Nedovřená branka a Blesan zmizel. Když to provedl poprvé, vrátil se ráno – bez klobouku, bos – tedy, pardon, bez obojku a špinavej jak čuník. Včera ráno se ovšem nevrátil a ve mně začalo klíčit temné tušení katastrof a hrůz, které mohly nastat.
Akce vypukla v 11. Zazvonil zvonec a nebyl konec, nýbrž stál u vrat pán od kotců a na vodítku měl jezevčíka a cosi chlupatého, zvaného Monty. Otevřela jsem okno. Vedle mne seděl na parapetu kocour Geoffre, Blesanův osud mu byl šumák a náramně ho bavilo dělat na ty dva čoklíky dlouhej nos, neb věděl, že nedosáhnou. Ti se mohli zfamfrnět a následná konverzace byla proto poněkud chaotická.
„Neviděl jste našeho Blesana?“ Haf, haf, hafhafhaf! „Mám ho v kotci.“ Haf haf! Odhodila jsem kocoura, ale ten se nedal a okamžitě byl zpátky. Haf! „Kde jste ho našel?“ Haf, hafhafhaf …vrrrr …. prsk …. …. „Policie“ … haf ….
Odhodila jsem kocoura. „Co se stalo“, šly na mne mrákoty. Haf hafhaf, vrrr! …. Našli ….. haf haf! Odhodila jsem kocoura. Haf hafhafhaf …. „jedeš, potvoro chlupatá!“ …… „pokuta, asi“ …. Haf haf ….. já mu zavolám …. Haf …..pane veliteli, já jsem tady …. Hafff …. „Budeš ticho!“ ….. Haf! …. Ano, pane veliteli. Zmlkni!“ …. Haf …. 
Po desátém odhození kocoura, jsem matně pochopila, že se mám s pánem dostavit na úřadovnu městské policie.
„Zajedem tam autem,“ navrhla jsem. Psejkům se do auta nechtělo. Vhodili jsme dovnitř jezevčíka. Než jsme tam hodili chlupatinu Montyho, byl jezevčík venku. Než jsme tam hodili jezevčíka, byl venku Monty ….. da capo al fine….
„Snad abyste tam nastoupil nejdřív vy,“ pokusila jsem se usměrnit situaci. Pán nahlédl, že by to bylo rozumné a vlezl dovnitř, aby vzápětí lehce zbrunátněl, neb mu nadšení pesani omotali vodítko kolem krku. Odmotala jsem pána a zabouchla dvířka.
Pan velitel byl hodný a laskavý, ani pokutu nechtěl, jen se mu mírně ježily vlasy. „My už jsme ho v tom kotci měli jednou, ale on nám odtamtud utek. A nikdo neví jak“ …. žasl nad nadpřirozeným jevem. Začínalo to být zajímavé.
„A ten protibleší obojek máte“, tázala jsem se a pomalu mi začínalo svítat.
„Jo jo, ten mám“ povídal pán od kotců a vydali jsme se tím směrem. A pán líčil ten neskutečný zážitek, dosud jsa poněkud otřesen.
Když zavřel Blesana do kotce, nakrmil sebe i psí příslušenství, sáhl do lednice, požil lahváče a v klidu odebral se na kutě. Tak nějak po půlnoci ozvaly se rány. Blesan stál u vchodových dveří a mlátil do nich tlapou: „Já jsem slušnej pes! Buch! Mně zavírat do kotce nikdo nebude! Buch! A svoje čokly sis vzal domů a já jsem tady sám. Slušný psi spěj doma a ne na starý smradlavý madraci někde v kotci. Buch! Ani polštářek pod hlavu si mi nedal! Koukej otevřít!“ Buch, buch, buch!
„Bylo to hrozný,“ svěřoval mi pán. „Vůbec se nedalo spát! To se mi ještě nestalo, aby si nějakej pes prostě zmačknul kliku a vodešel!“
Představila jsem si, jak ty rány do dveří rezonovaly v půlnočním tichu a fakt, že kliku Blesan mačká zcela běžně, jsem si raděj nechala pro sebe.
Pánovi se nechtělo uprostřed noci hledat zámek a tak Bleska jen odvedl zpátky do kotce a dveře zajistil kusem drátu.
„No, a ráno se probudim“ lezly mu oči z důlků, „a pes pryč, drát pryč, dvéře dokořán a jen na brance visely dva obojky…“
Jo, kam na Blesana s drátem! Urazil se, to bylo jasné. Nenápadně jsem si prohlédla řečenou branku. Plaňky byly dosud poněkud našišato a bylo patrné, že nedávno je někdo poškodil. Zem okolo byla čerstvě urovnaná a udusaná. Pak už stála Blesanovi v cestě jen obrovská stará vrata jak od stodoly. Ta mají ale kliku, takže to už pro pesánka Blesánka nebyl problém. Zmačkl, proklouzl a těžké křídlo vrat se zas samo přibouchlo.
Nechala jsem to raději bez kometáře….
Došli jsme ke kotci. Na dveřích se skvěl rezavý, leč masivní zámek, jak ke státní kase. Blesan omluvně vrtěl ocasem: „Já bysem přišel, ale když von mě zamk….“
🙂 šikovnej kluk 🙂
Tak tady je slibovaný odkaz na pár fotek z Maturitního plesu (inlove) http://krejg.rajce.idnes.cz/Maturitni_ples_11.2.2011_KD_Dolni_Berkovice_u_Melnika/
Móóóc pěkné. Je vidět, že ples stál za to a zůstane v pěkných vzpomínkách. Teď ještě ta matura a hurá dál do života.
O.T. Jestli dobře počítám, tak dnes by měl president Masaryk 161 roků. Je to vůbec možné, jak ten čas letí?
(rose1) (cz) (rose1)
Úžasné 🙂 😀 🙂
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) „Sami,“ povídá Benjamin, „vysvětli mi, co je to ta Einsteinova teorie relativity.“
„To je snadné. Poslouchej: Když jsi o samotě s krásnou mladou ženou, tak ti dvě hodiny připadají
jako jedna minuta. A když sedíš na horké plotně jednu minutu, přijde ti to jako dvě hodiny.“
„A to vymyslel ten Einstein? To je kolosální!“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny, pěkně se vyspinkejte
a přemýšlejte o teorii relativity. ~o)
Rputi, ja celou tu situaci uplne vidim a slysim. Ty jsi holt magnet na podobne udalosti. Verim, ze to musely byt nervy, ale se stastnym mkoncem mi to rozjasnilo pondeli. 🙂
Ještě mě napadlo – nebylo by od věci vždycky každému novému policejnímu náčelníkovi jít Blesánka představit? No a při té příležitosti ho seznámit se skutečností, že hovíci jsou natolik ynteligentní, že prostě občas vyrazí na výšlap sami, ale ve vší slušnosti a „počestnosti“ (asi??) (rofl)
Blesku, Blesku, ty uličníku jeden, takhle nervovat paničku! No jo, já vím, když on tě zamk… 😀
Denoušek se nás drží a nezdrhá, zato jsme tuhle situaci několikrát zažili v obráceném gardu. Vypustím psa ven a po chvíli mi na zahradě běhají psi dva. To slečna Jůlinka, bílá jackrussel teriérka (možná), přišla navštívit Denise. Než jsme přišli na to, kudy se k nám dostává, stihla si návštěvu několikrát zopakovat. My jsme škvíru utěsnili, její páníčci nikoliv, a tak nás Jůlie jednou převezla – počkala si na okamžik, kdy jsme s Denisem vycházeli na procházku a vešla k nám regulérně dveřmi. A hned šmejdila, kde co je, kde se vydává potrava a tak – nestačili jsme se divit!
No Hančo, ty jsi zaspala 🙂 Pořád jsi přesvědčená, že máš doma štěníka a ona si ho už vyhlídla princezna. Je to praktická holka a šla si obhlídnout, do čeho se přivdá. (chuckle)
Rputinko, ty a Blesk jste fakt skvělá dvojka (y) – držím palce,aby Blesk už neutíkal a ty se nemusela o něj bát ; i když,o čem bys nám pak tak humorně psala 😉 ? 😀 (h)
Blesanovi tleskám, je to opravdu šikulka. Náš první pejsek byl ve zdrhání taky přeborník, ale dřív než policie, jsem ho naštěstí dopadla obvykle já. I když nevím nevím, jestli se tenkrát už město o uprchlé psy staralo…je to dávno. Kavalíří zlatíčka naštěstí útěky nikdy nelákaly. Reny mě dokonce na procházkách pasoval na bodyguarda a vyžaduje, abych mu byla neustále aspoň 2 metry za zadkem, abych ho mohla případně zachránit před lítou zvěří a tak vůbec.
Joo, hormony dokážou udělat své. Např. plot ze silného pletiva, že pomalu ani nejde ohnout, přijde doba říje, na vnitřní straně plotu danily, na vnější divocí daňci. Nebudu to protahovat: pletivo rozbili a několik jich vzalo roha.
Jj, Zdeno b.p. – já mám na takový pošuky kliku.
Před Blesanem jsme měli Hera (kříženec hovíka a vlčáka) a ten zdrhal tím způsobem, že začal nenápadně čuchat a čuchal a čuchal, až se odčuchal… O něco později zazvonil telefon: „Dobrý den, tady řeznictví – MÁTE TU PSA.“
Hero totiž, když ho dostihly výčitky svědomí, hodlal dokázat, že je hodnej a poslušnej pes a tak si šel sednout ke kandelábru před řeznictvím, kde jsem ho ráno uvazovala…..
Teda Rputi, celej článek je (na rozdíl od reality, že 😉 ) děsná sranda, ale tohle mě dostalo: Blesk, kterej si jde vzorně sednout na uvazovací místo 😀 :*
Jj, zažít bych to nechtěla, ale čtení náramný (clap)
Hlavně, že se Blesan našel, ale věřím, že toto je o infarkt. Ovšem fakt, že tvůj psí Houdini dokázal rafinovaně uniknout i z policejního dohledu, mluví za vše. Máš extra šikovného psa (rofl) . Hlavně, že všechno dobře dopadlo a počítám, že Blesana už příště nechají vrátit se domů. I když ještě lépe by bylo, kdyby usoudil, že doma je doma.
Tak tihle psí Houdiniové jsou na mrtvici, to si umím představit. (whew) Podobně jako Yga Ríšu jsme my měli Míšu, nezapomenutelného pravého vořecha. (dog) U svých bývalých majitelů nabyl přesvědčení, že co si nezařídí sám, to nemá a my už jsme mu to nedokázali vymluvit. Mimo jiné si samozřejmě otvíral dveře i vrata a když to naučil naši kočku Murdinku, otočili jsme všude kliky směrem nahoru. Tedy kliky zevnitř ven, obráceně jsme je nechali, aby se dostali domů, kdyby náhodou. Oba uměli otvírat dveře k sobě i od sebe a pozorovat kočku, jak visí na klice a odráží se zadníma nohama o futro, aby si otevřela, byl pohled k nezaplacení. Max je blbej, ten všechno řeší silou, co mu překáží, to rozkouše, případně povalí. (flex)
A trochu OT – tady je už jednou zmiňovaná petice k podpsání na internetu, pokud by někdo měl zájem:
http://www.petice.nazory.cz/petice/petice-detail.php?id=335
Alí díky. Už jsem ji podepsala, rozeslala po všech čertech odkaz a taky dala na útulkové stránky. Snad se konečně něco změní!
děkuju za umístění odkazu!!!
YGÓÓÓ :@ já to sleduju, já Ti dám u potka……na (headbang) (headbang) (flex) Až pojedu v dubnu do Hustopečí, asi to vezmu kolem Tebe a vyříkáme si ti zvoka do voka 😉 😉 😉
Akden bez potkanůch
Všechno pěkné čtení, ovšem pří záverečné větě „Já bysem přišel, ale když von mě zamk….“¨jsem měla čočku ( jídlovou ) až na monitoru, vypadá že má neštovice (monitor samozřejmě ) 😀 😀 =))
Milá Akden, my délesloužící o Rputi nepochybujeme. 😀 Její zkratka a vyšroubování situace je brilantní. A její žvížátka jí dělají velikou radost tím, že provádějí takovéhle opičiny. Nebo že by si Rpuť zvířátka vybírala právě podle stupně nadání ke kašpařinám? Takový Blesan, nebo Poopíš jsou ale mezi nadanými opravdové hvězdy (*) (*) (inlove)
Tak já už jsem tu taky něco načetla a bývám hopatrná, tou čočkou jsem se tu dusila už u článku Penelópy Ušaté , leč ovládla jsem se . Ovšem tenhle poslední šrapnel jsem už nezvládla 😡 😡
Rputi, tak jsem si oddechla i za tebe. Já prostě jak jsem zažila to, co auto udělalo s táty statným vlčákem, … vidím hned všecko černě (whew)
Teď utíká náš Riky, teda ne samostatně, ale když si někdo z nás dovolí odejít bez něj. Na to, že má špatnou přední nohu, tak vyleze na popelnici a přeskoč dvoumetrový plot a noha zatím drží.
OT pro EvuŽ
máte moooc pěkný pejsčí video na stránkách!!!! (y) (h) (h) (h)
Hned jsme na něj koukla- to jsou tak nádherní lesklí štuclíci (h)
nemůžu o najít, kde to konkrétně je?
Ked to este nikto nebonzol predo mnou, tak musim ja:
http://www.chstercius.cz/content/view/117/1/
(Funguj!)
(y)
Jo, díky. To je sestříhané video které dostávají pejsci s sebou. Aby páníčci věděli, jak malé nic bylo to jejich velké černé hovado (h) . V tomto případě má veškerou zásluhu MLP (filmování, sestříhání, umístění). A držte palce, další bezdomáč (h) má předběžného zájemce, snad slibného. Se mi po nich snad bude stýskat (chuckle) , pokud odejdou. Kdo mě bude budit v půl páté?! Je to děsná schizofrenie. Na jedné straně je člověk rád, když jdou z domu a na druhé straně se mi po nich bude velmi stýskat.
Trošku OT: dala jsem odkaz na stránky O.Neffovi (Astonovi) – o Vánocích jim odešla za Duhový most Iriska, tak mají prázdno a kocouři začínají být troufalí. Myslím, že šikovný fletík by jim opravdu seděl, tak jsem zvědavá, jestli se ozvou… :o))))
Dík, kdyby něco, tak dám vědět. Ještě tam pár krasavců je…
Vidím, že i Ron už má své doma (y) (h) . To je prima. Věřím, že i pro těch 5 černých uličníků se najde dobrý domov.
Jen malé upozornění – zmiňovaný odkaz je datován 6. listopadu 2010. Nebylo by od věci datum opravit, při zběžném pohledu to působí, že jste štěňata měli vloni a už dávno nejsou aktuální;-)
No jo, tak na ty odchody (d) (inlove)
Krásné a dobré při pondělku přeji, zvířetníci (wave) Pesánka Blesánka jsem si nemohla nechat ujít a ještě navíc ve spojení se Rputím podáním… Dovedu si představit, že to bylo na mrtvici pro většinu zúčastněných – jen Blesan byl v klidu. Co ty lidi blbnou?- mohl si svou krásnou hlavu ukroutit. Kdyby to bylo možné, řekla bych, že u Blesína bral lekce v otvírání dveří nedaleko žijící mainský mývalí kocour Hugo. Přiváděl své živitele k šílenství, když ze zavřených kuchyní ( i sousedních domů) odnášel chutné bifteky a kousky kuřete připravené k marinování, ačkoliv byl veden jako přísně „domácí“. Pche! Skoro tři čtvrtě roku se obyvatelé domu navzájem obviňovali, kdo z nich neumí zavírat dveře. Správně otázka zněla: Kdo je umí otvírat? Samozřejmě – Hugo. Je dost urostlý na to, aby zmáčkl kliku… od jisté doby mají v tom domě dveře povětšinou místo kliky otáčecí koule a „Hugovi“ uzavírají sázky, kdy jejich milý kocourek zvládne o to otáčení. 🙂
Rputi, díky za skvělý start do nového týdne, tvoje líčení katastrof je naprosto neodolatelné…
Ovšem ze všeho nejvíc mě dostalo to líčení dialogu s pánem od Montyho a jezevčíka – přerušované štěkáním a lovením kocoura provokatéra. Já mám kočky ráda, to se tu už o mně nějak ví – ale bojim, bojim, že by Geoffre k přetržení vejpůl neměl daleko.
Víš, že si ani nemyslím, že by Geoffry byl tak strašném nebezpečí? :O Ona ta kočka přece ví, jak na to, ale o tom rovna vaší kočkařské domácnosti jistě nemusím nic vykládat. Jen jsem si okamžitě vzpomněla na naši Micinku. To byla normální provokatérka. Už jsem to tu jednou psala. Producírovala se na sloupku od plotu, kde měl kotec sousedovic Beníček. Kočka se producírovala, dokonce natahovala tlapičky dolů po sloupku, jak to jen šlo, těsně před místo, kam mohl doskočit. Beníček se mohl pominout. Pokaždé, když jsme slyšeli hystericky štěkajícího psa za plotem, na sloupku jsme našli skvěle se bavící Micku. My sundávali Micku z plotu, páníci odváděli totálně vytočeného a pak už i vyčerpaného psa. Nenáviděl ji z hloubi své psí duše. Nedávno mi ale sousedka vyprávěla, že jednou Beníček načapal Micku u nich na zahradě na zemi. Beníček se k ní vrhnul, sousedka ho nestihla chytit. Už se celá vyděšená viděla, jak k nám domů nese roztrhanou kočku a hledá nějakou omluvu. Jenže Micka se ve chvíli, kdy k ní Beníček doběhl, postavila na zadní, z každé strany mu dala pořádnou ťafku do čumáku a utekla. Tak jen sousedka řekla naprosto tumpachovému Beníčkovi: „Tak tě zase dostala, viď.“
Sestra moje rodná mívala perského kocoura, který na chalupě u sousedů ležel na kůlně, ocas spuštěný asi 1cm nad maximální doskok dvou komondorů a vyvaloval břuch. Soused musel vždycky dojít peo ségru, aby si toho provokatéra odnesla
Přesně takhle Micka sesouvala ty své tlapičky, jen fousek nad maximální doskok. Ony to mají potvory dobře spočtené.
Proc omluvu? Micinka by mela presne to co zaslouzila.
Jo…jeden nepříliš čistokrevný NO mého kamaráda, to byl postrach koček. Kdysi jako štěňátko dostal strašně naloženo od jakéhosi kocoura. Nu… a když dospěl, během svého života si připsal na konto přesně 15 koček. Marně jsem se mnohokrát snažil kamarádovi domlouvat ať ho to když už neodnaučí tak ať mu to aspoň nedovolí, ale on se k tomu stavěl jakože to je holt příroda, no. Obvykle to prý bylo právě díky tomu provokování. Například, producírovala se za plotem a ještě se přibližovala až těsně k němu…nu a poslední co v životě viděla byly proražené plaňky. Jinou zase prudkým taranem provokující kočku z plotu shodil dolů a ona místo aby mu utekla tak se otočila, tasila drápky a jala se jimi fackovat útočníka. Výsledkem následné činnosti psa rozzuřeného jednak bolestí a jednak tradiční nenávistí ke kočkám bylo to, že kočku sbírali asi ze čtyř míst, jednu a tu samou.
Jo…provokovat se nemá, jednou může padnout kosa na kámen
škoda, že ta „příroda“ nechtěla roztrhat tqaky toho kamaráda…
Ono to toho psa ani nejde odnaučit. Nick byl něco podobného, v dětství vyfackovaný, později nenáviděl veškeré kočkovstvo. Byl poměrně vychovaný, dal se odvolat od zvěře, od psa… Jedině od háravky a kočky ne, každé ovšem z jiného důvodu. Měl za svůj dlouhý život na svědomí koček hodně, určitě přes 20. Nikdy jsem tomu nenechala volný průběh, ale občas jsem mu v tom nedokázala zabránit, než se dostal do tranzu, tak jsem ho odolala, pak už ne. Vyfackování bylo poslední o co se kočka v životě pokusila. Kolikrát byl pes zkrvavený od drápů, kolikrát dostal ode mě… Nic platné. Jo už je to skoro 19 let, co je za duhou, Pan pes, zločinec a zlatíčko, který miloval lidi, nikomu neublížil, jen těm kočkám. Snad se TAM polepšil.
Určitě se polepšil. TAM kočky neprovokují žádné pejsky a všichni mají svatozář (v případě Nicka jistě puntíkatou) a tudíž by je ani nenapadlo jim ubližovat. TAM vládne pokoj a mír. (h)
Měl na kontě i jednoho vyhlášeného kocoura psobijce a to byl prý jediný případ kdy se jen bránil a nezaútočil první, ani nebyl provokován. Majitel svého kocoura pak vůbec nepoznal a popravdě prý byl problém poznat zda to vůbec byl kocour. A to bylo v době kdy už to bylo staré unavené psisko a byl rád že večer obešel barák.
Jo, to se jim z hlavy asi vyhnat nedá. Jednou mu jako malému ublížily…a on už to prostě bral tak že tahle planeta pro něho a kočky není dost velká a přes to prostě nejel vlak.
Podle popisu sousedky Micka v té chvíli ani neměla jinou možnost než dát psovi facana, protože ji načapal na jejich zahradě, ale ne ve volném prostoru, ale v koutě zahrady, kde zrovna neměla možnost včas utéci, což by jinak zaručeně udělala, a potřebovala psa na tu chvilku zarazit. A my bychom omluvu sousedky ani nevyžadovali, protože jsme ji znali. Což neznamená, že bychom ji neobrečeli, zrovna tak, jako jsme ji s mámou obrečely, když jí tenkrát selhaly ledviny a my neměly jinou možnost než to zkrátit.
😀 Apino, já jsem neměla na mysli kocoura přetrženého psem, ale přetrženého MNOU! Proto jsem na začátku podotkla, že mám kočky ráda 😀 Jenom když mi někdo moc skáče do řeči, bývám nevrlá ( a to i když praví: Mňňáááúúú!)
NO jo, když při tvé lásce ke kočkám mě ani na milióntinu vteřiny nenapadlo, že bys jim mohla být tak strašně nebezpečná (rofl) (rofl) (rofl)
Na hřbitově na Malvazinkách žije obrovskej kocour, kterej loví psy, na velikosti mu téměř nezáleží. I byl viděn poblíž pán, an vyděšeně drží svého pejska v náručí a na vyskakujícího kocoura křičí – necháš pejska, necháš pejska! 😀
O něčem podobném jsem slyšela, ale ta kočka to udělala jen jednou. Pak už se tam napadený pes raději neukazoval. To ráno totiž kamarádka našla jejich starou kočku, matku té druhé, přejetou autem. V 15 letech už holt nebyla v kondici a nestihla utéci. Kamarádka musela do práce a tak jen kočku sebrala, dala do kýble a pak do garáže, že ji pohřbí po příchodu z práce. Kočky ovšem do garáže mají volný přístup, tudíž i ta mladší. Ta tam svou mrtvou mámu zřejmě viděla a dost to s ní hnulo. Kamarádka se zrovna vracela z práce, když zahlédla scénu. V tu chvíli si sousedovic pes vzpomněl, že se projde okolo. Ta mladší kočka si asi myslela, že to její mámě způsobil on. Prostě mu skočila na hřbet a začala mu drásat hlavu. Pes divoce vyl, snažil se kočky zbavit, jenže to nebylo tak jednoduché. Kočka ho drásala dál. Nakonec pes utekl celý zbitý. Kamarádka pak říkala, že něco takového nikdy neviděla. A tu mrtvou šla raději rychle pohřbít. Co se to těm malým kebulkám dokáže honit v hlavě ;(
Necháš pejska! 😀 Následující povídání by bylo spíš pro terru, konec konců to byla JEHO kočka: přiměřeně velká, černá, slyšící na bojovné jméno Šárka (mmch Akden – skvěle lovila potkany a hryzce). Jako mladou ji zahnal pes na telegrafní sloup (to se ještě občas vyskytovaly takové ty dřevěné, namořené karbolkou). Nikdy to psímu plemeni nezapomněla, ale neprovokovala – startovala po každém psovi bez ohledu na velikost a bylo nutno jí v počínání bránit koštětem… Paní, která chodila kolem plotu venčit dva malé černé knírače, je k sobě přivolávala slovy
„Pojďte sem, tady je ta zlá kočička…“ zatímco zlá kočička prohnutá do oblouku a s ocasem velikosti kominické štětky uhýbala před koštětem, aby se dostala přes plot. Kupodivu ji nezahubil pes ale potkan – potrhal jï tak ošklivě, že už se to nedalo zachránit, a navíc asi i nějaká infekce… Šarince bylo v té době něco přes 11 let… na tak rvavou kočenku slušný věk v době z veterinárního hlediska opravdu dřevní…
Ty se ještě vyskytují vcelku hojně. Nejsou tedy telegrafní, ale elektrické…ale jsou. 🙂
(chuckle) terro-san….my Šárky umíme ledasco…. (angel)
Hřbitov nehřbitov, pieta nepieta, tohle tam vidět,tak se tam válím smíchy snad ještě teď… (rofl)
Rpuť prostě rputí, jak jinak, však jsem se potěšila už jak jsem zahlídla co je dnes za článek 😀
a no jo, asi bych se neměla smát, ale to se fakt nedáááááááá (rofl) (rofl) (rofl) (h)
Dnes má narozeniny Heduš! Všechno nejvíc nejlepší přeju (sun) (^) (rose1) (beer) (f) (*) (dance) (d) (*)
Heduš, všechno nejlepší! (h) (rose1) (d) (^)
Pro Heduš (rose1) (^) (d) Živijó
¨Všechno nejlepší, Heduš! (h) (f) (sun) (^)
Heduš, Heduš, Hééduš – fšécko nej!!!
Pěknou oslavu: (^) (d) (rose1)
a samý (sun) dny
Heduš – všechno NEJ (f) (f) (f) (f) (f)
Všechno nej !!! (d) (^) (rose1)
A spoustu sluníčka a teplíčka! (sun) (f)
Heduš! Milá Heduš (h) , přeju Ti všechno nejlepší, abys byla zdravá a školu školičku dokončila a mohla vyrazit někam za sluníčkem.
(f) (sun) (f)
Heduš, všechno nejlepší, pár splněných přání (třeba i takových, o kterých zatím nevíš) a hezky to oslav s lidmi sobě milými… (d) (rose1)
😡 Stavíme se do fronty gratulantů přejeme všechno nej, nej
a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_10_2011/#Hedusnar_2011.jpg (f)
Taky se stavím do fronty (f) (d) (f) .
Heduš, všechno nej! (^) (rose1)
Synáček má dnes svátek, nejsou tu nějací Tomášové?
😀 Hedulí tak (inlove) (sun) (^) (d) (rose1) (h)
Heduš, Tomášové a všichni další, co něco slaví! Všechno, všechno nejlepší, radost, pohodu a hlavně zdraví, zdraví, zdraví.
A jednu krásnou Kalifornii.
http://www.astro.cz/apod/ap110302.html
(rose1) (sun) (d)
Tak teď večer už jen to (d) a asi i (^)
Milá Heduš, všecko nejlepší, hodně radosti (inlove) a – ať ti to píše 😉
Všechno nejlepší
Všechno nejlepší!!!!!!!!!!!!!! (^) (d) (^) (d) (^) (d)
Hedus, vsechno nejlepsi (h)
(*) DĚKUJI MOC VŠEM ZA PŘÁNÍ (*)
bohužel jsem včera nebyla online, ale dnes jsem to dohnala a dočetla a ještě jednou díky (party)
… dosud jsa poněkud otřesen… 😀 😀 Ani se mu nedivím. Ale to má z toho, že zavírá slušný psy za katr. 😛
To jsem já.
pardon, pardon, pardon, ale to se prostě nedá…………. to je vůůůůůůůůůůl, to je vůůůůůl jak anjel 😀 :D.
Blesane, Blesane, ty potrhdílo jedno.
Je mi jasný, že to v tu chvíli moc úsměvný asi nebylo, ale směju se tu. Ještě, že jsem se zapomněla oholit, můžu se smát pod fousy a tak to není tak okatý :D.
No, oni někdy vymyslí neuvěřitelný věcí, to je bez debaty.
No je to vůl, proč lozí cajtům do cesty? 😀
To takhle kdysi, to mu byl asi rok a puberta s ním mlátila, takhle taky jednou zdrhnul na náměstí a tam ho státní cajti honili a on z nich měl obrovskou prču. Vždycky je nechal přijít až k sobě a v posledním momentě odskočil: „A že mě nechytíš!“
A když už byli úplně splavený a s jazykem na vestě, šla okolo 5letá Lucinka(co sotva přes Blesana viděla), lapla Blesana za obojek a silným hlasem rozkázala: „Blesane, deme domu!“
A Blesánek šel, ani necvak…. 😀
(rofl) (rofl) (rofl) ti cajti museli být úplně „našrot“ (whew)
Tohle znám – nejoblíbenější hra – chyť mě, jestli to zvládneš. Není šance. Čuba z toho má leda tak čurinu.
Jo a na povel „domu!“ slyší většina psů. I u nás na vsi. Třeba sousedovic Fany – šílená borderka – lítá jako raketa, několikrát jsem ji potkala na ulici, chytit se nedá, ale „pocem, deme domu“ funguje a dojde se mnou až k baráku. Branku nezamykají, tak ji vždycky uložím na dvorek. Jebnže to je borderka – nemám iluze, že na tom dvorku dlouho vydrží.
😀 😀 😀 😀 😀
jo děti umí 😀 😀
teď jak jsme byli na horách a chodili jako vždycky na rohliky k paní a panu Rohlikovejm 😀 :D, tak ledva jsme přijeli a zašli tam, už tam na Ešusa čekal malej Kuba – taky s rohlikem, pochopitelně a už to jelo: Mrtvej péf, Zajíčka, zamávej…. a to jelito zrzavý, tam kašpařilo a užívalo si rohliků.
Škoda, že tohle nikdo nenafilmoval. Úplně vidím splavený cajty jak nevěřícně zírají, že toho psa ovládá pidiholčička (rofl) (rofl) (rofl)
To je fakt krásně sluníkové povídání po ránu – samozřejmě že pro nás nezúčastněné!!! Faktem je, že ono to tomu Blesánkovi kouká z očí už na fotkách, že samostatné uvažování a rozhodování je něco, čeho mu bylo naděleno na pesa skoro nadbytek (chuckle) Ale na třetí stranu: vždyť by panička ani jinak neměla šanci si užít pořádný stresík čas od času…..
Oni už hovíci takoví jsou. Když sloužili v Alpách, kde ty dvorce byly jen řídce roztroušený, tak to měli často na povel, protože páník byl kdesi daleko. A museli si vědět rady….
(h) Já si to dovedu dost dobře představit, jednou jsme byli na dovče v pronajatém srubu uprostřed lesů a tam tomu šéfovala už prý třináctiletá hovawartička, která nás, když jsme přijeli a nikde nikdo pohazováním hlavou znavigovala do chatky, kde sídlil páník, resp. pronajímatel, no a pak nás vyloženě směrovala, když jsme hledali přístaviště jejich loděk u řeky nebo naopak, když jsme si chtěli užít venkovní vířivku. A taky komentovala to, že jsem z té vířivky po chvilkách vylézala, protože byla moc horká…. no a ona věděla, že tam máme být půl hoďky, tak mi prostě takovou anarchii nehodlala trpět (rofl) Je to už patnáct let a dodnes na ni moc ráda vzpomínám (h)
OT – mimochodem, ten jezevčík z povídání je k mání – kdyby někdo chtěl. Paní chtěla jezevčíka, tak ho pán od kotců opatřil a paní si to mezitím rozmyslela, tak mu jezevčík zbyl. Papíry asi nemá, ale vypadá velmi čistokrevně a hladkosrstě. Odrostlé štěně.
Rputinko (inlove) , jako vždycky píšeš půvabně a rputíš každým slovem, ale musím říct, že mi za Blesana trne. (whew)
Ovšem je určitě dobré, že Blesan je už vyhlášená firma – můžeš doufat. že se o něm příště dozvíš dřív – pokud nějaké příště bude. 🙂
Přeju všem krásný den! (h) A víte co? V rádiu hlásili, že klimatologové ohlásili konec zimy. Tak šup šup, hledejte na zimu ukryté kuličky a káči, budeme si hrát. (chuckle) :*
Vave, kdyby ho nechali být, tak přišel domů. Jenže pan velitel je tu nový, tak holt „nový koště“. Ale je hodnej 🙂
Rputi, to nemá chybu (rofl) Dík za krásný ráno… (f)
Jejda – tak Blesan už může na Hrad, už byl za katrem (chuckle) ! Rpuť a Blesíno je ta správna dvojka na začátek dalšího pracovního týdne – to je hnedle člověku veseleji.
Jojo – psí útěky, to je moc hezké povídání. Tady musím vzpomenout na psi mého času malin nezralých. Byl to Ríša – ten nejúžasnější podvraťák všech dob – byla to miniatura vižly. Ten byl ohromný seladon a žádná fenečka nebyla jistá svou poctivostí, když se o ní dozvěděl (nebijte mně, byla to hluboká osmdesátá léta, kdy kastrace bylo velice sprosté slovo (chuckle) ). Takže když dva tři dny nebyl doma, nikdo se nestrachoval. Bohužel jeho široké srdce ho stálo život – nakonec ho někdo probodl vidlemi, chudika, ještě se doplížil domů a před vratami skonal.
Další pejsek byl rezavý jezevčík Robin – tak ten už útěkář nebyl, ale i on zažil den bez bezpečí střechy. Byl zvyklý každé ráno, když se šlo do sklepa pro řepu ostatní zvěři, vyběhnout z vrat a vyvenčit. No a jednou se začuchal a zapomněl se vrátit. My si toho nevšimli a odjeli za prací. Ještě teď je mi ho líto, jak musel být vyděšený, když štěkal a volal a nikdo neotevíral. A zrovna bylo hnusné počasí, vánice a zima. Snažil se prokousat vratama domů a nešlo to. Když jsem ho po návratu ze zaměstnání našla u vrat, zmrzlá hromádka neštěstí, až se mi srdce sevřelo. Od té doby si dával sakra pozor, aby se ráno nezačuchal dál, než deset metrů od baráku – a já si dávala pozor, aby při odchodu seděl na mlatě v křeslě (chuckle) .
…………Byl to Ríša – ten nejúžasnější podvraťák všech dob – byla to miniatura vižly. Ten byl ohromný seladon a žádná fenečka nebyla jistá svou poctivostí,………
tak to je jasný, jak je ve hře tohle, byla tam někde vižla 😀 😀
V pátek si ten můj úhyl „užíval“ s kamarádkou Dajbou- že je to borderteriérka, tudíž dáma velmi malého vzrůstu a navíc kastrovaná, to ….. mu je jaksi jedno. Miluje jí, tak jí prostě miluje. Včera už to dávalo smysl spíš- potkal dvě labraholky, černou a světlouo. Světlá byla svolná – ač nehárala, tak proč by se jeden nechopil příležitosti. :O . Já se z něj jednou picnu 😀
Připomněla jsi mi naši kočku. Jednou ji někdo zapomněl zavřenou na balkóně v Praze – 3. patro, směr do dvora. Vedle balkónu bylo naše kuchyňské okno a na balkóně zvenčí přidělané dřevěné police na kytky t.č. bez kytek. Byl totiž leden a slušný mráz. Zřejmě tam strávila celou noc, když proklouzla ve chvíli, kdy jsme tam něco dávali. Ráno vstanu, musím do práce. Všude tma. Rozsvítím v kuchyni a ještě se zavřenýma očima si jdu dělat kafe. Najednou slyším strašlivý skřek… miiiiiiiiiiiiiaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuueeeeeeeeee…
Otočím se bleskurychle po zvuku, zpoza okna z černočené tmy na mě zírá bílý obličej. (sweat) No, podklesla jsem v kolenou, málem jsem se počůrala. (tmi) Na druhý pohled poznávám Micku a jdu ji zachraňovat, pořád ještě nechápu, co dělá na okně. Otevřu balkónové dveře a vidím kočku jak zadníma nohama stojí na té dřevěné polici, přední má na parapetu okna, pod ní hloubka. Konec dobrý, všechno dobré. Popadla jsem ji a celou šťastnou donesla do bytu. Po mrazivé noci byla opravdu ráda a naštěstí to ani neodstonala. Od té doby fakt kontroluju, kde je zrovna kočka už také proto že bydlíme jinde a nevím, jak by tohle řešil náš kocour.
Tak nám se něco podobného stalo před lety v zimě s naší amer. kokřičkou, která musela mít jako správná ženská vždycky o všem přehled a tak ji MLP při odnášení čehosi na balkón, tamtéž rovněž zamkl.
No a já v domnění, že pesa chrupe v některém z křesel či na pohovce jsem odešla ulehnout. Naštěstí mi cca po dvou hodinách bylo divné, že se pesa ke mně nepřipojila, no a když jsem uviděla za sklem balkonových dveří tu zoufalou psí tvářičku, tak se mi podlomily nohy… ale kupodivu to pesa tehdy taky ani neodstonala a to byl opravdu venku pěkný mráz a na balkóně jen ten betóón….
Věřím, že kokřička byla také celá zmrzlá a zpoza dveří vypadala pořádně zoufale. Hlavně, že to dobře dopadlo i u vás. Počítám, že jste si také všichni dohromady odfoukli dvounožci i čtyřnožka. 🙂
U nás na tom okně bylo pikantní to, že pod ním nebylo nic, prostě stěna dolů, což jsem samozřejmě dobře věděla. O to více ten bílý kočičí obličej v naprosté tmě vypadal jako duch ze záhrobí. A ještě ten strašný skřek. Ve mě by krve nedořezal, to leknutí a následné probuzení z polospánku bylo strašlivé. (shake) (shake)
Měli jsme stáj oddělenou příčkou – vzadu ovce, vpředu kůň. Mezi nimi branka s železnou zástrčkou – nestačilo posunout, ale nadzvednout a teprve otevřít. Po nějaké době jsem se začala dozvídat že večer nezavírám mezibranku nebo ji zavírám blbě. Ať jsem se snažila jakkoliv, branka byla ráno otevřená. Milý koník vzal vždycky zástrčku do zubů, nadzvedl a otevřel. Přestali jsme zavírat.
On byl vůbec útěkář, všechny ohrady musely být „Čertuvzdorné“ (k němu tohle jméno fakt sedělo). Klasická dřevěná ohrada fungovala jen dokud vedle ní nebyla hezčí tráva – Čert se opřel jak do chomoutu a šel. Pletivo? Když chyběl spodní vodící drát, Čert pod pletivo strčil nejdřív hlavu a pak postupně celého koně, prostě se podplazil. Dlouho jsme nechápali kudy utíká, dokud ho jednou někdo nenachytal napůl vkleče a napůl vleže jak se souká pod pletivem ven. Neutíkal pryč, jen venku byla tráva zelenější a nebe modřejší 😀
…..Čert pod pletivo strčil nejdřív hlavu a pak postupně celého koně, prostě se podplazil……..
:D:D:D:D
…………Neutíkal pryč, jen venku byla tráva zelenější a nebe modřejší …………
🙂 jo, tomu rozumím 🙂
Já jsem sice nezažila příliš útěků, ale vždycky to bylo na odečet pár let. První Gaston byl velššpringeršpaněl jako z učebnice, ten zvládnul prolízt pod bránou hned první večer, když jsme ho dali naposledy vyčůrat. Posléze využil každou možnost opuštění prostoru zejména k rozmnožení zrzavých psů v okolí. Když nám ovšem vítr vyvrátil vrata, celý den seděl ve vzniklé ďouře a bránil náš majetek tělem.
Druhý Gaston utíkal za účelem proběhnutí, protože velká zahrada a venčení v polích nebylo dost. Jednou ho honili všichni naši skautíci zatímco Bimbo na obecím zastupitelstvu hřímal proti volnému pobíhání psů.
Miláčkové foundláčkové neodcházejí od dobrého bydla, ti se prostě jdou na něco podívat a ztratí se. Mimi jednou v šesti měsících a jednou za tou babou. Stejně jsem měla vždycky hrozný strach
S pejskem, který sám prozkoumává okolí (čili má sklony k nedovolenému odcházení z místa bydliště) mám bohaté zkušenosti. Mates podlézal pod brankou, na kliku nedostáhl … Nechala jsem na branku připevnit ještě jednu šprušli, ale nepomohlo to. Mates se naučil dělat placatého psa, podlezl a šel se projít. Na obojku nosil známku s telefonním číslem a jménem, takže pokud si zašel daleko, tak vždy dobří lidé zavolali,že u nich máme pejska… Bobeš zkusil pod brankou podlézt jednou…. zaklínit se za pupík a byl poněkud problém ho vyprostit… 😀 😀 Více tento způsob odchodu nepoužil, raději se drží doma a hlídá si nás…
Můj děda měl boxera, který si otevřel dveře tak, že buď zmáčkl kliku nebo chytil do zubů západku a odrýgloval si branku do zahrady, takže taky vcházel kamkoli a kdykoli, což bylo ze začátku vylepšené tím, že se ho babička bála (v životě neublížil ani kuřeti). Děda si ho přivedl jako 8 měsíční štěně, které majitel nechtěl, protože pes mu z nudy zničil na zahradě pařeniště- no a tak ho zavřel do kotce a začal shánět někoho, kdo by si ho vzal… Boxer Ben se bavil tím, že babičku, která šla přes dvůr, popadl předníma packama kolem kotníků a přidržel. Bábi ječela a pes se culil (to boxeři umí obzvlášť hezky). Pak se ho babi bát přestala. Ale i tak kvůli Benovi přidělali před dveře k domu ještě jednu branku, která byla z druhé strany na háček a očko, což ani on nezvládl… 🙂
Rputi, mě by z Blesana asi brzy hráblo hrůzou, kam ten pes zase utekl- i když ty už máš asi útěkové trasy zmáknutý 😀
On je Blesan hrozně zvědavej a zatím to šlo, protože obešel jen okolí, kouknul q očuchal, co kde nového a přišel za chvíli domů. Ty poslední dva útěky ale byly dál – zrovna do míst, kde je sídlo městské policie – tak ho odchytli. (Jestli je tam nějaká fešná feňule, či co – nevím)
Jo psi umějí ledacos. Bára si taky umí otevřít, když jí o to jde. Může se mi někdo divit, že ji v téhle dovednosti nepodporuju? Branku máme bez zámku.
Naštěstí feňule nebývají útěkářky. Protože tohle bych těžko rozdýchávala.
Nicméně jsem se dost bavila. A vůbec se Blesanovi nedivím, že chtěl do domu. Přece nebude spát v ňákym kotci, ne?
Zkoušela jsem Báru naučit na kotec (někdy se to může hodit) a Baruška vždycky rozpletla pletivo. A ačkoli plot je ze stejného materiálu, toho se nikdy nedotkla. Ona nechtěla pryč, ona jen nebude v kleci.
A teď právě buší pacinou do okna, pusť mě domu, už jsem se vyčúrala, mrzne, chci na gauč. Už jdu!
Zdravím všetkých po ráne. Milá Rpuť, viem ako ti je , keď utečie. Náš Astor detto. A tie katastrofické scenáre, čo človeku napadajú!
Náš sviniar včera odbehol ku škole – synova kamoška ho pustila na dvor a nepozrela sa či je zavrená brána – no, nebola. A oni si zatiaľ čmuchajú a otravujú iných psov – v pohode, potvory. (dog) (sun)
OT: Moji milí Zvířetníčci (h)
moc a moc děkuju za přání k mým sobotním narozeninám. K počítadlu jsem se dostala až dnes a na začátek pracovního týdne to bylo velmi příjemné překvapení.
Díky, díky,díky. (inlove)
Jo domácí psi umějí různě věci (chuckle) . Kde by se v kotci naučili mačkat kliku? Mě dostal ten pán, co vzápětí zbrunátněl (rofl)
Blázinec znám důvěrně. Momentálně je u nás stav psů 3+9. Jetě 9 devítitýdenních štěňat, naše dvě holky a do toho jsme vzali na hlídání Elwooda (loňský Divíšek). Kromě blázince je to ještě učebnice etologie. Zatím to nestíhám, ale napíšu. Štěňata i Elís jsou zcela uneseni a báječně se baví. Ája si za našimi zády klepe packou na čelo, Ginny neví, jestli má být ráda nebo nerada – má tam podřízeného psa, ale zase zmatek, který nemá ráda. Člověk se naučí neřešit podružnosti, jako, že do 50 cm od země nevydrží nic, otázka čistoty se omezuje jen a výhradně na duši (a to ještě nevím, zda může čistá duše používat nepublikovatelné výrazy – video ze života štěňátek jsme museli doprovodit hudbou – přirozený zvuk nešel použít.). Ve čtvrtek to začne ubývat. Ale mohlo by to ubývat rychleji…
Kombinace štěňat s dědou není ono – děda chodí před půl pátou na záchod a tím pravidelně mrňavce vzbudí. Ti začnou řvát… (sweat) Tak si aspoň říkám že ranní ptáče… ale moc to nepomáhá. Moje největší touha je spát aspoň do 6.
co „noční váza“ pro dědu? Do hlavy prosím neeee (tmi)
Hele, dědovi bude 88 a jsem ráda, že si na ten záchod dojde. Mohlo by být i hůř. Novoty ani jakoukoliv domluvu od něj nelze očekávat. Cokoliv mu řeknu vyslechne a udělá si to stejně po svém. Odzkoušeno mnohokrát. Ale ohřeje si oběd, dojde na záchod, uvaří si čaj… Víc od něj člověk ani nechce. Vstávání přežijeme, jedině mám strach, aby mu psi neutekli na ulici…
Kolik ještě máte bezdomovců?
Ty Matyldo, my se bavíme o vlastním dědovi…..sice jsem nějak na třetí přečtení pobrala, že se dotaz netýká toho, kolik lidských bezdomovců u Evy bydlí, ale dalo mi dost práce, (ještě jsem nedopila kafe), si vzpomenout, že EvaŽ takto nazývá nezadaná štěňata (angel) (chuckle)
Já se ptám na štěňata- o těch neudaných Eva vždycky mluví jako o bezdomovcích :O 🙂 To nemělo souvislost s tím dědou….
no, však píšu,že mi to trvalo, než mi to došlo (chuckle)
Já to nemyslela zle…. (rose1)
Já to ve zlém neberu, jen jsem vysvětlovala jaké jsou naše limity (chuckle) .
No a bezdomáčů máme ještě 5. Ale nejsou zanedbaní (špinaví drobet jo, protože na zahradě je trochu prachu, trochu bláta a významná část skončí v psích kožiších…), dokonce už mají zárodky čistotnosti (pokud je ptevřeno, chodí se venčit mimo barák – občas to nedonesou a udělají přede dveřmi, ale snaha tu je (chuckle) .
Tak doufám v to jaro… jako že by se nějaká dobrá duše ustrnula a ujala se „ubohého“ štěňátka.
si myslím, že by ti to děda hodil na hlavu, kdybys mu řekla, že díky tomu bys mohla o hodinu a půl déle spát… (blush)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
No je dobře, že se ví, kde Blesan při útěku nocuje… Jen by se přeci jen vyplatilo pokusit se mu samostatné výlety do světa vymluvit… Vždyť se blbec mohl taky na tom plotě oběsit (tmi)
Na brance je už pořádný zámek a vrata holt zamykám. Ono aplégřím kamarádům a kamarádkám můžu do zblbnutí opakovat, že se zavírá – co by se obtěžovali/y – má se zavírat SÁMO….. :S
Kdyby Blesan víc škubnul, tak to ta branka nepřežila … ovšem, mohly se stát i jiné věci – např auto atp….
Teda Rputi!!! Blesánek perlí a ty taky. Hlavně, že se ten uličník chlupatá našel. Nechápu, že ho pán nepozval dál a nerozdělil se s ním o večeři, jak se sluší! Prostě Blesan je zvyklý na určitou úroveň a její snižování si nenechá líbit a má pravdu!
Krásný den všem a šťastné vykročení do nového týdne.