Dlouho jsem se rozhodovala, jestli mám vůbec něco napsat. Nakonec jsem si řekla, že ano, protože ten, o kom budu psát, si to opravdu zaslouží. 🙂
Všechno to začalo tím, že jsem už od dětství milovala pejsky, a když jsem si pořídila plemeno Kavalír King Charles Španěl, věděla jsem, že je se mnou konec. Tohle plemeno mě uchvátilo, dostalo svoji jemností, inteligencí a přizpůsobivostí, že jsem se o ně začala více zajímat, pochopila, že byla chyba podpořit „množitele“ a koupit si svoji první fenu kavalírka bez PP. I když bych jí už nikdy nedala, vím, že psa bez PP si už nekoupím, ale to je na jiný článek. 🙂
Nakonec to dopadlo tak, že jsme v paneláku skončili se třemi fenkami kavalírka, jednou roční holčičkou Terezkou a ještě jednoho pejska měla naše maminka (s tím souviselo i pořízení chovatelské stanice). Jenže já pořád nespokojená a chtěla víc a víc tak jsme s manželem hledali baráček, který by nás nezruinoval a přitom měl dosti velkou zahradu pro naše pejsky, na proběhnutí a roštárny.
Když už jsme něco vybrali a věděli, že se brzy budeme stěhovat, já si zamluvila štěňátko. Ale pořád jsem manželovi říkala, že až budeme na baráčku, tak někdy zachráníme nějakého kavalírka z útulku, protože se jich tam poslední dobou vyhozených právě od množitelů bezpapíráků, začlo kupit dost. A když jsem tak asi dva měsíce před tím, než jsme plánovali stěhování, projížděla internet a brečela u týraných pejsků, naskočila mi na face zpráva, že v útulku ve Strakonicích je opuštěná kavalírka, která v lednu v zimě tam opravdu trpí. A tím to všechno začalo…
Koukala jsem na ní jako z jara a říkala si – podle veterinářů 10letá fenka, kterou našli neschopnou chodit, dostali jí trošku do kondice, chodí, ale špatně, navíc je hluchá, takže těžko umístitelná, a měla jsem jasno. Teď ještě jedna věc – a to povolení manžela. Přišla jsem za ním a čekala jsem těžký prosení, přemlouvání a možná i pohádání se, protože já byla vážně rozhodnutá.
Tak jsem za ním přiklusala i s notebookem a říkám, koukej na ní, někdo jí vyhodil, je tam v zimě, stará, hluchá, tu si nikdo nevezme. Manžel nejdřív: „A co jako?“ A já… „No víš, když budeme mít ten barák, nenašlo by se místo?“ A věta, kterou jsem vůbec nečekala, mě dostala: „Co za to??“
Já v tu chvíli byla schopná naslibovat hory doly. Teď ještě vyřešit jak se pro ni dostaneme, protože manžel není až tak zvyklý jezdit dlouhé trasy natož když bylo na silnicích plno sněhu. Ale to za nás vyřešila paní, která pomáhá opuštěným kavalírkům, a i ona si cestou nakonec užila své i když je zvyklá cestovat.
Než ale nastal den D, tak jsem najednou začala zmatkovat. Přeci jen, mám malé dítě, smečku našich holek, které miluju, a nevím jak na tom ta kavalírka je, viděla jsem jí z fotky, co když „přitáhne“ nějakou nemoc, nebo bude agresivní.. Byla jsem napnutá jak struna, večer 22. 1. 2012 měla Lenka (stihli jsme si po telefonu potykat) přijet a ona nikde.
Já nervózní, telefon nebrala, když nakonec se ozvala, řekla, že to musí kvůli závějím objíždět jinudy a zdrží se. Nakonec kolem půlnoci dorazili. Já se seznámila se skvělou ženskou, ještě skvělejším jejím kavalírkem a nakonec naší Daisynkou (v té době podle útulku Yoko). Daisy měla na zádech velkou ránu, zřejmě z toho jak si drbala neustále zánět v uších, který jí nikdo až potom na útulek neléčil, naštěstí rána skoro zahojená, jen chloupky zatím nedorostly.
Co mi přišlo mnohem horší, byla její šílená vychrtlost. 🙁 Když jsem si jí poprvé vzala do náruče, plakala, asi nevěděla co čekat. Po popovídání si a rozloučení s Lenkou, která měla před sebou ještě dlouho cestu domů jsem Daisynku vykoupala a čekala, co bude. Naštěstí si lehla k posteli a celou noc prospala. Teprve druhý den venku jsem si všimla jak špatné má zadní nožičky a jak je vytáčí, a pomáhá si v chůzi hopsáním.
To většině lidí připomínalo veselé hopsání štěňátka, ale já věděla, že je pro ni každý pohyb utrpením. Bohužel hned druhý den jsem zjistila, že má Daisy na mléčné žlázce nádor. Veterinář jí prohlídl, mohl jen konstatovat to co já, a řekl, že až si u nás trošku zvykne tak se nádor odstraní a bude to ok. Po dvou měsících u nás, kdy Daisynka maličko přibrala, jsme byli domluvení na předoperačním vyšetření. Srdíčko na jedničku, krev výborná a čekalo se na rentgen.
Ten bohužel ukázal, že Daisynka má již metastáze na plicích (doma pokašlávala, myslela jsem, že je nachlazená, jak byla v útulku na venku) a operace tudíž není možná a nezbývá než jí zpříjemnit zbytek života. Fenečku jsem měla doma dva měsíce, byla jiná než všechny moje holky, nehrála si, většinu dne prospala, někdy mě i docela vytáčela věčným motáním se pod nohy nebo zalézáním do míst, kde bychom to vůbec nečekali a následným vyprošťováním jí (myslím, že to byl její únik asi už i před bolestí), ale od toho veterináře jsem jela těžce zdrcená, slzy mi tekly a viděla jsem, jak za měsíc tu už nebude.
V té době jsme se přestěhovali do baráčku, Daisynce to prospělo, mohla si běhat po zahradě, kdy a jak chtěla, když nechtěla, zůstala spinkat doma, prostě ráj pro pejsky. Řekla bych, že i kašlání trošku ustalo, ale pak mi přišlo, že je jak na horské dráze. Jednou líp, jednou hůř. To, že jsem jí od začátku musela krmit a jídlo dávat z ruky jsem sice brala, protože zoubky skoro žádné neměla, ale že poslední dobou jsem jí musela cpát jako husu mi přestalo připadat normální.
Někdy při spánku Daisy vibrovala, přičítala jsem to chladnu v baráčku a chodila jí spolu s rozumnou Terezkou přikrývat dekou a snažila se zavírat oči nad tím, co se nevyhnutelně blížilo. Poslední dobou se začala Daisynka hodně snažit „utíkat“ před zřejmě bolestí. Nevěděla jsem jak to poznat jestli jí něco bolí, byla trpitelka, měla smysl pro to nechtěně si ubližovat, zřejmě jak byla hluchá měla narušené rovnovážné tělísko a když šla rychleji nebo se snažila poskakovat, tak jak to uměla jen ona (zřejmě kvůli těm nožičkám) tak byla schopná zničehonic do něčeho narazit, spadnout a kolikrát jsem si říkala, že se bojíme, aby si neublížila sama – přeci jen 24hodin s ní být nemůžeme a i když jsem na mateřské, nakoupit nebo někam jít musím.
Daisynka ale v těhle situacích, kdy by moje rozmazlené holky vřískaly, kdyby takhle spadly, nikdy ani nepípla. Takže poznat kdy jí je opravdu mizerně, bylo strašně těžké. Navíc se mi zdálo, že i když jí dávám stejné dávky jídla jako našim holkám, které byly znatelně větší a těžší, tak začíná hubnout, což se mi po zvážení potvrdilo. Začalo mučící období, kdy jsme se rozhodovali co dál.
Manžel, který byl celý den v práci, říkal, že se mu nezdá tak špatná a mně se zdálo, že mi chátrá před očima. Když se jeden den venku nezvládla vyvenčit, protože jí neunesly nohy, řekla jsem DOST! Po domluvě s veterinářem, který řekl, že jí klidně udělá vyšetření nové, dá silné léky na bolest a uvidíme co dál, ale že by z nás nerad tahal prachy, jsem se vlastně rozhodla, že jí ukončíme trápení a necháme důstojně odejít.
Bohužel jsem byla srab a říkala si, že je to přechodné období a ještě chvilku počkáme (protože venčení nakonec zvládla) a týden jsem čekala, než jsme se sbalili a šli na poslední cestu.
19. 9. 2012… Manžel musel být s Daisy v poslední chvilce, já se jí tímto omlouvám, že jsem to nezvládla a nezůstala s ní do konce. Byla u nás jen tři čtvrtě roku, ale za tu krátkou chvíli se mi stačila vrýt pod kůži.
DAISYNKO, nikdy na tebe nezapomeneme a doufám, že všichni parchanti co týrají pejsky a dokážou z nich udělat trosky, které někdo musí zachraňovat, budou po zásluze potrestáni. Pa miláčku… Tenhle článek je pro tebe.
Děkuji Strakonickému útulku za postarání se o ní, bez nich by tu Daisy nebyla už dávno a já nezažila tu lásku, kterou mi dokázala dát.
Vďaka za Daisy (h) (u) (h)
Mimochodom, uvažujem o psovi a veterinár mi odporúčal ako vhodné plemeno kinga. Môžeš sa so mnou spojiť napríklad cez hadopasy?
Nechtěla jsem si tu dělat reklamu, ale budiž. 😀 Mrkněte na naše stránky, je tam i kontakt..Nebo Vám pak můžu doporučit nějakou ch.s. třeba ve Vašem okolí. (y)
http://www.darlingdaisy.wz.cz
Edito, podle toho, co jsme si o kingovi kdy přečetla, mi kavalír vychází ze srovnání lépe, ale počti si- http://www.celysvet.cz/king-charles-spanel.php
Lilinka chová kavalíry, je to příbuzné plemeno, ale rozhodně ne stejné.
Matyldo, možná paní myslela kavalíry, oni si to lidé co neznají pletou… No někdy i lidé co znají… Paní co tu má bt kavalíra a potkáme se s ní s holkama jim pořád říká-co vy kingáčci, když jí řeknu, že to jsou kavalíři, říká, že ví, ale že tohle mají taky v názvu.. 😀
Co jinak holky? Co Světluška? (h)
Světluška je příšerná, ulítaná, vlezlá, sladká, umazlená- no prostě kavalírka 🙂 Angína byla zažehnána, teď léčíme oko Borůvce, abych se nenudila.
No pozvala bych Vás v lednu na výstavu, chci jet do Brna, ale po minulém zážitku u dveří kdy na nás táhlo se na mě asi vyprdnete co? 😀 Tak pokud budou miminka od Henry tak jste zvaný na pomuchlání si prcků. 😉
Moja vina, nepletiem si kavaliera a kinga, asi v zatmení mozgu som sa zle vyjadrila a koniec koncov aj vet mi odporúčal práve kavaliera.
Nebrala som článok ako reklamu, len zháňam informácie, pretože musím psa zaradiť do našej mačacej skupiny, takže požiadavky na toho chudáka psíka budú vysoké a hľadám vhodné plemeno. Čas ešte mám, ale keď sa definitívne rozhodnem pre plemeno, ešte musím nájsť vhodnú chovnú stanicu, tak to radšej neodkladám.
Edito, znáš moje články o soužití strakatic s Maceškou- není problém, ani s Polárkou nebyl. Kavalír je opravdu přátelské a tolerantní plemeno.
Lilinko, dala jsi Daisy lásku a bezpečí (h) !
Palce především pro Fleur a Šmihuláka. (y) (h) (y)
Díky, Fleur už konečně začala jíst, o štěňátka se už stará, ale mlíčka moc nemá, takže je všechny musím dokrmit. Máme nařízeno kojit, aby se zánět nerozšířil, bohužel taky neustupuje. Zítra nás čeká další díra do kožucha, jsem zvědavá, kdy ATB zaberou. Kupodivu je Fleur dost trpělivá a nechá si dávat studené obklady. Jinak náš vet je ranař – prý buďte ráda, že se to stalo až teď, aspoň nemusíte štěňata masírovat (headbang)
Ufff, je to vskutku drsoň. (whew) Ale na druhou stranu má kus pravdy 🙂 – teď to všichni zvládnou lépe. (nod) Nechci nic zakřiknou, ale doufám, že už jste si svůj díl vybrali a že se vše už otočí k lepšímu. (h) (y) (h)
Já taky přidávám ty svoje (y) (y) pro maminu Fleur a pro Šmihuláka (inlove)
Děkuji ti za Daisynku. Nemohla jsi udělat víc. A spousta lidí okolo Daisy neudělali NIC. (u)
Dneska tu je spousta smutnýho psaní (u)
Je zvláštní kolik věcí, který člověk dělá s láskou (a z lásky), ho nakonec tolik bolí. Asi bez bolesti není lásky…
(h) ať je brzy líp
Lil, víc jsi pro Daisy udělat nemohla, co jsi udělala bylo pro tu malou pejsku to nejlepší a nejsilnější. Patří Ti hlubosklon a díky za to, že jednomu z lidí nebyl osud zvířete lhostejný. (h) (y)
Lili, ono to tak strašně bolí, viď.
Ale ona si vás našla, aby ten poslední čas prožila v lásce a teple, právě u vás. (h)
Bolí…. moc to bolí… naštěstí mám ostatní holky, kterým se můžu věnovat a pomáhají mi. (inlove)
Lilinko, udělala jsi pro Daisy, co se dalo. Více po tobě nikdo nemohl chtít. Jen díky tobě poznala lásku a měla spokojený konec života. Je vidět, že celý svůj život byla Daisy podtržená – byl to takový drobeček oproti tvým ostatním pejskům. Tak se nermuť, nakonec to vyhrála sama Daisy. A díky, že jsi nám to napsala. Kdyby to odradilo alespoň někoho od koupě štěněte z množírny.
Tak Ušák-Šmihulák má potvrzenou FIP. ;( ;( ;(
Svině hnusný zákeřný odporný koronaviry!!! (punch)
Bohužel,na FIP ani Zvířetníková palcodržna nestačí…
děkuju všem za palečky…
Sharko, je mi to strašně líto. Jestli je mu chudáčkovi tak špatně, jak jsi popsala, řešení je podle mě jediné. Hodně síly.
Ušák bojuje a nevzdává se, dal si kousek kuřete.
Dej sem prosím Dane ty odkazy na krevní testy, odchod za Duhu se odkládá, Ušák bude bojovat, vet to zkusí inijekcema….třeba Vám to řekne víc, když to uvidíte….
a omlouvám se síle Zvířetnické palcodržny…když bude Šmihulák bojovat, držme palečky dál…. (h) (y)
Tak jo, držím a ráda (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h) (y)
Za co se omlouváš? Síla palcodržny bude pomáhat i dál.
Držíííím! (y) (y) (y) A moc ráda, kluku snaž se, třeba to vyjde! Bojujte!!! (h) (h) (h)
(u)
Ale zkusím držet dál (y) (y) (y) !
Muj prvni kocour byl nalezenecek – jak jinak. Pritoulal se k domu, kde jsem bydlela a tvaril se prevelice snazive. Pri bezne prohlidce se zjistilo, ze ma FIP. Tak se veterinar nabidnul, ze mu na miste „pomuze“. Ale jinak kocourkovi nic nebylo, tak jsem si nechal, akorat uz nechodil ven, aby to nesiril. Bastil a byl spokojeny asi tak rok a pul od diagnozy. Pak se to nejak vsechno sesulo dost rychle. Takze drzim Smihulakovi (y) (y) , at je mu jeste dlouho chutna.
tak v tom případku: (cat) (f) (y) a tlapkodržna největší!!! jestli se začne zvedat, je tu jistá šance, že to je „suchá“ forma FIP… s tou může macík relativně spokojeně přežívat ještě dlouho, kdo ví?
Rádi jsme je podrželi Šmihuláčkovi, i když to tentokrát nezabralo.
Teď je podržíme Věrušce, Danovi i Tobě. (rose2)
za Tříkočičín… (hug) (h) (rose2)
sharka-je mi to líto.. 🙁 držte se. (hug)
Je mi to líto. ;(
Sharko, je mi to moc, moc líto (u)
(h)
Je mi to líto (u)
To je mi líto… (u)
Achjo, to je mi moc líto
To je mi moc líto.
Sharko, je mi to moc moc lito:(
Lilinko,
udělala jsi, co jsi udělat mohla, a co by udělalo jen málo lidí. Patří Ti velký obdiv a dík. (h)
Lilinko! (h) (h) (h)
Taky mě do dneška straší, že jsem neměla sílu být v poslední chvíli s Dádulkou. Rozloučily jsme se den předtím a v (u) ji budu mít napořád.
Milá Lili, udělali jste všechno, co jste mohli. (h) To zlé v jejím životě připadá na vrub těch, kdo ji využívali a pak odhodili. Aspoň nakonec si užila péče, lásky a bezpečí. (h)
Člověk prostě nemůže všechno. Ale co jste mohli, to jste pro ni udělali. Děkuju
Lilinko, pro Daisy jsi udělala co jsi mohla. V knize života máš určitě přičiněnou zlatou hvězdičku a v závorce napsáno za Daisy. Díky.
Ivo (inlove) , držím palce Fler, chudák, ta si to vybírá jedno po druhém. (h) (y) (h)
Krásně jsi to napsala, krásně jste to udělali.
Velký dík za to, že Daisy nemusela konec svého života dožít v útulku, ale v teple DOMOVA. To je hodně důležité. Najít ten moment, kdy milované zvířátko nechat odejít není zrovna lehká věc. Je to jeho člověk, kdo musí rozhodnout, že ukončí jeho život – když to řeknu takhle natvrdo. A to je velká zodpovědnost, těžké rozhodování najít ten moment, kdy už tady opravdu zvíře nechce být. Každý kdo si tím prošel a ví, tak chápe.
Lilinko, Daisy jste nastavili život o mnoho měsíců. To se nezapomíná. Jste úžasní.
Daisy měla lepší konec života než celý předtím, dělali jste pro ni, co jste mohli. Díky (h)
Mimochodem, když se podíváte na řadu kavalírek na fotce, tak ta větší hnědobílá fenka vedle drobné Daisy je Světluščina máma 🙂
no vidíš,já si říkala,že je jí podobná….a ono jo!!!! (h)
:*
Fleurčí hlášení – eklampsie zřejmě zažehnána, následkem je bohužel zánět mléčné žlázy.
Milá Ivo, včera jsem se o Fleur opravdu bála, takže tohle je ještě maličko lepší zpráva. Znamená to ale atb, že? A z tebe je kojná pro devět mrňat… (h) Jinak když se narodila Berry, tak její maminka Storm taky měla zánět mléčné žlázy a celá rodina chovatelky kmitala kolem štěňat. Ovšem Beruška, a věřím, že i její sourozenci, jsou díky tomu extrémně socializovaní (inlove) Držím palce dál, ať už je dobře (inlove)
Jejda, Ivo, držím palce, mastitida je pro jakékoliv zvíře bolestivá záležitost.Takže máte asi ATB a nějaké mazadlo na cecíky, že ? (y) (y) (h)
Tak dostala pigáro ATB do kožichu, dnes injekci proti bolesti, 3x denně paralen než jí spadne horečka, oxytocin kdyby prckům nechtěla dát cucat. Asi se jí dost ulevilo, protože se začala o prcky starat, už je dvakrát krmila, sice se jí mléko skoro ztratilo, ale začala jíst, takže to snad znovu naskočí. Mají jen tři týdny, z misky jim to samozřejmě nejde, to už vím, že se nic neuspěchá a musí se počkat až budou mít čtyři týdny. Dávat štěňátkům do misky ve třech týdnech je trápení pro všechny zúčastněné.
To máš tedy hodně starostí. My jsme si Donečka brali mezi čtvrtým a pátým týdnem protože fenka – máma odešla za Duhu a zůstal sám, byl jen fixován na nás a dožil se s námi 17 let. Všechno se v dobré obrátí, uvidíš.
Zní to lépe než včera, to jsme byla dost nesvá, ale teď budeš asi krmit a krmit, že? Ať to zvládnete (y)
Chudera Fleur. Držím palce.
(y) (h) (y)
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Daisy měla krásný konec života. V lásce, teple, se smečkou stejných chlupatic (inlove)
Dík
(hug) (h) taky máš svatožář Lilinko..a za Daisy Ti děkuju..jestli za Duhou na někoho bude čekat,tak jsi to Ty… (*)
Lilinko (h) , naprosto s Vámi souhlasím, málokterý pejsek je od pohledu tak něžný a hebký jako kavalír. Je hrozné, jak někdo může takhle týrat a zanedbat živého tvora.
Myslím, že Daisinka se už za svého života dostala do ráje, k vám domů. Je škoda, že jí nebylo dopřáno si déle užít domečku a zahrádky a Vaší společnosti. Ale ona na Vás počká za Duhou, bez bolesti a v radosti. Má tam přece tolik kamarádů.
I když příběh Daisinky začal i skončil smutně, je v něm tolik lásky a jsou v něm dobří lidé, tak by člověk neměl být smutný. Ale já musím přiznat, že mi smutno je. (u)
Přeju všem krásný den. (h)
Lili,
Daisy si běhá za Duhovým mostem s našimi čtyřnohými přáteli, na které vzpomínáme a kteří na nás čekají. Dokázala jsi zpříjemnit poslední část života a máš někde nahoře namalovaný červený puntík.
Kavalíři jsou moje srdeční záležitost, mám dva kavalíří kluky.
Občas, vlastně dost často nakukuji na Kavalír v nouzi a je mi smutno. Z toho, jak lidé, a jsou to ještě lidé? , dovedou být krutí a hamižní. V touze vydělat co nejvíce peněz nechovají, ale vyrábějí štěňata a vyčerpané fenky vyhazují . Je to pár let, co jsem se potkala, na toulkách po Čechách, s jednou takovou množitelskou rodinkou. Jak říkali „dělali“ štěňata od momentálně módních plemen ( a mlsně pokukovali po Bobešovi, že by se jim hodil (bat) ). Původně jsme u těchto lidí měli objednaný nocleh (provozovali také penzion), ale jeli jsme pryč….
Téma pes s PP a bez PP se na Zvířetníku probíralo x-krát. Dokud bude poptávka po psech bez PP bude i nabídka od množitelů…..
Množitele odsuzuji, ale mnohé chovatelské stanice nejsou o moc lepší, viz třeba ch.s., odkud má psa O.Neff. Nebo co si má člověk myslet o stanicích, kde chovají tři, čtyři plemena – je to ještě láska ke psům nebo penězům? Nebo když se majitelka „renomované“ stanice podřekne, že dřív chovala jiné plemeno, ale to jim „moc nešlo“? A na druhé straně jsou takové trubky jako já nebo EvaŽ (doufám, že se jí nedotknu), které skáčou kolem štěňátek, opečovávají své „holky“ jak princezny, dělají si starosti, kam jejich čtyřnohé dětičky přijdou, jestli se budou mít dobře…Nebo jsou vzhůru a hlídají fenu, co kdyby bylo potřeba jet k vetovi.
Znám i chovatelské stanice, které chovají tři plemena a péče je naprosto vzorná. Nutno ovšem podotknout, že ta dáma nedělá nic jiného, než že skáče kolem pejsků (no pojesků – psisek, jedná se o rotvíky, bordiny a burbulíky). Na druhou stranu – pokud si přijedu pro štěně a nelíbí se mi prostředí a hlavně přístup k pejskům, tak prostě platí jediné – ŠTĚNĚ NEBRAT. Ale i tak je to boj s větrnými mlýny 🙁 já to mám jednoduché – nemůžu mít chovnou stanici, bo bych štěňata z ruky nedala a starat se o deset burbulů by bylo nad moje síly. Lilinko – pro čubinku jsi udělala co se dalo a pánbůh ti to jednou oplatí (h) a tomu šmejdovi, co čubinku takhle zřídil doufám taky.
Děkuji všem za podporu. Někdy si říkám, že jsem pro ni třeba mohla udělat víc, ale musím tyto myšlenky zahnat nebo bych se zbláznila. :S Byla zvláštní, byla jiná, byla to naše Daisy.. (h)
To je Maggie i můj případ. Štěňata bych asi nevydala 🙂
Všimli jste si, že o svých čtyřnohých, chlupatých společnících nemluvíme jako o psech nebo kočkách, ale jsou to moje holky, moji kluci, Žolík, Borůvka, Světluška, Klérka, Gina, Ája, Beta, Anka, Melíšek, Zrzínek, Ríša, Pitina, Káča, Noriska, Céčka…. 🙂
No nic, pádím do Kočičákova, čeká tam na mě jedna kočičí krasavice
http://www.oregonhumane.org/adopt/detail.asp?animalID=102946