Kdo zná plemeno ČSP, dá mi za pravdu, že český strakatý pes je odolný, snáší tělesný diskomfort, tedy žádný ufňukanec a hysterka. Když ho poštípají vosy do čenichu, tak se naštve, nikoli rozkvílí. Kdo se potkal s ČSP, tak dobře ví, že jeho radost z návštěvy je takřka neovladatelná. Kdo se setkal s naší slečnou Bony, tak ví, že je žravka, co by sežrala „mrtvýmu z ucha“.
Když naše Bony zjara baštila trávu a blinkala, bylo nám to divné, když občas nechala zbytek večeře v misce, bylo to podezřelé, a když na návštěvu reagovala pouhým přičuchnutím a opět se odložila na pelech, okamžitě – návštěva nenávštěva – jsme se telefonicky objednali na vetrinární kliniku.
Výsledek vyšetření byl přinejmenším znepokojivý: přeražený zub vzadu v čelisti, od toho byl zánět, ale proč zvrací, to ještě nikdo nevěděl. Nafasovali jsme hned antibiotika, a když byl pes v narkóze pro extrakci zubu, udělali při té příležitosti i gastroskopii. A bylo: poškození sliznice mezi žaludkem a tenkým střevem, zánět dvanácterníku. Horší varianty se naštěstí po rozboru odebraných vzorků nepotvrdily.
I sehnali jsme pytel medikantů podle receptů, například proti helicobakteru, a dávali emulze a léky několikrát denně. A hlavně – zásadní změna stravovacích návyků, či spíše zlozvyků. Odložili jsme půl pytle drahého krmení na neurčito a koupili dietní granule, ještě dražší. 
Ty se musely namáčet, aby nedráždily v žaludku. Dále jsme museli vynechat jakékoliv mlsky a krmit vařenou kuřecinou (pečlivě zbavenou tuku), rozvařenou rýží a postupně jsme přidávali vařenou kořenovou zeleninu, nejdřív strouhanou a pak jemně krájenou. Postupem času se ukázalo, že nevadí ani jogurt a namísto našich populárních mlsků – játroví – nastal čas tvrdého tvarohu. A trvá dodnes.
Čubě to docela prospělo, pěkně zhubla, když jí napomínám, aby na známé osoby neskákala a nešlapala jim na břicho, moc vážně to nemyslím a vlastně se raduji, protože i naše čubizna se zas raduje ze života a řádí. Když nám „po nemoci“ poprvé doma přinesla pískací hračku a chtěla si hrát, málem jsme se rozplakali.
Máme docela přehled o sortimentu tvarohových výrobků a porovnáváme kvalitu jednotlivých výrobců. Na mlsek do krabičky na vycházku jednoznačně doporučuji tvrdý tvaroh od „Želetavy“, protože pěkně drží pohromadě, neblemtá se a vydrží šťavnatý. Na snídani se zas hodí vařená rýže z vývaru z kuřete vylepšená o drolivý tvaroh „Pilos“ z Lidlu. Ostatně toho „pilouse“ jsme se naučili jíst taky…
Co dál? No zatím nic, piškoty ne-e, po těch je jí špatně od žaludku, jogurty nejlépe přírodní a pokud sýr, tak jen ten nejméně tučný a neslaný. Těstoviny zatím zkoušet nemáme, říkala paní doktorka, a na podzim se postupně uvidí, jestli naše slečna Bony bude schopna snášet i jíné než „kuřecí“ bílkoviny. Máme se vyvarovat vnitřností (ty si necháme v polívce sami, heč). S rybami taky ještě počkáme, ale doufám, že na vánoce už budeme mít ozkoušeno, že ryby jí nevaděj‘ – to byl pak pes chudák! My jsme rybožraví všichni.
Co ještě? Na vycházce musím být jako ostříž a hlídat, jestli si náhodou někde neposlouží odpadkem. Nevíte náhodou, proč lidi nechávaj‘ válet pod okny svých domů například kuřecí kosti? Pokaždé, když to svinstvo sbírám do igeliťáku, co nosím na likvidaci psích bobků, tak mám chuť to nasypat původci do schránky.
A jak jsme k tomu nadělení přišli? S velkou pravděpodobností za to může *OVNO. Lidský trus, jehož původcem byl, obávám se, bulharský či ukrajinský dělník, mající vředy, resp. helicobaktera. Ono totiž čubě začalo být divně asi měsíc poté, co nám v lese zdrhla směrem k maringotkám a chatrčím zahraničních dělníků a po delší době se vrátila celá spokojená s hubou umatlanou od ho… No víte čeho, no.
Ještě že tehdy byly v lese zbytky sněhu, tak jí kamarádka podržela a já jí tu mňamku vydrbala z huby a ze zubů těmi zmrazky (fuj práce to byla). Doma samozřejmě čuba hned do vany a pěkně jsem jí vymydlila celou tlamu, zuby, jazyk – takový mýdlový zákusek po pochoutce z lesa.
Naše populární psí mlsky, pečené játroví (vločky-vejce-játra a koření) podle kuchařky Vraž do toho osm kostí od p. Sehnerové jsem rozdala psím kamarádům a tlumočím radu z veteriny: nedávejte do toho ani česnek, ani cibuli, ani majoránku. Prý to psům nedělá dobře. A další rada: nedávejte nic slaného a vynechte sladké, to psi taky nepotřebují.
Varujte se zbytečně tučného, po tom je pálí žáha, a pojídání syrového ovoce a zeleniny taky korigujte. Naše čubizna si dokázala pochutnat na jablíčku, hrušce, okurce, paprice… No a ted šlus.
Uvidíme na podzim, poradíme se zas na veterině, co zkusit dál. Nejhorší na tom je, že ta němá tvář vám neřekne, že jí není dobře, prostě to na ní není nijak znát, dokud není úplně, úplně zle. To, že nesnese piškoty, bylo ovšem docela jasné – prostě šly ven. Takže budeme postupně zkoušet a uvidí se, jestli se něco uvidí.
A ještě jeden vedlejší efekt to má: velikou psí potupu. Náš stařičký Pan Kocour, bydlící na kuchyňské lince, jí totiž jídlo krade. Demonstrativně užírá dietní psí granule, hlasitě chlemtá vodu, v níž se granule máčí, a kuřecinu, tu on rád! Ne že by se mínil takhle stravovat, to zas ne, ale ukrást, to ano.
Včera jsem je sledovala: kocour se tláskal z čubí misky s rizotem, odložené na lince, aby to vychladlo. Čuba na zadních, přední opřené o desku a pysky stažené někam k uším, tiše si vrčela, zatímco Pan Kocour přebíral tlamičkou zrnka rýže a třásně masíčka a baštil, jako kdyby široko daleko žádného psa nebylo… Já ho podezírám, že kdyby při té zlodějně dokázal dupat okovanou botou, určitě by to udělal, jen aby měla čubizna vztek!
CSP alias DSG, krasne pocteni, jak se Cesky Strakaty pes podoba povahove Dansko-Svenskemu psu se statku. (Danish-Swedish Farmdog).
Pred lety, kdy jsem poprve cetla o CSP, jsem brecela, predstava ze byl pouzivan k pokusum byla dost hrozna.
Mne se strasne libi ,hlavne proto ze je to kopie DSG, rozhodne co se povahy tyce. Prejeme brzke uzdraveni ( a to co ted Bony papa, to papaFru Hansen cely zivot, nikdy nemela nic slaneho, jenom par sladkych vodnich zmrzlin, ale to bylo tenkrat, kdyz byla stenatko. )
A ty odpadky – bohuzel jsou na celem svete, hlavne ve mestech, a musime proste bditi pri kazde prochazce.
Bony já to říkám furt psa za hovno v deržce nejlíp přerazit. V zimě jsem si užila s Danem, přilít olepenej celej jak se v tý dobrotě krom žraní ještě vyválel. Ještě teď mě navaluje.Z vycházky jekl domů v kufru a to máme sedan, čuměl jak tydýt ale nebylo vyhnutí.
Třeba ale tvůj tarblík není z toho. Hlavně že se Ti už daří dobře a jedinej kdo musí překonávat touhu po dobrotách je panička, Ty na ní ty kukadla stejně valíš furt, přiznej se. Tak buď brzy úplně v pohodě a na kocoura to musíš zkusit s nevšímavým postojem.
*OVNO = prima parfémek, co? A ona taková zasmrádlá rybka, co vypadla nějakému letícímu žroutu ze zobáku, to je taky chanelek
Každá choroba je na nic a pokud po ní zůstanou následky je to taky nahouby. Frogi je alergický takže baští granule jehněčí s rýží, prasekuřekráva je tabu, protože nevíme na co přesně alergický je. Takže co s týká pamlsků je to jasné – jehně, kachna, králík. Piškoty mu nic nedělají ale už jich nedostává tolik. Nejvíc mě mrzí,že už si nikdy nepožvýká prasečí ouško!! Kupuju mu králíčí a skopové ale Frogi udělá chramst žvýk a ucho není….Nicméně alergii držíme pod kontrolou a pes je zdraví
přeju Bony, aby byla brzo v plné „žravé“ kondici (y)
chybička se vloudila, Frogášek je samozřejmě ZDRAVÝ a všechny Vás zdraví (wave)
Jo, přesně tak. jednomu je to líto za ty psiska, takovejch dobrot by se jim nado snýst… ale kdepak.
Tak to nas Jakey se zeleninou problemy nema – proste ji neji a basta. A kdyz mu propasuju varenou mrkev do vareneho masa, tak se malem urazi a jde trucovat pod postel. takova opozlivost krmit psa mrkvi!. 🙁
Zdravim Bonynku. (h)
Bonynko, jsem ráda, že už je lépe, že už máš lepší náladu, i když ta dieta je otrava. A Pan Kocour si ještě dovoluje provokovat, no kdo to má vydržet?
Mimochodem, ocenila bych fotečku Pana Kocoura ujídajícího Bonynce. Ale doufám, že Bonynka bude trpělivá a nevypráší mu kožich.
no ona je chudinka na takové ústrky nacvičená od útlého štěněcího dětství, on Pan Kocour tu byl dřív… Ale nesouhlasí s tím, to je ovšem jediné, co může udělat, chichi.
DOTAZ NA DEDE
Teprve teď jsem si poctivě přečetla „Důltežité upozornění“ a novými pravidly Zvířetníku. A mám k tomu dotaz.(happy)
U Článku 2:“definice“ a je bod
(12) ‘Spam’ je nevyžádaná, obtěžující informace publikovaná Uživatelem v Diskusi bez jakékoliv návaznosti na téma Diskuse nebo Příspěvku.
Dede, rozumí se tím i ta různá OT, která jsou tady častým úkazem a kolikrát opravdu s tématem článku nesouvisí? Prosím, nemyslím to ani trochu sarkasticky, napadlo mě jen, že možná tato, často pak dlouze rozvedená OT zabírají „v netovém prostoru“ zbytečně moc místa – asi jako se to Beda snaží omezit na Hadech. Jestli se OT do spamů nepočítají,mohla bys prosím upřesnit co mezi ně patří. Nerada bych porušovala pracně sepsaná pravidla, která jsou jinak velice srozumitelná – děkuju (wave)
Milá Maričko, spamy se obvykle zdvořile neuvozují známým OT, tedy bych si s tím starosti nedělala. On se spam těžko popisuje – já sama bych ho podle posledních zkušeností definovala jako nesmyslné shluky písmen zbytečně zabírající místo a dožírající lidi 🙂 Ale ani pak bych nebyla přesná. Prostě běžne napsané OT není spam (inlove)
Dede, děkuji moc za vysvětlení. Tak to jsem ráda, že „Otíci“ sem patří, však i já je sem sama často propašuji.A mám ráda i těch ostatních. Já vedení web-stránek houby rozumím, ale vím, že třeba u naší mailové schránky nám občas naskočí nabídka, že nám nahromaděnou poštu „zhustí“, abychom tam měli více místa. Nevím, co se v útrobách počítače děje, nic se neztratí, ale asi se tam zbytečně plní přidělený prostor.Tak jsem si myslela, že chceš předejít něčemu podobnému. A těší mne, že tomu tak není a že Otík může občas zcela veřejně přisednout ke stolu štamgastů.
Já myslím, že k tomu Dede nevyprovokovaly spamy. Ale je dobře, že tu pravidla jsou. Myslím, že se tu obecně chováme velmi dobře, ale hlavním impulsem byl asi nešťastný případ (jinak dobře míněný, o tom jsem přesvědčená), kdy se nechtěně zveřejnil text již jinde publikovaný a Dede se pak musela omluvit. To je velmi nepříjemné a je správné nás upozornit, že takto ne. Myslím, že to je ponaučení pro nás všechny, že musíme dávat pozor i na texty, jejichž původ je nám neznámý a přijdou si jen tak mailem, protože mohou být odněkud okopírovány a po jejich opětovném zveřejnění se na to může přijít. Případ, kdy by tu někdo jen tak beze všeho něco opsal tu není.
S Otíky bych proto byla klidná.
Otíka přivítáme 😀 Pokud pořádně nevíš, co je spam, tak jsi šťastná žena. Já bych jich bez důkladné ochrany měla nejmíň stovku denně v mailu, protože mám veřejnou mailovou adresu. Na stránky pronikají taky. Koukni se, jak vypadají moje stránky tam, kde si nechráněné komentáře našel spam http://www.zviretnik.com/comment.php?akce=view&cisloclanku=2008050038 A na NZ jsme je už odstraňovali také, přes to počítání. myslím, že teď už pochopíš, proč tyhle ke stolu nechceme 😀
V pracovním mailu mám najednou zase skoro samou azbuku – už tak dva měsíce. Kam se to zatoulala má nešťastná adresa, to vážně netuším, ale někdo v bývalém sojuzu asi koupil balík, kde byla. Naštěstí v práci také filtrujeme, tak to alespoň padá do vedlejšího šuplíku. Jenže na něj koukat také musím, protože tam občas spadne něco, co chci.
Jinak myslím, že opatření s počítáním se osvědčilo, alespoň se zlepšují naše matematické schopnosti.
Páááni, to snad není pravda !!! Tak tohe opravdu neznám a vidím poprvé, moc tě Dede lituji, že s tím musíš zápasit a díky za názornou ukázku. Náše hlavní adresa má přímo u našeho místního poskytovatele silný filtr, který zadrží veškerou poštu od neznámých odesilatelů, kteří nejsou v našem adresáři. A je pak na nás tam nakouknout, prohlédnout a buď propustit až do naší schránky, nebo ne. Ale ani tehdy to nejsou takovéhle nesmyslné adresy. Ovšem je docela možné, že do té naší schránky u poskytovatele dorazí už jednou profiltrované maily a tyhle nesmyslné klikiháky jsou už dříve někde zadržené a vyřazené. „Spamů“ na mé gmailové adrese je sice každý den dost a jsou to také blbosti, ale takhle zkomolenou adresu jsem tam ještě naštěstí neviděla. Asi buď je to nějaký evropský problém, nebo já až do teď žila v blahé nevědomosti, co vše mohou přinést webové vlny.
Ale ne, Maricko, to neni jen evropsky fenomen. Jednou jsme se u mne v praci presunuli na server jedne podstatne vetsi statni agentury, protoze nam bylo receno, ze usetrime (a setrit se musi, ze aano…) a oni ti nestastnici meli desne pitomou protispamovou ochranu a chodili nam do mejlu presne ty prisernosti, co Dede ukazala. A furt jim to vypadavalo, protoze zamestnanci s mensim rozhledem to furt otvirali – teda ne nasi zamestnanci, ale ti z toho druheho mista. Tak jsme odtamtud pelasili fofrem velikym.
Bony, přeji brzké uzdravení a už žádné komplikace. Chudáček malý, teda malá, posílám velké pohlazení. (inlove)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) U lidožroutů se vaří oběd, matka míchá velkou kostí v kotlíku a okolo běhají malí kanibálci. Vtom jeden nakoukne do kotle a vzdychne: „Ach jo, zase polívka z pytlíku.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny
a pěkně se vyspinkejte. ~o)
(rofl) …. a jakpak asi vypadala zavářka ? (chuckle)
No, holt z čerstvých surovin je každé jídlo lepší
Lidi, mám zapnuté rádio a poslouchám Domino. Probírají se tam rady malým akvaristům. Hádejte kdo je dává. Pan Růžička (sun) Nevěřím, že by byl jiný pan Růžička, než já myslím 🙂
Hola, hola, copak tu není žádná Anička? Určitě je, jen já si nemohu nějak vzpomenout (fubar)
Tak všechny Aničky a Andulky (inlove) (^) (rose1)
třeba malá týnka Áňa (nod)
Já to tušila, jen ta potvora skleněná s růží 😛 Abych řekla pravdu, tak si s ofiko jmény u Týních princezen nejsem jistá.
Děkujem za přání.
Obě děvenky mají ofiko po dvou jménech, používají se dle situace podle toho, kde zrovna jsme. Ti, co Áně říkají Faustýnko, tak Svátě říkají Stellinko.
náhodou si holky pamatuju (wave) : Anna Faustýna a Stella Svatava – prostě Áňa a Sváťa (nod)
Mají to fajn, dva svátky a ještě až vyrostou si můžou vybírat, kterým jménem se budou představovat (chuckle)
HAAAUUU, no tos mi pomohla. Jsem si jistá, že to úspěšně zapomenu :S A to slečny slaví všecny svátky? To není špatné. 😛
Hezkýýýý ! Tak všechno nejlepší. (f) (h)
Naši psi mají také pestřejší stravu než nám říkal jeden vet: žádnou vařenou stravu, jen granule purina. Nic jiného nepotřebují. Granule jedí jen když mají na tom ještě masíčko, vařenou zeleninku s rýží a masíčkem to jim také jede a milují sýr, hlavně mozarelu. Tu když krájíme do salátu nebo jen tak, tak se musí povinně odevzdat psí daň. Kdybych krmila Dona seniorskými granulemi tak už tady není. Zkoušela jsem to na doporučení chvíli a ztratil úplně vitalitu. Tak to neřeším a jí všechno co Luxík. Tlustý není a těch jeho 16 let je dostatečná známka, že jen v krmení to nebude. Tedy nemůže už na stará kolena hovezí, to mu dělá řídčí případ. Tak se tomu vyhýbáme. Samozřejmě zbytky slané a kořeněné to ne. Nežerou ale ani fujtajbly, to stačí na ně zařvat. Luxík se pokoušel nosit v hubě koňskou koblihu a měl z toho děsnou legraci, ale to zas není takový průšvih, hlavně to nežral.Když si pak představím, že by nám prováděl kosmetické masáže /čištění pleti/ tak to je nepříliš vábné. Přeji Bonynce ať se z toho průšvihu brzy dostane.
To je velmi častý názor, že psu stačí jen granule, hlavně u prodejců krmiv a vetů, kteří je také prodávají 😉 . Věty typu – když mu dáte něco jiného než granule, tak neví, co má trávit, pes nesmí kosti…mě vytáčejí. Většinou odpovídám, že vlci nežerou jen jeden druh stravy a kosti jim nikdo z masa nevybírá.
Přeji Bonnynce dokonalé uzdravení, jak vidno, je to na dobré cestě. Tak ať jí to vydrží.
My jsme změnili Trixie granule (kachní maso s rýží) v naději, že to pomůže jejím alergiím. Ona je přímo miluje, jenže my se zároveň snažíme, aby T. pár kilo shodila – tedy nám nepřipá tlustá, stale “má pas” a když jí zvedl a zvážil manžel, měla stějně jako loni, tak nevíme, jestli se náhodou u veta spletli. No ale dostává o třetinu méně, než by měla. Jenže ona pak za mnou chodí, šťouchá do mne čumákem, když sedím, pomáhá si packou. Já, v domění, že chce ven, s ní jdu, jenže ona vždycky zamíří rovnou ke své misce, hází po mně očkem, vrtí ocasem a celý její tělo se mne ptá, jestli jsem pochopila co ode mne chce. Šidím jí mrkví nebo čtverečkem žvýkací kůže, ale to jí uspokojí jen na chvíli. Je to boj a ne vždycky z něj vyjdu já jako vítěz, občas se hrstka granulí navíc nějakým zázrakem v její misce objeví.
Já prohraju u nás vždycky. Když si Reny výhružně stoupne ke košíčku s hračkami a zaujme postoj: Jestli mi nedáš něco dobrého, tak ti nějakou přinesu a to mi pak něco dát stejně budeš muset!, nelze odolat. Naštěstí moje víkendové rozmazlování je pak kompenzováno týdenní péčí rozumnějších odolnějších velkých páníčků:-)
Přeju Bonince, ať si brzo pochutnává na pestřejší stravě.
Chuderko Bonynko, vono to cizí tak chutná, viď? Ale znáš Kocoury: mně Pusinka dnes musela ověřit anglickou, kupodivu bez chleba, a včera mi sblafla plných pět lžiček choceňského jogurtu, takže na paničku zbyla téměř jen borůvková tresť. Mno jo, nemám si servírovat před Kočkou… 😉
A ještě OT – děkuju za včerejší kometáře (h)
Byla jsem v Praze a vrátila jsem se před chvílí, takže jsem se teprve teď dostala na net 🙂
Dede, dnes jsem teprve dočetla Berušku, strašně moc se mi líbí ten hrozivý zabijácký pes, zvláště zachraňující jistě tonoucího Kazana. 🙂 Holčička psí je strašně milá,přeji Vám ať jsou s Kazanem a s Vámi dlouho šťastní.
Taky jsem chtěla poděkovat za nové stránky, moc se mi líbí, jen ten černobílý nadpis se mi zdá trochu smutný, raději bych ho chtěla v barvě, takhle mi evokuje parte, bohužel. Snad se nebudete zlobit, že jsem to napsala, když sama nic takového neumím. (h)
Nepsala jsem již, protože již jsem napsala, ale právě čtu na vedlejším blogu, že vlastně hoch sic kostrbatě, leč správně sepsal (svá provolání), akorát dyby na konci nestřílel. Inu, pravda je tam i tam. TAMTO bych se ve světle čtení věků obětí neodvážila ani naznačit, TADY bych dodala, že poprava bez dlouhého osvětlování by byla nejjednodušší.
Ale to nepomůže ani TAM, ani TADY.
TOHLE řešení NEMÁ.
Milá Zdeno, jsem ráda, že je Bonynce, líp – pořídila si tedy pěknou polízanici! Já se tedy nemusím bát, že by kterémukoliv našmu psu uškodila zelenina, protože ji ani jeden nežere – oni si to snad říkají, nebo co! Zato se všichni velmi pilně pasou na trávě – pořádnému pýru se prý nic nevyrovná 😀 (Však ho taky na zahradě najdou – mohu říkat: nejsem nedbalá zahradnice! Myslím na pejsčí zažívání 😛 )
Trixie se také velice ráda pase, jenže pak občas vyzvrací silný travnatý doutník, v horším případě tráva zabrání tomu, aby jí z pod ocasu vypadlo všechno najednou jak má 😀
Šmarjá, Bony, co sis to pořídila? Ještě že se příčina potíží odhalila relativně brzo spolu s přeraženým zubem! Hlavní je, že dietka zabírá a že už máš zase dobrou náladu ( a páníčci tím pádem taky).
Jsem opravdu vděčná, že Denis odpornosti nevyhledává a nežere. A když už se náhodou začuchá do něčeho nevábného, stačí důrazné Fuj! a psisko odběhne.
Ještě se zeptám, jestli je Bonynka už natolik fit, že jezdíte na víkendy sem na sever? Když už jsme si na to na jaře (nebo to bylo dokonce v zimě?) virtuálně plácly, neseznámíme ty naše strakáče, ať je nějaká psina?
Dietka je prospěšná – čubizna přiměřeně zhubla, což jí mohu jen závidět… No tak asi taky začnu s tím netučným a tvrdým tvarohem, no.
Achjo, člověk ani nemrkne a na chorobu je zaděláno. Tak Bony, drž se a ať je čím dál líp. (h) (sun)
Hlavne že je Bonynka zase veselá a akčná!
A na tvarohovú diétu by som si teda vedela zvyknúť spolu s ňou (s troškou toho cukru, pravda …)
Když bylo Mimi po operaci torze a dostalo tvrdou dietu – pro něj do té doby nepoživatelné vařené kuře a rýže – myslela jsem, že bude problém. No a zvládali jsme to bez problémů, krásně si zvykl, žebrání bylo zažehnáno jeho slepotou, takže stačilo zvolit pamlsky které mohl a měli jsme spokojeného stařečka. Tak držím palce aby se vše dalo obvyklými cestičkami
Chudinka Bonynka! Ještě, že už se to obrací k lepšímu!
Naše psindy milují cokoli jedlého – holt nalezenec a útulkáč. Obírají angrešt, kanadské borůvky, jabka a hrušky. MLP mi sice říká megaloman, ale já dobřevím, proč máme stromy s vysokými korunami (tam pejsky nedosáhnou). (rofl)
Tak ať jim to vydrží – naše čubizna taky zobala kanadské borůvky a meloun, čím dražší, tím lepší… Snad se to vylepší, stýská se mi po tom, ona docela loudí a já jí tu papriku či okurku prostě nedám.
To je dobře, že je Bony líp. Já vím, že veterináři neradi vidí, když pes žere to, co by podle jejich názoru neměl, ale jaksi mi připdalo jednodušší postupně naučit psa žrát všechno, než řešit tvrdou dietou jakýkoli prohřešek proti granulové stravě. Takže mám doma popelnici, která zbaští bez následků všechno kromě rajčat, ty vyzvrací. Ale papriku, meloun, jablka, banány- nic není problém. Z česneku šílí a loudí. Když jsem ji chtěla zhubnout, dostala vařenou mrkev s brokolicí a v tom trochu masa pro chuť 😀 no a tvářila se, že hubnout můžeme furt, jen když nebudou ty granule. Ale co máme kočku a ta jí začala demonstrativně žrát granule, tak baští i ty granule rychle.
Taky máme doma popelnici. Zeleninu si tedy vybírá, v ovoci taky. Naštěstí *ovna nežere. A když vidím, že trávící produkty mají tu správnou konzistenci a nebleje, naopak se leskne, až hází prasátka, a je v dobrém rozmaru. Podle chovatelů je chudinka hubená a podle ostatních je děsně tlustá. Takže je to labrador ve správných proporcích.
Jsem moc ráda, že je Bonynce líp. Dieta po takové nemoci je nutná, to je jasné. Ale kocour poťouchlík by zasloužil!
Chudák pes…teda psová (h) . Tak hodně zdraví a na vánoce rybu (y) (dog) (h)
Prima, že je strakatá čubizna zase zdravá. Sice si nejsem úplně jistá, jestli tohle „umí“ helikobakter i u psů, ale ono v *ovně může být ledacos. Hlavně že léčba zabrala.
Jinak dieta u nemocného psa a rekonvalescenta je samozřejmá. U zdravého není nutná. Já do našich čub zeleninu nedostanu (považují to za rafinovaný pokus o vraždu pejska – začala to Ája a nevím, jestli je to dědičné, nebo naučené, ale zeleninu nežere žádná). Kdežto z ostatního žerou cokoliv, včetně ho.. po bezdomáčích. A klepu na železo, že jim zatím skoro nic nebylo (řidší trus nebo blitek jednou za onoho času považuji za normální projev a neřeším.) Z naší „diety“ by všichni odborníci šíleli – a holky jsou zdravé, lesklé, spokojené (ty starší momentálně trochu tlusté, protože jsem nenašla bezpečný způsob jak nakrmit dostatečně malou tak, aby to velké po ní nikdy nedožraly. většinou jsem úspěšná, ale občas mi proniknou za zády a nenápadně to Derče sežerou). Jinak úplné zrušení piškotů by bylo u nás považováno za rafinované týrání zvířat. Naše šelmy milují piškoty, sušenky, buchty… vyměnily by kus masa za piškotek.
Blahobytnost matky a tetky řeším dodnes. Fleur byla po štěňatech jak kule, holt to brala hodně vážně, aby štěníci nestrádali, tak žrala jak kombajn. Malochy kojila ještě v osmém týdnu. Pak jsme jí začali dávat normální granule, ne štěněcí a holka začala vypadat sice né k světu, ale líp. Jenže pak se vrátila pětiměsíční Aira, hubená jak lunt, bohužel jí víc chutnaly dospělácké granule, takže ty se musely schovat a všichny dostávaly ty její štěněcí a na problém bylo zaděláno. Momentálně máme stále hubenou Airu, dorostla sice do mírně nadstandardní velikosti, ale je taková „vyběhaná“. Ellie si založila na sádlo, když měla falešku a krmila imaginární potomky, ubrali jsme jí granulí a shodila asi tak 1,5 kg, chudák věčně hladová, ale co se dá dělat. Z Fleur jde to sádlo ještě pomaleji, hlava smečky se přeci musí chovat důstojně a ne lítat jako pako, takže dostává tak 80% doporučené dávky a i tak je to asi moc.Misku musí dostat každá někam jinam a ještě musím hulákat „kde máš svojí misku“, aby se nestřídaly a měla jsem přehled, kolik která sežere. Vet je z nich vždycky nadšený, jak mají krásnou lesklou srst a vypadají dobře. Když brblám, že jsou tlusté, tak se začne smát, že na tlustého psa se mám podívat, až půjdu domů – má totiž labradorku, ty moje jsou prý „ve výborné kondici“.
Naštěstí už Ginny dodělala šampiona, tak má v Mladé Boleslavi poslední výstavu (přihlášenou před výsledky z Brna) a na troše sádla tak záležet nebude. Holky jsou jinak ve výborné kondici, rychlé, pohyblivé (Ája jen když o něco jde, jinak je „důstojná“ vůdkyně smečky). Takže stejné zkušenosti… Zřejmě ale mladice hlady netrpí, ani moje, ani tvoje.
Budou u vás štěňata?
Jo,jo, dokud byly jen dvě, tak jsem váhu neřešila, naopak měly zátěžovku, protože lítaly po zahradě, honily se a nějak neměly čas tloustnout, zlomilo se to až s příchodem té třetí. Se štěňaty nevím – je nakrytá 18. den, na utz půjdeme až 8. srpna, protože náš vet má dovolenou a do Přerova se mi na kliniku jet nechce, tam je to „pětistovka, jen vezmeš za kliku“. Podle chování to moc nepoznám, hormóny ji vypnuly už při hárání a tváří se jak předložka u krbu. I tak zase bude problém je najít i ten 31. den, ale vet se pochlapil a pořídil nějaký lepší přístroj, tak třeba i líp uvidí. :d :d
Zdravíme chudinku nemocnou už uzdravenou a jsme rádi, že to dobře dopadlo. A Xerxová má pravdu – zeleninu bych rozhodně neomezovala u zdravého pejska, naopak, snažím se jí do Nordice a Pikáčka nacpat co to jde. Nejraději cuketu a mrkvičku, taky přidávám mořské řasy a žloutky a lososový olej… a Nordice se mi „odvděčila“ tím, že vylínala a vypadá jak madam od popelnic. To jsem zvědavá, jestli do výstavy zarosteme 😀
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Hlavně že už zase máte veselého psa (nod) Při nemoci je dieta nutná, ale u zdravého psa bych žádnou preventivní nedržela. Pokud pes bez potíží žere ovoce a zeleninu a játroví s marjánkou, tak bych to klidně dávala dál. Protože když to jeho zažívání zvládá a snáší… tak je to lepší, než když „umí“ jen jeden typ granulí.