Zvěřinu jsme měli v oblibě vždy, ale byla to raritní záležitost. Teprve když jsme začali s našimi retrívry chodit na hony, kde je zvěřina jako honorář, případně myslivecké bály, kde je cenou v tombole, jsem musela začít zdokonalovat nebo upravovat staré a vymýšlet nové recepty.
Bažant
O bažantech se tvrdí, že je to suché maso, někdo bažanta nemá rád kvůli specifickému pachu zvěřiny. Po několika experimentech jsem dopracovala technologii přípravy, takže výsledek mi připadá uspokojivý.
V první řadě nenechávám bažanta uzrát visícího na balkóně nebo kdekoliv. Oškubu a vykuchám ho co nejdříve. (Vyvěšovali se bažanti „vyháčkovaní“ to znamená, že byly vnitřnosti vyndané pomocí háčku z větvičky a maso tudíž nemělo čas „natáhnout“ pachem vnitřností. Vyvěšovat nevykuchaného bažanta není ono.)
Vykuchaného, opraného bažanta osolím, opepřím (používám mletý pepř) a obalím kompletně slaninou. Přidám bobkový list, jalovec, lze podle chuti trochu tymiánu nebo i rozmarýn. Mírně podleji vodou a peču pod poklicí na teplotu max. 150 stupňů zhruba 2-3 hodiny. Po vychladnutí vykostím, případně stáhnu z kůže (pro naši spotřebu používám jen prsa a horní stehna, zbytek, oškrabaný z kostí je výslužka pro psy). Vykostěné maso uložím přes noc ve šťávě, přikryju slaninou. Maso natáhne vůni koření a zvláční. Druhý den jen krátce dopeču při 200-250 stupních (maso přikryté slaninou – do křupavé vypečené plátky slaniny a jen lehce zarůžovělá kůrka na mase, stačí 20-30 minut). Jeden bažant je tak pro 2-3 osoby, je to dietní a jedlé.
Jako přílohu používáme obvykle knedlíky a pikantní brusinky na víně.
Pikantní brusinky na víně
Sušené brusinky (používám proslazené, zkoušela jsem i hrozinky a jiné sušené nakyslé plody, ale brusinky jsou nejlepší) a červené víno dusím cca 20 minut. Množství vína nelze přesně odhadnout, každé brusinky „pijí“ jinak, na 200 g brusinek cca 3-4 dl vína. Přidám pepř nebo lépe chilli. Podle chuti, ale musí zanechat štiplavý ocásek. Další koření obvykle nedávám, ale je možné přidat kousek celé skořice (je to dobré, ale usoudili jsme, že bez skořice nám to k masu chutná víc). Výsledkem by měly být nabobtnalé mírně rozvařené brusinky s minimem šťávy. I brusinky je lepší připravit den předem.
Zvěřina na víně
Vhodné je srnčí, daňčí nebo jelení maso z kýty nebo hřbetu, lze použít i maso z divočáka a dokonce i divokou kachnu.
Začíná se jako s přípravou svíčkové. Na oleji (sádle) zpěním cibulku, přidám koření (bobkový list, jalovec, tymián) a zprudka opeču osolené a opepřené maso. Přidám nakrájenou mrkev a celer, případně kousek kořene petržele. Celeru tak 2/3 z celkového množství zeleniny, aby nebyla omáčka moc sladká. Zaleju červeným vínem (podle množství, na 1kg masa tak 3-4 dl i více) a dusím do měkka.
Měkké maso vyjmu. Z dušené zeleniny vylovím koření, zeleninu rozmixuji do hladké husté kaše. Vrátím zpět do kastrolu a přidám smetanu ke šlehání. Nedokyseluji citronem, to zvládne víno. Nakrájené maso nechám „natáhnout“ chutě omáčky do druhého dne (v lednici). Lze sníst v den přípravy, ale kdo si počká, ten se dočká lepšího propojení chutí.
Bažantí polévka
Velmi nás překvapilo, jak chutná je „slepičí polévka“ z bažantí slepice.
Příprava je podobná jako u hovězí nudlové polévky. Uvaříme bažantí slepici, do vývaru přidáme zeleninu (mrkev, celer, lze malé množství pórku), nakrájené libové maso ze slepice, sůl, pepř (pikantnější je chutnější). Můžeme přidat polévkové koření. Na konec nudle (domácí, případně takzvané „babiččiny“ kupované) a před podáváním petrželovou nať.
Ragú z bažantích prsou
Používám pouze čisté maso z prsou, zbytek bažanta lze použít na polévku.
Maso nakrájím na silnější nudličky (cca 2 cm široké) a smíchám s marinádou z červeného vína, 3-5 lžic oleje a koření. Koření: rozmarýn, tymián, bobkový list, pepř mletý (bílý je jemnější). Ideální jsou čerstvé bylinky (tymián, rozmarýn), ale obvykle používám sušené. Bylinkami nešetřím. Maso by mělo být potopené. Přiklopím a nechám odležet do druhého dne.
Druhý den na rozpáleném oleji smíchám naloženou směs masa a trochu zeleniny (cibuli nebo pórek – ne obojí, to se tluče, je možné použít na tenké nudličky nakrájený celer, papriku), rychle osmažím. Pak přidám zbytek marinády, osolím, mohu přilít ještě trochu vína (pokud zbylo). Marinády by mělo být tolik, aby maso nebylo suché a bylo trochu šťávy z vína a masa na zalití přílohy. Podáváme s rýží.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Po obědě říká novomanžel: „Co to bylo dnes k obědu, drahá?“
„No přece svíčková na smetaně!“ „Škoda, že jsem to nevěděl dřív. Byl bych si pochutnal.“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer a hezké sny. Pěkně se vyspinkejte. ~o)
Možná to už znáte:
Krocan na whisky – recept:
Koupíme pětikilového krocana (pro šest osob) a láhev whisky. K tomu sůl, pepř, olivový olej a proužky špeku. Krocana poklademe špekem, zavážeme, osolíme, opepříme a potřeme olivovým olejem. Předehřejeme troubu na 200 °C. Nalejeme si sklenku whisky a připijeme na úspěch díla. Poté uložíme krocana na pekáč a vložíme do trouby. Nalejeme si dva bleskové panáky whisky a připijeme opět na úspěch díla. Po dvaceti minutách nastavíme termostat na 250 °C, ať trouba pořádně bručí. Dáme si další tři whisky. Po půl hodině ptáka otočíme a nadále bedlivě hlídáme. Občas se chopíme flašky whisky a nalejeme si do řepy. Po další půlhodince se opatrně vydáme k lince a krocanua prodočíme. Přitom dáuáme bacha, abyzmese neupálili uo ty agrezivní dvéře vod trouby. Si dalších pěét nebo zedm fixki vevnitř sklenice si a pak a tak. Kruvacana pečem další dři hodinkýý (ale je to vcelku fuk) a každých deset minud dem čúrat. Je-li to aáspoň drožku možný, dolezem ke sforáku a úytáhnem troubu z krozana.
Dopřejem si ježdě jedoóo loka a znoúua se pokuzíme tu mrchu dostad uen. Zvvédnem tóo prokladýo ffóógla ze zeměéa prrrrrrrrdnemho na boddnos. Dáúuúáme uéélkýho majzla na uk louznutí na zamaštťěnýým liionúlluélu. Néllsze-li tomu zabránid, szskuszszsimesze zsznoúúa póószszsdááuitna nohýýýáááaúú uonojetostejnějedno !!!!!!
Trošku se prospíme. Príští den sníme krocana studeného s majonézou a s aspirínem.
Zvěřinu já miluji od malinkata. Z receptů se sbíhají sliny, ale mají jeden háček, přijdou mi příliš plýtvavé. U nás se jednoho bažanta musí najít alespoň 4 (z poloviny velcí jedlíci). Jinak chuť popř. aróma zvěřiny je vítána.
S přípravou zvěřiny mám jen minimální zkušenosti. Vlastně jen jednou jsem pekla kus srnčího masa a jednou celou divokou husu. V dětství tatínek několikrát přinesl od nějakých myslivců z leče vždy dva bažanty (dodnes je vidím vyset za krky z okna do světlíku) V Česku jsem si několikrát v rest. dala zajíce, divočáka či srnčí. Ale spíše jako změnu, protože mě to přijde příliš „tmavé“ maso a i tak nějak „tmavě“ chutná. Takže jako součást pravidelného jídelníčku bych si ho asi nezařadila, ale když mám někdy možnost, nepohrdnu. A jak už psala HankaW – tedy se v obchodě zvěřina koupit nedá vůbec (při tom „hunting“ je zde vééémi oblíbený sport). V Illinois jsme znali pána, který s manželkou chodil každoročně na lov a – jak Hanka řekla – také u nich se část srnčího masa nakrájela na steaky, ale z převážné většiny se udělaly „párečky k snídani“. Mě vždycky přišlo těch chudinek zastřelených srnek hrozně líto – tak krásné, ladné zvíře a skončí jako párky! Přímo nedůstojné. Ty párky jsem ochutnala jen jednou a ani nijak moc mi nechutnaly, byly moc kořeněné a hrozně suché. Možná to bylo pod vlivem právě toho ponižujícího zpracování krásného zvířete. Tenkrát jsem se téhle paní ptala, co dělají s kůží (každý rok měli povolení na střelbu dvou kusů vysoké a z lesa neodešli, dokud kvótu nesplnili). Prý jsou stočené v garáži a nevědí co s nimi. Tak jsem si je vyžádala. Doma jsem to rozbalila a protože jsem nevěděla, jak se kůže vydělávají (můj tatínek to uměl, já ne), tak jsem jí jen co nejlépe oškrábala od blan, vydrhla rejžákem a pak mezi přední a zadní nohy napnula klacky, které jsem na koncích přivázala. Pak jsem ty „srnčí koberce“ zavěsila na balkón usušit. Sice uschly, ale pak mohly pevně stát opřené o zeď. Ale naše tehdejší kočka Kotě je milovala, hrozně ráda na nich „pásla beránky“, rozvalovala se a pacičky zarývala do srsti blahem bez sebe. Dokonce když jsme se pak stěhovali do Německa, srolované kůže byly zabaleny též. Vydržely pár let, pak začaly příliš pelichat a musela jsem je vyhodit. Ale jsem si jistá, že jsem si jich užila více, než ti naši sousedé svých suchých párků.
Maričko, dočetla jsem Trixi, jsem tak ráda, že je u Vás. Na fotce vypadá moc mile, sluší jí to, je vidět, že je v dobrém rozmaru. Máte krásné kočičky . Stále si připomínám i Vaše Kotě, s jakou láskou mohlo žít a jak na ně vzpomínáte. Chtěla bych aby se všechna zvířátka měla tak dobře, jako ty u Vás. (inlove) (handshake) (y)
Jenny , vřele děkuji, to vždycky potěší. Já jsem ´ke zvířatům tíhla co se pamatuji. V Praze jsem měla „povolenou“ do bytu pouze kočku a až teprve zde „v Zapadákově“ mám možnost si to dostatečně užít – i když je to práce a starost.
Teda Evo (a všichni diskutující), to je ale čtení (y) ! Slintám jak některý nejmenovaný psový (bat) 😀 .
Přičemž teda musím říct, že jsem zcela prostá znalostí v tomhle oboru, vlastně i zkušeností. Jednou v životě jsem měla zvěřinu v nějaký hospodě v Praze a usoudila jsem, že za tohle divný podrážkovatý maso utrácet nemusím. O řadu letu později jsem měla další zvěřinu v Kladský u Mariánek, kam se pořádaj extra „lovecký“ zájezdy. V tý hospodě kromě čaje nic jinýho než zvěřinu nevařili – taky proto jsem si ji dala. Byla skvělá.
No, takže jsem se poučila, ale je mi to houby platný. Není příležitost dostatečně experimentovat, nejsou ambice. Když tak si zajedeme do Kladský (chuckle) .
Dnešní mňamózní zvěřina mně nadchla. Zvěřinu můžu. Sem tam se k něčemu i dostanu. Na dědině myslivci jsou, s tím se nedá nic dělat, většina z nich vlastní pozemky a tak honitba je vždy na některém z jejich pozemků. U nás je srnčí, dančí většinou jen přechází a černá je tak drzá, že chodá až do zahrad. Bažanti a zající jsou, také máme koroptvičky ale na ty je přísný zákaz sáhnout, náš vlastní.
Divokou kačenu máme každý rok, přednosta škube a já připravuji takto:
oškubanou a vykuchanou kačenku dám se zeleninou ( mrkev,petržel, celer, bobkáč,pepř celý,jalovec..) ovařit do hrnce tak na 5 až 7 min. max. do 10 a to je už docela dost. Pak vývar nechám dál vařit a kačenku opatrně vytáhnu na pekáček. Na drobůnko nakrájím drůbeží játra a okořením jak sekanou s přídavkem zvěřinového koření, nacpu do kačenky a spíchnu prcku, pod kačenku a na kačenku nastelu pláty anglické a co zbude nádivky , udělám kolem kačenky hrázku. Pak teprve kačku šoupnu do trouby, kde nevysychá, protože ji nemusím již dělat tak dlouho a krásně se za chvíli upeče. Podlévám tím udělaným vývarem. Je to vynikající. Taktéž naložím s bažantem. Mám to od zkušených kuchtíků.
Zajdu peču v troubě se zeleninou, výpeček přidávám do omáčky a přední paprčky oberu, na drobno nakrájím a přidávám taky do omáčky s propasírovanou zeleninou.
S ostatní zvěřinou se řídím doporučenými recepisy.
P.S. mám hlad. I.P.Pavlov funguje. (rofl)
Jen a pouze kvůli Vám se dnes kouknu na PROSTŘENO-až tak mě motivovala dnešní diskuse 🙂
Tak ještě jednou. Dnes mě Zvířetník nechce a nechce. No já se nedám CTRL+C je v pohotovosti 😉 .
Bažantí polévku mám ráda, ale jedla jen u kámošky co byl její táta myslivec.
Zvěřinu na víně děláme stejně jak ty jen místo vína vodu a říkáme jí svíčková a pravda vždy jíme až druhý den, je to mňamíčko.
Ty brusinky neznám a vypadájí skvěle. To ráda někdy vyzkouším. Sbíráte venku nebo je někde kupuješ sušené? Já po nich vždycky na borůvkách koukám, ale když se zadaří 10deka je to zázrak.
Já tak trochu OT: když jsme u toho vaření. Díváte se někdo někdy na PROSTŘENO? Musím říci, že já občas ano, pokud to nestíhám, nahrávám si to a občas skouknu později, ani ne snad tak kvůli těm receptům (některé jsou skutečně kuriozní), ale spíš kvůli těm exotům, co se tam občas vyskytují! To by si občas někdo sotva vymyslel, co se tam děje.
Já se nedívám, něco málo jsem o tom četla a i to málo mě odradilo. Navíc skoro nepouštím TV, sotva tak 1x za týden.
Na streamu na netu, večer to nestíhám..ale tenhle tejden je výživnej, nějak nechápu,proč se tam ty lidi hlásí…kdyby tam bylo alespoň něco, jako když tam vařila jednou ta Arménka..to byla věc, ale když vidím občas co lidi dokážou..kolikrát ani nedokoukám. nejlepší díl byl ten z Východních Čech,jak tam vařil ten příležitostný novinář,co měl byt před rekonstrukcí a v bytě starou matku…to jsem řvala smíchy celej pořad, stejně jako včera, když tam ta prostořeká paní bavila svými převleky hosty.
Hele, že je to šílený!!!!! Já se řehtala, když tam byli ti z Brna a okolí! Jak se při podávání zmrzliny jeden z pánů pořezal snad do všech prstů, utíral krev všude, nějaká stihla nakapat i do té zmrzky a pokřikoval u toho: „Ať se třeba poser……, mně už je to jedno!“ já měla záchvat. Včera to bylo výživné a pak ještě jedno si pamatuju, jak ta zbohatlíková je prováděla vilou s neuvěřitelnými kýči všude a hlavní zábava byla sbírka pivních lahví jejího manžela v zamčené a dokonale střežené místnosti! Jen sledovat ty chudáky, co na to zírali jak ovce, stálo za to! To je fakt úžasnej pořad!
(rofl) taky si ho pamatuju,to tam byla s ním taková holčina, co neměla nábytek v kuchyni a pekla všechno v remosce..na to jsem zírala,jak blázen, že měla odvahu se přihlásit…jen jsem nějak nepostřehla oč se pořezal..jestli o tu naběračku nebo jak nožem rozpižlával tu na kost zmrzlou zmrzlinu…já si u toho báječně vyčistím hlavu…a občas mi to zvedne adrenalin a nadávám..já bych se do toho nepřihlásila ani omylem a to vařit umím, jen mi vadí to šmejdění po šuplíkách. Ale fintu bych měla,do každého zavřít jednu kočku..to by koukali..pak by na šuplíky i klepali-pro jistotu. (wave)
Haha! Já bych teda odvahu měla se přihlásit! Asi bych z toho udělala docela dobrou frašku, ale ne jako ta exotka ze včerejšího pořadu, to byla docela hrůza! Z některých těch lidí sebevědomí jen kape! Taky ta dívčina, co se přihlásila a pak vůbec nic nestíhala, Slovenka to, tuším, byla, jak házela ty předkrmové košíčky z odpalovaného těsta do koše, protože nevykynuly a byly z nich nechutné odporné placky na pekáči a pak jim namazala jako předkrm takové ty burisonové kostky – říkám tomu polystyrény. Tak to už bych se asi zvedla a šla! Taky si u toho čistím hlavu a fandím těm normálním, např. babička ve věku 83 let, pohodová, milá, vstřícná, moudrá a moc příjemná, tak té jsem fakt palce držela! Jinak je to děs.
jo, ona do nich zapoměla něco dát, když dělala to těsto-odpalované..na věnečky, když jsem ten náhradní polystyren viděla,jak to na něj patle, to bych jí hodila na hlavu…ale jak tenkrát vyhrála ta pipina,co pekla pizzu z listovýho těsta,vařila uzerná kolena a pak dělala na 2x ten tvarohovej krém do poháru a volala mamince, že se jí v něm dělaj hrudky…kolikrát pláču smíchy a kočky na mě koukají jak na magora…když se u toho svíjím… 😀
Jo, to znám, já u toho taky občas smíchy bulím, slzy mi tečou a Melda z toho má depku, protože netuší, že je to taaaak veselé když mi líže slanou vodu z tváří! Nicméně pipinu s tvarohovým krémem jsem neviděla, škoda, viděla jsem jiné, to mi stačilo! Ale já se na to dívám hlavně proto, že ráda vařím, že mně to strašně baví a každý podobný pořad beru tak trochu jako inspirační, jako výzvu k něčemu novému, jako motivaci. A když si k tomu přidám ty složité lidské povahy…….
Občas na to taky koukám…. A viděly jste tu kontrolorku z hygieny, co předkládala vybrané lahůdky a ochutnávala tak, že nabrala lžící, přelila do jiné lžíce a tu teprve strčila do pusy, že aby pracovala hygienicky.
A pak tu paní, co vyrobila tříchodové menu pro pět osob za 200kč?
Něco je zajímavé, u některých lidí je mi šoufl, z některých je mi šoufl a někdy se moc bavím.
Pohrdavě jsem krčila nos na ségru, že na to kouká, ale teď to je kromě Foylovy války (achichich, zase to dneska skončilo, všech milión dílů na Universalu, prostě britský válečný filmy nemají konkurenci, eště potahuju a kapesník mám úplně durch) tak Prostřeno je druhá příležitost, kdy zapínám bednu, je to neskutečná sociologická studie. Jak lidi reagují, jak bydlí, jaké mají povahy, jaké typy si osobují právo na vševědoucnost – jsem z toho někdy dost na větvi.
ani to není OT, i když v článku ani v diskusi zatím nezmíněno
DOTAZ – jak se dělá šípková omáčka????????????????
mladí si nasbírali šípky v lese, nevědí co s tím a Kačka je šikovná kuchařinka – a já bych si to nejspíš nasušila na čaj (ten miluju, mňam)… hledala jsem na netu a všude se dočtu, že se dělá z šípkové zavařeniny :O – to jako z čerstvých nejde? 🙁
Šípková marmeláda za studena (starý předpis)
Zralé šípky očistíme, zbavíme jadérek a chloupků a necháme dva, tři dny
změknout na vlhčím místě v nekovové nádobě. Potom dáme 50dkg cukru
na 50dkg šípků a třeme tak dlouho, až je hmota vláčná a hladká bez kousků.
Máme-li mixér, ušetří nám práci. Hotovou směsí plníme malé skleničky, v nichž
se tahle dobrota nezkazí ani po několika letech. Ale docela jistě nám tak
dlouho nevydrží, protože je velice dobrá a zdravá, děti ji rády mlsají i na
chlebu s máslem, může se přidávat do sladkých krémů, ale hlavně – můžeme
si z ní o vánocích udělat cukroví heče-peče (viz dále).
Šípkový džem za studena
Pečlivě očištěné zralé šípky vtlačujeme do sklenice a postupně prosypává-
me cukrem. Stlačujeme je rukou, abychom vytlačili vzduch. Když je sklenice
plná, zavážeme ji a uschováme. Po čase šípky tak dokonale změknou, že se
stanou vynikající pochoutkou. Používáme je k ozdobě moučníků, ale i do čaje
nebo do vody. Je to výborný způsob konzervace bez ztráty vitaminu C.
Šípkový protlak
Dnes už málokdo má tolik trpělivosti, aby šípky pracně čistil od zrníček.
Poradím vám recept na šípkový protlak, který je rychlý a chutný, i když
k šípkům ne tak zcela šetrný:
Šípky opereme a zbavíme bubáčků a stopiček. S trochou vody je po-
vaříme na kaši a potom prolisujeme. Zbyde nám poměrně hodně odpadu. Na
1/2kg šípkové kaše (protlaku) přidáme asi 200g cukru a ještě krátce pova-
říme. Hotovým protlakem plníme malé skleničky. Chloupky, které projdou
sítem, jsou tak rozvařené, že už je ani nepoznáme. Tento způsob konzervace
se hodí k přípravě omáček, ale i ke zvěřině nebo na chleba.
Cukrovinky heče-peče
20dkg moučkového cukru, 1-2 lžíce šípkové marmelády (podle hustoty),
trochu citronové šťávy, asi 5dkg strouhaných mandlí.
Zpracujeme vláčné těsto, vyválíme na 2cm vysoko a potřeme citronovou
polevou: 12dkg moučkového cukru, 1 bílek a trochu citronové šťávy utřeme
do husta. Když poleva trochu zaschne, krájíme proužky, stáčíme je do růz-
ných tvarů (kolečka, preclíčky, esíčka) a necháme je zaschnout. Jsou to pravé
heče-peče, jak se dělávaly v době našich prababiček. Na míse mezi vánočním
cukrovím vypadají moc pěkně a mají osvěžující nakyslou chuť.
Odkaz na pár receptů je na téhle stránce vlevo dole: http://www.labuznik.com/recepty/hledani/podrobne/?q=%C5%A1%C3%ADpkov%C3%A1&submit=Vyhledat+recepty – ale mám pocit, že aspoň protlak se z těch šípků udělat musí.
Asi by to šlo,ale nedostaneš z těc h šípků tu správnou chuť..dalaj sem ti sem recepisy na marmelády a protlak,je to piplačka, už to nedělám, ale je to odzkoušený a skvělý….i to cukroví, to dělávala kdysi moje stará pratetinka.A přeslicová prababička….s mamkou jsme ho patlaly,když jsem byla malá…našla jsem ho nedávno na netu,tak jsem jukla,zjistila,že je to stejné a uložila..a ono se to hodí (clap)
recepty na zpracování šípků vypadají skvěle sharko, vždycky jsem si jen pár nasušila z psích vycházek, ale ani čaj ze sušených mi moc nejel- asi blbě sušeno
Ke sklízení: kdy je šípek zralej a ještě v poho na sbírání – ještě tvrdá bobulka nebo může být i bobulka naměklá?
naměklou – pokud je to přešlý mrazem a proto naměklý,ty jsou ještě lepší..víc sladké….
Díky. To je jak u švestek. Taky je nejradši přešlý mrazem
Šílený. Naprosto šílený. Mlsotník s komentáři se dá číst bez újmy jen po lukulských hodech. Jinak je to bohapustej teror 😛 .
Taky zvěřinu prakticky neznám neb přísun není. Ale jelikož trávit čas u plotny je mi docela líto, tak mi to zas tolik nevadí…
zvěřinu nemám ani ráda ani nerada – prostě ji moc neznám… pominu to, že jsem babar a k jídlu může být celkem cokoli, hlavně když je toho mnoooogo (rofl)
bažanta ani zajíce jsem nikdy nejedla – jak moc je zajíc jiný než králík???
myslím, že jsem měla v hospodě dejme tomu jednou daňcí guláš, ale jak říkám – babar… nevím, zda mi to přišlo o moc jiné než hovězí (chuckle)
akorát jednou jsme dostali od někoho kančí kýtu – největší zážitek jsem měla z toho, jak jsme s tím zápolili ve vaně (whew) … a taky Nyny jak byla naprosto šílená – teda ona je šílená, i když si udělám míchaný vejce (po kom to zvíře asi je?), ale tenkrát to byla enormně nápadné 😉 (inlove)
už je to hodně dlouho, ale myslím, že to tehdy bylo na smetaně, určitě to bylo dobré (kdybych z toho měla nějaký nepříjemný zážitek, to bych si pamatovala), ale jak říkám, pro mne ne moc jiné než hovězí
jo a vPraze – nevím jestli to ještě platí – mívali zvěřinu v takovém pomenším řeznictví v Jungmannově ulici (hned vedle je tuším obchod s věcmi pro myslivost, nevím zda to má souvislost)
Milá Dede, patří ti velký dík za to, jaké příspěvky jsi zařadila do dnešního pošmourného dne.
Milé dámy a pánové, vám všem patří nemenší dík za komentáře. Na citace perel by chlíveček sotva stačil, proto alespoň dvě za všechny:
„hladná ako Čenkovej deti na straně 14“
a
„znáš heslo? NEZNÁM“.
(clap) (clap) (clap)
Anketní otázka: Která věta málokdy chybí v diskusi u Mlsotníku?
„velice jedlé“….. „to vypadá prudce jedle“……. ????
To mi nedělej – mám takový hlááááád! (a v šuplíku nic nemám). To je zároveň odpověď na Tvou anketní otázku, milá MaRi (inlove) , a taky smutná skutečnost. ;( (wasntme)
tipnu si – MÁM HLAD
co dostanu? (chuckle)
Ještě se tu poměrně často vyskytovala „poslintaná klábosnice“!
Nebo: takové dobroty a já mám k jídlu jen…
Vítězem je
(party) (party) (party) (party)
B (h) E (h) D (h) A
(handshake) (handshake)
následována Vave (h)
GRATULACE OBĚMA! (handshake) (h)
Trochu OT – pár drobností k výkonu práva myslivosti. Právo myslivosti vykonávají myslivecká sdružení v pronajatých (výjimečně vlastních) honitbách. Kamenem úrazu se stalo, když měl zákon umožňovat zahrnout do honitby pozemky i toho vlastníka, který s tím nesouhlasil. Myslivecká sdružení v rámci výkonu práva myslivosti nabízejí buď „poplatkový odstřel“ pro lovecké hosty, nebo po domluvě prodej zvěřiny. Konkrétně třeba Lesy města Brna viz
http://www.lesymb.cz/myslivost-a-prodej-zveriny.html?id=95
Myslivecké právo je ale hodně konfliktní a podrobnější výklad by chtěl spíš Elu nebo nějakého jejího kolegu právníka 🙂 Já se s tím potkávám spíš prakticky – myslivecká sdružení a honební společnosti bývají často „dotčenými“ při různých opatřeních v krajině…
Jako s řadou věcí je rozdíl mezi ideálem péče o zvěř a rozumným vykonáváním mysliveckého práva a realitou. Jde o lidi, kteří to dělají. Nechat přírodu bez zásahu už nelze, příliš jsme toho změnili… a velké šelmy už nemají prostor, kde by žily a regulovaly ostatní. Jenže jako v řadě věcí, i v ochraně přírody a myslivosti rozhodují politici, ne odborníci…
Souhlas, my obvykle nebýváme až tak „vepři“, spíš se nám hodí pomístní zalosti domorodých myslivců – a pokud jde o výkon práva myslivosti, záleží jako ve všem především na lidech.
Pamatuji se na jeden dost ošklivý konflikt, kdy vlastník rozsáhlého, do té doby částečně zemědělsky využívaného pozemku (zbytek byla podmáčená louka) obnovil na části toho území asi 2 ha rybník. Žádné myslivecké sdružení do té doby o jeho pozemek okem nezavadilo, jakmile se ale na novém rybníku začaly objevovat první kachny, velmi stáli o jeho zařazení do honitby a na vlastníka, který v prvních letech existence nové vodní plochy nechtěl z různých důvodů o něčem podobném ani slyšet, naléhali s nevybíravostí hraničící se zákonem.
A pokud jde o tu rovnováhu v lese – ne vždycky jsou to myslivci, kdo ji podporují, ale zase to záleží na lidech. Znám takové, co vědí o každém kusu a průběrný odstřel je skutečně průběrný… jiní si ho pletou s trofejovým, prostě všechno, i výkon práva myslivosti se dá dělat v podstatě jen dvojím způsobem: dobře nebo špatně.
Nechcu dělat laskominy (chuckle) , ale právě jsem se vrátila z oběda – kančí řízečky s brsalátem byly velice, ale velice jedlé (clap) . Teď by to chtělo otoman a dát si dvacet (chuckle)
YGO, díky za přáníčko. A sákryš, nedělej mi chutě , kančí řízečky, no tohle. 😉
Dobrovolně se ale přiznám, v neděli jsme s přednostou objednáni do Bystřice p/H ,pizzerie Angello, máme tam šéfa souseda, na husí meníčko, kýta do křupava, mladé vínko a na závěr koláče, (no a pak doláče, že jó (cash) (rofl) ) , už se i těším. (pi) (d) (music) (wave)
Jenny, jednak taky dodatečně přeju bezporuchový výkon funkce, a kromě toho chci podotknout, že my jsme taky odložili svatého Martina na sobotu 🙂 Husička už čeká, mladé vínko taky… dvoje zelí, dvoje knedlíčky (tradičně jedny já a jedny švegruše) – a na konci neděle všeobecná mrtvice z blaha. Už se těším!
Ženy,ženy,zobudila som sa hladna ako Čenkovej deti na strane 14 a tu same maškrtky!!!!A trochu OT spomenula som si na kolegu/je už po smrti/ chirurga vyhlaseného děvkaře v mladosti,ktorý v starobe hovoril:Žradlo je rozhodne lepšie ako sex a u mna aj častejšie…..A ako vidím sme v tej samej rovine.V chladničke mam tofu,idem z neho niečo vykuzliť,ale tofu zostane tofu aj ked sa bude inak volat—
🙂 (y)
Verenko! (inlove) (y) (rofl) (rofl) (rofl)
A hadej, co ja mam taky v lednicce – tofu 🙂 Dela dobre slinivce. Hlavne ho pouzivam do miso polivky – tam je to docela fajn zdroj bilkoviny. Fakt. Nekecam.
miso mám ráda s mořskou řasou a orestovaným tofu a rybí sojovkou….
Co ,alebo kto je miso?
Např. zde: http://www.labuznik.com/recipe.php?ID=28915 – originál myslím vypadá ještě kapku jinak. Zrovna tento týden jsem jeden moc pěkný recept na polévku miso četla, ale nemůžu si bohužel vzpomenout kde, pohledám.
Už jsem to našla, zde: http://placek.blog.idnes.cz/c/162764/Mlsny-fotoblog-Miso-polevka.html
miso pasta je moc dobrej sajrajt,ze kterýho se dělá miso polévka….je to zdravý a kupodivu i chutný….
http://clanky.vareni.cz/miso-se-predstavuje/
Čenkovej detiiiiiiiiii (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Trochu OT: ten zachráněný Maršovský kocourek-posráek, kterého se ujala hodná a laskavá teta JanaBu je po kastraci, je v pořádku, jmenuje se Béda. Janičko, jsi zlatá ženská, díky za něj. :* (h) (rose1)
kocourek-posránek! N mi nějak vypadlo. On byl v bytě v Maršově strašně čistotný, ale cestu, chudinka malá, nějak špatně snášel!
Chudák cestovací Béda 🙂 Modrá peršanka našeho kamaráda bývala strašně čistotná – trochu ji připomíná Ebony, který taky dokáže stát vedle misky s packami křížem a čekat, až ji uklidíme. Kdykoliv ale cestovali, prozvracela celou cestu, byla nešťastná z toho, že si pocintala kožich a bylo nutno ji „vyprat“… Když byla zase čistá a suchá, dávala celou kočkou najedvo, jak je ráda, že už jí to zase sluší. Pár let už pobíhá za duhou, a tam určitě autem nejezdí (cat)
Vidím ho, chudínka, jak kříží ty tlapičky (think) a je mu žinantní jít po někom na nevyčištěný záchůdek…… (puke) . Zrzínkovi s Meldou je to šumák! Jsou 2, ale mají 3 záchůdky. Protože když celý den nejsem s nimi, aby měli pořád nějakou rezervu. Oba chodí na velkou potřebu do jednoho a to hned po sobě. Když jde první Zrzínek, je to horší, nežli opačně – Zrzínek krásně zahrabe a nic není vidět ani cítit. Když jde Melda, umístí svoji vizitku krásně rovnou nahoru kupičky a pyšně si výtvor obhlíží. A hrabe usilovně koberečky místo steliva! Když to stihne Melda první, Zrzínek po něm kvalitně uklidí. Nikdy nejdou každý do svého! Vždycky si jeden vyberou a tam to vypustí. A většinou chodí oba v téměř stejnou dobu. Což je ráno docela výhoda, mám aspoň po celý den čisto.
Právě dostali hovězí – zadní kýta z mladého býčka, pláteček na velmi jemno pokrájený. Fronta u ledničky a žebrali celými kocoury. Mlaskali tak, že na nás málem přišli sousedi! Chjo, chtěla bych být svým vlastním kcourem!
A Melda měl ráno tulivou, zalehl mne na polštáři a vrněl a vrněl a mazlil se a kocouří láska z něj tryskala – akorát že bylo 4.23! Když jsem mu něhu nevracela hlazením, zaťal si drápečky kam ho napadlo, ráno jsem vypadala jak týraná žena, propuštěná omylem africkými lidojedy.
Taky bych chtěla být u Tebe kocourem… (blush) dovolila bych ti drbat mi pupíček… (angel)
Mazlivou mají takhle po ránu Ostrogotky, vždycky,když mi má zazvonit budík…
a Noriska je stejný čuně,jako Melda. Po ní uklízí Pitina. Ale je fakt,že od příchodu Vizigótek,zahrabává i ona.
(inlove) (y) (clap) (wave)
Děkuji děkuji,…. recepty jsou výborné, zapíšu si je za ucho. Pikantní brusinky udělám určitě.
Naposledy jsem dělala kance.
Klasickou mysliveckou pečeni – válečky kýty protáhnout špekem, sůl, pepř, zatáhnout, do pekáče na vrstvu cibule, bobkový list, jalovec, celý pepř, podlít vodou, pomalu upéct, do výpeku kyselou smetanu s moukou – smetany mnógo, mnógo,…. a s knedlíkem …. ó dobrota to byla veliká. Brusinky tomu slušely.
Musím kamaráda zase poprosit, u nás je kanců přemnoženo a tak se smí střílet snad skoro furt. Vím, že něco si smí nechat (nějaký počet čuňat ročně), zbytek musí odevzdat a z toho si přes něho kupuju maso já. A dostávám většinou krásně rozbourané půlčuně. To se to vaří…. Pečená žebírka. Gulášek. Výpečky. Myslivecká pečeně. Dušené plátky na houbách. Pečený hřbet (kotletky) s mandlemi na víně. Ach… mlask
A bažant a kačena? Naposledy jsem divokou kačku vyhrála na bále. Hned ráno jsem ji začala škubat, jenže jsem si přivodila takový astmatický záchvat, že jsem skončila na pohotovosti. Odpoledne jsem pak tu mrchu odvezla k tatánkovi (tu máte, doškubejte si to, já tu mrchu už nechci ani vidět). K bažantovi jsem se nedorvala (u nás bažantnice nejsou). Když dostanu kačku oškubanou, s kucháním problém nemám (ač městské dítě, tohle umím).
Zajocha jsem taky dělala. Na smetaně (hřbet a zadní packy), z předku byla sekaná.
Hmmm… kančí bych si dala. Jednou jsem to měla v hospodě- kančí na česneku, červené zelí a knedlíky, tuším bramborové. Olizovala jsem se až za ušima… Mimochodem, to předložené menu považuju celé za prudce jedlé… 😛
Ach jo, kanci maso – mnam. Naposledy jsem ho mela expertne pripravene u tety ve Strilkach, taky na smetane a s knedlickem. 50 let manzelstvi s myslivcem a jeji kucharska tvorivost vytvari ze zveriny zazraky. Chet to mel poprve a jen u toho stastne mrucel. Ja jsem obcas kanci delala v CR. Jeden recept byl zajimavy. Maso se trochu nechalo marinovat se zeleninou, cibuli, octovou vodou a typickym korenim, pak se peklo a omacka se dokoncila cervenym vinem, zkaramelizovanym cukrem, cokoladou (trocha), mandlema a lehce oprazenym cesnekem. Delala jsem tohle na oslavu otcovych padesatin, nekteri jeho kolegove si zakladali na tom, ze umi dobre varit, a tak pri vinu a jinem u predkrmu obcas chodili kouknout do kuchyne, co jim to pripravuju. Jeden z nich se vratil do obyvaku s desem ve voku a rikal, ze ta Hanka prave zasypala upeceneho divocaka cokoladou a cesnekem. Ale jak jim pak chutnalo. Tohle je dost slozita omacka, kde se ty chute musi spravne vybalancovat, ale stoji za to.
Hanko, to musí být úžasné!!!! Já si pamatuju, když jsme před 20 lety dělali na chalupě střechu, tak tam bylo asi 12 lidí. 2 tesaři, my 3 domácí a spousta pomocníků. Jedním z nich byl kamarád našeho známého, který nám přišel pomoci a on přišel s ním, že bude pomáhat taky. Byl to kuchař a velice si na tom zakládal! Vejtaha jak hrom, nemusela jsem ho: všechno uměl, všechno znal, všechno vařil nejlíp. Já měla z Prahy navařeno-zamraženo a jedním z jídel byla svíčková. Když jsem oznámila, že bude k obědu, tento mládenec se na mne podíval jak na obtížný hmyz a prohlásil, že si dá knedlíček aby neurazil, protože žádná ženská prostě svíčkovou neuvaří podle jeho gusta. Bylo mi to šumák, co si myslí, byla jsem zedřená jak vůl, vodu jsme tehdy zavedenou neměli, tahali jsme jí od veřejné studny 200 m od chalupy, jedlo se 5x denně, k tomu kafe atd., při tom množství lidí jsem lítala s konvemi vody jak splašená, aby bylo v čem mýt nádobí a z čeho vařit, a ještě poslouchat nějakého buzeranta!? Nandala jsem každému porci, jakou si řekl a ejhle! Mládenec si přidal, zase přidal, znovu přidal a pak přišel za mnou do kuchyně – to aby si nezadal před ostatními a prohlásil, že takovou svíčkovou od ženský ještě nejedl a že teda jen zírá! No, potěšilo mne hlavně to, že byl aspoň schopen to přiznat. Ale stejně největší potěšení mi způsobil přítel mé sousedky, vyhlášený kuchař Karel, bohužel už nežije. Morous až to dál nešlo! Pořád zamračený, kousavý, těžko se s ním vycházelo, i když to byl strašně hodný člověk. Ale někoho pochválit? Ani omylem. Když jsem na chalupě udělala čínu v altánu, tak za mnou také přišel a vysekl mi takovou poklonu, že jsem se málem rozbrečela. Od vyhlášeného kuchaře to zvláště potěšilo.
Já vařím jen pro domácí, takže mi takové pocty nehrozí, ale stejně je legrační když se tak malí futrují a u toho se přou jestli vaří líp mamka nebo taťka a že pizzu umí nejlíp Verča a tohle ten, no jsou schopní se u toho shádat. Ale stejně potěší, když uslyším, že to kuře jsem upekl líp než mamka. (chuckle)
Pizzu umí nejlíp Tosca 😉
Jo, Karolino, mne nejvic rajcujou ty muzsky, co doma uvari neco tak 2x do roka a obcas hodi flakotu na gril (vetsinou predpripravenou manzelkou), ale furt se kasaji, ze zenska nikdy nemuze udelat spravne gulas, barbeque – dosad si co se hodi. I kdyz musim rict, ze muj manzel takhle nereaguje, ikdyz na tom grilu fakt umi.
Pardon, Honzo. Na tebe se to v zadnem pripade nevztahuje. 🙂
1) Vařím podstatně častěji
2) Flákotu na gril si chystám zásadně sám
3) NIKDY bych neřekl, že ženské neumí vařit (já bych to ostatně jen tak neřekl o nikom – napřed ochutnám, pak něco řeknu).
4) V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ BY MĚ NENAPADLO, ŽE MYSLÍŠ MĚ (na to se známe snad už dost dlouho. (rofl)
Milá Karolínko (h) , jsou to zajímavé recepty, ale já jsem nikdy zvěřinu nevařila … vlastně jen jednou jsem dostala srnčí bifteky (jestli to tak můžu říct 🙂 ), a ty byly dobré. Kdysi jsem si v hospodě dala nějaký daňčí nebo jaký guláš, bylo v tom mase takové to ono,co já nerada a vůbec mi to nechutnalo. A tak možná nějaký špatný kuchař má na svědomí mou hlubokou nedůvěru ke zvěřině jako takové.
Když tak nad tím přemýšlím, jím jen prasátka, krávy a některou drůbež. Jsem tedy vlastně napůl vegetarián. (wasntme)
Vavísku, Ty už mne máš tak zafixovanou na MLSOTNÍKu, :* že automaticky recepty jsou moje! Ale tyhle nejsou, i když bych nějaké zvěřinové taky mohla poslat.
Jééé, to jsem hlava dubová (fubar) – milá EvoŽ (inlove) , promiň (blush) . Karolína má pravdu, jako mlsná huba je fixováná ona a Bubu, Ty´s dáma s kachnou, marná sláva. (chuckle) Navíc jsem četla komentáře a tam ta Karolínka je! (nod) (a asi taky proto, že jí dlužím odpověď na mail, jakož i všude vůkol (blush) .)
A dá¨íky za zajímavé informace o honitbách – tohle je pro mě španělská vesnice.
To nic, to se stane, jsem tu halt profláknutá hlavně díky MLSOTNÍKu, ale mne to moc těší, že jsem někomu v mozku uvízla kvůli své kuchyni, to potěší. Takže milá Vave, díky a s odpovědí na mail si nedělej starosti, vím, že toho teď máš moc. A jsme v podstatě na všem dohodnuty, jen budu potřebovat Tvoji pomoc v začátku, pak už si poradím.
Milá Evo, mám takovou možná hloupou otázku. Komu vlastně patří zvěř a kdo tedy prodává zvěřinu, když ji chci koupit a v obchodě není? Určitě to není majitel pozemku, na kterém zvířata žijí – vím, jak jsem záviděla kamarádce, jejíž mamka v restituci dostala veliký kus lesa, že tam mohou nechat běhat jejich psa bezpečně před zastřelením a ona mě vyvedla z omylu, že ne. Že prý právo mají myslivci a ne ona… Já vím, že nejsi myslivec, ale nevíš, jak to je? Platí si myslivci nějaké příspěvky někomu a pak je zvěřina jejich? Ona totiž u nás (kolem Dvora Králové) zvěřina v obchodech není, nabízejí ji některé restaurace. Tady se dá zvěřina koupit u soukromých řezníků (ale neviděla jsem ji nikdy v supermarketu), takže vlastně taky nevím (ale zkusím se někde zeptat 🙂 )
Já jsem zvěřinu viděla v Makru.
V Pardubiccíh je zvěřinovej řezník, objednává se tam….
Pro Pražáky: čerstvou zvěřinu (i mraženou) máme tady v prodejně Ryby-Drůbež-Zvěřina za rohem na Sokolovské. Vynikající. Je sice dražší, ale paní majitelka ví, co si vybrat, takže jsou to úžasné kousky. Vždy tu nakupuji na vánoce nebo na zvláštní příležitosti.
Hlásí se další Pražák – chodím „lovit“ zvěřinu do ulice Jungmannovy, tamní řeznictví má taky leccos – teď tam zrovna měli vyvěšené ty bažanty (vyháčkované, prosím, drze jsem se ptala). Ale naposledy jsem tam kupovala loni na vánoce (páni, už!) daňčí kýtu. Ta u nás tak nějak vede – na jeřabinách…
A inspirována brusinkami na víně (neznala jsem a vypadají báječně, EvoŽ), měla bych podat hlásání (práskat se nemá, ale hlásit se to musí), jak dopadly pikantní rozinky. Poté, co z nich bylo terrou sňato prokletí a mohly se konzumovat, vypařily se (dvoje dokonce se skleničkou, ale za to může švára). Nakládalo se znovu, tentokrát z kila zlatých rozinek velikosti jumbo, a na tento vánoční dárek máme sepsaný pořadník. Další bude husí foie gras a kachní paštika, to vše slušivě zabaleno. Kdepak iPody a manžetové knoflíčky, u terrů i vánoce dost často procházejí žaludkem… 😀
Děkujúúúúú za pochvalúúúúúú (chuckle)
jsem ráda, že chutnaly a budou se dělat zase (clap)
kdyby někdo z okolí Pardubic:
http://www.prodej-zveriny.cz/kontakt/
Hmm, a v Brně (kromě Makra, kam bohužel nechodíme) byste někdo něco nevěděli?
Aido, co zkusit ten odkaz, který jsem dávala o kus výš nahoře u mysliveckých sdružení? Tady je:
http://www.lesymb.cz/myslivost-a-prodej-zveriny.html?id=95
ale zkušenost s nimi nemám.
Díky za odkaz, už jsem na Lesní správu Brno volala a mám cosi (=muflona, 20-30 kg) zamluveného, naháňka bude příští týden v pátek. Kdybyste se chtěli někdo domluvit, ráda se podělím (a ceny jsou dokonce ještě o dost nižší než ty, co mají v ceníku na webu, zrovna v pondělí se měnily). Ještě budou k dispozici kanci, kdyby měl někdo zájem. Telefon na ně je: 546 210 027
P.S. Na oboru Holedná, zmíněnou v odkazu, vidím z okna (a často tam chodíváme na procházku).
Aido, dík za zprávu – člověka potěší, když věci fungují, jak mají. A mimochodem muflon je zvěřina skvělá a delikatesní, takový mufloní guláš… kdyby někomu šplouchalo v počítači – tak to tu slintám.
No, jsem zvědavá, muflona jsem myslím ještě nedělala, pán říkal, že je to taková „skoro- ovce“. Rozhodla jsem se pro něj proto, že se musí vzít celý kus a muflon byl z těch nabízených ještě tak nejmenší (srnci už prý mají „po sezóně“).
Každopádně, o víkendu budu vyklízet mražák, aby to bylo kam dát.
No, ona je to sice „skoroovce“, ale nedoporučuji připravovat jako variaci na skopové. Nevychází to, tak moc ovce to zřejmě není. Když už variace, tak spíš na daňka. Ani ten mufloní tuk není tak zlomyslný jako skopový lůj… Každopádně přeji dobrou chuť.
Shariiii, tento odkaz zatluču 🙂 jinak mě náš experimentátor nepustí celý víkend do kuchyně. aby bylo jasno, míněno moje zletilé dítko, takto kuchaříček… 😉 jeho hláška: kam půjdeme na nákup, chtěl bych vařit něco pořádnýho? je už v rodině profláknutá, chicht… vy dva byste se mohli předhánět v receptech, asi se někdy potkáme všichni dokupy 🙂
proč ne, o víkendu jsem dělala vinnou klobásu..teda masovou fáš na ni..do střívek ji neplním, lehce obalím v hladké mouce a smažím placičky..byla k nim brkaše… mňam, to byla lahoda… (wave)
Majitel lesa je jedna věc a majitel honitby věc druhá… Ideální je, když se to spojí a nebo alespoň jsou dobré vztahy. Člen mysliveckého sdružení má možnost odstřelu (dostane povolenky na patřičný počet a „typ“). Většina ulovených kusů jde do výkupu (většinou restaurace), aby se získali finanční prostředky na náhradu škody (způsobené zvěří), seno, jádro, sůl, krmelce, posedy… Některé kusy se použijí pro domácí spotřebu…
Aha… ale jak se člověk stane majitelem honitby, když není majitelem pozemku? To je právo, které se také někde kupuje? Mohu si tedy jako majitel pozemku koupit i honitbu? A kdo honitby vlastně prodává, když to není majitel? Fakt v tom mám guláš (whew)
Zveřinový guláš! (chuckle)
Já tomu vůbec nerozumím, nejsem ani pejskař ani myslivec, ale tady je odkaz na zákon o myslivosti, třeba se Vám tam někomu podaří najít nějaké vysvětlení: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01449&cd=76&typ=r
Pokud vím, honitby se nekupují, ty se zřizují – byl z toho kdysi docela poprask, když kdosi koupil kus pole a lesa a chtěl vlastní honitbu a bylo mu sděleno, že honitba tam už je, dělit se nebude a do spolku ho nechtějí. Obecně mám dojem, že myslivci mají možnost v tom něco podnikat, majitel pozemku jen s jejich souhlasem – takové drobné české specifikum ve vlastnickém právu. Myslivci dokoncoe mohou i majiteli omezit vstup na pozemek – kvůli honu ale taky třeba kvůli hnízdění nebo jinému odchovu mladé zvěře.
Opravdu krásný guláš. Však prý taky bylo v parlamentu veselo, když se zákon o myslivosti přijímal…
Aha, tak tenhle guláš pěkně smrdí (punch) , rozebírat to dál nebudu, je to příliš absurdní
Nevím, jak je to z normálních honiteb.
V bažantnicích patří úlovek bažantnici (majitelem je buď podnik Lesy nebo soukromník, třeba Židlochovice jsou soukromé, Konopiště je Lesů ČR). Lovci případně další zájemci si mohou koupit zvěřinu na místě, personál je „placen“ v naturáliích. Personál jsou honci, psovodi a další, kteří třeba svážejí zvěř. Pokud má některá masna zájem, zvěřina se prodává. U nás ve městě jsou asi 2-3 prodejny, kde se dá zvěřina koupit. Dále jsou firmy, specializované na prodej zvěřiny (i s dovozem), kde si lze objednat i malé množství (jsou o něco dražší, ale mají to moc dobře připravené). Ty se také domlouvají s bažantnicemi a vykupují zvěřinu. Kupodivu, někdy je velmi složité prodat, hlavně divoké kachny nejdou moc na odbyt. Prodej zvěřiny je „vedlejším příjmem“ bažantnic, daleko více utrží za zastřelení kusu. Proto je zájmem všech dohledat pokud možno všechny kusy, protože od toho se odvíjí tržba. Supermarkety zvěřinu většinu nevedou (asi se jim to nevyplatí – i když v Globusu jsem viděla srnčí zmrazené). Jsou buď specializované obchody (obvykle spolu s rybářstvím), nebo menší prodejny masa.
Dobrovolná myslivecká sdružení obhospodařují jen zvěř na pozemcích spadajících pod jejich pravomoc (nevlastní ty pozemky, ale majitel v podstatě nemůže odmítnout provozování myslivosti, nebo jen velmi obtížně). Mám pocit, že si část úlovku mohou ponechat, část se dříve odevzdávala, ale nevím, jak to je teď.
Zastřelit psa podle zákona může jen myslivecká stráž (tedy ne každý myslivec) pouze když pes prokazatelně loví,honí nebo hledá zvěř více než 200m od nejbližšího trvale obydleného stavení (tedy ne chaty). Nesmí zastřelit psa loveckého nebo služebního. Vím, že praxe může být jiná 🙁
Globus: srnčí,jelení,občas pštros….
Jéje – mám ráda zvěřinu, ale nevařím ji. Hlavně proto, že přísun divočiny není (kde jsou časy mého dětství, kdy taťka dělával na honech nadhaněča a platilo se v naturáliích – v neděli ráno u športheltu leželi bažanti nebo na dvojáku žebřu visel zajíc).
Ale nevadí – zrovna teď v naší „závodní hospodě“ jsou zvěřinové hody – ve středu jsem si dala daňčí na smetaně s vídeňským knedlíkem (mňam), včera to byla divoká husa s červeným zelíčkem a bramborovými klnedlíčky (exelentní) a dnes, dnes se těším na kančí řízečky. Za příjemnou cenu výborná chuť a hlavně … bezpráce (clap) .
P.s.: brusinky nesnáším – hlavně na svíčkové (samostatně bych je i mohla). Vždycky dopředu křičím „… a bez brusinek …“, na což Jenda kontruje „… tak je hoďte ke mně …“ a je mu jedno, jestli má zeli nebo čínu (chuckle)
HA!!! snad prvně v životě potkávám spřízněnou duši – taky nesnáším, když by mi někdo chtěl pokazit 😛 svíčkovou brusinkami
já je k ní můžu, ale zvlášť v misce, kterou vyžeru,když dojím tu svíčkovou 😉
No – tak nějak bych si to představovala – ale cáknout to doprostřed talíře (i když to většinou bývá ještě na kolečko citronu a kopeček šlehačky)?! Ani omylem (shake) !
U nás se servíruje svíčková bez citronu, bez šlehačky (ochucené je to akorát a smetany je v omáčce až až) a brusinky jsou na stole v misce. Ta lžička, co by mi přidělili, je mi málo, a navíc Junior brusinky nerad… Co bych mu dělala pakárnu? Chceš brusinky? Nalož si. Nechceš? Trhni si.
Že to s citronem a brusinkama na talíři líp vypadá? Prdlajs. Na louži světle hnědé omáčky se svěžím oranžovým nádechem má být vidět to krásné maso s mozaikou ze špeku. A krásné knedlíky. S houstičkama…. Když mají místo omáčky bledý šedý blemt, knedlíky jsou bílá buchta a místo masa podrážka, tak to plátek citronu, trocha šlehačky a lžička brusinek nezahrání.
Mňam..já ho dělám s kostkou másla a s nádivkou z drůbků a rohlíků v mléce,vajec a koňaku s jalovcem,rozmarýnem …když se teda k bažantíkovi dostanu..letos mám objednanýho na vánoce….
a když mám možnost srnčí -to maso od žeber a od páteře- tak rozemelu,okořením,dochutím, přidám víno a náprstek koňáčku a dám do formy a pak nad párou poctivě několik hodin dusovařím… teplá paštika nebo studená..naprosto skvělá věc.
Šárko, tohle taky dělám. Paštika je vynikající. Jen je to poněkud pracné, ale co by člověk neudělal pro mlsnou hubu, že? 😛
ano Karolíno, mlsná huba- co by pro ni člověk neudělal…. (nod)
A nejhorší je, když je jedna mlsnější než líná…… to pak vyvařuje kliďánko jen sama pro sebe. 😛 (blush)
No to si teda piš! Jak jsem letos jezdila na chalupu převážně sama, tak si sousedi dělali starosti, jestli se najím, jestli se neodbudu krajícem chleba se salámem (JÁ JO?!), jestli bych nechtěla přijít na oběd…….. Nakonec chodili oni ke mně. I když sama, vařila jsem si a ráda. Ten čas si na to udělám a mlsnou hubu neošidíš. 😛
Neošidíš, Karolíno 😀 Než jsme se sešli v jedné kuchyni, vařili jsme si s terrou dost dlouho každý jinde a každý sám – a tedy, kromě večerů, kdy jsem dorazila z terénu nebo ze sportovního turnaje orvaná na šťopku, jsem si rozhodně nevařila chleba s taveňourem a párky… pokud vím, tak terra taky ne, jen oba od té doby umíme zmrazit a uložit skoro všechno (no, krupicovou kaši neee…) 🙂
Párkrát jsem jedla bažanta nebo zajíce, protože máti dostala v práci od kolegy nebo vyhráli na plese v tombole. Nijak mě to nenadchlo, ale taky jsem měla steaky z daňka a ty nadchly velice. Takže kus flákoty bych si asi dala 🙂
Zvěřinu miluju, ale bažanta ne. Buď jsem nikdy neměla to štěstí, abych ho připravila opravdu „jedle“ nebo prostě mi nechutná to maso. A bývá plné broků, to mi taky hodně vadí. Já jsem spíš na ten kus kance, daňka, srnce, jelena a podobné havěti, ze kterého se dá vyrobit svíčková, maso se smetanovou omáčkou, maso na víně, ragú a tomu podobné pochutiny, případně výborný steak s již zmíněnou brusinkovou či jinou omáčkou, také švestkové čatní je k tomu výborné. Bažant mne nikdy neuchvátil ani chutí ani způsobem přípravy. Také ho neumím ani vykuchat ani oškubat, nee, to nee. Zajíce jsem dělala v životě asi 2x, ale nebylo to taky nic moc. Nemyslím si, že bych neuměla vařit, ale nějak jsem se s receptem netrefila. A protože se to moc nepovedlo, zanevřela jsem jak na zajochy, tak na bažanty.
Bažant je sušší maso. Tak každému nechutná. Ale zajoch je vynikající. Možná ta „divná“ chuť bude tím, že se nechal moc dlouho „odležet“ s vnitřnostmi. Pak může být trošku cítit i po upečení a někomu je to nepříjemné. A hlavní trik je pečení pomalu pod poklicí, aby se nevysušil.
Broky se právě při vykostění docela dobře odstraní. Výjimečně tam najdem jeden.
Ano, ten bažant byl suchý, nechutnal mi, i když jsem ho zabalila do slaniny jako Ty. Připadalo mi to, jako když okusuju větvičku. A byl to takový vyskákaný chrchlouš mrňavý, samá kost, maso kdenic tunic, ne, to fakt nemusím. Zajíce jsem připravila podle nějakého divného receptu a asi to bylo i tím, že byl delší dobu někde pověšený, nežli se dostal ke mně, měl prostě na mne divnou chuť. A to jsem ho dělala s kouskem vepřového bůčku a pekla v zelenině a cibuli, předek byl na smetaně. Obojí nic moc.
Karolínko – bažanta jsi měla vrhnout do polívky, ta je z něj fakt moc dobrá (měla jsem měla, a dnes zase budu mít (chuckle) ).
Kdyby mi někdo zase nějakého chrchlouše vyskákaného donésl, tak v té polévce skončí zcela nepochybně!
a Kocourci se budou mít dobře, protože kdyby ti to maso nejelo,jim pojede určitě .-)
Jo, tak to teda nevím, protože oni jsou tak zmlsaná dvojka, že hned tak něco nepapají. A vařené maso jsem Melíškovi zkusila dát několikrát, ale tvářil se, jako když mu chci ublížit. Čuchnul si, to ano, ale nejedl to. Zrzínek nevím. Jednoznačně ovšem preferují syrové kuřecí nebo hovězí. Ale třeba kuřecí srdíčka – ani omylem, ani jeden, Játra? Ani omylem a ani jeden. To, co normálně kočky baští, to jim nejede.
tak to zlatá Vizigotka Káča divoká, ta spucne i suchej chleba a to i po kapsičce, kterou zblajzla, jako nášup..a vyžírá střídku z rohlíků… (think)
Asi bude rozdíl mezi „divokým“ bažantem a mladým kusem z bažantnice (tyhle kusy mají spíš charkter „domácí drůbeže“, sice létají, ale jsou zvyklí na pravidelné vydatné krmení a nemají pořádné instinkty, takže se odchovají a postřílejí mladí, protože do reprodukce v přírodě se nehodí – jsou skoro domestikovaní). A hlavně je důležité péci pod pokličkou, jinak se strašně vysuší.
Karolínko, ono u těch zajdů je možná ještě důležitější než u bažantů nenechávat je dlouho nevyvržené. Snadno načichnou vlastní močí (a že tedy mají čím načichnout!) a kdo není vysloveně myslivecký „tvrďák“, nepochutná si. Jinak u nás je velice populární „metrový zajíc“, což je zaječí paštika. Ale běžně je nemíváme, stejně jako bažanty (taky k nim mám odtažitý vztah), není nad pořádný hřbet, kýtu nebo krk na gulášek.
Malá poznámečka – pod pokličkou připravuji i králíka – a to ať pečeného na divoko, dušeného na lečové zelenině (delikatesa) či smaženého. I on má hodně suché maso a proto je problém, aby se při přípravě nepřesušil, pak to je, jako byste polykali polínka (chuckle)
Moje babička mečová (h) pekávala králíka s kouskem bůčku ve veliké remosce – báječně do červena, měkkoulinka a šťavnata …. ách, a obrovský kastról hlávkového zelíčka a knedlíčky, co se nad talířem jen vznášely. (nod)
Zvěřinu jsem nikdy moc nejedla, protože v dětství jsem nejedla mimo oloupaných řízků a španělských ptáčků z konzervy vůbec nic a když jsem pak začala jíst to, co jsem si sama navařila, nikdo mi zvěřinu nedal, koupit se nedala. Takže tady je velké mínus, stejně jako u ryb. 🙁
Ale toho babiččina králíčka s jejím jedinečným zelíčkem, toho bych si dala hned. (nod)
Jo taky ho takhle mama a babicka delaly. Ja mel kralika nejradsi v trojobalu. Normalni trojobal na rizky, naskladat na pekac s rozehratym sadlem a trochou oleje a pritom peclive ze vsech stran namocit a do trouby. Teplotu nevim, ale urcite to bylo vetsi cast peceni prikryty druhym pekacem.
A kdyz se pak maso vyndalo a do pekace se nasypaly brambory a poradne promichaly s tim omastkem s kouskama odpadaneho propeceneho trojobalu … mam hlad.
Vykuchat bažanta (rofl) . Jsi mi připomněla,jak jsem ho prvně kuchala podle příručky – Vesnická kuchařka, kapitola Zvěřina. Přesně podle návodu,krok za krokem, s háčkem na háčkování…málem jsme si překousla jazyk. Můj ex to nevydržel a šel v polovině procesu zvracet, ale pak se cpal,až měl boule za ušima…
Lidičky, bažantí ocasní peří a zdobná pírka, kdybyste náhodou měli po vyškubání a nevěděli co s nimi…prosím,pošlete je ke mně…děkujuuuuuu.
Jaká pírka chceš? Mohu je schraňovat, bažantů máme dost, a předat po sezóně. Písni na mailík, adrsu najdeš na našich stránkách – stačí kliknout na ikonku s trojlístkem a tlapkami vedle
Děkujúúú, asi všechna, ocasní,křídlová i peříčka…schraňuj…napsala jsem ti SZ na HADY. (y) (h) (sun)
Evi, pěkně prosím, smutně koukám, pro tatánka rybáře na mušky, podhrdlí z bažantího kohouta nebo koroptve by nebylo? To se teda musí sloupnout i s kouskem kůže, aby se peříčka nepoškodila a byla srovnaná (berou se párová na křidýlka). Prosííím. To bych hooodně šplhla
Koroptve ne, ale bažantího peří bude dost. Písni mi na mailíka, co přesně chceš. (mailík je na našich webovkách). A jak to chceš s kůží uchovat, aby to nesmrdělo. Prostě upřesni zakázku. Koukám, že budu mít péřové zasilatelství 😉 😀
Děkuju, upřesním a budu mít u tatánka našplháno….
Tak jsme si včera byli zajistit čerstvou várku zvěřiny (byli jsme na honu bažantů). Vzali jsme i Ginny bráchu Ferdu, který má lovecké zkoušky, ale na honu nkdy nebyl. Nejdřív byl rád, že je na procházce. Pak kousek od nás spadl postřelený bažant, ještě živý. Ferdu jsem pro něj poslala. Ten se na něj vrhl, ale bažant ještě mlátil křídly. Jakmile Ferda dostal křídlem přes čenich, pustil bažanta a bál se ho vzít. Trubka jeden. Museli jsme chudáka bažanta ubezdušit sami a pak ho Ferdovi dát do tlamy, aby zjistil, že to není nebezpečné. Zastřelené do mrtva bral, ale ti, co se ještě hýbali, mu dělali ještě problémy. Když se mu to v tlamě mrsklo, tak to občas pustil a bažant měl snahu utéci (pokud byl zraněný lehčeji). Jenže zraněný kus se musí dohledat a usmrtit, protože by zbytečně a v bolestech uhynul. Ale v druhé půli dne přišel celé záležitosti na chuť. Sice holky jsou proti němu mazáci (Ginny už chodí lovit třetí sezónu), ale i Ferda se snažil. Docela poslouchal (zná mě sice dobře, ale tak sehraní nejsme, tak jsem ho furt hlídala, aby se neztratil nebo někam nevlítl). Potěšilo mě, že nelovili živé, jen zraněné a všichni tři dobře dohledávali. Nejpaličatější byla s přehledem Ája. Byla ve svém živlu a zase chvílemi šla poslušnost do háje. Bylo to také tím, že chodila vždy s druhým psem ( s Ginny a páníkem nebo se mnou a Ferdou) a měla pocit, že je strašně samostatná.
Bylo krásně, tak jsme si to užili
Jéje, zvěřinu my rádi.
S bažantem se neodpeřuji, nýbrž stáhnu – i divokou kachnu – a kůži nahradím slaninou, do které ptáka zavinu.
A PROSÍM RADU
Dostali jsme zajocha obrovského, já dělám spárkatou a ptáky a černou, ale zajíce jsem snad nikdy nedělala. Jestli máte něco vyzkoušeného, to6 se prosím rozdělte nebo pošlete na inusanka@seznam.cz. Já vám potom povím, jak jsem dopadla.
Většinou se dělá zajíc jako svíčková, je možné použít i zdejší recept s vínem. Prý jde péci i na cibuli, ale to neumím a nemám to vyzkoušené. V bažantnicích se zajíc neloví a u nás jich je poměrně málo, tak nemáme přísun.
na smetaně – jako svíčková a na víně…pohledám, kde to mám napsaný a pošlu…
Zajíc na černo:
800g předního zaječího masa, sůl, kousek mrkve, celeru, petržele a cibule, 60g tuku Hera, 30g hladké mouky, celý pepř, nové koření, bobkový list, cukr, kousek citrónu, ocet, 40g švestkových povidel, 20g perníku, 1 lžíce brusinkového kompotu nebo 1/2 lžíce rybízové marmelády, 1 lžíce rozinek, 3 lžíce červeného vína.
Zaječí maso včetně srdce a jater omyjte a osolte. Kořenovou zeleninu a cibuli pokrájené na plátky osmažte dozlatova se lžičkou cukru na poloviční dávce tuku, přidejte koření, oloupané kolečko citrónu, lžičku octa, trochu vody a přiveďte k varu. Přidejte maso a pod pokličkou je duste do změknutí. Při dušení je občas obraťte a podlijte trochou horké vody. Měkké maso vyjměte, šťávu zahustěte světlou jíškou ze zbylého tuku a z mouky, dobře rozmíchejte, zřeďte vodou, vmíchejte povidla, nastrouhaný perník, ocet, cukr, sůl a povařte asi 20 minut. Omáčku přeceďte na maso, dochuťte vínem a brusinkovým kompotem (marmeládou) a přidejte přebrané, propláchnuté rozinky. Omáčku s masem ještě krátce poduste a podávejte s houskovými knedlíky.
Jo, tak sekanou ze zajíce a vepřového, tu bych asi mohla. Ale cokoliv „na černo“, tudíž nasladko, to ne. Od dětství to mám v sobě. Jednou maminka udělala kapra na černo a mně z toho bylo tak špatně, že dodnes cokoliv na černo nemusím. Jdu si koupit aspoň rohlík ke sváče než tu umřu hlady. (chuckle)
Zaječí sekaná:
1 zaječí předek, játra, srdce, 250g tučného vepřového masa, 3 žemle, 80g slaniny, 1 vejce, 1 větší cibule, sůl, pepř, nové koření, sádlo na vymaštění pekáče.
Dobře omytý zaječí předek vykostěte, maso umelte současně s vepřovým masem a vymelte je žemlemi, které jste namočili do vody(mléka) a do prosáknutí vymačkali. Do masa přidejte slaninu pokrájenou na kostky, jemně pokrájenou cibuli, vejce, sůl, mletý pepř, mleté nové koření a dobře promíchejte. Ze směsi udělejte šišku, vložte ji do pekáčku vymaštěného sádlem, podlijte trochou vody a pečte. Při pečení sekanou přelévejte vypečenou šťávou a podlévejte teplou vodou. Podávejte s vařenými brambory a s červeným zelím.
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
U kačen a bažantů se musí ještě dávat bacha na broky !! Je moc príma si do toho kousku olova kousnout… 😛
Jinak recepty vypadají jedle (nod) . Polívku určitě vyzkouším a moje polovička jistě ocení vykoštění bažanta před konečnou úpravou (rofl)
Povedli se vdavky?? Je ze slečny Ginny mladá paní ??
Nakrytá je, jestli z toho něco bude uvidíme tak za měsíc. Zatím je stejný prdlouš, jako jindy.
Xerxová – proslulý profi vykosťovač 8) (nod) (clap)
Smarja Evo, ja muzu o zverine jen cist a uz slintam blahem. Diky za clanek. Akorat ze mi je to tady povetsinou na nic, protoze ac honitba je zde velmi obvykla vec, podle nejakych podivnych zakonu se zverina nesmi prodavat v obchodech. Ne ze zdravotnich duvodu, ale asi aby lidi nestrileli na vse, co se pohne za ucelem financniho zisku. Restaurace maji pristup k nejake zverine, ale pro jednotlivce je to neuveritelne obtizne se k tomu dostat. Kdyz nekdo treba zastreli vysokou, tak to nesmi prodat, ale muze darovat. Takze treba Chetuv nejstarsi synovec obcas neco ulovi. jenze si zas neporadi sam to cele stahnout a pripravit. K tomu ucelu jsou tady zarizeni, kde jim vysokou rozbouraji a udelaji z toho co? Rozemelou to jako na sekanou – predni, zadni, svickovou, vsechno jedno a je z toho sausage. pak to zamrazi a z toho zijou. Ovsem casto na chut to neni nic moc, protoze to semelou i se slachama a tucnym a je to pro mne horke („r“ s hackem.) Uz nevim, kolik lidi jsem prosila, at tem lidem, co bouraji vysokou reknou o kus svickove nebo zadniho masa, nebo proste nejaky kus masa. Radostne mi prinesou mlete maso. Jen velmi parkrat jsem dostala kus masa a to bylo seknute kam sekera padla. Jeden ze zdroju byl muj zubar. Nosila jsem mu pak uvarenou svickovou, ragu…. Vypadalo to slibne, ale zranil si koleno a po dvou operacich uz nelovi. Chetuv synovec taky chodi na kachny, kdyz jsou v sezone (sezona je kupodivu velmi kratka). Sam to i vari – tradicnim zpusobem z primorskych bazin. Kachnu nasekanou na kousky i s kostma hodi do hrnce s vodou a ryzi, posoli a vari, az z ryze se stane kasovina. Ajajajaj, fuj, jaka skoda dobreho masa.
Jeste k tem brusinkam. Zejmena v tuhle rocni dobu se u nas dostanou brusinky cerstve, pres rok mrazene, ale nesusene, neslazene. Delam je podobne jako ty,ale kdysi jsem se inspirovala nejakou omackou z Brabcovy predvalecne kucharky – myslim, ze tomu rikal cumberlandska omacka. Uz ani nevim, jak ten puvodni recept byl, ale do to hrnku s vinem musim samozrejme soupnout cukr a pak neco nastrouhane pomerancove kury, bily pepr, krapetek vorcestru. taky neni spatny. Ale mam v mrazaku pytel susenych proslazenych brusinek – davam to vetsinou do peceni nebo do cerealii, tak tu tvoji omacku zkusim na kruti den, ktery se blizi.
Jo, a nakonec, byla jsem dnes s Chetem po zubarovi v jednom kramu pro zdrave a zajimave potraviny koupit kefir a meli buvoli maso. Na biftecky nebo i jine kusy. Skoro 20 dollaru na pul kila (libru). Tak tak prozrana jeste nejsem.
Jj, cumberland sauce je ke zvěřině skvělá, jeden přibližný recept http://vilemina.blog.cz/1010/omacka-cumberland
Cumberland sauce má trochu jinou chuť. Taky je to dobré. Brusinky by ke krůtě šly dobře, to mě nenapdalo, dík.
Tedy ale co dělají podle tvého popisu se zvěřinou, to je zločin!!! My nemusíme flaksy, takže i na guláš odblaňuji. No, když se nám povedlo v tombole na plese vyhrát celou srnu, tak jsem si ji stáhla a rozbourala sama. Sice když jsem pak viděla chlapy, kteří to opravdu umějí, tak jsem zjistila, že jsem byla dost nešikovná, ale zvládla jsem to. Bažanty a kachny škubu sama (přesněji řečeno už škube celá rodina 😉 i MLP a Bára se to naučili, jen do kuchání se nehrnou, ale také by to zvládli ). Prostě návrat ke kořenům.
Tady jsou brusinky temer neodmyslitelnou prilohou ke krute.
Jeste k tomu zpracovani zveriny. Dobre restaurace i zde pripravi zverinu velmi dobre – za predpokladu, ze se dostanou ke skutecnym jednotlivym kusum masa. Mnou popsany pomlety srnec je ovsem temer jediny zpusob mezi lidem. jediny, jak to ja muzu pouzit, je udelat z toho chili anebo masove kulicky s omackou tak zhruba, jak ji delas ty. I kdyz jednou, pred lety, jsem mela vynikajici klobasky z mleteho srnciho udelane na grilu.
taky nechápu tu „úpravu“ ulovené zvěře. Pravda, když mi jednou tchán 23.12. večer do naklizené kuchyně složil zadní čtvrtku obřího jelena… tak jsem zrovna nejásala… , ale taky se to v pohodě zvládlo. Když už je to dokonale mrtvé (s tím dorážením bažantl bych měla velký problém), tak zpracuji všechno maso bez potíží. Jen se nebát a zkusit to
Hmmm, to dorážení bažantů mne taky dostalo, za tuhle cenu bych si asi hon odpustila.
No, víš, dopředu jsem to nevěděla, že budu muset i zabíjet. A když už jsem tam byla, tak protože mám šikovného psa, bylo úlovků dost a musela jsem se s tím popasovat. člověk si zvykne. Navíc mám za sebou pár let na vesnici, kdy jsem občas musela zabít slepici, kachnu, králíka. Tam jsem si uvědomila, že jako vcelku masožravec (spíš všežravec) bych měla vědět i co obnáší „maso“ zabít, stáhnout, oškubat, vyvrhnout… Zdivočela jsem 😉 a i když to dělám velmi nerada, dokážu to. Ostatně u těch zraněných bažantů mi to vadí méně, než když jsem musela klepnout vlastnoručně odchovaného králíka. Ti by stejně nepřežili a měli by třeba dlouhý a bolestný konec.
Tenhle přístup k „masu“ je mi sympatický. Taky jsem se naučil zabíjet hlavně proto, že cizímu nevěřím, že by byl k mým miláčkům (věpěstovaným jen a čistě na pekáč) dostatečně ohleduplný.
Téměř nikdy nemám dokonale naklizenou kuchyň (nebo jen velmi krátce), protože psi se promenují ven a dovnitř a za 24 hodin dovedou nanosit špínu. Takže v tomto i v druhém punktu závidím. Čtvrtku jelena bych snesla i na štědrý den, úklid neúklid 😀
Zadní čtvrtku jelena bych v kuchyni snesla kdykoli. A ještě bych pěkně poděkovala.
Jednou jsem k narozeninám dostala 6kg rybu – nějakého pstruho-lososa. Vypadalo to jak obří duhák, ale maso to mělo růžové (- asi papal blešivce, to tatánek říkal o lipanech, proč mají někteří oranžové maso a jiní ne). Mejdan – 20 lidí, na grilu šašlik, lednice plná dobrot a chlastu a do toho tohle hovado….. Naštěstí vykuchané. Za 15 minut byly v lednici 3 porce na druhý den, hlava a odřezky na polívku a zbytek nafilátkovaný a v mrazáku.
U ryb mi chybí praxe, kupujeme porcované a v okolí žádný rybář, ale jakž takž to zvládám.
Jako rybářova dcera a mám vcelku praxi. Navíc synek sice rybu uloví, v případě nutnosti i zabije, ale škrábat, kuchat a porcovat musí matka.
Bohužel vedle praxe mám taky zmlsanou hubu, takže mi porcovaná ryba z běžného obchodu „smrdí“. Raději se zastavím u rybářů, koupím živou rybu a zpracuji si ji sama. Naposeldy ti siveni. Byli to sice chípáčci – 200-250g – taková hospodská porce – měli jsme každý dva, ale mají právě čas tření, tak to byly skoro všechno jikrnačky s jikrama jak korálky. Dělat něco jako kaviár jsem byla líná (proprat, osolit a nechat uležet, před podáváním kápnout trošku bílého), tak jikry skončily v kočičích miskách společně s játry. To bylo kočičí radosti.
Hani,nemáš prosím Tě receptík na nadívanýho krocana? Po americkým způsobu nebo po Tvým ? Děkuju. (rose1)
Sharko, tady je muj prispevek z Mlsotniku na jeste starem Zviretniku.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-kruti-pojednani-0yi-/p_zviretnik.asp?c=A071220_000356_p_zviretnik_dru
Z duvodu v clanku popsanych krutu nenadivam. Navrch taky proto, ze kruty se zde prodavaji nesmirne velke a peceni pak trva nesmirne dlouho. Inu, velka zeme, velke kruty. (chuckle) . Nadivku delam zvlast.
Jo, a cetla jsem nedavno recept na nadivku, ktera se moc hodi k dnesnimu Evine clanku. K nakrajenemu chlebu na kosticky – neco jako veka nebo bageta, lehce otoustovana, se pridaji hrusky, susene sladke brusinky, a ochuceni. Myslim, ze mam recept zalozeny v praci a uz pri cteni jsem se olizovala. Najdu a poslu. To je z typu nadivek, co jdou jist samy o sobe.
Moc díky….
Teda takhle kazit maso. :@ Nesouvisí to s anglosaskou tradicí vaření? (chuckle)
Myslím, že stáhnout a vyvrhnout srnu nebude o moc těžší než udělat totéž se zajícem nebo králíkem (a to umím dobře). U těch bažantů se musím přiznat – jsem líný škubat, stahuji je raději z kůže (stejně mi ta kůže připadá tuhá a navíc se tak líp hledají broky).
Ta srna je o něco větší 😀 Takže stáhnout ji jako králíka nejde. Navíc je vyvrhnutá, tak se stahuje do „deky“, ne do „rukávu“ a jde to víc ztuha (musíš kombinovat občasné uvolnění kůže nožem s běžným stahováním.) Jinak to o tolik těžší není. Kdo umí králíka, zvládne i srnu. U nás z toho akorát měla šok kamarádka dcery. Jde takhle ke spolužačce na návštěvu a tam přede dveřmi stojí individuum s nožem a krvavýma rukama a rozřezává mrtvolu (srny). Poséze zjistila, že to individuum je spolužačky matka… O týden později přišla a u dveří na háku visel „cvičební“ bažant… :O 😀 . Od té doby k nám chodí velmi opatrně.
(y) Oceňuji velmi. Mám dobrou kamarádku s poněkud zlomyslným smyslem pro humor. Je myslivec a když jsem jednou zatoužila po mufloní „dece“, prohlásila, že to není problém, ať se u ní zastavím. Když jsem dorazila, visela „deka“ ještě i s celým muflonem mezi dveřmi stodoly a bylo mi řečeno, že když ji chci, ať si ji vezmu. Dodnes mám obojí – kamarádku i deku 😀 Ale byla jsem docela pěkně zmožená, i když nějaké tušení o anatomii kopytnatců jsem pochopitelně už měla a nůž byl jako břitva… K večeři byla mufloní kýta pěkně špikovaná slaninou a stroužky česneku, pečená dlouho předlouho na venkovním rožni. Mimochodem, ta kamarádka měla chovnou stanici anglických setrů (už nechová) a je to klasická ukázka myslivce, který má úctu ke zvěři, spoustu znalostí a kterého vždycky ráda potkám v lese.