Mimo pokoje po synáčkovi jsem podědila i jeho popelnici, tedy velký uzavřený odpadkový koš s víkem. Víko je trvale zastrčené v rohu pod stolem, aby nepřekáželo, protože do popelnice potřebuji neustále odhazovat papírky, kapesníky, nitě, ústřižky látek, chomáčky kočičích chlupů a další běžný suchý domácí odpad). Popelnice stojí pod stolem, ale ne tak úplně, neboť hlubšímu zasunutí brání šicí stolek.
Onehdy probíhala nad ránem kočičí honička (samozřejmě to bylo v sobotu), v polospánku slyším žuch žuch bác. Než rozsvítím, abych účinněji seřvala košky, pokouším se fixovat, že se – až bude skutečné ráno – musím podívat, co to do koše vlastně spadlo. Jsem poměrně ostražitá od doby, kdy mi Bertík shodil do popelnice hodinky a já jsem na to včas nepřišla a pak jsem zběsile sháněla ty samé, neboť to byl dárek od děvčat v práci.
Kupodivu jsem myšlénku udržela a ráno vylovila z koše dva časopisy. A nejen to, kočičí částečný úklid mého stolu mě donutil k malému meditativnímu zastavení se nad věcmi, o kterých jsem si během pár uplynulých dnů řekla, že je nezbytně musím mít po ruce, a které vůbec nebylo zapotřebí po ruce mít. Následkem čehož jsem se pustila do úklidu a pak do vaření a když bylo hotovo, sedla jsem si k šití s tím, že si k tomu pustím nějaký ten dokument.
Ole ouha! Černá televizní ovladačka sice ležela na stole, ale světle šedá od set top boxu nikoli. Kdybych byla před tím neuklízela, byla bych klidná; ovladačka by mohla ležet v libovolné archeologické vrstvě. Jelikož ale bylo čerstvě uklizeno, bylo nasnadě, co se stalo: kočičáci shodili do popelnice nejen časopisy, ale i ovladačku, a já jsem ji přehlídla, když jsem obsah popelnice vysypala do velkého pytle, přidala tam papíry a kartony z malé vybalené krabice a Vašek to všechno i s ostatním odpadem odnesl ven do kontejneru.
Vzala jsem si bundu a šla zachraňovat ovladačku. Náš odpad jsem identifikovala hned v prvním kontejneru, který jsem otevřela. Problém byl v tom, že ten pytel byl rozvrtaný a obsah poházený po kontejneru od bezdomovce, který zrovna prozkoumával další ze sousedních kontejnerů a který na mě nepřejícně zahlížel. Spolkla jsem prohlášení, že ty odpadky jsou výhradně moje, a ptám se ho, zda nenašel ovladač k televizi. Odpovídá, že nenašel, a hned se bystře ptá, zda tam má být. Hbitě a rázně odpovídám, že nemá, a jdu domů lépe se vyzbrojit a vyčkat na příhodnější chvíli. Koukám z okna a zmítají mnou obavy, zda jsem bezdomovce zbytečně na ovladač neupozornila, ale ne, prohlíží ještě další kontejner a pak přechází ulici a míří k dalšímu paneláku.
To je moje chvíle! Natahuji chirurgické rukavice a s bambusovou tyčkou vyrážím ke SVÉMU kontejneru, k velkému potěšení skupiny pubošů, kteří celou akci od začátku sledují od protějšího paneláku. Otevřu kontejner, hrábnu a prakticky hned pod papíry odhalím světle šedou ovladačku a s vystrčeným jazykem ji vysouvám přes pytel se slupkami od brambor stále výš, až nahoru – ufff, podařilo se, aby mi nespadla někam na dno. Vítězoslavně ji vylovím, doma otřu desinfekcí a pokorně dávám za pravdu učitelům, kteří mi dlouhé roky vštěpovali do hlavy, že mít vědomosti je vždycky výhoda.
Samozřejmě – kdyby totiž bezdomovec věděl co já, nikdy bych neměla šanci získat nejcennější odpad z našeho kontejneru.
Teda z popelnice jsem ještě nic nelovila, ale z koše často. Sem tam tam něco blbě hodim já, ale co máme doma Rysíka … Občas si tu tak na zvířetníku čtu a říkám si, že máme Rysíka místo zviřátek. Mnozí lidé v majetku psa mají stopy od zubů na kde čem. My je máme třeba i na dálkovém ovladači k televizi, ale nejsou to otisky zubů psích. Tříděný odpad taky roznáší po celém bytě. Plasty necupuje, ale od té doby, co se naučil zacházet s nůžkami, funguje jako skartovačka toho papírového. Velice rychle jsem mu vysvětlila, že stříhat smí jen vlastní papíry a obrázky a to, co je v tříděném odpadu. Zakazovat stříhat a schovávat nůžky by nepomohlo, pomůže vymezit hřiště. Několikrát jsem si říkala, že by takové srovnání dítě versus zvíře stálo za článek, ale nějak není čas na soustředěnější psaní. Mám pro zvířetník rozepsané cca tři články. Jeden ručně v sešitě, který je kdo ví kde, druhý ve starém notebooku MLP, který už v podstatě nefunguje a třetí v mém starém počítači, který taky nefunguje …
Tak půjdu péct ty perníčky nebo ne? Jenže ráno musím řídit, vezu děti k doktorce, tak bych trochu spát měla.
Chov primátů má jemné odlišnosti, ale těch přibývá v čase. Naše dvojčata se už teď profilují jako smečka. Vochomůrka se nebojí anio lva a pokud překážka nejde zdolat napoprvé, tak se zdolá na několikáté. Nejnovějším hitem je, že ya postýlkou je nové postavené křeslo. Vyleze na sedák, chytí se tyček od postýlky, vystoupí na dřevěné operadlo, oběma ručičkama se chytí bočnice hned za čelem postýlky. Tím pádem je vztočena doleva, přehodí pravou nohu a pak chvíli spočívá na horní hraně čela postýlky a přemýšlí, jestli se má vrátit, nebo se naklonit doprava a přavážit se do peřin. Celá holčička mí asi 77 cm, čili nožičky jí sahají do poloviny čela postýlky.
Původně se překlápěla hlavičkou a dělala do postýlky kotoul.
😀 To mi připomíná, co provedly naše kočky s dálkovým ovladačem na televizi… Nelovila jsem ho z popelnice (naštěstí), ale z misky s vodou. Po usušení a domluvě začal ovladač fungovat. A my jsme ho začali dávat jinam, z dosahu všetečných drápů (cat)
Práve pred chvíľou mi MLP podal posledný účet za telefón, nech ho zaplatím cez IB. Mal byť na 1€ a niečo a bol na 32€. Samozrejme, bol to starý účet a hádaj, Vave, kde skončil ten správny 😀 😀 😀 Tiež sa hrabalo, našťastie len doma ….
Děvčátka krásná, zcela OT dotaz – už jste některá z Vás měla zinkovou horečku/zimnici? A pokud ano, jak jste to zvládly. Prosím o všechny – i babičkovské – tipy, na dcéru to zrovna jde.
To má jako horečku svářečů? Nebo tomu jen špatně rozumím, je nemocná a má zimnici? Na tu je dobrý celotělový studený zábal, je to dost drastické, ale pomáhá to. Je dobré dát do postele alespoň další prostěradlo nebo flísovou deku, aby se nepromočilo ostatní, děcko zabalit do vyždímaného prostěradla (předtím namočeného do !studené! vody), položit do postele a zakrýt. Asi bude ječet, moc příjemné to není
Ivo, vlastně asi jo – je teď na praxi v Technickém muzeu a jen čistě kvůli ní dneska odlívali, jen to holt „okořenili“ kapkou toho zinku (prý to bylo krásné, prý plaval vzduchem jako sněhové vločky). Zatím jsem ji prolila litry čaje, uvařila rýžový odvar, vykoupala a prostěradla i deky už jsou nachystané. Dnes asi moc spát nebudu, mám o ni strach.
Hmm, to jsou ale blboni. Tady http://www.rect.muni.cz/nso/Chemicke_latky/html/Specialni_prvni_pomoc.php se píše, že samo odezní…
Ono prý že kdo se takhle nepřiotrávil, tak není pravý slévač. Údajně si to ale vytrpí jen jednou za život a má klid. Na dceřině škole takhle bude třetí – ti dva předchůdci jsou její učitelé.
Nakonec to asi ale nebude tak dramatické, už šla spát a kromě bolesti všech svalů nemá žádné další příznaky – zatím (nástup toho nejhoršího je až po 12-14 hodinách). Nicméně, zůstávám v pohotovosti.
Odléval i blonďatý pan Mrázek? Jestli jo, tak ho plesknu, až ho potkám.
Nestíham,nestíham!!-Ale zachytila som Myškine narodky-prajem všetko najlepšie a žiadne právidím-hnusne závidím myšátkam tak skvelu pančelku.nezachytila som,že sa posielajú Pú-ovi rozprávky-ja naďalej držím palce a občas hodím i modlitbičku.No a to Švédsko-ľutujem Velkou kočku-lenže tu to nie je nič moc-šedavo,vlhko.
A to najdôležitejšie zajtra cestujem do Brna na také naše predčasné Vianoce a milá YGO žiadne brnenie,učite bude v lednu a ja tam nebudem….
Milá Verenko, to ale musís dát vedet kapánek víc dopredu, ze budes v Brne, takhle narychlo to fakt nezvládám svolat (navíc pred vánoci) …. ale neboj, neni vsem brnenským dnum konec, kdyz ne v lednu, tak trebas v únoru ci breznu, ale pámbu dá a my se nakonec zase setkáme (handshake)
Vave, to je krásný téma (clap) (rofl)
A koukám, co uiž se nás hrabalo v kontejneru 😛
I ty, Brutko? I já 😉 Nedávno klíče šly do popelnice, odpadky zůstaly „elekantně“ viset na prstě. My máme jen svoje odpadky. Za to tu největší popelnici, která je k mání. 😛
Teda Vave, to je zase výživný téma. 😀
Od jistý doby si ty ruce celou cestu ke kontejnerům přepočítávám a kontroluju 😛
Párkrát jsme v popelnici lovila, ale expertem je na to můj táta. Babička s dědou bydleli na kraji města a hned vedle jejich zahrady stál kontejner, kam z přilehlé lisovny plastů házeli zbytky a nepodarky. Ó, tam byly poklady! Táta málokdy odolal, babička zuřila, co tomu řeknou lidi… ale největší kontejnerová story u nás dopadla špatně- rodičové jeli autem po Hlinkách (ulice u výstaviště plná luxusních vil). V kontejneru tam bylo vyhozené rádio-kaplička, staré, žádná kopie. Táta se chtěl vrátit a rádio vylovit, máti mu to zakázala. Vrátil se tam večer a už tam nebylo. Byl z toho nešťastnej jak šafářův dvoreček a dlouho jí to trpce vyčítal, že ho připravila o rádio!
Já jsem taky lovec kontejnerový, ale lovím jen nad Dalmatinovem. Už jsem si tímto způsobem pořídila dřevěný zahradní nábytek, elektrický terč na šipky (plně funkční), asi pět sklenic – grogovek a kočárek pro panenky i s peřinkami a panenkou. Kočárek už jsem stejnou cestou vrátila do oběhu – za dvacet minut už tam nebyl (rofl)
já jsem tímto způsobem (na chodníku stála velká krabice a ní napsáno Free) v Amerikově ulovila světelnou soustavu na dům a jako bonus svítícího soba a Santu. Kýč jak bič, ale velmi efektní
Věci co ještě jsou poslatelné do běhu se snažím „vyhodit“ tak aby se daly snadno zprivatizovat. Tedy NA popelnici a ne do ní, KE kontajneru a ne do něj … taky rychle mizí.
Stará automatická pračka – vedle kontejneru – do 10 minut po ní nezůstala ani stopa! Naco se s tím vláčet do sběrného dvora, skřítci homelesáci pracují rychle a spolehlivě.
Chachachá – moc hezké téma. Taky znám – však už jsem tady na sebe napráskala, jak jsem vyhodila do kontyšu místo odpadku klíče od auta a jak jsem je pak elekantně lovila – jsa malá, musela jsem vylézt na takou jakousi stupačku nad kolečkem, přehnout se a přes okraj se položit pasem a pak špičkou prstů vyšťárat kýžené klíče. Musel být na mne hezký pohled (tehdy jsem měla docela krátkou sukni), ale nejdojemnější jsem musela být v té chvíli po zavření víka, když mě došlo, že jsem ASI vyhodila něco, co teď nutně potřebuju a pohled na ruce při přepočítání předmětů (pytlík se smetím, kabelka, klíče od bytu) tento dojem velmi sílil.
Jj, jak si člověk zvolna uvědomuje ten p… tu tragédii 😛 (chuckle)
Jiná – mnohem lepší varianta je doběhnout s pytlem odpadků až na autobusovou zastávku a tam se pak pokusit nacpat pytel do malého odpadkového koše na použité jízdenky za nesouhlasného přihlížení čekajících spoluobčanů. (chuckle)
Kdyby jen na zastávku!
Já jednou vzala tašku s prázdnými lahvemi a vyrazila do práce. To jsme ještě bydleli hodný kus cesty od nejbližší zastávky tramvaje a já tehdy pracovala v centru.
S taškou lahví jsem dojela do kanceláře, položila jí k psacímu stolu a nadávala si do blbů, že jsem to někde nevyhodila do kontejneru.
Po skončení procesu jsem tašku popadla, došla s ní na zastávku a spokojeně jí dovezla zase zpátky domů!
Ještě jsem dostala vynadáno, že jsem slíbila ty flašky vyhodit!
Tak teď ta slíbená popelářská tragická:
Loni ve čtvrtek před dovolenou jsem cestou z práce vyzvedávala tři služební mobily za body s tím, že si do jednoho na místě nechám přetáhnout data ze starého a ty dva další přinesu ráno do práce. Jsa si vědoma toho, že poslední den před dovolenou je těžké udržet správnou myšlenku, směr i cíl (abych ocitovala sama sebe), připravila jsem si igelitku s novými mobily do chodbičky k botám.
A zde se názory zúčastněných rozcházejí. Vašek tvrdí, že je to moje vina, že sama si tašku připravila, sama vyhodila. Já si pro změnu myslím, že je to moje vina, protože jsem tašku připravila tak, jako připravuju odpadky na vyhození. A Vašek odchází do práce dřív než já. Ovšem kdo si skutečně vzorně splnil úklidovou povinnost, to se asi nikdy nedozvím.
Jisté je to, že jsem dojela do práce bez mobilů – a hned jsem se pro ně vrátila domů. Kde nebyly. A nebyly ani v kontejneru, neboť pátek je u nás popelářským dnem.
Když jsem otevřela víko a civěla do prázdného kontejneru, pochopila jsem do hloubi duše, jak musí být bezdomovci, kterého někdo předběhl.
Tož tak nás život učí, že ne vždycky se v popelnici poklad najde, ale když ano, je to radost převeliká. 🙂
Děkuju vám za pěknou a živou diskusi u popelnic a přeju vám pěkné odpoledne. (h)
no… někdy to skoro ani taková sranda není 😛
Vave, musela jsi vypadat náramně. Bezdomovce V GUMOVÝCH RUKAVICÍCH málokdy vidět, u popelnic! Ale zasmále jsem se. A že to potřebuji. Ten zub, co mi už několik týdnů pandr léčí, dnes ráno u chleba vertikálně prasknul. A to jsme už měli v polovině ledna vše ukončit. Tak nevím, jestli neskončí svůj bídný život hned zítra ráno. Škoda ho, tak krásný zub … (think) .
To znám. Já mám zase zub bez nervu s dírkou, ze které už třetí týden teče hnis! Sice to nebolí, ale každé 3 – 4 dny k zubaři a: Tak dneska už to zavřeme! – Šťoury šťoury drátkem… Hergot zase z toho něco teče! Sestři drenáž, Flečra! Tak za tři dny zase přijďte, ale to už bude definitivně naposled! (Tůdle nudle! Naposled to bude, až zub uhnije a vypadne sám). (rofl)
Ach jo, já také několik týdnů mám zub horší,…horší….. a také už bez nervů. Ale co tam bolí to nevím.
Uhnilý kořen a zatuhlý hnis v dásni pod ním. Kdysi dávno mi musel zubař vyndat dva najednou. Vypláchl jsem pořádný chuchvalec tekutého hnisu, zubař pak sáhl do díry pinzetou a vylovil flák ztuhlého hnisu, skoro půl cm v průměru a 2 cm dlouhý.
Achichich, Alex (inlove) – myslela jsem, že už je to dobré. (hug)
Alex, to je mi tě líto. Tolik ses s ním natrápila.
(h) (y)
Eeee, Krakonoši, tak barvitě bych to snad ani číst nemusela (whew)
Hi, hi, krakonoš se vyžívá 😉 .
Nojo, odhalili jste mě. To se to píše, když to nebolí. Ale ty dva tenkrát, to bylo šťavnatý! Bylo to koncem listopadu a venku to jen bolelo. Ale jak jsem vlezl do tepla, měl jsem dojem, že se mi v hubě chystá bouchnout granát.
Koukám, se zubními patáliemi se roztrhl pytel… Za celý svůj život jsem byla bez jediného kazu, tak teď ve svých 24 letech si to musím vynahradit 😛 Jedna sedmička mi odumřela a druhá zatím ještě ne-e, jelikož osmičky rostou nakřivo a tlačí na ně. Takže budem trhat dvě osmičky, tááákhle moc se na to těším 😀
Ivano, v tomhle věku to ještě jde dobře. Fakt dobře vím, o čem mluvím 😛
Ale pořiď si gelovej polštářek na chlazení/mražení tváře (radši dva) a nějakou zmrzlinu.
Šiš, milá Alex, nemůžeš ten zub nějak uhranout??? Je fakt, že když takhle začal jeden můj (zatím fakt jediný), tak skončil venku a mě po několika letech otravování a asi měsíci peklíčka konečně přestala bolet pusa 🙂 zatím jsem se nedostala do situace, kdy bych toho litovala (chuckle)
Jak se jednou do zubu udělá díra, je to konec. V lepším případě přežije několik plomb a pak už z něj zbyde tak málo, že jednoho dne křupne a zbydou kořeny. Mě se zuby kazí zásadně odspodu, zřídka z boku, takže když to začne bolet, vyndá zubař zdravý zub, ale s uhnilými kořeny a váčkem (váčky), pod nimi. Naštěstí se mi to rychle hojí; za max. dvě hodiny po vyndání to přestane bolet a do max. 48 hodin je na místě zubu jen hladká dáseň. Takže u vědomí blížících se svátků se modlím za všechny své vytržené zuby; Nechť jim věčné světlo svítí a už nikdy se nevrátí. Sloužily sice dobře, ale jejich čas se naplnil. 🙂
Milí Zvířetníci, moc vám děkuju za krásná přání. Myší čenich je nějaký zdegenerovaný, protože mě vede každou chvíli do malérů, ale poperu se s nimi a snad bude jednou líp.Slavit budu prací, protože písemky se píšou i před Vánoci a tak jede doučování na plné obrátky a večer teprv přijde na řadu domácnost.
Třídění odpadu je potřeba a vytříděný odnést do toho správného kontejneru. Ale jak chcete v šeru podvečera vyhodit vytříděný papír, když po otevření kontejneru na vás nepřívětivě kouká rozježená hlava? (whew)
Jako obvykle, jen je třeba napřed říci: Tady vám nesu něco na přikrytí. Pokud budou námitky, tak přepravní nádobu na tu hlavu narazit, přibouchnout víko a zavolat 156.
Když už tady bylo o tom čouhání z kontejnerů – máme dva kamarády oba nadšené sběratele všeho starého. Za nejlepší zdroje svých sbírek mají skládky, kontejnery, sběrny surovin…. Jeli jsme jednou na slavnosti do Kouřimi, byli jsme pozvaní jako kostýmované hráčstvo, přijela nás docela parta. Cestou od aut chlapci koutkem oka zahlédli kontejner a nevydrželi. Počkali si až je neuvidíme a jak byli zahučeli dovnitř. Byla po nich ovšem sháňka mnohem dřív než předpokládali a tak jsme je v tom kontejneru nachytali. Že neměli ten den zrovna řečnou domácnost netřeba zdůrazňovat
Milá Vave, můj příspěvek skončil hnedle vedle u ptáčků jarabáčků. Ale ne mým přičiněním, to asi nějaký ten švédský skřítek, teď před vánoci se tu jen rojí, skřeti zatracepení.
A ještě OT. Tady leje dál každičký den už kolikátý týden. A předminulou noc byla bouřka a bouřila a bouřila a Garyk se bál a bál. A mne už nebaví přijít domu pokaždé mokrá. Moje protipršací oblečení jsou vodotěsná jen do určité míry, tenhle příval dennodenně nezvládají. A Götebořice a snad i západní pobřeží vyhlásily pohotovost třetího stupně. Už ta voda nemá kam odtékat. Říkal mi včera ráno syn že kanál (tedy ve smyslu náhon) co vede středem města je vrchovatý, to tedy už ani to moře víc vody nechce, ten kanál tam vede. Tady snad ani modlení a držení palců nepomůže. Paní Příroda si dělá své. (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain) (rain)
OT – vzkaz:
Pů děkuje Zvířetníkům za pohádky k Ježíšku a všechny moc pozdravuje. Má momentálně nějaký problém s připojením, ale to se snad rychle napraví. 🙂
Jojo, takhle jsem vytřídila plasty, oklopila do kontejneru a za rohem u trafiky mne to koplo: dyk já v tý tašce měla navrchu peněženku s poslední tisícovkou. Setřásla jsem vidinu, jak před zástupy panelákových lidí čouhá z kontejneru jedna noha, a přeopatrně odklopila víko. Peněženka balancovala na takovým tom placatým demižónku od pracího prostředku – vlas by se nepohnul, s jakou opatrností jsem chytala poklad do štipce. (whew)
Jsem jednou na něco zajímavýho čuměla do kontejneru a nakláněla se tak dlouho, až mi tam spadly brejle. I přinesla jsem si od druhýho kontejneru jakousi bedničku, vylezla na ni a hluboce předkloněna šmátrám, šmátrám, až se za mnou ozvalo pohoršeně – no paní Bytomská, fuj! A on to soused, takovej vymydlenej inženýrek, od té doby, jak mě vidí, prchá. Takže, Vave, s tou bambusovou tyčkou jsi musela působit velice šaramantně. 😉
Kam čert nemůže, nastrčí vymydlenýho inženýrka! Aneb náhoda je blbec. (clap)
…………To je moje chvíle! Natahuji chirurgické rukavice a s bambusovou tyčkou vyrážím ke SVÉMU kontejneru,……….
(rofl) (rofl) (rofl)
já vím, to se mi to směje (chuckle)
Je to k vědomostem, takže není O.T. – potřebuju někoho, kdo mě donutí (flex) napsat tu seminárku, kterou odkládám už dva měsíce a furt je něco důležitějšího. Teda tak, popisná část je hotová, to jsem se dokopala sama. Ale to počítání, kdy vlastně ani nevím, co mám počítat a kde vezmu ty hodnoty, který mám počítat, a taky podle čeho to mám počítat a co kam dosadit. Buďte na mě zlí a dejte příkaz, prosím. Na titulní stranu jsem si napsala zítřejší datum, jako k odevzdání (abych neodevzdávala jako poslední, v pondělí těsně před půlnocí) .
Zodpovědně prohlašuju, že čím víckrát je jedna těhotná, tím mohutněji chcípají buňky mozkové. Zdroj: vlastní pozorování
co chceš spočítat?? Nechceš mi poslat data ?? Email máš, pokud budeš potřebovat, napiš.
Nebo potřebuješ jen tak pošťouchnout, a víš, co máš udělat ??
V tom případě „dělej, počítej, neflákej se (chuckle) “
Nebudeš jediná ženská, která bude dodělávat vejšku se třema dítkama. Taky mám takové dálkařky 😉 Klobouk dolů před nima i před tebou (nod)
Potřebuju ten bič, to hlavně. Nějak to splácám, jde o ekologické újmy způsobené výstavbou, případně i o prospěch k okolnímu prostředí. Předmět se jmenuje Hodnocení služeb ekosystémů. Tož tak
I u nás uklízí Bára ocasem. Takže třeba květinová výzdoba na stolečku u gauče je velmi riskantní. I vánnoční stromeček budeme mít jen naznačený – pár větví v dřevěném stojánku s nerozbitnými ozdobami.
Odpadky jsou u nás bezpečné, vždy za dveřma. Jen ten koš u šití…. Naštěstí ho nemám pod stolem, ale pod žehlícím prknem, řezací podložku mívám tam, potřebuju u toho stát a tahle výška mi neničí záda. U stroje mám jen malou krabičku na nitě a malé odstřižky.
Ale nedávno mi Prašivka cestou na okno a složený zbytek fleecu na parapetu jen tak z plezíru skopla se stolu krabičku se špendlíkama. To jsem myslela, že si odpoledne přišiju na kabát nový kožešinový límec v módní modrošedé. Slečna se totiž jen tak ohlédla za krabičkou, viditelně se ušklíbla, volně nakráčela na ten fleece a uložila se. Ještě po mě šlehla pohledem „a koukej přidat na radiátoru, ať mi to tu hřeje na ťapičky“. Tůdle, čůzo, máš kožich. Zatím…
Bubu, …tůdle čůzo, máš kožich, ZATÍÍÍÍM…. (rofl) .
Viděla jsem Prachovku v akci a musím říct, že je to kočka, která umí šlehnout pohledem. Inu „vot carica…“ 😀
(call) POZOR, POZOR HLÁSÁNÍ. (call)
😡 Dnes má narozeniny Myš, Myšička. Přejeme jí všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_13_2011#Mysnar_2011.jpg (f)
Myši myšátková, všechno nejlepší! (h) (rose1)
Myšííííí Myšíííí
FŠÉCKNO NEJLEPČEJŠÍ, HODNĚ ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ VINŠUJU. (h)
(^) (f)
Všechno nejlepší, Myšičko (inlove) , hlavně hodně hodně zdraví a pohody. (h) (sun) (f) (^) (d) (music) (f)
Milá Myško, všechno nejlepší (f) (f) (d)
Milá Myšičko, krásné narozeniny přeji. Hodně sil a zdravíčka. Pohodu s malými Myšátky a poděkování za Tvoji velkou práci s nimi. To Ti přeji z celého srdce a taky splnění těch nejtajnějších přání. (inlove)
Milá Myško, přeji ti vše nejlepší k narozeninám. Ať ti všechno v životě klape jak si přeješ a ať se ti plní tvoje tajná přání. A hlavně ať ti slouží zdraví. (h) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Milá Myško, všechno nejlepší! (h) Ať jsi zdravá a ať tě tvůj myší čenich spolehlivě nasměřuje ke štěstí (inlove) (party) (f) (^) (d)
Užij si to!
Všechno dobré přeje celá naše smečka (rose1) (h)
Myšičko,přeju hodně zdraví,pohody a splněná přání (rose1) !
Myšičko všechno nejlepší, hodně zdraví a síly (rose1) (rose1) (rose1) (hug) (rose1) (rose1) (rose1)
V š e c h n o (rose1) n e j l e p š í (rose1)
k Myším narozeninám.
Paní učitelko, říká se 5 + 8 JE dvanáct nebo 5 + 8 JSOU dvanáct?
Není ani nejsou, ono to je 13 . http://naszviretnik.net/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/01.gif
Tak tohle „. http://naszviretnik.net/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/01.gif“ měl být smajlík 🙂
Myši, přeji hlavně hodně zdravíčka (rose1) !
Myšičko, Myš … všecko nejlepčejší! 🙂
Milá Myši, ať se ti daří – fakt si to zasloužíš (h) (^) (h) (^)
Podobně jako u Xerxů u nás psice zametají ohony. Maji razanci raket středního doletu a jsou tři. Tak dáváme věci vysoko. Jinak Derča je ještě odnašeč (retrívr je údajně přinašeč, to sice na povel umí, ale spontánně odnáší zajímavé předměty bez povelu). Takže zmizelá bota, zmizelá rukavice… Odnáší pouze z míst, kde nejsme přítomni. Někdy předmět ani nezlikviduje (i když jednu rukavici bez prstů už vyrobila). Nejhorší bylo, když nám vypadávala pošta ze schránky. To roztrhala jeden účet, jednu smlouvu, kopii odborného článku a asi 2 přihlášky na sjezd. Naštěstí (aspoň doufám) jsme vše zrekonstruovali a napravili (článek mám v počítači, ten v tiskové formě snad nepotřebuji).
Myslím, že kdybychom porovnávali kniku hříchu Rozárky a Derči, těžko bychom rozhodovali…. Jenže časem už člověk vyhrabaný vánoční kaktus snad ani za hřích nepovažuje (kytek už máme stejně moc…), jen tu hlínu nemusela roznést po celé předsíni. Jediné, co ze mě ještě neudělala, je konkurence bezdomáčů. Bude to asi tím, že máme popelnici soukromou, takže mohu případně vybírat v klidu a skryta před zraky konkurence. A koš máme samozřejmě krytý nebo jinak nedostupný. Stačí, když občas „recykluje“ tříděný odpad (člověk by nevěřil, na jak malé kousky se dá rozšrotovat krabice od mléka a jak blbě se vybírá z trosek trávníku).
Hmmm, Anka umí nášlapný koš otevřít – buď v něm loví sama, nebo ho galantně podrží nějakému koškovi. (tmi)
Mám koš, který jde otevřít blbě. No kdyby se snažily… ale přece jen jsou trochu vychované a mají věci, které jsou TABU (vybírat odpadky, krást se stolu) a ty kupodivu respektuje i ta malá (no už velká, bude jí rok). Ale jinak je Deruna živel, horší než obě předchozí dohromady. Asi by zasloužila portrétek…
To by si určitě zasloužila, měla bys něco napísat. (sun)
To si piš, že by si zasloužila. Portrétek.
Proč tu už dávno není??? Jo, flákat se po lesích se psima a kachnou, na to tě užije (inlove) , ale napsat portrét malé Popelce, to ne 😀
Beta je taky naučená, že koš tedy nee. Láká ji, občas ho oslintá, ale nenabídne si – a přitom by se dovnitř dostala lehce.
😛 Max taky uměl otvírat nášlapný koš a tedy byl koš nepohodlně zavřený v komoře. Teď ukrytý v kuchyňské lince a funguje to, protože jsem zakázala pod těžkými tresty učit psy otvírat skříňky. Úplně stačí, že si otvírají dveře a ty domovní vypadají hůř než ostudně (tmi)
O předmětech odmrštěných psím ocasem bych taky mohla dlouho vykládat a kuličky na spodních větvích velkých vánočních stromů bývají vždy ty nerozbitné 🙂 Máme velmi přátelské psy…
Flet má neustálé vrtění ocasem dokonce ve standardu.
Stromeček máme na skříňce ve výši cca 80 cm od země, to stačí. Tam už mohou být klasické ozdoby.
A s tím košem. Asi by to dokázaly si ho otevřít. Ale nedělají to. Kupodivu, tahle zásadní TABU dodržuje i mrňavka. Také nesežere nic se stolu (ani v noci, když ví, že nikdo nepřijde), nerabuje v koši a pár jiných tabu. Jinak je to mrcha zlodějská a cupuje kde co. Zřejmě si nějak holky řeknou, za co by byl opravdu mazec. A za co sice nadávám, ale nezabíjím (i když ty boty mi fakt sežrat nemusela).
Jojo, milá EvoŽ (inlove) , je NEJVYŠŠÍ čas na portrétek slečny Derry. 🙂
Jinak Anka ví, že do koše nesmí, ale je to potvora neposlušná – takový papír od másla nebo kelímek od jogurtu, tomu prostě odolat nemůže.
Já to řeším tak, že jedlé odpadky nejdřív předkládám jí a pak házím do koše, Vašek je naopak nejdřív hází do koše a Anka si je vybírá.
Ve výsledku je to ovšem naprosto stejné – čistý kelímek od jogurtu a čistý papír od másla se válí po zemi. (chuckle)
JE TO ZVLÁŠTNÍ, ALE TÍM, ŽE MOJE KOČIČKY CHODÍ VEN TOHO MOC NESHODÍ, JEN KDYŽ SE PEROU. Ale miláček Mimi odnášel věci ven schované mezi pysky a zahrabával na zahradě. Takže peněženka s 2000 Kč, tehdy týdenním platem, se už nikdy nenašla.
tak jste blbě zryli zahradu..Mimi vyhrálo …já se tu řehním, Inko promííííň. 😀
Dobré ránko všem milým Zvířetníkům.
Milá Vave, zase jedno z témat,neb odpady světu vládnou. Kam s ním a kde je?
Třídím, třídíš, třídíme. My u nás všechno a v popelnici se pak bojí jeden ubohý sáček. Horší je to s nádobami na tříděný odpad. Je hledaná věc v plastu, či papíru, prostě detektivky.
Na netříděný odpad pohozený v obci či v okolí mám speciální klacky, kterými vrtám a vrtám v hromádkách, tak dlouho až najdu usvědčující důkaz,útržek složenky,barevnou kachličku atd. pak jdu ty potfóry usvědčovat, hotová expozitura pátrací.
Takže ano, odpady jsou jedním s mých hobby. (rofl)
Já jsem třídič částečný, milá Jenny. (inlove) Plasty, všechny větší papíry a kartony papírové i nápojové zvládám. Ale drobné papírky a maličké krabičky a pod. padají do odpadu směsného, neboť není větší kočičí eldorádo, než rejdit v krabici plné papírků a roznášet je po bytě. (whew)
I psi třídí tříděný odpad. A cupují, a cupují… na prvočinitele, lepší než skartovačka. Tříděný odpad jsme museli umístit za dveře a pečlivě zavírat. Ožvýkané kousíčky papíru se blbě zametají… navíc bývají proložené kousky plastu. Když mi Derča přinesla v tlamě střepy z rozbité sklenice od jogurtu, začali jsme pečlivě zavírat
Cindin rekord je ROZKOUSANÁ zavařovačka, kterou byly na zahradě přiklopené kořenící růže.
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betka není kočičí želvička ani akční kočičí smečka… ona věci likviduje i jen lehkým zavrtěním chvostíku… a dostřel sražených věcí je neuvěřitelný…
Naštěstí basketbal jí neláká a tak do koše věci nesměřuje… takže popelnice necháme bezdomovcům a Vevísovi (rofl)
Alespon, ze kocicaci, je to na koho svezt. Ale pribeh jedne damy, ktera kracela na jakousi hogo fogo akci, v jedne ruce trimala jako dar brousenou vazu v prislusnem baleni a v druhe smeti…jeste nez nasedla do limuziny, chtela vyhodit to smeti. Hadejte, co vyhodila….nenechte si licit horecnate hrabani v popelnici, behy za popelari ve vecerni robe apod. radosti. Happy end, jako u Vaviho ovladace, se nekonal.Vzacna vaza navzdy zmizela v popelarskych utrobach. Vzdy, kdyz kracim s odpadky v jedne ruce a kabelkou pripadne dalsi dulezitou veci v druhe, vzpominam usilovne na tento pribeh. Leva nebo prava….??
Milá Domi (inlove) , i já mám popelnicový příběh s tragickým koncem (whew) , přes den ho sem snad napíši.
…. a přidám zápis do Knihy hříchů akční želvy! Než jsem to napsala, odkráglovala novou aloe vera, chjo. (tmi)
Atˇžijou želvinky. A ja uz musim spaaat, vite kolik je tady hodin???
a Vaví, není hříšný jí takovýhle nástrahy klást do cesty???? (think)
To jsem ráda, že se Ti podařilo zachránit ovládač i když trochu ponižujícím způsobem. 😀
Naše Dixie byla také přebornice ve shazování věcí – převážně v ložnici z nočního stolku nebo prádelníku. Měla to promyšlené. Vyskočila na prádelník a pak systematicky začala pacičkou shazovat volně ležící věci na zem. Hlavně brzy po ránu nám tím sdělovala, že už příliš dlouho spíme. Když neuspěla s první shozením (sice nás vzbudila, ale byla jen okřiknuta), pokračovala tak dlouho, dokud jeden z nás z té postele nevystřelil. Dixie pak jen s počitem vítězství blaženě zavrkala, zvedla ocas, třela se nám o nohy a vůbec si nevyčítala, že nás vytáhla z postele dříve, než jsme zamyšleli. Smoky tuto hru ovládá také, ale není v ní tolik důsledná. Pozornosti po ránu se domáhá spíše hlasově (mňouká, že chce pustit ven na zahradu). Naštěstí v ložnici není „záchytná popelnice“, ale shozená věc se občas zakutálela pod prádelník, nebo zapadla za něj. Takže manžel musel často před odchodem do práce nejprve z pod prádelníku vylovit svazek klíčů, náramkové hodinky nebo peněženku. A že to nedělal s úsměvem na tváři je vám snad jasné. Dixie také velice žárlila na telefon. Ten je v kuchyni v rohu pracovní linky. Jakmile jeden z nás zvedl sluchátko a začal hovořit, kočka byla v momentě na lince a najednou měla děsnou potřebu se mazlit. Čumáčkem se otírala hovořícímu o tvář, šťouchala do telefonu, předla na plné obrátky a – a velice často se jí podařilo při tomhle tanečku lásky ťápnout na číselnici a hovor přerušit. Museli jsme přes telefon dávat krabici.
Maričko, tak tohle je celá naše Čita. (cat) V noci slyším zvuky a podvědomí mi říká, běž, běž se podívat. Ale to ne, zavrtám se pod peřinu a doufám,že se nic nestalo. Tak dnes v noci Čita vybalila sáček s perníčky, vysypala a perníčky z kuchyňské linky skončily na zemi, po jednom pěkně vyházené. Tam se jich ujali ostatní mazánci.
(dog) (dog)
Běda, když si sednu k PC, to jsou neustálé pochody přes klábosnici, případně za obrazovkou, sem, tam, sem, tam.Obyčejně se mi něco vypne a něco zapne.Teď leží vedle mne na kuchyňské lince , hlavu podepřenou chlebem v sáčku, zadel u konvice na vodu a číhá než se vydá na pochod přes přístroj. (cat)
Pozdravuj ode mne všechna zvířátka o která se tak krásně staráš. (inlove) (wave)
No jasně, Zrzínkova nejoblíbenější činnost – rozplácnout kocoura vedle počítače a když se začne pracovat, jít se projít po klávesnici. Nejlépe v momentě, kdy u počítače nikdo není, kdo by ho umravnil.
A shozené věci? Dneska mi na hlavě k ránu přistála knížka. Naštěstí malá, otřes mozku nemám. Ale jak jí z té knihovny dostali ven, to bych teda fakt ráda viděla!
Hele, nepřepla jsem po Andree. Psala si tu nějaké své příspěvky, jo, práskla mně, už vím! Jinak jsem to já od firemního počítače. Svůj mám nahoře, včera jsem do noci překládala (se Zrzínkovou asistencí) a za chvíli odjíždím na celý den na cesty.