Teda z popelnice jsem ještě nic nelovila, ale z koše často. Sem tam tam něco blbě hodim já, ale co máme doma Rysíka … Občas si tu tak na zvířetníku čtu a říkám si, že máme Rysíka místo zviřátek. Mnozí lidé v majetku psa mají stopy od zubů na kde čem. My je máme třeba i na dálkovém ovladači k televizi, ale nejsou to otisky zubů psích. Tříděný odpad taky roznáší po celém bytě. Plasty necupuje, ale od té doby, co se naučil zacházet s nůžkami, funguje jako skartovačka toho papírového. Velice rychle jsem mu vysvětlila, že stříhat smí jen vlastní papíry a obrázky a to, co je v tříděném odpadu. Zakazovat stříhat a schovávat nůžky by nepomohlo, pomůže vymezit hřiště. Několikrát jsem si říkala, že by takové srovnání dítě versus zvíře stálo za článek, ale nějak není čas na soustředěnější psaní. Mám pro zvířetník rozepsané cca tři články. Jeden ručně v sešitě, který je kdo ví kde, druhý ve starém notebooku MLP, který už v podstatě nefunguje a třetí v mém starém počítači, který taky nefunguje …
Tak půjdu péct ty perníčky nebo ne? Jenže ráno musím řídit, vezu děti k doktorce, tak bych trochu spát měla.

Nestíham,nestíham!!-Ale zachytila som Myškine narodky-prajem všetko najlepšie a žiadne právidím-hnusne závidím myšátkam tak skvelu pančelku.nezachytila som,že sa posielajú Pú-ovi rozprávky-ja naďalej držím palce a občas hodím i modlitbičku.No a to Švédsko-ľutujem Velkou kočku-lenže tu to nie je nič moc-šedavo,vlhko.
A to najdôležitejšie zajtra cestujem do Brna na také naše predčasné Vianoce a milá YGO žiadne brnenie,učite bude v lednu a ja tam nebudem….

Tak teď ta slíbená popelářská tragická:
Loni ve čtvrtek před dovolenou jsem cestou z práce vyzvedávala tři služební mobily za body s tím, že si do jednoho na místě nechám přetáhnout data ze starého a ty dva další přinesu ráno do práce. Jsa si vědoma toho, že poslední den před dovolenou je těžké udržet správnou myšlenku, směr i cíl (abych ocitovala sama sebe), připravila jsem si igelitku s novými mobily do chodbičky k botám.
A zde se názory zúčastněných rozcházejí. Vašek tvrdí, že je to moje vina, že sama si tašku připravila, sama vyhodila. Já si pro změnu myslím, že je to moje vina, protože jsem tašku připravila tak, jako připravuju odpadky na vyhození. A Vašek odchází do práce dřív než já. Ovšem kdo si skutečně vzorně splnil úklidovou povinnost, to se asi nikdy nedozvím.
Jisté je to, že jsem dojela do práce bez mobilů – a hned jsem se pro ně vrátila domů. Kde nebyly. A nebyly ani v kontejneru, neboť pátek je u nás popelářským dnem.
Když jsem otevřela víko a civěla do prázdného kontejneru, pochopila jsem do hloubi duše, jak musí být bezdomovci, kterého někdo předběhl.
Tož tak nás život učí, že ne vždycky se v popelnici poklad najde, ale když ano, je to radost převeliká. 🙂

Děkuju vám za pěknou a živou diskusi u popelnic a přeju vám pěkné odpoledne. (h)

Je to k vědomostem, takže není O.T. – potřebuju někoho, kdo mě donutí (flex) napsat tu seminárku, kterou odkládám už dva měsíce a furt je něco důležitějšího. Teda tak, popisná část je hotová, to jsem se dokopala sama. Ale to počítání, kdy vlastně ani nevím, co mám počítat a kde vezmu ty hodnoty, který mám počítat, a taky podle čeho to mám počítat a co kam dosadit. Buďte na mě zlí a dejte příkaz, prosím. Na titulní stranu jsem si napsala zítřejší datum, jako k odevzdání (abych neodevzdávala jako poslední, v pondělí těsně před půlnocí) .
Zodpovědně prohlašuju, že čím víckrát je jedna těhotná, tím mohutněji chcípají buňky mozkové. Zdroj: vlastní pozorování

(call) POZOR, POZOR HLÁSÁNÍ. (call)

😡 Dnes má narozeniny Myš, Myšička. Přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡

(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_13_2011#Mysnar_2011.jpg (f)

To jsem ráda, že se Ti podařilo zachránit ovládač i když trochu ponižujícím způsobem. 😀

Naše Dixie byla také přebornice ve shazování věcí – převážně v ložnici z nočního stolku nebo prádelníku. Měla to promyšlené. Vyskočila na prádelník a pak systematicky začala pacičkou shazovat volně ležící věci na zem. Hlavně brzy po ránu nám tím sdělovala, že už příliš dlouho spíme. Když neuspěla s první shozením (sice nás vzbudila, ale byla jen okřiknuta), pokračovala tak dlouho, dokud jeden z nás z té postele nevystřelil. Dixie pak jen s počitem vítězství blaženě zavrkala, zvedla ocas, třela se nám o nohy a vůbec si nevyčítala, že nás vytáhla z postele dříve, než jsme zamyšleli. Smoky tuto hru ovládá také, ale není v ní tolik důsledná. Pozornosti po ránu se domáhá spíše hlasově (mňouká, že chce pustit ven na zahradu). Naštěstí v ložnici není „záchytná popelnice“, ale shozená věc se občas zakutálela pod prádelník, nebo zapadla za něj. Takže manžel musel často před odchodem do práce nejprve z pod prádelníku vylovit svazek klíčů, náramkové hodinky nebo peněženku. A že to nedělal s úsměvem na tváři je vám snad jasné. Dixie také velice žárlila na telefon. Ten je v kuchyni v rohu pracovní linky. Jakmile jeden z nás zvedl sluchátko a začal hovořit, kočka byla v momentě na lince a najednou měla děsnou potřebu se mazlit. Čumáčkem se otírala hovořícímu o tvář, šťouchala do telefonu, předla na plné obrátky a – a velice často se jí podařilo při tomhle tanečku lásky ťápnout na číselnici a hovor přerušit. Museli jsme přes telefon dávat krabici.