Kynou mi vánočky, přijede nám o víkendu návštěva, tak si zase předpékám a dám je do mrazáku. A odskočila jsem si sem dočíst diskuse.

A když už byla zmínka o zaměstnání. Nedávno jsme s chotěm někde četli o tom, jak zde postupují různé firmy při výbeřu mladých žen do zaměstnání. Aby nemohly být zažalovány pro diskriminaci (nemají právo vyptávat se na rodinné poměry) používají triky, které jim pomohou zjistit, jak spolehlivá budoucí zaměstnankyně bude. Tak třeba – na pracovním stole u kterého se přijímací rozhovor vede, má paní vystavenou fotku dětí v rámečku tak, aby jí uchazečka o místo viděla (při tom ona sama ani děti mít nemusí) Pokud si jí uchazečka všimne a zavede na ní řeč typu “jé já mám doma také takové dva andílky….”. okamžitě dostane pomyslný černý puntík – znamená to, že s velkou pravděpodobností bude v práci často kvůli dětem chybět. Stejně tak, pokud prohodí “doufám, že i já jednou budu takové mít” – tzn. že časem odejde na mateřskou. Pokud řeč na děti nepřijde, po rozhovoru vyslýchající nabídne, že uchazečku vyprovodí k autu, aby si prý mohly ještě trochu popovídat. A tam se jen tak nenápadně koukne dovnitř. Pokud je na zadním sedadle dětská sedačka – další znak toho, že tady může být problem. A pak už je snadné najít nějakou “přijatelnou” výmluvu, proč právě tuhle paní nepřijaly. Těch fíglů tam bylo více, už jsem je zapomněla. Takže mladé matky, které se chystáte ucházet o místo veďte toho v paměti a se svými ratolestmi se nevychloubejte, nebo raději o nich vůbec pomlčte. Možná, že už i v Česku se tyhle taktiky používají.

Na Karakal myslím a juknu se později, zda tu bude nějaká zpráva

No, trochu pro odlehčení debaty 🙂 zajímavá diskuse to byla, je vidět, že to není úplně jednoduché téma – akorát jsem chtěl poukázat na to, že sám si pamatuji, jak když měl člověk kvalifikaci žádanou na trhu, tak si před rokem 2008, než začala krize, mohl poměrně hodně snadno najít slušně placenou práci, kdežto teď se situace hodně dramaticky změnila, což dost lidí, zejména z řad těch šťastnějších (zpravidla střední generace), často ne úplně vidí. Dnes i když je člověk kvalifikovaný v tom, co se žádá, tak se, byť ne tak hluboko, jako jiní, ale přeci jen, ponoří do bludného kruhu žádná praxe – nechce nikdo zaměstnat, protože není praxe – tím se praxe nezíská, a tak dále pořád dokola. Za poslední tři roky se to v mnohých zemích, například v UK, Španělsku nebo v Polsku, natolik zhoršilo, že je celá generace prakticky buď bez práce, nebo s kariérou naprosto neodpovídající standardům z před patnácti-dvaceti lety. No a to je zhruba sečteno podtrženo, o čem jsem chtěl mluvit, jestli jsem se někoho dotkl, tak se omlouvám.

Článek i diskusi si musím nechat na klidný (doufejme) večer, teď bych chtěla jenom popřát Haně W, Hanče, Fallově, Pitrýskovi a všem dalším Haničkám všechno nejlepší k svátku. Gratuluju. (rose1)

Mluvilo se tu v diskusi o Norsku – nespojoval bych události v Norsku a v UK. Ten, jehož nejmenujeme, vraždil proto, že si myslel, že je potřeba chránit ‚pořádek‘ v tradičním slova smyslu, a není náhoda, že se mu tak líbilo ‚řešení‘ provedené masovým vrahem Benešem. Coby politický psychopat, a tady si troufnu říct, že jich znám i z českých blogů nespočet, nedokázal vidět lidi, viděl jenom jaké abstraktní ‚skupiny‘, proti nimž vedl ‚boj‘. Jeho čin má docela jiné příčiny, než to, co se děje v UK, kde je základ podle mého názoru především v tom, že tam skutečně pro mladé lidi není práce, a to už třetím rokem pro celé populační ročníky opouštějící školy všeho typu. Co je toho příčinou, je dost komplexní otázka. V Anglii mi dost lidí řeklo ještě loni, že čekají, že to bude průšvih, protože kvůli sociálnímu inženýrství a aby se ‚mladým nekazil život‘ se nastavila taková politika známkování, že je v podstatě velmi těžké odlišit dobrého studenta od flákače, na což v UK nebyli nikdy zvyklí, nikdy to nebylo tak, jako v ČR, kde je známkování spíše generátorem náhodných čísel; v UK se podle toho vždy tvrdě klasifikovalo. Dalším důvodem je to, že kvůli ekonomickým potížím se musely hodně drasticky seškrtat důchody, což způsobilo, že hodně lidí, kteří jsou v důchodu, ještě kvůli klimatickou změnou způsobeným tužším zimám, v hodně špatné situaci, kdy kolikrát mají na výběr mezi jídlem a topením. V důsledku toho se hodně ‚předdůchodců‘ drží v práci jak to jenom jde a neuvolňuje se místo mladým, kteří, kvůli špatnému známkování, jsou pro zaměstnavatele často jedna velká neznámá proti už osvědčeným starším zaměstnancům. No a to, co se stane, když už třetí rok po sobě celé populační ročníky nemůžou sehnat práci, je to, co je vidět na těch ulicích. Ztráta pracovních návyků, ztráta jakéhokoliv denního rytmu. A nemyslete si, že jde jen o imigranty – jde o skupinu občanů UK často označovaných jako ‚working class‘, byť paradoxně momentálně bez práce, bez ohledu na barvu kůže. Doporučuji se podívat, kdo jsou ti raubíři v Manchesteru, v Birminghamu nebo v Leedsu – ani náhodou imigranti, ale mladí rodilí Angličané z ‚working class‘, kteří často mají problém se získáním slušné práce i kvůli tomu, že mluví velice špatnou angličtinou (kdo viděl My Fair Lady ví, o čem je řeč, tohle v Anglii funguje dodnes).

Skvělý článek!!!
Maně se naskýtá otázka, proč se už tak dlouho vytváří ve společnosti cíleně představa, že graffiti jsou umění, že squattery je třeba respektovat a vytvářet jim podmínky k alternativnímu životu, proč PC hrami a mnoha druhy kumštu proniká kult násilí, hnusu, ošklivosti a právě toho nepořádku, proč média buší lidem do hlav, že je to normální? Jan Pavel II. věděl, o čem mluví, když razil pojem „civilizace smrti“. Uběhlo pár let a je to všechno zase o kousínek dál. Ta skvělá kniha, o které píše Dede,soustředila všechny věci,které působí, abch neřekla kterých se používá, k rozvratu společnosti.

Máš pravdu. Je nutné trvat na dodržování pořádku bez ohledu na nějaké příslušnosti k něčemu. Jen nevím, jestli společnost už příliš neovlivnili všelijací ti sociální inženýři a tzv. lidská práva a není příliš vyčerpaná, aby něco takového začala vyžadovat.

OT – Tak jsem si v sobotu vzpoměla na Pedroníka. Viděla jsem smečku, kde by byl jako ryba ve vodě: 3 frbulí dámy (1 černá + 2 bílé s černými fleky) a navíc velmi společenské. Jen k té malé berňačce se hnaly až příliš vehementně, byla z nich trochu vyplašená ( (dog) s tak krátkým čumáčkem asi ještě nikdy neviděla ani neslyšela).

Je to už několik let, milá Dede (inlove) , co ses zmínila poprvé o teorii rozbitých oken. A dodala jsi, že bys o tom možná někdy měla napsat víc.
Jak vidno, CD se nestará „jen“ o zvířátka, ale i o témata. Aneb dočkej času, jako husa klasu, jak říkavala babička (a samozřejmě měla vždycky pravdu). 🙂

Asi jen málokdo si nadal do souvislosti tragédii v Norsku a běsnění v Anglii (se vzpomínkou na relativně nedávné podobné výbuchy ve Francii, USA, ale i jinde). Ano, Dede má pravdu, základem je postupovat od maličkostí a stylem padni komu padni. To může ochránit (zatímní) majoritu a udržet euro-atlantskou civilizační normu.
Bohužel právě proto, že se jednak tito asociálové sami rádi sdružují, jednak je vlastně jedině možné nepřizpůsobivé lidi vystěhovávat na nějaké svým způsobem vyloučené místo, vznikají nakonec gheta. Tedy důsledné vymezené hranice mezi slušnými a neslušnými nutné znamená postavit zeď v Matiční ulici. Docela je to o strach, protože v ghetu vzniká přetlak, který se jednoho dne uvolní a pak nebude obrany ani úniku.
*** Včera jsem viděla reportáž o tom, že v Chánově se rekonstruují paneláky a na jejich opravách musí firmy zaměstnat 10 % nezaměstnaných, nejčastěji právě lidi přímo ze sídliště. Ráda bych věřila, že to povede k tomu, že místní budou o své domy lépe pečovat.
Velké téma jsi otevřela, milá Dede. Děkuju.
A přeju všem krásný den. (h)

Moc pěkné. Napadá mne k tomu spousta souvislostí. Musím si to nechat projít hlavou.
Za všechny: Často se maminkám radí, že nejdůležitější je věnovat se dítěti, hrát si s ním. Jak snadno bych vynechala večerní úklid dětského pokoje. Jenže pro maličké děti je každé ráno novým začátkem.
🙂