Naší psí holčičce, slečně Blackberry, je sedm a půl měsíce a začíná dospívat. Stejně jako u dětí se to projevuje především silným pocitem, že ví všechno nejlíp, všude byla a nikdo ji nechápe. Prakticky to znamená, že půl povelů napoprvé neslyší a nad druhou půlkou medituje.
Kazane, nespi pořád a poslouchej! Panička mě vůbec, ale vůbec nechápe!
Hm.
Směje se mi!
Hm?
Říkala, že vypadám jako chlupatý větrník!
Eh?
A já jsem se jen pokoušela si kapku prohrábnout zubama ocásek. On se teda nedal hned chytit… to jo, ale řekni, je slušné se kvůli tomu někomu smát?
No… ale je fakt, že to bylo legrační. Copak ty si na něj normálně nedostaneš? Jeden by řekl, že ho máš víc než dostatečně dlouhej!
Když on mi furt utíkal. A za to vážně nemůžu. A kdyby to bylo jenom to! Ona se mi směje, i když nosím klacky a říká, že vypadám jako čerčil. Prej ho mám držet uprostřed. Pch, co ona ví o nošení klacků! Viděls ji snad někdy s klackem v hubě, aha?
Ale no tak, musíš mít pochopení… vždyť je jenom člověk. 
Ano, snažím se mít pochopení, ale abych se nesmála, když se Berry snaží dohonit vlastní ocas nebo se řádně stočit k intimní hygieně, tak to by bylo vážně moc! Ona má se sebou vůbec všelijaké problémy. Například její zadní nohy jsou vlivem nerovnoměrného růstu momentálně o kousek delší, než by měly být. Takže když má zaujmout správnou bobkovací polohu, tak se kácí. Aby nepadla na nos, musí se rozvinout, ale v rozvinuté poloze zase nejdou fyziologické funkce tak, jak by měly. To je potom rovnání, vyvažování… Chudák pejska!
Klokaní nohy jí ale nijak nevadí v ostatních aktivitách, kam patří vytrvalý klus, běh, trysk, skok do dálky, do výšky a na hlavu. Naši, samozřejmě… Když jednou budila Marka tak náruživě, že se k němu chudák Kazan ani nemohl dostat, chytila jsem ji za obojek a odtáhla od postele. Nasměrovala ji ven ze dveří ložnice a pustila. V tu chvíli se bleskově otočila, a jedním skokem klokaním se ocitla na Markovi. Měl velké štěstí, že měl tlapy rozmístěné kolem obličeje a na tváři mu přistálo jen její chlupaté břicho…
Pokud jde o nošení klacků, tak se Berry dostává do nové fáze. Nejsou to už jen klacky, ale častěji větve a klády. Změna oproti nesmyslnému nošení malých klacků je jediná – mnohem líp mi podráží nohy. Nicméně se je stále tvrdohlavě snaží nosit za kraj, okusovat je, nadhazovat je a vraždit je potřesením. Nutno podotknout, že poslední dvě činnosti jdou s třímetrovou nejlépe rozdvojenou větví nebo kládičkou o průměru kolem 6 cm dělat podstatně hůř, než s obvyklým klackem. Snaha ukázat jí, že chytí-li kládu uprostřed, tak jí to půjde líp, zatím selhává, protože ona to ví nejlíp. 🙂
Pokud jde o selektivní hluchotu k příkazům, tak jsme jen na začátku – tedy to nejlepší nás nejspíš teprve čeká. Zatím začala ignorovat povel lehni, což prvně projevilo teprve v neděli, když jsem ji potřebovala umravnit. Ne a ne, ona ležet nebude, protože chce utíkat za tím psem a… vrtěla se i při povelu sedni. Nezbylo než využít přirození žárlivosti a mlsnosti malé neposluchy. 
I zavelela jsem lehni směrem ke Kazanovi, ten si ukázkově lehl (rád Berry popichuje) dostal mlsku a hleděl vyzývavě. Potom už nebylo třeba Berry prosit – ne, že by s sebou práskla, provedení bylo ve stylu „kdyžtedajinaknedáš“, ale lehla si… Ještě jsme si to během vycházky jednou zopakovaly a před položením plné misky si už netrpělivě čekající pejsinka nejen sedá, ale i lehá. Nemám ráda dril, ale některé věci se prostě nemohou nechat být.
Podobně se vyvíjí odvolání od psů. Až doteď byla v podstatě neuvěřitelně hodná a jen některé z mých temnějších zkušeností mi bránily propadnout hříšné pýše. Jako obvykle měly zkušenosti pravdu – jak na Berry vlezla puberta, začala při hrách se psy odpojovat horní poschodí. Přivolání potom obvykle vyvolá kmitavý pohyb. Neboli psice na zapískání nebo zavolání sice přiběhne, ale jak zjistí, že o nic vlastně nejde, jen se má jít dál, tak zase za psy uteče. Kmitání lze samozřejmě zabránit nějakou další zajímavou činností, nebo připnutím na vodítko. To ale dělat nechci, protože tím by mi klesla ochota přijít – ta zatím funguje dobře.
Odmítám zbytečně pískat a vyvolávat psinu jak na střelnici. To by brzy k mým povelům ohluchla úplně. Takže když má tendenci se zapomenout, a je zároveň na vhodném a bezpečném místě, což se na našich vycházkových trasách stává velmi často, tak zapískám jen jednou, a když nereaguje, tak se jí snažím ztratit. Ať si mě holčička hledá! Funguje to skvěle – pokud se mi ovšem ono „ztracení“ podaří. Potíž je v tom, že se musím ztratit i s Kazanem a Kazan se ze zásady ztrácet nechce.
Ale paničko, nemůžeme jít dál! Berry tu ještě není…
No právě, bestie jedna. Ať si nás hledá.
Ale to nejde, co když se bude sama bát?
V tom je právě ten vtip, chápeš?
Nechápe. Otáčí se a já ho za sebou táhnu jako Janek kozu. Zkoušeli jsme se někdy rychle a bez hlesu schovat mezi stromy táhnouce za sebou sedmatřicetikilového dřevěného houpacího koně? Ne? Tak věřte, že to je pořádná dřina! Ale když se to povede, tak to stojí za to. Berry si teď není jistá, že po prvním pískání nezmizím a přece jen si mě lépe hlídá. Ale dobře vím, že tohle je jen začátek – zatím je v Berry pořád většinou holčička milá a poslušná. Bude hůř 🙂
Kazane?
Hm?
Víš, jak jsi říkal, že mám chápat paničku?
Eh?
No, s těma klackama… že jako neví, co říká, když mě nutí, abych nosila klacky uprostřed.
To že jsem říkal???
No říkals, že ji mám chápat. A já teď vím, že mě napomíná, a přitom dělá totéž!!
Cože? Chceš říct, že nosí v hubě… é v puse klacky? To ti nevěřím!
Ha! Abys věděl, tak jsem ji viděla!
???
Víš, jak tuhle kreslila?
Jo, ale…
No a co přitom dělala? Okusovala tužku! A vůbec ne uprostřed. Pěkně až na kraji!
Díky za krásné povídání roztomilé Vuvu s Kazanem! A dobře si tyhle chvíle pamatuj, za chvíli Ti Ostružinka zmoudří a pak budeš ještě moc prosit, aby se z ní stala hravá holčička… (h)
Měla jsem včera vodní gymnastiku a našla diskusi o mně a Garykovi až dnes. O mně beze mně. 😀 Asi nemá cenu něco dodávat, nikdo to nebude číst. A nebo se k diskusi mohu vrátit na jiném místě pod jiným článkem. Až budu mít na to čas. 😉
Čtu 😀
Ale nic víc než co je dole už nevymyslím, prostě pokud se pes bojí, musím mu ukázat, že nemá čeho. Chlácholení funguje přesně naopak, neřešení strach také zvyšuje.
Pokud se bojí něčeho fyzického, donutím jej si na to sáhnout – kdybych jej k tomu měla přinést (nikdy nevláčet na obojku, právě kvůli přiškrcení). Pokud se bojí výstřelu, petard,… zajistím psa tak aby opravdu nemohl utéct a jdem se kouknout na ohňostroj. Zezačátku zdálky, ale přinutím psa zjistit že se svět nezhroutí a není třeba utíkat, zalézat pod postel,… Nedám mu možnost jednat jinak než jak chci.
Barda se po ošklivém zákroku (zánět čenichu – seškraby, čištění, lokální ATB kapaná do čenichu) bál jít k veterináři, tak jsme tam chodili skoro denně – vešli, pozdravili, odešli. V klidu, ale s tím že jinak to nejde. Nejásá když tam jdem, ale napochoduje bez vodítka a bez řečí, při vyšetření drží, žádné prokousávání ven, žádné zdrhání. Kdybych ten jeho strach jen trochu podpořila, nejspíš bych se dopracovala k vláčení psa násilím, náhubku a držení třemi lidmi i u obyčejného očkování. Stačí jednou couvnout a bude chtít couvnout vždycky.
Ano, ano, Korince bude za 12 dní osm měsíců a všechny zde popisované nešvary zažíváme v míře vrchovaté. Vychovávala jsem podle úžasného návodu Evy Ž – všechno fungovalo. Ještě v pěti měsících na výcvikovém táboře předváděla krásnou poslušnost, kolegové obdivně hleděli, já se dmula, cvičitelka pravila, že to přejde – a přešlo :@ . A ještě mi dodal nedávný článek z abecedy, že by se to mohlo změnit v trvalý stav (headbang) . Doma mám obě zvířata přilepená za zadkem, i když se válí na gauči nebo jako teď na posteli, jen se zvednu, jdou se mnou. Přijdeme ven – vypnou mě. U Alana už to není k řešení, jednak nemá kindrštúbe, jednak je starej a hluchej, u Korinky jakž takž funguje permanentní podávání pamlsků. Snažím se, jakmile se otočí a začne se řítit ke mně, abych, dřív než doběhne, zavelela kemněéééééé, aby si to ty dvě buňky v horním patře nějak vzaly za své. Někdy se ovšem stane, že mě mine, oběhne a bez ohledu na moje hulákání se věnuje svým záležitostem. I zahrát na žárlivost jsem zkusila, jakmile to vypadalo, že objevila nějaký fujtajbl, který se chystá pozřít, zařvala jsem nejdřívi Koro FUJ a Alánku, na! Výsledek je ten, že mohu hulákat fuj na všechny světové strany a s pejskou to ani nehne, zato Alan se mi okamžitě vrhne pod nohy, zamotá sebe i mě do vodítka a velmi se dožaduje pamlsku. Když ji dám na stopovačku, předvádíme spartakiádní cvičení se stuhami, protože mě motají do vodítek oba. 😀
Milá Kimi, jak tě chápu! 🙂 Já si snažím říkat, že je to tím sněhem, ale jako by jí v kebuli někdo zhasnul. Lítá jak střela, hluchá ke všemu, co nechce slyšet, energie z ní tryská na všechny strany a myšlení jaksi nestíhá. A přiběhnutí na volání s tím, že mě oběhne a zase zmizí v dáli předvedla dnes ráno… (think)
Jo a ještě abych nezapomněla – ta fotka Kazana je jedna z jeho nejhezčích!
🙂 Ale strejdovi Kazanovi to velice sluší na mnohých fotkách. Joooo, když je někdo králem krásy, tak ho nejde nafotit ošklivě. (h)
To se to cte, kdyz jeden u tech pubertalnich hratek neni osobne. (chuckle) Ale je dobre, ze v te vode nezpanikarila.
Co se klacku tyce, Grizzly klaciky milovala od prvniho dne, kdy k nam prisla. Lapla klacik, pekne v prostredku a uz delala letadylko. Jak nam holka rostla, tak s jejim silnym krkem a hrudi pretahovala vetve. Ale jeji paradni dreveny kousek bylo prerovnavat dubova polena do krbu. Meli jsme je pod pristreskem vzadu na pozemku a Grizzlinka je velmi casto presunovala jedno za druhym na prijezdovou cestu a stavela hromadky. A kdyz nasla poleno prilis velike do zubu, tak to cumakem dotlacila na misto urceni. Berunka zlata.
Tak to taky muselo potěšit 😀
Já jsem pejskové v jejích jarých dobách říkala Ruchadlo. Protože klacky jedině nadměrný, ideálně chytit za konec, přehodit si přes záda, zarýt do země a ruchat. 😀
Jednou se pokusila o trámek ze stavby, ale to už na ni bylo moc, ten ani nezvedla. (Psice má cca 10 kilo.)
Potom přešla, kvůli náhubku, na fotbal s šiškama. Nejen že kopu já, to se rozumí samo sebou. Ale ona taky. V tom je právě hra. 🙂
Dede, ani nevieš, ako si ma potešila rozprávaním o psej puberte. (rofl) Doma práve máme mačaciu, Simba má tiež sedem a pol mesiaca a občas sa nestačíme diviť. Fakt je, že Filip má statného konkurenta v lumpačinách. A čo sa týka hluchoty, v tom určite nie si sama. Minule ma dcéra presviedčala, že to mača je určite hluche. 😀 Áno selektívna hluchota na najvyššej úrovni (clap)
No a nadrogovaný klokan, tak to nemá chybu (rofl) (rofl) (rofl)
Chudinka pejska – zase si rozšířila sbírku jmen (chuckle) (rofl) (rofl)
Sice pozdě, ale přece jsem dorazila do hospůdky a ejhle ona Berrynka!. Vím, že je to o nervy taková začínající puberta u psa, ale je to zábava a legrace. Užívej si jí hojně (to není zlomyslně myšleno) a díky za hezké počteníčko.
Poslušnost se nám s odstěhováním na venkov mírně vytratila (no jo, zaneprázdněná panička), takže jsme zase začali trénovat. Vydatně ji posilujeme i nutností zůstat metr od kočičí misky, dokud kočka žere- jinak by se jí to Borůvice pokusila zblajznout. Dneska si už i znechuceně lehla, že to tý kočce trvá… ale zůstala. Aspoň něco.
Moc hezký článek, Dede, pubertální hluchota nám není příliš vzdálena a tuhle na cvičáku jako by přímo bujela….
Milá Dede, halt příště musíš okusovat tu tužku uprostřed, aby jsi šla názorným příkladem 😛
no taky vzpomínám na časy kdy půlroční Frogášek byl ten nejposlušnější pejsek na světě, ne že by pak nebyl, vlastně se trošku pokazit až když jsem se odstěhovala na sídliště no a teď na samotě „ohluchl“ úplně, ale zas nikam neuteče, nic nehoní……jen já tu občas poletuju s baterkou a hulákám FROGINOOOOOOOOOOOOOO a pejsek dojde po různě dlouhém časovém intervalu a čučí na mě proč jako vřískám když on už jde 🙂
jinak si myslím, že pubertu Berry zvládneš levou zadní (y) posílám oběma pohlazení
Tak to Klérka na stará kolena ovládá také perfektně, začnu ji přivolávat mohutným hlasem, ona nikde. Potom se ohlédnu za sebe a dolů a ona stojí přímo za mnou a kouká a mlčky mi vyčítá, proč tak hulákám, že ona slyší ještě dobře.
Chudinka Berry – při bobkovací poloze se kácí :O ,to můj Ferda má s bobkováním jiný problém – sníh. Při této akci má při výši svých jezevčičích nožiček záď ponořenu do sněhu,což mu vadí (chuckle) . Takže se točí kolem dokola při hledání mělčího místa,až si to nakonec udusá a zamete ocáskem . Já zatím mrznu a držkuju (wasntme) …
Děkuju moc za milé komentáře a hlásím, že děvenka paličatá právě doplatila na svoje zlobení. Bylo to tak – včera v noci začalo po několika dnech mrazu sněžit i tady u nás. Což znamená, že tenký led na rybnících je pěkně schovaný pod slabou vrstvou sněhu.
No a Berry teď odpoledne vylítla na procházku jak rachejtle – lítala jak čarodějnický koště, skákala jak magor, mordovala Kazana a zcela ohluchla. Šli jsme kolem rybníků a na jednom místě Berry uviděla moorhen – neboli slípky zelenonohé. Do nedávna o nich skoro nevěděla, ale co začali chlapi před zimou čistit břehy rybníků, tam mají slípky míň úkrytů a Berry se o ně začala proklatě zajímat. Zatím stačil povel „nech slepičky“, ale jak byla dnes rozjívená, tak neposlouchala vůbec a letěla je rozprášit. Slípky jsou narozdíl od slepic dobře lítací, tak o ně jsem strach neměla, ale rozčílilo mě, jak bestie neposlouchá. Zařvala jsem stůj… Berry to ignorovala… a trest přišel vzápětí. Jak byla rozeběhnutá a navíc jako čerstvé dubňátko zimy neznalá, tak si nevšimla, že končí břeh a začíná tenký led – a to jak metaforicky tak doslova. Výsledek? Skočila, dopadla, led prasknul a děvenka chlupatá zmizela ve vodě i s ušima. Fakt jsem se lekla, leč Berry okamžitě vyplavala a ve chvilce se drápala na břeh. To šlo asi nejhůř, namrzlý mokrý jíl pekelně klouzal, ale vylezla dřív, než jsem ji stihla začít zachraňovat. Jestli myslíte, že ji to zpomalilo, tak ani náhodou. Mokrá, střapatá jak pometlo začala lítat po louce, skákat jak nadrogovaný klokan a já jsem vzdala poučné řeči (wait) , jelikož by padaly do hluchých uší. No, můžu aspoň říct, že se vody nebojí a v krizi neztrácí hlavu. Problémem ovšem je, že poslední dobou tu hlavu mimo krizí jaksi přestává používat… 😛
Dede, nadrogovaný klokany na mě nevytahuj, jsem polila klávesnici limonádou, to se nedá 😀 😀 😀
Ano, nadrogovany klokan mne taky dostal do kolen. (rofl)
pubertiiiinkááá se blíží (rofl) (rofl) . Neboj, bude hůř (rofl) (inlove)
Má dobrý základ, a myslím, že kdybys houkla opravdu „doopravdy“, tak ihned poslechne (nod)
Nadrogovaný klokan – to musím někdy vidět (rofl) Je vidět, že Berrinku její kožich umí dobře ochránit i v ledové vodě. A díky za krásné a milé povídání. To je člověku hned jinak na světě. Je prima, že strýček Kazan má k sobě zrovna Berrinku. Vždy se na tahle povídání moc a moc těším.
Ufffff! (whew) Na-dro-go-va-ný klokan mě dostal také. (rofl) (rofl) (rofl) Je to nádherně výstižné, úplně ji vidím, berunku sladkou střapatou lítací. (h)
Holka zlatá, to snad abys skrzevá tyhle šoky začala s sebou nosit placatku na nezbytnou první pomoc. (chuckle)
Dede odvahu (inlove) Já věřím, že z výtržnice Berrynky bude za pár měsíců úžasná psí dáma 😀 A ty budeš mít na co vzpomínat. (h) Nádherně se její lotroviny čtou. (chuckle)
Dede, dokonalý! (y) (rofl) Od rozhovoru a fotek po nadrogovaného klokana. Chi, už teď mě mrzí, že klokánek brzo z puberty vyroste (chuckle) .
Třeba ne! Jen podívej na Betynku, jak je stále hravá a zakusuje paničku na potkání. 😉 (chuckle)
„tu povahu si zamilujete“ … škoda, že tuhle první smsku od chovatele nemáme schovanou (rofl) Ale cituje ji široké okolí poměrně často (chuckle) Prostě typická doga (bat)
Jj, Xerxová. Mám dojem, že tu větu cituja celá republika a přilehlé okolí (rofl)
Vzpomenu si na ni u každého Betího týdeníčku 🙂
Ano, věta je to nezapomenutelná. 🙂 Je to vlastně jinak řečená jiná známá věta: „když miluješ, není co řešit.“ 🙂 (h)
Nadrogovaný klokan … (rofl) ! Ale fakt se s ní nenudíš! Podobně mi spadla do rybníka kdysi dávno, naše první knírajda Bessynka. To byla u břehu čerstvě napadaná vrstva listí a pejsce právě „chytli saze“ a lítala jako neřízená střela, tak tam zahučela, listí i voda se zavřela, ale vyletěla ven jako střela. Já se lekla, protože štěněti bylo teprve tři měsíce a bylo dost zima. Zasunula jsem ji pod bundu a mazala domů.
než mít znuděnou,línou a jen se válející psici,tak to raději Berinku i s tím každodenním adrenalinem 😉 ….ale možná z tý puberty částečně vyroste (chuckle) …dej si panáka (d) (angel)
PS: ať jí ta koupel otuží …a bez rýmy… (h)
(rose1) Jano Ba, všechno nej, nej k Tvým narozeninám a kytičku. (rose1)
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_8_2010/#JanaBanar_2010.jpg (f)
Jivásku, na Tebe je opravdu spoleh (sun) .
Jano všechno nejlepší, a hodně zdraví, lásky a pohody (d) (^) (rose1)
OT. Moc a moc všem děkuji za hezká přání k narozeninám. Jak jsem psala pod Jendou, tak se mi ani tady v práci dveře netrhnou. Už abych šla domů, já pozornosti kolem mé osoby nějak nezvládám, i když je to příjemné. Tak ještě jednou díky (inlove) .
Přidávám také virtuální kytičku – všechno nejlepší (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (^) (d)
Všechno nej, štěstí,zdraví, dlouhá lééta!!! (rose1) (sun) (rose1)
Jéje, připadá mi, že jsme přáli do Norska a probírali střelecké kvality nedávno. Tak před týdnem. A on mezitím rok upelášil.
Jano, na poslední chvíli se připojuji do fronty gratulantů. Všechno nejlepší! Ať ti slunce svítí a mráčků je málo (rose1) (sun) (rose1)
Milá Dede, čtu další krásné povídání o tvých chlupatcích s nadšením toho, kdo ví… Ta puberta našich drahoušků je vážně zajímavé období. U nás to teď probíhá v podání jedné slečny lidské a jedné koňské. Taky jsou obě nejchytřejší, všude byly a všechno vědí 😀 Ve chvíli, kdy se jejich bystré rozumy spojí, inteligence rapidně klesne a vznikají velmi zajímavé situace. 😛
Nádherně řečeno! (inlove) (rofl) (inlove)
Milá Dede, platí to, co jsem ti napsal u Terry-san: Moc dobře píšeš, krásně se to čte, prostě se mi sám od sebe na tváři objeví takový ten zasněný úsměv a v podvědomí slyším tvůj hlas – jak mi chybí nedělní povídání! Pohlaď psindy, posílám jim odrbání oběma! (h)
Přesně tak, hned má člověk veselejší den, díky Dede.
Tohle povídání prostě nikdy nezklame!!! Vuvuščí a Kazánčí debaty jsou fakt kouzelné. Jen musím podotknout, že čerčilka říká MLP naší Polče u drahně let, protože ona byla a zůstala klacková a větvová až dodnes. A dodnes nosí i pořádné klacky zásadně z jednoho konce a z druhého je má v pravém koutku tlamky, i když jsme se ji taky pokoušeli naučit vyvažovat je uprostřed a brát do tlamky napříč…. jen doufám, že Vuvušce to nezůstane – Polča totiž díky tomu má jednu horní stoličku na pravé straně už pár let lehce vyvrácenou směrem ven, ačkoliv je dle veta úplně zdravá (tedy stolička – Polča doufám taky (chuckle)
Milá Dede, rozsvítila jsi nám dnešní den , díky, pozdrav za mne Berrynku i Kazana a vůbe celou smečku rodinnou.
Z Moravy zdraví (cat) (cat) Čita,Mia, Daník (dog) a dva člobrdi. (inlove) (h) (hug) (wave)
Sem se připojím. Krásnej článek byl opravdu takovou hezkou oddechovou chvilkou v jinak značně uhoněném dnu. Díky Dede, Vuvu i Kazánku 🙂 (wave)
Dede, ty Tvoje žvíža si tak krááásně povídají, to je taková radost!
O.T.Nejnovější zprávy ze sněhem zapadaných Hejnic jsou na hadech. Kdo může, nezapomeňte prosím na naši akci Vánoce pro vytopené, informace přes nástěnku a v článku z minulé středy.
Trochu OT:
V klidu jsme si probral průběh dražby. To bylo boj! Vítězové jsou sice všichni, ale někteří asi trochu víc. Na polštářky jsem jen zahlídal a ty chňapky…
Yezi, díky za krásný boj – vyjít ti ten poslední příhoz o minutku dřív…
Renato, díky za vzorné soudcování a všem za báječnou zábavu.
JJ, bylo to napínavé a na infarkt, hlavně když jsem si vypnula počítač v tu NEJexponovanější chvíli. (wasntme) (fubar) (whew)
Když padala 22. hodina, MLP raději odešla – prý aby to neviděla. (chuckle)
My kolem půl desáté dáváme spát naše nočňátko Rysátko, takže jsem prostě měla smůlu. Nemám nic, ale aspoň dám něco na deky. Moc se mi líbila zvířecí bitka, ovšem vítěze (cat) přišly hvězdičky draho :).
Letos jsem jen nakukovala, ale aukce se mi moc líbila, překrásné věci, takové noblesní a skvěle vypracované, mimiší deky – no to je sen, a celé to bylo bezvadně zorganizované a večer tak nádherně napínavé – všem pachatelkám velká gratulace!
K aukci jsem se bohužel dostala až se zpožděním, je to krása krásovatá. Obdiv všem – organizátorům, tvořitelům i zdantým bojovníkům dražitelům (bow)
Ó ano. Konec aukce byl na infarkt, ještě si to musím znovu prohlídnout, když se můj počítač dnes nakonec přece jen probral. Jenny se omlouvám, ale ty kočičky …. prostě jsem nemohla odolat.
Na to jak to renata uhlídala se ani neptám, protože to se zcela vymyká mé představivosti. Je dobrá, že jo?
Jen mě kolega v práci přivedl na myšlenku, že možná ve stejnou domu končila nějaká aukce na aukru, celý Nymburk se zbláznil a sítě lehly. Kdo ví?
Se není třeba omlouvat, jak jsem včera psala, boj lítý ale čestný. Myslela jsem ,že jsem ještě v normě. Co naplat, tak to chodí, všechno bylo úžasné a já opět a zase děkuji všem, všem, co se tak napracovali. Kočičky jsem chtěla , že bych jako měla na zdi Čitu a Miu. Nó nic, zato jsem uspěla v kamenech od Lapila a Family,už se na ně těším, šutry miluju a ještě k tomu takhle vyvedené. 🙂 (handshake) (wave)
Moc pěkné povídání těch dvou a paničky… i pro člověka totálně nepsího. Berry je úžasná mladá dáma a Kazan strýček, kterého bych klidně chtěla sama 🙂 (sun) A zvyku okusovat psací náčiní mě zbavil až fakt, že moje oblíbená mikrotužka má kovový konec. Tak alespoň při malování (když se k němu vééélmi zřídka dostanu) okusuju konce štětců. Ty dřevěné, ne ty chlupaté!
OT: nakonec jsem zvířetnickou aukci ani pořádně nesledovala, natož abych se zúčastnila – fňuk! Nějak se to tak semlelo, že prostě nebyl čas a prostor u kompu seděti nebo častěji nahlížeti. Obdivuji všechny dámy, které to celé spáchaly, a blahopřeji vítězům 🙂 Nevítězové, nebuďte smutní, u předmětů ZU přece vyhráli všichni… A já se třeba za rok přidám…
Kdopak by se kovu bál?
Tahle uchylka se mi nejak vyhnula. Asi jak jsem mel pred ocima odstrasujici priklad sveho starsiho bratra schopneho inkoustove pero ne okousat ale primo sezrat. Ale co, at si sve psaci nacini opracovava dle vlastnich preferenci a uchylek, psaci nacini se nededi. Narozdil od kosil s okousanymi limci :@
Kdopak by se kovu bál? Moje zuby – například. 😀
Já jsem okusovala rohy od polštářů (chuckle)
Ty mel vokousany taky. Pan profesor.
„o ona ví o nošení klacků!“ To byla silná slova, ale ta následující mě dostala pod stůl. Berruška je opravdu další z mých favoritek.
Krásné povídání ke kafi se sluníčkem 🙂
O tom nošení klacků něco vim! To si páneček jednou na vycházce dobíral hafušáka, že je ťulpas, když ty klacky furt tahá za jeden konec… a tak si jdem a plkáme, pes lítá a šnupe, páneček na něj porád ty tele, truhlo … a pak jen slyšíme psa běžet zezadu za náma a už jsme nestihli nic… hafan se naštval a když teda klacek vprostřed, tak pořádně, našel dlouhej klacek, chytil ho ukázkově vprostřed a s řádným rozběhem to vzal mezi náma… kdyby to nebyla sušina, tak jsme oba leželi na zádech, takhle jsme jen dostali pořádný štulec do podkolení než se větev zlomila a hafan měl radost, jak nás doběhl. A pak zas vesele nosil aportek za konec…
Zlatí chlupáči 🙂
Berry je sladká holčička a mě moc dojímá hodný strýček Kazan. Jeho trpělivost bych potřebovala mít já s Garykem. Garyk taky miluje klacíčky, větvičky, větve a klády, statečně s nimi bojuje a při tom vydává děsivé zvuky. Teď když chodí jen přivázaný na vodítku se jeho hry s „dřevěnými nástroji“ komplikují, při hře se obyčejně zamotá do vodítka a tím pádem se připoutá k větvi, musím ho každou chvíli osvobozovat.
Ovšem já mám Garyky dva. Ten jeden poslouchá a splňuje co mu přikazuji a ten druhý z něčeho vyděšený ani neslyší že něco říkám. Velká naděje na změnu není, příští rok 2.dubna mu budou 4 roky. Garyk je zkrátka aprílový žert. 😉
Čtyřletý pes není na nic starý! Kdybys chtěla, klidně s ním můžeš začít skládat zkoušky nebo běhat agility! Čtyřletého choďáka jsem učila prakticky všechno – neuměl pořádně ani to sedni. Navíc lovení, strach z eskalátorů, z petard,… JDE TO. Nenech psa před strachem utíkat, schovávat se,… určuj co MÁ dělat a chovej se jako by tam žádné strašidlo/zvuk/… nebylo a ty nechápeš co ten pes blbne, ať se teda laskavě chová normálně. Dobře si nauč základní povely, vždy se jisti vodítkem nebo stopovačkou volně za psem taženou (pozor, vždycky musíš být schopná ji včas zašlápnout!)
Petro – jasně že tobě by šlo ledacos. Ale Velká Kočka je starší špatně pohyblivá dáma a koliáčka si brala jako odrostlejší, ne zrovna dobře socializované štěně. A na rozdíl od jejích předchozích kolií s Garykem nejde nic snadno. Má slabé zažívání (má řadu zdravotních problémů), je labilní psychicky (před střelbou a náhlými ruchy je schopný se vyvléct z kšírů a zdrhnout na druhou starnu města). Doma paničky mazel, venku problém. Cvičák ani velká fyzická aktivita (nelze pustit kvůli útěkům ze strachu – jinak poslouchá) nejde kvůli Velké Kočce. Pomoci s výchovou a vyběháním taky nemůžeme – Kočka bydlí ve Švédsku… (u)
jo, to Švédsko je problém, vím… vylítat na ohrazeném prostoru – stačí 2 lidi co si budou psa na střídačku za pamlsek přivolávat, nebo házení aportíků jestli je aportovací. Unavit mozek – hledání pamlsků klidně doma v obýváku. Výcvik tamtéž – není potřeba pořád dokola opakovat sedni/lehni/vstaň, ale psa na sebe dobře navážeš učením kravinek – dej pac, couvej, sudy… pes se utaví psychicky a trošku i fyzicky, ty se neunavíš prakticky vůbec.
Strach se opravdu bude spíš zhoršovat pokud se psu dovolí utíkat, schovávat se apod. Spíš než kšíry to chce dobře utažený obojek a když pes začne panikařit, klidně chytnu za chlupy – na kolii je za co chytat.
Petro, o tom všem už jsme s Velkou kočkou mluvili. Píšeš to všechno krásně a o pech hodně víš, ale pro Velkou kočku je to bohužel nepoužitelné. Zdá se, že ochota Švédů pomoci s případným venčením Garyka a všemi dalšími aktivitami závisí na schopnosti paničky tuto pomoc řádně zaplatit. Bohužel příjem Velké kočky je na švédské poměry příliš malý a zaplatit si příslušnou pomoc je pro ni příliš. O případných dobrovolnících, kteří by pomohli pouze z dobrého srdce, zřejmě nemůže být ani řeči. Vše se točí okolo peněz. Ve svém domečku žije sama, syn bydlí někde jinde a pomoci s Garykem také nemůže. Na to je příliš vytížený. Prostě bohužel není nikdo, kdo by zadarmo pouze z dobrého srdce Velké kočce účinně s Garykem pomohl. Je to bohužel začarovaný kruh. Přitom Garyk svou paničku má moc rád a ona jeho a proto je dobře, že jsou spolu. Zbytek velmi dobře popsala Xerxová.
A počítám, že kdyby Velká kočka Garyka chytila za chlupy, skončila by na zemi. Některé věci prostě udělat nemůže.
achjo… sama jsem 8 let venčila sousedce pudlíka, samozřejmě zadarmo…
Obávám se že nic víc než maximálně pracovat se psem doma (triky, hledání,…) poradit nemůžu. Snad jen nenošení kšírů – i v nepodšitém postroji má pes mnohem větší sílu než na obojku. Jo vidíš – co naopak koupit pořádný postroj, vzít starou pneumatiku a ať se psejk na procházce (doslova) utahá sám? 😉
Škoda, že to Švédsko je pro nás všechny tak daleko a praktická pomoc tudíž přetěžká. Řekla bych, že bys dokázala Garykovi i Velké kočce s jejich problémy pomoci – na rozdíl od mé kočičí maličkosti.
Petro, nevím zda to budeš ještě číst ale na kolii s nějakým násílím – to nejde. Na tu musíš mluvit a mluvit a klidně. Obojek- to taky moc ne, protože má úzkou hlavu a buď ji musíš skoro zaškrtit nebo se vyvlékne. A že to umí! Já to vidím když někdy tu trpělivost ztratím s těmi našimi potvorami. Kolie máme už skoro 30 let a každý je trochu jiný ale trpělivost a trpělivost. Choďáci jsou jiné povahy to nejsou žádná chrastítka, to jsou nádherní a sebevědomí miláčkové, s těmi mám taky zkušenost – ne osobní ale u velmi dobré kamarádky se kterou a s pejsky jsme byly v kontaktu každý den. Velká kočka je velmi hodná starší paní a asi na tom není zdravotně nejlíp, Xerxová má pravdu.
Jenže pes na kšírách zabírá podstatně víc než na obojku a to pak může s Velkou kočkou opravdu zamést. Ideální je pokud stihneš psa chytit dřív než se vůbec vyvlíknout pokusí… Případně se dá nosit obojí, kšíry zapnuté jen jako pojistku – spáchat si vodítko se dvěma karabinami…
Abysme si rozumněli – ne že chytnu psa za kožich a někam ho táhnu nebo jej za něj vytrvale držím, jen vychytám ten první okamžik – cílem nikdy není psovi ublížit, pouze jej zastavit. A pokud se toho pes lekne, no tak pořád lepší než kdyby po prásknutí petardy bezhlavě zdrhal v dál. Jakýmkoliv způsobem zabráním panice a pak už jen držím psa u sebe dokud se nezklidní úplně. Choďáka jsem při prvním silvestru musela donést doprostřed obýváku, tam posadit a při každé ráně se s ním skoro poprat. Při druhém silvestru jsem jen hlídala aby opravdu ležel kde jsem řekla. Prostě zjistil že utíkání a schovávání není dovoleno, tak přestal panikařit, zjistil že se nic neděje a sice ještě nebyl ok, ale fungoval. U každého psa to bude trvat jinak dlouho, postup vždycky musí odpovídat konkrétnímu psovi a pánovi, ale základ platí pro všechny psy a všechny takovéto strachy – zabránit v útěku, nechlácholit, v klidu ale jasně psu určit co má dělat (sedni a zůstaň) a poskytnout mu tak „pevný bod ve vesmíru“.
Snad Velká kočka přijde na nějaký způsob jak s tím strachem zatočit – ono se to „samo“ opravdu nezlepší a pokud na tom teď není fyzicky nic moc, jak na tom bude za 3 roky? Jak na tom bude za 3 roky pes pokud se to nebude řešit si troufám odhadnout… To Švédsko je na houby, strach je jedna z mála věcí, kterou může z velké části vyřešit i někdo jiný než majitel.
naše Yorinka se celý život bála petard……prostě se bála a hotovo, nikam neutíkala, jen stáhla ocásek a začla se třepat, nic ji v tu chvíli nezajímalo ani nadevše milovaný balonek…..bála se celý život
nějak se mi nelíbí proč bych měla držet psa za chlupy ve chvíli kdy se bojí???
Pokud se mi pes škrtí na obojku, ubírá si kyslík a tím jen zvyšuje paniku. Pokud jej rázně za „cokoliv“ (s rozumem, samozřejmě) proberu, jednak tím povolím obojek = pes se nadechne a jednak tím obrátím jeho pozornost od „strašidla“. Takže petarda – pes vyrazí, během zlomku vteřiny visí na obojku, škrtí se a šílí čím dál víc – mám-li dostatečnou silovou převahu, přitáhnu psa tak nějak za tělo, jsem-li slabý důchodce s velkým psem, zatáhnu ho za ocas, za chlupy, prostě jakkoliv obrátím pozornost psa na sebe.
Čím déle necháváš psa se bát, tím víc se bojí – a pokud se u toho (sám) škrtí, má o důvod víc se bát a máš začarovaný kruh.
no zaplať psí hvězda Sirius teď se moji kluci chlupatí ran a petard nebojí takže není důvod je tahat ani za chlupy ani za ocásek, i když to by zrovna teriérovi bylo asi jedno (chuckle)
Ke článečku se dostanu později, teď jen dotaz: platba za vydražený předmět se posílá na účet uvedený na Hadech v návodu k platbě z loňského roku? A o zaslání poštou se můžu domluvit kde a s kým? Děkuji za informace a skládám poklonu za zorganizování celé dražby!
Ano 🙂 .
Napiš mně – jestli nemáš mail, tak z hadů na soukromou zprávu.
Dede, skvělý čtení (neměla bych sem koukat a už vůbec ne psát, neměla bych sem koukat a už vůbec ne psát, neměla bych…(doh) )
Zano, psala jsem Ti soukromou zrávu a pak si chtěla v profilu změnit e-mailovou adresu, ale nevím jak, prostě jsem si zrušila celou kocourovou! Píše mi to, že mám účet neaktivní a nemůžu se přihlásit, heslo nefunguje, tudíž bych si ospověď nemohla přečíst. Prosím tedy o info na e-mail: lnavrova@seznam.cz Děkuju! (sun)
Díky, Dede! ]:)
To je ono – jak s chutí vzpomínám, jak jsem se Tě vyptávala, co počít s naší čubiznou, českou strakatou slečnou Bony! Ó to se dobře čte, když to všude funguje stejně! (handshake)
A kapsa s mlsíky – no jasně! ]:) Taky si čubizna přiběhne během procházky, hodí sebou k noze a vyžaduje odměnu (tu my nosíme, já vím, že je to špatně, ale holt…). Nevolána, ale vzorně.
Když měla čuba pubertu, naučila se jeden děsnej trik – byvše přivolávána, nejdřív se zastavila a pečlivě se na všechny strany rozhlídla, od čehože jí to chceme odvolat. A pak zvážila, co udělá! To by jí jeden za-bil na ultimo, rozškubal na tisíce malých psiseček.
Dneska jí podezíráme, že byvše přivolána, aktivuje OBĚ mozkové buňky, která začnou v té strakaté hlavince kmitat a říkají si navzájem „Sakra! co to je? To už jsme někdy slyšely? No určitě, ale proč? Co to znamená – Áha! mlsek z kapsy!“ a čuba vzorně přiběhne, reakční doba cca půl minuty.
Ale, ale, ony jsou holky opravdu příbuzné. Bohužel Arinka ustrnula v pubertě a zdá se, že už k dospělosti se nikdy nedostane. A to (další bohužel) nemáme psa, který by jí předváděl, jak má vypadat poslušný pes. I když – ona to ví, ona to i umí. V poslouchací náladě i vzorně předvádí, jenže tu poslouchací má veeelice zřídka. Začaly jsme s agility, moc ji to baví, ale při druhé hodině zjistila, že mnohem zábavnější je dělat si z paničky sra- pardon, legraci.
Že by strakáčka?
JÓ agility, to se určitě líbí, ale srandičky bezpochyby víc.
Ale jsou to zlatíčka strakatý, pitomoučký, vyčúraňoučký a láskyplný, co? (h)
Jo, přesně tak, a občas na zabití. Ale jinak miláčci.
milá Asteris, agility jen a jen schvaluju (y) a to že si dělá psina psinu?? já si od Terryho za každý slalom slíznu tolik nadávak, že ještě štěstí nerozumím psí řeči, jen tomu poslední HAF rozumím – to je poslední tyčka naval toho peška ať ho můžu zakousnout (rofl)
Milá Dede – krásné povídání, je vidět, že tvý pejsci jsou tvým otiskem! I ta dřeva hryžete na jednom konci (chuckle) . Těším se na další povídání o pejskovi (Kazanovi) a kočičce (protože Berry JE kočka … a prefektně vybarvená ). A doufám, že stále mrznete, tudíž máš pohodu, protože máš čisté psy (nod)
Milí Zvířetníci, musím upozornit, že dnes má narozeniny JanaBa (inlove) – a kulaté! tato dobrá víla všech zvířat i lidí v nouzi, která bez rozpaků vzala v Norsku pod svá ochranná křídla i naši rodinu (h) Tak všechno nejlepší, milá Jano! (f) (sun) (party) (d) (dance) (rose1)
Milá Jano Ba – Hóóódně štěstí zdraví spokojenosti a lásky ti přeji – a ještě splnění jednoho tajného přání. A do zasněženého Norska ti posílám kytici (f) (rose1) (f) (rose1) (f) . Užij si dnešní narozeninový den.
Milá JanoBa, všechno nejlepší k narozeninám přeje smečka ze Švédska. (rose1) (h) (rose1) (h) (rose1)
Ano, už se sem řítím s omluvou, že číst budu až večer ( už se těším (dance) ), ale na vinšování by večer bylo pozdě.
………………… (sun) (rose1) (sun) (rose1) (sun) …………………..
……………….. Milá JanoBa, známn Tě z vyprávěbí Dede …………………..
………………….. a tak Ti (h) přeji všechno nejlepší ………………………
……………………….. ať se Ti splní všechna přání …………………………..
………… (^) (d) (rose1) (rose1) (rose1) (d) (^) ………….
Krásné jubileum přeju na sever (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
Tak všechno nejlepší, hodně radosti a pohody a hlavně zdraví, zdraví, zdraví!
A to nejen Janě, ale všem, všem, všem.
A posílám tohle:
http://www.astro.cz/apod/ap101124.html
Počítejte, lidi, s tím, že klip trvá asi dvě a půl minuty a nezapomeňte si pustit zvuk! Jen držím palce, ať vám jde dobře připojení.
(f) (^) (d) (f) (sun)
Mockrát děkuju – ono už to slavení není takové jako při třicítce (d) (dance) .
Dede, máš to u mne (flex) 🙂 !
No jistě – čtyřicítka se slaví daleko bouřlivěji (chuckle) !
Ach, kde ty vody jsou! A to jsem si tenkrát připadala už děsně stará (chuckle) !
Ts, teď ve čtyřiceti jsem konečně velká holka 🙂
Přeju všechno nejlepší a hodně zdraví (h) (rose1) (sun) (^) (d)
Hezké narozeniny !!! Tak ať je ten další rok, šťastný, zdravý, pozitivně překvapivý a radostný. A všem co si myslely, že ve 30 či 40 už to není ono… chyba! ONO to začne být v pětačtyřiceti… nepamatuju, že bych někdy byla tak v pohodě jako po dosažení tohoto čísla (blush) . Připomíná mi to bezva židovskej fór, kdy se křesťan, bezvěrec a žid přou o to, kdy začíná život. Křesťan říká, že samozřejmě v okamžiku oplodnění vajíčka spermií, bezvěrec kroutí hlavou a říká, že život začíná, když se dítě narodí a poprvé se nadechne. Rebe se jen uchychtne a povídá, život pánové…život začíná, když děcka vypadnou z baráku…tak asi tak…milá oslavenkyně ! (rose1)
Gratulerer med dagen til deg!
(my Google Translatoru verime … on to urcite nezkonil a ta veta nahore nejen dava smysl, ale dokonce i ten spravny. Tak vsechno nejlepsi 🙂
Jendo, je to dobře, ba výborně, ale Norové říkají jenom Gratulerer med dagen! Zrovna dneska se mi tu s tím dveře netrhnou (blush) , už abych šla domů. Já jsem vždycky z velké pozornosti trochu rozpačitá. A dostala jsem velký pugét a velký koš a dort. Naštěstí se v Norsku v pracovní době nepije, takže aspon tak.
Jasně, práskat se nemá, ale hlásit se to musí… A tohle je moc prima hlásání (f) Takže JanoBa., všechno dobré a ještě lepší, toho špatného co nejméně, a když už, tak tedy alespoň dost sil, aby se to zase odehnalo. Krásně to oslav (^) (d) , nech se alespoň chvilku rozmazlovat (rose1) a důvěrně řečeno: čtyřicítka nebolí, vím, co říkám 😀
K tak pěknému přání se s dovolením přilípnu (rose1) (rose1) (rose1) . Ano, ano, přesně tak, jak je psáno to taky přeju 🙂
Preju vsechno nejlepsi k narozeninam ! (^) (d) (rose1) (sun) – i kdyz s tim slunickem to asi bude nejiste v tehle zimni dobe. Spis slunko na dusi. 🙂
(rose1) (rose1) (rose1)
Samé kytky k narozeninám (f) (f) (f) (rose1) (rose1) (rose1) a (sun) jen tak pro radost!
Milá JanoBa, přeji krásné narozeniny, pohodu, zdraví tobě, rodině i chlupatcůma spoustu krásných chvil. (h) (^) (d)
Moc a moc blahopřání posílám na sever (h) (d) (^) (rose1) (rose1) (rose1)
Milá Jano BA (h) (radši si to napíšu velké a ještě třikrát po sobě přečtu (blush) ), přeju Ti k Tvým narozeninám všechno nejlepší. Hlavně hodně zdraví a pohodu a radost ve smečce a dlouhá radostná léta v milovaném Norsku (f) (sun) (f) (sun) (f) (h)
(rose1) (inlove) Jano, všechno nejlepší, hodně radosti, spokojenosti, štěstí a zdraví (rose1) (inlove)
Čísel se neboj a na množství nehleď – přece jsme pořád stejný 😛 :*
Jano Ba, přeji krásné narozeniny a hodně, hodně zdraví. (h) (rose1) (handshake) (inlove) (hug) (d) (eu)
(rose1) (rose1) (rose1) (f) (f) (f)
Krásné narozeniny přejí Melíšek (cat) a Zrzínek (cat) a vzadu za skříní vykukuje Karolína (inlove) .
Spíše teď vykukuju z neuvěřitelného sajrajtu několikrát vyteklého odpadu v kuchyni. Co ještě v tomhle úžasném roce přijde, to si snad ani netroufám tipovat. :@
Chuděra Karolína, chudinky kosourci, hladím tlapku a posílám podrbání pupíčkům.
co se to u tebe děje? já kupuju takový granule, kromě W5 na odpady…má to Globus..kouknu se ti,jak se to jmenuje,..napřed se naleje horká voda, zasype se to dle návodu a pak se to zas eporleje horkou vodu..mě to funguje, jinak preventivně leju W5 a tohle tak jednou za měsíc, kvůli pračce, kde mám zmršenej odtok,takže to musím nechat odtejkat přes vanu.
Všechno nejlepší (rose1) (f) (sun) (^) (d) (ninja) (h)
(rose1)
Taktéž se připojuji s přáním všeho nejlepšího až na daleký sever! (f)
Milá Dede (inlove) , dialogy Kazana s Vuvu nemají chybu. Jsou tak milé a výstižné a já je miluju. (h)
Vuvuška je rozkošná holčička a musím zopakovat, že mi k Tobě úžasně sedí. (nod) (y) A to nejen kvůli společné zálibě v okusování dřevíček. (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Majda je ve stavu “ všechno vím, všechno znám “ umocněném stavem “ miluju děti a s každým pejskem jsem kamarád “ Ovšem díky posledně jmenovanému se jí dostalo poučení, že ne každý pejsek je kamarád. Navíc si nejsem zcela jistá, zda správně čte co jí jiný pejsek říká. Takže setkání s borderkou Kelišovou, která nezapře plemennou povahu, může vypadat jako nedělní: honíme se, hrajeme si, Kelišové se něco nelíbí, já si hraju, ona po mě vyjela, nejsem žádné ořezávátko a taky mám žuby….. Bezpečně vím, že povelům 100% rozumí, jen ty uši nešťastný.
Márinka má ovšem ještě jeden bohulibý zvyk, pokud se jí zdá, že jsem už dlouho nevydala žádný povel, zavelí si sama. Odběhne kus ode mne a rychle se vrací jako ideální reakce na povel Ke mě. Zasedne u nohy a čumí na kapsu s piškoty, neboť to je ten důvod, který ji žene a neříkejte, že byste jí nedali. Jinak pochvala To je hodná holčička nebo Hodná Majda není kompletní bez odměny a to i uprostřed silnice. Pomalu abych používala jiná oslovení.
Jinak sníh – je narozená v prosinci, takže loni si ho moc neužila – to je něco fantastického. Vypuštěna se mění ve sněžnou rolbu. Včera se tak vysněhovala, že ani nevečeřela, jen si ode mne vyžebrala kousek sýra a pár kostiček masa a odpadla
Jéé, já se bavím. Berrynka je náhodou úžasná. Vyvolalo mi to vzpomínku na Ronyho – vláčel stromy a odvětvoval je. Chtěla jsem ho nechat zaměstnat u Českých lesů, ať si vydělává na granule. Kdybychom tu neměli blbce hajnýho, tak jsme mohli být v balíku. Ale aby mému chlupáčkovi šéfoval ten arogantní trouba, to jsem nemohla dovolit
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Chá chá (rofl) A bude hůř… ještě holčička trošku přihluchne, ještě trochu si zmoudří a začne hárat… (chuckle) Dede, těš se ! (nod) Nudit se nebudeš. A to je dobře (inlove)
Tady leží asi 15 cm lehkého prašanu a stále se jemně sype. Vítr tvoří sněhové duny, docela dost mrzne. Typická zimní pohádka
Dede, já se vždycky tak těším na Tvé povídání o pesanech. Myslím si vždycky, že jen ten náš je takový poděs. V lese nebo na louce lítá jak zběsilý ale na zavolání zatím vždycky přiběhl, zato doma na dvoře to někdy předvede, že domů ne, že tam je asi strašidlo. A na procházce nechceme s Donem chodit tak daleko tak se dělíme. Don by se měl vrátit a nechcem pořád kouká za Luxíkem a jde jako koza za mnou a Lux se zase otáčí jako kdeže je ten Don. No je s nima legrace a nedovedu si představit až Doník jednou odejde za Duhu. Moc si na sebe zvykli a jeden od druhého okoukává lumpárničky.
🙂 Marsko, ozvi se na babeda@volny.cz 🙂
Berryška s Kazanem jsou správná dvojka! U vás je občasná hluchota k povelům pubertou, u nás stářím – přeci ve svém důstojném věku nebude poslouchat jak malá, že?! Už jsem stav Lindina sluchu zkoušela mockrát, ale napálit se dá málokdy. Povel „Ke mně“ daný doma považuje za provokaci – když se konečně ráčí zvednout, přijde pomaloučku na takovou vzdálenost, abych na ní nedosáhla, lehne si na bříško s hlavičkou na tlapkách a vyčkává. Sednu na bobek a lákám jí k sobě – připlíží se po bříšku o krůček, zuřivě ukazuju prstem kam až má přijít, udělá další pidikrůček, takhle se dohadujeme nějaký čas, celá rodina z nás má bžundu. Zašustění papíru od něčeho dobrého slyší až v ložnici, tak nevím, jak to je!
Krásný zimní den všem.
Stále si ještě pamatuju ta očka obrácená vzhůru a hluboké vzdechy: Šmarjájózef, to jí to nikdy nepřejde ? Copak nepochopí,že aport a přivolání, je jen když s emi chce? Ale pochopila, když o něco šlo,poslouchal jak hodinky….jinak to bylo stále hravé a veselé štěně..pravda, v dospělosti o váze 41 kil. A kromě klád a naštípanýho dříví,nosil domů i živá, pomoc potřebující zviřátka…. 😉
Naše Aira je o tři měsíce starší, hluchotu ještě vylepšila pohledem „si trhni nohou“, takže taky musíme cvičit a cvičit. A taky u toho využíváme její žravosti a závisti – „když tedy dostanou ty dvě, no tak já si tedy taky lehnu, ale nemysli si, že mě to nějak baví“.
„Si trhni nohou“ je docela slabá verze toho co provozuje náš psék. Ještě že nemluví,by si vykoledoval pár facek, lotr :@
Ano odpojení prvního poschodí,to máme taky, asi nějaká dost rozšířená choroba (chuckle) – Ale když Berrynka je tak roztomilá (nod)
Náš Luxíček umí také všechno ale je někdy to mrcha prodejná – to mu říkám protože za mlsek udělá všechno. A jak držkuje! To tak zvláštně štěkne a hodí při tom hlavou, no jak puberťák. Kamarádka mi říká, že tak do patnácti měsíců, pak to pomaličku přejde.
Supéééér. Pro Berryšku mám slabost. Je hezké vrátit se ve vzpomínkách zpátky když Yummi byla ještě sladké nezkušené štěňátko 🙂 . Ale jsem ráda, že pubertu už máme za sebou. I když…. skorojezevčík Denny plynule přešel z pubertální neposlušnosti přes plemennou tvrdohlavost až do stařecké hluchoty. Takže se nenudíme 🙂
:O kam jsem to nacpala? :O
😀 to je jedno, tady se všechno nakonec najde, Miki. A ten popis plynulého přechodu mezi pubertální neposlušností, plemennou tvrdohlavostí (jasně, jozefčík…) až ke stařecké hluchotě nemá chybu. Chápu arciť, že to může být někdy na mrtvici.