Čím vám voní Vánoce? Protože je pátek a tedy zase jednou Mlsotník, tak otázku upřesním. Čím jedlým vám voní Vánoce? Pro mě je to máslo, vanilka, perníkové koření vlastní výroby, citrónová a pomerančová kůra.
Skoro nepeču vánoční cukroví. Není to proto, že bychom ho neměli rádi, ani proto, že bych to neuměla. Ale moje maminka je skvělá pekařka-cukrářka a těší ji zásobovat cukrovím široké příbuzenstvo. A tak se obvykle s dětmi zúčastníme jednoho pekařského víkendu u babičky, kde si všichni hezky pohrajeme s několika druhy minicukroví , a za odměnu na Štědrý večer dostaneme velkou krabici, ze které celé Vánoce ujídáme.
Doma pečeme jen pár (doslova) druhů – součástky do perníkového betlému (viz příští Mlsotník) a každoročně jednu vychytávku. Vloni tou vychytávkou byly otvíráky na pivo, zhotovené z lineckého těsta. V dárkovém balení se ocitly pod stromečkem všech mužů v rodině a sklidily velký úspěch. Inspiraci jsem našla – jak jinak – na webu.
Letošní vychytávku jsem opět našla na webu jedné food-bloggerky. A protože miluju cokoliv pomerančového, zkusila jsem sušenky upéct podle jejího receptu:
Ingredience:
125g změklé máslo
100g cukr moučka, prosátý
150g polohrubá mouka, prosátá
50g jemně mleté mandle
1 žloutek
1,5 lžičky škrobu
1,5 lžičky strouhané čerstvé pomerančové kůry
1/2 lžičky kypřící prášek
100g jemná hořká čokoláda
plátky mandlí na posypání
Vařečkou rozmícháme máslo s cukrem do krémova. Přidáme žloutek a dobře promícháme. Mouku smícháme s kypřícím práškem, škrobem, pomerančovou kůrou a mletými mandlemi. Moučnou směs lehce vmícháme vždy po 2 lžících do máslového krému. Mělo by vzniknout hladké, měkké těsto. Nyní ho rozdělte na malé kuličky (průměr asi 2,5 cm – ne menší) a dejte na plech vyložený pečícím papírem. Kuličky zploštěte na tlusté placky (výška okolo 0,5 cm). Dejte chladit na asi 45 minut. Pečte v předehřáté troubě na 180C asi 8 – 10 minut nebo do zezlátnutí okrajů. Nechte zcela vystydnout. Čokoládu rozpusťte v misce nad hrncem s horkou vodou (nesmí vařit). Když je roztavená, nalijte ji do mikrotenového sáčku, odstřihněte malinký kousek z jednoho rohu sáčku a čokoládou sušenky postříkejte. Nakonec je posypte plátky mandlí.
Podle popsaného postupu opravdu vzniklo krásné jemňounké těsto. Při prvním pokusu jsem nenašla kypřící prášek, nahradila jsem ho jedlou sodou. Na plechu jsem rozplácla předepsané placičky, dala vychladit a šoupla do trouby. Placičky se dost roztekly, takže jsem je po upečení oddělovala rádlem. Druhý plech dopadl o něco lépe, rozestupy byly větší. Struktury na Catalininých fotkách jsem ovšem nedosáhla, výsledkem byly velmi křehké sušenky úchvatné chuti (i bez čokolády a mandliček navrchu). V tomto experimentálním stádiu jsem zjistila, že: musím koupit kypřící prášek a zkusit to znovu (jestlipak ty sušenky opravdu mohou být uvnitř vláčné?), musím upéct mnohem menší placičky (aby nepřečuhovaly rodinné zvyklosti), v mojí troubě bohatě stačí 7 minut na 175°.
Druhý pokus: v receptu doporučené kousky jsem zásadně zmenšila a zkrátila dobu pečení. Z válečku o průměru 1 cm jsem oddělila 1 cm dílky a ty rozplácla na placičky s odstupem 2 cm, pekla jsem 6 minut na 175°. Výsledkem byly cca 3cm sušenky opět úchvatné chuti. Čokoládu a mandličky vynechávám, poločas sežrání sušenek je příliš krátký.
Třetí pokus: kousky těsta jsem napěchovala do miniformiček na pracny. Struktura upečeného cukroví je podobná Catalininým fotkám.
Varování: Pokud s oblibou uždibujete syrová těsta na cukroví, tak tyhle pomeračové dobrůtky nevyrábějte. Mohlo by se stát, že nebude co strčit do trouby.
Pozn.: recept byl publikován se souhlasem autorky
Zajimave zdobene cukrovi … https://fbcdn-sphotos-a.akamaihd.net/hphotos-ak-snc7/390290_233511343383909_233401726728204_547656_915813050_n.jpg
Jeeeee (inlove)
Tak se rozhoduju, co za dva druhy cukrovi spacham pres vikend. Tihnu k pracnam, pac to se nemusi slepovat a potirat. Pak jeste asi vanilkace – z tehoz duvodu. Mam recept prevelice stary. Dala mi ho moje ceska pritelkyne pani S. zde z Columbie, ktere je 87 let a tenhle recept uz pouzivala jeji babicka. Ma to jednu vyhodu. Jsou vlacne a mekke temer okamzite. Jo, a ty pracny maji dalsi vyhodu – jednak pekne voni a nektere naplnim brusinkovou marmeladou a striknu na to cokoladovou slehacku. Nejak nejsem letos dostatecne motivovana. Lec inspirovana Renatou, treba do tech pracen soupnu neco pomerancove kury.
Jak vlastně Američani říkají našemu cukroví? Sweets? Candies?
Cookies, Matyldo. Coz je svym zpusobem blasfemie, protoze klasicke americke cookies jsou velike a zdaleka ne tak pracne, jak ty nase. Chicht, to mi pripomina, kdyz jsem jeste zila v Ann Arboru v Michiganu a pracovala v hospode a bokem pekla vanocni cukrovi celorocne pro nobl ksefty. Jednou do Ann Arboru prijela videnska filharmonie s Leonardem Bernsteinem. Zastavilo se nekolik z nich v jedne kavarne kam jsem dodavala a behem kratke doby sezrali :)) nekolikadenni zasobu. Ona to byla jejicj skoro posledni zastavka na asi mesicni ture Amerikou, a tak se jim styskalo. A po vzoru Hrabala muzu rict, ze jsem obsluhovala Bernsteina. Ale o tom nekdy jindy….
A kdy Hani? Prosím brzy, brzy 😀 😀 . Máš toliko zajímavých historek, napiš jak se víděňští filharmonikové mohli utlouct po Tvém vánočním cukroví
(wave) ROZVERNÍČEK. (wave)
(*) K holiči přišel zahradník, aby se dal ostříhat. Když byl hotov,ptal se, kolik dluží…
Holič odpověděl: „Tento týden sloužím spoluobčanům,tudíž nemohu brát žádné peníze.“
Zahradník poděkoval a opustil holičství. Když holič příští ráno otevíral svůj krámek, našel tam
12 růží s poděkováním.
Druhý den přišel pekař, aby se dal také ostříhat.Po stříhání se opakovalo to samé.
„Sloužím tento týden spoluobčanům, nemohu tedy připustit, abych dostal zaplaceno,“vysvětlil holič.
Pekař byl rád a odešel. Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se 12 koblížky, upečenými do zlatova a s děkovnou kartou.
Ten samý den se přišel nechat ostříhat poslanec parlamentu.
Když chtěl platit,slyší totéž:“Sloužím tento týden spoluobčanům, a proto nemohu vaše peníze přijmout,“ znělo holičovo vysvětlení. Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel v povznesené náladě.
Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců, a všichni se chtěli nechat zdarma ostříhat. Milí přátelé, toto je pouhá ilustrace základního rozdílu mezi obyčejnými občany a zástupci státní správy,odtrženými od reality všedního života. (*)
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a slunce v duši. (coffee)
(y) (y) (y) (rofl) (rofl) (rofl)
Moc krásný sušenky, ty by mi určitě chutnaly, kdyby mi je někdo upek (chuckle) . Možná někdy příště.
Renato, tradičně kvalitní dokumentace (y)
Pro mne je vůně vánoc to, co dávám do pracek (čokoláda. hřebíček, skořice) (*)
Debata o kolíkách mě moc potěšila (clap)
Já si ty vůně můžu dát akorát do svejch pracek ;( odešla mi trouba a opravář přijde až v úterý
Grrr, to je ale načasování (devil)
Upřímně soucítím. Co strávit večer se sqělým marcipánem?
600g moučkového cukru (nelekejte se, není to tak příšerně sladké jak to vypadá),
300g sušeného mléka,
100g mletých mandlí,
2 lžíce oleje
2 lžíce medu
a 50 ml vody
smísíme v míse v těsto, zpracujeme v kouli, do nelepivého — nedrobivého stavu případně upravíme na válu cukrem — vodou (lžíce není moc exaktní míra, každý máme jinou 😉 ), a pak s tím naložíme dle uvážení.
Na modelování moc není, protože se vlastní vahou bortí (kulička -> polokoule -> placka), a zatím nevím, jestli v určeném tvaru zatvrdne nebo zůstane vláčný.
Zkusila jsem něco vykrojeného placatého namočeného v čokoládové polevě a dozdobeného tvary z odřezků (oplácání čokoládou ze 3 stran jistí tvar pro případ, že by to nezatvrdlo 😀 ) a je 😛 …
Marcipánek má úžasnou výhodu, že se dá uzobávat syrový 😀 .
Akorát bacha, je toho kilčo a cukr ve větších množstvích má projímavé účinky (chuckle) … tak aby trochu hmoty zbylo i na vánoce …
Já bych to raději nenazvala marcipánem. Převažující složka marcipánu jsou mandle (alespoň 50%). Jistě i tato hmota může dobře chutnat, ale marcipán to podle mě není. Omlouvám se za šťourání 🙂
Jen klidně šťourejte, uznávám a kaji se 🙂 . Kdykoliv jsem zkoušela klasiku (mandle, cukr a pojivo (bílek, voda, olej či co v kterem recepte bylo), něco selhalo a marcipán se nekonal (buď se pořád sypal, nebo byl moc tuhý nebo případně vyschl než se mi to povedlo vše zapracovat do sebe). Tohle je myšleno jako náplň do „marcipánovitých“ bonbónů (terminologie snad obstojí 🙂 ) a funguje to i antitalentům.
Recept na pomerančové sušenky vypadá úžasně, asi si opíšu a zkusím, až trochu odezní povánoční přeslazení. Nejvíc oceňuji praktické rady a zkušenosti, vždy tuze potěší, když si člověk nemusí prošlapávat cestičku k ideální sušence sám.
Hezké vánoce.
Renáto díky, zajímavý recept. A vzhledem k tomu, že v těstě nejsou vejce (tedy jen žloutek) věřím, že sušenky musí být krásně křehoučké. Možná jednu várku zkusím, jen tak ze zvědavosti. Z nedávného nákupu jsem si totiž zrovna přinesla síťový sáček 16 velkých „navel“ pomerančů, takže bych dokonce měla i tu čersvě strouhanou kůru. Teď je na pomeranče sezóna a tyhle navelské jsou považovány za nejlepší na jídlo. Jsou to ty, co vypadají, jako když mají pod kůrou („u bubáka“) ukrytý další pomeranč. Mají silnější kůru, jsou šťavnaté, krásně se dělí a nemají pecičky. A já si vždycky tuhle kůru mrazím s cukrem. Pak jí dávám do marokánek, buchtového těsta, ale především lžičkou během roku ujídám jen tak na smlsnutí. Omyji pomeranč, pak kůru nožem rozříznu na osminky, sloupnu a pomeranč sním. Potom ostrým nožem z jednotlivých dílů kůry odříznu bílou dužinu až zbydou jen tenké oranžové slupičky. Ty pak rozřežu na tenoulinké nudličky (takové oranžové jehličí), dám do sklenice a promíchám s moučkovým cukrem a strčím do mrazáku. Pak postupně, jak pomeranče jím, kůru do sklenice přidávám a je-li třeba přisypu cukr. Cukr se do pomerančových nudliček vsákne a v mrazáku zůstanou takové křupavé. Vydrží do nekonečna a je vždy při ruce pro vylepšení nějaké sladkosti.
Maricko, tak tohle musim zkusit. Ja pomerancovou kuru strasne rada. Dik.
Milá RenatoE, tak tohle pečení byla opravdu věda. Děkujeme že s námi sdílíš nejen výsledný postup ale celý vědecký proces. Po tvých zaznamenaných zkušenostech je nemožné se dopustit nějaké chyby. 😉 🙂
Jelikož jsem se o kus niž dopustil nezdvořilého mikrobiologického extempore, musím ( a rád) na tomto místě pochválit Renatinu vánoční inspiraci. Nicméně ji asi nevyužijeme, jsme příšerně konzervativní a počet druhů cukroví se léty snížil až ustálil na pracnách, rohlíčcích, kokoskách, čokoládových půlměsíčcích s citronovou polevou a čemsi, čemu se doma říká „prezidentské“ nebo „hradní“ cukroví. To prý pochází od kuchaře TGM, je pracné, děsně dobré a připomíná jemnější lomnické suchárky s velkými kusy oříšků a pořádně obalené v cukru. Experimenty jako loni se španělskými dobrotami, jsou spíš výjimka, vyprovokovaná třeba snahou potěšit kamarády…
Proč nezdvořilého? Hájili jsme Reantin zvyk ochutnávat těsto.
Chvály na recept bylo sice dost, ale také souhlasím, že to vypadá skvěle (o kvalitě dokumentace se raději ani nezmiňuju, tam by chvála nestačila).
Jenže letos už nepeču! Co jsem stihla, stihla, končím! Chytla jsem chcíp, musím sedět v práci (neb není nikdo místo mě) požírám ATB a uvažuji, zda uhynu (asi ne, člověk vydrží víc než zvíře.) Holky mají dnes smůlu. Chcípáme oba.
Myslel jsem nezdvořilého z mojí strany – nebylo moc elegantní připojit pod tak skvěle vypadající cukroví úvahu o po… mirobiologickém kongresu 😀
Jinak těsto jsem jako kluk oštipoval taky a myslím, že ty historky o salmonelách jsou právě jen takovým strašákem na „oštipovače“…
Nic nezdvořilého na tom nevidím, pobavila jsem se a souhlas s Vave – na těch fotkách to vypadá skoro roztomile (rofl)
Recept předám MLP (na mně je v něm málo bůčku (rofl) ). Ale vonět to musí hezky! Vsadím se, že MLP i dětem to bude chutnat.
Tohle vypadá vymyšlené pro mě – je to takový ležérní žáves recept. Děkuju, Renátko (inlove) , tisknu a uschovám, však tohle se může jíst i jindy, než jen o Vánocích. 🙂
Letos budu mít napečeno do krabičky, alespoň doufám, a dostanu to až v pondělí – asi abych to do Vánoc nezožrala, páč jak je známo, co člověk nemusí vařit a péct, to chutná nejlíp. (chuckle)
Jé, po čase je tu zas Mlsotník a takový voňavý k tomu. Renato, dík. Pokud zbude čas, vyzkouším, vypadá to pěkně.
P.S. Mě letos láká vyzkoušet něco od Kláry z Kopce; celozrnné cukroví jsem nepekla už léta: http://conovehonakopci.cz/?page_id=4391
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Renatina kuchyně se pozná… přesný článek i s fotodokumentací… 😛
Právě se cpu „chlebem Renata“ z pekárny – tentokrát kromě „zrní“ obohacený nahrubo nasekanými oříšky, které zbyly od pečení cukroví. ňam.
Vypadá to jedle, někdy to zkusíme. Co všechno si člověk nepořídí kvůli povedenému receptu. U nás to byl naposledy mletý badyán kvůli perníčkům, ale k jejich opakování jsem se ještě nedostala.
OT – Nemáte někdo zkušenosti s keramickým nožem? Táta na ně tuhle velmi zamyšleně koukal, ale netroufal si.
Je to dobrý pomocník, akorát nesmí upadnout, nesmí na nic kovového ostrého narazit, v tom momentě je po noži.
Tak to není nic pro mne, leda bych ho nosila zavěšený na šňurce na krku.
Já byla s keramickým nožem dlouho hodně spokojená – ale po čase se stejně otupí. Mám ho dva roky a už upřednostňuju nabroušené ocelové nože. Nějak se sice údajně brousit dají, ale na to si netroufám.
Ovšem skvělá věc je keramická pánev.
Kdyz mi Chet nadelil keramicky nuz, byla jsem u vytrzeni. Zrala mekka rajcata se krajela na tenke platky a ani z nich stava netekla. Ale otupi se casem. Chet to brousi, ale nikdy uz to nedosahlo te kvality prvniho pul roku. Jo, a ulomila se mu spicka, ani nevim jak – proste naraz nebyla… Cim dal casteji se opet uchyluju ke staremu Solingen nozi z prvni republiky.
Soukromě si myslím, že když dáš za kovovej nůž tolik, co stojí keramika, tak bude lepší 😉
Vstávam,kontrolujem počasie a cesty-je to hrozné,je poladovica,takže mám čas prečítať si aspoň časť zviretníku.Čím mi voňajú Vianoce?Tak u nás sa už niekoľko generácií dáva na Stedrý deň na sporák hrnček so slivkovým kompotom,doňho čerstvá škoricka ,klinčeky,vanilka a na malom ohníku to prebubláva celý deň.Tak to robila prababička,babička,mama a aj ja.Tak mne voňajú Vianoce.
Sušienky vyzerajú veľmi,ale veľmi jedlé.Pekný deň.
Inak YGO videla si niekedy E.coli?Ja nie,Búhví esli vúbec existují./xi,xi/
„Tlusté knihy lžou, bacily nejsou a primáři jsou zbyteční“, zpívávali si naši vrstevníci medici někdy v pravěku přelomu padesátých a šedesátých let.
Jéje – hezká dokumentace výroby susenek. (clap)
Poznámecka zdravotní: tuhle pri jízde autem jsem vyslechla v rádiu varování – americtví vedci (jak jinak) zjistili, ze je velmi nebezpecné ujídat syrové testo. Je to kvuli mouce, která se v zádném prípade nemá jíst tepelne nezpracovaná, jinak hrozí nákaza E-coli (tak pravili mudreci).
Tak sice to ted vím, ale stejnak nikdy neodolám a zdibec toho syrového vzdycky strcím do pusy – dokonce mám nekdy dojem, ze nepecené je chutnejsí nez vytáhlé z trouby (chuckle)
Ygo – tady máš pár obrázků: http://www.google.cz/search?q=escherichia+coli&hl=cs&prmd=imvnsb&source=lnms&tbm=isch&ei=1e7qTuDCFdOChQfb1O2UCA&sa=X&oi=mode_link&ct=mode&cd=2&sqi=2&ved=0CCcQ_AUoAQ&biw=1536&bih=748
P.S. Těsto taky ujídám.
Ale to coli je docela hezké, až roztomilé, chicht. (chuckle)
Že jo? 🙂
Taky patřím k pojídačům těsta, takové dobré vánočkové, tvarohové na ovocné knedlíky… a těsta na cukroví samozřejmě taky.
A s tou syrovou moukou – to mi připomíná dcerky jako batolata. Jak se doporučovalo vyvařovat dudlíky… Usoudila jsem, že ručičky nevyvařím, tak i dudlíky procházely jen opláchnutím 🙂
A mám to za 19. To mám za to, že místo práce nakukuji do Mlsotníku.
Kromě masa ochutnávám všecko. Třeba takový bramborový knedlíky, ty bych radši snědla za syrova 😀 .
Ale fakt je, že mi jednou bylo po syrovým blbě – takový to těsto na taštičky (stejně másla, tvarohu a mouky) – no, asi ho bylo množství větší než malé 😛
Tohle je docela pitomost. E. coli samozřejmě může být i v mouce (ale spíše ve vejcích a jiných ingrediencích těsta. Ostatně proč by tam být neměla, když je prakticky všude?! Hlavně v našem zažívacím traktu. Problém je jen z těmi kmeny, na které nejme zvyklí (cestovatelské průjmy) nebo s některými kmeny vybavenými toxiny (viz německá epidemie z obilných klíčků).
To by člověk nesměl jíst nic syrového (viz ty saláty, jakékoliv studené krémy, majonézu, sýry, uzeniny…. výčet by se nevešel). Takže klidně uždibujte (já to dělám také) a věřte vlastní imunitě (je lepší, než se nám snaží namluvit). Ostatně ty obilní klíčky byly považovány za zdravou potravinu 😉
Nesnáším dělení na zdravé a nezdravé potraviny. Jsem sice už starší, ale kolikrát za můj život se měnil názor na to, co je zdravé a nezdravé! A často to byl obrat o 180 stupňů. Takže jezte s rozumem a co vám chutná. Občas se sice člověk po…, ale většinou bez vážných následků. Život je nebezpečná záležitost a nevíte, kdy vás co přejede nebo jinak ukrátí život. Tak si dopřejte drobné radosti. 😉
… Problém je jen z těmi kmeny, na které nejme zvyklí …
Tak to jsi mi připomněla mého strýce, který kdysi dávno předávno byl u nás na chalupě. Tehdy jsme měli pouze vodu ze studně a ona ta jímka k suchému záchodu není závratně daleko. Prostě mikrobiologické parametry včetně E. coli byly často zvýšené (táta to občas nechával stanovovat). Nic nám nikdy nebylo, vody byla chuťově vynikající, ale strejda do té jímky toho mnoho přidal, ba se dá říci, že na tom suchém záchodě strávil hodně času.
Pak konstatoval, že my jsme na ty kolíky zvyklí, ale on holt ne.
A syrové těsto třeba od praciček nebo od bábovky (ještě před zašleháním sněhu), to nikdy neodolám.
Ráda slýchám podobné věci z úst odborníků, protože si pak můžu leccos zdůvodnit- jako když mi uroložka onehdy varovně řekla, že ne abych v tom počasí lezla po oknech a umejvala je kvůli Vánocůmm, protože skončím u ní v ordinaci se zánětem ledvin jako ty davy ženských, co mají umytý okna denně jí zaplňují čekárnu 🙂 Víte, jak mám dobrý pocit, že ty neumytý okna mají lékařské zdůvodnění? (rofl) Takže si nemusím dělat starosti s tím, co spráskám, protože tak pravil znalec (inlove)
a ještě k té imunitě. Když jednou vyplul na světlo skandál s čínskými restauracemi a neuvěřitelně špinavými kuchyněmi včetně chcíplých myší, nejrůznějšího hmyzu a podobně, tak naše známá – také lékařka – jen konstatovala: „Tak alespoň vidíte, co všechno vydržíme.“
Dovoluji si bouřlivě souhlasit. „Cokoliv sníte nebo vypijete, může vás potenciálně poškodit.“ byl oblíbený výrok naší paní docentky na mikrobiologii. Ta dáma měla vytříbený styl a při jejích přednáškách občas posluchárna vybuchla tak, že se mikrobiologická katedra (Viničná 5) málem propadla na Albertov. Při úvodu do problematiky exotoxinů zahájila slovy: „Sedí stafylokok na majonéze a čeká. Čeká den, dva… nám se jednou takhle pos*al celý mikrobiologický kongres.“ Prostě kok nerozlišoval – věděc, nevědec, bral to po řadě… 😀
(rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Já beru jakýkoli JINÝ kongres, ale MIKROBIOLOGICKÝ, no to je paráda….. chechtám se nahlas. No alespoň si to ti pos…. uměli náležitě vědecky zdůvodnit (rofl) (rofl) (rofl)
Mikrobiologický kongres je ještě dobrý. U nás se jednou pos** zasedání KV KSČ (samo za hluboké totality…) Vyšetřeovalo se to tehdy málem jako vlastizrada. To byl prů** vesmírných rozměrů (rofl) Taky to tehdy byl stafylokok (tuším z br. salátu)….
Ostatně před pár lety se takhle pos.. virologický kongres. Samozřejmě šlo o virový průjem z nějakého zeleného salátu. Také stylové (chuckle)
To byl určitě zlý kapitalistický stafylokok, kterého k nám shodili západní prohnilí imperialisté spolu s americkým broukem (chuckle) (chuckle) (chuckle)
Dost blbost, ne? Většina nákaz Salmonellou pochází z vajec a špatně tepelně upravených potravin živočišného původu (maso, ryby, drůbež)
No,to vypadá velmi jedle (y) – dík za recept – 3x vyzkoušeno,ochutnáno,fotograficky zdokumentováno,to nemůže mít chybu !