Původně jsem uvažoval, že v tuto dobu zmizím někde do buše, či dokonce do pouští. Počasí je k tomu jako stvořené. Azuro a prosluněné zimní dny, kdy je ráno kolem 10 -12°C a přes den 20 – 24. Ale jak říká jedna stará moudrost, „Člověk míní, Pán Bůh mění“. A tak jsem letos nikam nejel.

Začalo to zcela úspěšným rozpadem mojí tělesné schránky, která v posledních pár letech byla už několikrát se zdarem poopravena namontováním různých náhradních dílů, jak ostatně stálí čtenáři této publikace vědí. Díky nepravostem provozovaným v mládí (viz vzpomínky starého zbrojnoše) mě opět začaly zlobit obratle. Tedy spíš to, co je mezi nimi. Disk mezi dvěma, o patro výš, než jsou ty dva úspěšně sešroubované se jaksi smrskl a nervové kořeny jsou hněteny tak, že někdy z údivu nevycházím a občas i skoro z kůže povyskakuju.

Proto jsem se rozhodl, že nemám co ztratit a jal jsem se věnovat hydroterapii, čili vodoléčbě. To proto, že ve vodě nevážím tolik co na suchu a tak v prostředí skoro beztížném mohu provozovat různé prostocviky, které mě byly naordinovány už při dřívějších fyzioterapiích.

O dvě osady výše, tady u nás v Modrých horách, máme tak zvané „Leisure centre“, které je také známo pod názvem „Springwood Aquatic and Fitness Centre“. http://www.bmleisurecentres.com.au/centres-/springwood-aquatic-and-fitness-centre/ Zde jde o komplex kde je umístěna posilovna velikosti české sokolské tělocvičny blahé paměti, naplněná rafinovanými mučícími přístroji.

Pak tu je o trošku menší hala k cvičení aerobiku a jógy, dále tři bazény s vyhřívanou vodou – solárem, panstvo, solárem – brouzdaliště pro děti, kde je i skluzavka a zákoutí s prudce proudící vodou do kolečka do kola. Zde je vody od 30 cm do 1,3 metru.

Pak velký bazén, kde se dá cvičit, plavat a konat jiné nepravosti a kde jsou zpravidla drezůrovány dětičky v malých skupinách od 2 do 5 let kterak plavat a jinak se ve vodě bezpečně chovat. Zde je vody od 75 cm do 1,6 metru a vede do něj i rampa pro vozejčkáře. A nakonec se zde nachází plavecký bazén, kde je voda nejchladnější, který poskytuje 8 plaveckých drah.

K dobrému zde ovšem patří i „spa“ tedy bazének jen 90 cm hluboký s lavicí v polovině hloubky na sednutí po obvodu, kde je voda mírně teplejší než je teplota tělesná a kde voda víří a bublá a člověka příjemně masíruje. Výbavu tohoto zařízení završuje „steam room“, tedy horká pára a pak i samozřejmě sauna. Nechybí ani šatny, sprchy, záchody a občerstvovna, kde se může jeden, kdyby snad mu docházely síly, i posilnit. No a pro ty maminy, co potřebují pohlídat dětičky po dobu, kdy samy cvičí či plavou tu je ještě hlídárna capartů, kde si tito mohou, pod odborným dohledem, dosyta vyhrát.

Tak sem jsem si zpočátku koupil 10 vstupů jen do bazénů a přes poledne, kdy to je levnější a kdy zde není skoro nikdo. Cvičení v teplé vodě mému člověku trochu pomohla a pomalu jsem se začínal lépe pohybovat. Během této bohulibé činnosti, zařízení jsem navštěvoval 2 – 3x do týdne, vždy na necelé 2 hodinky, vypukla v tomto zařízení akce. Na dobu čtrnácti dnů nabízeli vstup na celý den „na fšecko“ za 28 AUD. No nekupte to!! A hlavně nevyužijte to!!!

A tak jsem pak 14 dnů dojížděl těch několik kilometrů každodenně. Nejdříve jsem se hodinku mučil na mučidlech v posilovně, kde jsem si patřičně rozproudil krev v těle, abych pak provozoval další půlhodinku cviky a chození ve vodě. Poté na 10 minut vodní masáž ve „spa“ a další půlhodinka v sauně. Následovala studená sprcha, dalších 10 minut ve „spa“ a závěrečná půlhodinka v bazénu, stejně jako po posilovně. Po závěrečné sprše a zhruba třech hodinách jsem byl rád, že už jedu domů. A navíc se zdravou chutí k jídlu.

Nutno dodat, že se tam cítím buď jako v jeslích, maličkých škvrňat a jejich řevu tu je požehnaně, nebo jako v domově důchodců, kterých tu je také velká přehršel. Většinou těch co se už těžko pohybují a tak jsou zde k dispozici i tři vozíčky schopné dovézt tyto seniory do bazénu po rampě pod hladinou k tomuto účelu zbudovanou. Vozíčky jsou uzpůsobeny k jízdě pod vodou a klienta tam s ochotou zatlačí jeden z plavčíků.

Těchto tu je také přehršel, jistě ne méně něž 10 a jsou nadmíru přátelští a ochotní, na slovo neskoupí. S chutí a povzbudivým slovem pomáhají seniorům vylézt z vody, když se jim to samotným zrovna moc nedaří. Prostě takoví andělé strážní, kteří navíc umí i žertovat a navíc i účinně a hlavně ochotně pomoci.

Po těch čtrnácti dnech mučení člověka jsem jaksi omládl. Ne svaly mě žádné nenarostly, to se u dědků mého věku už jaksi nekoná, ale ztratil jsem pár deka špeku a tak to byl úspěch. Nyní už zase dojíždím jen párkrát do týdne a provozuju cvičení ve vodě, které dělá mému člověku evidentně dobře.

***

A tak se čas navršil a přiblížilo se datum mých narozenin, tentokrát kulatých. Osobně, připomínání jak je jeden starý, zrovna v lásce nemám a sešlosti lidiček k tomuto účelu už vůbec ne. Přesto jsem se podvolil rodinnému nátlaku a souhlasil, že budu letos doma a všem zúčastněným tak umožním odstrašující pohled na zchátralého dědka, který se dycky ráno při pohledu do zrcadla sám sebe lekne.

Dokonce jsem byl dotázán co jako bych si přál za dary, či dar. Odpověděl jsem, že v mým věku si nepřeju nic, jsem spokojen s tím co mám a nic nepotřebuju. Samozřejmě to neprošlo. Nakonec přišla s nápadem moje žena Míla, jestli bych nechtěl dobrej foťák, když už furt a fšude fotím. Nejprve jsem se zdráhal, ale moje milovaná žena odvětila, s šarmem jí vlastním, že kdybych ho snad nevyužil, tak ho může zdědit některý z našich synů.

Tak jsem nakonec souhlasil a tak zbavil rodinu starostí co dát dědkovi který už má fšecko co si přeje. Tak jsem jim ušetřil shánění a nakupování dárků. Co bych pro ně neudělal, že jo. Foťák i s objektivy jsem si vybral a nakoupil přes E-bay v Hong Kongu a balík došel za 4 dny. Vše bylo zhruba o 40 % levnější než kdybych nakupoval to nejlevnější zde u klokanů. Rodinka se složila a já pak dostal penízky. Po doručení jsem vše zkontroloval a vyzkoušel a pak zase zabalil a těšil se na den D, kdy ten dárek dostanu.

Potom ženské příslušnice našeho klanu, pod vedením Míly, začaly organizovat tu celou sešlost. Naplánovaly to na neděli, 7. srpna, zrovna v den, kdy jsem skutečně ty narozky měl. Míla pak utratila svoji čtrnáctidenní penzi za různé poživatiny a začala chystat samé dobroty. Dortu jsem jí rozmluvil, s poukazem na to, že tady u nás pod kopcem dělají docela chutné a za přiměřenou cenu. Souhlasila a dortu v tom kvelbu objednala. Ovšem ostatní si ujít nenechala a tak už v sobotu udělala dva bramborové saláty, jeden s a druhý bez majonézy a nachystala 8 kusů kuřete pod peřinou, které je tady. Je to móóć dobré.

Kuře pod peřinou

1 menší kuře, 3 rohlíky, majoránka, 2 stroužky česneku, mletá paprika, vegeta, olej, cibule, sůl pepř, 2 vajíčka, 500g bůčku, petrželová nať.

Kuře rozporcujeme a vykostíme. Do vymaštěného pekáče vložíme vykostěné porce kuřete (křídla a kosti použijeme na polévku), osolíme a posypeme sladkou mletou paprikou. Na mlýnku pomeleme střídavě bůček, rohlíky a česnek, cibuli. Do vzniklé mleté masy přidáme vegetu, koření, sůl, pepř, majoránku a vajíčko a vše důkladně rukou promícháme. Vzniklou směs poklademe na připravené jednotlivé kuřecí porce (přikrytí peřinou). Na vrch vložíme petrželku. Mírně polijeme olejem a dáme do trouby asi na hodinu péci. Podáváme s bramborovou kaší.

V neděli pak už Míla jen sjela k místnímu zelináři pro čerstvou zeleninu a ovoce a já pro tu objednanou dortu. Dělba práce.

Po desáté dopoledne se začala família sjíždět. Nejdříve dojeli Edita s Martinem, Fynnem a Janou. Dovezli i jejich psa Maxe, jinak bráchu našeho Ferdinanda a tak měli zábavu i naši Habsburci. Pak dojela rodinka naší schovanky Blanky se svým synkem Míšou. Jejich psici Jessi nechali doma. A tradičně, jako poslední dojel náš syn Petr, ale bez Kirsty, která jako novinářka byla zrovna jako reportérka na Vánočním ostrově, kde jsou problémy s přílivem nelegálních utečenců, povětšině z musulmanských zemí.

Na stole už byly podnosy s ovocem, to pro ty co málem padali hlady. Žranice se pak odehrávala na balkonu do zahrady, tedy na jih, směrem k Antarktidě, kde je nyní po jeho rekonstrukci a zastřešení dost místa jak na stoly a židle tak i pro lidi a zvířata. Akorát Martin zůstal v pozici ležícího střelce v křesle v obýváku, přišla na něj nějaká choroba. A tak nic nejedl a nepil, jen odpočíval v pokoji přikrytý starým černým vlňákem co tu má Míla po své stařence.

Tři děti dostaly kuřecí šnycle a hranolky, dospělí už zmíněné kuře pod peřinou a bramborový salát dle chuti. Lahodné bílé australské víno k zapíjení a pak zavládla pohoda. Počasí přálo, bylo kolem 20°C a střídavě oblačno. Vydatné jídlo jsme zazdili chutnou vodkou a pak Míla donesla dortu a nastalo rituální sfukování svíček a čtvrcení dortu.

Potom jsem obdržel dar, který byl okamžitě rozbalen a nastalo jeho vyzkoušení osazenstvem. A tak teď mám pěknou zrcadlovku NIKON D7000, a tři objektivy. Tamron 18-270mm f3.5/6.3 DI II VC LD zoom, Sigma 10 – 20mm f3.5 EX DC HSM širokoúhlý zoom a světelný standardní objektiv Sigma 30mm f 1.4 EX DC HSM. Takže mě nezbývá než někam odjet a tu technologii patřičně vyzkoušet a využít.

Před závěrem úspěšného odpoledne, které se mě díky ohnivé vodě podařilo přežít v pohodě, se od jihu přihnala chladná změna počasí. Ohlásila se bouřkou a krátkým lijavcem spojeným s krupobitím. To na zpestření programu. Čuměli jsme na to představení s balkonu z pod střechy. Hned se prudce ochladilo a bylo vyloženě zimno. My jsme ale zrovna naši sešlost rozpouštěli, lidičky se rozjížděli domů a tak nám to nevadilo.

Díky všemu tomu šrumecu (jak cvičení v bazénu tak i oslavy) jsem zanedbával jak majlíky tak i internet a Zvířetník, na který jsem se pořádně podíval až dnes, 9. srpna. Takže nedošly jen gratulace konvenční poštou, ale i majlíky internetem a pak kopec krásných přání od Zvířetníků v diskuzi k pěknému sobotnímu článku o Pikáčkovi, jak mě na to upozornila Baty v soukromém majlíku. Děkuju moc a od srdce Baty a vám všem gratulantům.

Za pěkné odkazy na super Carinu se zářícím Canopem (nebo se říká Canopusem?) od Veram a Waldovy písničky, který jsi Vave vybrala opravdu na míru. Walda byl vždycky „mým“ zpěvákem, společně s Pilarkou. Asi, že jejich písničky šly od srdce. Navíc, s Evou jsme chodili do stejné hospody, ale to se ještě jmenovala Bojanovská a chodila k nelibosti svého tatínka na JAMU, kterou stejně nedokončila, jako obchodní akademii ze které utekla. Po roce sběhla i s JAMU a začala v Semaforu.

Ostatně ona má dnes narozky. Len dva dny po mě. Lidičci zlatí, vzali jste mě u srdce a tolik gratulantů jsem snad ještě nikdy neměl. Udělali jste mě velkou radost a tak teď budu muset splácet dluh vám všem.

Fotky najdete zde http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Tak_nevim…./