Nikdy jsem si nemyslel, že já, odkojené brněnským štatlem a hantecem, se budu někdy zamýšlet nad vývojem češtiny. Necítím se k tomu zrovna dvakrát povolán, ale občasné čtení v současném českém tisku mě dovedlo k malému zamyšlení.
Za vlády Habsburků a starých zlatých časů Rakousko-Uherského mocnářství to bylo s češtinou na pováženou. Byla to řeč českého venkova a městské chudiny. Inteligence a honorace hovořila německy. Zrovna tak byly německé ty nejlepší školy a divadla. Kdo chtěl něčeho dosáhnout, tak mu nezbylo než vystudovat německé školy.
Zrovna tak v obchodě a řemeslech. Nebýt pár výjimek mezi honorací a inteligencí, česky hovořícího venkova a nepočetné skupinky česky píšících spisovatelů, tak by byla bývala čeština uhynula na úbytě. Za tu dobu se však do češtiny vloudilo nespočet germanismů, kterých se později jen velmi těžko zbavovala a některých se nezbavila doposud.
Je zajímavé, že i přes velkou, čtyřicetiletou snahu soudruhů a povinné ruštině pro každého žáčka už v základní škole, se příliš rusismů do češtiny nedostalo. Asi to nebylo to pravé ořechové.
V posledních zhruba dvaceti letech prodělává čeština bouřlivý vývoj. Občas se mi dostanou do rukou a pod oko současné české časopisy a noviny. Neumět anglicky, tak bych si v nich pořádně nepočetl. O častých gramatických chybách a často i hrubkách raději taktně pomlčím. Anglikanismy, často i zkomolenými, či lépe řečeno počeštěnými výrazy se tyto tiskoviny jenom hemží.
Nepochybuji o tom, že ti, co tyto články píší, redigují a vydávají, jsou na výši a angličtinu ovládají, jako když bičem mrská. Použitá slova jsou obvykle na správném místě a vystihují, co vystihnout mají. Zajímalo by mě, jak těmto slovům rozumí průměrný čtenář. Kolik procent ze čtenářské obce ovládá angličtinu natolik, aby pochopili přesný význam slova. Jaksi bych chápal, že se přejímají anglická slova technických významů. Dělo se tak i v němčině. Tehdy většinou v řemeslech a technice. Nyní většinou v elektronice a informatice. Avšak hovorová slova snad není třeba přejímat.
Tuším, že tento trend (také pěkné české slovo) není třeba podporovat v denním tisku, rozhlasu a televizi. Je sice chvályhodné, že některé anglické výrazy se už nevyslovují česky a tedy foneticky, avšak jak se sluší a patří, anglicky. I když jsou počeštěná, přidáním koncovky.
Jako na příklad následující: z dřívějších „labouristů“ se stali „lejbristi“. Není snad používání anglo-českých hybridů ukázkou falešné „světovosti“? Co si pomyslet o výrazu „bodyguardi“, když v češtině jsou slova „gorily“ nebo lépe ochranka. Nebo „gayové“, k určení mužské sexuální orientace. Vždyť slovo homosexuál vyjadřuje jednoznačně s kým máme tu čest.
Také hovorové, méně či více derogativní, jako homouš, teplouš nebo buzerant je snad každému srozumitelné, přesto že ne zrovna politicky korektní. Ti, co toto slovo z angličtiny přejímají, by se měli podívat do slovníku, po významu tohoto slova. V prvé řadě se slovo „gay“ (vyslov gej) používá k označení veselosti nebo čilosti. Dále se jím označuje živost či jasnost barev a pak i rozmařilost. Ve spojení pak značí i lehkou ženštinu (gay lady), tedy prostitutku, nebo-li kurvu.
Teprve v přejatém smyslu a pouze v hovorové angličtině se tímto slovem označují homosexuálové. Tuším, že to není zrovna šťastný výběr, neboť tito jedinci nepatří k těm nejveselejším členům naší společnosti, i když na povrchu se tak často jeví. Četní mají v duši smutek, jak to od nejednoho vím. Proč, to vědí oni sami nejlépe.
Co dodat? Snad, že český text, nebo dialog prošpikovaný anglo-českými hybridy mě připomíná ty jedince, co za totáče měli možnost vycestovat do anglicky hovořící země a po půlročním pobytu předstírali, že zapomněli česky a do hovoru, jakoby náhodou, pletli anglická slova. Jak by pak měli česky hovořit krajané, co žijí v Kanadě, Americe, Anglii či Austrálii několik dekád, nebo i generací? Je překvapivé, že tito, si ve velké většině, udržují čistou, anglickými výrazy nezkorumpovanou češtinu. Nestálo by to za zamyšlení?
Pustila jsem se do diskuse a pak neměla celý den čas odpovídat. Udělám to tedy teď, hromadně.
K vývoji a dekonstrukci (pro baty):
Napsala jsem, že se velmi často používají k označení téže skutečnosti, ne že jsou zaměnitelné. Stejně jako třeba výrazy „dům“ a „hnusná barabizna“ mohu použít k označení téže stavby, a přesto nejsou zaměnitelné. Vývoj jazyka chápu prostě jako vývoj. Tu pozvolný, tu náhlý, tu živelný, tu systémový, tu samovolný, tu záměrný. Dekonstrukce je ohodnocení onoho vývoje – ohodnocení, které dává negativní známku. Ta je ale subjektivním postojem hodnotitele, nikoli objektivní skutečností. Tento postoj může sdílet mnoho hodnotitelů, ale pořád je to jen postoj. Jazyk není živý organismus, pouze je užitečné jej v určitých ohledech k živému organismu přirovnávat. Není to ani stavba, aby stavbaři mohli něco nejlépe chápat. Je to právě a pouze jazyk. Soubor prostředků (v našem případě slovních), kterými se dorozumíváme. Samozřejmě, že každý jazykový vývoj – jakýkoliv – je důsledkem věcí, které se dály v průběhu minulých desetiletí (a které se dějí teď). A že sociální inženýrství se netýká jen ekonomického prostoru. Vzkříšení češtiny během obrození by se také dalo označit za jazykové inženýrství.
K tomu ostatnímu:
Jak už poznamenali jiní přede mnou, směšuje se tady více věcí dohromady. Pokusím se je roztřídit.
Někteří nadávají na v novinách se objevující věty, které při nejlepší snaze nedávají smysl. Tady, myslím, se všichni shodneme, že není o čem se bavit. Základní funkcí jazyka je dorozumívání se. Bezesmyslné věty patří do dadaismu. I když možná… Spoustě lidí připadá spojení „přijdu dýl“ bezesmyslné. A spoustě vůbec ne a já se budu bít za právo té druhé skupiny to spojení používat.
Jiní nadávají na neznalost pravopisu. To je spornější otázka. Kdyby nebylo vývoje pravopisu, nebyly by třeba jeho reformy. Třeba zmíněné syrup/sirup, w/v, spřežky vs. nabodeníčka. Potřebujeme opravdu tvrdé a měkké i? Slyšela jsem o jistém výzkumu, který ukázal, že v praxi je počet případů, kde rozdíl i/y způsobuje změnu významu, zanedbatelný. Jestliže se bez nějakého pravopisného jevu jazyk zřejmě obejde (ignoruje-li tento pravopisný jev velké množství uživatelů jazyka, je to dobrou známkou jeho postradatelnosti), je důvod ho ponechat jako normu?
Další nadávají na bezhlavé přejímání cizích slov. To je prostě otázka osobního vkusu. Může vám to vadit, můžete proti tomu i protestovat, ale to je asi tak všechno, co se dá dělat. (Já z toho také nejsem nadšená, ale nejsem natolik arogantní, abych to jen kvůli své osobní nelibosti označila za špatné.)
Konečně přejímání cizích vazeb a rozrušování těch českých. Tady mohu jen zopakovat, co jsem napsala u předchozího bodu – je to věc osobního vkusu.
Když to vezmu kolem a kolem, jen o jedné ze skupin „chyb“ lze objektivně prohlásit, že jazyk degraduje – o té první. Troufám si říci, že ta je nejméně častá. Není to trochu málo na tvrzení, že čeština upadá, pokud ono tvrzení chceme prezentovat jako objektivní fakt a ne jen osobní postoj?
(Doufám, že mi tam nezbylo moc překlepů, v Káhiře je půl druhé v noci a já už opravdu potřebuji jít spát.)
Milá Erendis, děkuji za zajímavý příspěvek. S něčím souhlasit mohu, nad dalším se rozhodně budu zamýšlet.
Jen mi nedá … Poukazujete na použití slov s citovým zabarvením, ale děláte totéž, viz: „Někteří nadávají“ či „Jiní nadávají“. Nás to ale třeba jen rozčiluje, poukazujeme na to nebo nás to pobuřuje. (nod)
Většina Zvířetníků ostatně ani moc nenadává, jak vyplynulo z diskuse níže. Možná tak občas hlasitěji vykřikneme Jejda či Jejky!. (wasntme)
Každopádně se velice těším na článek od Baty a diskusi, která pod ním zcela nepochybně bude pokračovat.
Hezký den přeji Zvířetníkům v Káhiře, i všude jinde na světě. (h)
„Spoustě lidí připadá spojení “přijdu dýl” bezesmyslné. A spoustě vůbec ne a já se budu bít za právo té druhé skupiny to spojení používat.“
Problém nastává v okamžiku, kdy to spojení použije v rozhovoru s člověkem z části ČR směrem na východ (ono totiž ČR nekončí Českou Třebovou 😉 ). Většina lidí tady od nás, z „východu“, si totiž tohle spojení musí překládat do jazyka českého, což poněkud brzdí komunikaci a znesnadňuje dorozumívání. Máme sice drobnou výhodu, tady mluvíme podstatně rychleji, takže si to většinou stihneme přeložit a nic z dalšího nám neuteče, ale…. 😉
Takže ano, klidně ať ho druhá skupina používá, nicméně, do veřejnoprávních sdělovacích prostředků podle mého názoru nepatří a pokud vede dotyčný z „druhé skupiny“ rozhovor s někým kdo do té skupiny nepatří, může se mu stát, že bude mít problém se s ním dorozumět.
Tvar „přijdu dýl“ patří dle mého názoru do krajového nářečí, takže by se s ním mělo nakládat stejně jako s jakýmkoliv jiným nářečím. Neupírám nikomu pávo mluvit jak chce, používat jakékoliv nářečí, bavíme-li se však o jazyku jako o prostředku pro dorozumívání mezi lidmi, je s nářečím docela problém (samozřejmě, pokud nemluvím s člověkem používajícím stejné nářečí). Pokud se chceme domluvit, měli bychom pak oba začít používat jazyk český v jeho základní podobě.
Je zvláštní, že lidé, kteří v běžném životě aktivně používají nějaké místní nářečí, nemívají problém při rozhovoru s „cizincem“ okamžitě přepnout do češtiny. A většinou do velmi pěkné češtiny. Mám takovou zkušenost s dost lidmi z oblasti kolem Českého Těšína. Tam je to nářečí pro mě naprosto nesrozumitelné. A vždy stačil můj pozdrav, aby okamžitě mluvili česky. Hezky česky 🙂
Rozhodně nepřijdu dýl, ale „přídu dýl“ 😀 Tutomu tady v Plzni přeci rozumí každej. Teda promiň, že tě tykam, ale vono by to jináč nevyznělo, tak teda esi si si šim, tak Plzeňácí holt mají vodlišný nářečí vod těch Moraváků, kerejm my třeba Brně nebo v tom Volomouci taky vůbec nerozumíme. Voni tam ty kucí tak ňák melou zase po jejich.
Zájemcům doporučuji Česko-plzeňský slovník http://www.facebook.com/groups/123953197649902/
Lidičky su rád, že jsem se trefil. Vaše báječná diskuze to potvrzuje. Děkuju vám všem. Baty, ty jsi zazářila jako suprenova ze Štatlu!
Jiří, díky za článek, jen se moc omlouvám, že jsem se nezapojila do diskuse, ač je mi téma více než blízké, bohužel mi v přímém přenosu pomalu odchází máti (je stejný ročník, jako Vy), jsem z toho docela deprimovaná, takže to na nějaký větší pokec není, omlouvám se – a že bych štěpných námětů do debaty měla, jéje. Až tu budete, nebo pokud Vám to má kdo dovézt, velice doporučuju naši rodinnou oblíbenou knížku – Slovník floskulí od Valdimíra Justa, pěkné a trefné počtení o prznění češtiny, vyšlo to v několika vydáních, to poslední se tuším jmenuje Velký slovník floskulí.
P.S. Pro baty – moc prosím o článek – a předem děkuju!
aido … (hug) , stále na vás myslíme
aido, myslim na tebe v te dobe, kdy zivot je krehky.
Děvčata, děkuju, jste hodné. S mamkou je to čímdál horší, po přechodném zlepšení se tento týden o dost zhoršila, ani ne tak fyzicky, ale mentálně, a lepší už to asi nebude; po včerejší návštěvě u ní jsem celý večer probrečela, je mi jí moc líto. Ať byla jaká byla, tohle si fakt nezaslouží, ach jo.
Aido, drž se, myslíme na tebe (h) (hug) .
Aido, drž se (u) . Zažila jsem, bohužel nezbývá než to hodinu po hodině odžít (y) .
Díky autorovi článku za podnět k rozsáhlé, a myslím že i užitečné diskuzi. Svědčí o tom, že nám osud naší mateřštiny není lhostejný.
Rád bych upozornil na nemrav, objevující se často v zpravodajských pořadech. Snaha o jakousi „úřední češtinu“. Takže se prosté sloveso nahrazuje vazbou s podstatným jménem slovesným. Nepátráme, ale přistoupili jsme k pátrání, provedli jsme uhašení, pokračovali jsme v okecávání, zajistili jsme prodiskutování… Ještě bych dodal, že mnozí hlasatelé neznají třetí osobu množného čísla běžných sloves, takže třeba lidé dojíždí do práce… Dovolím si tvrdit, že dokud nás tyto a jiné chyby štvou, není to s námi tak zlé.
(tmi) S češtinou to mám jednoduché, píšu každé páté i tvrdé. Tak jsem se to naučil od jednoho řezňýka. (headbang)
(rofl) (rofl) (rofl)
Vážení, čtu diskuzi a musím pryč. Jsem na ATB, mám akutní bronchitidu, nemohu se smát jak mně bolí žebra od kašle.
Spravili jste mi náladu. Já mám nejraději konverzaci mezi novináři a hokejisty, kdy každá věta začíná : Tak určitě …blablabla. Taky miluji vznešené „pakližáky“ neboť pakliže se to udělá tak či onak, hned to vypadá lépe.
Ráda si přečtu cokoliv od odborníků na češtinu, člověk se má učit a kultivovat celý život.
Díky všem za bezvadnou diskuzi.
Moje hokejové dítě napjatě čeká na každý rozhovor v televizi a napovídá předem: „Tak určitě…“ (rofl) Na obranu hokejistů a ostatních sportovců bych uvedla, že se neživí jako tiskoví mluvčí. K tíži sportovních reportérů pak uvádím, že jejich otázky jsou vesměs stupidní 🙂 Už mě také napadlo, že obrat „tak určitě“ se posunul spíš do oblasti fyzických reakcí – něco jako když člověk kýchne (rofl)
Úplné OT – DEKY Z LÁSKY
Včera jsem došila deku pro Justýnku a dnes se mi ji podařilo ještě za světla vyfotit. Jelikož ji ještě musím po praní usušit, napsat průvodní dopis, sehnat přáníčko (fňuk, nikdo ho neudělal) a pak to všechno teprve zabalit a poslat, jsou ty fotky vlastně ještě tajné. (nod) Takže pssssst!
http://vaverika.blogspot.cz/2012/11/deka-pro-justynku.html#more
Tak především – úžasná diskuze 😀 (y) ! Dále ve vší vážnosti – mám dojem, že tu trochu splývají dvě odlišné věci: trend (anglicismy) a úpadek (ani osoby, které se tím živí, neumí správně psát. Ani mluvit).
Těch anglicismů bych se možná tolik nebála, ano, je to pitomý, ale němčinu jsme taky ustáli.I když je fakt, že tehdy se četlo. Ono se vlastně dneska ani moc nemluví… Bydlíme na trase, kudy chodí děti do školy. Když je tak poslouchám, mám občas pocit, že už snad ani nejde o to, jak mluví, ale o to, aby aspoň artikulovaly…
Zano, podepisuji.
Já též.
S tím pravopisem bude asi největší problém v tom nečtení, to se prostě pozná, kdo čte a kdo ne. Manžel s tím hodně zápasí v práci s mladšími kolegy, ti vyfiknou klidně 5-6 naprosto neodpustitelných hrubek v mailu a nevidí v tom sebemenší problém, přitom jsou to vesměs vysokoškoláci, on je v jejich očích naopak hnidopich bazírující na nepodstatných věcech. No, budu velkorysá, u technicky vzdělaných lidí se to ještě dá se zavřenýma očima přejít, ale – co byste si mysleli o děvčici, která chce u nás pracovat (jako překladatelka), pošle mi mail, životopis a motivační dopis a v každém z nich je hrubých chyb jako naseto? Chápu, je po mateřské, to se člověku mozek témeř vypaří z hlavy, ale jsou jisté hranice. Moc se divila, když jsem ji odmítla.
Aido, ono existuje povolání překladatelky zaměstnané institucí? Nevěřím.
Ano, živím se tak už cca 13 let (celkově mě ale ty odborné překlady provází už od roku 1989, víc od roku 1991, přišla jsem k tomu jako slepá k houslím; na kontě mám několik delších odborných věcí, taky jsem podstatně zasáhla do terminologie, zejména ve vztahu k HACCP, byla jsem první, kdo to tu dělal – ještě teďka, když všelijaké ty předpisy s mými definicemi čtu, tak se rdím, dnes bych to přeložila jinak). Víš, něco jiného je jazyk jako takový, obecný, něco jiného je odborná terminologie, musíš rozumět tématu, které překládáš, a to vystudovaný jazykovědec i při nejlepší vůli prostě neumí. Ono se to těžko vysvětluje, ale je to tak.
P.S. Je nás více v podobných institucích, každá, pokud si své reputace váží, si aspoň jednoho takového exota pěstuje, hlavně pokud chce, aby to, co z ní jde ven, za něco stálo.
hmmmm, já bych tedy použil tvar provázejí. Takže pod kloboučkem máslíčko, mastná už nejen záda, ale až i paty, co? Pak už chápu, ale neomlouvám, že i v tzv. slušných novinách (MF, Lidovky apod.) běžně dítě,kuře, město, stavení spojují se zájmenem jej – tedy zájmenem pro mužský rod. Čerti mě berou! A vy se nechlubte tím, že překládáte, když nezvládáte základní pravidla. Provází je jednotné číslo. Takováhle zjednodušení se dokonce i do pravidel pravopisu cpala kvůli chudákům soudruhům, co se nebyli schopni zákonitosti šeštiny naučit. A ještě větší zvěrstva nás čekají dnes, protože se doma nemluví, nezpívá, nešte. Proto se bude ještě více zjednodušovat, děti, školáci a studenti nebudou muset přemýšlet, psát se bude ve zkratkách a čeština zanikne. Jsem šťastný člověk, je mi tolik, že už se oho nedožiju. Vám přeju, abyste se, nejen ve vlastním zájmus pravidly spřátelila a náš krýsný a výjimečný jazyk neprznila.
Je zábavné, že v komentáři, ve kterém aidě vytýkáte jeden chybný tvar, šišláte oštošešt. Ty další chyby nepočítám (rofl)
No, on má anonym bohužel pravdu, ten tvar slovesa je chybný, měla jsem si to po sobě přečíst – nad jinýma se rozhořčuju a sama napíšu blbost. Snad mě aspoň trochu omlouvá včerejší pozdní hodina a nervové vypětí posledních dnů.
Po úpravě PČP v roce 1993 je opravdu možné používat ve 3.osobě množného čísla kratší tvary sloves – tedy provází, kácí, otálí, splácí, ztrácí. Jen pro lepší srozumitelnost je leckdy vhodné použít raději tvar delší.
Za obrození se v Čechách hovořilo německy, dnes je to naopak, reklamní rozhlas v Drážďanském kauflandu informuje perfektní češtinou na možnost platit útratu kartami! Nejspíš je nápor českých kupujících tak velký, (není se co divit, prvotřídní kvalita + 30 – 50% ,,českých“ cen začíná oslovovat čím dál tím více chudnoucích českých lidiček), že německým obchodníkům se investice do českého publika rozhodně vyplatí. A po Novém roce budou takovéto spanilé jízdy ještě zajímavější.
Musím se přiznat, že moje mluvená čeština rozhodně není věc, kterou bych se měla chlubit. Psaný text si ještě většinou ohlídám, ale pokud mám někde mluvit na veřejnosti, vyleze z toho směsice krkonošského nářečí se spoustou „poupravených“ odborných termínů – např. oblíbená přípona -oidní (krabicoidní) k jakémukoliv vhodnému podstatnému jménu… Nu, doufám, že našim medikům již češtinu moc pokaziti nelze.
Ještě musím vyjádřit obdiv nad češtinou zdejší zahraniční osádky – opravdu hlubokosklon – teď občas poslouchám mluvu jednoho navrátilce z emeriky a tahá mě to za uši (bat)
(wave)
Trošku OT: Pro ty, co čtou angličtinu, tady je odkaz na „The Awful German Language“ od Marka Twaina:
http://www.crossmyt.com/hc/linghebr/awfgrmlg.html#x1
K dnešní diskusi se, myslím, hodí články od Marie Sukové na NP:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/novinari.asp?idnov=2497&strana=1
A víte, co mi leží v hlavě? Že spousta lidí má aktivní zájem o osud ohrožených živočišných druhů a investují do toho zájmu spoustu energie, fyzické a duševní námahy a nepohodlí, zejména ti mladí, ale nejen oni. A přitom je strrrrašně namáhá čeština ve škole, je jim tak naprosto lhostejný osud živého organismu mateřského jazyka, se kterým je to dneska vážně hodně nahnuté. Je tady přes tisíc let, párkrát vstal málem z popela. Asi jim nikdy nikdo v té škole, natož doma, nevysvětlil, že potřebuje stejnou péči jako kytky a zvířata a že ho bude jednou stejná škoda, jako dneska třeba blbouna nejapného.
Baty, tuhle jsem četla v TV programu popisku k filmu Tři mušketýři, a co jsem se to nedozvěděla, představ si, že je to – Příběh Milady Wintrový. Tak kdybys už pozapomněla, tak je to vo ňáký Miladě.
Vzhledem k tomu, co udělali pachatelé z poslední (americké) verze Tří mušketýrů, tak mi ta Milada Vintrová už nějak nevadí… :@
Alexandre Dumas by se v hrobě otáčel jak na grilu, kdyby věděl…..
Šmánkotem babičko čaruj ! Tak teda když už, tak měl napsat Milada Dewintrová. Déwil jeden. (bat) (fubar)
Milada Zimová , když už (chuckle)
Jak to tak ctu, tak to nakonec bude o Pepíckovi Zímovi (chuckle) A jak pravily predkomentátnice, chudák Dumas se v hrobe vrtí jako káca … jakozto mnozí dalsí velikáni, jejichz díla si vzali filmari na paskál (headbang)
A co se divíte? kšeft je kšeft, o umění jde až úplně naposled. A protože, jak bylo před chvílí prezentováno na novinkách, druh Homo sapiens sapiens už 2.000 let postupně blbne, (je tam na toto téma velmi zajímavý článek), musí se původní verze uměleckých děl předělávat tak, aby byla srozumitelná i současnému většinovému publiku. (yawn)
Milý Jiří,
děkuji za krásné zamyšlení o jazyku českém. Pravdu máte, s češtinou je to horší a horší. Povinně bych do lidí vtloukala: „Pište pomalu a s rozmyslem. Každá věta musí mít podnět, přísudek a smysl.“
V poslední době mi hodně vadí „mějte hezký den :@ “ a k tomu ještě přemíra redundací (viz slovní verbální napadení) a superlativů.
Ale jak vidno z odkazu (str. 34), „nej“ zřejmě štvalo i klasiky 😉
http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/90/kritika_slov.pdf
To jsem pěkně prosím já, Já Jelito (blush) .
Bez podmětu se v české větě docela dobře obejdete a i na ten přísudek se občas můžete …
Smysl by mít měla, s tím bych souhlasil.
Jdu se kajícně přiznat jako notorický rýpal, který při nalezení chyby žádá danou redakci, aby chybu opravila. Takto je již více než dva roky na Novinkách.cz informace, že sníh již padal i v Přebuzy (chuckle) Žádost o opravu jsem nenapsala pod článek; poslala jsem ji do redakce elektronickou poštou. Výsledek si můžete přečíst ještě dnes: http://www.novinky.cz/domaci/210124-v-krusnych-horach-a-na-sumave-padal-prvni-snih.html
Že by bylo „v PřebuzY“ podle vzoru „v OlomoucY“? 😀
Jednou jsem také posílala žádost o opravu hrubky na stránkách Cimrman.at, kde mi po dvou urgencích vyhověli 🙂 Od té doby ale vím, že tento web jistě není navštěvován panem Svěrákem…
Jinak miluji televizní výraz „devatenás cet osumdesát jedna“ a také hojně používaný patvar „prakticky“, což má znamenat „téměř“ či „vlastně“. (n) (prakticky všichni přežili, přeloženo do normální mluvy: nejméně půlka jich nepřežila, ale výrok obsahující slovo „prakticky“ zní lépe) (headbang)
Hlásím se do klubu notorických opravovačů. Před týdnem jsem opravovala v ČSOB, kde měli ve formuláři pro změnu podpisového vzoru jednu hrubku a jeden překlep. A nebyla to ta část, kterou vyplňuje úřednice, bylo to v nastavené šabloně (chuckle)
Půjdu proti proudu. Neukamenujete mě?
Od té doby, co jsem začala studovat lingvistiku, se mi v hlavě uhnízdil výrok jednoho z vyučujících: „Neexistují jazykové chyby, jen jazykový vývoj.“ Jazyk není skála, jazyk i pravopis se mění podle potřeb a vkusu jeho uživatelů. Kolik z dnešních zuřivých obhájců „správné“ češtiny by se ušklíblo nad „syrupem“? Přitom se to tak psalo.
S potěšením si přečtu text či poslechnu povídání bez „chyb“, bez přehršle cizích slov, ehm, totiž slov přejatých poměrně nedávno – hádám že kalhoty a knedlíky vadí jen málokomu. Ty ostatní jsem se naučila neodsuzovat. Když se mi dostane do rukou nějaký obzvláště výživný, často lingvista převáží a já se jmu jej přezkoumávat a hledat v „chybách“ systém. Většinou tam je.
Navíc, jako všude jinde zde platí pravidlo o zametání před vlastním prahem. Když jsem sama před nedávnem pronesla větu „ten mas’úl od šurty nám vysvětloval, že musíme mít basbór aslí, jinak máme muškilu a mohly bychom jít do kalábuš“ asi nemám nárok kritizovat jiné za to, že „šopují v šopinkcentru“. 🙂
Samozřejmě, že jazyk se vyvíjí a mění, vyvíjí se dokonce tak, jako se vyvíjejí skutečnosti biologické.
Ale je rozdíl mezi vývojem a dekonstrukcí a vývojem a lavinou ignorance a nevzdělanosti, která se v rámci dekonstrukce s chutí zabudovává do systému a tím systém likviduje – to na úrovni odborné. A ve veřejném prostoru se už skoro nikdo té lavině nedokáže postavit a tak jej lavina prostě zavaluje.
Rozdíl mezi vývojem a dekonstrukcí (česky bourání) zde spočívá hlavně v tom, že první výraz je bez citového zabarvení, kdežto druhý vyjadřuje osobní postoj. Velmi často se používají k označení téže skutečnosti.
Což je to, na co se snažím poukázat. Jazyk se vždycky nějak vyvíjel. Ti, kteří byli zvyklí na starší/svou podobu, se nad změnami křižovali. Přemýšlím, zda vůbec někdy a za jakých okolností někdo probíhající změny v jazyce chválil. (S výjimkou iniciátorů oněch změn, samozřejmě.)
O zaměnitelnosti pojmů vývoj a dekonstrukce by se dalo s úspěchem pochybovat, abych parafrázovala Saturnina. Pokud se za zaměnitelné pokládají, nemá tahle debata smysl, protože nevycházíme ze stejných premis a nedomluvíme se.
Pokud chápu vývoj jazyka jako plynulý a přirozený sled vzájemně propojených systémových změn, srovnatelných právě se zmíněnými změnami biologickými, tak žije jazyk přirozený život živého organismu svého rodu (sui generis). Mění se ve všech svých složkách – hláskosloví, slovník, tvarosloví, skladba – a současníci těch změn to jako vždycky těžce nesou, ale postupně se všechno usadí a v skrytu se připravují změny další.
Dekonstrukce obsahuje prvky voluntaristické, nesystémové a utilitaristické plus dávku zmíněné ignorance a třeba snobismu a kdovíčehoještě (tedy prvky svévolné, pro tuto chvíli zdánlivě užitečné, k tomu něco tuposti a rádobysvětovosti). Zasahuje do jedné součásti systému, bez ohledu na to, co se v důsledku toho sesype v části jiné, třeba odlehlé. Nejlépe pochopí stavbaři.
To, co se děje s češtinou dneska, je předvídatelný (a předvídaný) důsledek věcí, jež se dály v průběhu mnoha minulých desetiletí plus nevypočitatelný vliv převratných změn společenského klimatu. A navíc, sociální inženýrství se netýká jen ekonomického prostoru. A dost, už mlčím.
Jejda baty…to je ono, to si myslím, jen takhle učeně to říct neumím. 🙁 😀
Erendis, bít vás nebudu, jen se pokusím vysvětlit – jako člověk lingvistikou nedotčený, nicméně se zálibou v češtině – proč mi nevadí vývoj jazyka, a přesto mi silně vadí některé směry, kterými se ten vývoj ubírá. Jako laik chápu, že je účelné (a nevadí mi) přebrat slovo leasing – například. Protože český ekvivalent neexistuje, tedy alespoň pokud vím, a než bych řekla „nákup na úvěr s přednostním právem odkupu zboží“, budu mít splaceno. U řady přejatých slov ovšem český, krátký a výstižný ekvivalent existuje. Tak proč ho nepoužívat? Daleko víc mi ale vadí to, co by nejspíš spadalo do kategorie „dekonstrukce“ . nebo se pletu? Totiž doslovné překládání některých vazeb a slovních spojení, které jsou nejen proti srsti, ale i proti gramatice. Mějte pěkný den, je to o tom… kruciš, zdvořilostí frázi how do you do? taky nepřekládáme „jak děláš“! Určitě bych si dokázala vzpomenout na spoustu slovních spojení, při kterých se mi ježí srst, ale mysloím, že si tu každý dosadí ty své oblíbené.
Nicméně by mě zajímalo, jak je to tedy s tím vývojem jazyka doopravdy…
Možná by vůbec nebylo od věci, kdyby o češtině a jejím vývoji napsala jak baty, tak Erendis. Nikdy není špatné nahlédnout na problematiku z více úhlů pohledu. Zvláště, když oba pohledy budou erudované.
Jinak naprosto souhlasím s terrou-san, nač do jazyka cpát cizí slova, když máme zažitá, výstižná a česká.
Dekonstrukcí, nebo destrukcí? A libozvučné ,,čengliš“ výrazy, (kompl, šopink a t. d.)… no nic, každý zpívá, jak mu zobák narostl, nebo spíš jaký zobák mu byl transplantován.
Přesně tak. Vývoj a degradace jsou dvě zcela odlišné věci a velmio nesouhlasím s tím že rozdíl mezi nimi je jen v citovém zabarvení a osobním postoji, to bychom pak mohli takto relativizovat úplně cokoliv a nemělo by smysl o něčem diskutovat, protože vše je jen projekce osobního postoje.
Ano, středověké češtině už taky není moc rozumět, ale nad větami současných novinářů někdy nutno dlouho hloubat neb občas nemívají ani podnět či přísudek, což sice nesvědčí ani tak o znalosti jazyka či chybách v systému, jako spíš o naprosté ignoranci.
Teď nevím, jestli jsme si rozuměly my – mluvila jsem o systému v „chybách“, ne chybách v systému.
Omlouvám se, zbytek vašeho příspěvku úplně nechápu. To byl úmysl?
Ne nebyl, úmysl. 🙂
V podstatě jsem chtěla říct, že když to po sobě někdo není schopen ani přečíst a při tom se tím profesionálně živí, je to ona lavina ignorance, (jak výše zmiňuje baty), která se stává normou. Ignorance, ne baty.
Což je škoda – tedy to, že se baty nestává normou.
No, ale to by vůbec nebylo špatné, kdyby normou pro ledacos byla baty. 🙂
Myslím teď oficiální jednotkou, protože normou, nebo spíš vzorem už dávno je. (h)
YGOOOO! (inlove) Já vážně neopisovala, jen jsem nemohla odeslat.
No, mívali jsme kdysi v ústavu jednotku blbosti, byl to jeden mili(xyz). Klidně onoho kolegu xyz pro Zvířetník nahradím (wave)
my naštěstí v minulosti vedli jen obdobně definovanou jednotku rychlosti a jednotku pečlivosti (rofl)
svého času jsem používala jednotku odporu k práci 😉
Odpor? A k práci? co to je? Odpor byl pro mne vždy jen ohmmetrem naměřená hodnota a co je to práce, nevím, ač mi táhne na 65, dodnes; já jsem se celý život jen bavil. (rofl) Pokud máte k práci odpor, je to vaše chyba, protože děláte práci, která vám nesedí, což nikdy nebyl můj případ.
Erendis, mně nevadí, když jde někdo proti proudu. Tady se nám motá více věcí najednou. George mluví o anglických „počeštělých“ výrazech, které se vyskytují v denním novinovém i internetovém tisku. Nikdo tu nechce, abychom se vrátili k čistonosopleně našich obrozenců a čistili za každou cenu jazyk nebo začali mluvit středověkou češtinou. Jazyk má vývoj, to jistě.
Ale to, co vidíme dnes, je prostě hrůza. Těch cizích výrazů je možná až příliš, ale budiž, když se má jazyk vyvíjet. Tady jde jen o to, kam se má vyvíjet. Koneckonců, některá slova v mluvě našich politiků získávají úplně jiné významy, třeba „odklánění“.
Pro mě je naprostá hrůza neznalost elementární gramatiky dnešních mladých lidí, a to i vysokoškoláků. A tady se také máme vymlouvat na vyvíjení kazyka nebo by bylo lepší těm malým suverénkům zkusit vštípit lásku k jejich rodnému jazyku? Ano, čtení je dnes za trest a bohužel, ani v knihách se autoři nejsou schopni vyhnout strašlivým hrubkám. Pak si děti skutečně mohou myslet, že je to normální. Já osobně bych dala češtinářkám na základních ze zákona povinnost opravovat diplomky jejich bývalých svěřenců. Vím, že to nemají jednoduché, ale sakra, nás bylo ve třídě skoro 30 a alespoň ta lepší půlka uměla gramatiku přinejmenším slušně. Jak to, že dnes vysokoškolák nezvládá shodu podmětu s přísudkem, základní skloňování, o „s“ a „z“ ani nemluvím.
Jaké je obohacení jazyka, když si v odevzdané diplomce studentky po absolvování základní školy, střední školy s maturitou a pěti let vysoké školy přečtu „vrby… mněli…“ nebo „… se dvěmi samostatnýma vzrostlýma jedincemi..“ ?
JE mi líto, ale to je prostě a jednoduše trapné, hanebné, odsouzeníhodné.
A mimochodem, před lety jsem byla v Polsku, nakonec jsme si rozuměli krásně. Polština je jako slovanská řeč mnohem čistší než čeština a jejich používání výrazů, které znám z našich pohádek, mě úplně dojímalo.
Byl jednou jeden obecný jazykovědec a bohemista, který už není. To, o čem píše Jiří a mnoho dalších věcí, které veřejnost ani netuší, mu leželo na srdci hodně. Protože se pohyboval v prostředí, odkud se tyhle věci ovlivňují, tak bojoval, seč byl. Ćasto marně. Ale často taky s kladným ohlasem. V pohoří odborných textů po něm zůstalo několik novinových glos z devadesátých let, v nichž se snažil vysvětlit pár zásadních věcí o češtině. Zajímal by Zvířetníky takový Rozhledník?
Ano!!!!! 🙂
Mně tedy náramně.
To si piš! A napiš to, prosím.
Ano prosím 🙂
Ano prosím, baty, moc by mě zajímal.
Určitě, Batýsku! (inlove) (nod)
Prosím moc!
Sem ti to říkala, kámo! 😛 (rofl)
Jest se třeba na to ptáti?!
Alou alou do práce – už se těším (clap) (clap)
Smečka zdraví baty a moc moc prosí o Rozhledníček…
Určitě a velice
(h) prosím, prosím.
Ano prosím, už začínám vyhlížet nedočkavostí (rose1)
To je vážně míněno jako dotaz 😉 ?
Ano, prosím.
Bylo-li by libo ještě letos (inlove) ?
Nevím jak vy v Austrálii a všichni ti co emigrovali do ostatních zemí ale já jsem si sem přivezla češtinu z roku 1968 a tu tady používám dodnes. Obávám se že se můj jazyk nijak nevyvinul. Naopak byl asi poškozen protože někdy vsunu do češtiny nějaké to švédské slovo bylo-li více po ruce a paměť mi je předhodila rychleji než slovo české.
Do Čech jezdím zřídka a tam se mi stává že prostě některým výrazům a obratům po těch 44 letech nerozumím. Tady nemám příliš možností mluvit rodnou řečí a to začíná zanechávat stopy. Ztrácí se mi výrazy, často zoufale hrabu až na dně paměti abych vytáhla nějaké to české slovo na světlo boží. Trochu mi pomáhá Zvířetník, hlavně diskuse kde se vyjadřuji a taky e-mail, jinak už dopisy ani nepíši. V poslední době se dívám na Českou televizi přes internet ale to je jenom pasivní přijímání. K tomu aby řeč opravdu žila se musí aktivně používat.
Zažívám češtinu jako hudbu a někdy si nahlas předčítám co píši abych slyšela rytmus a melodii. To ve švédštině neslyším, tam kontrolu zvukolibosti řeči nemám.
Také mi švédština způsobuje napětí, dokonce mluvím švédsky vyšším hlasem než česky. Čeština mi přináší uvolnění a to zažívám nejsilněji když přijedu do Čech a moje rodná řeč mě obklopuje.
Kam dnes kráčí čeština nevím, z některých jevů dnešní češtiny se člověk až zajíká. Ale věřím že doba si to nakonec přebere a řeč se vytříbí k naší potřebě. Zůstane jen to co je funkční a módní výstřelky a slang za čas z řeči zmizí. Aby řeč zůstala živá musí se vyvíjet a měnit, řeč musí přece vyhovovat změnám v našem životě.
Chich, mně způsobuje napětí němčina, ostatní ne, ale když tuto používám souvisle déle, skoro při tom vřeštím. 😛
He he, já anglicky mluvím nízko posazeným hlasem a mám tendence pořád klesat v tónu. 😀
Chichi Pů, s tou němčinou to možná mám z válečných filmů – (ein Fuhrer!, ein Volk!, Eintopf!), máš ty na svou ponurou angličtinu nějakou teorii?
(rofl) Ježkovy voči abyt, tohle mi nedělej! Ein Führer ve spojení s Eintopfem mě dostal pod stůl… (rofl)
Abyt! (rofl) (rofl) (rofl)
Teorii na to nemám, jen když o tom tak dumám tak mně napadá že tím podvědomě maskuji nedostatky ve výslovnosti (nemám ji nijak slavnou).
Jednou se mně americký spolubesedník otázal, zda míním přejít do infrazvuku. 😀
Pomoc, to je atentát na bránici (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) .
Co vlastně do toho projevu patří správně? Oesterreich?
Ein Reich.
Díky. To jsem si mohla myslet. Reich, kdepak Heim nebo Heimat. Na to by masy neutáhl.
Utáhl ho evidentně na ten Eintopf.
EinVolk, ein Reich, ein Fuehrer a Oesterreich do toho taky ze značné části rád patřil, stejně jako potom se rád z okupačních zón vypatřil a na nás ramena dělá, protože my jsme zase po tom patření do Reichu s chutí zase jinam patřili a dlouho se odtud nevypatřili.
Kdesi jsem slyšel, že největším úspěchem Rakouska na mezinárodním poli je to, že se mu podařilo přesvědčit svět, že Mozart byl rakušák a Hitler němec.
(chuckle) (clap) (clap) (clap)
Nuže, já prý anglicky mluvím zbytečně nahlas (byť si žádné napětí neuvědomuju), ale francouzsky mám tendenci zrychlovat, čímž v konečné fázi jazykově uštvu sama sebe -rodilého mluvčího pochopitelně ne, takže ten trouba jsem já… Němčinou nevládnu vůbec, všechny snahy naučit mě tento jazyk ztroskotaly na mém odporu k umisťování pomocného slovesa na konec věty 😀
Jo, člověk musí celou dobu přemýšlet, co vlastně chtěl na začátku říct. 😀
Vy jste vrahyně a vrahůni. (nod) Všichni! (y) (chuckle) (rofl)
Vrazi a vrahyně, to je něco jako duchové a duchyně? 😀
Duchové a duchny, když už. 😉
Nebo dušky 🙂
Jo vy tady chichi a he he. Ale pro mne je to strašné napětí a z toho napětí, z té křeče mám opravdu i fysické problémy. Možná že proto mám reumatickou nemoc fibromyalgi. Jsem tu švédštinou obklopena a nemohu se jí nijak vyhnout, žiji vlastně v tom napětí neustále. Já jsem švédštinu neměla ráda od začátku ale chápala jsem že ta řeč je tu pro mne nutností, že se ji naučit musím. Přišla mi neestetická se svými otevřenými hláskami a mezihláskami. Přehlasované „a“ tedy otevřené „ä“ mi vyvolává pocit odporu. V Čechách tak zněla řeč určitých skupin. Zdejší záhadné samohlásky, třeba něco mezi „a“ a „o“ a nebo sevřeně „í“, jsou mi taky proti srsti. Já měla bohužel tu hereckou průpravu. Trénovali jsme čisté samohlásky, trénovali jsme krásnou mluvu. Přijmout řeč severu bylo pro mne opravdu strašně těžké a dodnes je. V celé té naší tehdejší situaci nebyla ani stopa dobrovolnosti, to asi hrálo taky roli. Když jsem se tu později učila angličtinu přišla mi naopak velice blízká a žádné záporné pocity ve mně nevyvolávala. Švédština ano.
Já umím švédsky jen „tre kronor“, takže to neposoudím, ale to bude individuální. Na každého různé jazyky různě působí. Já třeba miluju irštinu, ačkoliv jí vůbec nerozumím. 🙂
Velká kočko, asi záleží na motivaci. Můj synek motivaci měl, moc pěknou (180cm, atletická postava, blond vlasy, modré oči, jmenovala se tuším Katarina, veslařka), švédsky se jako samouk naučil natošup, snad za dva roky perfektně písmem i slovem, holt opravdu motivace. Děvče bohužel asi doteď netuší, že o ni měl kdy zájem, švédština mu zůstala, švédských kamarádů má hromadu a je s nimi v osobním i internetovém kontaktu.
Kam čeština kráčí raději vědět ani nechci. Kdysi dávno, kdy TV bedna byla ještě luxusem, jsem v rozhlasu poslouchal diskusi s odborníkem z Ústavu pro jazyk český na téma jak říkat cedníčku na čaj. Po cca půlhodině sice vysoce odborných, ale v principu blafů, z něj vypadl výraz čajítko! No, pokud v této instituci fungují stejní od(p)orníci i nadále, má se naše mateřština na co těšit. :*
Jiři,absolutne s tebou súhlasím.U nás je to presne to isté.Asi aj preto,že novinárom sa môže stať každý,komu pančelka v tretej ľudovej povedala,že pekne“slohuje“.Snéď najviac ma vytáča,keď je niečo „najoptimálnejšie“.Denne je v novinách,tv,spústa vecí,ktoré su na Slovensku najoptimálnejšie.
A na odľahčenie:V dobách socializmu sa Štrougal vracia po mesačnom pobzte v USA domov.Na letisku ho víta celý UV.Lubka vystúpi z lietadla,naširoko americky sa usmeje a zahlaholí:“Hellou boys“.Gustík sa otočí na svojich a hovorí:heleme sa,jem měsíc by pryč a již zapomnel svúj rodný jazyk./A prepáčte chyby v češtine/
Milý Georgi,
máš naprostou pravdu. Jako dceři profesora češtiny je mi kolikrát špatně při čtení novin a poslechu televize.
Dnes jsem měla podepsat smlouvu, kde jsem již na první straně našla tři hrubky, o interpunkci ani nemluvíc. Když jsem na to druhou stranu jemně upozornila, dozvěděla jsem se, že : to přece nikomu nevadí, o češtinu tady přece nejde, to je prkotina, apod. Nepodepsala jsem.
Potěší mě. když slyším pěknou češtinu se správnými mluvnickými tvary a obzvláště se správně skloňovanými číslovkami, všimli jste si, že to opravdu málo lidí umí?
Ale dám ruku na srdce : taky jsem v práci běžně říkala: jdeme brát krve (to když těch zvířat na odběr byo víc) (devil)
Těmi správně vyskloňovanými číslovkami máš na mysli zrůdnost typu „Hlavní náměstí zaplnil deset tisíc čtyři sta dvacet jeden demonstrant?“
Ona se správně říká variantní podoba jednadvacet, dvaadvacet demonstrantů, ale to už pajdagogové tvé generaci utajili. Češtináři byli v době množinové převálcováni matematiky, jimž to nebylo dost precizní a s příznačnou fachidiocií vymycovali tento tvar i mimo počítání.
Já miluju „bez pětseti“ apod., stejně jako jsem včera s nadšením na ČRo3 Vltava od pozvaného hosta slyšela „zadníma dveřmama“.
Myslím, že ta variantní forma se obecně považuje za germanismus. Ovšem drží se i právě z toho důvodu, že při skloňování podle možná stále ještě platných pravidel pravopisu vznikají jinak takovéhle nesmysly. U velkých číslovek je prostě z hlediska významu věty rozumnější skloňovat/časovat okolí podle začátku a ne podle konce. Byl tam tisíc demonstrantů (a nějaké drobné) / Bylo tam deset tisíc demonstrantů (a nějaké drobné) / Byly tam dva tisíce demonstrantů (a nějaké drobné).
Jeden redaktor tuzemského literárního měsíčníku, posuzoval povídky zaslané do literární soutěže a o takových světácích kteří cpou anglické (přesněji řečeno – jakoby anglické) výrazy na všechna možná i nemožná místa v textu prohlásil, že házejí kusy nahnilého bůčku do krásné, úpravné vyšperkované bonboniéry. O (ne)vhodnosti konkrétních přirovnání se lze bavit ale nemůžu se zbavit dojmu že v celkovém vyznění na tom mnoho je.
Neřeknu kdo to napsal, nejsem si tím, kdo přesně to byl, už zcela jist, protože je to asi 20 let co jsem to četl.
O prznění češtiny by se bohužel dal napsat román, který by šťastný konec prostě neměl. Ony to nejsou jen zbytečné anglikanismy, i když ty křičí z řeči nejvíc.
Mě štve jiná věc – že sami strážci jazyka hodlají ignoranci takříkajíc uzákonit. Že jsou snahy upravovat jazyk podle těch, kdo se ho nechtějí naučit. Sjednotíme i a y, protože lidé nedokážou pochopit jednoduché pravidlo shody podmětu s přísudkem. Schválíme tvar abysem, aby si ignoranti nemuseli pamatovat tvar abych. Proč??
Lidé s dysortografií (neschopností zvládnout pravopis) se nenaučí ani změněná pravidla a u těch ostatních je to jen otázka snahy a slušného češtináře, který na správné češtině trvá. Ale může na ní trvat, když se děti nesmějí nechat ani propadnout, ani vyhodit z výběrových škol, aby školy nepřišly o peníze?
Ne, nebudu se rozčilovat (devil)
Pokud jde o anglikanismy, tak bych přidala zrůdný pozdrav tak oblíbený na jinak slušném rádiu Černá Hora: Mějte hezký den! (headbang)
Vzpomněl jsem si včera na tvůj nedávný článek kde jsi zmiňovala „hlavního protagonistu“. Zjistil jsem že existují dokonce i vedlejší protagonisté. 😀 (devil)
No prosím, co se všecko člověk nedoví (rofl)
Vyť ? Ježtěže ty novynáře máme.
Ale jinak souhlas.
Za „aby jsem“ případně „abysem“ místo abych a za „aby jste“ místo abyste bych mučil. A za chybné iy nebop sz bych mučil nejbližší rodinu pisatele, protože ta pravidla jsou v tomto tak primitivní. 🙁
Nicméně abych si taky umetl vlastní práh, tak čárky umisťuju úplně blbě a i další věci…
No jo, čárky. To už se asi nikdy správně nenaučím.
Ale před nějakou dobou (deset let? ) měnili v Německu pravopis. Zjednodušovali. A asi po roce to na všeobecné protesty vraceli zpět. Moc jsem to nesledovala, takže si to nepamatuju přesně.
Nějak se mi nechce věřit, že kdyby se u nás zavedlo jen jedno i, že by se národ vzbouřil. Nebo myslíte, že jo? A že by to bylo něco platné?
Pů, já taky dělám chyby a nejen v čárkách. Znám své slabosti a snažím se hlídat – když nespěchám nebo nejsem naštvaná, tak to obvykle uhlídám. Když nevím, googlím 🙂
To podstatné není chyba, která ti uteče, ale vztah k jazyku. Že ti to není jedno. Že považuješ slušnou češtinu ve veřejném projevu – ústním i písemném – za projev samozřejmé zdvořilosti k posluchačům nebo čtenářům. Že se snažíš používat formu jazyka v souladu s příležitostí, při které ho používáš. Že na to myslíš, protože to je důležité. (inlove)
A ne: dyk je jedno, vole, tak vo co gou? (punch)
Tak už mi to taky sežralo příspěvek k diskuzi. Nevadí, i tak se hlásím do klubu. Trpím češtinou.
Náš děda říkal, že učitel, farář, doktor a politik by měli umět mluvit česky. Přidala bycht všechny, kteří mluví veřejně, třeba tiskové mluvčí.
Jedna taková tisková mě dostala hláškou, že hlídka strážníků byla výtržníky napadena nejen slovně, ale dokonce i verbálně (wait)
Mluvím, jak mluvím, ale když už musím veřejně, tak se snažím. Stejně tak se snažím, musím-li psát.
Drahý můj mi zakazuje zprávy, bo se rozčiluju a posílám reportéry zpátky na základku. Vadí mi hrubky a nesmysly v knížkách a novinách.
A ano, čtu. A čtu i dětem.
Někdy si připadám divně-třeba když čtu, že se někde studuje KREATIVNÍ TVORBA
Týjo, verbálně napadeni? Potoky krve! 😀
Já furt (a vim, že se neřiká furt) vzpomínám na historku kamarádky, která v autobuse seděla před dvěma dámami a byla nucena vyslechnout složitou zápletku ve smyslu ´co ta Máňa tomu Pepovi,´ završenou vítězoslavným prohlášením dámy A:
„Takže já jsem z hoblíka.“
No Ty jsi mi dala…. zhoblika, zhoblika…. než mě se zapojila interní inteligence checht, checht. To já z dovolením občas použiju.
V dopravních prostředcích občas znění perly.
Jednou jsem vyslechla dvě dámy, jak hodnotí revitalizaci ( (devil) ) nábytku:
„Tak jsem si nechala potáhnout sedačku novou kůží.“
„A proč, vždyť byla skoro nová? A z čeho ti to potáhli?“
„Ále, jen tak z pr**le.“
Ony to asi tak nemyslely, jak to vyznělo, a ani si toho nevšimly a klepaly vesele dál, ale já si to představila v živých barvách a musela jsem vystoupit. Dojaly mě až k slzám ;( (rofl) .
JJ – tys taky vrahyne! Já mám pred ocima filmy dva – jeden, jak sedacku tahají z inkriminovaného místa a druhý, jak odebírají zmínený materiál … se dusím, POMÓÓÓC (rofl) (rofl) (whew)
A ted mi to doslo! Myslely dámy skutecne sedacku jako nábytek? Ne snad jako cást lidského tela?! Potom potazení novou kuzí bych pochopila … uz byla znacne osoupaná (dle stárí diskutérek). Akorát vím, ze je bezné dávat kozi ze zadele pri plastice (mé sestre ve veku trí let po odoperování materského znamínka na zádech), ale naopak jsem to jeste neslysela … Inu, veda zase pokrocila (chuckle)
Ježkovovoko, YGO (rofl) (rofl) (rofl) .
Pořád to šlo, čtu si tady ty perly, ale jen se tiše pochechtávám. Ovšem tvůj rozbor kůže z p…ele už jsem neustála. Za hlasitého hýkání si odcházím umejt brejle (clap) (y) .
YGO, tys tomu tedy nasadila korunu (rofl) !
Mě v tom voze nenapadlo nic o tahání sedačky odněkud, ale měla jsem přímo barevnou vizi, jak odebírají oné dámě kožní štěpy a přeléčují s nimi sedačku 😀 (a že by tam bylo materiálu na celou rohovou sedací soupravu!) .
Ty a Eintopf … já už dneska nemůžu (rofl) (rofl) (rofl)
také mi pane Georgi mluvíte z duše.
Krásná čeština se vytrácí.
My s mužem miluje hovory H pana Horníčka, promluvy pana Werich. To je přímo pastva pro uši.
Včera jsme se dívali už asi po sté na Rozmarné léto od pana Vančury. A tam ta jeho čeština. Prostě nádhera (inlove)
Míša
a ještě OT … viděli jste dnes APODa?
http://www.astro.cz/apod/
(Tak to jsem fakt zvědavá, co se zobrazí )
Mně se zobrazila patchworková konvergence s názvem Zatmění- je krásná.
Já už několik let vyšiluju ze slova invenční. Nápaditý by nešlo?
A teenageři chodí shoppovat do shopping center, aby si tam koupili ty cool hadry, jinak by nebyli dost in, ale byli by out. Ach, ta čeština trpí….
Krásná konvergence. Áááách. Takové nápady bych chtěla mít.
A máte tu všichni pravdu. Zhusta narazím na perlu, že skoro lezu pozdi. Nedávno v jednom firemním časopise cosi štelovali a skupiny se štosovaly. Do prkýnka! To už nikdo nezná slova jako seřizovat a hromadit? A co mne dokáže dostat přímo do extáze jsou reklamní letáky se sloganem „Slevnili jsme…“ Mě teda ve škole učili, že se zlevňuje a zdražuje a není to odvozeno od slevy, ale od levný a drahý.
ono je taky docela hezký, když někde zlevní ceny
(think) , to mě dost dráždí
Tak tak – mě v poslední době může zaťat vřed při slově revitalizace – teď už se domy neopravují, parky nedosazují novými stromy, inženýrské sítě se nezakopávají a náměstí se neupravují … už se pouze revitalizuje! Čert by mne vzal (devil) .
Náhodou … Hradec nerevitalizoval, Hradec humanizoval 😀
Třeba zde:
http://www.nadacepartnerstvi.cz/doprava/hk02
Taky hezké slovo, ne?
Tak Hradec Králové je o krok napředu před zbytkem republiky (chuckle) … však ono se za chvíli humanizovat bude i jinde … jenom aby se to nepletlo s humusováním (fubar)
Jé, takových obratů je. A jak se uhnízdily. Mě snad nejvíc dojímá, když je NĚCO VO NĚČEM. Třeba taková hluboká myšlenka, že „Škola je vo učení“ UF A myslím, že každý by mohl vytáhnout další trumfy. :@
Ono vzhledem k tomu, co se při té revitalizaci děje, kolik to stojí, jak to pak vypadá a jak dlouho to vydrží, si myslím že to zase není až tak od věci. A o humanizaci vím také své, už od loňska, kdy jsem se s obtížemi nacpal do Záhořova lože, tedy sedadla, v humanizovaném vagonu ČD.
Jak já rostu když poslouchám nejen komentátory malých rozhlasových stanic, ale bohužel i televizí. To už nemluvím o psaném projevu národa v komentářích pod články a na různých fórech. Jedno je překlep a druhé šílenost pravopisných chyb, špatně použitých pádů a tak dále. Není jediná kniha produkce posledních dvaceti let kde by se alespoň jedna duširvoucí hrubka nenašla. Má prababička , která absolvovala čtyři obecné a celý život byla kolem domácnosti a šesti dětí nikdy nenapsala hrubku. Jasně, kdykoli jí zbyla troška času sedla si s knížkou a když se jí něco napsaného nezdálo, napsala si to vedle s opačným i/y. Neomylně zvolila správnou variantu
No, odpověď mě napadla okamžitě po přečtení titulku, asi stejná, jako většinu z nás, kterým na češtině ještě záleží. Ale nebudu se rozčilovat, protože
http://www.youtube.com/watch?v=XDJEPjvbbs4
Až jednou půjdu po mostě Karla,kolem divadla Národa…poznám, že jste zvítězili, ale upozorňuji Vás,že to bude vítězství Pyrrhy. Dříve Pyrrhovo vítězství.
Jak pravil v Nejisté sezóně Květa (whew)
Já se fakt nesmím rozčilovat, takže se raděj moc nerozepíšu, nebo by mi stoupnul adrenalin – a to tak, že velmi!
Výuka češtiny je často slabota a navíc děti nečtou, takže ze školy vychází často pologramotné individuum. Navíc, jak jsem se shodla s jednou učitelkou češtiny, posílání množství SMS je mor, který ničí už beztak chabou znalost pravopisu. Nad SMS se prostě vůbec nepřemýšlí.
Anglikanismy jsou móda a „jeden“ si připadá tak nějak lepší…
A když z něj osud udělá redaktora, vypadá to, jak to vypadá…
grrrrrrrrrrrrrrrrrr!
:@
Dnes mám dovolenou (mění nám okna), takže se rozčilovat můžu 😉
Hele, já si až doteď myslela, že prvním předpokladem pro práci redaktora je prokázat, že neovládá češtinu, zejména vazby předložek s pády a větnou stavbu, zatímco celebritou se stane, když vymyslí nějaký pěkný nový patvar, nejlépe doslova přeložený z kůl ingliš (whew)
Ale fakt, to co je někdy slyšet v pořadech pro děti by zasloužilo na … eh … back …?
“ já si až doteď myslela, že prvním předpokladem pro práci redaktora je prokázat, že neovládá češtinu, zejména vazby předložek s pády a větnou stavbu“
Tak tahle věta určitě Dede a Finroda veeelmi potěšila a „zahřála u srdce“ 😉 😛
A 5+8 je podle mě 12, holt bez kafe nefunguji … :S
A kruci, teď už to nevyžehlím. ;(
A to jsem měla na mysli ty umělce, kteří přednášejí zprávy večer na Nově a Primě a taky píšou Blesk a zprávy na Seznam. A když budu pokračovat, nakonec zjistím, že Dede se Zvířetníkem je bílá vrána, nebo výjimka potvrzující pravidlo. K tomu jsem se dostat fakt nechtěla ;(
Ale možná se Dede nade mnou slituje a řekne mi, jak se tihle zprávaři – zprávníci – emotikové jmenují. Určitě na to nějaké slovo existuje. Já si to opravím ve slovníku a příště to nespletu.
Rputinko, co dělá tvoje noha????????????????? (h)
Díky za optání! POmalu se to lepší, už se po ní dá celkem chodit a ohýbat koleno 🙂
to je dobře (y)
Čeština je nesmírně tvárný a hravý jazyk. Takže „kočkour“ nebo „přávidím“ a tomu podobné výrazy nejsou žádné amerikanismy a žádné převzaté výrazy, ale jsou to milé výrazové prostředky, které se vytvořily za určitým účelem. Myslím, že ostatní jazyky toto příliš neznají.
Ovšem když se setkávám s hrubkami a porušováním pravidel českého jazyka v knihách, v denním tisku, časopisech, v televizi a dalších médiích, jsem naštvaná a uráží mě to. Vrcholem jsou pak dopisy z úřadů, ve kterých se hrubky vyskytují zcela pravidelně. Je mi z toho hodně smutno.
To asi nepatřilo sem! Ale to nevadí.
Pane Švehla, z duše mi mluvíte! Proč je třeba mluvit o kreativitě a ne o tvořivosti? I tady na Zvířetníku jsem už kolikrát četla „oblibuju“, „zmínit něco“ [místo „zmínit se o něčem“].
Myslím, že „oblibovat“ je zvířetnický výraz stejně jako „pesemeska“ a „noutbůček“. 😉
a „přávidím“ a „kočkour“ 🙂 toť jazyk Zvířetníku, dlouhým soužitím a konverzacemi přítomných vycizelovaný do drobných perliček! kdežto pak “ ještě ode mě uslyšíte“ “ a podobné strašlivosti vyvolávají v mysli posluchačově rozličné (povětšinou značně nešlechetné) nápady na to, co by dotyčnému „jazykotvůrci“ provedl… 🙂
Představte si, že přávidění vymyslel už někdy v šedesátých letech autor anglicko-českého slovníku a významný překladatel z angličtiny Břetislav Hodek. Před pár lety jsem je sem zavlekla. 😀
a já jsem sem zase přivedla „kočkoura“, rychle převzato terrovými a….je to spisovný výraz ze Zvířetníku 🙂 originál má na svědomí moje někdejší kamarádka psí a posléze též kočičí. z roztomilého přeřeknutí je terminus technicus 🙂 (cat)
Jo jo, kočkour… Ještě se pamatuji, jak se sem dostal. To jsme se totiž dohadovali o tom, jak se říká kočičím kastrátům. A zdravíme do pětikočičína (doufám, že jsem to číslo nepopletla).
Přesně tak, milá Judith (inlove) , právě jsem se to chystala napsat. Slovo „oblibovat“ se tady používá v rámci hraní si s češtinou.
Otázkou samozřejmě zůstává, nakolik češtinu przní příliš velká hravost. (chuckle) Pokud se ale toto hraní odehrává v rámci rodiny či spřízněné komunity a všichni přitom vědí, že je to hra, tak je to asi v pořádku. 🙂
Jak jsem pyšná na Zvířetník, tak vás zklamu, to oboje, co Judith zmiňuje, jsou slovakismy, kterých se uhnízdilo v minulosti v češtině „zopár“ a pro svou zdánlivou zařaditelnost do českého textu se držely a už asi udrží.
Jeden slovakismus používám zcela záměrně, protože se mi zdá, že český jednoslovný ekvivalent „nepočítaně“ chytil jakousi archaickou příchuť – je to slovo neúrekom…
My používáme výraz „áno aj“, když hrajeme hru „Hádej, kdo jsem“.
No, s tím bych si tak jistá nebyla:
http://www.neologismy.cz/heslo/oblibovat/42489
http://www.czecot.cz/sport/2737_ostrov-u-macochy
… a hlavně – pátým pádem voláme, oslovujeme:
„Pane ŠVEHLO“
no nic.
Oops!
Judith, česky by to bylo ‚a sakra!‘ :)).
Milá Jano Ba,
nerouhej se (wait) . Musíš vynechat všechna slova odkazující k Svaté Trojici, Svatému Kříži, Svátosti oltářní (kruci, jak jsou tu velká a malá písmena? :^) ) a dalším náboženským symbolům. Co zbude z jadrného jazyka?
Asi jen „Kletě …“
To je krásný výraz a uz taky trosku pozapomenutý. A kdyz chces zduraznit, tak reknes AJ klete (chuckle)
Ale i mne tahá za usi, kdyz se neoslovuje pátým pádem – bohuzel, mám dojem, ze vokativ je na cerveném seznamu jako nosorozec dvourohý ;(
Pro mě je „A sakra!“ trochu drsné. Víc mi sedí „Chybička se vloudila!“.
Lze nahradit: např. Do prkýnka, nebo kurvajíčkasnáší. (to druhé se vyslovuje dohromady, pokud to má znít necenzurovaně).
pro slušňáky “ jejda“, případně “ jejdamane“ ! 🙂
Jejda, „Jejda!“ beru.