ROZHLEDNÍK: Nádor, co s ním? (4) Celková terapie

Jak jsme již zmiňovali posledně, základní druhy nádorové terapie lze rozdělit na lokální a celkové. Dnes bychom si pověděli něco k celkové terapii.

Asi nejčastějším příkladem celkové terapie je chemoterapie. Správný lék by měl být jednak účinný proti danému typu tumoru a dále také co nejméně poškozovat zdravé tkáně organismu. Jak takovou látku najít?

Protože nádorové buňky se obvykle množí velmi rychle, jedním z nejčastějších způsobů jak omezit působení na normální zdravé tkáně je působení terapeutika pouze na dělící se buňky. V rámci této skupiny je spousta mechanismů účinku léků. Jako příklad vybereme dva asi nejčastější mechanismy účinku.

Aby se z jedné buňky (nádorové či nenádorové) staly dvě, tak se musí zdvojit jejich genetická informace, která je představována kyselinou deoxyribonukleovou označovanou anglickou zkratkou DNA. DNA je dvoušroubovice složená ze dvou řetězců poskládaných z jednotlivých nukleotidů (někdy nazývaných baze), ty si na obou řetězcích vzájemně odpovídají.

Velmi zjednodušeně řečeno, syntéza DNA probíhá tak, že se rozplete řetězec dvoušroubovice a k oběma řetězcům se nasyntetizuje podle principu komplementarity nukleotidů druhý řetězec. Jde o mechanismus poměrně složitý, který může být na více místech terapeuticky zablokován.

Jako chemoterapeutika jsou například používány látky podobné nukleotidům, které svým vmezeřením na místo správného nukleotidu zabraňují správnému poskládání novotvořené nukleové kyseliny.

Nebo také existují látky bránící syntéze některých nukleotidů, což také znemožní správné poskládání nukleové kyseliny. Podobně některé léky dokáží v určitých situacích blokovat navazování jednotlivých nukleotidů na sebe.

Jiným mechanismem účinku je ovlivnění mitózy buněk. To je situace, kdy v buňce již je zdvojená nukleová kyselina a musí se správně rozdělit oběma dceřiným buňkám. Z normální zrnité formy, ve které jsou nukleové kyseliny v buněčném jádře, se v průběhu mitózy vytvoří chromozómy, které se potom pomocí dělících vřetének seskupí tak, aby v každé buňce byla jejich kompletní sada, tedy celá genetická informace. Jako chemoterapeutika se používají látky, které blokují tvorbu dělících vřetének a tím znemožňují průběh mitózy.

Většinou se kombinuje několik chemoterapeutik s různým mechanismem účinku. Nádorové buňky by se na terapii pouze jedním typem chemoterapeutika dokázaly rychle přizpůsobit (například různými transportními mechanismy, které dostanou chemoterapeutikum z buňky). Různé tumory jsou citlivé na různé typy chemoterapie, pro většinu nádorových onemocnění existují typická terapeutická schémata (kombinace chemoterapeutik).

Chemoterapie s sebou nese významné nežádoucí účinky, pro které je někdy nutno terapii přerušit. Jedním z důvodů nežádoucích účinků je, že chemoterapeutika jsou poměrně toxické látky a že během odúmrtí nádorových buněk vzniká jejich rozpadem spousta látek, které je třeba v těle odbourat (během terapie je nutno laboratorně kontrolovat funkci ledvin a jater).

Další důvod vyplývá z mechanismu účinku tj. z působení na dělící se buňky; některé normální buňky v těle se obnovují také poměrně rychle, a proto jsou ovlivněny podobně jako nádorové buňky, většinou však po ukončení terapie dochází k rychlé regeneraci těchto buněk.

Poměrně známým příkladem tohoto typu nežádoucího účinku je ztráta vlasů u některých typů chemoterapie – důvodem je odumření vlasového kořínku. Stejný důvod mají ale i podstatně závažnější nežádoucí účinky – poměrně rychle se v lidském těle obnovují krevní elementy (hlavně bílé krvinky), jejich nedostatek způsobuje sníženou obranyschopnost organismu, proto se během terapie kontroluje krevní obraz.

Tento nežádoucí účinek je významný hlavně u některých leukemií a lymfomů, kdy jsou v současné době k dispozici velmi účinné druhy terapie (zejména ty, které jsou následně spojeny s transplantací kmenových buněk), jež jsou však spojeny s částečnou nebo i kompletní likvidací vlastní krvetvorby pacienta, což s sebou nese velké riziko závažných komplikací (i smrti) v důsledku infekcí.

Tato oblast onkologie se poměrně rychle rozvíjí (terapeutické postupy používané dnes se u většiny tumorů nedají srovnávat s postupy používanými před deseti lety). Něco o novějších druzích terapie bychom si pověděli ještě příště.

Aktualizováno: 6.10.2010 — 21:35

23 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Koukám, že mi to včera večer sbaštilo poslední příspěvek.
    Moc děkuju za milé komentáře. Díky (wave)

  2. Milá HCHO, jsem strašně zbabělá. Pokaždé, když vyjde další díl Tvého seriálu, tak si slibuju, že to určitě podrobně pročtu. Ale nenašla jsem dost odvahy. Nejspíš je to tím, že ještě nedržím rovnováhu.

    1. To chápu a moc držím palce (h) Loni jsem byla v podobným stavu (taky divák v první řadě…) – a vedle toho bylo v práci potřeba dodělat něco na jednom vědeckým projektu a já měla bytostnej odpor k všem těm tabulkám a křivkám přežití, co z toho projektu měly vylýzt (protože jsem si řikala, že co tak ta tabulka, co píše, že s touhle terapií se přežije o měsíc dýl než s jinou, říká o tom utrpení těch konkrétních nemocných) Už zase si dokážu uvědomit, že to trochu nějakej smysl má, ale chytá se ta „rovnováha“ opravdu těžko…
      Moc držím palce.

      1. vždycky si říkám, že na toho smajlu tečky a závorka si musím dát pozor a vždycky se mi podaří ho tam mrsknout zrovna na místo, kde teda opravdu nemá bejt. 🙁

      2. To tě chápu, když jde o blízkého člověka, tak se ta statistika cítí zatraceně jinak. Se mnou tahle statistika skoro praštila a ke všemu ji táta jako starý voják dokonale dodržel, snad aby těm tabulkám, grafům a křivkám udělal radost nebo co.

        Trochu kliky měla teta – v jejím případě byla statistika od objevení prvních ponádorových komplikací také dost blbá (četla jsem asi před 3 lety, tuším, v Časopisu lékařů českých nebo Tempusu – máma je bere), tam byl průměr cca 18 měsíců s rozpětím 3 měsíce až 11 let a ona měla kliku na těch 11 let + 6 od prvního nádoru, celkem 17 let docela kvalitního a spokojeného života, ted až na ten konec, ale to se v tomto případě asi už nedá nic dělat.

          1. Kruci, tak tohle jsem nevěděla. Tak to je to ještě strašnější než jsem si myslela. Ach jo, tohle je mi líto. Bohužel nevím všechno a pak se nechtěně někoho dotknu 🙁 …

  3. Tenhle seriál je pro mě šíleně horrorovatý a strašidelný a ukrutně napínavý. Asi jsem divňák, ale četrpělivě čekám na další díl.
    HCHO díky (nod)

  4. HCHO, veliké díky a klobouk dolů. Zajímavé, přehledné, srozumitelné… Zjišťuju, že jsem měla pramalé tušení, jak vlastně chemoterapie funguje. Ale po pravdě, stejně se nepřestávám divit, že je tělo schopné se po takových dryácích znovu sebrat.

  5. „Léčit by se měli lidi a ne jejich laboratorní výsledky“ a tahle osoba s těmihle názory a s takovou schopností výkladu se bude před medikama schovávat? Jak my pacoši k tomu přijdem, že oni přijdou o Tebe, hé?

    1. Naprostý souhlas, Baty. Tahle věta by měla zaznívat v posluchárnách mediků… A nejen ona. HCHO má odborné, pedagogické a lidské kvality, což je dost vzácná kombinace… (h)

  6. Hmmm, zajímavé. Něco jsem si o tom načetla už dřív, ale takhle shrnuté je mi to jasnější. Díky, umíš vysvětlit, i když pro odborníka tohle říct stručně je asi obtížné, rád by ještě dodal a dodal…

  7. Díky moc. Pro mě jsou velmi zajímavé ty mechanismy účinku chemoterapeutik, i když mi z toho vlastně mrazí. Vím, že je to stručně (počítám, že na toto téma existují tisícistránkové bichle + miliarda vědeckých článků), ale k představě to stačí.

  8. Milá HCHO (inlove) , konečně jsem si našla klidnou chvilku. Tvůj seriál je čím dál zajímavější. (y) (nod) Dík! (bow) (h)

  9. HCHO, prosím, je to mimo téma: může mít člověk jinak nastaveny číselné hodnoty minerálů než je v tabulkách a přesto žít? Můj manžel má léta nízké hodnoty draslíku, bere kalium chloratum a přesto dosáhne jen na nejnižší čísla, když ho pí.dr draslíkem předávkovala ( 6 tbl denně) tak ho museli hospitalizovat. Nějak se v tom nevyznám, léky na odvodnění neužívá. Jinak mu zatím nepůsobí nízká hladina výraznější potíže. Nevím na jaké spec. odd. se obrátit.

    1. Přiznám se, že tohle vůbec neumím.
      Nízké hodnoty draslíku bez jiného dalšího onemocnění mívají lidi, co jsou hodně hubení (typické to je u anorektiček), nebo lidi, co se zotavujou po nějaký zátěži – třeba náročným operačním zákroku apod. Proč to má někdo dlouhodobě to nevím.
      Obecně si myslím, že léčit by se měli lidi a ne jejich laboratorní výsledky – prostě záleží na tom jaký má další problémy a ty by se měly řešit, samotný jedno číslo o tom v podstatě neříká nic. A asi bych tak viděla i to, kde s tím co dělat – prostě tam, kde se léči s dalšíma chorobama.
      Tady fakt moc neporadím. (shake)

  10. Je to zvláštny mikrosvet, o ktorom vieme len čosi a my laici ešte menej. Veľmi zaujímavé ale aj desivé.

  11. Chápu, rozumím tomu – tj. stále držíš čtivost a pochopitelnost složité problematiky (nod) . Opravdu to umíš dobře napsat (wave)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN