (h) Kazan už spí na naší zahradě pod smrčky poblíž Maxe a mě utěšuje, že až do soboty byl celkem v pořádku – tedy spíš že si život užíval navzdory všem svým omezením. Ten zlom k horšímu nastal v neděli a dnes to byl vlastně kolaps. Patrně ledviny, ale nestihli jsme to zjistit. Jsem ráda, že moc dlouho netrpěl.
Byl to můj chlupatý ochránce a rytíř a bude mi vždycky chybět – stejně jako Daník a Max, každý jiným způsobem.
Rytíř.
To k němu patří.
Ať je mu země lehká. Krásnej pes.
To je mi líto, byl to pravdu krásný pes s moudrým kukučem, bohužel nás ty zvířátka opouštějí moc brzy.
Milá Dede a milí Zvířetníci. Tak jsem vzpomínala na všechny pejsky a kočičky mého života. Kolik nezměrné radosti nám přinášejí do života ale nakonec i nesmírnou bolest ze ztráty a to ve chvílích kdy si s nimi po těch letech nejvíc rozumíme. Ale to už se jejich čas dovršil. Někdy ne, to když jde o nemoc, o úraz prostě o náhlé nečekané úmrtí.
A musím se vám přiznat že nevidím rozdíl mezi bolestí a lítostí po zemřelém člověku a nebo zvířeti. Ti kdo nemají vztah ke zvířatům by mě jistě ukamenovali. Ale já pevně věřím že se tam za Duhovým mostem setkám nejen s mými nejbližšími lidmi ale i s mými milovanými zvířátky.
I Kazan a Daník byli moji protože patřili do tohoto společenství.
Můj bratr se tam jistě setkal se svými pejsky. I se Sambou která byla sice sestřina ale on s ní cestoval za námi na švagrovu chatu. Samba byla černá, vypadala jako labrador ale nebyla čistokrevná. Myslím že se stejně Kazanovi i Daníkovi bude líbit až jim ji Ferda přivede ukázat.
Odpočívej v klidu a pokoji Ferdinande i Kazane!!! (h) (h)
Když odejde osobnost,jakou Kazan byl, zůstane po ní prázdno. Kéž Ti ho Beryška vyplní… (hug)
Kazane,Kazánku, pozdravuj tam za Duhou mého Šarika ;( (u) (rose2)
Dede je mi to moc líto.
Kazan byl krásný pes a u vás určitě moc šťastný pes.
Míša
(rose2) Dede ted jsem tu zpravu objevila a moc mne zasahla. Je mi to lito ;( hladim na dalku po tlapce (u)
Matyldo, mrzí mě, že jsem ti rozbila takové krásné téma! Bohužel jsem zjistila, že až takové postižení (snad s výjimkou psů) nemám. A měla jsem! Musím to napravit 🙂
A náš pišktým je úžasnej, moc ráda sleduju, co tvoříte (inlove)
Kazanovi na rozloučenou
Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
v němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
tu sochař k pompě smutku objednaný,
říkáním hrobku zdobí bez příhany,
když dílo skončí, nápis je tam vryt,
ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.
Však chudák pes, v životě přítel pravý,
jenž první vítá, brání do únavy,
jenž celým srdcem patří pánu svému,
bojuje, žije, dýchá jenom jemu,
má po smrti být odklizen jak cár,
že pro nebe prý nemá duše dar;
zatím co člověk, hmyz ten ! tvrdí směle,
že jenom jemu patří nebe celé.
Ach, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého !
Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, slovo podvod jen.
Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
ani té dobré šelmy nejsi hoden !
Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte, .
jděte svou cestou, truchlit nemusíte.
Já jen, kde leží, vyznačit jsem chtěl,
nejlepší přítel, kterého jsem měl.
to je krásné
(h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
To se povedlo! (inlove)
Je to tvůj vlastní výtvor, žejo?
Ale kdeže! To je G.Byron: „Pomník na paměť novofoundlandského psa.“ Toho Byrona jsem tam měla, ale nějak se nezkopírovalo, nebo jsem to vyzmizíkovala tím nadpisem.
Kazánku, mávám na Cestu. Teď už je dobře. Vím, že už jsi zase dvojpes s Daníkem a je fajn. Pozdravuj za Duhou. Dede, cítím s vámi všemi. Držte se. (u) (u) (u) (u) (u)
Milá Dede,moc na tebe myslím, vím, co prožíváš.Kazanovi už je dobře,snad se potká s Linduškou. (h)
Postižení mám dvě. Teda čtyři, ale protože jsou to dvojpostižení, tak se to nepočítá.
1. vymejšlení příběhů (a malování hradu),
2. chození pěšky, nejlíp po lese (úplně nejlíp se psem).
Bod 1 na sebe nabaluje malování příběhů (i když neumím malovat), vaření toho, co by asi hrdinové příběhů mohli vařit, blbnutí s oblečením ala hrdinové příběhů, aby to bylo ještě nositelný mezi lidi, broukání muziky z náležitý doby a tak a podobně.
Bod 2 na sebe v současnosti nabalil Domeček. 😀 Včera jsme se tam s Penušou byly kouknout a pochopitelně jsme daly ty 4 km tam a 4 km zpátky pěšky a cestou tam si říkám, jo, tohleto už je fakt taková skoro-horská silnička. Byla protažená, ale s uježděným a místy zledovatělým sněhem, stoupala a serpentila a nakláněly se do ní černozelený smrky. (h)
A už je Domeček teda natuty?
Zejtra je další kolečko smluv (takovejch těch o smlouvách budoucích) a chaos na mé straně dosahuje galaktických rozměrů! Například nevím číslo svýho účtu. 😀 Natuty bude v březnu.
Hurrráááááá, bude domeček, plný … Ioanninýho světa. 🙂 (h) (y) (clap)
Jo! Vytisknu si všecky mapy hradu a rozvěsím je v pracovně po zdech! 😀 A kde nebudou mapy hradu, tam bude syntax.
Domeček je in natura určitě nádherný (h)
A je tam cestou hospoda (wasntme) ?
Víš, proč se ptám … (inlove) .
Je, pod tím kopcem, ale ještě jsme ji nenašly. Chtěly jsme, ale stíhaly jsme doběhnout na autobus tak parádně, že… (blush)
A hlavně se musím kouknout po hospodě v opačným směru, ne pod tím kopcem! A najít tu jeskyni. A nějak vykoumat lesní cesty. Přece tam musí být lesní cesty, přece všichni nechodí po silnici, no ne?
Podle Seznamu.cz je tam krásná polňačka až k Rudce, ale to se prověří v praxi (makeup) . Díky za průzkum (chuckle) .
Bohdá se uvidíme příští pátek na akci. Možná budu mít zase nějaký šílený nápad, rozhodně ale musíme probrat ten poslední, i s širším fórem (wasntme) .
Jo a prakticky vedle hospody (tam je všecko buď „vedle“ nebo „na kraji“) je jedna piškvorkářka!
Juhůůů, MÁM FYLOZOFYJY!
Asi se mu líbily ty všechny kreativně vyplněný kolonky, kde bylo zadáno „napiště vlastními slovy“. Nebo si řek, že jedna potrhaná bránice stačí a opakovat mě to ve vlatním zájmu nenechá.
(rofl)
Napište. Ne na Piště. A už vůbec ne staročesky, to bych mu neudělala…
Supééééééééérrrrrr! Vidíš, jaká jsi holka šikovná. A co takhle za tepla napsat rozhledníček o chybách v diskusi (tady mi to z nesedí)? Moc moc prosím, mě to strašně zaujalo (nod) .
P.S. Co kvásek, potažmo chlebík?
Io, gratuluju ke zkoušce a moc Ti držím palce, ať to s domečkem dopadne k tvé spokojenosti!
Dede, Marku (h)
Krásní a milovaní Nazgúlové běhají spolu za Duhou a už je nic nebolí… (u)
(rose2) (hug) (rose2)
Dede (hug) (hug) (hug)
Dede je mi to moc líto…. za duhou je už spousta našich chlupatých miláčků. Věřím, že lítají po louce a je jim dobře! (u) (hug) (u)
ach bože, tak Nazgúlové už jsou zase spolu – Kazánku, nikdy na tebe nezapomeneme (u) (u) (u)
Dede, hladím po tlapce, vím jak moc to bolí (h) (hug)
pardon, to jsem byla já (blush)
Kazane, ty chlape…vždycky jsi byl Pan Pes a tudíž vím bezpečně že ses rval se smrtí jako tygr a nedal ses jí zadarmo, proto prohra není ostudou, ostatně…s touhle paní jednou prohraje každý z nás. Zvířetníci na tebe nikdy nezapomenou. Odpočívej v pokoji.
Přesně tak – Velký Pan Pes. To je smutnej den.
Ach bože, Kazane, budeš tu tak chybět! (u)
Milá Dede, objímám Tě, buď statečná! (hug)
Dede, je mi to moc líto, vím, že jste s Kazanem společně bojovali za lepší konce. Moc s Tebou soucítím ;( .
Milá Dede,
už je mu dobře. Prodloužili jste mu život o pořádný kus – svojí péčí a láskou. Už nemohl dál – a ty jsi to věděla. Dík, že jsi dokázala ten poslední krok udělat.
Dvojpes je zase spolu (inlove) A Berrýška se svého dvojpsa dočká – i když si bude muset ještě chvilku počkat (wave) .
Matyldo, 🙂 ty štelářky plné štůčků látek mi připomínají obchůdek s domácím textilem-se zbytky 🙂 .
No Alex, jaké zbytky- třeba i metr tam je! Malé zbytečky se skladují nahoře na policích v krabicích 🙂
Já jsem konda, zapoměla jsem napsat, že to je obchod v Kuřimi a jsou to zbytky potahových látek, ubrusových atd. Já tam chodím na molitan. a po té i na zbytky látek. Jsou na váhu.
Alex, jsi nebezpečná osoba! Kde to tam je?
Dede, je mi to tak líto. Hošíci jsou spolu. Pláču s tebou,hladím po tlapce. ;( (hug) (hug) (u) (h)
Dede, holčičko, foukám na bolavou duši, ale představ si tu radost, s jakou mu Daník letí naproti.
Ani jsem snad neměla k počítači chodit… Kazánka už nic nebolí, ale je mi to strašně líto, odešel PAN PES ! Nevidím ani na písmena. (rose2) Takový choďářek už nebude (rose2)
Je mi to moc líto, jdu rozsvítit svíčičku za jednu věrnou psí duši.
To je mi strašně moc líto, jsem v duchu s vámi
Dede.neviem čo napísať,je mi to tak strašne ľúto-pre mňa bol Kazan symbolom zviretníka a jeho ľudí.Držte sa.
Tak Kazanovi už palce držet nemusíte – už běhá s Daníkem za duhou. Celý den se horšil a k veterináři ho už musel Marek donést. Tak jsme mu tu poslední cestičku trochu zkrátili – i když podle veta ne o moc. Děkuju. (h)
Ach (h)
Dede, to je mi moc líto (hug) (h) . Achjo, s Kazanem odešla legenda… Foukám na bolavou duši. A podrbání Berry, pro kterou je to taky obrovská a zásadní ztráta.
Dede (hug) (hug) (hug)
Milý Kazane – vždy zelenou louku, rybník plný čisté vody a Daníka po boku.
AMEN!
(u) (hug)
Je mi to moc líto, ale asi je to tak pro Kazana milosrdnější. (u)
Dede, je mi to moc líto. Kazanovi už je dobře, zvířata mají tu obrovskou výhodu, že je milující páník nenechá dlouho trápit. Drž se, děvče.
🙁 (h)
To je nám moc líto (rose2)
Ach jo ;(
Je mi moc smutno, že už Kazana krasavce nepotkám. Achjo. (u)
Ale ne… Tak šťastnou cestu, Kazane. A pozdravuj tam. A vy ostatní se držte, je to smutek, ale bez něj to někdy nejde…
Tak to mi vehnalo slzy do očí – měla jsem oba moc virtuálně ráda! Co říci – bolí to a myslím na vás, lidi i Berryšku, držte se (u)
Dede … (u) Slova chybi.
Milá Dede,
je mi to moc líto, Kazan byl pan Pes. (u) Držte se všichni a podrbej za mě Berryšku (hug) .
Já se k tomu připojuji, i mně je to velmi líto, mywslím, že vše, co se k tomu dá říci, již řekli další účastníci diskuse. Jsem rád, že jsem se loni v létě mohl s Kazanem setkat. A Berry podrbejte i za mne.
Milá Dede, je to moc smutné,Kazan tak nějak patřil k nám všem.Držte se.
Kazánku, chlape chlupatá, v životě jsem tě neviděl a přesto jsem tě znal. Věděl jsem, kde asi budou v Doubravici tvoje značky. Znal jsem Tvoje ctnosti i mušky na tvém štítě. Přijmi tedy podrbání i když by ses koukal co tě to drbe za cizího chlapa. Paničku hladím po tlapce a vím jak jí je. Sám jsem to už zažil 3x a vždycky to bolí.
Dede (hug)
Kazane, šťastnou cestu, běž, utíkej, už můžeš, už tě nic nebolí. (u)
Sem se přilípnu. Ano, Kazane (h) , běž volně a bez bolesti, užívej si krásné louky za Duhovým mostem. Je tam Max, Daník, Píďa a mnoho dalších báječných zvířat. (u)
Dede, (hug) . Udělala jsi pro Kazana to nejlepší, co jsi v této chvíli mohla. (u)
(dog) (u) ;( (hug) (hug) (hug) (h)
Ach jo, na tohle nejsou slova… Znám to líp, než bych chtěla… Držte se, hladím po tlapce. Vyplačte se Berryšce do chlupů… Na Kazana tu nikdy nezapomeneme! (u)
Tak Názgúlové už zase běhají spolu za Duhou a je jim dobře. (u)
Dede, Martine, Andy a Marku – kéž vás ztráta věrného psa časem přebolí, vzpomínky zůstanou navždy. A držím palce, aby Berry po svém ochránci příliš bolestně netruhlíla.
Posílám pohlazení do domu smutku. (u) (u) (hug)
;(
To je smutné. Ale Kazana už nic nebolí a tady na něj nezapomeneme. Držte se. (rose2)
Dede a všichni tam doma, je mi Kazanova odchodu moc líto. Není slov, jen byl to PAN PES.
Dede, hladím po tlapce…..už léce s Daníkem po nekonečných loukách za Duhou….
Dede, to je mi tak strašně moc líto… ;( Podrbej za mě Berušku a ať tě zas ona na oplátku za mě olíže.
(hug) (dog) (hug)
(h) (u) (f) ;(
Dede, (h) (h) (h) , nemám slov.
Dede (h)
Je mi to moc líto (h)
Dede, to je mi moc líto. Kazan teď běhá jako frčka a už ho nic nebolí. A má tam spoustu kamarádů.
Betí hlášení:
Betka se tváří skoro normálně, žádný další kolaps se venku (tedy na zahradě pod dozorem) nekonal. Je vyvenčená – v pohodě. Při stlaní jejího „pelechu“ (míněno je roztažené dvojlůžko pro hosty) bojkotovala natahování a rovnání dek a bojovala s nima i se mnou.
A já se bojím, aby se blbě nehnula a zároveň mám radost, že se cítí na blbiny.
Tak ať nám to vydrží…
S Dede jsem mluvila, držíme jí palce co to dá. Kazan bojuje, snad na veterině vše dobře dopadne a najde se cesta, jak dál (u)
Jupí, jupí, jupí. Teď ještě Kazánek a já snad poruším dietu a otevři si láhev rumu! (d)
No UF! (wave)
Postižená jsem máločasem.Co já bych ještě chtěla všechno dělat (wait) Mezi největší a pravidelné hobbýky patří sport a čtení. Tolik knížek, co jsem ještě nečetla… a taky psék a vnučka aaaaa (wasntme)
Ano, ano, ano! Letos kolem Vánoc jsme konečně shromáždila svoje „majetky“, tedy barvy, rám na malování na hedvábí, vyšívací věci, jehlice a klubka a začala dělat od všeho trošku. Zatím mám jen jeden namalovaný šátek a dva upletené šály, ale usilovně pracuju na všem. Ono od stěhování jsme měla volného času pomálu, a tak jsem se v tom mohla pořádně porýpat až teď. A je po Vánocích a kolik mám volného času, no?
Obdivuji všechny, kteří mají své hobby a tak usilovně se mu věnují. Jsem totiž tvor značně „rozevlátý“. Zajímá mě tolik věcí, tolik bych toho chtěla umět. Zajímavé je, že moje zájmy jsou takňák hravé. Jednu dobu jsem se věnovala sportům. Od atletiky, plavání, kanoistiku, turistiku, trempink. Všechno, krom bojových a těch, kde se vyskytuje nějaký míč či míček. Neminulo mě ani období vyšívací a pletací. Dokonce jsem byla schopná si, pro sebe ušít v ruce (š.stroj jsem tehdy neměla) kalhotovou kombinézu. A že to byl, při mé perzóně majstrštyk! Ale u ničeho jsem nevydržela. Všechno očuchám, ale málo co zhltnu. Proč se nevěnuji něčemu serioznějšímu? Proč neumím upéci tak výborné buchty, zákusky, nazdobit perníčky jako sousedka Anulka? Proč mě nebaví zanořit ruce do zeminy a vypěstovat růži? Zakoupím sazenici, zasadím, ošetřím a pak se, rostlino, snaž.
A tak se tady vyznávám z obdivu k Vám všem, kteří si svého koníčka držíte na krátké uzdičce. Nepouštějte ho. Ať Vás těší celý život.
Držím palce všem zvířátkům, které něco trápí. A pozoruji, že se jejich řada nějak prodlužuje. Zvlášť pro Kazana (y) , Betku (y) i Borůvku (y) . O dalších nevím.
Také vzpomínám na všechny lidičky, kteří mají problém na těle či na duši. Přeji, aby bylo, brzy, dobře.
Závislost… jak jsem poslední rok hodně marodila (včera byly narozeniny 😛 ), tak jsem zase začala hodně číst. Moje nová závislost je tedy Kindle (elektronické čtečka). Mám ho už delší dobu, ale loni jsem objevila kouzlo nákupů na Amazonu, resp. jejich výprodejů. No, nekupte knihu za 0,99 dolaru, nebo za 2,79, když se rozšoupnu 😉 .
Ahojky, zano – tak tyhle „narozeniny“ budu mít 6. února…
Doufám, že se už cítíš tak dobře, jak to jen jde.
A pokud jde o ta „postižení“, mám jich víc, ale z oblasti sběratelských a tudíž na místo náročných zálib jednoznačně vedou skleněná těžítka – čím starší, tím líp (bývají v nich všelijaké pestré květy a podobné fantazie), ale mám i docela moderní – a taky pěkné – kousky tu i cizozemské (z Murána, no – z té sklárny mě museli málem vynést, protože můj nákup hrozil rozvrátit domácí rozpočet…)
Nápodobně. Ať se ti tenhle rok vydaří o moc líp!
Dobry den vsem,
Zano chtela bych se zeptat jak je to s postovnym a clem.Neni to drahe?Vim,ze posilani z USa je v posledni dobe komplikovane.Jana
Víš, u čteček není problém, dostanu to přes wifi. Ale myslím, že by to moc nedřelo ani u papírové knihy. Když je tam cena do 10 dolarů…
Ale možná má někdo víc zkušeností. Já se snažím papírové knihy nekupovat, už bych se do bytu nevešla.
Všem pejsanům držím (y)
Taky přidám jednu závislost, i když určitě bych jich našla daleko víc… Papírnictví. Sešity, bločky, propisky, tužky, pera, papíry všech barev i velikostí… I když poslední dobou se snažím „abstinovat“, protože doma se to hromadí, na výtvarnou tvorbu už není tolik času, na psací tvorbu máme počítače… Ale stejně… Třeba představa toho slavného protokolárního pera z Chile, které si před časem přivlastnil náš pan prezident… Prý bylo vyrobeno z Lapisu lazuli… Já bych takové taky chtělaaaa!!! (inlove) 😡 No, takže takhle nějak vypadá moje závislost 🙂
AD „Já bych takové taky chtělaaaa!!!“
No – tak to abys příště kandidovala, jinak se k němu nedočupeš (chuckle)
Ygooo!! (rofl) (rofl) (y)
Tak tu sedím a chechtám se přes slzy za Kazana – to je Zvířetník. Lidi já Vás miluju! (inlove)
Io, jó! To je taky moje závislost, papírky, tužtičky, pastelky, sešitky, papírnictví je moje zhouba. A taky knihkupectví.
Všem nemocnejm držím palce ukrutně moc!!!
Marodi, držte se, palce držím já!
Pro Kazana, Betku, Borůvku (y) (y) (y) (h)
Sem se s dovolením vlípnu – držíme všechno, co máme, a to tak že fest (y) (y) (y)
Držíme pro všechny potřebné, speciálně pro Kazana, Betku a Borůvku, určitě je však těch potřebných mnohem víc. Tak hodně sil do dalšího boje s chrobama a nepřízní osudu.
OT – i já prosím o přidržení palců – Kazan se zase zhoršil, divně kašle, zvracel a nechce jíst. Na jednu jedeme k veterináři. Fakt se dost bojím
Betě i Borůvce držím palce usilovně a toužím po chvíli, kdy nebude třeba ty palce držet, protože všichni budou aspoň jakž takž v pořádku (h)
Dede, všechny palce mám zauzlované.
DRŽÍME PALCE VŠEMA NAŠEMA KILAMA! A to když se sečte, to je panečku váha! Kazánek to zvládne, je to kluk šikovnej. (h) (h)
Ach jo, držíme.
(y) (h)
Nojo, piškbaba a sysliště… Moje sysliště roste a roste, i když z něho odebírám a odebírám. Ale tuhle jsem zjistila, že mám bídný výběr v modrých látkách. Měla bych to napravit. 😉
Vedle patek a pravítek a nití ujíždím ještě na našívacích ozdobičkách, stužkách a uchách a kování pro kabelky. A knoflíkách. Už mockrát se mi stalo, že jsem koupila úžasné knoflíky a pak k nim sháněla látku na blůzu/kabátek/šaty…..
Při pohledu na Matyldinu polici mě ihned napadlo: TAM JE JEŠTĚ MÍÍÍSTÁÁÁ! :O
Psím marodům držíme (y)
Víš, Liko, taky si to myslím, i když rodina ne- na fotce je kousíčkem vidět, že hned vedle je další police a jiná nižší tam už vidět není 🙂
Hlásím se ke stejně postiženým. 🙂 Vlastně není divu, že máme stejné postižení, když mě Matylda infikovala (není nad to mít něco na někoho svést; kočky jsou zase za terrou (chuckle) )
Ujíždím na všem zmíněném, na látkách, na patkách, řezacích podložkách, pravítkách, řezácích, nitích, jehlách… Látky mám ale většinou nové, neb u nás nemáme žádný šikovný sekáč. Nejlepší sekáč má Dalmi, té závidíme piškbaby všechny. (nod)
Přeju všem krásný den. (h)
No, však jsou taky kočky největší terrovo „postižení“ 🙂 Hned za nimi staré ozdobné plechové dózy na všechno možné. A jak jsem tak koukala, tak už nejen staré, přibyla nám doma moc pěkná kovová krabice od skotských máslových sušenek – s dvojicí nádherných teriérů na víku 🙂 Perfektně se do ní hodí papírové ubrousky… To jen tak, abych na svou LP taky něco práskla.
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Žádnou závislostí snad až tak netrpím – snad jen vášní jménem doga…
Beta má za sebou klidnou noc (spala jak špalek, často běhala ze spaní a mlátila oháňkou i ňafala)
Venku (na zahradě) jsme byly o půlnoci – chodila slušně a teď ráno v šest taky chodila slušně, navíc se vykadila (bez potíží s rovnováhou)
Právě snídá – natažené fusekle jí umožňují klid. Ale ještě to není ona…
Chudák Betka… u nás je vše stejná. Borůvka vypucovala žaludek od granulí, klidně si lehla a spala až do rána. Normálně se vyvenčila (na vodítku venku, potřebuju mít vše pod kontrolou) a intenzivně loudila jídlo. Podle konzultace s vetem ji máme dneska krmit něčím dietním. Když to zůstane v břiše. je to jen zažívací problém. Pokud ne, jedeme zítra na rentgen, jestli tam kus té potravinářské fólie v žaludku nemá.
Matyldo, držím palce, ať to rychle přejde samo – možná by to chtělo sledovat hovínka – kdysi před dávnými lety moje první fenka (kříženec kokršpanělky s nějakým neodolatelným psím fešákem) „ujížděla“ na textilních kapesnících. Když jsem měla rýmu, schovávala jsem si kapesník pod polštář na gauči, a ona tam tajně zabořila hlavu (věděla, že nesmí), kapesník opatrně vytáhla a schovaná někde pod stolem ho sežvejkala. V hovínku byla pak nalezena třeba celá jeho polovina v celku. Divím se, že také neměla nějaké zažívací problémy… Tak třeba se s tím Borůvka taky nakonec popasuje sama přirozenou cestou.
Igeliťáky jsou mor – Brooke se již většiny svých zlozvyků zbavila (tak třebas mobil nesežrala už rok a hokejky od brýlí taky tak dlouho), ale bufetění v odpatkáči ji asi zůstane do konce života – proto při odchodu z domu končí koš v předsíňce. Ale pakrát se stalo, že jsme opoměli a pak jsem s hrůzou kontrolovala psinu, jestli dobře tráví – zaplaťpambu, vše dopadlo dobře. Akorát jednou vyblila celý sáček PO TŘECH DNECH a taky semtam hovínka byla hygienicky balená.
Po těchto peripetiích se pří odchodu vracím i třikrát, abych se přesvědčila, že je dobře zavřeno jak do předsíně tak do koupelny (mimo jiné žere i použité odličovací tampony, což mi na klidu taky nepřidá) a nebezpečné věci jsou mimo její dosah.
Já vím, že už je na radu pozdě, ale jen tak všeobecně. Sežraný plast řeším, tedy vet řeší, injekcí, která vyvolává zvracení. Mělo by se to provést asi tak do hodiny, ale i později se to dá řešit konzervou + injekcí. Nám se to povedlo a škeble se nám i s konzervou vrátila.
Jinak při zhltnutí nějakých menších fujtajblů vet, nyní i já, podáváme chřest. Ano prosím, chřest. Nejsme hotel Ritz, takže doma mám, vždy připraven!, konzervu. Hlavičky chřestu v sobě mají hodně, jak bych to nazvala, vlásečnic, které při troše stěstí předmět omotají a bez zranění jiných orgánů vyvedou tou zadní stranou psa ven. Takže asi tak.
No on to není první roztrhaný igelit, jenže zatím s ničím nebyl problém. Ani s těma sežranýma hadrovýma kapesníkama, které prý jsou velmi nebezpečné.
Teď v rychlosti přelítávám včerejší diskusi, tak aaspoň se zpožděním musím napsat, že na vás moc myslím, držím Betynce palce, co to jde. (h)
Xerxová, držím všechny palce a Bira vzkazuje, že ač fenky teda fakt nemusí, tak i ona drží Betce tlapátka.
Nám se při zjištění stavu Birunčiných kloubů vyplatilo dodržet rady veta – nařídil nám zavřít na měsíc Biru do kotce a venčit jen chvilku a k tomu na vodítku. Myslela jsem, že se zbláznil, ale ono to fakt pomohlo. Na zahradě jsem ji venčila na stopovačce a hned po vyvenčení šup do kotce. Po třech týdnech jsem s ní šla na vodítku jen na konec ulice a zpátky, protože se s ní už nedalo vydržet, ale ten klidový režim ji fakt pomohl. Samozřejmě, že k tomu brala léky a alavis. Ten bere pořád a léky jen když je hůř. V březnu ji už bude 6 let, nechci to zakřiknout, ale zatím chodí a běhá dle libosti a když je někdy hůř, tak více odpočívá a bafá z boudy, aniž by u toho lítala jako pometlo. A to nám vet tvrdil, že nevydrží ani do 2 let. Tak se držte holky, ať vám to ještě dlouho spokojeně běhá po Jizerkách!
Poradit neumím, tak jen držím palce a myslím na vás! (y) (y) (y)
Jak se má Betka, je jí líp? Moc na vás myslíme!
Já jsem postižená papírnictvím. Přesněji řečeno dárkovými balícími papíry, škatulkami a stužkami. A s tím souvisejí další drobnůstky – nůžky, řezačky na stuhy, lepící pásky…
Ze zahraničí si vozím papíry, jejichž cena mnohdy přesáhne cenu zabaleného dárku 🙂
A nesnáším „recyklaci“ dárkového papíru, připadá mi, jako kdyby někdo kousek mého dárku dal někomu dalšímu.
Tak tohle znám, i když jsem stále piškvorkářka začátečnice. Kousek od domu, kde bydlím, se nachází obchod s látkami. Jmenuje se Joann, obchod má i webové stránky . Samozřejmě, že jsem se na http://www.joann.com zaregistrovala a tak mi chodí slevové kupony . Ty jsem využila, když jsem tvořila vánoční deku pro maminku….
Další moje vášeň jsou boty. MLP mi občas říká, že mám tolik párů, že bych obula stonožku…..
To nic. Podle bot se dá celkem slušně odhadovat jak dlouho která tanguera tancuje. Od jedněch (v lepším případě) latinek, přes konečně opravdový tangovky až po osm, deset párů. Nebo ještě víc. Nějak se holkám ty boty množí 😉
Jendo, tohle funguje i jinde – začínala jsem šermovat v obyčejných botaskách a měla jsem jen jedny. Když dosloužily, usoudila jsem, že by to chtělo „pravé“ boty na šerm, pak jsem měla jedny tréninkové a jedny závodní, při ukončení největší závodní kariéry jsem se dostala na počet 6 párů… Teď mám páry 4 a chodím se na ně tak akorát dívat, neb mě k nim doktoři nechtějí pustit ani na dva metry…
Terra-san, možná kdybys při dotazování doktorů držela v ruce ten meč, nebo čím se to umíš ohánět, třeba by byli povolnější (happy) Já vím, moc vtipné to není, já jen že nadále držíme (y) , ať úspěšně rehabilituješ (wave)
Díky za palečky, ale na ty doktory se snažím být hodná. Oni totiž pořád ještě slibují, že někdy v dubnu, květnu by mě mohli pustit i k těm fleretům a kordům… protože šerm provozuji sportovní, ne historický, a spíš už jako trenér. Tak by to nemuselo tolik vadit.