Dobrý den, moji milí, dnes jsem si k vám přišel postěžovat na nespravedlnost světa a mojí paničky zvláště. Nemyslete si, nejsem žádný stěžovatel, ale co je moc, to je moc. Zase si klidně odešla, jak nám říká, do práce a nechala nás tady samotný a jenom s granulema.

Nejenom, že si zmizela, ale ani kapsičku nám nenechala. Víte, já jsem opravdu hodný a uznalý kocour a asi bych jí i tohle odpustil, jenže ona vůbec neumí nikoho pochválit! Panička pořad naříká co má práce a jak nic nestíhá. To já vám povím, ona vůbec netuší co má práce takový domácí kocour!

Proběhnout několikrát denně byt, prozkoumat kouty, prolézt skříně a vršky, hlídat na všech oknech, podrápat křesla, vážně bych jí chtěl vidět, jak by tohle všechno zvládla! Ještě, že jsme na to doma tři. Pravda, Iris moc nepomáhá, to už je starší dáma, asi tak stará jako panička, ale aspoň okna někdy pohlídá.

To Koty to je jiná frajerka, s tou to dovedeme roztočit a to je jenom o rok mladší než Irča. Ale abych se moc nezapovídal, zkrátka o té práci. My si doma umíme úkoly rozdělit, to teda jo. Všechno zvládáme s přehledem a ještě si vyšetříme chvilku na odpočinek. Naše ženská ne.

Vždycky vyndá takovou podivnou potvoru na kolečkách, má to takový divný nos a vypadá to jako velký had. Já vím co je had, tuhle jsme na ně koukali v té mluvící obrázkové krabici. Navíc to dělá hrozný kravál a holky se toho bojí. Já ne. Kdepak já a bát se. Ještě když jsem byl malé kotě, tak jsem na to zaútočil, a svedl jsem slavnou a vítěznou bitvu.

Tak k věci, když vytáhne tu potvoru, tak jí tahá z pokoje do pokoje, dovolí tomu dělat hluk a potvora ke všemu to ještě žere naše chlupy z kožíšků. My se můžeme udřít, jak se snažíme ty chloupky pěkně naaranžovat na křesla i po koberci a tak různě. Někdy sežere i moje hračky, když je zapomenu uklidit pod koberec nebo pod křeslo. Zkrátka a dobře ani já tu potvoru nemám rád.

Tohle jsem vám musel říci, aby jste pochopili to příkoři,co mi zase provedla. Když tedy odešla, tak jsme si šli všichni ještě na chvilku lehnout do její postele. Bylo tam krásně teploučko a příjemně a mně tak napadlo, že bychom jí mohli trošku pomoci s úklidem. Chtěl jsem udělat dobrý skutek a tak jsem přemluvil i holky aby se taky zapojily. Krásně nám to šlo od paciček.

Řekl jsem, že když úklid tak tedy generální. Já si vzal na starosti vršky, Koty deky a polštáře, Irča si taky něco našla a pracovali jsme jako draci. Hotovi jsme s tím byli ani ne za hodinku. Unavení jsme doopravdy byli dost, to vám řeknu. Šli jsme si na chvíli schrupnout, ale mně to nedalo, ještě jsem šel trochu upravit kytky.

Teprve pak jsem byl naprosto spokojený. Před spaním jsem přehlídl, jak to všechno krásně ladí a už na první pohled je vidět pořádek. Třeba pěkně vyrovnané ovladače na koberci nebo úplně nejhezčí, pod oknem vysypaná kytka i se zemí. Taky se mi moc líbil ubrus na gauči i polštáře na zemi byly velice dekorativní. Moc dobrá práce!

Vyhládlo mi po tom zápřahu, jen co je pravda, vzal jsem zavděk i granulema, a šel jsem spát po robotě. Není nic hezčího než se po dobře vykonané práci natáhnout. Vážně jsem se moc těšil, až přijde panička domů a bude mít radost jaká to má šikovná zvířátka, pěkně nás pochválí a nandá nám do mističek nějakou dobrůtku. Protože dobrá práce se musí taky dobře ocenit, že. Hezky jsem si spal a odpočíval, myslím,že se mi zdálo něco o kočkách…

Jak to dopadlo… Přišla domů hezky nás pohladila, ale potom ten šok, ta hrůza. Místo toho aby nás pochválila a odměnila, začala nadávat a ještě ke všemu na nás vzala koště. Nechala nás chudáky hladovět, vytáhla potvoru, hadr a kbelík, začala mařit veškerou naši práci a námahu. Vrátila všechno na místo, tak jak to bylo před tím.

Marně jsem jí vysvětloval, že takhle to bylo mnohem lepší, ještě po mě hodila mokrý hadr a v jednom kuse nadávala a vyhrožovala, že půjdeme z domu. Nejvíc jsem to schytal já, nejspíš proto, že jsem si zapomněl umýt tlapky od hlíny a ona tak poznala, kdo z nás měl na svědomí kytky. To zamazané povlečení v posteli byla maličkost, ale stejně vyváděla

jako kdyby byl konec světa. A to prosím jí chtěl kocour podat pomocnou packu.

Už to raději nikdy nebudu dělat. Veškerá námaha přišla vniveč, dostali jsme vynadáno, nedostali jsme nic než blbý

granule a na kapsičku jsme si museli počkat, až přišel páníček. Ten je aspoň rozumný a ví co chudinka kocour nebo kočka potřebuje. Jak vám říkám do domácích prací se už nikdy zapojovat nebudu, protože to nestojí za tu námahu a odměna žádná, jenom samá nadávka.

Ta ženská nemá žádný vkus a smysl pro estetiku. Já to myslel dobře, chtěl jsem jí jen ukázat, jak má vypadat krásný a funkční byt podle mé představy. Když nechce tak ať nechce. Nevděk světem vládne a u nás doma zvláště. Tak mňau zase příště.

Váš Samir