Vzhledem k mé, doufám dočasné, indispozici, kdy každý můj příspěvek na diskuzi musí Dede nejdříve najít a znovuosadit, jsem se rozhoupala spáchat svůj první článek. Zřejmě je závada na mém počítači.

Protože zrovna aktuálně řeším zas jednu Argovu nesnáz a taky proto, že je Argo první zvíře, které jsem si pořídila já do vlastní domácnosti a z vlastní vůle, je téma dané. Má být i sdělením podrobností k vašemu držení palců, za které vám oba děkujeme. Pomohlo.

Čtu si tu. Často. Držím palce veram, Půovi, Terra san i dalším, kdo potřebují. Zdravím Piškota a děkuji za pobavení. Ráda vidím www. Děkuji, Jindřichu, za radu, nedařilo se mi najít kontakt a tohle dokonce není tak daleko od nás. Gratuluji Ivaně k ukončení VŠ.

Přeji Hanče a Ri všechno nej a nejlepší k narozeninám. Honáskovi a Renymu gratuluji k dlouhověkosti a přeju, ať jim radost z žití vydrží. Maxíkovi a Kačence lehké spočinutí, paničkám posílám pofoukání. Běsíkovi – však víš, Zdeni.

S Matyldou jsem prošla krejčování a volám „jen ať s tebou dál šijí všichni čerti“, jsem šička amatér, moc ráda se přiučím. Poděsila se u A-Teovy nesmrti. Po Georgově článku se zhádaly mé dvě blíženecké osobnosti a jako vždy se zase usmířily. Ne, že by to někam vedlo, ale obě jsou spokojený, že se jim dostalo pozornosti. Prohlédla jsem si štěněcí i Io mandaly. A nakoukla na Verenčení. Vzpomenula žížalolovů pro rybaření u 105ky.

Zatím vás zdravím, Zvířetníci, a než najdu lepší připojení, budu za bukem. Snad se odhodlám a sepíšu časem Daníkovi, Šmudlovi, Růžence, koníkům, kočičím sourozencům a další havěti nějaké poudání, by nezáviděli.

Tak tedy bylo-nebylo

Argo je český strakatý pes. Jako štěně jsem si ho celá nesvá přivezla v roce 2004 domů večer před vánoční dovčou.

Veselý krásný štěně. Ani moc netesknilo. Průzkum bydla ho znavil a předem stanovené pravidlo, že pes nesmí do postele, muž porušil po druhým kníknutí.

Nebo ničemná mrška? Zničil dvě pohovky, rozsápl nový lino přes půl místnosti, okousal fešáckou jídelní sedací soupravu. No nic. Věci šly do kopru a láska k němé tváři to unesla.

Procházky, radování, okusování, seznamování s pejsky, strakaté vejlety. Vždycky víc těšení než děšení. V průběhu společnýho života jsem, jak jinak, byla donucena řešit nějaké ty trable s jeho provozem a zdravím. Že jako malý nechtěl baštit, sem tam měl po nějaký mňamce průjmík a párkrát se v průběhu času s drobnými oděrkami střetnul s jiným pejsanem, jsou drobnosti. Vždycky bylo mnohem víc psů, se kterými se přátelil, případně mi za nimi zdrhl a pak se rychle vracel. V háracích obdobích okolních psích slečen tehdy i dnes truchlí a hledá „díry v plotě“. Je to pes nelovec, jen se rád s každým zvířátkem seznamuje. Potíže nastanou, jedná-li se o stádo ovcí nebo zvíře, co se ho bojí a prchá. To se pak musí chvíli ječet, když je jedna tak blbá, že Argo není včas na vodítku. Argo je pes hlídací, hlídá si mě, zmizím-li mu z dohledu, hledá. Konkurovat mi může dajná psí holka. A to jen krátce.

A víte co? Je hezké být tolik důležitá.

Argo neštěká mnoho, dá-li se do štěkání, překvapí hlubokým vlčákovským hlasem. Argo je pes vítací, je jen drobný problém, když se pokouší vítat i kolemjdoucí při procházkách.

V prvních třech společných letech jsme se poměrně aktivně účastnili psích strakatých akciček, vycházek, vodáckých akcí i jiných radovánek. S jedním psem je to docela snadné. Pak k nám v roce 2007 přišel menší poblázněný skoropinč Daník, tím se soužití poněkud změnilo, nastaly i nějaké trable v domácnosti, které nám leccos změnily. Pak přibyl bílý mrňavka Šmudla a společný život se změnil ještě víc.

Pejsci do života vnesou i zážitky, díky kterým vázne dech.

Poprvé – 5měsíců – odříznuté bříško prstu na zadní pravé noze o plechovku ve sněhu, běh domů se psem v náručí, jeden by neřek´, jak se pronese. Vet řekl: „nechme to doodpadnout, však bříško prstu doroste“. Argo nosil botičku, po odebrání obvazů jsme máchali v hypermanganu na povel „operace“. Měl pravdu. Vet. Zůstala jen jizvička.

Podruhé – prý střevní viróza; tehdy se z napohled zdravého psa během pár hodin stala troska, chrlič krve předem zadem, odvoz na veterinu na kapačky, tam pobyl dva dny, prý většinu prospal a já za ním byla na několika hodinových návštěvách. Argo měl pak citlivé trávení (to se časem upravilo), fóbii z much a paniku z veteriny (oboje trvá). Veterina mu nevadí kvůli doktorům, jen se asi bojí, aby tam nevostal. Přijede-li doktorka očkovat k nám, vítá ji s radostí a očkovat se nechá s radostným vrtěním.

Potřetí – po potyčce s koliím kámošem (znali se od štěňat), při které si zaklesli plně otevřený držky do sebe, pohmožděné horní patro, špatné dýchání a ulomená stolička, nejdřív léky proti otokům, o dost později zbytek stoličky v celkovém uspání vydloubán, rána zašita, zhojeno. Trošku se mu před operací nechtělo usnout, ale probouzel se docela dobře.

Počtvrté – objevila se šerednost na dásni v dolní čelisti u levého špičáku, na omak úplně tvrdý výrůstek průměru tak 1,5 až 2 cm, jako by měl v dásni u zubu kámen, objeveno v úterý večer (dech se krátí při prohlížení podobných případů na netu), ve středu je TO velikostí tak o třetinu větší, navíc s růžovými bradavičnatými měkkými výrůstky, vše na návštěvě v ordinaci diagnostikováno jako nejspíš epulis, nezhoubný, rychle rostoucí nádor, ve čtvrtek operace.

Ve čtvrtek jsem viděla další zvětšení. (Je možný, že to byly velký oči.) Argo dost slinil a začal mu odstávat pysk. Jinak v pohodě, baštil by, víc pil, venku blbnul, doma chování jako vždycky. Překvapuje mě, že ještě minulý týden, kdy jsem dávala psům odčervení, jsem si ničeho nevšimla. Jsem se psy skoro celý dny. Často hrajeme okusovanou a ukaž zuby, kdy je kromě prohlížení popotahuju za špičáky ve snaze je naučit, že lidská ruka v tlamě může cokoli.

Zřejmě jsem teď Argovi věnovala málo pozornosti. Neteřinka říkala, že si výrůstku všimla už dřív, jen ji nenapadlo, že by to měl být problém. Kolikrát za mnou přišla s nějakým jiným nálezem a já jí vysvětlila, že o nic nejde. Prý byl malý asi jako hrášek. Je to tak 14 dní.

Ve čtvrtek v poledne jsme absolvovali odfrézování nádoru – výraz paní doktorky. Dlouhé bylo usínání. Operační zákrok rychlý, nádor byl k zubu pevně přirostlý, přesto prý zub i kost čelisti vypadají nepoškozeně. Vyčkáme ještě histologie a snad i hojení proběhne dobře. Argo šel v jednu z ordinace po svých.

V autě usnul, probudil se několikrát, kouknul a zase usnul, kolem osmé prvně zavrtěl ohonem, pojedl kousínek masa, motal se už jen malinko, pít nechce, venčit taky ne. V 10 večer že prý jdeme ven a měl snahu zkoumat prostor. Pije jak duha, chladí ránu. Je to dobrý. Ještě histologie aby dobře dopadla, a zase se by se dalo vydechnout.

Tak tedy nějaký závěr: pořízení Arga byl můj nejlepší nápad. Ačkoli mě někdy nutí dýchat mělce a zrychleně, poskytuje mi tím nechtěně vzdělání v oboru ošetřovatelském. Doufám, že naše společná cesta bude ještě dlouhá. Učím se se zvyšujícím se věkem stále pomaleji.

Odkazy:

Trocha historie

http://radanova.rajce.idnes.cz/2012_Argo_clanek/

co je už na hadech

http://hadopasi.profitux.cz/radanova.html

http://hadopasi.profitux.cz/radanova_01.html

a taky fotky pro silné žaludky – počtvrté (ohavnost)

http://radanova.rajce.idnes.cz/2012_06_14_foto_Argo_OHAVNOST

PS: ještě k filmečku – koníci, co je v příspěvku Bětuláskové pod Piškotkem, nemám na něm zásluhy, dělaly to koňařky od nás, co k nim táta s koníkama zajde pro radu, ani jsem u filmování nebyla, dala bych jinou muziku, tahle je na mě trochu heroická, každopádně je to hezké, chtěla jsem se trochu pochlubit cizím peřím a potěšit oko zvířetníků.