BTW: O vlivu prostředí a síle pořádku

V uplynulém týdnu nebylo možné uniknout poplašným zprávám nejprve z Londýna a potom z dalších anglických měst, kde se rychlostí požáru šířily nepokoje a rabování. Zdivočelá mládež táhla městem opilá mocí patřící bezohledným a tedy nebezpečným.

 

 

O incidentech vyšlo nespočet článků – jak zpráv, tak postupně publicistických úvah a analýz. Najevo vycházela fakta nikoliv neznámá, ale dosud nepříliš veřejně ventilovaná. Mluví se o zkažené až degenerované generaci mladých lidí, nevychovatelné a nezaměstnatelné, bez jakékoliv úcty k pravidlům civilizované společnosti, byť žijící z jejího fungování. Znovu se opakují fakta o nefunkčních školách, bezmocných učitelích, vzestupu násilí, negativismu a neschopnosti rozlišovat dobré od zlého. To všechno je pravda. A teď klíčová otázka: Dá se vůbec s tisíci nezvládnutelnými mladými chuligány nebo lidmi žijícími na dně společnosti něco dělat?

 

Vzpomněla jsem si na knížku Malcolma Gladwella nazvanou „Bod zlomu“, kde je v podtitulu napsáno „O malých příčinách s velkými následky“. Mimo jiné v ní píše o tzv. „Teorii rozbitých oken“. Ta je dílem kriminologů J. Q. Wilsona a George Kellinga. Základní myšlenkou této teorie je přesvědčení, že zločinnost se rodí z nepořádku. Připadá vám to praštěné? Co takhle psychopatické osobnosti pachatelů, traumata utrpěná v dětství, nutnost čelit třeba šikaně, rasismu nebo život v neúplných rodinách sužovaných alkoholismem? Že by stačila ulice plná odpadků, zápachu moči, řvoucích opilců, agresivních žebráků a graffiti na každé volné ploše?

 

Inu, možná stačila. Je velmi těžké vyrůstat v těchto podmínkách ve zvídavé spořádané dítě se zájmem o vzdělání. Podle teorie rozbitých oken má totiž prostředí na člověka mnohem větší vliv, než by se zprvu zdálo. Říká se v ní: pokud bude v ulici rozbité okno, které zůstane neopravené, začne se kolem něj brzy objevovat jiný nepořádek. Někteří lidé tam hodí odpadky, jiní budou mít pocit, že když se rozbije i to vedle, tak se nic nestane. Nepořádek a nelad se zvyšuje a vysílá zprávu – za tohle není nikdo odpovědný, nikdo to neřeší, tedy takové chování je beztrestné.

 

Jeden vybydlený dům v ulici je signálem, že s ulicí není něco v pořádku. Do takového domu se dřív nebo později stáhnou party možná nejdřív ani ne problémové mládeže. Jenže takový úkryt se bude hodit především té problémové, která se tam usídlí a bude zvyšovat již existující nepořádek. Nepotrvá dlouho a o místo se servou dvě party, takže se tam přitáhne násilí. Slušní lidé budou obcházet místo obloukem a vedlejší domy začnou mít potíže – slušní nájemníci je začnou opouštět, jejich cena klesne. Nastěhují se tam lidé, které bude lákat levné nájemné.

 

Ovšem dřív nebo později budou okolní domy nejdřív zastrašené, potom divné, posléze zchátralé. Obyvatelstvo se také změní – slušní lidé budou hromadně utíkat, nájmy klesat, zůstanou tam ti, kdo na víc nemají a musejí s pochybnou ulicí spokojit. Mohla bych v tomto líčení ještě dlouho pokračovat, ale tuším, že princip jste už pochopili. Brzy bude „špatná“ jedna ulice, časem celá čtvrť. Čtvrť, která se tak nějak sama od sebe stane ghettem, kde se i původně slušní a poctiví lidé musejí přizpůsobit, protože jinak by zde nepřežili. Existuje však cesta zpátky?

 

Podle teorie rozbitých oken ano. Je třeba změnit prostředí a to tím způsobem, že se pro začátek začne nesmlouvavě prosazovat ten nejzákladnější pořádek. Máte dojem, že to je směšné? Tak vězte, že právě tak postupovali David Gunn, ředitel newyorkského metra, spolu s Williamem Brattonem, když se rozhodli zakročit proti neúnosně vysoké zločinnosti, která dělala z jízdy metrem adrenalinovou a nebezpečnou záležitost.

 

První krok Davida Gunna byl boj s graffiti, které bylo skutečným symbolem úpadku a neschopnosti pracovníků metra bojovat s vandaly. Druhým krokem byl boj proti černým pasažérům. Bylo těžké věřit, že to bude fungovat, když se v metru běžně řešily vraždy. Jenže ono to fungovalo. V roce 1994, po zvolení Rudolpha Giulianiho starostou New Yorku, byl William Bratton jmenován šéfem newyorkské policie a aplikoval tuto strategii na celé město. Důsledně se bojovalo proti všem činnostem, které byly označeny za „trestné činy ovlivňující kvalitu života“, ať už šlo o opilství, agresivní žebráky, močení na ulicích, vandalství nebo dělání nepořádku. Opět to překvapivě zafungovalo. Nevyřešilo to pochopitelně všechno, ale celková bezpečnostní situace se významně zlepšila.

 

Jak je to možné? Podle odborníků zločinec často nejedná z nějakých zvláštních pohnutek, ale protože sociálně nevyrovnanému člověku okolí umožní, aby tak jednal. Někdy k tomu místo přímo vybízí – tedy prostředí je v takovém stavu, že hlásá: „Tady je všechno povoleno, lidé jsou lhostejní nebo se bojí. Pokud někoho okradu, zastraším nebo přepadnu, pravděpodobně si mě nikdo nevšimne a každý se radši bude dívat jinam nebo rovnou uteče. Tak proč se obtěžovat dodržováním pravidel, když se tu zjevně mnohá beztrestně nedodržují?“

 

Prostředí tímto způsobem nepůsobí jen dlouhodobě, ale vytvářejí se situace, pro které máme v češtině zcela precizní rčení: Příležitost dělá zloděje. Příklad nám dávají i ony anglické násilnosti, kde byli mezi vandaly zadrženi i mladí lidé z dobrých rodin, kteří neodolali „kouzlu okamžiku“ a šli se „bavit“. Věřím, že mnozí měli nějaké problémy ve vztahu ke společnosti už dřív, ale někteří – jako ten mladík, který měl žízeň, vzal si vodu z vyrabovaného obchodu a teď sedí v cele, prostě jen nemysleli a nechali se strhnout celou tou výjimečnou situací.

 

Když normálně poctivý člověk přijde do metra, kde prakticky nikdo neplatí a kontrolu obchází, tak ho napadne – a proč bych měl tedy platit já? A přidá se k většině, která tak narůstá. Potom přijde moment, od kterého už nejde o „nevinné“ okrádání dopravního podniku, ale o solidní základ mnohem horšího nedodržování zákonů a závažnějších trestných činů. Protože anarchie takto končí vždy. Naděje je v tom, že se zdá, že pokud se začne prosazovat základní pořádek, měl by se postupně i do anarchií „zamořených“ oblastí postupně vracet zákon i v těch závažnějších oblastech.

 

Podívejme se z toho pohledu na události, které minulý týden otřásly Anglií. Co je vlastně možné dělat s davem mládeže, která nemá ani tak politické požadavky, jako by se ráda měla stejně dobře jako ti, kdo pracují a vydělávají dostatek peněz na zajímavý a příjemný život? Pochopitelně tak, aby se s prací pokud možno nemuseli obtěžovat. Co dělat s mládeží jakéhokoliv sociálního statutu, které považuje drancování a zakládání požárů za bohovskej mejdan?

 

Podle teorie rozbitých oken se nemusí řešit ani jejich původ, ani barva kůže, ani náboženské vyznání. Je třeba je donutit dodržovat elementární pořádek. Musejí pocítit, že pokud překročí pravidla, tak dostanou přes prsty. I kdyby to mělo být za odhozené lahve nebo rušení nočního klidu. Velmi podobné podmínky by měly zavládnout ve školách, spolu s jasnou odpovědností rodičů za činy svých dětí. Zároveň je třeba vytvořit podmínky pro ty, kdo se budou chtít aktivně (poslední dvě slova bych dvakrát podtrhla) vymanit z pasti, kam se kvůli svému původu, chudobě nebo prostě smůle dostali. Pokud jsem si v Anglii všimla, tak o něco takového se snaží charitativní organizace „Barnardo´s“, možná i další.

 

Pochybuju, že by tato cesta byla samospasitelná, ale zatím mi připadá, že je jediná, která má šanci nějak fungovat. Protože co jinak s těmi lidmi chce společnost dělat? Jakákoliv pasivně přijímaná podpora tento problém neřeší, sociální inženýrství se zatím vždycky ošklivě zvrtlo, zbavit se nepohodlných lidí jaksi také nejde. Důsledné vyžadování pořádku a tak zlepšování kvality bydlení a života by mělo minimálně oddělit a dát šanci těm „normálnějším“, přičemž těch patologicky vyšinutých a psychopatů přece jen není až tolik, aby se to nedalo brát jako přijatelné riziko. Navíc dodržování pořádku nic nestojí – dokonce ani ty nejchudší. Tedy pokud se jedná o peníze. Společnost na tom vydělá vždycky.

 

 

Aktualizováno: 14.8.2011 — 22:05

160 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. vlivy zivotniho prostredi na zive organismy, a preformisty , jiz kladli duraz na podobnosti mezi rodici a potomstvem. vlivy zivotniho prostredi na zive organismy, a preformisty , jiz kladli duraz na podobnosti mezi rodici a potomstvem.

  2. Slozite tema, ale nutne. Diky, Dede za zamysleni. Maricka zminila jeden faktor, ktery povazuju za dulezity. Ze do jiste miry zijeme obcas v paralelnich svetech – to schovavani se za vlastni zdi bohacu, kam problemy tech ostatnich neproniknou. Nejvic jsem tohle videla v Michiganu, kde jsem studovala v Ann Arboru, pobliz Detroitu. Casti Detroitu uz i tehdy, zkraje 80. let, byly absolutne priserne. Ale videla jsem je. Univerzita v AA je proslula a velmi draha a inklinuje doleva. A zcela mne fascinovali studenti na pravech nebo na politologii, kteri dokonce i pochazeli z Detroitu, ale z predmesti, a tu hruzu nikdy nevideli. A pritom treba se podileli na projektech, ktere byly snad dobre myslene, jak pozdvihnout nebo zivot ulehcit tem nestastnikum, jak motivovat deti ve vezeni pro mladistve, ale absolutne nemeli ahnung, co vlastne v tom prostredi je, co funguje a co ne. Naprosto odtazite od reality. A to je pak socialni inzenyrstvi jak prase – prominte, ale nemuzu si pomoct. Misto aby pomohli, tak spis napachaji dlouhodobou skodu. A mezitim ten pretlak v kotli, co zminil Martin, bubla, a to je pak vzdycky prekvapko, ze to bouchne. Od tehle lidi prisly takove teorie, jako ze deti imigrantu je treba ucit zejmena v zacatku v jejich materskem jazyce a angl. je jako druhy jazyk. Ja jsem jeste nepotkala imigranta, ktery by s tim souhlasil. Vidim to na Mexicanech, rodice jazyk neumi, ale drou od nevidim do nevidim a od rajcat nebo spinaveho nadobi v hospode se ten jazyk nenauci. Ale chapou, ze kdyz deti se ve vyuce zpomali, tak budou strasne znevyhodnene. A tak jsem jednou na radiu slysela jednu nanu z Harvardu kazat, jak ta vyuka v rodnem jazyce je to nejlepsi pro ty deti. Kdyz byla zkonfrontovana, ze naprosta vetsina rodicu je jineho nazoru, tak to odbyla tim, ze jsou to lide chudi a potazmo blbi a tak nemuzou diskutovat o zdravem vyvoji detske osobnosti. (headbang) Takovi take vymysleli to(ne)znamkovani na skolach. To Chet, kdyz ucil, tak meli nepsanou kvotu, kolik decek muze propadnout. Takze posunovali systemem deti, ktere i kdyz nahodou v te skole zustali az do 18, jsou funkcne negramotni a v podstate nezamestnatelni.

    A to same s disciplinou. Fakt souhlasim s nekolika predrecniky, ze jisty rad veci tem detem dela dobre a svym zpusobem ho hledaji. Tez potvrzeno od Cheta. Jenze v tech skolach se to neuplatnuje a bohuzel v rade domovu taky ne. A tenhle aspekt skutecne prekracuje hranice spolecenskych trid. No, dalo by se o tom rict moc a moc.

    Nejlip to shrnula Dede ke konci – at jsi to Tonda nebo Fero, pres prsty dostanes stejne. Toz tak.

    1. Chcete vědět, jak to skončí? doporučuji dvě knihy: 1/ Vladimír Páral – Milenci a vrazi, konkrétně vydání z 60. let a pozornost věnujte hlavně konci; ten film je o něčem úplně jiném a proti knize je zoufale ubohý a 2/ Benjamin Kuras – Jak přežít padouchy. A neuškodí nai Kipling – čím víc toho seženete a přečtete, tím lépe.

    2. Tohle všechno bylo u nás do r. 1989 naprosto neznámé. Právo pracovat bylo svázáno s povinností mít zaměstnání, Nezaměstnanost neexistovala, Státu bylo srdečně putna, jestli ženská je, nebo není plodná a pokud odešla na mateřskou, mohla si být jista, že se po jejím skončení na své místo vrátí. Bylo to sice strašně ,,neekonomické“, (co je lepší; umělá zaměstnanost, kdy všichni dělají alespoň něco, nebo nezaměstnanost, kdy podnikatelé platí daněmi nezaměstnané za to, že nedělají vůbec nic? O destruktivním vlivu ztráty práce na psychiku jedince raději nemluvit!), ale fungovalo to, rozpočet byl plusový, krize a jiné ekonomické kotrmelce neznámý pojem a ceny držené na uzdě tak, že i z podprůměrného platu se dalo ušetřit. Stačily na to dvě banky; jedna státní pro firmy a Spořitelna pro občany. Bankovní poplatky, nebo spoluúčast ve zdravotnictví byly zcela neznámé, nebylo totiž potřeba živit úředníky ve zdravotních pojišťovnách, kriminalita velice nízká a většina obyvatel republiky byla zámožná, což bylo asi nejvíc špatně. (chuckle) Takže se to zřejmě muselo změnit, abychom nedávali kapitálistům špatný příklad. Dnes už inteligentnější část národa ví, že jsme s vaničkou vylili i dítě, teď jen jak z toho současného srabu zase ven.

      1. Ježíši, Krakonoši já jsem asi žila někde jinde „že i z podprůměrného platu se dalo ušetřit“ a „většina obyvatel republiky byla zámožná, což bylo asi nejvíc špatně“ ???????????

          1. Vaše smůla. Já jsem si na předchozí režim nestěžoval, díky vědomostem a manuální zručnosti, což nebyl případ většiny občanů, jsem si za velmi slušné peníze dělal co chtěl a rozhodně hubu a krok nedržel. Jenže ta průměrná většina měla, na rozdíl ode dneška, své jisté, pokud se přizpůsobila. Dnes nemá, kromě politiků své jisté nikdo a věřte, že to občané o volbách dají politikům pěkně sežrat.

        1. Asi ano. Kolik z rodinných domů, postavených tehdy, potřebovalo hypotéku, nebo aby se bydleníchtivý občan na víc, než deset let zasdlužil? A kolik jste platila u lékaře, nebo v lékárně? To, co dneska? Průměrný plat byl kolem 3.500 Kč čistého, auto bylo (nové) od 45.000, benzin za 8 Kč/litr (v 80. letech, dříve za míň, pamatuji ho za 2,30). K tomu jistota, že nezůstanete bez práce, nepatrné, téměř nulové riziko, že se stanete obětí trestného činu a t. d., a t. d. Opravdu ,,těžký“ život. Bohužel většina z nás doplatila na nenažranost hrstky těch, kterým to nestačilo a kteří nám teď škodí ve velkém.

          1. Milý Krakonoši, v 80. letech stála stavba rodinného domu cca 200 tis. Kčs. Jak dlouho se při průměrné mzdě cca 2,5 tis. měsíčně splácel? Těch tvých 3,5 tis. je mírně řečeno nepravda, tam se mzdy dostaly až někdy v letech 90-91 po narovnání cen. Favorit stál v roce 89 celých 80 tis. Kolik to tedy bylo měsíčních platů? Barevná televize byla kolem 8 tisíc, stereokazeťák od 3 tisíc a video 30 tisíc!
            Jo a absolvent VŠ nastupoval za 1750,- čistého, takže kolik litrů benzínu si mohl koupit za výplatu tehdy a koik teď?

            1. Favorit – základní verze začínala na 84600,- Kč. My jsme se k němu po koupi pořadí v pořadníku za 6 tisíc dostali v září 1990. 14 dní poté ho poprvé zdražili na 90 tisíc a na konci roku už na 120 tisíc. Proto si to pamatuji tak přesně. První barevnou televizi ještě bez ovladače východoněmecké výroby jsme pořídili za 12 tisíc (tátovy našetřené peníze), video jsme nikdy neměli (úzký profil). Řidičák jsem měla, ale téměř nejezdila, neměla jsem totiž ze své gáže na benzín – no to trvá tak trochu dodnes, ale je to o něčem jiném. Ale v zásadě má Jiný Honza naprostou pravdu.

              1. Jo a ten favorit jsme koupili za spoření mladých, co mi naši spořili 10 let!!!!!!!! a ještě museli asi třetinu přidat ze svého, respektive mám dojem, že si někde půjčili. Jezdili s ním převážně oni a já MHD, protože na benzín jsem stejně neměla. Alespoň nemohu říci, že bych našim nevrátila vše, co šlo.

          2. Jen pár poznámek. Jsem sice mladší než ty Krakonoši, ale tu dobu si ještě pamatuji docela dobře. Oblbovat můžeš mladou generaci, která v tom nežila. Lidé si na domy i tenkrát museli půjčovat, ale je pravda, že mohli dostat tzv. nenávratné půjčky až do 120 tis. Kčs, což uhradilo až třetinu domu. Tyto půjčky, které nemuseli vracet – čili vlastně dary, šly samozřejmě z kapes těch, kdo domy nestavěli, čili tito lidé, kteří nestavěli, byli o to více okrádáni na svých mzdách a dnes jsou tím pádem dále okrádáni na svých důchodech, které se počítaly z těchto malých mezd.
            Pokud jsi ovšem náhodou nějakou nemovitost měl a nechtěl tam trvale bydlet, ale využívat ji pro rekreaci, protože jsi měl práci jinde, národní výbor se velmi staral, aby ti tam nasadil nechtěného nájemníka. Když ovšem tvou prababičku a babičku už předtím nuceným výkupem připravil o část pozemků, které k domku náležely. Potom jsi ještě v 80. letech měl „právo“ v domě, který ti patřil, obývat jednu (1!!!) místnost a zbytek jsi včetně veškerého zařízení musel ponechat nájemci, který ovšem nemusel platit skoro nic. Také osobní zkušenost – stálo nás to hodně úsilí než se nám podařilo se tomu vyhnout. Mimochodem do rekreačního objektu jsi ani neměl nárok koupit si uhlí.

            Čistá mzda 3 500,- Kčs – tak to opravdu nevím, kdo ji měl, respektive na čí úkor ji měl, protože to je hrubá mzda někde vysoko nad 4 000,- Kčs. O průměru se nedá hovořit ani omylem – možná hrubá mzda s náležitými odvody. O něco níže v diskuzi měl FF (a že mu v diskuzi nedávám nic zadarmo) velmi správnou připomínku, že pracující VŠ měli platy opravdu prabídné. Jo horníci a pár takových profesí měli i 7-8 tisíc, co vím. O hodně více než univerzitní profesor. Prostě naprostá degradace vzdělání. On ten režim potřeboval ty nemyslící vohnouty (proto jim zavřel pusy relativně slušnými podmínkami, dokud tyto podmínky dokázal udržet), myslící lidi nepotřeboval, protože ti se blbě řídí. Proto také procento vysokoškoláků udržoval na nějakých 7%. Koneckonců ale také jsem na vlastní oči viděla výplatní pásky, kde zootechnici měli méně (asi tak polovinu) peněz než jejich podřízené dojičky. V jiných profesích to bylo kolikrát podobné. To byla autorita nadřízeného, že?
            Režim se dostal na pokraj ekonomického kolapsu a měl strašnou kliku, že zkolaboval dříve sám, než jeho ekonomika. Vždyť jsme měli trvalé nedostatkové hospodářství. Pořád něco chybělo. Ale také jsme mohli skončit s úplně prázdnými pulty jako v Polsku nebo v bývalém Sojuzu.
            Právo pracovat bylo spojeno s povinností pracovat a rizikem, že se dostanu na dva roky do vězení, pokud nebudu mít razítko v občance, což mohl zkontrolovat každý esenbák. Přitom okolo roku 1988 a 1989 už začalo být realitou, že člověk může o práci přijít, aniž by byl politicky angažovaný. Mou kamarádku takto udal jeden její známý a musela doslova utéci ze svého domova do Prahy.
            Benzín za 8-9 Kčs – to je jako bychom dnes platili tak 70 Kč za litr – ona ta průměrná čistá gáže byla totiž někde na úrovni desetiny dnešní.
            Zámožní byli hlavně veksláci u Tuzexu a někteří režimoví interpreti. Zbytek národa nepokládám za zámožný (možná duševně někteří byli), ale v nejlepším případě žili klidný život v relativním dostatku, když ovšem dokázali sehnat nejen banány, ale třeba i toaletní papír nebo menstruační vložky v trvale nedostatkovém hospodářství, kde pokaždé někde něco chybělo.
            Jo nepochybuju, že různým melouchařením, šmelařením a různými dalšími „nesocialistickými“ aktivitami si člověk mohl přijít na své. Ale na tom přece nemůže stát chod státu.
            Režimu nebylo jedno, zda je žena plodná nebo ne – ono totiž po hranici 25 let, pokud dotyčná nebyla vdaná, jí to osolili vyššími daněmi. Takto nás trestali. Režim totiž děti, nové otroky, potřeboval. Já jsem totiž takový případ. Má vdaná, ale ještě bezdětná kolegyně při stejné hrubé mzdě brala o poznání více.

            Ať to dnes vypadá, jak chce, já po předchozím režimu doopravdy nepláču.

            1. Taky si to takhle pamatuju. Ty vyšší daně měli i chlapi nad určitý věk…
              Ale neměli bychom ho tak bít – za pár let taky budeme ve věku, kdy si budeme říkat, jó, tehdy byla tráva zelenější, sníh bělejší a půl kila salámu, to bylo NĚJAKÉHO salámu! (rofl)
              Když ho tak čtu, úplně slyším svou pratetu, jak vzpomíná na krásné časy za války, když v Londýně dělala chůvu u Osuckého. Však jí to taky soudruzi spočítali – v 80. letech měla důchod 156,-! (punch) Nájem s inkasem v 0+1 byl 96,- Tak ta si opravdu žila! :@

              1. Jenom dovětek – já, jako středoškolák, mělá nástupní plat 1350,- Kčs HRUBÉHO! Za tři měsíce nárok na osobní ohodnocení – CELÁ stovka. Radiogramofon, který jsem tak toužila mít, stál 5.000,- (tak si spočítejte, jak dlouho jsem na něj šetřila, i když pravda, po roku jsem těch čtrnáct, patnáct stovek měla už v čistém – mezi spolužačkami jsem platila za pracháče 😉 ). Např. týdenní na autobus mě stála 42,– Kč. Jó – to teda byly časy, a že se mi po nich ani nestýská (jen po tom mládí).
                A benzín stál posléze už 12,- kaček.

          3. Docela by mě zajímalo, ve kterém oboru byl průměrný plat kolem 3,5 tisíc čistého měsíčně.
            V letech 1975 až 87 jsem pracovala v konstrukci strojírenského podniku se zaměřením na automobilní, leteckou a vojenskou výrobu. Mezi mé pracovní povinnosti patřilo i sáčkování výplat, takže si dost dobře pamatuju, že plat vedoucího oddělení s 10 – 15 zaměstnanci se blížil 3 tisícům, přičemž kvalifikací pro tuto funkci byl titul ing. a členství v KSČ a LM.
            A o tom, jak snadno hledala mladá žena zaměstnání, bych také mohla vyprávět – z vlastní zkušenosti i z toho, co jsem vyslechla od nadřízených, když se jednalo o nástupu nové síly. Svobodná: „Vdá se a půjde na mateřskou.“ Nově provdaná: „Půjde na mateřskou.“ Matka s dítětem (dětmi): „Bude věčně na paragrafu.“

      2. nezastavíte dějiny, přesto že se o to hrstka lidí pokouší už od dob, kdy slezli se stromu ….

        1. Dějiny se stále opakují. My jsme teď tam, kde jsme už jednou byli na konci 19. století a současná vláda dělá všechno proto, abychom zacouvali ještě dál. Takže pohyb dopředu nastane, až po volbách získá levice v parlamentu ústavní většinu. Zkuste si, místo plácání nesmyslů, ty dva přečíst. :O

  3. Kynou mi vánočky, přijede nám o víkendu návštěva, tak si zase předpékám a dám je do mrazáku. A odskočila jsem si sem dočíst diskuse.

    A když už byla zmínka o zaměstnání. Nedávno jsme s chotěm někde četli o tom, jak zde postupují různé firmy při výbeřu mladých žen do zaměstnání. Aby nemohly být zažalovány pro diskriminaci (nemají právo vyptávat se na rodinné poměry) používají triky, které jim pomohou zjistit, jak spolehlivá budoucí zaměstnankyně bude. Tak třeba – na pracovním stole u kterého se přijímací rozhovor vede, má paní vystavenou fotku dětí v rámečku tak, aby jí uchazečka o místo viděla (při tom ona sama ani děti mít nemusí) Pokud si jí uchazečka všimne a zavede na ní řeč typu “jé já mám doma také takové dva andílky….”. okamžitě dostane pomyslný černý puntík – znamená to, že s velkou pravděpodobností bude v práci často kvůli dětem chybět. Stejně tak, pokud prohodí “doufám, že i já jednou budu takové mít” – tzn. že časem odejde na mateřskou. Pokud řeč na děti nepřijde, po rozhovoru vyslýchající nabídne, že uchazečku vyprovodí k autu, aby si prý mohly ještě trochu popovídat. A tam se jen tak nenápadně koukne dovnitř. Pokud je na zadním sedadle dětská sedačka – další znak toho, že tady může být problem. A pak už je snadné najít nějakou “přijatelnou” výmluvu, proč právě tuhle paní nepřijaly. Těch fíglů tam bylo více, už jsem je zapomněla. Takže mladé matky, které se chystáte ucházet o místo veďte toho v paměti a se svými ratolestmi se nevychloubejte, nebo raději o nich vůbec pomlčte. Možná, že už i v Česku se tyhle taktiky používají.

    Na Karakal myslím a juknu se později, zda tu bude nějaká zpráva

    1. Jo, Maricko, a to jenom zacatek. Hodne soukromych vetsich firem si na tebe jeste vezme credit report, kde zjisti co mas, komu dluzis, kde nakupujes, mas-li hodne lekarskych uctu. Pak si te najdou na Facebooku a uz to jede.

      1. Mě na fa(k)ebooku, twitteru, ICQ ani jiných podobných nesmyslech nenajdou a nikdo mne nikdy nedonutí k tomu, abych se někde registroval. V telefonu anonymní předplacená SIM, všechny služby, kromě hovorů a SMS zablokovány, počítač připojený na internet přes několik routrů, IP i MAC adresa několikrát přepsány, navíc veřejnou IP nemám. Na internet chodím přes linux, Windows jsou na samostatném zašifrovaném oddíle a upraveny tak, aby na net nemohly.Pamatujte: Soukromí je to nejcennější, co máte A je neodpustitelnou chybou se jej dobrovolně vzdávat!

    2. Možná? Od r. 1989 zcela běžně! Jó, není nad hrabivé a spořivé soukromníky! Památkově chráněný objekt se nechá vyhořet, nebo zpustnout a spadnout, aby se místo něj postavilo něco moderního a pokud nemáte protekci jak poleno, je zcela zbytečné shánět alespoň průměrně placenou práci. Tu špatně placenou taky neseženete, protože na takovýchto pozicích pracují načerno Ukrajinci, (pekárna Hořovice; ze 125 zaměstnanců jich 110 dělalo načerno na turistická víza, majitel za ně, pochopitelně, nic neplatil). Ať žije kapitalismus – doufejme, že takovýto už ne dlouho.

    3. Mate pravdu. Pokouset se zjistit jak spolehlivy bude potencialni novy zamestnanec je odporne a melo by se to zakazat. Nejlepe zavest statni urad, ktery bude firmam pracovniky pridelova.
      Blbosti bylo uz znemozneni normalne se zeptat. Mate deti? Planujete deti? Ma je kdo hlidat? – Ano, ma. Matka bydli ve vedlejsim baraku a je cerstve v duchodu. / Ano. Manzel pracuje z domova. / Ne nema.
      Firmy si ty penize netisknou, ony je jaksi musi vydelat a cim usilovneji jim v tom budete branit, tim hur pro cely stat.

  4. OT – nevíte někdo, jak je na tom Karakal? Poctově držím palce jí i Rysince (inlove) , ale nějak netuším, jak na tom může být…

          1. Karakal moc děkuje a že palečky potřebuje. Prý to nějak nespěje ke konci a tak má čas do oběda (zítra), pak prý s tím začnou něco dělat.
            Napsala jsem jí, ať se trochu prospí a pak se do toho pustí 🙂 a že zítra už budou spát ve dvou postýlkách. 🙂

            1. Nějak mi to připomnělo první rande se svou milovanou. Jeli jsme navštívit mně tehdy zcela neznámou paní, co se taky bezprostředně chystala na miminko. Pro sanitku volala hodinu po našem odjezdu.

              Pro Karakal samozřejmě (y) (y) (y)

        1. Určitě, hlavně doufám, že všechno dobře dopadne pro Karakal i Rysinku. A moc držím (y) (y) (y) (y)

  5. Mám vyřídit velké poděkování za všechna přáníčka k svátku od Hanči a přání všeho nejlepšího spolujmenovkyním (inlove) .

    Poněkud jí zradila technika, tak nemůže osobně.

  6. Jako Fallowa se i ja pripojuju s pranim vseho nejlepsiho spolujmenovkynim. At se na nas slunicko usmiva. (h) (sun) (f) (d) A hlavne dekuju za vsechna prani, a zejmana JoVaskum za krasnou ruzicku.

      1. S dovolením se přilepuji a přeji Hanám to, co si přejí – některé o pár stupňů míň, jiné zase víc… aby se to pěkně srovnalo (f)

  7. No, trochu pro odlehčení debaty 🙂 zajímavá diskuse to byla, je vidět, že to není úplně jednoduché téma – akorát jsem chtěl poukázat na to, že sám si pamatuji, jak když měl člověk kvalifikaci žádanou na trhu, tak si před rokem 2008, než začala krize, mohl poměrně hodně snadno najít slušně placenou práci, kdežto teď se situace hodně dramaticky změnila, což dost lidí, zejména z řad těch šťastnějších (zpravidla střední generace), často ne úplně vidí. Dnes i když je člověk kvalifikovaný v tom, co se žádá, tak se, byť ne tak hluboko, jako jiní, ale přeci jen, ponoří do bludného kruhu žádná praxe – nechce nikdo zaměstnat, protože není praxe – tím se praxe nezíská, a tak dále pořád dokola. Za poslední tři roky se to v mnohých zemích, například v UK, Španělsku nebo v Polsku, natolik zhoršilo, že je celá generace prakticky buď bez práce, nebo s kariérou naprosto neodpovídající standardům z před patnácti-dvaceti lety. No a to je zhruba sečteno podtrženo, o čem jsem chtěl mluvit, jestli jsem se někoho dotkl, tak se omlouvám.

    1. Pro mě se nemusíš za nic omlouvat, to je naprosto v pohodě. Alespoň vidím názor nové generace. Vlastně i kvůli tomu jsem cinkala klíči, abyste mohli projevit své názory tak svobodně jak to jen jde, i když to dnes také nemáte jednoduché. Jen asi musíš počítat s tím, že tvé názory v naprosté většině případů vyprovokují poměrně ostrou diskuzi. Ale myslím, že to nikdo z nás nemyslí zle a to je to hlavní.

    2. Nedotkl, ale i když zřejmě nebudou vůbec žádná, nebo pofiderní statistická čísla (důvěra W.Ch.pouze ve vlastní „opravené“ statistiy), bylo by dobré zauvažovat, jakou měrou se mj.(krize ap.) na současném stavu podílí nedávné (a často přezíravě sebevědomé) postoje tehdejší raně mladé generace. Typl bych si, že společnost prozřela a uvědomila si, že právě tyto postoje jsou cestou, vedoucí přímo do pekel.Ostatě soudím, že jsme právě ve stadiu,kdy se problémy vyvrbily. Vaší generaci je pak bližší revolta, později si stejně jako naše generace uvědomíte, že musí ruku v ruce kráčet s pokorou ( neplést si s pasivní rezistencí !)

    3. Já jsme nezaměstnatelná od roku 1999, kdy jsme se vracela z mateřské dovolené. Děti ve věku 3 a 5 let ze mě učinily OSVČ, protože jsme byla naprosto nevhodný zaměstnanec. Dnes je mi 40 a jsem prostě stará, na pozici, o kterou bych měla zájem, berou max do 35 let. Takže ty to, Finrode, vidíš z hlediska chlapa. Ono pro ženské s dětmi (a bez babiček, to je důležité) to bylo už dřív hodně jinak.

    4. Ale ona i před patnácti lety hudební vědkyně, zaměstnaná od druháku na půl úvazku (za pět tisíc) půl roku po absolutoriu o tu práci mohla přijít a pak obcházet a hledat a nakonec půldruhého roku stát za pultem v knihkupectví (a samozřejmě tam i mejt podlahy, jako všichni tři zaměstnanci), než se našla příležitost v oboru – za ne zrovna slavných deset tisíc čistého koncem devadesátých let. Dnešní čtyřicátnice ve vedoucí funkci tamtéž, s omračujícími patnácti tisíci čistého – a taky mají čerství absolventi pocit frustrace. Ovšem tehdy jich bylo v ročníku osm absolventů a dneska desítky. Ono i tady bude něco špatně.

      1. Baty, já také začínala od podlahy – doslova. Každé ráno jsem vzala hadr a koště a myla laborku destilovanou vodou, protože to by žádná uklízečka nedělala. A ve stopové laboratoři prostě čisto muselo být. Tudíž poslední příšelec, že. A každý kašlal na toho mého čerstvého inžu, kde ještě ani neoschl štempl. A vedoucí mě na články, které měli z práce, kterou jsem vykonala, zásadně nepsali. Proč také takového vozemboucha…

        A přitom ani teď není jisté, že třeba nebudu muset s touto profesí skončit a jít dělat třeba tu paní s deštníkem nebo mávátkem, případně překládat a dělat podobné věci. Nemám jistého vůbec nic.

    5. Nedotkl, FF. 🙂 Já jsem sice poměrně úspěšný sklerotik, ale své dávné revolty a radikální názory si pamatuju dost dobře. (nod)

      Dovolím si připojit se k názoru pana Kadluse. Ta myšlenka s tou nedávnou mladou generací, které všechno věděla, všude byla a všechno (prý) zařídí líp, ta se mi moc líbí.

      Přemýšlela jsem nad současnými začínajícími a říkala jse, si:
      20. léta 20. století: doba po hrozné a pro civilisty kruté válce, španělská chřipka, krátká konjunktura, Černý pátek
      30. léta: světová krize, Španělsko, nástup Hitlera, počátek světové války
      40. léta: válka, vítězství, která znamenala rozdělení světa, Vítězný únor, znárodnění, studená válka, emigrace
      50. léta: vrcholí Stalinismus, měnová reforma, popravy, stavby socialismu, koncentráky v Čechách, znárodňování pokračuje
      60. léta: zázračné uvolnění a pak ruská okupace
      70. léta: hromadné emigrace, šeď, narůstající skepse, Charta, opět vlny zatýkání
      80. léta: naprostý morální rozvrat v první půli, renesance ducha v půli druhé, Sametová revoluce
      90. léta: v první půli naděje, ale současně obrovské společenské i legislativní změny, víra v podnikání a krachy, konec velkých podniků – to už jsme v druhé půli, kde hodně lidí začíná poznávat, že pečení holubi po zacinkání klíči do huby nelítají
      první dekáda 21. století: pád Dvojčat i důvěry ve stávající svět, nástup Jihu na pochod směrem k Severu, terorismu, světová krize
      začátek druhé dekády 21. století – jsme těsně po krizi, možná se dopracováváme k druhému vrcholu písmene W, máme problémy s nepřizpůsobivými či rozpínajícími se menšinami v každé zemi. Evropa je spojená a v krizi.
      (a to jsem vynechala spoustu válek a dalších hrůz)
      Chápu frustraci mladých lidí, ale Apina měla pravdu, byly i horší začátky pro profesní i osobní život. Jako historik to určitě víš moc dobře. 🙂

      1. Ufff Vave, to 20. století dalo lidem zabrat a start do 21. století také optimismem nehýřil. Takto ve zkratce popsané to vypadá až děsivě. To opravdu nebyla žádná procházka růžovým sadem.

        Ale ta generace mladých se asi vždycky nějak vymezovala – podle podmínek, které měla. Jen je pravda, že ti straší „uvolňovali ta místa dříve – nemocemi, válkami…

        A teď si představ třeba ještě revoluční rok 1848, to mládež po celé Evropě lezla po barikádách a rozvzteklený kníže Windischgraetz po zastřelení své manželky (neměla se zvědavě dívat z okna) nechal bombardovat Prahu a následný Bachův absolutismus. A předtím Metternich u nás, o něco dříve Francouzská revoluce, u nás ještě o chvilku dříve robota a nevolnictví (no ono vlastně v Evropě), 30. letá válka, odchod nekatolíků do exilu, husitské bouře, Braniboři v Čechách…. To bychom se za chvíli dostali někam k pádu Říše Římské, naopak její expanzi a ještě dále. Vždy období rozkvětu následované obdobím totálního zmaru. Kdy se my lidé konečně přestaneme navzájem trápit?

        Jo a jestli asi tak do roku 2050 nenajdeme nějaké zázračné způsoby pěstování potravin nebo další plochy na jejich pěstování, tak prý někdy po tomto datu dojdou podle některých analýz potravinové zdroje (moc lidí, málo potravin) a to bude teprve masakr. Bohužel.

          1. Se toho nedožijem, ale stejně mi to připadá spíš jako nová strašírna místo globálního oteplování, jehož přeměna na klimatické změny už taky moc nestraší.To je vždycky série strašicích hollywoodských filmů a pak se ozvou „renomovaní vědci“ že vono jako to je ze života. Ostatně vypustit z nějakých laboratoří nějaké mrňousky…a bude to „já neříkám nic a na moje slova došlo“.

            1. Tenhle článek je samozřejmě přehnaný, ale na vlastní oči jsem viděla křivky potravinových zdrojů a exponenciálního růstu počtu lidstva. Obojí jde sice zatím nahoru, jenže potravinové zdroje pomaleji a později se růst křivky zastaví a budeme rádi, když ji udržíme na nějaké úrovni, tedy pokud se opravdu něco nestane. Protíná se to právě okolo roku 2050. Samozřejmě se to může měnit, ale vezmi si, že tak před 10-15 lety bylo skoro neslušné v zemědělství mluvit o zvyšování produkce, že máme až příliš. Kromě toho ty potraviny byly tenkrát k maximální produkci opravdu vyhnány chemií, až byly nadopované. Dnes už to slovo „zvyšování“ opět není neslušné. A to už něco znamená.

  8. Nedostala jsem se přes den k počítači, tak bych vám aspoň takhle pozdě poděkovala za diskuzi. je jasné, že tento problém nemá jednoduché řešení, byť ono pravidlo – pášeš nepravosti, dostaneš přes prsty ať jsi Tonda nebo Fero – jednoduché je. Jenže mocní, kteří by ho měli navrhnout a udělat všechno pro jeho ulatnění, mívají na hlavě kolikrát víc másla než kdokoliv jiný, takže je jasné, že se jim do jednoduchých a přímočarých řešení nechce. Vytahují se tak na světlo všelijaké -ismy, aby se lépe mlžilo. Nevidím žádnou přímou cestu, jak z toho ven, ale jsem pro pozitivní přístup 🙂

    Jinak přeju všechno nejlepší našim Hankám a Haničkám (inlove) – kousky radosti a krásy na každý den (h) (party)

      1. Tonda nebo Fero, tvůj dnešní článek podepisuji všemi deseti.
        Jo, chtěla bych krásný bezkonfliktní svět, kde by bylo všem dobře, kde by se na sebe lidé usmívali, neškodili si, měli se rádi, dělali by jen to, co by chtěli a byli všichni šťastní. Jenže takový svět neexistuje a proto si musíme určovat nějaká pravidla, abychom tu vůbec spolu dokázali žít. Někdy se to i tak vymkne kontrole. Bohužel.

          1. Jo, to musíš dostat pořádně přes prsty, aby sis to pořádně uvědomil. Potom teprve zjistíš, jak jsi byl předtím šťastnej 😉

  9. Dobrý večer,přišla jsem pozdě,ale přece.Dnešní článek má tedy opravdu nosné téma – nejblíž je mi názorově Vave,ale nicméně bych teď opravdu nechtěla být mladá a shánět si bydlení,zaměstnání,nebo zakládat rodinu.
    P.S.:Všem spolujmenovkyním Hanám přeju k svátku všechno nej! (rose1)

  10. Dede, jsem moc ráda, že jsi to napsala. Povídali jsme si o tom s Frantou a – bez znalosti teorie 🙂 jsme dospěli k něčemu podobnýmu.
    Nějak se poslední dobou tyhle události sypou…nemluvě o depce, která mě bere, když čtu ekonomickou svodku (headbang)

    1. Zano,já už minimálně půl roku z tohoto důvodu nekoukám na zprávy v TV,kde na mně chrlí buď násilí,nebo oznámení,co bude dražší.Radši si to jen přečtu na internetu,to mi úplně na depku stačí (whew) …

  11. Milá Dede, hezký článek k zamyšlení, zajímavá diskuse. Ale on je tu ještě jeden (a skoro ten hlavní) probém. A sice – dokud se ti, kteří mají právní moc něco udělat pravidlem a tak i rádikálně změnit, se budou sami schovávat za vlastní „zdí boháčů“, kam problémy těch ostatních neproniknou (a jejich děti budou v soukromých školách), situace asi potrvá dále. A my, kteří s tím nic nenaděláme se budeme dále trápit tím, kam se ten svět řítí a proč se s tím něco neudělá. Doufat v to, že bez přísných pravidel zapustí „dodržování pořádku“ jen z dobré vůle spoluobčanů trvalé kořeny je velmi málo pravděpodobné, i když bych si to moc přála. Spousta lidí tu snahu má (zahrádky, čisté okolí atd), ale ti kazisvěti jsou nějak silnější.

    Bill Bratton byl pozván do Londýna (už tam je), uvidíme, jestli bude mít stejný úspěch jako v Los Angeles a NY.

    V Chicagu odhalili ohromnou sobu Marilyn Monroe – jsem opravdu zvědavá, jak dlouho potrvá, než bude „vylepšená“ o „street art“.

    http://www.youtube.com/watch?v=zwQtPwEG0nQ

    A ještě nakonec gratuluji všem Hankám a Haničkám.

    1. Také jsem pár záběrů, nejen z Londýna, viděl. Nešlo si ale nevšimnout, že drtivá většina těch rabijátů byli ,,poněkud tmavší“ jedinci. Ono je to totiž o tom, že kapitalismus řešil nechuť lepších lidí k vykonávání některých prací za mizernou mzdu dovozem pracovních sil z dnes bývalých kolonií. Ježe nikdo nepočítal s tím, že tito ,,podlidé“ se v lepších podmínkách začnou nekontrolovatelně a explozivně množit. Takže dnes je to o tom, že nejen Anglie je plná spodiny s minimálním vzděláním, pro níž není a nebude práce a tito lidé mohou jen zoufale zírat na to, jak jejich ,,lepší“ spoluobčané vydělávají pro ně astronomické peníze s minnimálním pracovním nasazením. Multikulturalismus a uvolněná migrační politika problém ještě více zhoršily a řešení, přijatelné pro pro všechny zůčastněné není a nebude.

      1. „nadčlověče“, nechtěl byste se poohlídnout po nějakém náckovském serveru? Co si myslíte že jste? Kde jste vzal ty kecy o snadném vydělávání lidí, které považujete za „lepší“? Co vy víte o sociální vyloučenosti v Anglii u lidí bez vzdělání a to bez ohledu na barvu pleti nebo původ? Co víte o fantastických lidech plných invence – běloších, černoších, mulatech, Číňanech vydělávajících neskutečné peníze za neskutečné pracovní nasazení a stres v Londýnské City nebo v Southwark nebo ty, co žijí relativně poklidný život kolem Notting Hill? A o příslušnících těch samých komunit, ale vyloučených ode dne svého narození v Croydonu nebo kolem Clapham Junction?
        Ani bych vám nepsal, kdyby mi nezáleželo na kvalitě tohoto serveru a diskuse, jakože se moc často nezapojuji. S odpovědí si nedělejte starosti, pro mne to takhle končí.

        Ostatním se omlouvám za pro tuto diskusi nesametová slova, ale od tohoto se vážně chci distancovat.

        1. Ano Martine, naprosto to takhle vidim i zde v USA a pocit z toho mam tentyz. Dobre, ze jsi to rekl.

          1. Protoze jsem byla na odchodu z prace, kdyz jsem tohle psala, tak jsem se asi nevyzvejkla spravne. Pokud by mel nekdo pochyby, souhlasila jsem s Martinem.

        2. O té vyloučenosti a systému základního (případně i středního) školství bych ráda věděla víc. Neměl bys chuť o tom něco napsat, Martine? Nebo Finrode?
          Jinak s Tebou souhlasím. Ono je procento skutečně šikovných a úspěšných lidí (těch úplně top) asi stejně velké ve všech komunitách i majoritě, problém bude s tou střední vrstvou, ta bude u přistěhovalců mizivá. Podle mého ale kvalitní střední (nižší i ta nejvyšší střední vrstva) právě vytváří kultura národa a pečuje nejvíc o ta okna. Problém střední vrstvy (její relativní chudoby) je cítit i v ČR.

        3. Pravda, zvláště ta nepohodlná, bolí, viď? A buď si jist, že u nás to bude za chvíli o tom samém, viz Nový Bor!

        4. Jestli ono by to Martine nechtelo pokusit se porozumet psanemu slovu. Ale chapu, ze je jednodussi pouze reagovat na klicova slova. Kdyby ses byl byval obtezoval zapnout obsah toho, diky cemu ti neprsi do krku, mozna by ti doslo, ze za podlidi je povazovali prave ti, kteri je na podradne prace importovali.
          Jinou veci je skutecnost, ze ruzne rasy zcela realne maji V PRUMERU ruzne schopnosti a vyhody. Ovsem to ze v nekterych odvetvich atletiky na bily ksicht nenarazite nikoho nepohorsuje, narozdil od skutecnosti, ze prumerne IQ asiatu je vyssi nez evropanu a to nez africanu. A pod praporem rovnosti se zavadeji kvokvokvoty aby si nahodou nekdo nestezoval, ze je na vysokych skolach nejak podezrele svetlo.

  12. Moc zajímavý článek i diskuse.
    Já osobně mám asi názorově nejblíž k „zasklívání oken“, jak psala Vave, a k nutnosti rodičovské výchovy, jak psala Verenka a další. Myslím, že „pouhá“ represe v jakékoliv formě nic nevyřeší, ti lidé potřebují zaměstnat, najít smysluplnou náplň života. Mám pocit, že s postupující finanční krizí (jako že to v tomhle směru moc optimisticky nevidím) se budeme muset s takovými jevy naučit vycházet a vhodně koncipované charitativní záležitosti (aby nebyly jen řešením akutního nedostatku, ale nějak vedly lidi ke snaze se o sebe znova postarat) budou asi nutností.

  13. Článek i diskusi si musím nechat na klidný (doufejme) večer, teď bych chtěla jenom popřát Haně W, Hanče, Fallově, Pitrýskovi a všem dalším Haničkám všechno nejlepší k svátku. Gratuluju. (rose1)

    1. Pozdě ale přece – všem Hankám hodně radosti, málo starosti a hodně zdraví a štěstí (rose1) (inlove) (rose1)

      1. Tady se s dovolením přilípnu, taky pozdě, ale přece,
        všen Hankám, Haničkám …
        všechno nejlepší, hlavně zdraví ať vydrží, a taky kousek štěstí by se určitš hodil. (rose1) (^) (d) (h)

  14. Facinuje mě, jak někdo dokáže posat, co mi bloudí hlavou. V tomto případě,Dede. (handshake) Úžasné a navíc velice „hutná“ diskuse.

    A Haničkám všééééécko nejlepčí (rose1) (rose1) (rose1)

    1. Ráda bych se připojila k Akden – jak v uznání pro Dede, tak k přání všeho nejlepšího Hanám (rose1) , Hankám (rose1) , Hančám (rose1) a Pitrýskům (rose1)

  15. Mluvilo se tu v diskusi o Norsku – nespojoval bych události v Norsku a v UK. Ten, jehož nejmenujeme, vraždil proto, že si myslel, že je potřeba chránit ‚pořádek‘ v tradičním slova smyslu, a není náhoda, že se mu tak líbilo ‚řešení‘ provedené masovým vrahem Benešem. Coby politický psychopat, a tady si troufnu říct, že jich znám i z českých blogů nespočet, nedokázal vidět lidi, viděl jenom jaké abstraktní ‚skupiny‘, proti nimž vedl ‚boj‘. Jeho čin má docela jiné příčiny, než to, co se děje v UK, kde je základ podle mého názoru především v tom, že tam skutečně pro mladé lidi není práce, a to už třetím rokem pro celé populační ročníky opouštějící školy všeho typu. Co je toho příčinou, je dost komplexní otázka. V Anglii mi dost lidí řeklo ještě loni, že čekají, že to bude průšvih, protože kvůli sociálnímu inženýrství a aby se ‚mladým nekazil život‘ se nastavila taková politika známkování, že je v podstatě velmi těžké odlišit dobrého studenta od flákače, na což v UK nebyli nikdy zvyklí, nikdy to nebylo tak, jako v ČR, kde je známkování spíše generátorem náhodných čísel; v UK se podle toho vždy tvrdě klasifikovalo. Dalším důvodem je to, že kvůli ekonomickým potížím se musely hodně drasticky seškrtat důchody, což způsobilo, že hodně lidí, kteří jsou v důchodu, ještě kvůli klimatickou změnou způsobeným tužším zimám, v hodně špatné situaci, kdy kolikrát mají na výběr mezi jídlem a topením. V důsledku toho se hodně ‚předdůchodců‘ drží v práci jak to jenom jde a neuvolňuje se místo mladým, kteří, kvůli špatnému známkování, jsou pro zaměstnavatele často jedna velká neznámá proti už osvědčeným starším zaměstnancům. No a to, co se stane, když už třetí rok po sobě celé populační ročníky nemůžou sehnat práci, je to, co je vidět na těch ulicích. Ztráta pracovních návyků, ztráta jakéhokoliv denního rytmu. A nemyslete si, že jde jen o imigranty – jde o skupinu občanů UK často označovaných jako ‚working class‘, byť paradoxně momentálně bez práce, bez ohledu na barvu kůže. Doporučuji se podívat, kdo jsou ti raubíři v Manchesteru, v Birminghamu nebo v Leedsu – ani náhodou imigranti, ale mladí rodilí Angličané z ‚working class‘, kteří často mají problém se získáním slušné práce i kvůli tomu, že mluví velice špatnou angličtinou (kdo viděl My Fair Lady ví, o čem je řeč, tohle v Anglii funguje dodnes).

    1. To je velmi zajímavý pohled na věc, zvláště pro nás, kteří poměry v UK neznáme zdaleka tak dobře. Díky. Jenže jak tohle řešit? Třeba se teď přece jen něco pohne.

    2. Milý FF, Norsko a Anglie jsou bohužel spojeny. Ani ne tolik osobou nejmenovaného atentátníka, jako reakcemi na jeho čin u určité části (flustrovaných) obyvatel nejen u nás.
      To, co uvádíš ve svém článku, to samozřejmě je část pravdy. Že si předdůchodci drží svá místa není způsobeno jen ekonomickou krizí, ale i tím, že žijeme v kultu mládí a výkonu. Což má za následek i to, že důchodci mají ještě nižší společenský status než dříve. Navíc, proč by mládí mělo být nějak pozitivně diskriminováno na úkor starších? Problém není ve starších lidech, kteří nechtějí či z ekonomických důvodů nemohou odejít do důchodu, problém je v tom, že je málo pracovních míst.(tohle je ale odbočka a jen dokazuje, o jak široké téma se jedná)
      Mluvíš o rodilých Angličanech, kteří se nabalili na nepokoje a drancování v Anglii. Ano, to jen ukazuje na hloubku problému. Je lepší podporovat přistěhovalce na úkor „vlastních“ lidí? Kolik lidí je vlastně schopná uživit současná ekonomická situace států? Komu co sebrat na úkor koho? Jak pozitivně motivovat lidi k práci, když není?
      Myslím, že všichni cítíme, jak se svět hluboce mění, probíhá (podle mého) větší změna, než bylo ukončení studené války. Nějak si nedovedu nebo spíš nechci představovat budoucnost.
      EU Evropu nezachrání ani nespasí. Ale po pravdě řečeno, vůbec netuším, co by Evropu, potažmo Euro-atlantskou kulturu spasit mohlo.

      1. Za prvé si myslím, že kult mládí je nesmysl, který si vymysleli lidé, kterým to holt moc nejde a tak svádějí vše na ‚kult mládí‘. Nějak ho kolem sebe nevidím. Za druhé – společnost má a vždy musí mít zodpovědnost vůči tomu, aby brala mladé lidi do práce, nebo aby jim dala efektivní možnosti podnikání, protože jinak to zle končívá. Osobně si myslím, že to, co se nazývá kultem mládí je jen normalizování dřívější nenormání situace, kdy si dnes už starší generace, a to v celé Evropě, pro sebe vytvořila nepřirozeně vysoké sociální i jiné výhody, které se jim nechtějí pustit z ruky. Přesně to se děje v Řecku – staří rozkradli stát a mladí se, z mého hlediska dost oprávněně, ptají – ‚proč máme my platit účet, když oni to projedli a my z toho stejně nic nemáme?‘. Není to otázka věku, je to otázka generací. Současná generace lidí mezi čtyřicítkou a padesátkou v ČR začínala pracovat v době, kdy měli ještě od komunistů relativně přístupné bydlení a zároveň byli svědky obrovského rozkvětu po roce 1989, kdy kdokoliv uměl aspoň trochu anglicky se uchytil snadno způsobem, o jakém se dnešním pětadvacátníkům ani nezdá. To se už nezopakuje. Další věc je, že tehdejší mladí nahradili kvůli komunistickému režimu neflexibilní starší, takže se na ředitelské posty dostali ve třiceti místo dejme tomu v padesáti. Jaký je toho důsledek dnes? Dnes je těm lidem padesát a ne sedmdesát, jak by jim přirozeně mělo být. Situace, kterou má moje generace v ČR i v celé Evropě je po čertech nezáviděníhodná a říkat, že je nějaký kult mládí je totálně mimo, omlouvám se za příkrost, ale je to tak. Osobně si nestěžuji – sám dělám všechno pro to, aby se vše dařilo, jak má – ale zkrátka co se zkušeností starších týče, tak nikdo z nich nemá ani Ahnung o tom, co za problémy dnes jsou. Když jsem chodil do práce vedle univerzity když jsem byl v bakaláři, měl jsem kvalifikovanou práci na poloviční úvazek v Praze za 25 tisíc měsíčně nalezenou prakticky za jedno odpoledne. Když jsem pak měl tvrdé zkoušky a ve firmě se tvářili, že bych měl být více a více v práci, tak jsem nesouhlasil a po zkouškách jsem si, znovu prakticky za odpoledne, našel ještě lepší práci. To byly roky 2006 a 2007. Tak jako tehdy to fungovalo prakticky od revoluce až do roku 2008. Žádná generace starší než je ta moje, právě kvůli nejdřív relativní jistotě nalezení si práce za komunistů, byť by to nebyla zrovna dobrá práce a to ještě na úkor terorizované části populace, nebo kvůli snadnosti nalezení kvalifikované práce po revoluci až do roku 2008. To, co se děje teď je naprosto bezprecedentní pro většinu současně žijící populace a mimo představivost většiny současně žijící populace. A do kultu mládí to má fakt hodně, hodně daleko. Kamarád v ČR je rád, že vůbec práci má a je to šikovný kluk – a pracuje od nevidím do nevidím za plat, za jaký by například Tvoje generace ani nešla do práce. Vždycky, když vidím například odboráře žádající periodické navyšování platů, a pak lidi jako toho mého kamaráda, tak si říkám, kde je ten zatracený kult mládí?

        1. Určitě to mladá generace nemá snadné – a myslím, že neměla nikdy. 🙂 Ale vážně. Musela bych hledat statistiky nezaměstnanosti v roce 2006-2007 a jak jsme na tom dnes. Důsledkem krize mj. je, že byla (možná) zrušena či zeštíhlena místa, jaké jsi tehdy sehnal Ty. Neznám moc lidí, kteří by si při studiu vydělávali na půl úvazku 25 tisíc. Ani před pěti lety, ani dnes. Dokonce znám spoustu lidí, pro něž je 25 tisíc za celý měsíc práce na plný úvazek jen nedostižný sen či maximální strop. A také znám hodně mladých lidí, kteří chtějí jako nástupní platy totéž, co mají stávající zaměstnanci po deseti či patnácti letech.
          Mladí a vzdělaní muži (a ženy, samozřejmě) vždy toužili po místech, které zastávají o generaci či dvě starší lidé. A téměř vždy jsou přesvědčeni, že by to dělali lépe. Takový je světaběh odedávna. Teď na to koukáš z konce, ze které jsme se na to dívali všichni. Za pár desítek let budeš na celý problém koukat jaksi z opačného břehu. 🙂
          Trošku jsme utekli od původního tématu, ale to vůbec nevadí. Zajímá mě pohled mladých chytrých a vzdělaných lidí. Jen proboha nemohu přijmout za své, že za výbuchy nenávisti a rabování v Anglii může systém známkování na tamějších školách a lidé, kteří nechtějí odejít do důchodu.
          Společnost má mít odpovědnost za to, aby brala mladé lidi do práce. Ano, zní to krásně a je to asi i pravda. Ale co má dělat s těmi starými, na jejichž (pokud možno vedoucí a dobře placená místa pokud možno od prvního dne) by mladí chtěli nastoupit?
          Kde vzít ta dobrá místa pro mladé lidi?
          Je tolik otázek a jsou na ně i správné odpovědi – v teoretické oblasti.
          A kult mládí existuje, jen to mládí je ohraničeno trošku vyšší věkovou hranicí, než na kterou jsi momentálně dosáhl. 🙂 I když, vzhledem k tomu, jak ten čas letí, ona zas o tolik vyšší není. Bohudík – bohužel. 🙂

          1. Tak nějak jak to fungovalo vždycky – člověk dosáhl svého vrcholu a potom se začal věnovat víc svým koníčkům a čím dál víc zodpovědnosti předávat na ‚mladé‘, až zůstal ve firmě s poradním hlasem, ale exekutivu firmy už dělali mladší. Žádný velký skok, prostě umět si říct dost. Takhle to funguje ještě poměrně dost často v Americe, lidi celý život šetří peníze na to, aby mohli ke stáru víc a víc dělat to, co je baví mimo práci, ale nikdy se úplně neodervou, no a co si budeme říkat, funguje to dobře. Také proto, že součástí toho systému je nepsaná dohoda, že děti až dorostou, pomůžou svým stárnoucím rodičům. Systém, který dnes kritizuji, je v podstatě zapřičiněn sociálním státem a systémem důchodů, který dává lidem relativně volnou ruku v tom žít izolovaně; není vůbec žádný tlak na to, aby rodiče vychovávali děti tak, aby děti potom rády a s láskou se postaraly o své rodiče, až nebudou moct. Místo toho to supluje stát a to, stejně jako skoro cokoliv, do čeho se stát pustí, nefunguje. A výsledek je vidět v Anglii. S tímhle problémem souvisí i to, že velká část dnešních šedesátníků si aboslutně neumí představit, že práce je tady pro to, aby také podporovala soukromý život a soukromé zájmy. Hodně lidí pracuje s tím, že dávají firmě celý svůj život, o svoje zájmy se moc nestarají a potom je pro ně doopravdy nepředstavitelné odejít do důchodu, protože by přišli o všechno. I to se musí změnit a s mojí generací se to už mění. Nemysli si, že mladí lidé dnes chtějí všechno hned a co nejvýš a za co nejvíc. Naprosto vážně říkám, že dnes je situace taková, že většina lidí mého věku by brala jakoukoliv práci jen aby měli práci, jsou mnohem méně vybíraví, než generace jejich rodičů.

            1. Myslím, že se říká, že Angličan žije proto, aby pracoval, kdežto Čech pracuje, aby žil – to je z nějakého starého vtipu.
              Češi jsou národ koníčkářů a chalupářů, hodně lidí se na důchod naopak těší. Jenže důchody jsou u nás stále nízké, spousta lidí si k nízkým platů nedokázala našetřit na důchod a tak prostě nějakou práci k důchodu mít musí. A většinou to nejsou nějaké top posty, dnes už ne pomalu, ale dost rychle odchází generace lidí, kteří vydupali a udrželi své firmy na zelené louce. Jsou to většinou zajímavé osobnosti, většina profitovala z toho, že se za totáče znala z vysokých hospodářských (a někdy i jiných) funkcí. Na jejich místě jsou často(z mého pohledu) mladí kluci. Zajímavé je, že na dohodu s nimi se nedá spolehnout tolik jako na dohodu s dinosaury. Asi jejich slovo mělo nějakou větší váhu.
              Předávání funkcí – inu, v Čechách to moc nebylo. Ryba smrdí od hlavy a kolik generálních tajemníků přirozeně a v klidu odešlo na zasloužený odpočinek? Moc je mocná, mnohem víc než peníze.
              Své místo na slunci si každý musí vybojovat. Oproti nám máte mnohem lepší výbavu, ovšem také celoevropskou konkurenci. Fandím tomu boji, on když se člověk někam vypracuje od píky, tak má v sobě nějaký další rozměr, který nikdy nemají ti, co byli někam dosazeni. Ať tatíčkem či stranou rodnou.
              Andy, děkuju Ti za dnešní diskusi a přeju Tobě i Aně pěkný večer. (wave) 🙂 (inlove)

        2. Finrode, nejdříve jsem se chtěla naštvat…jseš hodně razantní, ale pak jsem si uvědomila, že máš v podstatě pravdu. Patřím k té generaci, moje děti měli sakra problém sehnat práci a já pracuji v koletvivu, kde je nejmladšímu 37 let a to nás je tu 17 ?! A že bychom mladou krev potřebovali a mladí mají problém ,že nemají praxi. No neumím tak diskutovat jako Ty, ale máš pravdu ,někde je chyba.

          1. No právě – to je ale to, co celou dobu říkám. Lidi mého věku kolikrát by dali naprosto cokoliv, aby pracovali za podmínek mnohem horších, než za kterých pracuje generace jejich rodičů. A protože generace jejich rodičů často užívá stále ještě výhod doby, s níž přišli na trh práce, mají na to zabezpečit aspoň nějak své děti, nicméně často nevidí, že ty děti by radši uvítaly, kdyby místo peněz dostaly práci, jenže ta by se musela ukousnout z ‚koláče‘, který drží jejich rodiče. A třebaže to vypadá jako totéž, není to totéž, když na jednu stranu rodič vydělá peníze a dá je dítěti, a na druhou stranu rodič bude pracovat méně aby mohlo dítě pracovat také. V obou případech se rodiči něco ukousne a dítěti něco přibude, ale v druhém případě dítě navíc bude mít i zkušenost s tím, že za to, co má, si vděčí samo svou prací a není na někom závislé. Ten problém je vážně hodně velký, v ČR ještě zdaleka ne největší (největší je nejspíš ve Španělsku, kde je 50 % lidí do 30 let bez práce), a proto mě může trefit šlak, když někdo píše o jakémsi ‚kultu mládí‘. Dnešní střední a starší generace mi tak trochu připomíná rodiče dětí, kteří radši budou dřít od nevidím do nevidím, aby hlavně mělo dítě všechno, místo toho, aby přenechali nějakou zodpovědnost dětem s rizikem z toho plynoucím. Půjdu ještě dál – vůbec se mi nelíbí to, že čím dál tím víc je mladý věk (do třiceti) považovaný za překážku, osmnáctiletí lidé za ‚děti‘ a kdy se starší generace vůči nám chovají strašně paternalisticky a v podstatě rozhodují o budoucnosti tohoto světa způsobem, který se nám tvrdě nelíbí, bez ohledu na to, že my v něm budeme žít déle. Mluvím například o tom, že střední a starší generace v ČR by nejradši viděla republiku izolovanou od vnějšího světa, bez EU a s nějakými idiotskými historickými strachy, které by ovládaly skoro každé důležité rozhodnutí. Pro nás mladší je to absolutně nepřijatelné a my si náš směr (tzn. do EU a ne z ní ven) prosadíme, ale jediné, čeho se bojím, aby do té doby nedošlo k nezvratným ztrátám, které už nestačíme po nezodpovědně ustrašených předchozích generacích odčinit. A to je jeden z hlavních důvodů, proč v ČR žít nechci, protože zatím ještě nejsem ve věku, abych mohl s politikou aktivně něco dělat, ale zároveň se mi nechce být vydán všanc starým páprdům, kteří by nejradši kolem republiky zase natáhli ostnatý drát, aby se ti ‚cizáci neroztahovali‘, jak slyšíme velmi často z jistých nejvyšších politických kruhů. Momentálně si připomínáme výročí stavby Berlínské zdi – a to nejdůležitější ponaučení by mělo být to, že ta zeď vyrostla prakticky přes noc, naprosto nečekaně, mimo představivost všech. A jak vyrostla, bylo na útěk pozdě. A protože svým spoluobčanům ze starších generací nevěřím, že by toho náhodou nebyli schopni, tak radši jdu pryč, než bude přes tu zeď pozdě lézt.

            1. Jsi půvabně rozhorlený mladý muž. 🙂
              “ … vůbec se mi nelíbí to, že čím dál tím víc je mladý věk (do třiceti) považovaný za překážku, osmnáctiletí lidé za ‘děti’ a kdy se starší generace vůči nám chovají strašně paternalisticky a v podstatě rozhodují o budoucnosti tohoto světa způsobem, který se nám tvrdě nelíbí, bez ohledu na to, že my v něm budeme žít déle. “

              Ach bože! Tohle přece cítil každý v Tvém věku. Jenže dnešní třicátníci často bydlí u rodičů – často PŘESTOŽE vydělávají víc než oni, a nehrnou se do žádné odpovědnosti. Žít single se skoro normou. Dnešní padesátníci ve třiceti měli často odkrouceno pět deset let práce a doma dvě tři děti, tedy odpovědnost jako hrom. Byli zaměstnaní, protože museli, ale na všech slušných místech seděli lidé, kteří se k nám mladším chovali strašně paternalisticky a v podstatě rozhodovali o budoucnosti tohoto světa způsobem, který se nám tvrdě nelíbil, bez ohledu na to, že my v něm měli žít déle. (volný citát)

            2. A ještě něco, Andy. Ocituji kousek: „Pro nás mladší je to absolutně nepřijatelné a my si náš směr (tzn. do EU a ne z ní ven) prosadíme …“.
              Mluvíš zdánlivě generačně, ale je tomu tak doopravdy? Mně to trošku připomíná dávný pořad v Československé televizi Nad dopisy diváků. Často se tam objevovaly dopisy typu „Vysíláte málo dechovky (fotbalu, vážné hudby, detektivek). My všichni bychom uvítali, kdyby dechovky (fotbalu, vážné hudby, detektivek) bylo víc.“
              Ono jakmile se někde objeví „my všichni“, začne to být hodně na pováženou, vzpomeňme jen na to, co se psalo k popravě paní Horákové nebo kolem Charty´77.

              1. Ono to anonymní „my všichni“ stejně jako dopis 99 pragováků, či způsob,jakým byla pozvána RA v r.39 do Estonska, nebo protesty proti Chartě je jenom jemnější, o to však zneužitelnější varianta davové- tedy zbabělé psychózy. Dokud si obě strany- strana lidí ve věku ranného, či post-ranného mládí neuvědomí, že jediná cesta je hledat vzájemnou symbiózu, pak budem jenom velice těžko hledat onen pověstný pevný bod, abychom společně mohli pohnout světem. Přesto se já osobně nemohu zbavit dojmu, že daleko menší snaha, spíše větší nechuť je u těch ranně mladých. Dokonce i přes fakt,že v dnešní době jde pomalu, ale jistě o druhou generaci, které už se dá jen těžko, možná i z neznalosti- předhazovat, že se jedná o (často nedobrovolně mlčící)“přicmrndálky“ minulého režimu. Možná, že formulace “ kult mládí“ je příliš příkrá, ale v řadě případů je až příliš nápadná.

            3. Omlouvám se, milý FF, že pořád něco dopisuju, ale nedá mi to a čtu si Tvé odpovědi opakovaně.
              Vážně si myslíš, že by Tvůj tatínek měl méně pracovat, abys Ty měl práci? Já si myslím, že by to byla obrovská škoda, kdyby teď nemohl v plné míře zúročit a ještě víc rozvinout všechny vědomosti a zkušenost, které během svého profesního života získal. Mně Tvůj nápad prostě přijde absurdní.
              On ten problém s místy opravdu není tak jednoduchý. A nebyl nikdy a nikdy nebude.

            4. Finrode, mně se to docela dost nezdá. Stěžujete si tu na přílišný paternalismus a zároveň chcete, aby vám „generace rodičů“ dávala ne snad peníze, ale práci. Máte pravdu, že to není totéž, ale obojí si troufnu označit za paternalismus. Non-paternalismus by byl „Seš dospělej, starej se“.
              Ještě méně se vám bude líbit, že mě tahle úvaha vede k tvrzení, že aby se mohl kdokoliv (nejen mladý) o sebe postarat, musí mít možnost ne najít práci = pracovní místo (tam už sedí nějaký ten páprda a dobrovolně neuhne), ale – najít nějakou práci = činnost, kterou nikdo nedělá a která je natolik důležitá, že za ni někdo zaplatí. Trošku v tom plavu, ale chci se dobrat k tomu, že v tomhle se mi docela drasticky nelíbí vaše oblíbená EU, protože „vynalézání nových činností“ aktivně brání. Příklad: někdy v 90. letech v Ostravě existoval pán, co kolem poledne oběhl kanceláře a rozprodal koblihy, co zřejmě jeho žena za dopoledne napekla nebo co se to z koblihama dělá. Dnes skrze paternalistický stát, jehož zářným vzorem EU je, to dělat prostě nesmí, protože nemá já nevím jaké školení a razítko od maturovaného kobliháře s deseti lety praxe. A mít to musí, protože EU mně osobně nevěří ani v tom, že si dokážu od včerejška zapamatovat, jestli mi ty koblihy chutnaly a jestli mi po nich nebylo blbě.
              A ještě v jedné věci si dovolím rejpnout: celkem logicky chápete mladé Řeky, že nechtějí platit dluhy za staré Řeky. Pochopte, prosím, i Čecha středního věku, tedy přímo mě, že nechce platit dluhy za staré Řeky, k čemuž mě EU nutí. Lidé v Evropě zbohatli na tvrdém kapitalismu nutícím k tvrdé práci, ne na razítkách a dobré ploty dělají dobré sousedy.
              Ostatně míním, že společná měna bez společné měnové politiky je pitomost.

              1. A tady je přesně ten bod, kde jsme rozdílní. Já se chápu za stejného Evropana, jako jsou ti Řekové, a se mnou to tak bere i plno jiných lidí mého věku. Zkrátka Evropa, jak jste ji viděl Vy jako přirozenou (myšleno ta s ploty), tady vedla ke dvěma světových válkám a rozdělení kontinentu na celé půlstoletí. Možná v tom byl nějaký řád, já v tom ale žít nechci, já chci mít celý kontinent ke své disposici sdílený s jinými Evropany. A nás, kteří to chceme, je víc než těch, kteří to nechtějí, alespoň podle statistik a výsledků voleb. V posledních volbách se žádná otevřeně euroskeptická strana v ČR nedostala do Sněmovny, a to navzdory jejich dost agresivní kampani a PR – mluvím zejména o Svobodných, kteří ovládli internet (články, diskuse) a o Bobošíkové, která zase ovládla billboardy. Nic z toho nemotivovalo voliče dostatečně na to, aby se dostali do Parlamentu – pro mě jasný signál, že Evropu pochybných „suverenit“ a plotů lidi nechtějí. Jinak se mi zdá, že hodně o EU mluvíte, ale ne moc o ní víte – nebo snad můžete dokázat, že to EU může za to, že jsou potřeba hygienické normy?

                1. Podle jakych statistik a jakych voleb? Kdykoli se EU obtezovala zeptat se plebsu na jeho nazor, tak se dozvedela, ze si plebs dalsi integraci nepreje. A presne podle evropskounijnich zvyklosti se pokracovalo v medialni masazi a bud se otazka zopakovala (s evidentnim umyslem opakovat dotazovani tak dlouho dokud nebude dosazeno zadane odpovedi) nebo se prejmenoval nejaky papir a vesele se v utahovani sroubu pokracovalo dal.
                  Vy a vasi kamaradi z politologickych fakult NEJSTE cela mlada generace. Jen jste pevne presvedceni, ze jste „predvoj“.

        3. Dovolím si zdvořile, nicméně však velmi důrazně nesouhlasit. Střetly se dva názory a jak se zdá, obě strany mají svojí (zdánlivě) pravdu. Připomenu pouze fakt, že životní zkušenosti nelze nahradit elánem, dokonce ani často-až příliš často- málo kvalitním vzděláním. To je na poměrně rozsáhlou debatu, ostatně samotný článek, v mnoha směrech pravdivý, ale i pouze odpovídající rozsahovým možnostem. Poznámka na konec: Jeden z mých velmi dobrých pofesorů na VŠ charakterizoval kvalifikaci jako dovednosti a návyky (dnes se používá kompetence, ale jde o totéž), jejich využití a celoživotní rozvoj=schopnost neustálého vzdělávání a v neposlední řadě jako rovnocenné schopnosti jejich předávání=vychovávat si nástupce. To ti „odpisovaní“ sice umí, ale z rozličných důvodů dost pochopitelně dělají v malé míře, mladí (často s tituly MBA) o tom nemají ani Ahnung. Navíc, nešvar dnešní doby (dle mého názoru) tkví mj. v tom, že často posuzujeme dění v cizině „českýma“ očima“, bez ohledu na jiný, staletími vytvářený vývoj společnosti v jiných oblastech ( na př. pozůstatky kolonialismu,ale i rozvoj techniky, který přirozeně snižuje pracovní příležitosti). Teď by mohla přijít diskuze o obou stránkách multi-kulti (kladné i záporné), ale to je na nikdy nekončící „filozofickou dišputaci“, která právě v této oblasti probíhá celým historickým ( a často i velmi hysterickým) vývojem lidstva!

        4. Finrode, to je vyloženě hozená rukavice. Takže, nechci polemizovat se situací mladých dnes, protože vím, že není růžová. Ale jsem ta generace mezi 40-50 lety. Necítím se nekvalifikovaná, naopak o roce 1989 jsem vyjela na stáže do Itálie (o čemž se mi o pár let před tím ani nesnilo). Nemám pocit, že bych neuměla jazyky, nemám pocit, že bych nebyla kvalifikovaná (ale chápu, že je to jiný druh kvalifikace než se dnes uznává, žádná ekonoika), koneckonců i to Ph.D. jsem získala, a to po 7leté dřině, rozhodně ne „plzeňským“ způsobem. Představa, že v mé profesi se dalo vydělat tolik peněz, že by to stačilo na byt, je značně mylná – mým způsobem na něj nevyděláš za celý život, ale nechci si stěžovat, mám to, co jsem si vybrala. V Itálii jsem bydlela zásadně ve společných bytech. Po návratu s gáží okolo 4 tisíc měsíčně bylo nemyslitelné se nastěhovat do nájemní garsonky, která stála 5-6 tisíc měsíčně. Na byt jsem v cizině nenašetřila, tak dobrá ta stipendia zase nebyla. Přístupné bydlení ještě za komunistů? Nedej se vysmát! Já neměla ani PRÁVO podat žádost na OPBH o byt, jelikož jsem byla svobodná s trvalým bydlištěm u rodičů. Natož získat samostatné bydlení. tohle je prostě výmysl někoho, kdo to nezažil. To už jsem přitom začínala pracovat, zpočátku za 1500,- Kčs měsíčně, později za 1800,- Kčs měsíčně. Jednou máma přišla s tím, že jedna známá jejich sekretářky měla na prodej družstevní garsonku, ale chtěla za ni 120 tisíc Kčs. Já tyto peníze nejen neměla, ale z gáže 1800,-, kdy boty stály 300,- jsem neviděla ani možnost to za svého života splatit. Celá naše rodina ty peníze neměla našetřené – a to nemůžu říci, že by mí rodiče dělali zrovna podřadná zaměstnání, alespoň pokud univerzitní profesorku na lékařské fakultě nepovažuješ za podřadné povolání. Prostě každá generace má své problémy a těch, kteří po roce 1989 poctivě zbohatli (nepočítám tuneláře) zase není tak moc. Musím říci, že jsem na zaměstnání, kde bych při půl úvazku měla 25 tisíc, zatím nenarazila. Mimochodem, kdyby nebylo mé zemřelé tety, asi bych jednou měla i ve značně dospělém věku, kde složit hlavu. Můj život by mohl být možná lepší, ale asi také o mnoho horší. A jsem zvědavá, jak se ti dnešní mladí na tohle budou dívat někdy za 20 let, až jim bude co mě dnes. Prostě každá generace si musí něčím projít a to i frustrací. Možná jsme měli v jedné věci kliku. Mohli jsme zazvonit těmi klíči a doufat v něco lepšího

          1. Pozor na jednu věc – máš pravdu, pokud jde o svět vzdělaných lidí za komunistů, ti byli režimem drženi v pořádné chudobě, což byl i případ naší rodiny. Jenže vzhledem k tomu, kolik lidí patřilo do této skupiny, to nebyla skupina příliš početná. Průměrný statistický Čech, který byl tehdy buď vyučen nebo s maturitou měl mnohem větší příjem, než vysokoškolák (vždy si vzpomenu na hodně trpkou vzpomínku mého tatínka, kolik vydělával na brigádě na koksovně a kolik pak měl, když vystudoval), a pro takového skutečně byl přístup například k bydlení ve státním a to jsou lidé, kteří ještě dost dlouho po revoluci profitovali z regulovaných nájmů.

            1. Doufám, že budeme mít možnost si o tom popovídat tak za 20 – 25 let. Každá generace má své problémy a vzhledem k časovému posunu se dají těžko porovnávat. Já také těžko rozumím problémům mých rodičů, kteří dětství a raný teenagerský věk prožili za války a vzali se po měnové reformě v roce 1953, kdy tátu lži prezidenta Zápotockého připravily o možnost si alespoň pořídit oblek – za dva dny poté už na něj totiž neměl. Co teprve generace, které byly uvrženy do I. a II. světové války? Asi ti bude připadat směšné, že takto argumentuji. Myslím ale, že tenkrát prožívali ještě těžší situace než my před 20 lety a tvá generace dnes. Prostě myslím, že vždycky se najdou problémy, kterými si každá generace musí projít. Někdy jsou větší, nekdy menší. Jen ti přeji, abys byl ve svém životě spokojený, ať už budeš žít kdekoli. Nicméně chápu, že v ČR budoucnost nevidíš a asi děláš dobře, že chceš žít jinde. Máš velký rozhled a pro ten náš rybník by ho bylo škoda.

              1. Vave, Apino, Finrode, tohle je moc zajímavá diskuze a trochu mě mrzí, že jsem ji zmeškala.
                Jen velmi stručně – taky patřím ke generaci Finrodových rodičů a taky si nějak nemůžu vzpomenout na výhody, který jsem za totáče měla 😛
                Ale vážně – souhlasím s tím, že je to opravdu generační, zažili jsme to všichni.
                A na Finrodově místě bych taky vyrazila do světa, někam, kde to je perspektivní…jen vážně nevím kam. Evropa by to nebyla. Amerika taky ne… Na Asii bych si netroufla, myslím, že kulturní (ve smyslu životního stylu) propast je příliš velká. Jižní Amerika? Nevím, fakt nevím…

      2. Položme si otázku: Proč je, najednou, práce málo, když v dřívějších dobách jí bylo pro každého dost? Nesouvisí to, čirou náhodou s tím, že je výhodnější zboží, dříve vyráběné ,,doma“ dovážet z dálného východu? Všichni víme, jak u nás dopadá obuvnický průmysl, výroba konfekce, skláři, keramičky a mnoho dalších oborů. Ano, proč to kupovat jako Czech made za draho, když mohu koupit za polovic, nebo ještě levněji Made in China? Já sám jsem před dvěma roky koupil boty Made in rákos za 150 Kč a bez problémů je nosím i dnes, je fakt že toho moc nenaběhám, ale proč bych kupoval za 1.500 Kč nějaký ,,originál“, když mi boty za desetinu ceny vykonají tutéž službu? Výsledek je potom ten, že peníze se z tuzemské ekonomiky odlévají do ciziny a státní rozpočet je enormně zatěžován sociálními výdaji. A jejich seškrtávání není v žádném případě řešení, povede to jen k tomu, že ti, kteří se octnou na dně, se stanou absolutně svobodnými, protože už nebudou mít o co přijít a následně přijde to, co se stalo v Anglii. (Benjamin Kuras – Jak přežít padouchy.)

    3. V Anglii se zucastnili rabovani a nasili take studenti(ne z imigrantskych rodin),zamestnani mladi patrici k tzv. stredni vrstve, dokonce jedna dcera milionare.

    4. Napsat, že prezident Beneš je masový vrah je lež a hloupost. Mrzí mě, že ses k tomu snížil.

      1. Člověk, který amnestoval vrahy civilistů; člověk, který vydal Stalinovi ruskou ‚bílou‘ emigraci, co v ČSR žila, včetně žen a dětí, aby je pak Stalin zavřel do gulagu nebo rovnou zlikvidoval, je u mě masový vrah. Jestli je masový vrah ten, kdo v Norsku zavraždil k osmdesátce lidí, pak on je určitě, protože lidí, u kterých je jeho vina naprosto nepopiratelná, je mnohem více.

        1. Položme si otázku: Mohl udělat, vzhledem k poměrům po válce, něco jiného? Činit pouze správná rozhodnutí může jen hlava naprosto nezávislého, neutrálního, neangažovaného a zcela suverénního státu a to nikdy nebyl případ ČR, ani jejích předchůdců. Od svého vzniku v r. 1918 jsme vždy byli na někom závislí (Anglie, Francie,- Sovětský svaz a Varšavská smlouva, dnes NATO, EU a USA).

        2. Znacna cast tech civilistu byla civilisty presne podle soucane palestinske definice. „Civilista je kazdy od koho jsme stihli odnest samopal nez pribehli reporteri.“
          A s tou bilou emigraci … to bylo asi tak dobrovolne jako kdyz skupince prislusniku utlacovane mensiny dobrovolne odevzdam penezenku, kdyz me v noci pozadaji o financi vypomoc.

  16. ráno jsem si přečetla článek a nějak jsem trochu čekala, jaké budou reakce. No, Zvířetníci nezklamali a proto si myslím, že přece jenom není úplně pozdě. Dokud v té společnosti nějaká slušnost je, tak snad je i naděje na pozitivní posun. Asi ne hned a asi ne bezbolestně

  17. Na Spektre ide seriál o najprísnejších rodičoch, ku ktorým sa posielajú na krátku prevýchovu nepodarení mládežníci. Videla som len zopár častí, ale čo ma šokovalo vo všetkých, bol postoj „detí“ : nechodím do školy, nechodím do práce, len na žúry, pijem, fajčím,… A prvé, čo na napadlo a nikdy som nedostala odpoveď, je, kde na to berú peniaze? A druhá vec, aj keď beriem do úvahy, že je to viac menej šou, je, že väčšinou sa mládež prísnym pravidlám prispôsobila a cítila sa zrejme lepšie a vlastne aj bezpečnejšie. Myslím, že mládež (a to bez ohľadu na počet nôh 😉 ) potrebuje jasne stanovené hranice, aj keby len preto, aby sa mala proti čomu búriť, pretože revolta proti ničomu je strašne denervujúca. Ale tu sa vytvorila akási podivná predstava, že deti nemožno obmedzovať, Postavili sa na piedestál, ako keby mali len práva a žiadne povinnosti. To je predsa priama cesta do pekla.
    Najlepšie to vidieť na cigánoch, aj keď sa obávam, že tam sme už zmeškali vlak. Práve vďaka všelijakým „ochráncom práv“, ktorí z toho pohodlne a dobre žijú a čím menej robia o to viac vykrikujú.

    1. Na ten pořad se občas dívám. V každém případě zajímavá sonda do duší problémových mladých lidí. Také nechápu, kde ty děti (16-17 let) berou na své zábavy peníze. Respektive, kdyby jim je milující rodiče nedávali, asi by na tolik zábav neměli (cigarety, popíjení v barech, drogy…. zábava a žádné povinnosti). Je zajímavé, že v pořadu se ty děti zklidní tak po 3-4 dnech a konce vypadají často docela optimisticky. Děvčata leckdy vyvádějí hůře než kluci. Jeden pořad za druhým skoro podle šablony. Myslím, že ale nic není tak růžové jak vypadá. Některé děti to možná pochopí, ale spousta se podle mě po týdnu vrátí do „starých kolejí“. Ano viděla jsem i pořady, kde se přišli po nějakém čase na ně podívat, ale nechce se mi věřit, že by je ten jeden týden v cizí rodině tak dokonale napravil. Přijde mi to až příliš natřené narůžovo a spousta problémů jistě přetrvává.

      1. Samozrejme, že neverím, že sa tie deti po týždni napravia, najmä keď sa vrátia do pôvodného prostredia, to by na prevýchovu, a podstatne dlhšiu, museli poslať rodičov. Skôr ide o to, že sa to dá a myslím si, že keby tie deti zostali v novej rodine dlhodobo, u mnohých by to malo úspech. A tiež ma zarazilo, že omnoho problémovejšie boli dievčatá. Chlapci sa prispôsobovali prísnym podmienkam ľahšie. Žeby tá vojna mala predsa len niečo do seba? 😉

    2. A nejhorší je , že tohle pomalu prorůstá i sem. Sama jsem se nedávno stala černou ovcí rodiny, když jsme měli na návštěvě příbuzenstvo se dvěma osmiletými slečnami. Miloš s Péťou s koňma trénovali skákání na jízdárně a holčičky vždycky na koně před překážkou zavolaly ,,hop!“ V klidu jsem jim vysvětlila, že to nemůžou dělat, protože kůň zareaguje na jejich zavolání, odrazí se špatně a natluče si on i jezdec. Netrvalo dvě minuty a situace se opakovala, přičemž došlo na má slova a málem následoval těžký pád koně i jezdce. Udržela jsem se a a nevyšlo jediné sprosté slovo, ale velmi důrazně jsem konstatovala, že pokud něco zakážu, prostě to děti dělat nebudou… Následoval překotný odjezd uraženého příbuzenstva, neb dětem upírám právo na svobodné chování a způsobila jsem jim trauma…. A takových případů kolem sebe vidím čím dál víc, hlavně děti v ničem neomezovat, nezpůsobit jim trauma z toho, že se svět nebude točit kolem nich. Pak přijde dospělost, první problémy a konflikty a strašné rozčarování, že se něco musí.
      U jakéhokoli živočišného druhu, který pečuje o mláďata, se mladí přizpůsobují životu rodičů a smečky. Pokud poruší pravidla, následuje trest. Prostě proto, že určitá výchova je nutná pro další přežití.

      1. Neoblizujte zábradlí…..a byly doby,kdy jsem se tomu smála. myslím si,že dle věku by mělo dítě vědět, že ten zákaz má nějaký důvod a ještě jim byl i vysvětlen, takže chyby byla v rodičích, ti je měli napomenout,když to začaly děti dělat znovu. Pokud uraženě odjela celá rodina, nech to bejt…nemá cenu se tím zabývat. Protože ten zákaz nepochopili ani ti dospělí. Za mého dětství bych dostala lepanec a bylo by vyřešeno.

        1. Tragedií je, že oni ten lepanec nedostanou…a konce viz výše. Čert mě bral, když po Praze (nevím, jak jinde) visely asi před rokem plakáty o „pozitivním rodičovství“. Čert mě bere, když vidím mámy, který děcka nechaj lízt po stropě…dílem jsou zpitomělý touhle masáží, dílem je to prachsprostá lenost (všichni víme, že dá trochu práce si ty pravidla prosadit).

          1. Vedla jsem o tom svého času spor s Luckou, když byl Táda ještě úplně maličký. Říkala jsem jí, že Táda musí rozumět slovu NE a musí umět poslechnout. Protože to NE může znamenat zdraví či život. Nejdřív se kroutila při plácnutí přes ruku nebo na zadeček, ale myslím, že to poměrně brzo pochopila. Naštěstí.

          2. Autory toho debilniho plakatu bych donutil aspon pres vikend hlidat nejake bezstresove vychovavane deticky.

  18. Myslím, že se tím projevuje fyzikální zákon entropie – všechny uspořádané systémy ve vesmíru směřují samospádem k neuspořádanosti, chaosu. Udržovat nízkou entropii vyžaduje vkládat do systému novou energii. Hlavně to nevzdávat!!

    1. Lika, o tej entropii tu uvažujem od rána a hlavu si lámem, ako to naformulovať. Tož si ma predbehla a povedala to lepšie, ako by som ja dokázala.
      Boj proti entropii je namáhavý. Neporiadok, špina a chaos námahu nevyžaduje… Ale vzdať sa to nesmie, bez boja je len rozklad.
      Napriek ťažkej téme – pekný deň všetkým! (sun)

  19. Skvělý článek!!!
    Maně se naskýtá otázka, proč se už tak dlouho vytváří ve společnosti cíleně představa, že graffiti jsou umění, že squattery je třeba respektovat a vytvářet jim podmínky k alternativnímu životu, proč PC hrami a mnoha druhy kumštu proniká kult násilí, hnusu, ošklivosti a právě toho nepořádku, proč média buší lidem do hlav, že je to normální? Jan Pavel II. věděl, o čem mluví, když razil pojem „civilizace smrti“. Uběhlo pár let a je to všechno zase o kousínek dál. Ta skvělá kniha, o které píše Dede,soustředila všechny věci,které působí, abch neřekla kterých se používá, k rozvratu společnosti.

    1. Ad JPII a ‚civilizace smrti‘, s tímhle tvrzením mám docela velký problém, protože jsem díky životu v Polsku zjistil, jak se to tam interpretuje a v jakém kontextu to JPII řekl. Ten kontext je v zásadě takový – cokoliv, co dovoluje lidem žít normálně, tzn. co nepranýřuje ženu za potrat, homosexuály za vzájemné soužití, aj., je ‚civilizace smrti‘. Naopak následováníhodná a zcela ne civilizace smrti je v kontextu, v němž to bylo vyřčeno, posílat svoje děti se nechat zbytečně zabít do války jenom proto, že nějaký pupkatý generál si něco vymyslel a trestuhodně špatně zorganizoval (viz Varšavské povstání), stejně jako řešit ‚urážky‘ (whatever that is) pěstí. To, v polském kontextu, stejně jako v kontextu JPII je civilizace života jak se patří, a je to něco, proč tolik lidí z této ‚civilizace života‘ utíká do ‚civilizace smrti‘ a ne naopak.

      1. Celý večer to opakovane čítam t.j.článok dede,ale hlavne komentáre FF,Vave,Apiny a v hlave mám vety,ktoré by tam male ešte byť,aby diskusia postupila,ale neviem ich spravne dať na tapetu.Asi tak/ale nebude to presne to,čo cítim a chcem povedať/FF je rozhnevaný mladý muž ,patrí to k nemu,k jeho veku patrí to celej jeho generácii.Vie pomenovať chyby,príčiny a dosledky-to však nie vždy správne-aspoň z pohľadu mňa starej.Je vzdelaný,preto to vie.Ti,čo rabovali,rozbíjali,rozbíjajú a možno aj zabíjajú,sú tiež rozhnevaní,ale nie sú vzdelaní,nevedia to pomenovať,majú len strašný hnev a nenávisť v sebe.A ako písala dede začalo tým rozbitým oknom,ale podľa mňa aj našou nedoslednosťou,či ľahostajnosťou-netrvali sme na tom,že je treba dodržiavať řád-pomohla som si českým slovom/vidíte aký mate na mňa vplyv/,neprinútili sme ich to okno zaskliť-nech bolo to“okno“čokoľvek-klamstvo,kradež,proste čokoľvek./Ale FF aj potrat,ajpromiskuita,aj homosexualizmus,aj opíjanie sa,aj odkladanie starých do nedostojných utulkov,proste čokoľvek,čo je hanba pre slušnú ľudskú bytosť.Tak chápem ja slová Jána Pavla druhého o civilizácii pekla.Na koniec-ale tak by som písalaaaa-použila som slovo hanba,ale homosexualizmus,nie homosexuáli.To aby som neurazila,poznam dosť homosexuálov,ale nevystatujú sa,rovnako ako my heterosexuáli častosťou svojich stykov,na verejnosti nepredvádzaju intimnosti,rovnako ako ani slušní heterosexuáli.

    2. Odpověď je jednoduchá; za vším jsou jen a jen peníze! Protože všichni, kteří se takto angažují, jsou za to nějakým způsobem placeni, koneckonců nejjednodušší, nejvýnosnější a naprosto bezrizikový byznys je dnes politika. Žádný politik se nemusí o své korýtko bát, nikomu neskládá účty a může bez jakýchkoli následků domršit kdykoli cokoli.A dokud se globálně nepodaří udělat z politiky čestnou, t. j. neplacenou záležitost, lepší to nebude.

  20. Nic chytrého nepřidám. Je to nekonečný zápas, který se NESMÍ vzdát. Taky se snažím.

  21. Dede, máš naprostou pravdu. S tímhle mám až příliš mnoho osobních zkušeností. Opravdu platí jen jediné- nastavit pravidla a striktně trvat na jejich dodržování, nedodržování trestat. Není jiného východiska. Bohužel zrovna tohle se neděje. Místo trvání na dodržování pravidel, začnou výtržníci řvát, hledat výmluvy a omluvy. A tím se klesá ke dnu hloub a hloub…
    Já jsme třeba zavedení povinných veřejně prospěšných prací v ČR považovala za dobrý nápad. Ale už kolem toho zase někteří aktivisté kalí vodu, že je to robota. Není. Ti lidi, co v životě nepracovali, nemají základní návyky, jako že do práce se musí přijít a navíc včas, musí se určitá práce odvést, i když je to nebaví…

  22. Tohle je zase nosné téma. Bohužel nemáme spolubydlící jako Sharka.68, ale jejich méně přizpůsobivé kolegy. Lépe řečeno v některých ohledech jsou přizpůsobiví až moc. Zrovna včera měli oslavu narozenin a vzali to tak zgruntu, že soused u sebe doma neslyšel vlastního slova a lustry se mu jen houpaly. V takových chvílích je obtížné se pohybovat i v některých částech našeho bytu, který je naproti sousedovi. Když si – on policista – dovolil přijít za nimi nahoru, to bylo řečí o rasizmu a co si to dovolujeme rušit jejich oslavu. Ano tito naši sousedé, jak už někteří z vás vědí, mají trochu tmavší barvu pleti. Mně je tohle ale úplně jedno, můžou být třeba fialoví, jen když bude klid. Koneckonců kdysi, ještě ve starém bydlišti, jsem osobně vypla elektřinu bílému blonďatému klukovi vyloženě árijského typu. Ten si totiž z bytu udělal posilovnu a aby se mu dobře posilovalo, pustil si k tomu na plný céres metal. Jenže s ním jsme se nakonec domluvili (asi proto, že je bílý a byl ochoten poslouchat některé argumenty), s těmito nelze. Kdyby tohle bylo jednou, ale tohle je stálý problém. Mají výpověď z bytu pro neplatičství, ale reálná šance na jejich vystěhování stejně v dohledné době není. Přitom víme, že z domu ukradli spoustu věcí, které nebyly přímo zabudovány do zdi. Několikrát byly vykradeny sklepy, kterí jsou pod jejich stálou kontrolou. Přitom dětičky, které dobře vědí o co jde, se jen drze zeptají, zda proti nim máme důkazy. A tady to prostě začíná, abychom nebyli rasisti, povolíme těmto skupinám, aby si dělaly co chtějí a reálně si mohou dovolit mnohem více než většinová společnost. Jenže oni se s tím nespokojí a chtějí pořád více. Přitom u nich nevidím jakoukoli snahu zlepšit své postavení. Máma jednu dobu ve svém altruismu chtěla doučovat jejich děti, naštěstí ji to přešlo. Ale oni stejně neprokázali nejmenší snahu. Jen získat co nejvíce. Možná by na ně zabral newyorský přístup

  23. Hany, Hanky, Haničky, všechno nejlepší k jmeninám, máte krásné jméno a sluší Vám. (h) (d) (rose1)

    Dede, nosné téma, souhlasím plně s teorií zničeného místa.
    Zvláště v mém rodném ubohém Přerově, stíhaném nejen neřešením dopravy, to bylo a je markantní.Místa kde dříve normálně žili lidé, třeba i sezonní dělníci, pak již stálí obyvatelé a zabydlili čtvrti jako třeba ul. Na odpoledni, pak naproti u Jaselských kasárna, dále u nádraží. V těch všech místech, která bývala prostější, lidé vysadili květiny, na dvorech měly děti hřiště, hrávalo se tam divadlo, vybíjená. Pak přišli jiní lidé a všechna ta místa se musela následně zbourat a zplanýrovat a tito lidé byli přesunuti jinam na jiné místo kterému bylo učiněno totéž. Nyní se vysidluje prostor před nádražím a kolem, který doznal nebývalých změn po vysídlení zaměstnanců dráhy,kteří tam spokojeně žili u svých vláčků celá desetiletí a ta místa byla osídlena opět jinými lidmi. Nyní se znovu planýruje a vysidluje vybydlené. Je to již čtvrtá lokalita ,která je zničena a náledně znovu vybudována, ovšem již bez předchozích devastujících uživatelů.
    Pokud jsem viděla poslední demonstraci proti rasismu, souhlasím a doufám, že bude do budoucna vyžadováno i dodržování zákonů a pravidel platných pro všechny.
    Tož tak.

    1. Jj, milá Jenny, to co popisuješ u Přerova se dá bohužel vztáhnout i na plno ostatních měst. Jak přes kopírák :X .

      Raději z jiného soudu – jsem moc ráda, že jste opětovně ustáli vodní přívaly (inlove) .

  24. Máš pravdu. Je nutné trvat na dodržování pořádku bez ohledu na nějaké příslušnosti k něčemu. Jen nevím, jestli společnost už příliš neovlivnili všelijací ti sociální inženýři a tzv. lidská práva a není příliš vyčerpaná, aby něco takového začala vyžadovat.

    OT – Tak jsem si v sobotu vzpoměla na Pedroníka. Viděla jsem smečku, kde by byl jako ryba ve vodě: 3 frbulí dámy (1 černá + 2 bílé s černými fleky) a navíc velmi společenské. Jen k té malé berňačce se hnaly až příliš vehementně, byla z nich trochu vyplašená ( (dog) s tak krátkým čumáčkem asi ještě nikdy neviděla ani neslyšela).

    1. Kdepak, milá LA, Pedroušek má jinačí vkus. Je výhradně na velký psí holky, od labrošky a ovčandy vejš 🙂 . Smečka frbulek (mno, pokud by právě neháraly) by ho nechala klidným.

      1. Tak Pedroušek má rád velký baby! 😀 A já jsem na něj zrovna teď o dovolené ve Francii vzpomínala – buldočků tam bylo opravdu hodně a všichni strašně sympatičtí. Nejvíc mě zaujala dvojice plavící se s páníčky na kánoji po jezeře – seděli uprostřed na nafujovací matraci, každý čuměl do vody na jedné straně a oba se tvářili nesmírně ustaraně – zjevně kapitán a první důstojník! 😀

        1. To musel být pohled (rofl) .

          Když voni, troubové, hodně klamou právě tím důležitým až zachmuřeným ksichtíkem. Jakoby na svých bedrech nesli celou světa tíhu. Přitom jsou to většinou kašpaři. Nojo, jsem ztracená… ale kterejpak psík má kupř. vlastní hymnu? (chuckle)

          Lucko, bude francouzský rozcestník? Nebo hlásání ze smečky? Sim, písni pro nás něco (inlove) .

      2. No, nevím, ony holky vypadaly dost emancipovaně, temperamentně a šarmantně. Hádám, že by se k němu samy vrhly, chvíli obletovaly a pak by jim propadl (který chlap odolá možnosti předvést velikého pána smečky?). A i kdyby ne, tak bych je alespoň mohla drbat bez přerušování.

      3. napadá mě ještě jeden úhel pohledu – co takhle vrátit rodičům právo vychovávat své děti, třeba i za cenu toho, že na ubohé hlavičky potomků občas dopadne zasloužený pohlavek? I to by možná mohlo trochu pomoci, i když v mnoha případech by asi tu výchovu potřebovali hlavně rodiče…

        1. Nápad je to dobrý, ale vyžaduje i vychované rodiče, což by mohl být trochu problém. Ti, kteří jsou toho schopni, se to snaží praktikovat (byť jsou jim někdy házeny klacky pod nohy) a u toho zbytku by musela výchova dětí probíhat zároveň s výchovou rodičů.

        1. LA, když lidičkové koníčkují a tohle je koník jako bejk (rolf)
          Obzvláště kosmodrom s Bajkonurem mne málem porazil a taktéž „sáňky v létě“ (wave)

    2. Lidská práva? Ano, ale jen pro ty, kteří striktně dodržují (i nepsané) zákony a vzorně si plní své občanské povinnosti!

  25. Dede, díky za důležité zamyšlení! Jak už zmínili předpisatelé, jedná se o široké téma. Asi se nebudu umět stručně vyjádřit, hlavou se míhají střípky: běh na dlouhou trať (velmi dlouho a příliš hluboce je v určitých vrstvách zakořeněna představa bezpracných koláčů, vzniklá chybně nastavenou státní politikou), vymahatelnost práva, občanská statečnost, aktivní přístup k dění atd.

    Teorie rozbitých oken je jistě správná a velmi rozumná, otázkou je, jak ji zavést prakticky. Společnost jako celek mi připadá hodně pokřivená a nemocná a stejně jako u jiných závažných témat dojdeme k jednotlivci. Kéž by geometrickou řadou přibývalo těch, kteří se nebojí a nekradou (a nejsou lhostejní) 🙂 . A že jich na Zvířetníku je (inlove) .

  26. Velmi podobné podmínky by měly zavládnout ve školách, spolu s jasnou odpovědností rodičů za činy svých dětí.
    Dovolím si reagovat na tuto větu.Pracuji na SOŠ jako vedoucí praxe,nejsem pedagog (to už v našich podmínkách zní skoro hanlivě), teprve 4 roky. Praxe před tím tvrdý provoz, vedoucí funkce.Děcka(musí se říkat žáci 15-19 let)přijdou z devátých tříd neukázněná, nezdraví, dělají bordel. Trvá to vždy tak do listopadu, prosince než se srovnají.Rodiče u většiny děcek zametou nekázeň, záškoláctví pod koberec. Prostě je omluví.Děcka co mají doma hospodářství a přijedou si v pondělí do školy odpočnout,protože přes víkend se pracovalo, aby si mámá třeba odpočinula, tak poznat tyto mladé lidí je prostě úžasné.

  27. Dede,veľká téma,tak pravdivá a tak potrebná!!!mali by si to prečítať všetci tí,ktorých sa týka.Niekedy si myslím,že raz bude táto doba historikmi volana III.svetová vojna.Pritahnuté za vlasy,ale možné.A ďalšia otazka:ako sme to mohli dopustiť,ako sa mohlo stať,že sa uvoľnila morálka,úcta,že neučíme elementárne základy slušnosti deti…Spomínam si,ako som bola pyšná,keď mi dovolili naši prečítať si Viu malu a vysvetlili mi,že kniha bola na indexe,pretože autor ospravedlňuje otcovraždu a ,naši s nami diskutovali,pozorne nás počúvali,vysvetľovali.dlho sme o tom hovorili.Nieže by sme boli so sestrou nejak vynimočné/to teda nie/,ale mali sme veľké šťastie,že sme sa dobre narodili /dvom múdrym ľuďom/Dede,vďaka.

  28. Milá Hany, Haky, Hanči a Haničky, přeju vám všechno nejlepší k svátku, ať máte krásný a veselý den. (h) (sun) (f)

      1. HankoW, Hančo i všechny ostatní Hany, všechno nejlepší! Ať se vám daří, nejen ve svátek. (f) (sun) (f)

  29. Je to už několik let, milá Dede (inlove) , co ses zmínila poprvé o teorii rozbitých oken. A dodala jsi, že bys o tom možná někdy měla napsat víc.
    Jak vidno, CD se nestará „jen“ o zvířátka, ale i o témata. Aneb dočkej času, jako husa klasu, jak říkavala babička (a samozřejmě měla vždycky pravdu). 🙂

    Asi jen málokdo si nadal do souvislosti tragédii v Norsku a běsnění v Anglii (se vzpomínkou na relativně nedávné podobné výbuchy ve Francii, USA, ale i jinde). Ano, Dede má pravdu, základem je postupovat od maličkostí a stylem padni komu padni. To může ochránit (zatímní) majoritu a udržet euro-atlantskou civilizační normu.
    Bohužel právě proto, že se jednak tito asociálové sami rádi sdružují, jednak je vlastně jedině možné nepřizpůsobivé lidi vystěhovávat na nějaké svým způsobem vyloučené místo, vznikají nakonec gheta. Tedy důsledné vymezené hranice mezi slušnými a neslušnými nutné znamená postavit zeď v Matiční ulici. Docela je to o strach, protože v ghetu vzniká přetlak, který se jednoho dne uvolní a pak nebude obrany ani úniku.
    *** Včera jsem viděla reportáž o tom, že v Chánově se rekonstruují paneláky a na jejich opravách musí firmy zaměstnat 10 % nezaměstnaných, nejčastěji právě lidi přímo ze sídliště. Ráda bych věřila, že to povede k tomu, že místní budou o své domy lépe pečovat.
    Velké téma jsi otevřela, milá Dede. Děkuju.
    A přeju všem krásný den. (h)

    1. dala bych na Chanov stavební dozor a zkušené pracovníky, pod jejichž dozorem, by si ti, co si to zničili a vybydleli,znovu opravili a obydleli, prostě poslední šance…..a další pokusy o nápravu a pomoc, bych navždy zrušila. Zlobte se na mě nebo ne, mě ty nemakačenkové a všechno schované za rasizmus vadí! V baráku nám bydlí dvoje a jsou slušní,pořádní a pracují. Příbuzné,pokud pozvou, tak dají vědět všem okolo a platí u nich pravidlo – uděláš tu průšvih,ostudu nebo něco poničíš, už tě nikdy nepozveme. A to si určili oni. Občas zajdeme naproti do kavárny na kafe nebo na koktejl, povykládáme si,doneseme si ochutnat buchtu nebo si zaskočíme půjčit strouhanku nebo ocet..a není větší radost, než že si gádžo půjčí u cikána strouhanku a neštítí se.Bereme je jako normální sousedy. A na druhé straně je radost,když si děti chodí půjčit dětské pohádkové knížky a žasnou,že někdo vydal i cikánské pohádky….

    2. Vave,

      zeď je řešením důsledku a to ještě podle mne špatným protože neúčinným. Přetlak v kotli neudržíš a pak nestihneš utíkat. Důležité je předejít přetlaku. Například tím, že do Matiční přijde zákon tohoto státu.

      Zdravím

      Martin

      1. Určitě, Martine (inlove) , naprostý souhlas. Za zeď se odjakživa zavírá něco, co může ublížit, čeho se bojíme. Bohužel pseudokorektnost zašla až moc daleko, nejen u nás, a tak se občas uchylujeme k těm zdím.

        Teď prý se ruší zvláštní školy, resp. budou jen pro děti s lékařskou diagnózou, tedy ne pro ty sociálně opožděné. Je to v zásadě správné, ALE! Ale bez asistentů a doprovodných programů to bude nejspíš mít negativní dopad na celkovou úroveň vyučování ve třídě.

        Abych ale dneska nebyla jen negativní. Od teorie rozbitých oken jsem si před časem odvodila teorii zasklených oken, hezkých záclon a natřených schránek na dopisy. A záhonků. 🙂
        Opravdu to funguje – alespoň u nás na sídlišti v Modřanech ano. 🙂 To je přece dobrá zpráva při pondělku, co myslíš? 🙂 A dodatečně Ti přeju všechno nejlepší. (f) (^) (sun)

        1. Předpokládám, že rodiče všech jenom trochu chytřejších dětí, je pošlou někam, kde to vzdělání dostanou – když ne na gymnázia, tak alespoň do jazykových a matematických tříd, kam se tyto romské děti nebudou mít šanci dostat. Vzdělání tak stejně zůstane dvoukolejné, alespoň v dohledné době. Já nevím, co s tím dělat, protože to by se něco muselo změnit v romské komunitě – oni by se měli chytit za nos a snažit se zlepšit své podmínky, jinak je to všechno marná snaha.
          Koneckonců naše školství není principiálně rasistické, jinak by tu nemohli chodit do škol a většinou s výbornými výsledky všichni ti Vietnamci nebo Číňani – ti dokonce podle mé švagrové přijdou do školy a neumí česky ani slovo, po vánocích už se domluví. A pro ně je to ještě mnohem těžší.

      2. Za předpokladu, že by zeď byla jen jedním z mnoha opatření (a to ještě méně důležité a ne mezi prvními), tak by to nemuselo být vyloženě špatné – představovala by viditelnou hranici oddělující dno společnosti od ostatních. Ale ti na dně by museli být motivování, aby se aktivně snažili dostat na tu lepší stranu. Prostě viditelné zobrazení psychologické zdi a zároveň motivace. Nedokážu to vyjádřit přesněji.

      3. Ještě jednou se musím k té zdi vrátit. Například ten Chánov, to taky bylo a je místo za zdí. Přizpůsobivé lidi tam nastěhovat nejde a ty nejhorší nepřizpůsobivé není odtud už kam odstěhovat. Bez velkého křiku nepřizpůsobivých, pseudohumanistů a bez velkých finančních nákladů to prostě nejde.
        Teď se ty vybydlené domy opraví. Jenže pokud lidé tam neprojeví skutečný zájem o perspektivu a pokud ji nedostanou, tak to zřejmě všechno bude k ničemu.

        Jak psala Louk, to téma je nesmírně široké. Od Norska přemýšlím nad tím, jaká je naše morální odpovědnost za potřebu a existenci zdí. Námi mám na mysli Evropany, lidi s euro-atlantskou kulturou a tradicí.

        Novodobá Zeď nářků … bude roznětkou, nebo citadelou?

      4. Ano jistě, musel by se ale důsledně vymáhat zákon na všech bez rozdílu barvy pleti. Jenže v tom je právě jeden z našich problémů, místo důsledného vymáhání práva, jsme rasisti, když po některých skupinách něco chceme. Kdyby všichni věděli, že pravidla jsou daná a musí se podle nich řídit, možná by se i s těmito dalo vyjít. A právě tady většinovou společnost štve, že někteří si prostým řevem dokáží ledacos vynutit. A potom naprosto chápu, že lidé začínají podporovat neonacistické skupiny, které tvrdí, že udělají pořádak. To je samozřejmě z principu špatně, protože tyhle ncky patří zavřít stejně jako ty z druhé strany, pokud něco provedou. Lidé by měli mít jistotu, že je ochrání policie a složky k tomu určené státem. K londýnským a vlastně britským událostem sice máme ještě daleko, protože tam je složení společnosti ještě podstatně odlišnější, ale na druhou stranu asi blíže než si sami myslíme.

  30. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Začínám se dovolenkovat (nod) . A skoro si myslím (wait) , že jsem si zasloužila jednodušší látku k přemýšlení na první dovolenkové ráno…
    Dede, budu o tom přemýšlet (nod), ale asi ze mě nic nového nevypadne.

  31. Milé Hany,Hanky,Haničky…přeji Vám všechno nejlepší k Vašemu svátku a posílám (rose1) a (sun) , dále pak (hug) a (h)

  32. The tipping point : how little things can make a big difference / Malcolm Gladwell.
    Authors: Gladwell, Malcolm, 1963-
    Publication details: Boston : Little, Brown, c2002.
    ISBN: 0316346624

  33. Moc pěkné. Napadá mne k tomu spousta souvislostí. Musím si to nechat projít hlavou.
    Za všechny: Často se maminkám radí, že nejdůležitější je věnovat se dítěti, hrát si s ním. Jak snadno bych vynechala večerní úklid dětského pokoje. Jenže pro maličké děti je každé ráno novým začátkem.
    🙂

    1. Děti s každým novýn ránem začnou, kde včera skončily. Slovo „úklid“ chápou jako „absolutní destrukce“. Chceš-li si zachovat zdraví, uklízej potajmu, a to pouze ty předměty, které ti mohou ublížit. Jako je třeba střecha z LEGO hasičské stanice. Když na ni šlápneš, neřvi. Je to tvoje vina, že se tam válí 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN