Kdysi dávno jsem napsala článeček o diáři. Když jsem se naposledy pokoušela poklidit ve svém autě, vzpomněla jsem si na něj. Můj čtyřkolý kamarád na mě totiž prozradí ještě mnohem více, než suchar diář.
Na první pohled moje auto vypadá zcela standardně. Žádné otlučené nárazníky a zrcátka. Normální slušný vozík, jsem dobrá řidička – a pokud uznám za vhodné posunout parkovacího souseda o pár čísel dál, tak na to rozhodně nepřijde, můj odsouvací manévr je něžný jako první polibek.
Druhý pohled – ještě stále se díváte zvenčí – už leccos naznačí. Vozidlo je polepené reklamami firmy, kde už dávno nepracuji, a ani volné části karoserie se zrovna neblyští.
Bodejť by se blyštěly, když se auto myje dvakrát do roka. Používám totiž mechanickou myčku. V překladu to znamená, že hanebným způsobem využívám dětské práce, a protože chci, aby mi nevolníci dlouho vydrželi, čeká se vždy na teplé počasí. Abych si snad nevysloužila návštěvu sociální pracovnice Zubaté, musím dodat, že nevolníci jsou ve skutečnosti nadšení, že se mohou zmáchat vodou z hadice, cákat po sobě smetáčky namočenými v saponátu a soutěžit o nejpůsobivější bublinkový ornament na sklech. Navíc je akce „mytí auta“ vždy podpořena nějakou odměnou.
Jen já sama vím, proč nejezdím do automatické myčky. Trpím totiž myčkofóbií. Když jsem akci „automatická myčka“ poprvé a naposled podnikla, měla jsem velmi sugestivní dojem, že mě to zařízení i s autem sežere a na druhém konci vypadne úhledný výlisek. Našla jsem dobré řešení. Když jsem usoudila, že auto by si zasloužilo umýt, abych tehdejšímu zaměstnavateli nedělala ostudu, zapůjčila jsem vůz některému z kolegů-mužů, třeba pro cestu na oběd. Stačilo vždycky jen naznačit, že by ho mohl při té příležitosti protáhnout myčkou…
A co ty reklamy? Ty jsem na autě nechala proto, že si nikdy přesně nepamatuji, kde jsem v hypermarketu zaparkovala. Pomalované auto se hledá mnohem lépe, než ta nejobyčejnější bílá Fabia.
Teď nasednu a vašima očima se podívám kolem sebe.
Fuj! Dva otevřené balíčky papírových kapesníčků a v kapse ve dveřích jakýsi hnusný hadr. Ve druhé dveřní kapse univerzální klíč ke skříňkám s jističi a měřidly. Troje žvýkačky, v každém balíčku zbývá jeden kus. Pět balíčků papírků na žvýkačky (úžasný propagační předmět naší radnice, slouží k zabalení vyžvýkané žvýkačky). Padesáticentová euromince, vydaná v Řecku. Kolíček na prádlo, pomáda na rty, tři obyčejné tužky z IKEA, krabička s prasklou žárovkou do světlometu. Krabička sirek a krabička od sirek. V kapse za sedadlem dětská plenka v sáčku (nepoužitá) a pod sedadlem poloprázdná láhev s vodou. V kapse za druhým sedadlem se našel miniplyšák, tenisák a dvě zrůdičky od McD.
V kufru je to podobné. Potrhaná flanelová deka nejasných barev, rudá flísová deka z nějaké reklamní akce, dva gumicuky, majzlík, dva výtisky Reflexu, značně ošuntělý dětský podsedák a jedna domácí rybízová marmeláda.
Proč vlastně všechny ty krámy s sebou vozím? Každá z těch věcí má svůj příběh. Zkuste mi ty příběhy napsat! A napište i příběhy věcí, které máte v autě vy. Co vám o mně moje auto prozradilo a co prozradí na vás?
P.S.: Kdo se trefí do příběhu rybízové marmelády, má ji mít!
Hlásám návrat ze zkoušky, opět za 2. Už jen třikrát a budu mít prázdniny.
Dort se asi povedl, neb na mě nezbyl ani kousek. No co, no. Bude brzo další.
A vrátím se k obsahu vozu. Tem rum pod sedadlem (zakoupen za účelem vypití na mejdanu v lese v době těsně před Svaťulkou) jsem vlastně každej den chtěla vyložit, protože co kdyby se rozbil? pak bych těžko vysvětlovala, že jsem před jízdou nepožila.
Marmeláda rebarborová byla dárek na ochutnávku od Ferdové paní učitelky ze základky, moc milá paní. Dostala jsem tenkrát tři sklinky, tři jsem i donesla domů, ale asi tak po týdnu jsem narazila na tuhle. Kde se tam vzala, to netuším.
Taky jsem jednou objevila v kufru botu, pánskou, černou, lakovanou, levou, neošlapanou, velikost 49. Hodně dlouho jsem pak obviňovala kamarády s velkýma nohama, že si u mě botu zapomněli, nebo to narafičili. Ale nikdo se k ní nehlásil. Znáte pohádku o Popelákovi? Všechny jsem donutila, aby si ji zkusili. Majitel nebyl vypátrán, botu jsem v kufru vozila rok.
Krabice kostkovýho cukru-přitom nesladím, takže nemohla být zapomenutá z nákupu. Jak se ocitla v autě, netuším. Asi kdybych někde potkala koňa. Jezdila se mnou několik let.
Taky se mi jednou do auta nastěhovalo kotě, v lese, u Hradce, odmítlo vystoupit. Tak jelo se mnou do LBC a nějakou dobu se mnou žilo. Nakonec si ho odvezla kamarádka, která se do něj zamilovala na první pohled (a on do ní taky) a pak s nima nebylo k vydržení.
A jinak klasika-spacák, deka, polštářek, kyblík s pískem v zimě, lopatka furt, nůž, pepřák, kukuřičný kuličky pro děti, mokrý ubrousky, suchý ubrousky, stará mapa, ještě starší mapa, mnoho slunečních brýlí, hromada různě načatých žvýkaček a tiktaků, Paměti kata Mydláře, Špalíček pohádek, křížovky, … a hromada dalších, různě důležitých a potřebných bebechů.
Tak a jdem s Ferdou oslavit ty Svatulčiny narozky
Papilloní maminka je Pašákpašákovatej. Na to jak jsou papillonci křehoučký je to holka z ocele. A miminka má překrásný, to by se to muchlilo :*
Totální OT na zkrásnění víkendu. Pusťte si zvuk. Já to viděla už převčírem, ale dám si znova s Vámi:
http://www.youtube.com/watch?v=bp_m45MCp9k
Áááách to je krása. Leckdo řekne kýč ! Já říkám Jóóó !
Tak zkouším potřetí:
Kupodivu jsem se přitom dojatě usmívala, všichni si to užívají s takovou bezprostředností a elánem!
Juhúúúú, to je paráda! 🙂
Ale dovedete si představit, že by řekla Ne? 😉
No, to by musela být totální mimoň, po něčem takovém říct ne (wasntme) 😀
To jediný mi tři dny vrtá hlavou – jesi si vona tak úžasnýho kluka zaslouží. 😛
Tak to znám. Drtivá většina našich společných známých si myslí a občas mi to dává nepřehlédnutelně najevo, že já si svoji ženu, (to nejlepší, co mne v životě potkalo) taky nezasloužím. Jejich problém! (rofl)
🙂 Já bych teda z tohohle vystoupení nerada posuzovala vlastnosti potřebné pro běžný život. Dovedeš si představit, že by dělal takové divadlo pokaždé, když by se jí chtěl na něco důležitého zeptat?
A navíc, moje zkušenost říká, že chlapi jsou úžasně vynalézaví, když chtějí ženskou dostat a pekelně zleniví, když už ji mají. 😉 Takže jo, zaslouží si ho, on totiž vypadá jako docela normální chlap, takže po všech stránkách to s ním asi taky nebude jen idylka 🙂
Ale připravil to teda moc pěkně a má kolem sebe bandu lidí, na které se může spolehnout. A to je teda velký bonus, který ona spolu s ním dostane. 🙂
Cheche, babička říkávala, že při dobývání je dovoleno i drancování 😀
Hezký večer,
jdu si říct o (y) na zítřek, jdeme k nám do Zlína na výstavu, sice jen krajská ale píská rozhodčí,které se Nastěnka v únoru nelíbila proto s ní jdu a vadí jí i Terryho ocásek proto s ním jdu do třídy vítězů, trošku paní rozhodčí natruc, sice trošku dražší truc ale jdu 🙂
jo a hrdě hlásím, že i když Nastěnka dohárává jde taky, klidně mě „kamenujte“ nemám v úmyslu se s ní zbytečně producírovat a provokovat. Na Terrym bezpečně poznám, že je na výstavě háravka, to mám na mysli velké národní mezinárodní…kolikrát jsem to i slyšela, jé ona hárá a byla tam!!! nebo se na výstavě domluvilo krytí a po výstavě se nakrylo…..nebo se schválně provokovalo a to pak pes v kruhu pěkně šojtří, nic takového nemám v úmyslu. Prostě se jdu přesvěčit jak to s tou Nany je, tož tak
fotografie od Velké kočky
jak jsem slíbila, fotky štěnísků a taky zraněné Chikinky jsou na rajčeti – http://meda-beda.rajce.idnes.cz/Chiki_a_papillonci
Mrňavé papillony jsem ještě neviděla. A máma Chiki se drží!
Díky za fotky! Jsou to bobečci. Papillonci poslední roky nejsou vůbec vidět,aspoň u nás v Plzni ne.
Aleskotku, to jsou broučínkové. :*
Mamka Chiki už to určitě zvládne!
no pejskové to ještě nejsou, ale budou, budou, už to začíná být vidět. A ten puntíkatý …. (inlove)
A čudinka Chiki, to muselo být hrozné
Mi se papilloni líbí. Odevždycky (inlove)
Tak mi tu taky zmizl příspěvek, tak to zkusím znovu, aspoň podobně:
Tak už konečně vím, s kým měla Čapkova Iris (foxteriér) tu svoji Dášeňku. To musel být papilon a Dášeňka se potatila 😉
Štěňátka jsou nádherná! A jejich máma je taky šikulka 🙂
Znovu ti děkuji milá Bedo.
Jenom na doplnění : štěňátka se narodila 14.května. První dvě fotografie jsou z 27/5 (prcci jsou bez jednoho dne 14 dní staří) ostatní z 29/5 (ten den byla Chiki pokousaná). V pondělí jim budou 3 týdny. Máma Chiki je opravdu pašák, to tedy klobou dolů. (inlove)
Teď jenom aby neměla poškozené to očičko. (y) (y)
Renato, Ty jsi mi dnešním článkem dala!!! Šla jsem do sebe, opravdu hluboko do sebe a odpoledne jsem vysmejčila, vyluxovala, odchlupila vnitřek auta. Vykopala jsem pokladové autokosmetické přípravky a DOKONCE jsem speciálním čističem umyla veškeré plasty a gumy a všechno co se tak tvářilo. Zítra ještě vyperu potahy a snad si budu moci sednout za volant i v bílém kompletu! Dííky za článek (clap) !
I ty Popelko pilná, vezmou Tě za to aspoň na ples? (chuckle) (rofl)
vida, pak že není príma být bezautová (chuckle)
No jo, já taky jsouc neřidič a bezautík si dnes mnu ruce.
A proto nikdy nenajdete vakuované uzené 😀
(rofl) (rofl) (rofl)
A scestovalou rybízovou marmeládu!
No a nebo tu pánskou lakýrku (chuckle) . Jak já bych to vysvětlovala (rofl) .
Stejnak – nejlepsí nález byl ten rum … rumu není nikdy dost (nod)
Kromě bordelu až svinčíku a několika užitečných předmětů (zejména pracovní rukavice (tuším levá) a prastará hnusná mikina pro případ nouze; vozím ji od té doby, co jsem v jedenáct večer v listopadové plískanici zachraňoval chlapa v tričku a kraťasech, co vyrazil do sousední vsi vyzvednout dceru od kamarádky), vozím tři talismany:
– plát břidlice z Rabštejna
– mušli z Dánska
– tak půlkilový, zajímavě odpreparovaný kousek jakési důlní kolejnice, nevím odkud.
Jo, a onehdy jsem ručně vycouvával z řady, protože z ničeho nic nešla zařadit zpátečka a posléze ani pětka. Oprava spočívala v odstranění zatoulané lahvičky od léků.
Zdravím, Lapile. Mám návrh. Dáme obsah svých aut dohromady a vydá to na základ slušné přírodovědné sbírečky… Nejčastěji mi překážejí v kufru herbářové položky, někdy velikosti větví – kolegyně je dendrolog…
Děkuji za příběhy vašich aut a marmelád v nich (rofl) Velice mě potěšilo, že nejsem sama, kdo vozí v autě kupku nesmyslů.
Moje rybízová marmeláda v autě cestuje již několik měsíců. Slíbila jsem ji sestřenici, se kterou jsem se v průběhu těchto několika měsíců potkala již šestkrát. Na předávku jsem si ovšem vždycky vzpomněla až v okamžiku, kdy nás opět dělil nezanedbatelný počet kilometrů 🙂
Strašně MOC se mi ulevilo u zprávy Hany W – to je velmi nadějné a naše palce budou mačkány, dokud se Leah, jak věřím, nevrátí k dcerušce. (rose1)
Rozsáhlé OT:
A teď, milé položky, si poslechněte příběh jedné naivní mourovaté ponožky.
Inzerát na stránkách sousedního úřadu práce. Pracovní poměr na plný úvaz, obor odpovídá praxi i vzdělání, plat na úrovni posledního zaměstnání. Posílám včera ráno vycizelovanou žádost a večer mi dáma volá, zda se dnes dostavím na pohovor, že velice vyhovuju. No jéje, konečně mne někdo docení!
Jásám a utrácím poslední drobné za barvu na vlasy a nové triko, abych nevypadala ošuntěle, máchám se v aviváži, abych zlikvidovala pachy cígové a chlupy kočičí, zkracuji ofinu a nehty potírám nenápadným lakem, zavrhuji sandály jako neestetické a leštím stolním olejem lodičky, klušu znovu pro trestní rejstřík a kopii vysvědčení, bo stávající mi leží v jiném výběrovém řízení, vypisuju si autobusy včetně víkendových, studuji www stránky z oboru, učím se nazpaměť eventuální kolegy a ukládám si je do mobilu, beru si 2 propisky a svačinu, kdybych začala hned pracovat, jedu hodinu předem, abych obešla čtvrť a vychytala vychytávky, jako kam se asi chodí na oběd a kde je nejbližší lékárna, za pět minut celá klepu na dveře.
Sedí nás tam sedm a dávám si největší naděje: pár v mém věku působí poněkud nedovzdělaně a čtyři mladé dívky evidentně nerozpoznají rozdíl mezi zápisem a usnesením, ťukají do mobilu a vesele vykládají o maturitě z češtiny za čtyři.
Dostáváme test.
A je to obchodník s deštěm jak vyšitej. Živnosťák, auto a řidičák a příjem až když si seženeme dostatečný objem klientů. Tři děkujeme a odcházíme středem a zbylí neodcházejí evidentně jen proto, že se bojí buď vstát nebo něco říct, eventuálně jim stále nedochází, wo co gou.
Už rači nic předem hlásit nebudu, ať na mne neplýtváte ploutvičkami. 😉
Kruciš!!!
Ahjo, Bětuláskovo, já tě tak moc chápu. Moje hledání zaměstnání by vydalo na tlustou knihu. 🙁
To je mi líto, vlastní zkušenost nemám, ale syn byl teď dost dlouho bez práce a pořádně ho to deptalo. No a teď je zase bez práce skorosnacha a o jejích zkušenostech se sháněním místa, když má malé děcko, bych raději ani nepsala. Ach jo, je něco shnilého….
Držím Ti palce i nadále (y)
Něco? Když byla manželka na mateřské,celkem 2x, měla naprostou jistotu, že její místo ve firmě je nedotknutelné a že se na něj, až bude čas, bez problémů vrátí. A všichni měli naprostou jistotu že každý měsíc ve stanovený den dostanou zálohu a v další stanovený den výplatu. Jenže to bylo už dávno a v době, kdy vládli ti zlí a oškliví komunisti,cosi dnes říkají pravice. A není to žádná pohádka, takhle to opravdu fungovalo. A kdo uměl a byl pro firmu alespoň užitečný, nemusel být ani v KSČ ani v ČSM, či SSM, nemusel chodit na 1. máje do průvodu a dokonce mohl panu šéfovi říci, že: Voni jsou ůl, takhle to nepůjde! A dokonce ho za to tenkrát ani nevyhodili! O tom všem se dnes většině z vás může leda tak zdát.
U mne si nepřisolíš, brouku, já dostala vyhazov a zákaz práce v oboru v 86. doslova za nic, jen si někdo myslel, že já si možná něco myslím.
Tákže – prvně jsem byla nezaměstnaná a téměř nezaměstnatelná, když ses ještě pelešil v náruči ROH.
Ale ne, Bětuláskovo !!! (hug) (hug) (hug) (h)
Kurnabrok, to teda nas…stve (punch) . Drzím palce, aby se nakonec neco slusného naslo a to co nejdrív. (y) (hug)
Taky jsme to doma zažili (think) .
Tak držím dál, ono to nakonec klapne!
(y) (y) (y)
No jo no Babetílásko. Ale víš co? Úplně vidím jak Ti to slušelo :o)) .
Ten palec pro tvý spokojený pracování mám stejně zatnutej dokud to nevyjde.
Milá Renato, náš rodinný auťák, zvláště v interiéru, vypadá velmi podobně – až na tu zapomenutou plínku – tu už pár desetiletí nemáme důvod vozit, ovšem za pár měsíců už opět tu opět důvod bude (inlove) Co se týká té marmelády, tak být to u nás, tak je to proto, že jsme ji nafasovali coby zkušební vzorek u jedněch nebo druhých prarodičů anebo švagrové či kamarádky, no a protože jsme mezitím někde nafasovali další vzorky, tak se na tuhle nešťastnici zapomnělo a ona se s námi už pár měsíců (a možná i let) vesele vozí. Mmch tohle je v našem voze i případ gumové pískací kačenky naší kokřičky Elinky, která je už víc než 16 let za Duhovým mostem a my máme od té doby už minimálně čtvrtý sekndhendový vůz v pořadí, nicméně kačenka si vesele trůní v kufru vozu v krabici s nářadím a dalšími zbytečnostmi a tiše se rozpadá na prvočástice (chuckle)
HLASANI: Leah preziva v trauma centru. Dle doktoru je o neco lepsi, nez to na pohled vypada. Ztratila kontrolu nad autem a protoze (ooo, jak typicke) nemela bezpecnostni pas, tak doslova proletela prednim sklem. Mala RubyLee v bezpecne autosedacce nema ani sram. Ma nekolik zlomenych obratlu, ale micha neni poskozena a i v hlubokem spanku pod sedativama pohne rukama a nohama. Nekolik zlomenych zeber – to se spravi. Krvaceni do mozku – je tam mensi hematom, ale ne tak veliky, aby museliotevrit lebku a tlaku ulevit. Vozi ji co 6 hodin na CT scany a krvaceni zjevne zastavili. Je na ventilatoru – dychaci masince. Hlavne pry proto, aby se organizmu ulevilo, protoze ma spoustu otoku na krku kvuli zlomenym krcnim obratlum. Spoustu drobnych zlomenych kosti v obliceji. Nejhorsi na pohled je oblicej. Pres celou jednu tvar ma ohromnou zubatou jizvu. Bude to beh na velmi dlouhou dobu a jeste nekde cihaji mozna zdravotni nebezpeci.
Nakonec jsme vyjeli od nas asi ve dve rano, Chet ridil a skoro celou cestu si zpival, aby udrzel pozornost. V trauma centru v Myrtle Beach jsme byli pred patou hodinu rano. Domu jsme dorazili ve ctvrtek po sedme vecer a upadli do stuporu – fyzicky i mentalne.
DEKUJU VSEM za modlitby a prani. Fakt to pro nas hodne znamena. Tahle cela situace je velice zapeklita z rady duvodu, o nichz je ted tezko se vyjadrovat. Leah je nejmladsi – 23 let mladsi nez Chet, je ji 35 let, a jak jsem poznamenala na zacatku, neni zrovna model zodpovednosti.
Hano, budu držet palce dál, ale tohle už vypadá o něco lépe než první zprávy. (h) (y)
Hani, to jsem moc ráda, že situace se jeví lepší, než když vám to oznámili, ale určitě budeme dál držel všechny (y) , co jich ve smečce máme!!
Hani, držte se všichni. Moc na vás myslím. Chjo, ty pásy.
Uffff, to vypadá jako dobrá zpráva po té včerejší hrůze. Holka drž se, my držíme palce.
Hani-držím palce a modliť sa budem naďalej.tak ako to popisuješ prežiť prežije,bude to ale dlhá cesta.A neboj sa zranenia na tvári vždy vypadajú hrozne/otoky v mäkkom tkanive hrozne deformujú rysy/za 5-7 dní sa vstrebú a bude znovu vypadať ako“človek“.Je dobré,že hematom v mozgu nevyžaduje intervenciu.Bude to dobré.
Hani, modlím se dál, ten obličej se spraví, kamarád prodělal podobný náraz, má obličej zevnitř z půlky z titanu a nic není poznat. Hlavně, že mícha je celá!
Hani, moc drzime palce a tlapky.
Hani, to je dobrá zpráva. Vlastně dvě dobrý zprávy. Furt držím.
Milá Hano, myslím na Leah a na vás a držím palce. Ona je mladá a vyléčí se, ale bude to dlouhá cesta. Přeji ji hodně sil. (h) (h) (h) A držím palce. (y) (y)
Tak to jste si sahli na dno. Ale zaplať bůh za aspoň současný stav. Tak aby to pokračovalo! (handshake)
(y) (h)
Jsem ráda, že to vypadá nadějně a pokračuju v palcodržení (y)
Hano !!! Věřím, že se to zlepší!!!!! Držíme dál tlapky. (y)
HanoW, aspoň že tam je náznak dobrých zpráv. Pokud by největším traumatem byla ta jizva na obličeji, tak by to bylo skvělé! Už proto, že dnešní plastická chirurgie dokáže zázraky.
Zlomené krční obratle nejsou žádná sranda, ale pokud není porušená mícha, tak to snad bude za čas dobré. Bude to dlouhý běh, ale já věřím, že Leah zvítězí!
Držíme stále vše, co se dá! (y) (y) (y)
Hani, díky za zprávu. To bude za nějaký ten čas dobré.
Jak já na Vás myslela, aby jste dorazili tam a zpět v pořádku (h) !
Hani, díky za zprávu, držím dál (y) (y) (y) (y) (h) (h) … bože, ty pásy…….
Hani a Chete – zaplatpambu za ty zprávy. Verím, ze se Leah uzdraví, ale bude to boj na vsech frontách – u Leah, doktoru, manzela, rodicu a celé rodiny. Nadále na vás tam na jihu za morem myslím.
Hanko, na tu hrůzu jsou to vlastně dobré zprávy. Palce držím dál – vám všem zúčastněným (h) (y) (h) .
Hodně síly Hani ! Leah už bude jen lepší a lepší. Holčička ji bude popohánět k životu. Ona i vy máte mou stálou modlitbu za lepší každý další den. A jedno speciální pozdravení pro Cheta ! (h)
Zase se to někam podělo :S
Hanko, Chete, moc na vás myslím a pevně držím palce Leah. Vypadá to nadějně (h) (y) (h) (y) (h) (y) !
Milá Renato, ta MARMALÁDA je obrovská výzva. Jak je o mně notoricky známo, jsem marmeládová. A opravdu netuším, co psali mí „předpisatelé“. Raději jsem nečetla, aby mě náhodou neopustil BUDEL ) Jen mi kapku vrtá kebulí, jestli to náááhodou nebude úplatek od nějaké tetky špindíry. Pak bych to chápala, že je tak smutná a vopuštěná (pochopitelně marmeláda). (rofl)
Tak příběh marmelády – cestovatelky:
To jsi jednou jela na chalupu s ratolestmi a velikou kupou nepostradatelných věcí. Ona totiž měla příští den dorazit kamarádka z daleké sladké Francie. Už jsi měla vymyšlené a nakoupené papání a jako dobrůtku ke kafi jsi lišácky vymyslela palačinky s českou marmeládou. Jenomže kamarádka ohrnula rtíky a prohlásila, že české palačinky s marmeládou nebude a raději sama udělá crêpe s tím, co si kdo vymyslí. Třeba s jablečným moštem (jako v Bretani), nebo s javorovým sirupem. Ale všechno se zvrtlo. Děťátka přinesla čerstvé houby a tak byly crêpe slané 🙂 A od té doby vozíš tu marmošku v naději, že mne potkáš a uděláš mi velikánskou radost (sun) Tak, a teď si jdu přečíst, co vytvořili soupeři. A běda vám, 😛
Moc hezká story 🙂 Třeba se s mou marmeládou potkáš na nějakém Pražení 🙂
Do prkénka jedlového, to patří pod můj příspěvek pod YGU. (headbang) Odpusťe stařence.
No – však jsi se trefila (chuckle) !
To nás jenom zkouší – člověk musí být furt ve střehu (nod)
Pro: Beda
Sežralo mi to jeden příspěvek, tak znovu:
1) O tom, jak jsme trávili hárání naší české strakaté, které skončilo zánětem dělohy a kastrací ve třech letech věku, v „odpovědích“ pod Bedou – dotaz. (talk)
2) TOSCA má PRAVDU: standardní chování páníčků nenavozuje stres. nepřenášet Stres na zvíře!! nelitujte čubičku, chovejte se k ní normálně.
3) My to dobře známe, a (headbang) často porušujeme, třeba u veterináře nebo při bouřce. A jakmile začneme čubiznu Bonynku konejšit, vše se zhorší a ona se začne třást, oddychovat jak po běhu a úplně jí zhysterčíme. Když jí velíme běžné povely nebo jí necháváme být, je to lepší.
Papa fšici, mějte se pěkně, odjíždím. (wave) (h)
Renátko, ten článek zejtra, nestihla jsem. A co bylo s tou marmeládou, kde se tam vzala? 8-|
Jo a ještě prosím RENATOE:
JAK TO BYLO S TOU MARMELÁDOU?!?! Dozvíme se to?
Co se týká aut, musím rozlišovat: v našem domácím se povaluje změť prázdných petflašek, hadrů různého stupně špinavosti, motyka, pilník, deka na psa a balík mikroteňáků, na podlaze hlína, semtam zbytek slámy a papírové kapesníky. V kufru je několik ručníků, miska na vodu pro Ginu, 2 krabice různého nářadí, několik děravých igelitek, 2 paraplata a prastarý autoatlas.
V mém služebním aute mají převahu psí chlupy, tedy ty bílé, černé nejsou na tmavém čalounění vidět, a to tam, prosím, vozím Ginu vyjímečně, naposledy do Podmitrova, to se tam pak našly i Trhačí chlupy rezavé. Na sedadlech se válí diář, sešity,petflašky se starou i čerstvou vodou, pracovní bunda a čepice. Na zemi jsou zbytky drůbeží podestýlky. V kufru se válí další bunda, návleky na boty do stáje, nákupní košík se sterilním overalem, paraple, několik propisek, občas se tam vyskytnou klíče, případně mobil, které pak šíleně hledám úplně jinde, no a když prudce zabrzdím, tak se tam může přechodně vyskytnout i Sylva. (rofl)
(rofl) Achich, Sylvááá, chuděráááá (rofl) !
Prehrýzla som sa diskusiami a niečo mi tam chýba/čo asi?-sme staré/í/vidieť to z toho,že sa neobjavila zmienka o zabudnutých kompromitujúcich drobnostiach,skúste pospomínať…./ čo tam marmeláda,ale kúsky cudzieho prádielka…/
Malinké OT: Nakouknutí do Valdštejnské zahrady
http://nelina36.rajce.idnes.cz/1.maj/#
Bětulásková,Lásková,Paní Ponožek je môj človek-vtipná,múdra,životom ošľahaná.Držím nielen ja, ale celá dnešná smena na op.stredisku/zvedave mi nakúkajú cez plece/
A samozrejme držím priebežne všetkým potrebným./ nesťažujem sa,ale dosť sa mi predlžuje chvíľka pred spaním pri modlení-rozrastá sa počet potrebných/
Já taky držím, ale nějak mi uniklo, jestli jde o zdraví nebo něco jiného, ale hlavně že držím (y) (y) (y) (y)
Myslím na Láskovou a držím všechno co vypadá jako palec, protože proč ? Protože práce muší bejt ! (y) (y) (flex)
jj taky jen se mě to nechce tady udržet
tak teď třeba jo
(y) (y) (y)
Práce muší bejt! Lásková (y)
jsem to včera nenapsala, ale taky od rána držím, je to důležité (y) (y) (y)
(y) (y) (y)
Jo, z myčky mám fobii. Sedět uvnitř a dívat se bezmocně jak vám rve zaklopené zrcátko, to by způsobilo škody na duševním zdraví asi komukoliv. A to jsem se pak ještě musela dozvědět, že za zrcátka nikdo neručí. No, měla jsem si všimnout střepů předešlých v myčce. Na myčku- nikdy! (punch)
V autě se vozí přece kromě chlupů a flusů ještě mlsky pro pejsany, psí hračky, foťák, spousty písku z tlapek, sázecí lopatka, zahradnické nůžky, drát, protože když to sebou nemáte tak někde objevíte vyhozené zrovna to co by se vám hodilo na zahrádku a pod.
Do automatických myček jezdím naprosto běžně už hafo let a nikdyjsem na sobě i vozidle, (a že jich pár bylo), žádnou úhonu neutrpěl. Chce to jen najet na prostředek mycího rámu, čili tak, aby boční mezery mezi vozidlem a rámem byly z obou stran přibližně stejné a hlavně auto nesmí stát ve vyhrazeném prostoru našikmo. Toť vše. Jak prosté, milý Watsone! (rofl)
Děkuji, nebyla jsem v myčce poprvé, ale stejně bez vás bych na chybu nepřišla. Ono mi to vzalo totiž obě zrcátka ale jen jedno zařvalo. To víte, ženská a auto, no, a to jezdím už dobrých 40 let. A taky chytám na první našlápnutí.
Jenom čtyřicet? Tak džbánek a alou pro pivo 😀 ! Já mám za sebou dva roky na lokomotivách, celkem 1,5 milionu km a s auty jezdím od března 1970, celkem 1,2 mega km. A lézt s SUV, nebo jinou podobnou napodobeninou tanku do myčky pro běžné osobáky bych si raději preventivně rozmyslel, protože kde není ze stran pro kartáče alespoň 40 cm místa, je zle.
A pivo to může být české anebo německé, mám to za hranice jen kousek /30 km/ (headbang) Svijanské je také dobré a hlavně nemusím měnit dúchod na eura
Dovolím si připomenout palce pro Láskovou (inlove) , Paní Ponožek. (chuckle) :* (y) (h) (y)
(y) (y) (y) (y) pro Bětuláskovou Ponožkovou
(y) (y) (y) (h)
Bětulásková buď na ně hodná, držím palce i pěsti ať Ti to vyjde.
Taky se přidávám!!!! (y) (y) (y) (y) (inlove) (y)
Držíme!!Tlapky.Všechny. (y) (cat)
Betulaskovo, mooooc drzim palce. To by bylo, aby nebylo. (y) (y) (y) (y)
Hano, pořád na Vás myslím a držím tlapky. (y) (h) (hug)
Oslintaný okna a psí chlupy tak jednou týdně likvidujeme spolu s papírkama od bonbonů a petlahvema od pití. Chlupy s menším úspěchem než bychom chtěli. Sníh tu slezl sice teprve před měsícem ( je neskutečný že přesto stihli žloutnout suchem trávníky, od včera prší a prší) a já teprve včera vyndala řetězy na kola, to je taková moje záhadička. Nasadit to neumím, furt to vozím. A když jsem letos 2x zapadla pomohla jsem si autokoberečkem a lopatkou na uhlí. Tu jsem taky vyhodila z auta až teď.
Taky se Renato v autě cítím dobře. Zase.
Už mě přešlo loňský mravenčení po několika hodně nechtěných „hodinách“ na ledu a sněhu. To jsem pak jezdila max 60 i na dlouhých rovinách, museli mě nenávidět souputníci i Ti co mě potkávali na silnici. No co, co, co. Viset ze srázu a čekat jestli otevření dveří a mé vylézání hodí auto do 100m vzdálenýho potoka nebo jestli se udrží jednomu zvedne mandle.
Zavařeninu tipuju na vzorek od kámošky, co zapadl pod sedačku.
OT – smím zde přetlumočit dotaz kamarádky, která má starost kolem hárání své fenky? (zkopíruju to s dovolením)
Zajímaly by mě vaše zkušenosti s háráním fen.
Dorinka totiž hárá a už jsem z toho hodně zmatená. Přečetla jsem si nějaké informační články, ale k čemu je mi vědět podrobnosti o žlutém tělísku Chtěla jsem hlavně znát dobu, po kterou barví, kdy pak asi můžeme čekat zájem o psy a kdy už to bude asi tak za námi. V tom se ovšem informace dost liší. No a Dorinka se od všech těch informací liší dost zásadně, takže netuším, co u ní patří k hárání a co k její plachosti. Nom i já jsme mívaly psy, s fenami nemáme, jako majitelky, moc zkušeností. Když kolem nás nějaké byly, nezajímaly jsme se zase až tak moc o detaily kolem hárání (jen o to, kdy se musí hlídat, aby nebyly štěňata).
Už to tu nělkde je, ale pro jistotu opakuji:
Dorinka byla odebraná z množírny v asi 6 a půl letech. V útulku byla velmi plachá, dokonce prý, když už se nechala pohladit, sledovala druhou ruku s nedůvěrou. U nás je stále hodně plachá. Musíme na ni velmi mírně, protože i třeba jen po napomenutí: „ne“ obyčejným hlasem, stahne ocásek a maže na pelíšek. K návštěvám je nedůvěřivá a raději se stahne někam daleko. Už jsme zaznamenaly určitý pokrok, ale teď se to jakoby opět vrátilo v trochu jiné podobě.
Také jsme měly problém s jídlem. Granule nejedla, i když měla velký hlad. Ani konzerv se nechtěla tknout. Jediné, co ze začátku byla ochotná jíst, byly drahé kapsičky, ale to jen jeden druh. Snědla tak polovinu krmné dávky, ať jsme ji dávaly jednou denně nebo dvakrát. Pak jsem pro ni začala vařit psí dietu a to už jedla celkem dobře. I to se teď změnilo.
Čekaly jsme hárání, tak jsem se šla kouknout na teorii a Dorinku sledovala. Od prvního květnového týdne se začala chovat strašlivě plaše a nedůvěřivě. Na procházce si předtím uvolněně ťapkala, kam chtěla (v rámci délky vodítka) a někdy i dost tahala. Najednou začala být „sražená“ (jak říká Nom), nechtěla se hnout od nohy, pořád na nás pokukovala, byla celá nahrbená, ocásek stažený. Nom s ní předtím na procházce trochu běhala, tak jsem si myslela, že to možná přehnala a že se teď Dorinka proto bojí.
Jenže 16. 5. jsem si všimla, když jsem ji brala do náruče, že mám trošku mokrou ruku (nebyla to ale krev). Poprvé jsme zaznamenaly trochu tmavě hnědé krve v čiré tekutině 18. 5. Pak jsme nic nepozorovaly, ale myslely jsme si, že to je tím, jak se pořád myje. Odhadla jsem tedy, že bychom měly mít stádium zájmu o psy kolem 25. 5. Jenže Dorinka stále ještě barví.
Je možné, aby barvila dva týdny?
Jinak venku se už zase chová vcelku jako dřív, jen, logicky, hodně značkuje a mnohem víc šmejdí, aby všechno očuchala.
K tomu sledujeme změny v chování, kdy se, jak jsem psala, jakoby vrací k velké plachosti, kterou měla v útulku. To si vysvětluji hormonálními změnami při hárání. Jen nevím, jestli se to tak vysvětlit dá.
Navíc předevčírem jedla hodně málo a včera skoro nic. Znám tohle u psů v době, kdy někde blízko hárá fena. Ani u jedné z fen, jsem tohle nezaznamenala (všechny byly, jako obvykle, „žravé“).
Může být odmítání jídla spojeno s háráním?
Tedy… mít doma ustrašený uzlíček nervů není zrovna fajn. Člověk má starosti, co se jí zase děje, jestli je to kvůli hárání nebo kvůli tomu, co si v té množírně prožila ;(
Zvířetníčkové, moc prosím o nějaké vyjádření, názory a rady (inlove)
Já teda nejsem odborník, můžu napsat jenom zkušenosti s Toyou (Brůča byla po druhém hárání vykastrovaná).
Toya taky velmi málo barvila – vlastně jenom na pelíšku bylo pár kapek, přes den jsem na zemi nenašla nic. Že začíná hárat jsem poznala jenom podle zájmu nápadníků. Byla taky velká nežera – ale to nesouviselo s háráním. Prostě jednou za čas si řekla, že bude držet tajli a mohla jsem ji cpát cokoli, nejedla – někdy jí to trvalo i měsíc, než se zase rozmyslela, že se na dietu vykašle.
Možná řekni kamarádce, aby zvážila kastraci – Toye aspoň prospěla – nežravková období pominula, stala se veselejší a vstřícnější jak ke psům tak k lidem a vůbec se změnila k lepšímu. Ale jak říkám – je to zkušenost jenom s jednou fenkou.
Doporučuji fofrem mazat k lékaři. Může jít i o pyometru a tam není na co čekat!!!!
Přiznám se, taky mě to napadlo … ten výtok, ta změna chování i venku, pak ale dál paní píše, že už je venku zase všechno OK, tak snad … nicméně, já osobně bych teda k tomu veterináři radji zašla… lepší slyšet, že je vše v pořádku a platit „zbytečnou“ návštěvu, než přijít pozdě.
Bedulko (inlove) , mám zkušenosti se dvěma fenkami, obě při hárání cca týden měly mnohem menší chuť k jídlu. Mám pocit, že to není tak neobvyklé.
Problém s nežravostí při hárání má moje známá s vlkodavkou. Takže možné to je.
O hárání neumím téměř nic. Zvýšenou plachost bych na hárání klidně viděla. Dan je u nás už pěkně dlouho a stejně mu určitý situace navozují nervní chování. Vždycky nějaký den trvá než to přejde. S jídlem jsme měli trable, když byl Argo sám, normálně se začal stravovat až přišel Dan. To ale asi s vaší situací nemá nic společného. Tak jen podržím (y) ať to zvládnete a dostanete se zase k lepšímu stavu. Dorince pohlazení.
O hárání toho moc nevím, poslední „hárací“ fenu jsem měla před 11 lety. Nicméně, co vím, tak barvit snad může celou dobu hárání, a to může trvat klidně i tři týdny. Já slyšela i o fenách, co v době hárání nežraly téměř vůbec. Fakt jen tolik, aby se udržely při životě. Tolik k hárání.
Celkově, k popisu stavu fenky … pokud špatně žere, já bych navrhovala prohlídku u veterináře, aby se vyloučil vnitřní problém v trávicím traktu, v břišní dutině nebo problém se zuby. Pokud je v tomhle směru vše v pořádku, a pes je alespoň v průměrné výživové kondici, neměl by být problém, pokud nežere jeden až dva dny v týdnu. Žere prostě tolik, kolik potřebuje.
Co se týká plachosti feny, tak k tomu mám něco, co si ale bude muset v hlavě srovnat panička, nikoliv pes. Zapomeňte konečně na to, odkud je a co prožila. Přestaňte ji litovat a začněte se k ní chovat jako ke psovi. Dejte ji hranice, dejte ji práci, dejte ji najevo náklonnost, pokud se bude chovat podle nastavených pravidel, korigujte (přiměřeně), pokud pravidla poruší. Dejte ji řád a jistotu. Nepodporujte zbytečnou lítostí její nejistotu a plachost. Zbavte se lítosti v sobě. Ona se v minulosti nehrabe, to děláte vy, ona jen cítí, že vy jste nejistí a neví proč, tak je taky nejistá a protože neví, jak to řešit, tak zalézá.
Návrat k plachosti má podle mě (vycházím z popisu) zřejmou příčinu. Ten pes je povahově nejistý a vy ji najednou sledujete, víc než dřív, ona to cítí a netuší proč. Proč najednou ten zájem. Co se děje? Paničko, proč mě tak sleduješ, co je špatně?… já radši zalezu, já nevím, co s tím….
Feny normálně „barví“ 2-3, někdy i 3-4 týdny. V první fázi je to normální krev v poslední fázi jen „masová voda“. Důležité je, jestli je to normální krev, nebo hnědavý krvavý případně páchnoucí výtok. (páchnoucí výtok je vždy problém a může jít i o život!!!)
Pokud fena moc nežere, bývá to normální. Je nutné si všimnout jak moc pije. Pokud nežere a má pořád žízeň, tak pozor, mohlo by jít o zánět dělohy nebo až pyometru. Běžná nežravost se řešit nemusí.
Nervozita – to je problém psa, u kterého nevíte, co má za sebou.Při hormonálních výkyvech se to zhorší. Mohla by pomoci kastrace.
Od 18.5. by měla být v nejlepším právě teď. Je to individuální, některé feny mohou být připravené na krytí již po týdnu, některé až po 2 týdnech. Obvyklé je 10-12 dní, ale rozmezí je velké. Znám přpad feny úspěšně nakryté až 18 den hárání.
U šestileté feny je třeba si dát pozor na pyometru. Jestli měla štěňata nerozhoduje, ani opakovaný porod před pyometrou nechrání. Hlavní příznak je žíznivost. Výtok může a nemusí být, bolestivost je až při hodně rozjeté infekci (kdy už jde o život).
Jinak veškeré literární údaje jsou o „průměrné“ feně. Individuální odchylku jsou tak běžné, že se jen z časových údajů nedá říci skoro nic (no výtok déle než 4 týdny je už významný).
Držím palce, ať o nic vážného nejde.
Naše strakatá česká slečna Bony barvila skoro 3 týdny a fest a chovala se čím dál tím víc jako blázen. Skončila na kastraci, při posledním hádání se připojil zánět dělohy.
Jinak souhlas s TOCSA: PŘESTAŇTE JÍ LITOVAT!!! (headbang)
Vím to z vlastní zkušenosti, my jsme udělali chybu (občas jí děláme) v tom, že jí litujeme při bouřce a chlácholíme. :@ To má za následek, že je to ještě mnohem horší prožitek, když vidí, že se tomu věnujeme a bereme to vážně = chováme se jinak než obvykle.
(fubar) U veterináře na to dbáme a když jí klidně napomeneme a klidně+ jí velíme, jak je zvyklá, automaticky poslouchá a jakmile začneme chlácholit hysterickou čubu, co se zřetelně klepe, jen to zhoršujeme.
Já vím, že je to těžké, když je vám psiska líto, ale vybočení ze standardu je škodlivé, aspoň myslím.
Penuša zvaná Twiggy žere ještě míň než normálně, barví skoro nezřetelně a to, co přece jenom ukápne, po sobě okamžitě olíže, takže kolikrát nepoznám začátek hárání. (Jenom podle změny chování asi tak dva měsíce před háráním, kdy začne být se vzrůstající intenzitou přátelská ke psům – od běžnýho „nojo, jasně, jseš to ty“ přechází k „jééé, to jseš TY! Paráda!“) Orientuju se podle toho, že v nejlepším, jsouc podrbána na kořeni ocasu, dává ocásek na stranu. 🙂 Ale pro mou první, Rikinu, tohle zase neplatilo, čili to nebude univerzální.
Jednoduše ji držím na řemeni od zpozorování první kapky asi tak tři týdny, pak provedu test psem. Když očichávače zažene („Nesnáším vás! Nestihli jste to! Srabi!“), má to za sebou. Když ne, ještě pár dní počkám. Testuju oblíbenými psy, protože neoblíbence je schopná zahnat, i když je v nejlepším. Je to holka vybíravá, nedá jen tak někomu. 😀
Po uvázání na řemen Penuša nejen že nežere, ale tak dva tři dny i protestně téměř nečurá. („Jsem na řemenu. Nemůžu. Mám špunt.“) Neřeším. Příroda ještě vždycky byla silnější než tvrdá palice. Dtto neřeším nežrání. Však až to má za sebou, zblajzne půl pytle granulí, jen to zahučí.
Tmavej výtok jsem nezažila, ale ke konci, když se čistí, má to jinou konzistenci, takovou… inu jako menzes. (blush)
Tak my máme v kufru snad všecko – Jenda tvrdí, že to tam je potřeba. No – v podstatě má pravdu. Zvon na čištění odpadů se nám hodil na dovolené v Chorvatsku, sekerku použil vloni v Podmitrově na nasekání prutů na opíkání špekáčků (že se nevyužily kvůli dešti není jeho vina), různé gumicuky a špagáty jsou nutné denně.
Navíc je tam krabice (jedna až dvě či tři) s různými věcmi a nářadím, o kterém nemám ni páru, na co je to dobré :O . Jo – srp aj kladivo je tam taky (chuckle)
Jinak – papírové kapesníčky, toaleťák, klíč patnáctka, různé mapy, navigace Míla, sáčky, štranky, drobáky do parkovacích automatů (ale ty se vytrácejí jaksi sami), parkovací hodiny, šroubovák, dvacet propisek a tužek (většina nepíše), kšiltovka, sponky kancelářské i do vlasů – to všecko je v „obytné části“ auta – tak nevím, jak se tam vlezeme ještě my. Ale v podstatě jsme čistotní a doma ani moc velký bor… binec nemáme (shake) .
P.s.: teď jsem nahlídla a v kufru je koloběžka. Jsem zvědavá, jak dlouho ji tam budeme vozit (chuckle)
Hi,hi, sekerku máme taky. A ještě jsem si zpomněla jak jsem musela v Podmitrově sklapnout kufry před Bohoušem, když se potvrdilo, že obvazů není nikdy dost, viz. Bertík. Se kaju. (chuckle) (wave)
Jo a níže či výše uvedené smetáky taky, škrabek nepočítaně i v létě. Náhradní spodní prádlo a k tomu toaleťák, náhradní ponožky,náhradní boty,min. troje brýle proti slunci,ty taky zanechávám na různých místech,náhradní konzervu pro psy,protože co kdyby, spacák co kdyby ,taktéž, etc,etc. (rofl) (rofl)
Je to holt druhý domov,vždy připraven! (rofl)
Na toto téma „no comments“. (chuckle) Naše rodina nikdy auto nevlastnila, nevlastní jej ani můj syn. Bez auta jsem tedy zřejmě nečitelná. 😉 Nikde žádný vehicle který by mne prozradil. (tmi)
Ale zde malé OT. Sestra včera napsala :
Jinak Chiki už je skoro normální – chodí pomaleji, ale bude to asi tím pružným obinadlem na tělíčku. Možná má poškozené očičko, to se ještě uvidí, ale hlavně že žije. Příští týden už budu zkoušet šmudlíky přikrmovat, aby se jí ulehčilo. To budou zase zmatlaní až na prdelkách nejenom za ušima. Máma je olíže a budou zase krásní.
A já potvrzuji že oni jsou moc krásní, z buřtíků se stávají kuličky. Na fotografiích leží v bedně, bříška napucaná k prasknutí. Mám fotografie v e-mailu od sestry ale já to s obrázky neumím, nemám vás kam odkázat.
A tady je vám taková zima. Včera pozdě večer na procházce se psem jsem moc litovala že jsem neměla rukavice. Ještě že jsem si vzala pod bundu plyšovou vestu. A ve městě bylo plno slavících, tady končí školní rok a všude plno maturantů co „har tagit studenten“ s jejich typickými bílými čepicemi na hlavách a děvenky ve svátečních šatech převážně bílých byly ale zimou krásně do modra. Pokud neměly movitého taťku který objednal limusinu. Limusina která projížděla městem byla dlouhá jako autobus a já předpokládám že na její řízení musí mít šofér speciální řidičák. (chuckle)
jééééé, já bysem chtěla vidět papillonkyyyyy
Kočko, jestli je máš v mailu a nevadí ti tom přepošli mi ten mail – text veškerý smaž, ať tam zůstanou jen ty fotky… a já je strčím na rajče… kdybys teda chtěla 🙂
Jo – já bych je taky moc ráda viděla. Papilloní miminka musí být moc roztomilá.
Dobrý nápad, Bedi. (y) Taky bych chtěla vidět miminka, prosím. (nod)
Milá Bedo, poslala jsem sestřiny fotografie ve dvou mejlech. Nevím jestli se to zdařilo. Ta „spodní pomlčka“ ve tvé adrese mi stále mizela. Děkuji za nabídnutou pomoc. (inlove)
Rybízofka se vykutálela z tašky, když ten matlák před tebou brzdil jako magor a tys na to musela hamtnout. To je jasné.
Vedle obvyklého bordelu, jako je jehličí, listí, písek, kamení, použité papírové šňupáky, prázdné petky, načaté balíčky žvýkaček se v autě vyskytuje blíže neurčené množství cédéček, pytlíky, papírové tašky na nákup, nejméně jedno paraple, několik žetonků do nákupních košíků, staré prostěradlo a ručník a několik slepičích schématek z posledních delších cest. Nemám navigaci a když jedu sama někam, kde to neznám, dělám si přípravu a píšu si itinerář ve tvaru slepičí schéma. Chlapi se tomu obvykle děsně smějou, ale pak čučí, že to funguje.
Tož tak, obvyklý brajgl.
Jé, Bubu, tak tahle schémátka si dělá MLP taky, zvlášť když jede několikadenní štreky, a často to funguje líp než jeho GPS…..
Notýsek na zápis, kdyby se něco pokazilo. Když zavřu auto, všechno co bych chtěla říct opravářovi se mi vykouří z hlavy. Takže externí paměť 🙂 a marmeladu máš, kdybys náhodou vezla stopare diabetika.
RenatoE, velmi výživné téma. (y) (h) Co nenajdeš doma, hledej pilně v autě. (rofl)
V přihrádce auta vozím klíče od kanclu. Přijdu ke kanclu a vracím se do auta pro ty klíče. Klíče od auta ale dřepí v kapse bundy, kterou jsem mezitím odložila, vracím se k bundě beru klíče od auta, zvoní mobil, vyřídím co potřebuji a vracím se ke kanclu, zase bez těch klíčů. Takže znovu,jdu k autu, konečně vybírám z přihrádky klíče. V poledne jdu na oběd zamknu kancl a klíče od bytu spolu s klíčem od auta nechávám v kanclu,musím se tedy vrátit. Jedu venčit psy a klíče od kanclu opět ukládám do přihrádky auta, většinou následuje předešlé. No, nezabili byste mně. (headbang) (rofl)
V autě pak nacházím úřední spisy, zejména z vyšších orgánů, které si pravděpodobně nezasluhovaly vyřízení. Taky jsem tam našla plavky na 6 ti letou holčičku,ovšem vnučka má už 11.
Samostatná kapitola je nanášení nezbytných věci do auta přednostou. Do teď mi není jasné na co to všechno mám upotřebit ale pro klid v domácnosti je musím vozit. (tmi) (rofl) (wave)
(rofl) (rofl)
Jenny 😀 😀 😀 HUUUF (rofl)
Vzhledem k tomu, že já obratem ruky z jakéhokoliv auta, (dokonce i z mýho Bobíka zlatýho stříbrnýho) vyrobím náklaďák, dá se tam najít cokoli.
Třeba i štafle. Nezapomenutelný byl pán, co stál poblíž a natřásal si pupek, protože: „jenom ženská může bejt tak blbá a cpát do auta štafle, které jsou evidentně delší, než to auto!“ No vešly se … 😀
Štafle jsem tam ovšem nezapomněla, neb spolujezdcům vadilo, že se musí protahovat mezi špriclíkama.
Do myčky nejezdíme, dílem proto, že v okolí není a dílem, že že Bobík je prostě bobeček (C3) a moh by tam uvíznout mezi fousama. Anobrž je tu myčka ruční, a za tři žetonky si auto vyluxuju, umyju a navoskuju.
Rybízová zavařenina? Z toho koukaj linecký kolečka 🙂
Snažím se, snažím, aby byl v autě pořádek a dokonce jednou za čas zakoupím i takový ten voňavý smrad. Ale spousta bláta, kamínků a posléze z bláta vytvořeného prachu tuhle idylku smazává. Umývání z venku moc neřeším. Poslední dva roky neustálé sucho a prach všude kam se člověk vrtne. Tak umývám pouze okna, svělomety a koncové svítilny a SPZ. Stále vozím (a také ji měním) dvoulitrovou láhev vody pro Klérku nebo jiné psí cestující, zadní sedadlo zahalené dekou a natažená síť za předními sedadly. To prozrazuje psí cestující, navíc ubleptaná boční skla u zadního sedadla. Jo a Vave, také hledám někdy nějakou poživatinu a auto ji na čas vcucne. Vydá ji, až už je nepoživatelná. Někdy vcucne i vypadenou peněženku (proto už mívám barevné, jsou lépe viditelné) a to je potom uvnitř uklízeno nato tata 🙂 .
Marmeláda mohla být zapomenuta a je stále zapomínána v autě.
Já mám ještě jednu specialitu. V zimě se mi kupí v autě malé smetáky. Znáte to, přijdu k autu, ometu, odjedu, zapomenu. Ráno odcházím z domu a vidím – nasněženo! Popadnu smetáček a jdu k autu. Ometu, odjedu.. a tak dokola. Krize nastane, když doma dojdou smetáky. Dobývejte se holýma rukama do zasněženého auta, abyste mohli vyndat smeták :-). Tak jednou za čas zase všechny ty smetáky dám do tašky a donesu domů a koloběh se opakuje…
iška
No, vypadá to, že mám auto v podstatě vyklizené 😀
Tak jdu vyndat ty dva pytle s psíma granulema, co jsem včera cestou z práce koupil.
Marmeláda a neotevřená? Zakutálená pod sedačky?
Hm…
Tus‘ někde od někoho dostala, na poslední chvíli Ti jí dali a odložila’s jí na sedačku vzadu, pak jsi brzdila a…
Bylo to tak?
Nebo’s jí někomu vezla a taky se dostala do auta na posledních chvíli. A pak jsi brzdila… Ne?
Mně to spíš připomnělo, že jsem našla v kapse letního saka klíčky od auta, které jsme před patnácti lety dali pryč… To sako celou dobu viselo v šatně a když jsem si ho oblíkla (nějak se sakra srazilo) šlo taky. I s těmi originál klíčky…
Mám podobnou příhodu.
Můj nejdražší nenosí prstýnek, nenosí hodinky, nesnáší cokoli na rukách. A jako novomanžel mi chtěl dělat radost a občas si ten snubák prostě vzal. A pak si s ním hrál a sundával ho a nakonec obvykle skončil v kapsičce u košile.
A jednou jsme takhle jeli do Brna vybírat nábytek, Junior byl mrně na kočárku, ještě mu nebyl rok, bylo to v létě a jeli jsme autobusem. A přijeli jsme z Brna a snubák nebyl. Nojo, měl ho v kapsičce u košile, sehnul se, když nakládal kočárek a prstýnek vypadnul. No co, stejně ho rozčiloval. Po pár letech jsem dělal čistku v košilích, co z nich můj drahý vyrostl a posunuly jsme je drobnějšímu kamarádovi jako pracovní košile. Vyprané a vyžehlené.
A jednou takhle kamarád přišel, na prstě točil Bubákovým prstýnkem a prej, něco pro tebe mám a hádej, kde jsem to našel. A Bubák se na mne otočil a prohlásil „to je vidět, jak pečlivě žehlíš moje košile!“
Tchán ztratil snubák na zahradě a našel se po pěti letech při rytí záhonu.
Kolega si rozpustil snubní prsten ve vaničce se rtutí – pracoval na polarografu… Neřekli byste, jak rychle se vytvořil příslušný amalgám. 😀
Myslíme na všechny, držíme palečky, čtme si vás, ale na víc zatím nemáme, i když každý z jiného důvodu. Mějte se tu a brzy nashledanou.
A já myslela, ze na zlato platí pouze lucavka královská, a ona i rtut?
Na tom, že zlato vytváří slitinu se rtutí, je založena metoda získávání zlata z málo bohaté rudy. Vytvoří se amalgám a potom se zahřátím odpaří rtuť.
Rtuť je potvora, rozpouští i jiné kovy, např.pájku, takže pokud chcete rozebrat něco zaletovaného, stačí trocha rtuti a zaletovaný spoj se za okamžik rozteče. Bohužel je to velmi riskantní, rtuť je jedovatá a její páry snadno způsobí těžkou chronickou otravu.
Jednou jsem našla v autě asi půl roku staré vakuované uzené pod předním sedadlem, kupodivu v zimě nijak nechodilo. Na mou duši, že jsem ho tenkrát postrádala a auto prohlédla, ale ono zřejmě uzené v onen okamžik vdechlo a zatajilo. (chuckle)
Renátko (inlove) , téma je to opět skvělé a pro mě aktuální, asi po půl roce jsem byla u myčky auto nejen mýt zvenku, ale luxovala jsem ho zevnitř. (whew)
V kufru vozím velký koš, a různé nádoby, které mi tam klade přednosta s tím, že to je nutné. Když to „nutné“ nabobtná natolik, že se mi nevejde velký nákup (jsem vrchní zásobovač), tak vyženu přednostu, aby „nutné“ redukovat na „zákonné“ (+ nějaké nejnejnejnutnější).
V autě pod sedadly mám obvykle drobky, polštářky žvýkaček, drobné mince a jiný bordel. (blush)
Přeju všem krásný den! (h)
V autě vozím flísovou deku, piškvorkovou psí deku, psí kšíry, pár ručníků, papírové kapesníky, pakl půllitrových minerálek, bundu, pantofle (docházím učit do rodin a u některých lidí mi děsně mrzly nohy, tak jsem si pořídila model s brejlatou žirafou), deštník a hromadu igelitek na nákupy. V autě se mi povalují parkovací lístky, protože Fábinka nemá klimatizaci a jak otevřu okno, rozletí se lístky všude možně. V zimě jsme vozila ještě sušenky a budu je muset doplnit pro případy akutního hladu (sice jsou blefuj sladký, ale jedna cereální sušenka zažene nejhorší). A v kapse na řidičových dveřích jsou nejen použité papírové kapesníky, ale taky igeliťáky, kdyby bylo náhodou potřeba pro psy…
Rybízová marmeláda by mohla být náhodným dárkem při nečekané návštěvě nebo přílohou k rohlíku, když už je hlad umírací. 🙂
V myčce se nebojím, ale sama do ní nerada jezdím, ovšem budu muset- ty hmyzáky asi jinak z auta nedostanu… Naše děti automčku milovaly a jako malé hlasitě jásaly, že pojedeme „do kartáčků“ a těšily se, jakou budou mít barvu.
Naposled jsem v autě uklízela letos na jaře před technickou- to jsme i chlupy důkladně povysávala, aby se automechanik za moje auto nemusel stydět (na STK jsem zapomněla a radši požádala spřáteleného mechanika, který řeší moje katastrofy typu „vono tam zas něco svítí a já nevím, co to je“, aby to zvládl za mne, protože jsem musela do práce) 🙂
Snažím se, fakt se snažím, abych neměla v autě binec svinec. Ale se mi to co? No nedaří. Skupinka stejných ksichtíků dává mým autům zabrat. A občas si autéčko vypůjčí drahý můj do práce a pak nevyklidí dokonale a já pak přemýšlím, jak do kufru nacpat kočár, když tam mám třeba dva pytle cementu nebo sbíječku.
Včera jsem prodávala auto Vávru, autéčko maličké, kam už se prostě nevejdeme. Tudíž jsem ho musela vykydat. A taky jsem našla v kufru marmeládu, rebarborovou, odhadem tak 3 roky starou. A pod sedačkou spolujezdcovou flašku rumu, tu jsem vozila 2 roky. A pak už jen samé obvyklé věci.
Jen co dorazím domů, jdu se podívat pod sedadlo spolujezdce. Co kdyby tam bylo hnízdo..
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Yarýsek má páníka, který se o něj vzorně stará. Každý víkend ho uklidí (takže všechny nepatřičnosti zmizí) a na zahradě ručně omyje. Navíc vozíme hlavně chlupy a flusy…
No jo vlastně – jdu najít autosedačku a bojovat s isofixem… na tu nesmíme zapomenout… Mějte se tu krásně (wave)
Jo a návštěvu myčky s Betkou uvnitř vozu nedoporučuju (rofl) Měla chudinka hysterický záchvat a z kufru skončila u mě na klíně objímajích mě „pacinkama“ kolem krku…
A Vilémovi přeje Svatulka všecko nejlepší a vůbec.
Vilík přeje spolunarozeninové Svátě taky vše nej nej. Už jsou to dvouročci (inlove) A stejnou dvojku slaví i americká Vilémova sestřenice Magdalenka (f) To byly tři mimíšové během pár hodin (nod)
No jo, to bylo nadělení. Vilda je starší, Svatule na nás loupla očkem až v poledne
Nejstarší je Mušketýr- ten slaví taky dneska 🙂
Neboj, není nejstarší. To bude asi Ferdova nevlastní babička. A taky jeho sestra dnes slaví. A taky můj mečovej děda, ten by měl dnes 102, a přeslicovej děda by měl zítra 92. Jdu vyrobit dort a pak frčím na zkoušku. Mejdan bude večer a v neděli.
Mušketýrovi vše nej (d) (dance)
Oslavencům, dětičkám i dospělým a taky všem děckám přeju všechno nej a nejlepší. Ten (^) aby byl jak kolo od traktoru. Takových narozenin a velkýho slavení naráz !
Týýý blďo :O 🙂 , vy to máte v rodině snad povinné, milá Týno. (inlove) Držím Ti palce na dorta i na zkoušku. (y) (h)
Všem dnešním oslavencům přeju všechno nejlepší!
(sun) (f) (h) (music) (dance) (^) (f)
Ac ridicsky prukaz vlastnim nekolik desetileti, k pravidelnemu rizeni jsem se dopracovala az v Portlandu. V Brne jsem bydlela blizko stredu mesta, vsude se dostala MHD nebo rodinnym autem,kdy vzdy ridil manzel. Po prestehovani prisla bida na kozaka a ja musela zacit jezdit autem, abych se nekam dostala. Bydlime totiz v okrajove casti Portlandu, kdy do mesta je to cca 20 mil. Do mesta jezdi mistni tramvaj Max, ale na zastavku je to daleko. Pres inzerat jsem si koupila zachovaleho VW mnou nazyvaneho Chrobacik. K pravidelnym pasazerum patri synator a Kubik. Kubik obohatil interier svymi chlupy, ktere tak jednou za tyden luxuji. Dale nahradni bryle, stalo se mi, ze jsem si ve psim parku bryle rozbila a nemohla jet dal a ted, pro me alergickem obdobi, baliky papirovych kapesniku. Take nezbytnosti, ktere ma kazdy motorista a navigaci. Te duverne rikam Vita .
Automatickou myčkou jsme kdysi dávno projeli asi jen 2x. Pak jsme zjistili, že ty kartáče lak auta škrábou – sice jemně, ale jsou tam ty vlasové „šmouhy“ vidět a přestali jsme jí používat. Pak, když jiná možnost mytí nebyla (ve městě) používal manžel mycí boxy u benzínek na ruční mytí (hadicí). Teď auta myje (a občas i voskuje) u domu (já nikdy), ale tak jednou, dvakrát do roka.
Jinak soužití s našimi auty je bohužel nudné, žádné tajemství ani příběhy ve svých útrobách neskrývají. Uvnitř auta (jako bezdětný dopravní prostředek) nepořádek není. V kapse u řidiče je nějaká mapa, uprostřed v kelímku několik tužek a hřeben, v odklápěcím středním prostoru oblíbená CD. V obou kapsách je navíc nejméně jeden pár mých slunečních brýlí. Mám jich doma hodně (často je ztrácím, dokupuji levně) a když někam vyjíždíme (splečně nebo já sama), pro jistotu si jedny z předsíně vezmu „kdyby v autě náhodou nebyly“ – jsou tam a tak se v autě hromadí, protože ne vždycky si vzpomenu je zase vyndat. Na zadním sedadle je jen hezký vyšívaný polštářek na opření a jeden obyčejný festovnější, který používám jako podprdelník když řídím. A složená elektrická deka – flísová látka, „protkaná“ el.šňůrami jejichž vývod se zasune do zapalovače a deka „topí“. Mám jí léta a miluji jí. Když manžel v létě při delší jízdě v autě někdy moc chladí (aby se mu lépe řídilo, takže to chápu), mě mrznou nohy. Tak si nohy i třeba sebe zabalím a do teploučké deky a studené auto mi nevadí. V kufru jsou dvě papundeklová krabice. Jednu má choť nacpanou tím nejnutnějším, co k autu potřebuje, ve druhé jsou dvě veliké lahve vody, role papírových ubrousků a ještě určitě něco na co si teď nevzpomenu. Jinak je kufr prázdný.
Náš letitý Ford – přezdívaný „Sadie mobile“ – kterým vozíme psy na procházky má uvnitř skoro stejný obsah (jen bez deky a vyšívaného polštářku) . Ale je tak plný chlupů, že už se jich nelze zbavit (jednou jsem zkoušela nejméně hodinu, když mě to chytlo auto odchlupatit). A okna má děsně oslintaná, že ani má cenu je mýt, jen když jejich špatná viditelnost ohrožuje řidiče. A obě auta, když nemytá, prozradí, že v garáži máme kočku 🙂
A proč máš Renáto v autě marmeládu se nechám podat.
„Bezdětný dopravní prostředek“ – to je přesně ono (aspoň myslím). Jak napsala tosca „zbytky rohlíků a kupa drobků z pečiva“ – to mi v článku chybí, ale v autě toho mám přehršel (rofl)
Přávidím elektrickou dečku, ačkoliv si nedovedu představit, jak bych ji prakticky využila. Ale už jen ta představa ve mně vyvolává pocit neskutečného komfortu. Ta představa je paradoxní, protože ve svém autě se necítím špatně. Neumím to přesně popsat, asi to má něco společného s tím,že ve svém autě vždycky velím – jsem řidič.
Automatická myčka, která škrábe lak, je šmejd, který už nemá právo na život. Je fakt, že s novým autem by se mělo jet pod kartáče teprve tehdy,až lak,,uzraje“ čili až tak za tři měsíce a měl by se vždy používat program, který vozidlo navoskuje. jenže… U nás (Tesco Letňany), je nejlevnější mytí za 35 Kč a voskovací od 99 Kč, čili téměř za trojnásobek a to se do kešeně sahá nerado. Já jsem tam dnes byl, pozítří jedem na Slovensko, takže auto jsem za bůra vyluxoval a za stovku nechal umýt. Díky ručnímu předmytí tlakovou vodou a tím šetrnému odstranění abrazivní špíny se kartáče na laku nijak nepodepsaly a autínko je, včetně spodku, dokonale čisté a lesklé.
A u zadních sedadel zbytky rohlíků či kupa drobků z pečiva (jo vysávám, ale fakt ne 3x týdně). 😀
Jinak hooodně podobné, akorát místo rybízové marmelády je v kufru balík piškotů 😀
A myčka … já ten pocit plně chápu! Mně se ho teda podařilo zbavit (asi to nebyla tak úplně fobie), ale myčka není zrovna můj kamarád.
a kyslíkovou láhev. Tedy ne že bych ji tam zrovna měl, ale je to narážka na jistou knihu 🙂
hromady nenalepených známek do různých (již ukončených) benzínkových akcí 🙂