Milí přátelé a kamarádi, znovu jsem tu já, udatný Samir, co vám chce dnes povyprávět o svém nejnovějším hrdinském kousku.
Není to tak dávno, co jsem se zmínil o kouzelné skřínce, které lidé říkají lednice. Já mám lednici moc rád, lidé v ní schovávají spoustu dobrot a někdy i něco na zub dostanu. Lednici sleduji už od doby, kdy mě panička přinesla a kdy jsem se začal seznamovat se svým královstvím. Po čase jsem zjistil, že tuhle skříňku svými silami neotevřu, přece jen mám malé pacičky.
Po delším pozorování, spojeném s mnoha úpornými pokusy, mi bylo jasné, že k otvírání lednice budu potřebovat lidskou sílu. Panička se mi jevila jako nejvhodnější kandidát, neboť občas bývá doma celý den. Jelikož jsem trpělivý a bádavý kocour, povedlo se mi za krátký čas rozeznat zvuk otevírané lednice od jiných podobných zvuků. Pravda, zpočátku jsem párkrát zaměnil zvuk lednice za zvuk dvířek od mikrovlnky, ale tuhle záludnost jsem rychle prokoukl.
Moje ouška se již nepletou. A protože vím, že s paničkou je někdy těžká domluva, tak je jistě všem jasné, proč jsem vždycky u lednice první a málokdy se stane, že nic nevyloudím. Pečlivým výcvikem lidí v mé domácnosti se mi konečně podařilo docílit, že mi rozumí alespoň tohle.
Jinak je s lidmi hrozná potíž! Jenže na mě si jen tak někdo nepřijde! Já jsem Samir veliký a umím moc dobře pozorovat! Panička jednoho krásného dne přinesla z lovu zase nějakou tašku. Jelikož je mým úkolem všechno řádně zkontrolovat, musel jsem do té tašky vlézt a prozkoumat obsah. I přes ty ošklivé šustivé igelity jsem dobře cítil, že je tam masíčko, a to já papat můžu. Jenže, jako obvykle, než jsem stačil trochu ochutnat, panička maso uklidila do lednice. K mým prosbám byla úplně hluchá.
To mě docela urazilo. Zůstal jsem v kuchyni – a moje chvíle přišla! Panička nedovřela lednici! Toho se muselo využít! Vytrvale jsem dloubal tlapkou do dvířek, až se konečně dostatečně pootevřela. Skočil jsem do ledničky a hned na první pokus našel masíčko. Vítězně jsem ho shodil na podlahu a ihned začal s rozbalováním. Papír šel dobře, jen ten zpupný igelit odolával o něco déle – ale neodolal! Byl jsem překvapený, jak velký kus se mi podařilo ulovit. Panička mi maso krájí na malé kousky, ale tohle byl kus jak autobus!
Jak jsem si tak pěkně debužíroval, úplně jsem zapomněl, že panička je vedle v pokoji, a to se mi vymstilo. Samozřejmě musela přijít právě ve chvíli, kdy mi nejvíce chutnalo! Zase mi vynadala a ani trochu se nezamyslela nad tím, jak šikovný jsem kocourek. Pravda, napadlo mě, že nedělám zrovna dobře, ale chuť byla mnohem větší než dobré vychování.
Alespoň si panička bude příště dávat pozor na lednici a bude ji pořádně zavírat. Jak říkám, vycvičit si ty moje lidi dá spoustu práce a odříkání. Někdy je třeba přinést osobní oběť, protože jinak by se panička nikdy nenaučila zavírat lednici tak, abych se do ní nedostal. Já jsem přinesl osobní oběť tím, že panička se mnou nemluvila a ještě večer si postěžovala páníčkovi.
Ten se mě ovšem nejen zastal, ale navíc mě ještě pochválil, jaký jsem lovec. Na páníčka je skoro vždycky spolehnutí, zato s paničkou je samý problém. Tak mňau, příště…
Samir je zlatíčko. Toto presne poznám. Keď som dobehla domov “ na poslednú chvíľku“, zhodila tašky na podlahu a zakotvila v najmenšej miestnosti v byte, tak Prvý vytiahol salámu z tašky a Druhý ju začal rozbaľovať. Keď som zakričala “ Minko, necháš toho!!!“,tak sa zatváril akože:
„Jááááá, veď ja nič ???“
Chááá – kluci viděli, že máš fofry, tak ti chtěli ušetřit čas … (chuckle)
Samir je uctyhodny kocour. Kolik mu je let? Nas Kuliferda byl tez vynalezavy ohledne jidla. Na dverich do komory mame zevnitrku takove ty dratene zavesne police. V horni casti jsou tez kocici a psi mlsky. Kuliferda v mladsim veku umel temer levitovat a ze zidle doskocil na nizsi polici, odkud se vysplhal ax k tem mlsum. Druhy kocour a pes na nej vzhlizeli s uctou a obdivem, co to je za frajera. A Kuliferda Dobrotivy jim tu a tam nejakou dobrotu seshora pohodil na zem. Dnes uz to nedela, protoze jest tlust.
Kolegyňka z kanclu oškubala 2 divoké kačenky a svázala krkama k sobě, dala vychladit na zakrytou verandu v přízemí.
Dívá se z okna a kačeny nikde.Vyběhla na dvůr a odchytla kočku, co k nim chodí na gáblík jak si obě kačeny táhne do schodů na zahradu. Schody jsou kovové a příkré, už byla asi na 5. schodu. Utekla ani se neomluvila. Je možný, že to chtěla pro koťata nebo sežrat v ústraní, nevím. 😛
Moje kamarádka před lety chovala kokřici Brendu a peršáka Čanga (ten je s námi dodnes).Maso nebylo bez dozoru nikde v bezpečí. Stačily dvě minutky a z večeře pro čtyři lidi nezbylo nic. Čango shazoval ze stolu a Brenda se ládovala. Na sebe taky nezapoměl. Nejlepší bylo, když Sylva dvakrát prohlédla lednici a řikala, že přeci není tak blbá, aby maso zapoměla v krámě.Oba delikventy usvědčila druhý den, kdy klapla dveřmi na wc a schovala za dveře u kuchyně. Nezažít to, nevěřím. I když po Samíškovi mě asi nic moc nepřekvapí
My sme na Silvestra (nie tohoto) vypražili rezne a schovali sme ich pod pokrievku z mikrovlnky. Keď sme sa približne o 00:30, vrátili domov po slávnostnom “ čepobití“, rezne boli rožvláčené po celej kuchyni a naša Ninda sa monumentálne napchávala
Krásné čtení o chytrém kocourkovi (doufám, že bude další) (wave)
Samir je nejen krásnej a šikovnej, ale je také sám…a tak je na všechnu tu práci sám. My co jsme v područí několika exemplářů ( zkráceně Smečky) víme jak efektivní může být dělba práce při lovu. Jeden odláká pozornost Poddaného, druhý po vzoru automechanika otevírá cargo skříň v kuchyni, další bleskurychle odnáší ulovené kapsičky do nejtemnějších koutů a čtvrtý rozděluje menáž po té, co drápem bravurně páře jednu kapsu za druhou. Po vyčerpávající práci se vzorně seřadí v kuchyni a dělají ( dělají ?) , že mají bohužel opět hlad.
Milá Leny, Samir není sám, do jeho smečky patří ještě kočky Iris a Koty, jenže ty mu moc nepomáhají. Jsou to již dámy v letech a pro jeho legrácky nemají pochopení, takže si musí poradit jinak. O jejich vzájemné a vzácné spolupráci povypráví příště. Byla bych raději kdyby tato jejich spolupráce se moc často neopakovala.
😀 chudák kocour musí loupežničit zcela sám… 😀 to od lady and lady není moc hezké 😀
OT – tak tohle mě rozesmálo, je to na Novinkách:
Přerovští městští strážníci se ve středu dopoledne snažili domluvit psovi, který oblečený do vesty seděl za volantem auta na Komenského ulici. Vše vypadalo, jako by tu právě zaparkoval. Společnou řeč s ním však strážníci nenašli. Oni mluvili, on štěkal.
Co dodat?
Že v Přerově je možný všechno, kdo tu bydlí, tak se ničemu nediví (whew) (rofl)
Nebylo to náhodou obráceně? (rofl)
Je takových nádherných kočiček a kocourků na světě. A některé a někteří jsou nejen nejkrásnější ale i zdatní, viď Samire?
Moje kočenky nepatří k nejkrásnějším ale zato jsou moje. Tedy opravuji, zato jsem jejich. (think) (chuckle)
Právě mi tu střídavě přebíhaly přes klávesnici a tím měnily různé programy počítače. A to jen proto že jejich sloužící je nepozorná a nevšimne si že jsou misky prázdné. Už tedy prázdné nejsou. V ledničce pro ně nic zajímavého nemám. Syrové maso nejedí ani nic jiného. Možná že je to degenerace. Někdy zkontrolují co jím já ale z mého neujedí.
Při letmém pohledu na poslední fotku mě trochu zarazilo, že kocour obdržel čokolády Milka (rofl)
Jo, já na to taky koukala o trochu déle ! Ta fialová je děs…
Děkuji jménem Samírka, jeho Jasnosti, vznešenosti, udatného vládce naší rodiny. S potěšením konstatoval, že zde nachází další spřízněné duše, kterým si může občas postěžovat. Podle jeho mínění je naší povinností se mu kořit a obdivovat jeho husarské kousky.
To je krásně vidět na poslední fotce: Jeho Výsost milostivě shlíží na dary, které před něj nakladli oddaní poddaní. (chuckle) (y) (clap)
Má krásnou barvu, takovou hebce pastelovou, velmi šik.
Ti naši kočkouři zase slyší i šunkové myšlenky.
Krásnej. A šikovnej!
Ale chuderka hladem tejraná. Jako všechna zdejší zvířátka. 😉
Chachá – kus jak autobus 😀
Samire, jsi krásný kocour! (inlove) Ovšem otevřít si ledničku… to je na pováženou (chuckle)
Jsem moc ráda, že naši zvěř lednice nezajímá, zájem vzbudím hlavně já v kuchyni a je jedno, odkud co beru – hlavně, aby mi něco upadlo 🙂 Když vezmu v úvahu, jak bravurně Kazan otvírá dveře (od sebe i k sobě) dokonce i teď, když je skoro chromý, tak jsem vděčná za to, že se o ledničku nikdy nepokusil (shake)
Náš Čertík se začne o ledničku zajímat teprve v momentě, kdy ji otevřu; přece se nebude namáhat, (máme kombi s mrazákem a je to vysoko), když má služebnictvo, že? Ale mnohem víc se mu líbí skříňka v kuchyni, kde, jak dobře ví, má kapsičky, takže jakmile vejdu do kuchyně, okamžitě vyskočí na, k tomuto účelu specielně přistavenou židli, (Běda, kdyby byla jinde, nebo na ní něco leželo!),předními tlapkami se opře o opěradlo a: Mňňááááúúúbrouk, koukej to rychle otevřít, ať si můžu vybrat, na co mám dnes chuť!Po potevření dvířek hlavou úkon dokončí, vykulí kukadla, začmuchá a ukazuje tlapkou, na co má chuť. Jakmile vybranou kapsičku vyndám, okamžitě nezájem, hop na zem, brouk, mňouk, hop na linku a pečlivá kontrola, zda v misce skončí veškerý obsah kapsičky. Napovel: Pojď, hop, řekne Kvík, seskočí na zem a jde do chodby, kde má svůj ,,prostřený stůl“ Dalším oblíbeným číslem je zkonzumování poloviny obsahu misky a ÉEeeÉ kník, mě už to nechutná, dej mi něco jiného, mňouk! ,,NAPŘED DOPAPEJ, PAK DOSTANEŠ DALŠÍ! EEeééEeee mňau! ŘEKL JSEM: DOPAPAPT!! ÉEbrouk, Mňouk, brouk, EeeÉÉ… NE, DOPAPAPAT!… Kňooooukkk Éeeee… tenhle dialog dokáže provozovat i pět minut a nikdy se neopakuje! nakonec to sice dojede, když zjistí, že mne neukecá, ale bez spousty komentářů se to neobejde nikdy.
krásný článek i veškeré komentáře – vidím, že je to všude stejné… Nyny je PŘÍÍÍÍŠERNĚ pažravá, a to má cukrovku, takže ji musím krotit a snažit se, aby nepřibírala, a je to velmi tuhý souboj
jo, dnes nám prosím přidržte kousek palečku kolem 15h, jedu prro inzulin a chci s panem drvetem konzultovat glykemii, protože se mi pořád zdá dost vywsoká a nevím co dělat
no a Zuzanku abych prosila o každé snězené sousto… je hrozná mlsná, vybíravá – je to oranžová potfora!!! už z ní mám normálně neurózu – už při nandavání do misky mám sevřené útroby zda bude jíst, kolik soust milostivě sní a tak vůbec……..
Nádherný kocourek a chytrýýý. Všechna naše zvířata odjakživa slyšela na klepnutí prkénka na krájení a také na broušení nožů, neboť to jsem se chystala pracovat se syrovým masem. Darečka I., tento zvuk spolehlivě přivolal až z dalších sousedních zahrad. Dareček II. zatím dobře rozezná klepnutí svých misek a neřeší klepnutí misek Klérčiných :O .
Jednou jsem naprosto beznadějně hledala Micánka po bytě. Kocour prostě nikde nebyl, dokonce už se máma šla podívat, jestli přece jen nespadl z balkónu, i když tam byl vždycky extrémně opatrný. Prostě šla zkontrolovat, zda na chodníku není zabitý kocour. Nakonec jsem vzala prkénko a jen jsem ho položila na linku. Klepnutí prkénka o linku učinio zázrak. Neviditelný kocour se v tu chvíli z ničeho nic zhmotnil v kuchyni. Později jsem přišla na jeho skrýš, chodil do mé postele, a to prosím pod deku, kterou přes ni přehazuju. Dokázal tam být tak tiše, že ho jednou zasedla má neteřinka, naštěstí tam bylo hodně měkko, takže to ve zdraví přežili oba – on zasednutí, ona leknutí.
Milý Samire, jsi nejen udatný, ale i velice chytrý a krásný. (h) Doufám, že o tobě budeme číst častěji. (nod)
Přeji všem krásný den. (h)
Chytrý Samir,umí si vybrat jen pozornosti hodné kousky pochoutek. (cat) (h)
U nás doma by si k vůli žrádlu byli všichni ochotni vykloubit nohy a krky jak utíkají při vrznutí dvířek od ledničky a neustálé vyhlížení kam jdu, když se pohnu.
A to platí i pro přednostu,mlsný kocour je to. (dog) (dog) (cat) (cat) (toivo) (chuckle) (wave)
U nás ke krádeži masa došlo jen jednou, když jsme Macešku měli krátce a na lince ležel skoro rozmrzlý talíř kuřecích jater. Maceška užírala, ale psice ji napráskaly- no, třeba kdyby se rozdělila, tak by byly zticha 🙂
O.T. pro Dede.
Poslala jsem na e-mail článek.
Míša
Dohledám 🙂
šikovnej Samirek jen co je pravda.
Náš Honás takhle otevřel dobře zavřenou krabičku se smaženým řízkem.
Nevěřila jsem, že to jde, ale jde.
Míša
Samire, jsi šikovnej kluk…u nás se maso neschovává,mami nám ho dává ,každej tejden máme 2 x syrový hovězí nebo grilovaný kuře bez kůže, srdíčka na kolečka krájený…tak lednici necháváme na pokoji. A když jsme moc hodní,dostaneme rybičkýýýýý 😛 (cat)
Kamarádky pes (skoroflet) se naučil otvírat lednoci. Prostě zajel tlapou do škvíry a zatáhl. Dobře, další krok bylo každodenní olepení lednice izolepou. Fungovalo jen chvíli. Argos po několika dnech (a marných pokusech) se naučil, že musí projet škvíru, roztrhnout izolepu a…no víte. Kamarádka zase večeřela suchý rohlík. Skončilo to petlicí a zámkem. Ten se odmykat neneučil. Klíč ale pro jistotu schovávala…
Naše holky moc lednici neřeší, bezprostředně z ní nic nedostanou, protože to musím nejprve spravedlivě rozdělit. Ale zašustění pytlíkem je spolehlivě přivolá odkudkoliv. Možná i zvuk prkýnka, položeného na linku, protože se zabíjím o tři velké čokly, jakmile začnu cokoliv krájet nebo vařit.
(rofl) když ještě žila Šarikova matka Barunka, byla lednice obtočena gumicukem a na něm byly rolničky….ona věděla,že jak to začne cinkat, je prozrazena, tak toho vždy nechala (chuckle)
To je taková radost. Vědět, že na neplánované dietě jeden není sám 😀 .
Ehm, jak vidno, dovednost a inteligence našich milášků není vždycky terno 😛 .
Velmi mi to připomíná včerejší večer. Batman mě vystrnadil z gauče a odpočívá po rušném dni, Majda chrápe jak dřevorubec Bimbovi u nohou. Odcházím do kuchyně očistit jablka. Spící zvířata zaslechnou cinknutí nože v kuchyni. Nastává zběsilý úprk a smykem na dlaždicích se dostávají přímo do epicentra. Jablko nechce ani jeden. Nakonec jsem jim obětovala zbytek krůtího rizota, protože nechat očuchat každý kousek jablka a přitom sledovat mátohu na stole mi moc nevyhovovalo. Upozorňuji že majda vdechla mísu granulí a Batman půlku Cosmy s křepelčím vajíčkem, takže smrt hladem opravdu nehrozila.
Batman má rád křepelčí vajíčka? u nás se o ně pomalu perou, když jim vydám Cosma konzervu s ním. Musím ty půlky vylovit a překrájet,aby se dostalo na všechny….pak milujou Gourmet vaječné souflé jak s lososem,tak s kuřetem….
Krasavec 🙂