To je přece jednoduché. Dítko napíše dopis Ježíškovi, strčí ho za okno, vy si ho v noci vezmete a zařídíte se podle něho. Ale ono to zas tak jednoduché není.

Malé děti se neumí vyjadřovat písemně, svá přání kreslí. Nejhorší období je éra „hlavonožců“. Tam vůbec nedokážete určit, kterou z virtuálních či televizních postaviček by si vaše dítě přálo najít pod stromečkem. V dopisu Ježíškovi se tak můžete orientovat pouze podle barvy kresby.

Základní podmínka však je, že dítku poskytnete široký sortiment pastelek či fixek. Pokud dítěti strčíte do ruky obyčejnou tužku, chci vás vidět, jak se rozhodujete, zda dotyčný hlavonožec reprezentuje Barbínu nebo Spidermana (i holčičky milují Spidermana).

Vynikající strategie pro tvorbu dopisu Ježíškovi je dohled staršího sourozence, nejlépe toho, který už ví, jak to s tím Ježíškem vlastně je, a přitom je ochoten tu hru s vámi hrát. Sourozenec s mládětem pilně konzultuje podobu konkrétního hlavonožce a vám potom práskne, jestli je to B nebo S. U jedináčků vám nezbyde nic jiného, než dohlížet na dopis Ježíškovi osobně a potřebné informace pochytat cestou.

Od hlavonožců do puberty je snadná cesta. Dítko se naučí psát, vytoužené postavičky nebo předměty už umí srozumitelně nakreslit… zkrátka Havaj.

V pubertě nastává další zlom. Potomek do dopisu Ježíškovi uvede vtipná přání. „Milý Ježíšku, moc bych si přál kilo černých oliv. A taky ňákej semtex by se hodil, kdo se má na ty zprávy v telce koukat.“ Neváhejte a přání splňte.

Puboš bude zírat na osm plechovek s olivami a kartón energydrinku. Někdy vás ale puboš dokáže přechytračit a dostane přesně, co chtěl. Olivy spráská, než skončí Pyšná princezna a Semtexy si vezme na vánoční hokejový turnaj 🙂