Že má Rozárka svůj osobitý přístup ke kytkám, to už jsem na Zvířetníku zmiňovala nejednou. Začalo to, když jsem se několikrát marně pokoušela vypěstovat z odnože pruhovaný zelenec.
Dokud zakořeňoval ve vodě, většinou to šlo, jakmile přišel do hlíny, Rozárka ho opakovaně vytahovala a zahazovala na zem. Vlastně vůbec nevím proč, neboť když jsem to vzdala a koupila na podzim na tržišti zelenec již odrostlý, okamžitě se na něj vrhla jako na manu nebeskou a okousala ho až k hlíně. Momentálně ho mám v rehabilitačním programu v práci na okně a konečně už zase vypadá jako zelenec.
Ono nešlo jen o to okusování, ale i o to, že Rozárku lákal ku skokům na ozábradlíčkovanou poličku. Po odnesení zelence mimo byt byl chvilku klid. Resp. na té poličce byl klid. Rozinka se zaměřila na jinou kytku na skříňce u psacího stolu. Opakovaně ji sunula blíž a blíž ke kraji, až kytka letěla dolů. Poprvé se mi květináč podařilo chytit asi pět centimetrů nad zemí, podruhé jsem přišla pozdě. Kytka dostala nový květináč i obal, trochu těžší, a Rozinka, pravděpodobně uspokojena svým vítězstvím, si ho přestala všímat.
Že by ztratila zájem o kytky? Ale kdeže! Na poličce se zábradlím začala v noci dělat posunovače. Přesouvala květináče sem a tam; v noci to znělo, jako by zešílevší soused nad námi šoupal po linu nábytkem. Občas květináče cinkly o sebe a Mikeš, zvykající mě na budoucí rodnou hrudu na prsou, sebou pokaždé polekaně škubnul. Spát se takhle moc nedá.
Nakonec jsem vypozorovala, že Rozinka z nějakých mě neznámých důvodů stěhuje po poličce květináč s kapradinou. I přenesla jsem ho do rohu parapetu v kuchyni, kde o něj (zatím) přestala jevit zájem. A zajásala jsem, konečně bude v noci klid!
Není. Rózička se vrátila k tomu bytelnému květináči na skříňce. Den ode dne, noc za nocí ho sune stále blíž k okraji. Přemýšlím, zda požádat Vaška, aby i tam vyrobil protirozárkové zábradlíčko. Asi mi nic jiného nezbude. Protože jinak přijdu o svou další oblíbenou kytku.
A Rozárka – zahradnice si pro své hrátky zcela nepochybně okamžitě vybere nějakou jinou.
Ha,ha, ha, Rozárka (cat) je převtělenej drážní posunovač. Buď ráda, že není koloťuk (rofl)
Mně někdo ožral, teda nééé opil ale okousal moji fialovou tořivku. Jeden list přímo opižlanej jak okousaná houska. Nevím ale kdo mi na to chodí, je to brouček nebo kočky,nebo že by přednosta ?
Znáte tořivky? Streptocarpus.Krásně a často kvetou a jsou nádherně vybarvený a celkem nenáročný, zvláště pro ty, kteří dlouhodobým úsilím vypěstovali vlastní rostliny jako suchomilné. (chuckle)
Dočetla jsem se, že streptocarpus pochází z tropických deštných pralesů. Že z něj Jenny dokázala udělat suchomilnou saharovku, jen dále dokazuje, že Jenny je zázračná žena.
Jó, tento zázrak,či spíše přírodní úkaz (rofl) má totiž zalívací disfunkci. (rofl)
Vavíííí,
Rozárka je prostě šikula (y) jelikož já žádné živé kvítí doma nemám tak se naše proužkovaná nemůže realizovat, zato je mistrině světa v obratech na zádech, možná si myslí, že je smetáček a zametá či co (chuckle)
dneska jsem byla přistřihnout Nastěnku na nedělní výstavu a byla bych vděčná za správný výsledek protože mi bojkotuje poslední díl o růstu – všechno je napsané ale prostě se to nepovidlo v listopádě tož tak a jestli se to nepovede ta výstava tak pošlu aj tak a happyend bude příště 🙂
Ano Rozázka je krásný rarášek.
Ve zdejších domě nemáme okenní parapety, takže květináče na nich nemám. Zato mám několik obřích květináčů na zemi a ačkoliv kočky kytky co v nich jsou neokusují (asi jim stčí co je na zahradě), Dixie je s velkou oblibou chodívala zalévat hnojivem. Právě pro velikost květináče měla dostatek prostoru k hrabání, vtlačení prdelky do těsného prostoru a následné způsobné zakrytí. Že při tom rozházela hlínu i kolem, jí bylo fuk. Když jsem jí při činu prvně načapala, nejprve jsem se smála, pak zlobila. Řešila jsem to tak, že jsem hlínu v květináči obalila igelitovým sáčkem. Dixie tam nemohla a chvilku byl klid. Jenže igelit nebyl zrovna parádní (a nechtěla jsem kytky dusit),tak jsem ho vžcy po čase sundala, v domění, že Dixie zapomněla. Jenže sotva kočka zjistila, že jsem jí znovu uvolnila tento zajímavý zvýšený záchůdek, s radostí se k němu vrátila (a já na čas obalovala znovu).
Děkuju vám za milé komentáře. (h)
Eh, milá Hano W, nezmínila jsem Rozárčiny protesty proti živým kytkám: barborku vyhazovala z velké krásné keramické vázy několikrát a já jsem je vracela zprátky. když viděla, že jsem paličatá, hodila na zem vázu.
Etc …. je to příšera strakatá, tak! 🙂
Děkuji moc za palcodržení, zkouška vykonána za B.
Gratuluji juniorce!!!
Gratulujeme!
Vave, ja jsem kytky v baraku zrusila s prichodem Kuliferdy Udatneho. Jeste tak cerstve kytky, ale to musi vaza byt na krbove rimse, ktera je nacpana vecma a krom toho Kuliferda zbytnel a tak vysoko nevyskoci. Kuliferda se ted soustredi na to, ze vyhazuje bezoary a granule na nabytek. Uz mi to lezlo na nervy, tak jsem jeho dva oblibene nabytky potahla na povrchu tenkym neco jako igelitem. Akorat kdyz ocekavame „lepsi“ (chuckle) navstevu, tak to sundam. Onehdy si ovsem ulevil na starozitnou bronzovou psaci soupravu, hned jsem si toho nevsimla a udelala se na tom oskliva zelena skvrna. 😀
Ale Rozarka je vskutku darecek.
„…Den ode dne, noc za nocí ho sune stále blíž k okraji…“
Śmarjá, to mi připomnělo Jámu a kyvadlo!!! Doufám, že nemáš poličku nad postelí (rofl)
Tak krásná Rozárka má úžasného koníčka botanického 😀 A cizí malér nezměrně potěší. Takové manévry se u nás trestají vyhnáním před dům. Plyšáci se schladí a během pěti minut oběhnou domek a hup hup, už jdou dom svým okénkem 😉 Já udělala s plyšáky dohodu. Půlka okna je moje na kytí a druhá půlka je na větrání a kočičí odpočinek. Je to módní výstřelek Míny v posledních 2 měsících. Jinak ji doposud toto místo nezajímalo. Díky paktu o neútočení mám i nějaké neokousané a kvetoucí kytí (inlove)
lidičky tam je krásně (inlove) (sun) svítí naplno, takže je jen slabý mráz (našich ranních mínus jedenáct je nic proti Jizerce – 26 už je docela síla)
Všude je krásně čistě bílo. Mokrý sníh, který obalil každou větvičku, každé oko v plotu, zmrznul a neopadal. V lese bylo úžasně – jen bohužel foťák zůstal doma… Když jsem se kochala (jiskřící sníh na sluníčku, zasněžená příroda) , tak ta bestie (bat) Kosatkovitá na mě udělala přepad ze zálohy – ustála jsem to, ale jen tak tak – 68 kilíček zakousnutých v límci u fleesky se ustává dost těžko (rofl) . Tam řádila – ale doma se šla rovnou zakopat do pelíšku pod lísku a knííííkat na štěnííííky … a pak, obalená bahnem se domáhala vstupu do ložnice. Divila se, že jí byl odepřen…
Xerxová, přávidím!! U nás trošku mrzne na sucho, ale včera také bylo (sun) , tak jsme s Eviko a Waiki vyrazily na Babí lom. Fotky jsou ještě na kartě a nějaký čas si tam pobudou. Za chvíli vyrážíme do Brna na přednášku pana Kolbaby o Islandu, i s jeho nádhernými fotkami.
U nas je taky krasne. 23 stupnu, ale uz druhym dnem mlha jak mliko. Takze kdyz se clovek koukne z okna, tak to vypada jak zadumana zima.
Áno Vave, u mě v práci to už také vypadá jako ve skleníku. Anešek nejraději cyklámen a Scarlettka preferuje kapské fialky. Budu si muset najít práci ještě jednu, protože tady už mně docházejí okna.
zdravím a jak se má Anešek a Scarlettka ?
Napiště o nich něco prosí…….
Míša
Rozárka rozverná – však je to skoro nomen omen (chuckle) … Vave, prochechtala jsem se celým článkem, no já vím že to možná naživo až tak vtipné není, ale třeba já se kochám i lupárnami kožichů a zlobit se na ně prostě nedokážu (h)
jinak mám jediný kaktus, a ten ještě bydlí na knihovně, kam (zatím) nemůžou (chuckle)
O.T. Vave, prosím promiˇn, ale synek se o mne hezky stará, tak bych mu ráda taky pomohla: nejste někdo odborník na reformu penzijního systému? Patří mezi ty, co se budou muset rozhodnout.
Mimochodem by to byl skvělej Rozhledník – rozhodně se to netýká jen mne.
A ještě – tady byly pěkný a zajímavý články, když jsem chyběla. Pomalu dočítám 🙂
Eh, Zuzanko, je mi líto, ale zklamu Tě. Tohle jde trochu mimo mě. Snad se někdo najde.
Nejsem odborník na reformu penzijního systému – jen jsem zachytila, že snad budou mít děti možnost posílat část příspěvku na důchodové pojištění nikoliv do systému, ale přímo na účet svých rodičů. Tak jsem upozornila potomky, že už se těším. (chuckle)
Včera jsem nestačila napsat, tak dnes mávám a zdravím – je prima, že už jsi doma a na značce (y) – samozřejmě z tělocviku jsi zatím omluvená! (h)
Už mááám 🙂 já věděla, že se někdo najde.
Jinak abych nebyla jak tajemnej hrad v Karpatech: měla jsem velkou plicní embolii. Ještě sem tam drobný přidržení palce uvítám. Na pražení určitě nebudu, dál podle vývoje 😛
aneb jak prý pravil pan primář : Kdyby paní neměla takovou fyzičku (nod) … tak nepřežila… (shake)
Takže – díky všem těm kilákům a Jizerkám a Krkonoším a Laponsku a…. dalším a dalším cestám a cestičkám, že Zaně vlastně pomohly.
A doufám, že brzy zase budou pomáhat (wave)
Hele – a to pražení třeba v rámci procházek… 😉 opatrně, pomalu, na chvilku… Já vím, dostanu (punch) že provokuju (chuckle)
To je tak bezva, že tě čtu a ty se už kurýruješ doma 🙂 (sun) To víš, že na tebe myslím každý den. A na Půa a na Veram. MOC (h) (h) (h)
Zano, drzim palce nadale. Bud opatrna. Ale verim, ze uz te to asi musi otravovat, pri tvych toulavych nohach. (h)
Zano,to je fakt zázrak,že sa tak rýchlo zotavuješ.Mo a moc sa teším,palce priebežne naďalej držím všetkým,hlavne Tebe,Pú-ovi/No to je teda tvar a asi uplne nesprávne/ a Veram a všetkým potrebným.Ako vidím tie vaše zvery vedia byť brutálne zvery,ale milé.
P.S.prvý raz sa mi objavila pomôcka pri sčítavaní.Aj Vám sa zobrazuje?
Podle mě je ten tvar naprosto správně, ale co já vím … já měl z češtiny kouli.
Držím (y)
A ty to Zano neuspěchej! Opatuně! Jak kdysi říkala sestra.
Zano,ještě jednou vítěj zpět. Ale – kde se proboha u tebe vzala plicní embolii, vždyď právě ty musíš mít plíce jako měchy???? Tak ať už se tohle nikdy neopakuje.
Zano, prosím, šetři se ! Jsem moc ráda,že už můžeš být doma. Moc jsem na Tebe myslela,přeji jen a jen zdraví !!!!! (inlove) (h)
Zano, tak já stále ještě držím (y) , ale stejně jsi velká 1, že jsi něco tak hrozného zvládla.
Xerxové díky (f) , že nás informovala, jak s Tebou je.
Proboha, jen to ne! Jak se s tím jednou začne, nesmí se přestat a vklady nejsou pojištěny, čili pokud fond zkrachuje, tak smůla! Když už, tak nějaký slušný spořicí účet, nejlépe ve Švýcarské bance, protože v Klausistánu není spolehlivé absolutně nic.
Hi, hi, vím že to bude vypadat jako škodolibost, ale Rozárčiny zahradnické aktivity jsou veselé. Náš kocour si naštěstí kytek doma nevšímá, asi proto, že venku má rostlinstva dost a dost.
Dnes jsem v Globusu kupovala semínka (že už by mě svrběly prsty?) a viděla jsem na stojanech se sáčky se semeny i tři speciální druhy trav na zasetí. Měli zvlášť pro psy, pro kočky a pro králíky. Není to cesta jak Rozárce, Zigimu a jim podobným zahradníčkům umožnit botanické vybití energie?
osení těm svejm pěstuju v práci, doma by ani nevyklíčilo….koupila jsem v sobotu kočičí trávu, aby měli co okusovat,dneska je z toho no – sazenice do Wimbledonu,jak je to zkrácený a takovej to byl pěknej orostlej trs….
Taky podvod! Pár zrníček za bůhví kolik a přitom je to obyčejný ječmen! Stačí sehnat nějakého zemědělce a za cenu malinkého pytlíku dostanete minimálně kilo!
Milá Alex (inlove) , to se Ti to směje, když to doma nemáš! (whew)
Moje kočenky mají dva truhlíky šáchoru, mají ho radši než tu kočičí trávu, kterou jim občas koupím – ovšem u nás v OBI za ni chtějí i 180 Kč, to je dost silný kafe. 🙁
A včera večer řádila, jako by věděla, co jsem napsala, a chtěla dokázat, že to je jen slabý odvar. Tu kytku na skříňce začala sunout tak, že si lehne na bok, nožky zapře o zeď a vyklene záda a kytka jede a jede … ale ona nic přece nic, ona se jen tak trošíčku protahuje. Je to děsný číslo a jak na ni zvýším hlas, kroutí se jak bajadéra a mruká sladce, že se musím smát. Pak do mě ducne a běží pryč a běží jako holka! vážně, nožky do stran, no prostě dárek nad dárky, tahle porce Rozárky. (chuckle) (h)
v OBI Pardubice přes léto 65 z akvětináček s kočičí trávou,teď v zimě 130,- (punch) celý OBI…tak pěstuju osení, to mi ze Zoohitu pošlou pytlík za 45 kaček a mám to na 3 x… šáchor je super, jde krásně lámat..takže ho moje milá zviřátka za hodinu oddělaj, toho je pro ně škoda. ;(
Alenko 🙂 třeba má Róza něco proti kytkám obecně. Třeba preferuje kaktusy! 😀 máváme a zdravíme tuze ačkoliv krapet vymrzle.
Že bych si pozval Rozárku k sobě do bytu? Obdržel jsem k vánocům jakýsi bonaioidní kaktus a jsem z něj opravdu nadšený … takový zásah shůry …
… zásah shůry dolů… 😉 (blush) (angel)
Ještě když jsme bydleli v paneláku, jeho kocouří výsost Kalíšek způsobně seděl na skříňce mezi šáchorem a velikou dracénou. Nevinnost sama. (angel) Jen jsem se otočila, křáááp! Dracéna na zemi. Kocouřovi jsem vynadala tak, že to museli slyšet sousedi přes několik pater… Vrátila jsem kytku i vysypanou hlínu do květináče a vše znova na skříňku. Kocour na mě udělal „psí“ oči, vyskočil zpátky nahoru a začal ožírat šáchor. Pochválila jsem ho, jak je hodný, že už si dracény nevšímá. Jen jsem se otočila… Akorát že druhé kolo už nepřežil ani květináč. Kocour přežil, i když jsem ho v prvé chvíli chtěla roztrhnout.
Ach jo, nějak se to (ono) smazalo…
Vave, zvedla jsi mi náladu, díky 🙂
To jsem moc ráda, milá Zano. (inlove) (hug)
Jo kytky… Kytky? Už zase jsem je nezalila. U nás kytky netýrá domácí zvěř. Na to stačím sama. Bára nikdy nepovalí ani neposune květináč schválně. Vždycky je to jenom nehoda – rozběhnutých 38 kg se na laminátové podlaze ne vždy ubrzdí včas a rozmávanej labradoří ocas má slušnej švuňk.
A Prašivka? Prašivka používá kytky jako úkryt v džungli. A když si vyskočí na parapet, pohybuje se dost šikovně a neposunuje.
Poslední, co shodila byla jen ledabyle obraná hovězí kost z polívky. Ovšem Bára byla v pohotovosti a v rámci spravedlnosti, bo krást se nemá a každou zlodějnu je třeba potrestat, na syčení a prskání nedbala, kost kočce odebrala a odnesla si ji na pelíšek, kde ji zpracovala dočista do čista.
Hmm – kytky. Kytky!! Tak to začíná být u nás nedostatkové zboží. Tuhle jsme si z Ikea přivezly dvě malé juky a dali je k Terce do pokoje s tím, že tam má Zikmund zakázáno šmějdit. No jo, jenže se zapomnělo zavřít a teď má Terka v květináči dva samorosty, jimž z temene trčí dva zbytky listů. A tak byly hezké.
Pokojové fialky jsem se už přestala snažit pěstovat (a že se mi kdysy dařily!), teď už přežívá jenom blázen a ibišek. No – aspoň ušetřím za vodu na zalívání (chuckle) .
Jinak Ziki je v noci velmi pracovitý a asi se touží stát posunovačem (wasntme) – tak usilovně posunuje vším, co je na stole, židli, okně, … až to skončí na zemi. Tam je to už nezajímavé, tudíž opuštěné a ráno se po tom moc dobře šlape bosíma nohama.
Ještě nepřišel na to, jak je bezvadné poslat v noci pinpongáč po dřevěných schodech dolů, tudíž stále žije. (rofl)
on na to přijde…. (rofl)
Utěšuje mne jenom to, že míčků máme omezený počet (pět, protože jeden si už stačil za těch pár dnů zašantročit) a neumí je vynést nahoru. Takže pokud je nechám dole … bohužel je možné, že je nahoru vynese Brooke … no ale pět spuštěných pinponkáčů za noc snad ještě vydržíme, horší byly ty plechové misky
golfáče taky pěkně rachtaj (chuckle)
Na co si stěžuješ? Já jsem ondy šlápla bosou nohou do.. no do toho co tam štěně zanechalo a málem jsem se zabila, když jsem se po patě drala do koupelny a na druhé noze mi viselo rozdováděné štěně. Hlína se mi jeví velice přijatelná.
… tudíž ještě žije … (rofl) se picnu, Ygo !
náš Honásek zase takhle “ miluje “ manželův ibišek.
Máme ho zavřený v ložnici a často Honáse přistihneme, kterak sedí u komody na které je postavený ibišek a zamilovaně na něj hledí.
V nestřežené chvíli se na něj vrhá a okouše mu listy.
Takhle jsem tak jednou zakoupila před vánoci živou vánoční hvězdu. Umístila jí na stůl v kuchyni a věnovala se vybalování nákupu. Najednou koukám hvězdě upadl lísteček, za chvíli druhý, třetí.
Vrtalo mi to hlavou, proboha proč jí tak závratně rychle opadávají listy.
Po chvíli zahlédnu Honáse prchajícího z kuchyně a z pusy mu čouhá lístek z vánoční hvězdy.
No abych to zkrátila, máme už pár let hvězdu jen umělou.
A moc dávám pozor co za kytky máme doma. Honás žere vše.
Míša
živá je jedovatá..tak bacha..
Náš Brášulka v kytkách nejraději spí zavěšen v truhlíku truhlík. My v noci neposunujeme, my v noci couráme střešním oknem v ložnici. Každý zvlášť, najednou dvě kočky do okna nevskočí. Cesta ven se u nás oznamuje drásáním tapety – tedy jejího zbytku – pod oknem. Kočka jest vypuštěna, já usnu a sotva zaberu jde další.
Cesta zpět je oznamována každým aktérem jinak: Princezna buší do okna a ťapká okolo, Brášulka škrábe okno ( zdaleka nejhorší vzbuzení ) a Batman úpěnlivě kňourá. Je – li aktér mokr, vezme to přes moji postel a část vody zanechá na mé dece. Do toho courá a funí Majda, občas jen tak z radosti ze života nějakou kočičku prožene. Někdy je člověk rád, že je ráno.
Proč jí ty kytky nepostavíš na zem? Na noc (chuckle) nojo,akční želvina, mám doma dvě a v kombinaci s MK (Malej Koček) je to dost psycho…. (whew)
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Tak nějak jsem ráda, že nemám doma Rozárku … (chuckle)
Alespoň máte doma veselo (wave)
Xerxová,nerouhej se, nebo se na tebe CD zaměří 😉
bohužel (nebo bohudík (chuckle) ) u nás kočinda být nemůže. Opravdu bych ji neuměla mít doma v jedné zasíťované místnosti… a já jsem člověk, který má od jaro do podzima všude otevřeno do zahrady…
Zahrada je velká, z druhé strany je „vesnice“ – ale na straně druhé je hlavní silnice s neustálým provozem aut a autobusů… Na to nervy nemám… těch placatých bývalých koček už tam bylo k vidění dost…
Důvod druhý a taky závažný – dědův lovečák Riček je sice hodně starý, skoro slepý, úplně hluchý… ale kotě by zlikvidoval rychle… Protože on je opravdu ostrý…
Vave, šikovnou kočenku Ti CD přidělila jen co je pravda 😀 .
Malé OT: prosím o držení (y) (y) . Juniorka dělá dnes zkoušku z imunologie. Děkuji všem moc
Držím zpoza Velké louže, to platí dvojnásob 🙂 .
to zvládne (nod) Určitě (nod)
Držímeeee (y) já i těch mejch 7 (cat)
Epulko (inlove) , držím! (y) (h) (y)
To zvládne…. (y) (y) (y)
Držím taky!
taky držím!!!! (y) (y) (y) (y) (h)