V souvislosti s tou havětí lesní a polní, co se teď probírá na Zvířetníku, jsem si vzpomněla na stěhování našeho pracoviště do řečkovických kasáren. Byla to lokalita zajímavá nejen po stránce botanické a zoologické.
Areál totiž s námi sdílela řada zajímavých tvorů. Asi nejvíc respektu budili příslušníci zvláštních policejních jednotek. S nimi jsme se setkávali především v jídelně, kam chodili celí hladoví ze cvičáku ještě v plné polní: maskáče, kanady, pendreky, pistole, na hlavách kukly s výřezy pro oči a ústa stáli nenuceně ve frontě na oběd. „To je přepadení nebo se chcete najíst?“, prohodila jednou kuchařka směrem k maníkovi, který si nervózně ťukal pendrekem do kanady. Asi byl dobře vycvičen, nereagoval, podal stravenku. Vyhrála jsem sázku. Ostatní tvrdili, že těmi dírami v kukle se jíst nedá.
Další osazenstvo se nedalo také jen tak odbýt slovem. Mykologové a botanikové předli blahem, skákali do trávníků a vynášeli odsud (přímo mezi domy!) hřiby kováře, muchomůrky šedivky a kdejakou zelenou žoužel, která snad ani nemá české pojmenování. Ve větvích stromů se pohupovali holubi hřivnáči a doupňáci (doteď si je pletu), na obloze kroužily poštolky a na trávníku se nenuceně pásli “divocí“ králíci a zajíci. Pustili k sobě člověka na pět až deset metrů, aniž by se nějak zneklidnili.
Navečer či časně ráno byli spatřeni i jiní zástupci živočišné říše. Astronomický sedánek nad novým dalekohledem rozprášila kuna, která se nenuceně propletla mezi nohama stativu. Kolega se dušoval, že viděl jezevce a šel mu radši z cesty, protože netušil, že to zvíře je tak velké. Za lišky a potkany se dělaly na vrátnici čárky – prý tam vedli přesnou evidenci :o) A ani nemluvím o křepelkách, koroptvích a bažantech, kteří přicházeli ze sousedních polí.
Když už jsme byli nastěhováni nějakou dobu, skončila jsem jednou v osm (rozuměj 20:00) s náročným dvouhodinovým cvičením. Byla jsem v práci od sedmi od rána, tak jsem se těšila na večeři a do postele. Ještě jsem podle instrukcí prošla stavení včetně toalet, abych někoho nezamkla, a odebrala jsem se k vchodovým dveřím.
A tu vidím mezi dveřmi stát velkého, krásně lesklého a vybarveného bažantího kohouta, jak překračuje práh a hrne si to do stavení. To jsou halucinace. Z přepracování. Vzdychla jsem a zavřela oči. Když jsem je otevřela, kohout byl pryč. Vždyť říkám, z přepracování. Už abych byla doma.
A tu se proti mně žene uklízečka a volá: „Viděla jste taky toho bažanta? Upaloval z vašeho baráku, on tam byl taky na přednášce?“
Uuuuuufffff. Halucinace asi teprve přijdou (rolf)
Dobrý večer,
tak prolétám, včera jsem byla poflámovat se spolužáky z výšky. Nejlepší zápichy večera:
„V našem věku bychom se měli přestat vyhýbat éčkům, konzervanty pomalu začínáme potřebovat.“
„Nejlepší konzervant je etanol — no jo, to bude taky éčko, když je od e…“
„Mamí, jaké číslo je před nekonečnem? ??? Přece ležatá sedmička!“
Jinak děkuji všem za chválu (blush) . Až budu mít chvilku, napíši ještě, jak policisté pěstovali v Řečkovicích trávník 🙂 .
Já vím, dělám si legraci z opravdových halucinací. To bych asi neměla (think) … vím jen velmi vzdáleně, o čem mluvím, a co vím, moc veselé není. Ale ten bažant se objevil a ztratil během jednoho mrknutí oka, tak jsem opravdu přemýšlela, jestli už dneska nejsem přepracovaná. No, ale snad jste se pobavili (inlove) .
Opravdové halucinace mi předvedla moje milá babička. Je to trochu drsnější, tak kdo nemáte pevné nervy, nečtěte. (devil) On každý věk má svoje a vyšší léta jsou spojena s nespavostí. A její milá obvoďačka jí na to začala předepisovat Rohypnol. A předepisovala jí ho roky. A pak najednou byl tento lék označen za návykový, zkomplikovalo se jeho předepisování a MUDr. obvodní došlo, že by ho měla babičce vysadit. Tak jí napsala nějakou slabou náhradu s tím, že po vysazení Rohypnolu se objevuje mírná nespavost a lehké zmatení. Jóooó lehké … :@ .
Ve tři ráno vstala babička z postele s otevřenýma očima, které NEMRKALY, vyrazila na obchůzku po pokoji. Nakládala si (jako) nákup do košíku, který nesla v pravé ruce, potácela se , narážela do nábytku. Tak jsem hbitě vystartovala a pokusila se ji dostat zase do postele. „Kdo jste, paní? Já vás vůbec neznám!!!“, ozvalo se úplně cizím, ochraptělým hlasem. Ty vytřeštěné oči se koukaly někam za a skrz mě. To už došla i maminka, kterou to taky probudilo a společně jsme po dobrém + lehkým nátlakem dostaly babičku zpátky do postele. Za chvíli začala chrupat. Za hodinu repete. Pak spánek až do rána a ráno si nic nepamatovala a tvrdila, že si vymýšlíme. Přes den dobré, večer že spát nepůjde, po půlnoci repete. Tak to šlo týden. Pak se zaplaťpánbůh vše upravilo a babička s námi byla ještě dlouhá léta. A bez prášků na spaní, polykala jen nějaké chmelové výtažky. Ale už bych nikdy nechtěla zažít někoho blízkého, kdo by byl takhle mimo. A vůbec bych nechtěla, aby si někdo takhle pamatoval mě. (devil)
Tak se pro dnešek loučím a jdu makat. Pěkný večer všem a Dede, díky za uveřejnění.
To moje babi přeslicová, která u nás bydlela 12 let, si na rodinných sešlostech a pod.stěžovala, že vůbec ale vůbec nespí a to celý noci. V 19:3O , pravidelně usínala a chrápala tak nahlas, že jsme nespali my. Bábinka zlatá. (h) (rofl) (h)
My jsme to obcas meli stereo. Babinka mecova Milka mela sestru Cilku. Obe si stezovaly, ze za (a)oko nezamhouri celou noc, a za (b), kdyz se navstivi, tak ta druha chrape. Ve skutecnosti Milka i Cilka zarezavaly obe. (h)
Milka a Cilka! To je jako z pohádky. 🙂 (h)
Jak se daří Chetově sestře?
Milá HanoW :O Nechová nějaká vaše příbuzná činčily?! Měla jsem kdysi činčilku, která se jmenovala Milka a měla sestru Cilku! To by byla teda dost velká náhoda 😀
JJ, tohle jsem zažila u maminky, když jí v nemocnici vysadili nějaké neurologické prášky, které brala roky. Nejhorší bylo, že nám dlouho trvalo, než jsme přišli na důvod (to totiž nebyl záměr, obvoďák jí je zapomněl napsat do papírů a jí se nikdo neptal).
Cizí hlas, divné chování, brrr….
JJ, hezká příhoda se vzděláníchtivým bažantem! 🙂
My s Denisem jsme bažanty potkali včera, přesněji – Denis je zvednul. A to jsem si kolikrát pochvalovala, že nehoní zvěř (klidně projdeme kolem stádečka srnek vzdálených tak 20 metrů), tak mi předvedl, že se specializuje na ptactvo. A vypadalo to, že je snad užene – zdálo se mi, že by bažantíci rádi přistáli, ale kvůli strakatému šílenci nemají kde. Odvolala jsem ho, ovšem až na třeí pokus . (devil)
Ještě k ptactvu – pod střechou verandy se nám uhnízdily vlaštovky (a hlasitě se rozčilují, když podle jejich vkusu příliš často na tu verandu couráme). Totiž myslela jsem si, že jsou to vlaštovky, dokud jsem nepořídila foto. Považovala jsem vlaštovku za štíhlého ptáčka – myslíte, že může být takto vypasená?
http://hanca1.rajce.idnes.cz/Srnec#Vlastovky_010.jpg
Hančo, budiž ti útěchou, že i já mám psy specializované na ptactvo (a zajíce). Ovšem ty bažanty zvedají s obzvláštním potěšením. Prohánění zajíců je prý dobrý, ale křídlama to nezapleská 🙂
Tedy prosím pěkně,ty máš ale zvířenu.Ten gepard je čarovný a to dítě taky. 🙂 (h) (wave)
Chichi, musela jsem si přešlápnout, aby mi to došlo. To je rajče mnohotematické alias kýblové, tam naleju fotku, když ji chci ukázat tady. Jako teď naše ptačí nájemníky – a moc mě zajímá, jestli mi někdo potvrdí, že vlaštovka může být plnoštíhlá. 😉
Tvoje vlastovka není plnostíhlá, je taková, jak zdravá vlastovka má být. Mozná, ze máte výzivné mouchy (chuckle)
Díky , Ygo… se mi ulevilo! 🙂
O.T. – kdo chce do botanické: http://1234zana.rajce.idnes.cz/Cerven_2012_v_botanicke (f)
Želvák kamikadze, řítící se z koruny stromu do jezírka mě dostal. Už jsem skoro přemýšlela, kdo ho na ten strom vysadil, když mi došla zamlženost fotky a odraz v hladině. Jsi fotograf přímo zlotřilý a protizoologický! 😀
K tem halucinacim popisovanym Rputi: zazila jsem neco velmi podobneho. Kdyz jsme koupili nas dum, tak se vsechno muselo vymalovat – barvy byly hrozne, prevazne ruzova a bledemodra. Jeden vikend Chet byl u rodnych bazin neco zarizovat a ja jsem malovala chodbu, ktera konci hlubokou skrini ve zdi. Pouzivala jsem tzv. primer – zaklad pod barvu, protoze tam byly zbytky lepidla od tapet a v skrini neco plisne. Plechovka pripravku (v USA pod nazvem Kilz)mela varovani, ze se u toho musi vydatne vetrat. Vetrala jsem, ale kdyz jsem se dostala az do skrine, tak ta ventilace nebyla ucinna. Zacalo mi byt divne, bolela mne hlava a byla jsem zmatena. Uz stejne byla noc, tak jsem sla spat. Za chvili jsem se probudila a videla jsem podivne, lec zname malovane figurky jak z komiksu, ovsem ve velikosti dospelych lidi. Nejakou dobu pred tim nam erar vyvesil po uradu nazorne plakaty o bezpecnosti prace se strasne osklive namalovanejma postavickama s rukama a nohama v sadre. V me loznici prochazely stenou, obcas postaly u postele a divne se na mne sklebily. Fuj. A nebyl to sen. Napsala jsem si na papir na nocnim stolku ze vidim figurky a kolik je hodin. Rano to tam bylo. Divnej pocit. Nevim, co ti fetaci na tom maji.
Hanko, já ti mám pořád pocit, že ti feťáci musí reagovat nějak jinak. Tohle všechno je přece hrozně nepříjemný a spíš by to člověka od dalších experimentů odradilo. Takže předpokládám, že jejich halucinace musí být jiného druhu a řekla bych, že to má co společného s chemií mozku. Jinak si to vysvětlit neumím.
Asi jo, Rputi. Nebo to maji jako nejaky zvlastni kino.
🙁
OT Nakoukla jsem na vysílání České televize přes internet. Právě jde přenos královských oslav z Velké Britanie. Komentuje to pán který ráčkuje a má stejná „ř“ jako můj manžel a tak jsem se vám tu rozbrečela.
Syn ráčkování po tátovi převzal a v srpnu 1968 jsem je to oba odnaučovala a docela se dařilo. Byli jsme na vypůjčené chatě kousek od Chrudimi. V noci pak jsme se probouzeli řevem přelétávajících letadel a brzo ráno k nám dorazil můj bratr na mopedu aby nám sdělil že je Československo okupováno. To byl začátek našeho konce. A to nové co začalo našim odchodem do Švédska opravdu nestálo za to.
Můj manžel se zařekl že bude do smrti ráčkovat a odmítl všechny pokusy o nápravu výslovnosti. Měl zřejmě děs že by se okupanti z východu objevili i tady. 🙁 (chuckle) A tak doráčkoval tak jak si přál.
Syn asi ráčkuje dál ale já jsem si zvykla a už to neslyším. Moje jakási obrana 😉 kdybych to slyšela musela bych se ubrečet vzpomínkami na manžela. ;( Dvacet jeden rok bez něho je dlouhá doba a já ho postrádám čím dál víc. (think)
Jen mne tak napadlo, jsou vzpomínky halucinace? Některé asi ano. 😉 Některé a nebo že by všechny? (chuckle)
Hezké čtení (rofl) asi by mi u vás v jídelně oběd moc nechutnal.
Já mám práci v centru města, nicméně areál je takovej parkovatej, takže většinou večer cestou z práce potkávám zajíce (už jsem ho začala i zdravit, když se náhodou nepotkáme, tak vymejšlím, kde zrovna asi lítá), je tu spousta bažantů, straky, sojky, jednou jsem vyháněla nějakého drobného ptáčka z pracovny – po ránu jsem větrala a měla okno dokořán, přišel na návštěvu a pak nevěděl kudy ven, naštěstí, když jsem na ostatních oknech zatahla žaluzie, tak už cestu našel bez problémů, ale myslím, že jsme tenkrát byli trochu vyděšení oba – ani nevím, jestli to byl vrabčák nebo sejkorka či pěnkavka, takovej jsem měla v tu chvíli adrenalin 🙂 .
A jinak taky souhlasím s Xerxovou, že stěhování práce je děs – nás to na podzim čeká zpátky z provizorních prostor do „našeho“ a ačkoliv si tu momentálně šlapeme po hlavách a měli bychom si tedy významně polepšít, tak se na to netěšim (bude to opět za plného provozu)…
o ptačích mláďatech raději nemluv. Včera rehčí rodinka učila lítat svoji četnou drobotinu u nás na střeše a balkóně. Ptáče z ložnice vyletělo samo, ptáče zapadlé mezi zavazadly v pokojíku vyděsilo mlaďasku a musela jsem ho opatrně vylovit a vypustit. Pak už jsem raději zavřela všechna okna a dveře… Vilíkovi bylo dost jedno, že „babi měla ptáčka v hrsti a už ho má na střeše“ (chuckle) , jak pravil jeho tatík.
No a malá krátkoocasatá stráčata jejich oprásklí rodiče učí chodit do Ričkovy misky na rozmočené granule. Miska je v kuchyni, stará straka sedí na prahu a dozoruje provoz… Nemám ráda straky ani stráčata (hlavně ne ve 4 ráno) (rofl)
Chudáci rehci by u nás vydrželi 4-5 sekund. Ta naše banda kočičí by je umrtvila v mžiku. Proto máme teď přes den pořád zavřená okna. Jiřičky vyvádějí mladé a ty truhlíci občas přehlídnou že střešní okna nejsou pokračování oblohy.
O.T. Procházejí se kolem dějiny z té lepší stránky -na TV ORF 2 nebo BBC pluje Alžběta II. Londýnem po Temži při oslavě diamantového jubilea, je dost co k vidění.
S halucinacema nějak zkušenost nemám a nijak po ní netoužím. 😛 Ovšem takový pohled – co to proboha je??? má čerstvě za sebou Marek. Jel včera brzy ráno zhruba od Rýmařova směrem na Mohelnici a před autem mu přeběhlo něco, co ze všeho nejvíc vypadalo jako puma – velké, svalnaté, pískové barvy, šelmí pohyby, větší než velký pes. Bylo už světlo, vzdálenost odhaduje asi na 70 m. prostě to překlusalo přes silnici a zmizelo. Zkusili jsme ten zjev napasovat na rysa, ale bylo to světlé a mělo to dlouhý ocas. Psa prý pozná a pes to nebyl 😀 Tak nevím – halucinace z brzkého vstávání nebo ona puma, která se na Moravě obvykle objevuje v době okurkové sezóny? (wait) 🙂
Nu, pokud už na Moravě rostou okurky, pak by to mohla být ta puma… A nebylo to tele??
Tele šelmích pohybů 🙂
Třeba už bylo zdivočelé (wasntme)
Ahoj, hlásám, že jsem (skoro) na značce :)Nový schody jsou krásný a fungujou, nové příčky příčí, nově vydlabané díry čekají na dveře, nejhorší bordel a špína po zednících, malířích, instalatérovi atd. jsou pryč, ba i většina knih je v knihovnách, jen se odněkud neustále vynořují další bedýnky s věcmi, které je třeba „někam dát“. Když se na to nadělení (krapet se zoufalstvím) dívám, tak si uvědomuju, jak jsem vlastně bohatá 😛
Jo a poznámka k sežraným příspěvkům – máte-li potíž, napište mail nebo zoufalý výkřik (který se snad uveřejní) a já, jakmile budu na příjmu, prohrabu spamový odpad a příspěvky uvolním. Jen pro představu – od pátku večer do teď těch spamových komentářů bylo 768 a to není nejhorší skóre. (devil)
Přeji všem hezkou neděli a OT, konečně jsem i já dala na rajče pár fotek z Podmitrova:
http://jagri.rajce.idnes.cz/Podmitrov_2012
Moje dodací lhůty jsou stále děsné…
Jajko bud v klidu, ja je dodam az pristi tyden 😀 klasika..
Ale to vůbec nevadí, naopak – je příjemné si s odstupem času Podmitrov připomenout. Klidně dodávej i v prodlouženém termínu! 😉
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Pozdě, ale přece 😉 Byli jsme v lese – Vilík, Beta a my dva. Pohoda. Bez kočáru, bez krosny. A šlo to. Mladík má slušnou fyzičku, jen holt Jizerky nejsou placatý upravený americký park (chuckle) Ale neřve, pády řeší úsměvem 🙂
To bude príma léto (inlove) .
To je paráda, Xerxová! (inlove) Jsem ráda, že znovuseznámení proběhlo takhle skvěle. (nod)
Napiš, čím Tě Vilík po té době nejvíc překvapil, prosím. (nod)
mezi pětiletou a šestiletou dogou rozdíl prý není. Mezi ročním a dvouletým špuntem je rozdíl značný. Kupodivu ne v čistotnosti – to na roce se kamarádil s nočníkem víc, než dnes. Ale sám se nají – a umí si „požrat“ (chuckle) Když má pocit, že mu to lžící nejde dostatečně rychle, vypomáhá si druhou rukou. Takže v pravé ruce má lžici a perfektně dlabe bramboračku a levou si z téže misky loví kolečka mrkve či kostky brambor a cpe to do úst… Je podstatně pohyblivější – ale to je jasné. Je dvojjazyčný… takže rodičům říká česky dík, ostatním senkjůů. Mamku vítá ajóój, nás háááj. Nějak mu nedošlo, že zrovna u mě se s anglinou nechytne (rofl)
Zatímco rodiče se vrátili do prostředí známého, pro něj je všechno nové, jiné, neznámé. Ale zvládal jak přesun časový, tak „kulturní“ skvěle.
Beta v pátek byla ve střehu – přeci jen tu „motorovou myš“ lítající a skákající a hrající si všude kolem bylo třeba neustále monitorovat, ale včera už byla v klidu a dneska už na nás všechny dlabala… Jasně že trochu žárlí – chodí se tulit víc než jindy, ale taky to zvládla v pohodě.
To je skvělý, kouzelný popis, když jsem dočetla, měla jsem koutky úst až za ušima. (nod) (h) Díky! (f)
Je vidět, že Vilém První Udatný je ve formě. (y)
Haló, Xerxová, to je prima, že máš mláďata zase doma, co? (inlove) S Vilíkem plaváčkem musí být legrace a dvojjazyčné batole je neodolatelné (sun)
Jestlipak se jeho rodičům přece jen kapku nestýská?
http://drporkert.com/vilem/alba/ruprecht_030612/page00056.htm
Myslím, že se jim v mnoha ohledech stýskat bude. Zkušenost k nezaplacení. Teď je ale na řadě Fanynka
(wave)
Ten už je velikej (inlove) . A momentáně se děsně podobá mámě 🙂 .
Přesně tak! 🙂 A je to na první pohled pohoďáček. (nod)
Kluk jako jizersky buk. (h)
Pokud jde o halucinace, mívala jsem v dětství při horečce pořád tu stejnou- nejdřív se na mě přísně koukala jeptiška a ta postupně měnila barvy, jako když přehazujete barevné filtry v osvětlovacím reflektoru. A pak jsme seděla v lese u stolu a začaly na mě padat kmeny vysokých smrků křížem přes sebe. Když jsme byla nemocná, tohle se mi na tom fakt nelíbilo. Ovšem kde jsem za komančů vzala tu jeptišku- napadá mě jediné vysvětlení, a to sice jako pozůstatek z okamžiků, kdy jsme chodili recitovat do domovů důchodců a oba to byly bývalé kláštery, kde jako personál pracovaly i jeptišky. Obávám se, že z téhle halucinace nic nevytříská ani Ioannina 🙂
Aby ses nepletla (chuckle) Myslím, že zrovna tahle se jí bude líbit (clap) .
JJ, taky si myslím, že jeptiška ala Andy Varhol bude u Io slavit úspěch. (chuckle)
Bingo! Akorát momentálně třískám inspiraci z novice pravícího malinký holčičce: Řekni mi, kde je schovaná Růže tajemná?
Ještě jedno OT k fotkám. Na konci přibylo video, kterak marně lezu k velkému viklanu a kterak jsem ho nerozhoupala (ehm, přednosta se dobře bavil). A nakonec je, jak jsem houpala viklan malý. (nod)
Což neodpovídá úplně skutečnosti, protože nejdřív jsem houpala, pak nehoupala.)
Milá JJ,na samotě u lesa se ale jeden dočká všelikých zážitků. Bažantovi jste narušili bydlo,jen si šel ustlat.Chudák nevěděl,že přijde i na něho dévéťák a ještě počišťovačka podlahových krytin. Hezké psaní. (h)
Jednou jsme jely s máti na kolech na výlet,na lesní cestě stály nějaké kulaté hromádky. Máti nadšeně volala, jéééé, koroptvičky, to jsem už dlouho nevidělá, jéééh. Mno, přijely jsme blíže, koroptvičky byly velmi statické. Nebyly to koroptvičky byly koňské koblížky. To byly prosím halucinace. (rofl) (chuckle) (rofl)
Jinak o halucinacích bych mohla psát román. (bat) (wave)
UÁÁÁÁÁ! (y) (rofl)
Ovšem zjišťuje, že halucinace typu koroptev mám čím dál častěji (whew) – a lepší to asi už nebude. 8-|
Přeju všem krásný den! (h)
Tosco, to bych asi měla smůlu. Víš, jak se to dělá u filmu. Sebere se nějakýmu autorovi povídka a napíše se k tomu, že je to „na motivy“ díla a autor je v troubě.
Já vlastně ani nevím, jestli je taková halucinace duševní vlastnictví? A pokud je, tak si musím dělat starosti, aby se to nedomákla OSA – nebo nám zpoplatní i halucinace … 😀
Rputi, zpoplatnění pouze při veřejné produkci (~)
No jo, ale když to io použije v literárním díle, tak je to zveřejnění. Aby pak na mne OSA nevlítla! 😀
Neboj, vlítnou na ty, kdo budou ty Tvoje halucinace umělecky ztvárněné ioanninou promítat na velkoplátnech na náměstích a v hospodách štamgastům. Pozor by si měli taky dávat v nemocnicích, pokud by Ti někdy chtěli na hlavu napíchnout nějaké dráty – aby také náhodou nedošlo k nějaké veřejné produkci Tvých halucinací. Ale tohle se myslím ošetřuje informovaným souhlasem před zákrokem – čti pečlivě! 😀
Tak přemýšlím, co jiného by halucinace mohla být, než právě duševní vlastnictví? (think)
A co se týká OSA… veřejná produkce už probíhá, takže se bojíš celkem právem. Uloží Ti pokutu, vyměří Ti poplatky s odůvodněním, že přece hájí autorova (Tvá) práva. No nemiluj je 😉
V tomhle směru je možné všechno!
…Obec Heľpa dostala rovněž fakturu od SOZA. Děti s rodiči při folklorní akci kráčeli vesnicí a zpívali lidové písně. „Zpívali například písničku To tá Heľpa…
http://www.novinky.cz/ekonomika/269354-slovenske-obce-maji-platit-autorskemu-svazu-za-zpev-deti-na-den-matek.html
JJ, krásně píšeš, moc se mi ty výjevy líbí. A pokud jde o lišky a potkany – stejně si myslím, že jim na té vrátnici evidovali docházku 🙂
To je přece jejich povinnost (evidovat).
Na prochazce s Kubikem jsme potkali skunka. Krasne vybarveneho fesaka Kubac vystekal a nazuril. Ten se nam odmenil vztycenym ocasem a prisernym zapachem. To byl smrad, ze by i dva padli…
Jinak na prochazkach po mistnich parcich potkavame spoustu zvere. Vyse uvedeneho skunka, vacice, veverky a nedavno i kojota. Toho ale jen z dalky.
Týýý jo, skunk :O ! Kdo z nás to má (rofl) ?
Nóó, skunka tedy neee, ale máme občas na půdě kunu. Jednou tam byla i s mladými. Podotýkám, že je to 10 minut pěšky od stanice metra Anděl. Ale ob parcelu vedle Kinské zahrady :-).
Bažanta jsem na zahradě jednou viděla taky.
A ještě k té kuně, by mne zajímalo, kam chodí na vajíčka – nacházíme na půdě skořápky od slepičích vajec 🙂
Do Tesca?! (chuckle)
To je jednoduché, ktromě kuny na půdě bydlí i slepice (rofl)
Báječný článek 🙂 Můj muž část pracovní doby tráví v areálu Zetoru, který pro setrvalý klid zvířata rovněž adoptovala jako bydliště. Bažanti a zající se kolem potloukají běžně a v ozdobném rybníčku před firmou se jim množily žáby, dokud tam nebyli vysazení koi kapří.
Svého času jsem učila angličtinu v jedné firmě v technologickém parku na Palačáku-tam se bažanti potloukali taky dost 🙂
No, vlastně tohle všechno máme v Bohnicích taky (a ještě blázinec, kdybych náhodou někdy viděla i tu křižovatku (chuckle) ), ale není to ono jako na pracovišti (clap) .
OT – kdo má chuť, může se podívat na fotky z výletu za velkými kameny a viklany u Žihle, který jsme dnes absolvovali se švagrem. Foceno stařičkým foťákem naslepo, neb display zaostřovaný objekt neukazuje.
http://vave-ri1.rajce.idnes.cz/Balvany_a_viklany_u_Zihle
Vave, to je strasne krasny misto. Jen ti tamchybi nejaky ten hejkal nebo bludicka. (bat)
Myslím, že by se ti žulové Jizerky líbily… Podobných šutříků máme mocmoc (nod) v lesích všude kolem. Krásné fotky krásných balvanů
Jůůůůů to je táák tajemné a krásné. A taky pěkně vikláš! (chuckle)
(y) (h)
I já s Cipískem – Glumem jsme nechtě způsobili pocit halucinací jednomu chudákovi. V touze po klidném večeru beru Gluma sebou běhat do lesa, aby se unavil. Bere to zodpovědně – tak sto metrů běží a kilometr mi sedí za krkem, drží se za uši (moje) a čumí mi přes hlavu. No a nedávno jsme potkali v protisměru jiného běžce. Glum zrovna běžel vedle mě, ale jak viděl cizího, rychle si nastoupil ke mě. Běžec zpomalil, minul nás, zastavil, otočil a nevěřícně zíral. Pak se odhodlal: ,,To je opravdu opice, co vidím?“ ,,Opravdu jo,“ odpověděla jsem. ,,Uf, to jsem si oddychl, už jsem si říkal, že bych asi měl přestat chlastat!“
To je náááádherný…. (rofl) (rofl) (rofl)
Luckooooo! (y) (chuckle) (h)
Mejlík jsem dostala, děkuju, a zejtra pošlu a napíšu – a držím palce. (nod) (y)
Chachá – „… NEchtěl bych Tě potkati v lukách…“ :*
No prosím – a jde to i bez prášků (clap) (rofl) .
Lucko, to jedna ze situaci, ktere bych opravdu chtela videt/zazit. 🙂
Milá JJ (inlove) , to ale muselo být zajímavé pracoviště! :O (y) (nod) Krásně o tom píšeš – nechceš napsat něco víc, prosím?
Paráda. Aj ja chcéééém pracovisko, kde ma budú navštevovať líšky, bažanty, lasice, jazvece a pod. a za tú cenu som ochotná strpieť aj návštevy kukláčov v jedálni.
tak hlásání ze zlínské výstavy: Terry očekávaně ve třídě vítězů VD – za ocas, jinak posudek moc hezký….
Nastěnka neočekávaně v mezitřídě V1, vítěz třídy,Krajská vítězka
v závěrečných soutěžích v párech jsme to vyhráli!!! a nakonec Nany v FCI 3 skupině zvítězila, lebo byla jediný teriér, komentovala mi to přímo naše pí rozhd a prohlásila,že vítězama šetřila! Takže jsem si ty stupně vítězů dneska fatk užila. Nastěnka se krásně předváděla, šikovná moja (h)
Paráda, Pájo! (y) (h) (clap) Je to zasloužené, máš krásné kerýky a Nastěnka je úžasná. 🙂 (h)
Moc gratuluju 🙂
😀 skvěle napsané! Sice je stěhování za trest, ale hrozně ráda bych se stěhovala z našeho mini 2+1 do domku… (sun)
Jj – si dělejte srandu z halucinací – kdo nezažil netuší, co je to za leknutí! :O
To jsem takhle jednou schytala zánět průdušek a když už jsem třetí noc spala v sedě, uznala jsem, že to bez pídr nepůjde. Abych večer normálně usnula, dostala jsem jakési pilule, no spala jsem jak mimino … ale to ráno! Pilule totiž obsahovaly koňskou dávku kodeinu. Což je jak známo droga a soudím, že jí tam bylo spíš pro slona než pro koně.
Probudila jsem se vyspaná do růžova, posadila jsem se na posteli a zjistila, že i s tou postelí stojím na ulici, po které chodili lidi. „To se mi zdá“, usoudila jsem, že jde o pokračování snu a zatřásla jsem hlavou, abych se toho zbavila. Nic! Nalevo za stěnou pokoje zacinkala tramvaj a kolem mne projel obsazený vůz. Začala jsem tuhnout. Proti mně ze stěny vyšel pán v baloňáku a prošel těsně okolo mne, aby opět prošel skrze zeď. Kolem obličeje se mi komíhala jeho aktovka.
Zaječela jsem a utekla do kuchyně, ale tu ulici jsem kolem sebe viděla pořád. Roztočila jsem kohoutek studené vody, cákala na sebe, rodina zírala přesvědčená, že se maminka zbláznila a já jsem jim nemohla říct, že jsem se nezbláznila, že jenom pořád vidím ulici, po které chodí lidi, protože by okamžitě volali sanitku… Fakt prekérní situace!
Trvalo to asi 10 minut a byl to strašnej fujtajxl!
Teda Rputi (chuckle) … děsně bych se smála, kdybych neměla takovej blbej pocit, že se to fakt stalo nebo minimálně stát může 😛 .
Zano, na mou duši, na psí uši – ten baloňák s aktovkou mám před očima ještě dneska!
Nejhorší bylo, že „ta ulice“ byla křižovatka před naším domem, takže to vypadalo hrůzně realisticky.
Zvláštní bylo, že jsem to všechno „normálně viděla“, ale zároveň mi bylo jasné, že je to všechno blbina a že opravdu nesedím v noční košili na posteli na ulici. A viděla jsem i tu ulici i zdi pokoje, dohromady se to nějak prolínalo – prostě jednu věc viděly oči a druhou „viděl“ mozek – no fujtajbl!
taky jsem jednou zažila, takže úplně do detailu věřím
to bylo ve špitále, nemohla jsem spát i cosi mi dali (byolo to na neurologii) – po probuzení jsem pořád kolem sebe viděla velký barevný lidský i namalovaný oči, prostě všude, kdykoli jsem i jen přivřela oči… dvě hodiny jsem měla hrůzou oči vytřeštěný dokořán, abych se toho zbavila… vyčerpalo mě to tak, že jakmile jsem mohla pak oči zavřít, usnula jsem znovu jako špalek
ten pocit se dá dost těžko popsat, prostě to bylo příšerný… a taky jsem věděla, že je to blbost, ale….
Jako dítě jsem dostala nějakou chorobu, jestli spalničky nebo co. Ležela jsem v posteli a marodila, sem tam usnula. A jeden večer se vzbudím a peřina se mi vlnila před očima. A vlnila se a vlnila se a já se začala bát. Na štěstí byla maminka nablízku. Musela jsem mít tenkrát hodně vysokou teplotu. :O (whew)
Já měla jednou jako malá čtyřicítky a lítala jsem na knize. Držela jsem se jí za kraje a ona byla nade mnou a fungovala jako křídla.
Uff, Rputinko. (inlove) (whew) Sice jsem se musela smát, ale současně mě mrazilo. Být jen napůl ve skutečnosti, to musí být strašidelné.
Rputi, já se teď řehtám na celé kolo, ale za to může Tvůj bravurní popis situací, které v reále k smíchu nejsou! 😀 😀 😀 😀
Zažít bych to teda nechtěla. Fakt ne. Ono i „pouhých“ 10 minut je někdy sakra dlouhá doba :S
Já se už teď směju taky, ale v tom momentě jsem fakt nevěděla, co dělat. A ty prášky jsem spláchla do záchodu a zařekla se, že raděj budu spát v sedě! 😀
Já fakt nevím, co ty „drógisti“ na tom fetu mají, mně to moc zábavný nepřipadalo.
Tybláho, to je dobrý! Kodein, říkáš? Si zjistím, v jaký bylince to je, a někam to napíšu. (Tím myslím že nějaký ubohý postavě přivodím takový halušky.) Smím?
Jsi mě tím zaujala (tou bylinkou) a tetička Wikipedia říká:
„Kodein je opiový alkaloid nacházející se v opiu v koncentracích od 0,3 do 3 %. I když může být z opia extrahován, většinou je vyráběn metylací morfinu.“ takže stačí makový odvar (vyber ale správnou odrůdu máku), maximálně je třeba ho (v příběhu) „vařit“ speciálním postupem, aby došlo k té správné extrakci 😉
To by mělo být snadné. Nejtěžší asi bude získat od Rputi autorská práva na její halucinace 🙂
Tak to je bezvadný, laudanum to jistí. Dokonce si i vzpomínám, že jsem viděla nějaký upozornění na možný „změny vnímání“, jen mě nenapadlo,že by mohly být tak úžasný.
Rputiii, prosííím, autorský práva na zneuži- ech, využití tvýho jedinečně popsanýho zážitku, dáš? Nebo aspoň pučíš? 🙂
To víš, že pučim! 🙂
Jen bych v tzom případku poznamenala, že ta síla účinku byla asi daná také tím, že nejsem žádnej „feťák“. Nebrala jsem žádné léky, leda tak 1-2x do roka prášek na bolení hlavy. Takže na mne zabere všechno.
Ještě budeš litovat! Jen počkej, až se ta povídka stane (díky té halucinaci) bestsellerem a ioannina bude nechutně bohatá a Ty nedostaneš ani korunu, protože jsi nepamatovala na zadní vrátka, a tu halucinaci jí jen tak beze všeho půjčila, aniž by sis zajistila nárokování autorského honoráře. 😉
Pak budeš sáhodlouze zkoumat, jak se k těm procentíkům z prodeje dostat 😉 A ioaninna jako celérbrita se k Tobě nebude znát a Tobě zbudou jen oči pro pláč a nebudeš mít ani ty prášky s kodeinem, aby sis mohla pořídit novou halucinaci 😉
By mě zajímalo, jak se dá v případě změny názoru zajistit vrácení autorských práv k halucinaci. (blush) 😀 😀
Tosco,
viz nahoře.
Tady
„nény plac“.
Rputinko, děkujuuu za pučení halucinace!
A jestli s tím udělám díru do dějin literatury, tak tě zmíním někde v poděkování nebo tak něco. Ať si OSA a jiní huknou slovy Hu, hu (a pak jdou zaplatit sovám).
Rputinko, děkujuuu za pučení halucinace!
A jestli s tím udělám díru do dějin literatury, tak tě zmíním někde v poděkování nebo tak něco. Ať si OSA a jiní huknou slovy Hu, hu (a pak jdou zaplatit sovám).
Rputinko, děkujuuu za pučení halucinace!
A jestli s tím udělám díru do dějin literatury, tak tě zmíním někde v poděkování nebo tak něco. Ať si OSA a jiní huknou slovy Hu, hu (a pak jdou zaplatit sovám).
(Napotřetí. Projde-li, či neprojde-li? Dneska teda tomu antispamu fakt chutnám. 😀 )
(Jedno kilo hezčí, než druhé). (rofl)
JJ, to jsou kouzelný zážitky (clap) (rofl) . I když připouštím, že v dané chvíli to tak místy možná nevypadalo. Skoro závidím, a to jsem se služebně stěhovala moc a mockrát. Má to jednu výhodu (Xerxová promine) – člověk vyhází nepotřebný nesmysle, který by jinak syslil ještě roky.
Přemýšlím, jestli mám nějaký podobný zážitky… obávám se, že nikoliv. No ano, v jedný budově byl paternoster, chvíli mi trvalo, než jsem se odhodlala si projet tu otočku nahoře a dole (chuckle) . Neotáčí se tam hlavou dolů (shake) 😀 .
Je to již drahně let, za našeho brožovaného mládí ,rozuměj nevázaného, kdy jsme s karamádem nastoupili do pater nosteru na budově ČS rozhlasu na Vinohradské třídě a projeli taky otočkou, a co nás nenapadlo lepšího, než se tam v té kabině otočit a vzepřít za ta madla a tak vzhůru nohama přijet seshora do nejvyšší stanice. Ty, kteří tam čekali už asi nikdo nikdy nepřesvědčil aby tím koncem projeli.
(clap) (rofl) (clap)
báječnej nápad
Jejda, co jsem se koem těch kasáren nachodila!!! Bydleli jsme o kus dál, až pod kopcem na Žilkové. To ještě nejezdil městský autobus a muselo se jít pěšky. I v noci z divadla – občas se přidával nějaký vojáček, to jsem neměla ale vůůbec ráda. Maminka se sice strachovala, ale říkala: „Děvče choď, dokud jsi svobodná. Až se vdáš, tak už to tak nemusí být.“ Zlatá maminka – do kamene ta slova tesat!!
Napíšu se pod Mílu 🙂 . Kamarádka Eva bydlí v „Řečkách“ a tak jsem se s Klérkou a jejími knírajdami nachodila kolem kasáren víc než dost. Jenomže jsem NETUŠILA, že v areálu rostou hřiby kováře!!! To bych pro hřib i přes plot skočila 😀 ! Jednou do areálu ulítl pánečkovi letecký model. Fouknul prudký větřík a bylo.
stěhování pracoviště je za trest. Vím, o čem mluvím – a to jsme se stěhovali „dočasně“ – po dobu rekonstrukce objektu. A protože máme laboratoře a spoustu přístrojů, tak to není žádná psina.
Pomalu se to chýlí – mám stůl (nemá šuplíky) Mám skříně (nemá fochy – tudíž do nich nejde nic nandat) Mám telefonní přípojku – ale krabice s desítkou přístrojů je ještě někde ve velkoskladu… takže huráááá – nejsem na přijmu (bohužel mám služební mobil a už se to zjistilo…) A nemáme bažanty ani poštolky…
Vilík se Bety trošku bál (nedivím se mu – nepamatuje si ji, zato ona je ano a přivítala je mohutně. Ale už se mladík rozkoukal a pomalu zkouší, co může a nemůže. Beta je ve střehu, ale v poklidu zvládá.
Jo a potěšila mě mlaďaska – Beta se prý vůbec nezměnila, je stejně pohyblivá a prdlá, jen maličko víc prokvetla bílou… stále prý si tu povahu nelze nezamilovat (chuckle
To jsem tě mohla potěšit taky (rofl) . Od podzimu, kdy jsem ji viděla naposled, se do Podmitrova nezměnila, mlaďaska má pravdu (wave) .
Zdrávi došli (clap) .
Bažant je dobrá halucinace. Furt lepší než bílé myšky! 😉
A strávníci v kuklách a s pendrekem mě dostali. Paní kuchařka byla vtipná a on tak hladovej, že ani mluvit nemohl. (chuckle)
a eště dvakrát, se jdu zahrabat… (headbang)
Bažant je dobrá halucinace. Furt lepší než bílé myšky! (chuckle)
A strávníci v kuklách a s pendrekem mě dostali. Paní kuchařka byla vtipná. A on tak hladovej, že ani mluvit nemohl.
to jsem já, ten ňouma
Krásný článek! Moc jsme vás tehdy litovali, ale mělo to zřejmě i své půvaby, chicht! Dneska se to řeší rozprášením po městě a konce v nedohlednu.
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Napíšu později. Jsem zavalena kufry, hračkami, nájezdníky (inlove) … Beta i Vilík mi dělají radost. Písnu později, až na chvilku vyrazí k jiné části příbuzenstva
Já vždycky říkám: Mámo,jsem rád, že nám přijela návštěva, bylo to krásný, ale teď už jsem rád, že konečně odjeli. Nojo, kde jsou ty časy, kdy jsme byli mladí, krásní a zdraví. Dnes už jsme jenom krásní. 🙂