KOČKY: Velké kočkourostěhování

Vzhledem k tomu, jak starší kocour Bílomour strašlivě vyváděl, když se před půl rokem ocitl na pár dnů ve vyhnanství v jiném bytě, kde mu sice dělali společnost Bílý (nyní RIP 🙁  ) a já, a přesto strašlivě naříkal a byl vytřeštěný natolik, že byl na pokraji šoku, přistoupila jsem tentokrát k přípravám zavčas.

 

Jednak jsem mu o stěhování vyprávěla (důvěřivě na mě koukal, jako že co řeším), za druhé jsem koupila Bachovy kapky pro krizové situace a hned je Bílomourovi a novicce Suzince začala dávat do pití, a za třetí jsem byla maximálně v pohodě, protože jsem se stěhování nebála a těšila se – což jsem určitě přenesla i na kočky:-) O Suzinku jsem se tolik neobávala, ta vypadá založením na „všudedoma“, a navíc už několik štací vystřídala a nějakou melancholii to v ní dosud nevzbudilo – možná spíš jakousi oprsklost a nechuť vázat se na lidi (zatím 🙂  ), i když mazlení miluje.

Hromadící se bedny a rozložený nábytek kočky uvítaly s nadšením – neustále pomáhaly, rochnily se ve vyhazovaných hromadách šatstva, s radostí proháněly hromady plyšmyší objevených v nedostupných děrách za knihovnami. Těch myší bylo aspoň padesát! A těch pingpongových míčků, no jéje, mohla bych si otevřít hernu.

Stěhovací den jsem měla z kočičího hlediska rozmyšlený tak, že den předem vystěhujeme z koupelny vše, co pojede s námi, aby dovnitř už nikdo nemusel, a brzy ráno, než přijedou stěhováci, tam zašoupnu kočky – budou mít k dispozici oba záchodky, hrnek s vodou, nějaké koberečky a pelíšky a samozřejmě tam postavím i přepravky. Větrací/vchodový otvor ve dveřích jsme důkladně (cha!) uzavřeli lepenkou, což se nám dříve osvědčilo.

Jak jsem naplánovala, tak jsme učinili. Bílomour se však okamžitě začal drát zalepeným otvorem ven a při té jeho svalnaté postavě zápasníka sumo by s tím byl sakra brzo hotov. Takže změna plánu, museli jsme strčit obě kočky do přepravek hned. Za pomoci MLP se to podařilo. Suzinka dostala proutěnou prostornou přepravku, protože nemá tendence se probourávat na svobodu za použití všech dostupných prostředků (přepravka má jen taková sranda dvířka), a Bílomour dostal plastovku, sice menší, ale zato pevnou.

Narvali jsme ho dovnitř, zavřela jsem dvířka, oddychla si, a vzápětí MLP řve „A už je dopr**** venku!!“ On si otevřel! Špatně jsem dotočila pojistku a ty jeho šikovné silné pracky dokončily zbytek. A teď ho lapit mezi těmi hromadami věcí! Jestli mezitím zazvoní stěhováci, bude to hodně napínavé, protože na zazvonění kočky zareagovaly vždycky zmizením. Naštěstí se mi Bílomoura podařilo odlovit a jelikož zřejmě cítil mou rozhodnost nebo zabraly ty kapky, už se tolik nevzpíral (rozuměj, neměla jsem škrábance až na zádech) a podařilo se nám ho zdárně uzavřít v přepravce. A začal kočičí duet b moll.

V naději, že zmlknou, jsme jim tam zhasli – ale aspoň vchodovým okénkem jim tam padalo světlo. Jakmile stěhováci zazvonili, kočky ztichly a zůstaly celou dobu jako pěna. V průběhu dopoledne jsem se na ně občas přišla podívat. Jak mi bylo předtím Bílomoura líto, že mu dávám menší přepravku, kde se asi sotva otočí, tak teď jsem ho v ní pomalu nemohla najít! Byl přimáčknutý až úplně vzadu a zabral maximálně třetinu prostoru, bobánek. Utěšovala jsem je, že je to jen dočasné a brzo se to o hodně zlepší.

 

 

Kamarád se nabídl, že vezme kočkonáklad autem (je to milovník koček), což se krásně podařilo – vezl nejen kočky, ale taky kočkozáchody a kočkošáchor. Tašku s kočkožrádlem však stěhováci přihodili do některé z beden, takže mi zůstala pro první pomoc jen trocha granulí, které jsem v záchvatu předvídavosti přihodila do kabelky. Bedny se totiž proměnily v dávná „štěstíčka“ – člověk byl do poslední chvíle napnutý, co v které krabici objeví 🙂

V novém bytě jsem kočkourům připravila koupelnu – na zem huňaté předložky, hrnky s vodou (do těch jsem opět přidala kapky), záchůdky, šáchor a bylo tam teplo. Zavřela jsem se uvnitř s nimi, vypustila je a sedla si k nim na zem – stěhováci byli zatím na polívce, byla jedna po poledni. Suzinka se okamžitě rozhlédla po koupelně, nechala se pohladit a ihned se důležitě vyčurala do záchůdku. Trochu se napila a začala se mazlit.

Bílomour se z přepravky opatrně vyplížil a já trnula, jestli začne plakat. Nezačal. Byl sice trochu vykulený a hodně se mazlil, ale jinak byl zticha, známky šoku a bezbřehého zoufalství nejevil. Záchod však nepoužil a šel snad až druhý den. Chvíli jsem tam s nimi pobyla, nechala je prohlédnout pračku, vanu, záchod (tedy jen zvenku 🙂 a protože vypadali docela v pohodě, rozloučila jsem se s pucánky a šla pomáhat se stěhováním.

No, všechny místnosti byly nakonec zaskládané do výšky metr a půl bednami a nábytkem v různém stadiu rozloženosti. Končilo se někdy po páté odpoledne. Jakmile jsme se se stěhováky rozloučili (ke konci se čím dál častěji ptali, k čemu proboha máme tolik knih:-) , zavřeli jsme hlavní dveře a vypustili kočenky. Suzinka opět zvídavě začala zkoumat revír, hodně se chodila mazlit a my jí vysvětlovali, že tu s nimi budeme bydlet. Hned se s chutí nabaštila. Bílomour kamsi zmizel v chodbičkách a zákoutích mezi hromadami. Nakonec mi to nedalo a vypátrala jsem ho v temném rožku mezi pohovkou a opřenými obrazy. Nechala jsem ho tam.

Ještě večer jsme složili lidskou postel, odkudsi vykutali polštáře a pokrývky a uložili se. Nakonec jsme spali v posteli všichni čtyři – Suzinka na polštáři za mojí hlavou a Bílomour se vyplížil z krytu a co nejrychleji si vlezl ke mně pod deku. Začal u nohou, prolezl ty prostory několikrát nahoru a dolů, až se uvelebil u boku. To dělal naposledy jako malé kotě. Přimáčkl se ke mně a spokojeně jsme noc prospali – já spokojená, že je v teple, on spokojený z téhož důvodu. Nad ránem se Bílomour vyhrabal zpod peřiny a vyrazil na obhlídku – těsně kolem postele a hned se zase vrátil ke mně, ale v tom šeru jsem dobře viděla, že nese ocas krásně nahoru, což bylo dobré znamení.

Ráno Bílomour v přechodném úkrytu počkal, až usteleme, a ihned si zalezl do „denního bunkru“, jak jsme tomu začali říkat – prostě pod deky na posteli. Strávil tam celý den a vypadal jako hora Říp. Když jsem na něj občas nakoukla, měl tam krásně teploučko a hleděl, co po něm – zase – chci. Jenom jsem ho podrbala a utěšila. Myslím, že mu vyhovovalo, že je schovaný v teple a přitom slyší, co se v novém prostředí děje.

Tak to s ním šlo několik dní – ve dne v „bunkru“, v noci u mě pod dekou. Ale každou noc nad ránem vyrážel na obchůzky a trochu je rozšiřoval. Ocásek stále nahoru, výborně. Jenže téměř nežral, zobl si granulí, jen když jsem byla poblíž misek i já, jinak očividně chuť na jídlo neměl, protože musel sledovat spoustu jiných ukazatelů a nemínil se nechat rozptylovat miskami. MLP začalo Bílomourovo schovávání přes den trápit – slyšela jsem, jak kamarádovi do telefonu říká, že náš kocour má psychické problémy. Je pravda, že ve srovnání se Suzinkou to stěhování dalo Bílomourovi mnohem hůř zabrat, ale asi za týden se to docela srovnalo, prohlásil nové bydlo za bezpečné a začal normálně baštit.

 

 

Chopil se svých povinností a opět nás budil jako za starých časů několikrát za noc tím, že škrábal po (zapůjčených) bednách nebo knihách, spokojeně vřeštěl a honil se se Suzinkou (my v úloze trampolín). Tak to teda ne. Začali jsme tedy Bílomoura z jeho denního bunkru tahat a budit, ať nemá v noci tolik energie, doba hájení skončila. Ona Suzinka totiž v noci taky ráda spí a vůbec nestojíme o to, aby od Bílomoura tohle noční jiskření pochytila. Dokonce když se na polštáři příliš zavrtím, sáhne mi tlapkou na hlavu, abych jako nerušila.

Likvidace denního klidu asi pomohla, takže teď už nás (mě) Bílomour budí jako obvykle kolem páté na snídani, pak provede základní obhlídku bytu, případně odbude nějakou tu hoňku se Suzinkou, a pak si jde k nám znovu zalehnout. Spí pěkně s námi na dece, ne zakrtkovaný pod ní (Suzinka mi přenechává kousek polštáře) a najel v podstatě na obvyklý režim. Říp už dělá pouze jaksi ze záliby.

Kočky se ani jednou nevytento mimo záchod, takže nepovažovaly za nutné sáhnout až k takové formě protestu. Jsem jim za to opravdu vděčná:-)

Bílomour z toho všeho určitě zhubl. Není tak baňatý, nějaký podbradek mu taky zmizel, ovšem stále vypadá pěkně, žebra mu jen tak nenahmatám. Promenuje se však jako vašnosta s ocáskem pěkně nahoru, prohání mladou, vesele si pokvikuje, často má hravou a užívá si probíhačky. V něčem se však přece jen změnil – strašně rád se nechává chovat u MLP. U televize ho přímo zalehne a vyloženě si jeho blízkost užívá. To předtím nikdy nedělal, lehával mu sice rád na nohou, ale na břiše nebo hrudníku nikdy, to mu nějak vadilo. No a teď je z něho miláček MLP. Asi usoudil, že mně se nedá věřit 🙂

 

Konec hlášení 🙂

 

 

 

 

Aktualizováno: 25.1.2012 — 18:24

70 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Pingback: plumber mesa az
  2. Pingback: movie reviews
  3. Pingback: business grant
  4. Pingback: pickyourshoes
  5. Pingback: iPhone Unlocking
  6. Pingback: pilarka
  7. Pingback: credit score range
  8. Pingback: pinoy channel
  9. Pingback: dentysta w anglii
  10. Pingback: online gambling
  11. Pingback: Scrapebox lists
  12. Pingback: traffic exchange
  13. Pingback: Vera Gleicher
  14. Pingback: Document Scanning
  15. Pingback: europeana portal
  16. Kdyz uz se mluvi o kockach. Nas Kuliferda si cim dal tim vic oblibil svuj hezky kryty zachudek. On ten trouba si tam hraje. ted jsem na nej koukala. Strci hlavu do budky, ale zadni pulka trci ven. Chvili pozoruje, pak zaleze. Peclive prerovna nejaky ten bobek a hrabe. Pak vyleze, zamete si pred domeckem a zalibne kouka dovnitr. A tak se to opakuje mockrat za sebou. 😡 On to snad ma jako takovou tu zenovou zahradku, co se tady prodavaji – mala krabicka s piskem a hrabema a par kaminku pro lidi nachylne k sugesci. (chuckle) A to ma doma uz pres rok koulodrahu, ktera ho nechava zcela chladnym.

  17. Milá Liko, zvládli jste to předpisově, šikovná zvířátka si poradila. (h)
    K nám se kočičky přestěhovaly od Dede, zvládly to tenkrát dobře ale tři dny jsme je nemohli najít, misky byly vyprázdněné, bobky byly řádně v záchůdku a Čita s Miou nikde. Nakonec pohoda a s Daníkem (dog) se sžily jednadvě.
    Teď si kočenky po nabytých zkušenostech z minula sbalily batůžky a odstěhovaly se do patra k vůli nové Áje, boxerce. Mnó ale lepší se to, za hovězí steaky. Už nechtějí ani gourmetky,mlsounky jedny. (cat) (cat) (inlove)
    Když si vzpomínám na stěhování z města ven, Ája I. odmítala vkročit do vyklizeného bytu a v druhém domově se zabydlela hned i když byl jako skladiště než jsme se utřepali.
    Ať jste v novém domově šťastni ! (inlove)

  18. Stěhování s naší bývalou kočkou Kotětem (vnitrostátních i zaoceánských) jsme zažili několik a moc dobře vím, jako to je pro kočky stresové. Tak jsem ráda, že jste to všichni v pohodě zvládli a tys o tom hezky napsala.

    A v době před-během-po stěhovacího stresu zhubne nejen kočka, takže to má i své výhody.

    Přeji všem radost a pohodu v nového domově.

    1. Já si na vás právě vzpomněla – s kočkou přes moře, ach ouvej.
      Děkujeme za přání a potvrzujeme, že jelikož se velké stěhování konalo přes svátky, nikdo letos nepřibral (y)

    1. Děkujeme za přání. Kočky oceňují zejména skutečnost, že oproti předchozímu bydlišti jsou zde zkombinovány dva důležité prvky – slunce svítí přes den přímo do postele. Někdy i na Říp, který je tímto nucen proměnit se v Blaník, zpod něhož se vynoří chlupatý rytíř, neb je mu děsné vedro 🙂

  19. Zvládli jste to báječně a Bíloumour se Sazinkou to vydýchali vcelku rychle.
    Docela bych si užila být na pár dní Řípem. Já to doma zkusím navrhnout. Ale obávám se, že mi to neprojde.

    1. I já Bubu, i já, bych také ráda. Mnóóó,Bílomour byl jenom malilinkatý Řípeček, zatímco my, Bubu, bychom byly skutečnými Řípy… (chuckle) .

      1. Na Řípu (i na řípě) je teď kosa. Spíš bych si hrál na písečnou dunu někde na pláži. Jen bych se ještě musel pořádně namazat. Zvenčí i zevnitř.

        1. Tak namazanou písečnou dunu jsem fakt ještě neviděla, neslyšela ani nečetla 😉 (chuckle)

          1. Zdenóóó, mně zabiješ ! (rofl) Jsem si ten písek představila namazaný oplalovacím krémem.
            (chuckle)

  20. Díky za krásné povídání. Hlavně, že to tvé kočičky zvládly v naprosté pohodě. Byly to nervy pro všechny. Hlavně, že to máte všichni za sebou a moc doufám, že jste také spokojení. Přeji krásné bydlení.

    Vzpomněla jsem si na naše stěhování – od nadšení a pomáhání našich koček při balení věcí do banánovek, přes náš i jejich velký stres při vlastní akci. Když je máma poprvé přivezla do ještě prázdného bytu, prošly se tam a pak se posadily k vchodovým dveřím, že už to viděly a teď, že půjdou domů. Večer po stěhování jsem kočky vzala do náručí a ukazovala jim byt, oběma (i statečné Micince) tekly dlouhé provazy slin z obou koutků tlamiček a v náručí se mi třásly. Micánek si pak ještě zalezl k mámě pod peřinu, což do té doby nikdy neudělal. Hned tak na to nezapomenu.

    1. Apino, tu šokovou reakci mohly mít kočky z toho, že se ocitly nejen v cizím, ale hlavně rozlehlém prostoru – bylo to tak? My jsme ten nový prostor měli hodně zahňácaný, takže se měli kde schovat. Četla jsem, že když se kočka ocitne v takovém tom moderním bytě s plovoucími podlahami a hladkými plochami, je to pro ni katastrofa a stane se z ní smutný neurotik.

      1. Jo, ten novy velky prostor je muze rozhodit. Nase kocicka Ms. Kiddie byla naprosty suveren, kdyz jsme jeste bydleli v byte, ktery nebyl moc velky. Kdyz jsme pak koupili dum, tak byla velmi vyjevena. A prostoru mela vic nez dost, protoze jsme nejakou dobu nemeli dost nabytku na zaplneni. Po prestehovani zalezla do nejmensi mistnosti u kuchyne za pracku a tam vegetovala asi dva dny, odmitala i na jidlo do kuchyne. Pak studovala mistnost po mistnosti. napred tu kuchyni – opatrne vystrcila hlavicku za futro, dlouho koukala a udelala par vahavych kroku. A to velmi opatrne, jako by naslapovala do vody. Po nekolika dnech v kuchyni prisel na radu obyvak, atd. Ale po dukladnem prozkoumani vseho vcetne garaze se rozhodla, ze ji ten dum patri a byla zase suveren. A to tak, ze kdyz prijeli nasi, tak ji otec hbite prejmenoval na Statkarku, protoze velmi dulezite prochazela domem a hlavne si hajila operadlo na kresle, z ktereho mela nejlepsi vyhled. Cudlinka mala, uz taky nekolik let obhlizi latifundie za Duhou.

      2. No, plovoucí podlaha tam byla jen v kuchyni, a tu jsem nechala vytrhat. Jestli něco doopravdy nesnáším, tak to je plovoucí podlaha. Když jsem někde, kde ji mají, mám pocit, že bruslím. My máme relativně slušné parkety (no vržou více, než se mi líbí, ale po 60-70 letech, co by jeden chtěl), to je přece jen o něčem jiném. Tenkrát večer tam moc k hnutí nebylo, ty věci v krabicích zabíraly spoustu místa, ale to víš z vlastní zkušenosti. Je neuvěřitelné, co všechno vlastně máme ve skříních a nejrznějších šuplatech. A místa, kde se potom schovali před stěhováky, tam byla, o tom žádná. To bylo o stresu z nového prostředí.

        1. Pak je docela možné, že přece jen ty Bachovky pomohly. Ona o tom psala i ta kočičí psychiatrička – že na podobné věci moc „nevěří“, ale z návštěv na kočičí klinice pozitivně ví, že zvířata, jimž se Bachovky podávají, se chovají klidněji a lépe se zotavují, a to ve statisticky významném poměru.
          A vím, že pohled na kočku s vytřeštěnýma očima, které tečou sliny, je hodně krušný. Tak se choval Bílomour v tom „vyhnanství“… A Bílý tehdy vyjádřil svůj názor tak, že si lehl na rohožku u dveří čumákem ven. Nakonec si pragmaticky našel pelíšek (připravila jsem jim spoustu dekových a polštářových schovávaček)a vzal to, jak to je. Bílomour se tehdy neutišil dva dny, vlastně dokud jsme je nevzali zase zpátky. Takže nevím, jestli tentokrát pomohly Bachovky nebo ne, ale hlavně že to dopadlo dobře 🙂

  21. OT pro Bedu: Islamic colonization world CZ titulky video

    Originální video:
    http://www.youtube.com/watch?v=mbExNvtNPFg

    Výrobce/vydavatel:
    Bilal Islamic Centre
    Kongdan Sangga 402HO, 456-16 Naedong – Changwon,
    Masan, Changwon , SOUTH KOREA

    Informace o původu toho videa mi napovídá, abych to nebrala vážně.

    1. Mě zase sčítání lidu z loňska a jeho výsledky jasně říkají, že tato horzba je i u nás reálná. A Muslimové v Čechách už začínají vystrkovat růžky; policie nedávno řešila nějaké jejich vyhrožování.

  22. Milá Liko, pokud bych se ještě někdy stěhovala, tak jedině jako kočka u vás. (wave)
    A po dobu úklidu, klidně bych dělala Říp celej den.

    1. Díky za pochvalu, i když kočky to určitě viděly jinak 🙂 Ale myslím, že Říp by sis mohla zkusit klidně v tomhle životě – smotat se na válendě pod deku a moc se nevrtět, to je jeden z mála kočičích prostocviků, které jdou zvládnout!

          1. Liko (inlove) , to je úžasný! Na tom by se možná dalo i založit nějaké učení, nemyslíš? (chuckle)

  23. to jsem moc ráda, že jste to stěhování zvládli dobře – i chlupáči (h) (h) (h) (h)

    mně se sotva stěhováci a následně mladí, kteří mi pomohli s rozmístěním těžkých kusů nábytku, odešli – obě kočky se blaženě uvelebily, Nyny na mých nohou a Zuzu na svém křesle… a já si pomyslela – je to v pořádku, vše je tak, jak má být (inlove)

    1. Tak tak, myslím, že ukazatelem pohody je spokojená kočka. Suzinka/Sazinka pozdravuje a mává černou tlapkou!

  24. Liko, je vidět, že svým zvířátkům rozumíš a miluješ je. Další dvě spokojené kočky, u svých hodných lidí. Z toho mám vždy radost.

    1. Zanóóó, včera jsem nebyla na netu a tím pádem ani na Zvířetníku. Vidím, že jsi už zase mezi námi. Děvče, ani nevíš, jak jsem ráda (h) (f) (sun) . Už se Ti může i telefonovat???

    2. Vynasnažím se. Dalším tématem bude zřejmě „jak naučit kočky chodit lítacími dvířky“, ale vypadá to na pouze úvodní dvě věty a dál je napsáno STÁVKA (rofl)

      Hezky se zotavuj, venku svítí (sun) a ráno je krásné světlo na focení!

  25. Liko to je dobře, že jste to stěhování s kočičáky zvládli. O téměř neviditelném kocourkovi v přepravce vím své – Zrzínek není zrovna malý kocourek, ale v přepravce ho sotva najdu. Je slyšet jen jeho zoufalé pískání.
    Tak ať se vám všem dobře bydlí.

    1. Děkujeme, máváme tlapami a rovněž přejeme příjemné bydlení i případné přestěhování. Tobě ty přepravky pískají nebo vřeští, ty moje se zase srdceryvně klepou… Protikrizové kapky jsem užívala i já!

  26. Milá Liko (inlove) , když koukám na ty krabice, tak nějak jsem ráda, že jsme se loni nestěhovali, ale „jen“ rekonstruovali část bytu. (whew)
    Ovšem fotka černé košenky v polštářích nemá chybu! A blahopřeju vám všem, že jste to zvládli. (y) A doufám, že napíšeš častěji. (nod)
    Přeju všem krásný den. (h)

  27. Parádně jste to zvládli (nod) A je fajn, že i kočičáci usoudili, že se neděje nic hrozného (wave)

  28. To tak potěší tolika starostí s kočkostěhováním, teda nepotěší ty starosti, ale ta starost! Jsem často za blce, když se sta starám: avco kocour??? A on náš chuděrka taky už procestoval dost a občas mu trochu šibe..no nic, preju Suzince a Bílomourovi (super jméno) dobré zažití nového pelíšku. Dvojnožci si poradí 😛

    1. Ano,když se mě MLP snažil odradit od stěhování, argumentem nejtěžšího kalibru bylo „a co kočky“…

  29. TAK, KDE JSTE VŠICHNI? HANKO, MARIČKO A PROTINOŽCI,JÁ SE TU SAMA BOJÍM.PROTOŽE JSEM COSI DODĚLÁVALA NA PC PRÁVĚ KVŮLI TOMU RACHOTU BINCI V DOMĚ AŽ TEĎ, V NOCI, KDY JE KONEČNĚ KLID A TICHO, MUSELA JSEM JEŠTĚ PŘED SPANÍM PŘEČÍST OBA ČLÁNEČKY. UŽ ALE UHÁNÍM A SKÁČU DO PELECHU. MĚJTE SE DOBŘE, PŘES DEN SE SEM NEDOSTANU, BO BLOUMÁME I ZA MRAZU PO BĚLÉ, ABY SE HOKINEK TOLIK NEMUSEL BÁT. NA ZAHRADĚ JE VE FÓLIÁKU MALINKO TEPLEJI, TAK ZKOUŠÍME ASPOŇ NĚJAKÝ ČAS SPOČINOUT V NĚM. PRÝ SNAD KONCEM TÝDNE BY MĚLO BÝT TO NEJHORŠÍ HOTOVÉ. UVIDÍME, JAKÉ PŘEKVÁPKO CO NÁM ZAS STAVEBNÍCI PŘIPRAVÍ NA VÍKEND( ČASTO DĚLAJÍ SKORO CELÝ DEN I O NĚM) NEBO POÍ VÍKENDU. UŽ ZAČÍNÁME VŠICHNI DOSLOVA ŠÍLET SKUPINOVĚ. NĚKDO MÁ KAM UNIKNOUT, MY KDO POBLÍŽ NIKOHO NEMÁME, MUSÍME PŘEČKAT. TEN CELOTÝDENNÍ A CELODENNÍ BINEC A RÁMUS BYCH NEJRADĚJI NASTĚHOVALA KE STAROSTOVI, ABY SI TAKY UŽÍVAL. A NA ZCELA STEJNĚ DLOUHOU DOBU, PO JAKOU SI TO UŽÍVÁME BEZ MOŽNOSTI ÚNIKU MY. ASI BY RÁD A POTĚŠEN NEBYL. JEMU JE TO FUK, MY NEMÁME KIAM JÍT A ODPOČINOUT SI V TOM OPRAVDU NELZE. DENNĚ NA STŘÍDAČKU VYTÍRÁME, ABYCHOM NEMĚLI CELÉ STAVENIŠTĚ , PÍSKOVIŠTĚ A PRACHOVIŠTĚ V BYTECH. JEN TI NEJSTARŠÍ A VELMI NEMOCNÍ NÁJEMNÍCI JSOU TÉHLE DENNÍ ŠICHTY UŠETŘENI. KDY UŽ BUDE KONEC, TO NÁM NIKDO ŘÍCI NEDOKÁŽE.

    1. ACH LENKO, UŽÍVÁŠ SI TEĎ TAKOVÉ PEKLO NA ZEMI. DRŽÍM PALCE, AŤ VŠECHNO RÁMUSENÍ SKONČÍ A CELÝ DŮM MÁ KLID

    2. LENKO, NĚCO PODOBNÉHO JSEM ZAŽILA A UPŘÍMNĚ S TEBOU SOUCÍTIM… BÍLÝ Z TOHO MĚL NOČNÍ MŮRY! TAK AŤ TO BRZY SKONČÍ!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN