PTÁCI: Manželství v kleci

Když manželé L. přišli o pejska, bylo to samozřejmě smutné. Pejsek Bára byl milován i milující, jak už to bývá, když děti vyrostou a vyrazej‘ do světa. Co teď pořídIt jiného? Jiného psa, jakého? I my jsme k manželům L. přijeli s naší českou strakatou slečnou Bony, ta jim předvedla na zahradě, jak umí zřídit zahrádku levně a definitivně… Takže psa zatím ne. Ale doma smutno.

 

Tak pořídili klec, přímo velkoklec, do ní chlapečka Olíka. Jedináček, znáte to, hned ho začali rozmazlovat, nakupovat mlsíky… Věříte, že i papoušek se může přežrat? Tak přesně tohle se stalo, Olík se cpal lahůdkovými tyčinkami, až z něj byla tlustá slepice, co sotva funí. „Je ňákej nemocnej“, povídá páníček. „Ani nelítá, jen sedí a chrní i přes den, div nechrápe.“ Tak akce – co na to chovatel? Jednoduchá rada – necpěte ho tolik!

A aby mu nebylo smutno, tak za chvilku na to pořídili holčičku Žofku. Oba rodu Agapurnis. Myslíte si, že ptáci jsou jenom uječené chomáče peří? Tak to je opravdu omyl. Jejich sociální svět je bohatý, stejně jako repertoár zvuků.

Mládež si na sebe chvilku zvykala a pak se ukázalo, kdo je doma, pardon v kleci, vlastně pánem. Holčička Žofka je menší, světlejší a jako holka si světa patřičně užívá. S nějakými gender trendy na ní nechoďte, ona je totiž spokojená se svou rolí menšího, slabšího a tedy utlačovaného tvora.

 

 

Začíná to tím, že Olík si vybere nějakou tyčku za bidýlko. Žofka si taky vybere nějakou tyčku za bidýlko a v zápětí dospěje k závěru, že ta její tyčka, to je tedy pěkně blbá tyčka, nebo spíš ta Olíkova tyčka bude určitě lepší. Tak to vyřeší tím, že se k Olíkovi prostě přidá. Na kraj tyčky, jenže tyčka je jen pro jednoho. Tak Žofka natřese peříčka, aby byla větší, a Olík kousek uhne.

Žofka si přešlápne, natřese peříčka, aby byla větší. Olík uhne a pak buď spadne, ale to jen zřídka, nebo popoletí na jinou tyčku. Žofka se usadí uprostřed, spokojeně se rozhlíží, jestli všichni vidí, že je na té nejlepší ze všech tyček a pokud se jí opravdu dostane ujištění od páníčků, že je moc šikovná a hodná holka, spokojeně se rozcabí. No a pak se rozhlídne a dospěje k závěru, že i tahle tyčka je docela blbá tyčka a že ten Olík má nejspíš lepší. Tak se zas k Olíkovi přidá, ten zas kousek uhne, Žofka zas natřese peří, aby byla větší…

Nejdřív měli páníčci pocit, že ptáčci strádají, tak přidávali další a další tyčky, ale pozorováním dospěli k závěru, že bude lepší zas pár tyček ubrat, aby si Olík nenatloukl, když z nějaké padá. Tak našli ten správný počet a už další bidýlka přidávat nemusejí, protože je to pořád to samé – ten mizera Olík si prostě vždycky zabere to lepší bidýlko a chudák Žofka se svých práv musí domoci sama.

 

 

Šťastnou chvílí v kleci je jídlo. Čím větší kus ovoce se do klece umístí, tím víc se kolem něho chudák malá Žofka naběhá. Proč? No tušíte správně, mizera Olík má určitě před zobákem ten šťavnatější kus a tak se Žofka musí natřást, aby byla větší, popolézt po bidýlku, aby Olík kousek uhnul… Někdy Žofce docela stačí, když provede potravinářskou kontrolu přímu v Olíkově zobáku – to by bylo, aby na malou holčičku lepší sousto nezbylo!

Pokud se Žofka nehašteří, vládne v kleci idylka. Oba si navzájem obírají peříčka na krku, na temeni hlaviček, kolem zobáčků a obíraný slastně mhouří očíčka a nastavuje se. Za pár minut se role proměňují, obíraný se stane obírajícím. Ale běda, když to Žofku přestane bavit – přátelské povrkávání se změní v nepřátelský výkřik a Žofka poletuje po kleci jak zjančená duha. Olík sedí na bidýlku, rozčileně se kýve a musí počkat, až to milostivou přejde.

Sezení na bidýlkách nad sebou samozřejmě přináší nečekané nástrahy, třeba v podobě gravitace. Zákon padajícího ho…, znáte, ne? No a malé Žofce tuhle kousek přistál na hlavičce. Vypadala jak carevna, s chocholíkem bobku na hlavičce. To Olíka iritovalo, tak se pořád snažil Žofku ozobat, to zas Žofku rozlítilo, neměla chuť se cicmat a trvalo to celý den, než se Olíkovi podařilo Žofku té ozdoby zbavit.

 

 

Papoušci v domácnosti s vámi žijí, na televizi zapomeňte, ta jen kulisou k jejich povídání. To samé platí o návštěvách. Tuhle dorazil syn manželů L. a vyprávěl. Papouškům to přišlo málo zajímavé, tak ho začali překřikovat, až se mladý muž naštval a přehodil jim přes klec deku. A byl chvíli klid, úlevné ticho.

Nojo, jenže to neznáte papoušky – Olík záhy přišel na to, že to nebyla deka na dobrou noc, ale zlomyslný pokus ho umlčet, tak začal do deky dloubat, tahat jí mezi drátky klece, až se mu podařilo jí shodit. Juk, dva vítězné zobáky se přidaly ke konverzaci.

I uspávat papoušky se musí umět. Na jaře se do klece chystá snášecí budka, to bude slávy, jestli se podaří vyvést mladé!

 

 

 

Aktualizováno: 14.12.2011 — 19:59

85 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Jééé, ty jsou krásnýýýýý (clap) (clap) (tvůj Fishbone taky není špatnej, ale ta matika…. :* )

    2. Moc hezké pernícky – jak tvoje, tak Markovi … akorát ten hríbek – Jenda tvrdil, ze vypadá, jako kdyby na nej upadl pouzitý papírový kapesnícek (fubar) … ale bych chtela videt, jak by zdobil on (chuckle)

      1. 😀 Je fakt, že jsem váhala, jestli ho nemám radši umejt, ale pak jsem si řekla – škoda polevy (chuckle) Jsem patla, co nadělám.

    3. Hezké perníčky vás obou. Ale Makovo zdobení zaslouží extra pochvalu. Tedy, ne že bych těm rovnicím rozuměla, ale jsou „čitelné“ a to při zdobení s bílkovou polevou není zase tak snadné, kreslit detailně. Už jsem se dříve zmínila o tom, že s českými děvčaty pečeme perníčky každý rok. Letos jsme je pekly v neděli, z 6 násobného množství. Začaly jsme v deset dopoledne, skončily v šest večer – perníčků byla pěkná hromada. Parádily jsme pak jen poslední hodinu, potom už jsme toho měly všechny dost a rozebraly jsme si perníčky na pozdější zdobení každá doma. Ale byl to zase moc fajn den.

  1. “ dva vítězné zobáky se přidaly ke konverzaci.“ (rofl) (clap)
    Já se (už jsem se přiznávala) bohužel ptáků bojím, ale čte se mi o nich krásně :*

  2. POZOR, POZOR, POZOR!!!
    Zpráva z ČT 24: připravte se na výbuch Katly! Takže pokud se v nejbližších dnech chystáte kamkoli vyrazit, ať už autem, nebo hlavně letecky, zůstaňte raději doma, nemuseli byste se vrátit! Sopečný prach na silnici klouže hůř, než náledí a po výbuchu budou mít letadla v celé Evropě na dlouho general stop!

    1. No, ještě nevybuchla a už to dneska stálo za houby!
      Po cca 450 dnešních ujetých km toho mám plné zuby! Náledí, déšť, sníh, sucho, spousta debilů……. všechno jsem si vystřídala.

      1. Městská část Praha 8 ,,ztratila“ sto počítačů, poskytnutých jako sponzorský dar školám v tomto obvodu. Odpovědní činitelé se pouze debilně šklebí a ,,o ničem nevědí“! Pochopitelně, (jako obvykle), jde o členy ODS! (Závěr ať si udělá každý sám).

  3. Milá Zdeno, ptačí příběh mě nepřekvapil – dokud jsem je mít mohla, chovali jsme jich dost a tak je znám 🙂 , ale jako obvykle jsem si vychutnala tvůj literární styl – popravdě jsemn se smála jak blázen. (inlove)

    …S nějakými gender trendy na ni nechoďte, ona je totiž spokojená se svou rolí menšího, slabšího a tedy utlačovaného tvora… (rofl)

  4. Nikdy jsem ptáčky v klícce neměla, jenom na zahradě a v lese. Tady jsou spousty řvoucích strak které mi vždycky honily kočenky. A řvoucí spousty racků, teda ne takových těch pražských pidiracků, ale těch obrovských, asi se jmenují jinak a ne racek. Mohla (a měla) bych to vyhledat na internetu, ale to až jindy.

    Jednou jsme byli s tatínkem za nějakým pánem v jeho dílně a ten měl mluvicí kavku. Byla rozkošná jak si tak ťapkala po jeho pracovním stole a stále něco komentovala. Hodila se mi do mých dětských fantasií jako malý opeřený človíček.

    Moje sestra a můj bratr měli andulky. A když jsem sestru navštívila divila jsem se co ti drobečkové nadělají rámusu, připadalo mi dokonce že straky jsou vlastně tiché. Asi to bylo tím že anduláci řvali doma v místnosti na rozdíl od těch strak.
    Ve smajlících není žádná ptíca, jak je tohle možné. Že by diskriminace?

    1. Jde o racka mořského. A s tím honěním to bylo jak? Honily kočky ptáčky, nebo ptáčci kočky? Náš Ferdík ptáčky miloval, ale jak se za oknem objevila straka, začal se okamžitě tvářit, že tam nic zajímavého není. (Nejspíš někdy po nějaké vyjel a dostal na pamětnou).

    2. Jojo, je to tak, racci chechtaví, takoví ti co se dají krmit na Vltavě, jsou mezi racky mrňousci. Většina ostatních racků, mořských, stříbřitých a tak dále, je ohromná, takoví bílí orli 🙂

  5. Fťáci nebo lidi, ty vztahy jsou furt stejný. 🙂 A těším se na pokračování okolo snášecí budky.

    1. já se taky válím, ale smíchy u compu nad těmi pozicemi 🙂 vytrvalá kočička a wellmi ladná 😀

  6. Když můj tatínek vydal zákaz psa v pražském bytě, nejprve mi pořídili rybička a poté zebřičky. Nějak mne ti ptáci nenadchli, holt neměli chlupy. V dospělosti bych uvítala něco velkého ne v kleci, ale po příchodu koček a psů pochopitelně i tato představa vzala za své. Na rozdíl od touhy mít koně tahle nijak nebolela

  7. To, že ten druhý má lepší bidýlko, lepší kus žvance- to není dáno papouškům, ale všem živým tvorům. Pokud jsme měli víc než jednoho psa, vždy měl „ten druhý“ něco lepšího. A řekla bych, že u lidí to není jiné. Snad jen Robinson…
    Jinak papiouši jsou krásní, ale poněkud hluční. Radši obětuji zahradu, přece jen jsem „homo kynologicus“ (díky Jarko F.)

  8. Andulky mě provázely celým životem, až jsme místo poslední andulky koupila kanárka- a toho umořila Polárka svou vytrvalou pozorností. Jen s ena něj chodila vytrvale dívat. Tudíž jsem se zařekla, že ptačí klec bude odložena do garáže k dalším svědkům naší minulosti. Kočku asi musíme mít, bydlíme blízko pole a myší je tu jak dobrejch.

  9. Milá Vave, gratuluji ke šťastnému konci a konečnému nálezu kočičkami zašantočeného ovladače. Jistě nebylo snadné převzít roli bezdomovce a hrabat v kontejneru, ale tvoje oběť přinesla kýžený výsledek.

    Ne že bych stále něco nehledala už dříve než vešly do mého života drahé sestřičky Daisy a Tindra. Ale poslední dva roky se hledání tak zintenzivnělo že vlastně nic jiného nedělám než že hledám a to ve dne v noci. Z některých případů se staly případy beznadějně neřešitelné. Ale neříkejme nikdy nikdy. Pidimalinko naděje k vyřešení tu vždycky je. Měli jsme kočičky a kocourky téměř od začátku našeho pobytu ve Švédsku. Ale tohle je tornádo a ne kočenky. Všichni mí kočičáci běhali venku. Tohle jsou mé první kočičky, které ven nesmí. Přičítám jejich přebytek energie tomu faktu. Asi se musím smířit s tím že už do konce života budu pátrat po ztracených věcech. A to z vlastního i kočičího přičinění. 😉

    1. :@ Tohle je opravdu k vzteku. Já píši příspěvek pod článek a během psaní se něco stane a když příspěvek odešlu skončí pod jiným článkem. Vždycky během psaní se mi text jako odsune a já jej musím vracet zpět abych mohla pokračovat ve psaní. Asi se něco stane v tom momentě. To není po prvé co příspěvek „přeskočí“ pod jiný článek. Máte někdo pro to nějaké vysvětlení? Je to dost iritující, když člověk zjistí že přes něco nemá kontrolu. To se v životě stává, ale zrovna tady bych tu kontrolu měla mít. Si myslím… (envy) :@

      1. Zkuste přejít na Firefox. (umí mnohem lépe blokovat reklamy). Bohužel poslední dobou je server jaksi líný.

          1. A kterou verzi? já jsem zůstal u trojky a spokojenost. můj známý neprozřetelně upgradoval a pak se horko těžko na trojku vracel. A je také potřeba nainstalovat tyto doplňky: Adblock, flashblock, NoScript a hlavně Better Privacy (likvidace obr svinstva jménem LSO cookies). Dále je velmi vhodné nastavit anonymní prohlížení, zakázat historii a cookies ponechat jen do ukončení běhu aplikace, což znamená, že jakmile se FF uzavře, tak se všechno tohle svinstvo vymaže.

  10. Jako dítě jsem toužila po papouškovi či andulce, ale nějak jsem asi promeškala ten správný čes – nebo teprve přijde? U CD jedna nikdy neví, co přijde. (chuckle)
    Krásné povídání, milá Zdeno (inlove) . A papoušci jsou nádherní. (y)
    Přeju všem krásný den. (h)

  11. Milá Zdeno, moc hezky napsané a tu potěchu z papoušků tvým přátelům přeji. A vůbec nepochybuji, že je s nimi lepší zábava, než koukáním na TV. Papoušky jsem nikdy neměla, ale s naší andulkou byla také legrace.

          1. Bys viděla tu zábavu a veselí, když si v posilovně vytáhneš osušku a z ní vypadne hádě, které jsi už měsíc postrádala (stalo se to příteli mé neteře) – to si okolostojící hnedle střihli odzemek

          2. Já si zase nedovedu představit hada, jako domácí zvíře, i když ochočená kobra královská, hlídající byt (v Thajsku častý úkaz) by nebyla od věci. Jen by mne zajímalo, kolik bych za takovéhoto hlídače dostal, když by ctihodný pan zloděj, shánějící obživu, byl při přátelské návštěvě uštknut. (devil)

          1. Ale no tak… Že jste při výběru životního partnera neměla stoprocentně šťastnou ruku je čí chyba? A rozvod snad není tak velký problém; horší je si při dalším pokusu nevlézt z deště pod (děravý) okap. Já si na svou lepší polovičku sice zcela svobodně můžu, ale absolutně nehodlám stěžovat, nemám totiž důvod. (inlove) :*

            1. A jéje! Co takhle vzít to jako legraci nebo pokus o vtip? To by nešlo?
              No, asi u některých zapšklých ne!

              1. Klídek, mě to došlo. Jenom nevím, co s tou zapšklostí pořád máte. Ježíšek už mi parkuje před barákem, děravý zub nebolí a že krade každý, kdo má ruce? Detail, už jsme si zvykli, že? A že bude hůř také nevadí, hlavně že vládne bolševik té ,,jedině správné“ barvy! Ty dva roky, pokud nebouchne Vesuv, nebo Yelowstone, to jakž takž přežijeme a pak (snad) bude líp.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN