Není to tak dlouho, co jsem přemýšlela nad dárky pro Tadeáška a naplánovala jsem pro něj k svátku nové holínky, aby mohl koupat dinosaury. Jedna zvířetnická přítelkyně mi pak popřála, abych si nové gumáčky s Tadeáškem užila.
To bylo moc milé, ale proč vlastně bych si měla užívat jen jeho gumáčky, proč bych si po desítkách let nemohla užít svoje? Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že když už holínky, tak nějaké tlapičkové nebo jinak obrázkové, ale nakonec jsem se uchýlila ke klasice a pořídila si obyčejné černé.
Zrovna byly deštivé dny a tak jsem si na vycházkách vychutnávala komfort suchých nohou nejen při běžné chůzi, ale i v mokré trávě, loužích a v potoce. Pravda, tam jsem se nechala hned napoprvé poněkud unést a nabrala jsem si trošku vody vrchem, ale až na toto malé nedopatření se ukázaly holínky naprosto voděvzdorné a úžasné.
Už jen vyjít v nich ven bylo zázračné. Chůze se proměnila, v holinách se chodí tak trochu šouravě a přes paty, ruce v kapsách rozepnuté bundy, šáteček u krku na uzel s malými cípy, límec ohrnutý – cítila jsem se tak farmářsky! Nebo snad spíš jako majitelka sídla, která si vyšla ráno se svou smečkou honičů na delší procházku po panství; až přijdu domů, bude mě čekat tác s horkým čajem a anglickou snídaní. Co na tom, že je pozdní odpoledne?
Ovšem u pramene a strouhy běžící k potoku, které pravidelně čistím, je najednou dáma na ranní vycházce pryč a ve strouze se hrabe holka, co se z venku vracívala umáchaná a uráchaná, obličej i brýle tečkované špinavou vodou. Anka si opodál okusuje klacky a já mám ruce zkřehlé a za nehty jíl, ale voda teče volně a každým metrem je čistější a čistější.
Jsou to kouzelné holínky a je báječné chodit v nich po pražském sídlišti; trochu je to vzpoura, trochu pohodlí a trochu návrat. A hlavně – možná mi teď Táda dovolí koupat s ním dinosaury. I když nemám pláštěnku, ale jen bundu s kapucou.
Byla jsem za Li, vyřídila pozdravy a předala věci. Ona všechny moc a moc pozdravuje a děkuje. (h)
Lidi, prosím, držte palce, ať se příští týden začne s léčbou, a vůbec držte palce, prosím. (h)
Prosím za ni každý den.
(h)
To vis, ze jo. Fakt na ni a na Jirku myslim casto. Zdibicek toho pocitu, ze se na mne zene pruser jsem si v minulem mesici zazila. Ovsem to samozrejme nakonec bylo nic proti tomu, s cim se Li musi potykat. Hodne sily, Li. (h)
Díky, Vaví, děláš strašně moc (h) .
Li (h)
Díky moc Vavísku – tak usilovně jsem palce nedržela a na nikoho intenzívně nemyslela už hodně dlouho – už se to musí obrátit k lepšímu!!!!
Jó, milá Vave, tak na holínkovou nostalgickou romantiku mě nenachytáš. Ani na kovbojský či velkopanský krok. U mě jsou to s prominutím škrundospařky 😛 . Zvlášť při dnešních goratexových vymoženostech. Louže a potůčky pěkně bosky nebo v sandálech. Ve větším chladu raději natáhnout ruce… Ále proti gustu. Krásně si s Tádou šplouchání užívejte, o dinosaury se s babčou jistě podělí a absenci pláštěnky promine (inlove) .
Diky Vave za pekne povidani. Gumaky mi pripomnely nenavidene igelitove plastenky. Ty mne tak stvaly! Jak to z nich teklo, tak jsem mela promoceny kolena a nohy az dolu a desne mi to vadilo. Jeste dodnes se pri te vzpomince otresu. To, co se dela dnes je o tolik lepsi.
Na to mám školkovou vzpomínku – cestou do školky (bylo to od nás tak 20 minut chůze) hoodně pršelo a mě to z tý pláštěnky teklo rovnou do těch gumáčků a měla jsem úúúplně mokrý punčocháče a pak jsem musela chodit ve školce jen v kalhotkách a zástěrce a hrooozně jsem se styděla, protože tak chodily jen děti, co se počuraly. (blush)
Jinak gumáky na nějaký delší chození rozhodně nejsou, ale nějaký pobíhání kolem baráku se bez toho nedá (bydlíme ve stinném údolí u potoka, rosa vydrží v létě skoro do oběda), doma máme několikery a to celkem v univerzální velikosti, že tak nějak ani neřešíme čí jsou, prostě nazujeme ty nejblíž.
Milá Vave, díky za krásné povídání, pozdrav Tádoškovi a dinosaurům 🙂
Holínky, pěkné téma. Letos je nosím nebývale často – už jsem je měla na sobě asi 3x 😀 Myslím mimo výletu do lesa na houby, tam je to u nás v podstatě předepsaná obuv 😉
No jo, holiny – užij si je, Vave 🙂 , patřím k těm, co je nevyhledávají. Táhne mě to spíš do hor, kde z logiky věci moc louží není … a když se nad tím zamyslím, tak kupodivu zjišťuju, že tu potřebu cachtat se v louži prostě nemám. Já potřebuju potůček (nejraději maličkej) a čistit ho nebo na něm naopak dělat přehradu (clap) . Takže spíš možná něco na promodralý ruce (chuckle)
Vave,pozdrav za nas Li,velmi na nu myslim,drzim palce.A zase krasna tema,vybavuju sa mi rozne pribehy z detstva-vtedy boli gumacky/holinky/ hnusne.A pred par rokmi ma prinutila kamaratka obut si do lesa na huby gumaky c.4/pritom som nositelka obuby c.5,5 a pohodlne su mi 6.A stale mlela:dusicka,kto chce ist na huby musi nieco vydrzat!!!
Jj, malé gumáky, na to mám nehynoucí zážitek. Narvala jsem se do nich pod nátlakem. Když jsem chodila, šikmily se mi oči. Asi to má spojitost s utahováním chodidel. A když jsem si je konečně sundavala, tak se mi na propoceném chodidle udělalo něco, co by se dalo nazvat „cucflek“. Óoo, jak já velebila ten skvostný nápad. (devil) Mimochodem, nebyl můj. (wasntme)
Děkuju vám všem za milé a vzpomínkové komentáře. (h) Omlouvám se, že jsem všem neodpověděla osobně, ale nestihla jsem bohužel.
Večer jedu za Li, vezu jí nějaké věci za Zvířetníky, tak vyřídím pozdravy, ano? Pak dám zprávu.
Hezké odpoledne všem. (h)
Vavísku, moc Li pozdravuj a hlavně, že držíme všechny palce. Kéž by se už s ní začalo také něco dít. A jsi naprosto skvělá. Díky. (h) (h) (h) (h) (h)
A ty dnešní holínky, to je zase téma. Obdivuji tě, jak dokážeš tak krásně a stručně vystihnout podstatu věci. (y) (y) To já jsem strašně ukecaná a rozvláčná.
Moc ji pozdravuj (h) (h) (h)
Vaví, pozdravuj Lidušku i od Pitrýska. Děkuji. Že na ni vzpomínám.
(chuckle) Takhle se někdy vidím já http://www.super.cz/vtipky/19416-cistotne-prase.html 😉 😉
Holínky mám v oblibě v období mokra, kdy mě to pak jaksi nutí brodit se tím největším marastem, oplachovat vodu z holínek v kaluži šploucháním a cítit, jak se voda vlní kolem. Mám na chalupě fungl nové, asi si je dovezu domů, protože na podzimní procházce v poli je nejspíš užiju 🙂 Ále jsou černé a já bych chtěla barevné, jen mě jaksi odrazuje cena…
Gumáky momentálně nemám, mokré botky na procházce přežiju a doma se přezuju (stání v mokrých botách je horší). Nijak zvlášť mi v dětství holinky nevadily. Zato jsem oceňovala možnost brouzdat se v loužích, v potoce a stavět studánky a rybníčky.
A naprosto chápu touhu jít si koupat dinosaury do louže. Pláštěnku si pořiď. Takové to pončo je prima. Je skladné a funguje bezvadně.
Junior má holinky dokonce dvoje. Klasické holinky pod koleno a pak tzv. broďáky – holinky až po pr…., co se připínají k opasku. Mají zateplenou vložku a pro muškaření jsou nezbytné.
Milé dámy, a co takhle místo holinek obuv vzor 60 (kanady) Pokud se o to člověk dobře stará, tak může chodit celý den potokem proti proudu a neproteče to (osobně testováno), mně protekly až po třídenním nepřetržitě deštivém vandru . Navíc to je kůže, takže to trochu dýchá a člověk není mokrej zevnitř. Traktorová podrážka neuklouzne. Takže ani kanady nejsou k zahození. To opravdu ne, kdybyste náhodou při zahazování někoho trefily, tak ho zabijete. Jediná to nevýhoda. Krok ztrácí jaksi na lehkosti.
Též jsou nepoměrně slušivější. Ale blbě se čistí a můj osobní problém tkví v tom, že v čísle 36 jsou značně nedostupné. A v těch větších zakopávám. 🙂
Ano, Jindřichu, myslím, že jste to na konci své chvály obuvi vzor 60 vystihl přesně. Lehkost chůze se ztrácí. Myslím, že nejen lehkost, zvlášť při delším pochodu. Nic proti skvělým užitným vlastnostem kanad. Možná jsem moc útlocitný, ale pohled na některé jevy nemám rád. Mezi ty jevy patří žena s krumpáčem a žena v kanadách…
Kanady jsem měl na nohou jen v rámci služby vlasti. Celkem stačilo. A to jsem v nich coby štábní krysa moc času nestrávil.
Kanady jsou na mne těžký. Ale ty toulavý botičky, co jsem dostala/koupila na jaře (inlove) jsou skoro nepromokavý (chodit v potoce bych asi nechodila, ale projít potokem bez zbytečnýho okounění můžu 🙂 ).
Hlasim se zpatky na znacce. Zdroj problemu odstranen – a hnedle pry na tom budu lip. Dik za podporu. (h)
(y) (y) (y) Myslim na Lidoska, Vojtiska a Priseru.
Vítej, Hani a uzdravuj se fest a buď hodná na slinivku! (h) (h) (rose1)
Taky na ně myslím….. a ty už se koukej dát do pořádku, kdo tu má pořád držet ty palce 😉 (h)
Hani! 🙂 (h)
Hanko, to je fajn!
Myslím na vás na všecky (h) (y) !
Hani – prima zpráva (y) (y) (y) (y) (y) (y) (h)
Hani – to je moc dobře, že je problém odstraněn – tak ještě tu slinivku (y) (h)
Hani, drž se! A léč se! Ona si ta tělesná schránka dá zase říct a bude dobře. Trocha trpělivosti a ehm, disciplíny… (nejdeš hned do procesu, viď že ne?!? ) (inlove)
Procesuju doma, resp. na terase pod dubem. Obloha bez mracku, vlezle vlhko je pryc, tak 23 stupnu, kvete tzv. cajova oliva (osmanthus fragrant) – kvitky jsou temer neviditelne, ale omamne citronove voni, kocka a kocouri se sluni na opacnem konci, Jakey honi motyly a poskakuje u toho jak kuzle. Upijim na lepsi zazivani nealko pivo a predstiram, ze mne to (to = to „pivo“) inspiruje ke smysluplnym souvetim o vyznamu toho ci onoho poaragrafu. To se to pekne procesuje. Ale uz je mi fakt lip a myslim, ze do toho procesu v kanclu zapadnu kdyz ne v patek tak urco v pondeli, jinak by prednosta a nase spolunazivani mohlo dojit k nejake ujme.
Držím palce (h)
Hani (y) (h) (y) (h) (y)
Hani, myslím i na Tebe. (h)
Hani, to je bezva, už se to začíná obracet k dobrému – a jak se říká: všechno zlé je pro něco dobré…. jinak bys musela procesorovat v práci a vůbec by sis neužila vlastní zahrady a zvířeny!!!!! 🙂
Kdysi jsem holinky nosit musela, ale teď už mě to naštěstí nikdo nepřikazuje. Špatně se mi v tom chodí a navíc tam mám hned mokro. I v plátěnkách mám větší sucho než v gumovkách – bez ohledu na terén.
K tématu holínky: pokud jde o botky a boty, jsem padouch. Nejraději se pohybuji v botaskách a protože mi rozum velel mít v domě holínky pro případ mokra, mám je. Čas od času z nich vyženu usazené pavouky, kteří mají za to, že holínky jsou jejich právem vydržení věci a ve svém pavoučím jazyce mi sprostě klnou.
Nemám ovšem na svou LP, která jakékoliv práce včetně rytí koná v sandálech a nejoblíbenějším typem obuvi pro vysokohorskou turistiku jsou sice trekové botky, ale nesmějí být kotníčkové. Cokoliv je nad kotník a má silnější podrážku, MLP odkládá jako příliš neohrabané. Jak se mohla v něčem takovém pohybovat po norských morénových svazích plných žulových šutrů zvíci menšího člověka či hobita, jsem nikdy nepochopil. Z uvedeného plyne, že holínky máme doma jen jedny, a pak ty dětské, protože dcerenky naši averzi ke gumákům nezdědily, zato příchylnost k loužím, blátu, potokům a mokřinám obecně ano. Navíc ty holínky jsou i hezké, s medvídky a proužky… Tak si těch gumáčků krásně užijte, a nejen s Táďou…
Tak to bysme si notovaly, já také vyšší boty nebo silnou podrážku nerada. Jedinou výjimku činím u zimních bot, tam byla 5 a více cm podrážka výborná, když napadl sníh. S tenkou měkkou podrážkou člověk cítí terén a může se mu přizpůsobit.
To tvrdí MLP taky. Že přesně ví, kam šlape, kdy už se může smeknout a tak. Je fakt, že je v nejistých terénech hodně jistá, i když na městském asfaltu lehce kulhá skrze následky plastiky kolenních vazů. Já bych měl v tak tenkých botách asi dojem, že podrážku dodávám jaksi „z vlastních zdrojů“… 😀
Myslím, že ji chápu. V tvrdých tlustých podrážkách člověk ztrácí cit. Zjišťuji, že jsem typ na prstové botky. Kotníkové boty mě škrtí, překáží a omezují. Nemám problém ujít 15 – 20 km v kožených balerínách, ale mám problém ujít i jen několik set metrů v kanadách.
Teď na čtyřdenní courání po výstavách a po městě jsem si vzala taneční botky. Řekla jsem si, že když v nich vydržím 5 hodin v kuse svižně tančit, vydržím v nich celý den chodit. A vydržela. Naprosto v pohodě. V „botaskách“ bych měla nohy zapařené. A hlavně mám ráda botky lehké. Dost na tom, že musím vláčet své tělo, ještě abych se dřela s botama.
Tak tanecni na ven jsem jeste nezkousel, ale rozhodne to je uplne jiny pocit, kdyz ma clovek na noze boticky s milimetrovou podrazkou (a presne vi co ma pod sebou) nebo kdyz ma pačmáky s pěticentimetrovou podrážkou ve kterých by mohl klidne někomu stát hodinu na noze a ani by si toho nevsiml. (Pokud by se dotyčný neozval :—)
Ono to moc „na ven“ nebylo. Bylo to ze sálu a do jiného sálu a do divadla a do kostela….. a mezi tím po asflatu či dlažbě. Když jsem měla jít kousek po štěrku, moc příjemné to nebylo. A taky nemám profi taneční botky. Jsou to botky na tenké hladké podrážce a s nižším širším podpatkem. Ale jsou lehoučké, drží na noze a přitom neomezují. Večer mě rozhodně nohy nebolely.
Tak tyhle pocity ti skoro závidím, Vave. Já jsem asi klasický příklad toho: Čím se sud natáhne…. Jsem z té věkové kategorie, která v dětstí musela nosit tzv. „galoše“ (měla jsem ohavně šedivé 🙁 a potom bílé!!!), do kterých se v zimě vkládaly bačkory a navíc byly kotníkové a na zapnutí na takový druk, což ale zvládli jen ti nejsilnější. A jen při vzpomínce na to, jak mi to zpomalovalo chůzi a pohyb a jak mi v nich „těžkly“ nohy se mi nedělá dobře. Jako starší jsem už měla sice gumáky a i dnes na chalupě jedny mám, ale jsou už léta jako nové, protože já raději na vycházkách se smečkou brodím mokrou travou a doma pak vylévám botky, než abych byla v suchu v gumácích, ale s tím nepříjemným pocitem. Ale faktem je, že v létě miluju brouzdání mokrou travou naboso a čvachtání se v potocích a kalužích (ale jen v létě) to je pro mě vrchol blaha…..
jéééééé, gumáčky 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
vždycky jsem milovala gumáčky – plus nesnáším mokré nohy, takže předpoklady mám dobré… akorát do nich musím mít teplé ponožky, ve slabých se v nich cítím „divně“ (neumím to popsat)
zvláštní je (no, opravdu je to vlastně zvláštní?), že jakmile vyrazím v gumácích, dělá mi VYLOŽENĚ RADOST chodít přímo prostředkem kaluží 😉 – a ještě (jako najust) v nich šoupu nohama, abych tu vodu co nejvíc hrnula přes nohu s tím slastným pocitem, že beztrestně (rozuměj s suchýma nohama) můžu (nod)
s trochu nepříjemným pocitem do nich bohužel lezu (ale to souvisí s jednou dávnou příhodou z dtství), zato potom bych nich po pár krocích už nejraději zůstala celý den (h)
hmmmmm – a není škoda, že sis nekoupila ty tlapičkové? (rofl) (taky zbaběle vlastním černé, ale raději bych měla aspoň zelené (chuckle) )
O.T. Tak se podívejte, jak ten čas letí…..
http://jitka-kytka.rajce.net/Naty_uz_sedi_a_leze_a_taky_mame_zuby_malinkaty
Krásný capíšek (wave) (h)
Jůů – tak to mi řekni, kam na ta okatá dítka všichni chodíte (wasntme) ?! Natálka je už opravdu šikovná, když umí tak krásně po čtyřech (hmm hmm – Terka vlastně nikdy nelezla (shake) ).
Jo, letí to, letí… Natálka je moc krásný špunt (sun), další okatý přírůstek do Zvířetnické školky… A pokud jde o to lezení – naše mladší ratolest ho taky vypustila. Lenka nelezla – rotovala, tedy válela sudy. Kam potřebovala, tam se dokulila, a ještě se trochu pamatuju na ten příjemný šok, když se prostě dokulila – a pak poprvé vstala a odešla… a takovým tím batolecím pohledem se divila, že my se divíme.
Ano, ten nenapodobitelný batolecí pohled „no a?“
😀 Přesně ten, baty.
Jů, to je krásná okatá holka!
Jo a letí to strašně, no vždyť je to skoro včera, co jsem s nejstarším vnukem stavěla hrady na písku, pak indiánská teepee, lovili jsme mamuty a dinosaury – no a včera byl v prvních tanečních 🙂
Jé, kukadla jak zrcadla…. pěkná holčina
Kytko, čas vážně letí jako splašenej. Natálka je krásná okatá princeznička (inlove) .
Kujíííí a dmu se pýchou. A kdybyste dámy viděly zblízka ty vějíře co má místo řas…. (happy) V sobotu se na berušku už moc těším!! (h) (sun) (h)
Jo, jo holínky…. (happy) Navždy je mám spojené s prvním dnem práznin u tety v horách na Slovensku. První cesta vedla do obchodu s obuví a já dostala krásně leskle černé. Pravda na konci už dávno lesklé nebyly, ale na ten pocit že můžu vlézt i do potoka, si pamatuju dodnes. Taky koketuju s myšlénkou si krásně barevné holínky pořídit. Důvod bych si hravě našla – Oldu. (inlove) (sun)
Jo, jo, gumáky byly nějaké to desetiletí mou pracovní obuví, přímo ochranným pracovním prostředkem, takže je beru jako součást běžného života. A teď jsou naprosto nutné k vycházkám s Ginou, když jsou podmáčená pole, bláto ve vinohradech a vysoká mokrá tráva v sadech. A na zimu mám vysoké zateplené (rofl) , takže gumáky jo. (wave)
Holinky! V jistých obdobích svého života jsem se z nich téměř nevyzouvala, ale hm, to jsem zas spíš toužila pobíhat v lodičkách po chodníku a ne se vláčet ve vaťáku v bahně. Ale teď je miluju, obzvlášť onen „kovbojský“ krok, který v nich člověk nabere. 🙂
🙂 (h) Milá Abyt, ano, kovboj je tam taky (h) , je to čirá radost, jsem jediný kovboj v Modřanech. (chuckle) 🙂
Mám gumáčky, mám! Hezké, úhledné, zelené – ale ještě jsem je na nohou neměla, ač už pár roků leží ve sklepě. Původně je Jenda koupil Terce do stájí (leč ona tam chodí celý den v perkách, takže odmítla), tak jsem je zdědila já. Jenže u nás je dost sucho – písek – takže když zaprší, do půl dne lze přejít pole suchou botkou (nod) ! Ale jsem připravená.
Jo – a pláštěnka! Tak super je takové to pončo s kapucí na kolo – Jenda má a tuhle, když chvístalo, jsem si ho pučila – je to fakt dobré. Přehodíš a jdeš – nejsi v tom zapařená jako v klasické pláštěnce (přece jenom těch větracích otvorů je dost) a v pohodě schováš i batoh či se můžeš více přiodít – nic tě neškrtí a netáhne. Doporučuju.
Pláštěnku jsem používala ponejvíc na vodě, ono když je zima a prší, tak to zapaření se v ní je celkem příjemné. 🙂 Ale je fakt, že ty igelitky se lehce roztrhají a hlavně se špatně rozbalují a oblékají ve větru a dešti. Jednou mi ale švagrovaná opatřila pláštěnku rybářskou, to už je něco! (y) To je regulérní kabát a netáhne v něm na záda a je to vůbec všestranně užitečný kus oděvu s velikými kapsami. 🙂 (clap)
Jak je dnes, milá YGO? (inlove)
My máme doma tahle ponča všichni a je to úplně super, protože někteří jako já, co mají jen 160 cm, mohou na vycházce pod tím pončem na každé straně schovávat jednoho pesa jako pod deštníkem!!!
(rofl) (rofl) (rofl)
Pončo je fajn, mám růžovo-modré. Dokonce se v něm dá přinést z lesa větší množství hub, aniž by se z něj člověk svlékl.
I u nás jsou holínky nezbytnou součástí výstroje – když zaprší, je kolem stájí bláto okamžitě a normální boty to poněkud nezvládají. Holínky umyju venku hadicí a je hotovo. A Pétě jsem teď koupila úžasné – červenobíle kostkované (y) No a velká dospělá ségra jí je strašně závidí! jenže na nožičku vel. 40 jsem je zatím nesehnala(wasntme)
Ale jo, holínky jsou. Ty s červenou tkaničkou jsou veeelmi apartní. Jen ta cena….
http://www.tasky-active.cz//camel-active/specialni-nabidka/Nizsi-holinky-s-tkanickou-568.html
Uffff… (whew) Tak tohle je sice luxus luxusní, ale ty naše jsou mnohem sympatičtější a stály čtyři stovky 😛
Jednu dobu – asi před 3 lety, to byla v Mnichově děsná móda. Holinky růžové, se zelenými kolečky, holinky průhledné, ve kterých byla zatavená krajka, to vše prosím s podpadkem!!! Ne jen ledajakým nízkým, ale osmicentimetrovým určitě. Cena byla něco okolo 90,- €, jelikož to byl módní výstřelek. Cena je děsná, bílo-červené kostičky taky nemají, ale velikosti mají až do malých lodí…
Kaštánku (inlove) , prosím Tě, nebyl by někde odkaz na tu tabuli, kde se maluje vodou? Děkuju. (f)
Vavísku, tady to je: http://www.dzunglehracek.cz/aqua-doodle/
Bráchovi a jeho dětem jsem dala luxusní verzi s mašinkou Tomášem. Dopadlo to tak, že večer, jen co děti odešly na kutě, si brácha se švagrovou sedli a hráli si až do půlnoci 😀 Pak tuto hračku používali coby překvápko pro kámoše – ne svých dětí – ale jejich. Kouzlo je v tom, že mašinka jezdí opravdu jen po nakreslených kolejích. Asi má zabudovaný nějaký senzor na vodu, či co… Brácha má 4 děti, tak jsem to dala k vánocům celé rodině. No, děti se k tomu asi ani moc nedostaly…
Děkuju moc, Kaštánku. (h)
Kaštánku, moc děkuju za inspiraci předminulý týden, malovátko jsem objednala, přišlo během pár dní a vnučka nad ním strávila celý víkend. Ve dvou letech nejen maluje, ale hlavně chodí nabírat vodu a štěrchá fixou, jestli tam ještě nějaká je. Už dlouho nebyla z něčeho tak nadšená, když jsem naznačila, že by to mohla být „ubabičková“ hračka, kategoricky prohlásila „ne, beru domů“.
Jéje, tak to mě moc těší (h)
Pane jo! Protiskluzový dezén. Tihle textaři! Protiskluzový – tomu rozumím, ale dezén!, to musí být něco noobl. Tak to teda nemám, ani ve mně holinky nevyvolávají pocit procházky po svém panství. Spíše nelibost, že moje chůze pozbyde lehkosti a jedna pata bude citlivá. Vave, postrádám holt tvoji fantazii.
Jojo, protiskluzový je dneska jenom dezén 😀 naše nová stolička k lepšímu nástupu do vany ho má na horní ploše taky, kdepak vroubkovaná guma, to je moc obyč!
Já jsem tušila, milá JanoBa, že má představa dámy procházející se na svém panství v holínkách je trochu cáklá. Ale mně přijde děsně anglická … ovšem ony ty dámy tam asi mají holínky kožené, jezdecké, a ne černé gumové jezeďácké. (chuckle) (whew) (rofl)
Ale vůbec ne! Vave můžeš jít ve svých představách ještě výš. Jednou jsem viděla fotku královny Alžběty na jejím letním sídle na procházce se psi a měla na hlavě šátek a docela običejné gumáky na nohou (wait)
Mám po sobě číst, mám po sobě číst, mám po sobě číst :O Fuj, fuj, fuj!
Ta fotka je sice starší, ale …
http://www.gettyimages.com/detail/3303406/Hulton-Archive
A ještě jedna
http://www.gettyimages.com/detail/3303403
Zajímavé je, že ani jako robě, ani jako dospělý člověk nedokáže vysvětlit, proč tak rád šlape v loužích! (sun)
právě proto bych nemohla žít někde v poušti..ty louže by mi chyběly. 😉
A taky se ráda v té vodě přímo hrabeš, Rputinko? (inlove) 🙂
… jsem si do teď myslela, že je to jenom moje výchylka. 😀
Pokud to není zrovna louže na silnici…. 😉
Holinky jsou nezbytnou součástí naší výstroje. Celý den v mokru, bahno po kotníky, ostrá tráva s ložemi vody – běžný cvičební jihočeský terén – se nedá absolvovat se sebelepšími goretexovými botami. Máme zateplené s neoprénem, vysoké až pod kolena. Pohodlí chůze je sice menší, ale pohyb při výcviku, na honech apod. stejně není nijak rychlý. Na normální procházky v alespoň průměrném terénu také preferuji normální boty. Ale jen holinky dovolí brodit se vodou a mokřady. A jelikož máme vodní psy a poněkud nestandardní způsob života, bez holinek se neobejdeme.
Vave a což teprve když před tebou běží smečka loveckých psů 😉 . Když jsme letos hlídali Elíse a měli trojhlavou smečku… to jsem si na procházce připadala, jak majitel panství 😀 Do té doby, než psům ruplo v bedně a začali vymýšlet blbosti 😀
🙂 No, je pravda, milá Evo Ž (inlove) , že Anka je na panskou smečku trochu málo, ale co se dá dělat? Tak si nějaké ty hafy přimyslím, a k tomu koníčka … 🙂
Nojo, máš stop stav 😉 (rofl) tak nezbývá než fantazie.
Já bych ti nějaké půjčila, ale to bys ty holínky nevyužila, neb bys vlála.
Tak někdy přijeď, ať si ty pocity vychutnáš naplno 🙂 Ráchelka tě ráda sveze a smečka honičů bude lítat okolo, Anku určitě rádi přiberou! (dog) (dog) (dog) (dog)
Nemám ráda holínky, nenávidím chůzi v holínkách, už NEMÁM holínky (poslala jsem je první den po povodních do Raspenavy). Nedá se v nich rychle chodit, potí se v nich nohy, nedrží kotník v terénu… ne (shake) a ne (shake) a ne (shake)
Raději tlusté ponožky a hadrové botasky (když se jde svižně, tak mokré nohy nezebou) a nebo kotníkové goratexy. A v létě stále sandály naboso – však ta voda vyteče (rofl) a potoky či kaluže se dají brodit taky
Milá Xerxová, patrně proto,že nemáš fantazii naší Vave, která si připadá jak majitelka panství na obhlídce…zkus to, třeba jim přijdeš na chuť…když napíšeš Jéžíškovi, třeba ti nějaké nadělí. (chuckle)
V létě sandály naboso – nápodobně, tak zhruba od konce května a dokud to jde. Přebytečná voda vyteče, odpadne praní ponožek a nohy se umyjí! 🙂
Xerxové rozumím. Ať jsem měla holínky jaké chtěla, všechny mi sundaly ponožku. Takže ta skončila narolovaná ve špičce a noha celou dobu studila. Noha suchá, leč zmrzlá 😀
Musíš mít delší ponožku, přetaženou přes kalhoty a trochu s gumou. A v holínkách s neoprenem zima není ani v mírném mrazu (ve velkém je nepotřebuješ). Ale to vše jsou vychytávky specifické pro naši psí praštěnost, normální člověk se obejde s „normálním“ vybavením.
Milá Xerxová (inlove) , rozesmála jsi mě hned po ránu. 🙂
Proti Tobě mám tu výhodu, že nepotřebuju chodit dlouho a rychle, zato potřebuju do vody. Na to jsou opravdu nejlepší sandály, jenže ty se bohužel dají nosit jen ocáď pocáď.
Nechodím skoro vůbec po chodnících, ale po hliněných cestičkách, kolem potoka a po jílovité mokré loučce – a nesnáším mokré boty. Tak jsem z holin měla (a mám radost), nevím, proč mě to nenapadlo dřív. (fubar)
Vlastně mě asi inspirovala Dede svými fotkami ťapičkových holínek na výstavě a následná holínková diskuse tady. 🙂 Holínky jsou úžasné, jako kouzelné botky přenášejí do dětství … a dá se s nimi i hrát! Pamatuji, že jsme je v dětství používali k transportu vody, coby kyblíček … to jsem ještě znovu nevyzkoušela. (chuckle)
Ony by tě sandály v listopadu přešly (rofl) . A stát v mokrých botaskách někde hodinu i více na louce, to by ani teplé fusekle nespravily. Naše akce trvají často 8 i více hodin a usušíš se až večer.
Jo a víš, že existují vycházkové holinky, snad i jako trekové?! Prý jsou naprosto úžasné. Nevím, cena je natolik nekřesťanská (ty módní jak píš Kaštan jsou proti nim laciné), že jsem zatím spokojená se svými obyč. I v holinkách máme nachozeno pěkných pár kiláků.