Poklad do rodiny, mívá různé podoby. A někdy si s ním také nemusíme vědět rady. A tak to přiznávám hned. Ano, já kočkomilka, kočkochovatelka a kočkomáma potřebuji poradit a to „fofrem“. Už jsem se ptala všude možně, ale výsledky žádné… Jde o naší novou Mášenku, nádhernou kočičí roční slečnu z útulku.
Její přibytí do ustálené smečky ve složení, Jidášek -6ti letý kocour o hmotnosti pouhých 8 kg, pořízek s dobráckým srdcem, který na nás nikdy nevytáhl jediný drápek a mazel nejvyšší kategorie a Moša, snad s kořeny sibiřanky, 3 letá slečna, anorektička co se mazlí jen naprosto vzácně, ale víme, o sobě, že se máme moc rádi. Mošence ještě předcházela dnes už nebožka Pipinka, kočka, která nám změnila život a jejíž odchod byl nesmírně těžký.
Máša
Naučila mě základům života s kočenkou. Stanovila pravidla žití a mantinely pro všechny ostatní nájemníky bytu. Dalo by se říct, že to byla dáma přísná, pro trest nechodila daleko, nároky na kuchyň byly také vysoké a vůbec nás vychovala asi dobře… Takže pod dojmem, že kočkám rozumím, že jsem srozuměna s jejich zcela odlišnými povahovými vlastnostmi jsem zaexperimentovala. Kde se nají kočky dvě, třetí se nají také, heslo, které mi v hlavě bzučelo dost dlouho. A pak jsem tady přes Zvířetník poznala Mášu.
Máša má svým způsobem pohnutý osud, ale nikdy nebyla týraná, žila v komunitě svých sourozenců a čekala na „políbení princem“. Je to „blondýna“, tedy má bílý kožíšek s pár hnědými znaky. Někdo by mohl říct, že tedy moc krásy nepobrala, já si naopak myslím, že je nádherná. Měla potíže s očičky, byla hnisavá a ze začátku jsme i dost rýmovali. Všechno se ale dalo dost rychle do pořádku a dnes oči po 3 měsících zazlobí jen výjimečně.
Jidáš s Mošinkou Mášu bohužel zas tak moc nepřijali, ale začátky nemusí být nutně lehké… Nebyli nepřátelští, jen je nezajímala, a pokud neprudila v jejich soukromém teritoriu, úplně ji ignorovali. A to mě hodně mrzelo. Bláhově jsem se domnívala, že budou její přátelé. Jidáš hodný šéf, Mošenka skvělá teta. Máša je ale bohužel na vedlejší koleji. Problémem je i její nesmírná plachost… i po 3 měsících se nenechá pohladit, každý pohyb k ní ji úplně vyplaší a snaží se udělat neviditelná.
Mošenka
Pokud ji musím chytit, snažím se o maximálně nestresující chvíli, ale neumíte si ani představit jak potom volá o pomoc, a jak jsme pak chlupaté obě skoro stejně. Prostě začne pouštět srst „ve velkém“. Přitom prvních 14 dní, tedy hlavně v době kdy jsme museli intenzivně léčit oči a rýmu s ní nebyly takové problémy. Nechala se podržet, statečně snášela kapky do očí a nechala se drbat a dokonce i vrněla. Sice to nebylo úplně mazlivé, ale měla jsem za to, že jsme na dobré cestě. Mýlila jsem se.
Největší problém je záchůdek. Ten problém bych nazvala obří. Kočičky jsou pouze domácí a nelze to změnit. Jejich království je ale veliké, půdní se spoustou trámů, schovek, vyvýšených míst. Mají široké parapety u oken, aby se mohly kochat pohyby venku, a vůbec mají hodně podnětů k aktivitě. Máša se rozhodla, že nebude používat bedničku. Jsem bezradná.
Pročůrané máme už všechno, nestačím čistit sedací soupravu, utírat loužičky všude možně, prát prádlo ze spodních pater šatny, a nejhorší jsou samozřejmě peřiny, polštáře. A nemyslete, odstranění lůžkovin mělo za následek pročůrání matrací. Zkusila jsem sprej, „co nám nemá vonět“. Nic. Koupila jsem podložky a pokryla jimi sedací soupravu, postele… Nic, tedy lépe řečeno teď jsou neustále počůrané ty, a já je stále měním. Systém vlastního záchůdku nezabral. Nechci ji třeba na noc separovat. I když i to jsem zpočátku zkusila, to v době kdy i „na velkou“ chodila všude možně.
Mošenka a Jidáš
Tak alespoň to ji asi přijde pohodlnější v záchůdku. Nemám problém s tím respektovat, že si chce žít nezávislý život, bez mazlení (nakonec Moša se taky netulí), ale tohle řešit musím. Byt totiž začíná hodně nevonět a to mi vadí moc. Nikdy nevím, co bude zase mokré, nevábné a promiňte, smrduté. Kdy se budu návštěvě omlouvat za mokré boty, mokrý batoh… ach jo… A tak si říkám: „Už jste to někdy milí, kočkoví přátelé zažili ?“
Nechci sice Mášu protáhnout mnoha experimenty, už tak mi přijde dost labilní, ale, že se musí něco stát je jasné. Teď nás v srpnu čeká kastrace a já skutečně nevím, zda to bude znamenat zklidnění nebo naopak ještě větší „tichý protest“. Za každou radu budu vděčná. Už dlouho se chystám, že občas napíšu jaký veselý život máme s našimi kočičími šéfy a také to udělám, ale Máša tomu chtěla, aby můj první příspěvek byl spíš voláním o pomoc (pro mě, ale i pro ni, čuňátko jedno naše…)!
Tak vážení a milí,
právě jsem se vrátila z města velikého s valeriánskými kapkami a jsem úplně mimo. Kočky jsou v hypnóze. Kapky smrdí strašlivě, ale všechny tři jsou úplně mimo. Moša se labužnicky povaluje mezi miskami, kam mi nechtěně ukáplo a než jsem to uklidila má to v kožíšku. Jidáš za ní chodí jak votrok. Oba už byly v bedničce, kde jsou tři kapky v čerstvém stelivu. Jen Máša 😀 se v ničem nemáchá, neválí v bedničce nebyla, ale nosánkem nasává zběsile..tak uvidíme. Rozhodně je to zábava.
Áno, áno – kočičí extaze na valeriánské (kozlíkové) kapky (v našem případě na Šantu) moc dobře znám a je to velmi úsměvná podívaná.
Maričko (inlove) , víš, že mám ve skříni v pytlíčku stále sušenou šantu od Tebe? Říkám jí „Mariččino blaho“ (nod) a sem tam nadrolím do pelíšků nebo na koberec a pak si to užívám. 🙂
Ale už mi pomalu dochází. 🙁
Tak šantu (semínka) mám z bylinkové lékárny u Míráku. Ale mám ji radši ve skle řádně zavřenou. Možná by stálo za pokus to vyspěstovat. (sun) Když to nasypu docela malinko v kuchyni, tak musím po produkci vytřít. Mouryn u toho válení slintá, že je pod ním loužička 😛
Šanta se docela dobře dá pěstovat v zahrádce, možná, že by šla i v truhlíku nebo květináči.
🙂 mám v květináči, na balkoně, ne na prudkém slunci,zalévámk a Pitina okusuje lupínky a je blahem bez sebe…Noriska se pak po nedojedeném lupínku válí….
Narkomani…moje taky..jak veymu lahvičku do ruky, udělaly by cokoliv…. (cat) (h)
panebože řeď toooooo!!!! 😀 neředěné zhypnotizují i sedmihlavou saň 🙂 ovšem puch je to jako od ropuch, ředěné neředěné 😉 naše kočky jsou asi trochu mimo, protože šanta ani valeriánky jinm nevoní… ani pěkně vypěstovaná, usušená šantička ze zahrádky NIC prostě nic. oválely si jednou kožichy a pak nula bodov… chodily kolem toho znechuceně, jakože co je to tu za posýpku. zato domácí pantofle nebo čerstvě zuté převracenky po celodenní akci na hradě… to je ono! v tom se Snížek válí a vytírá, nakonec ji pošupuje po celé chodbě, labuznicky nasávaje sosákem zabořeným do křusky až po ucho. nebo takové olivy… a afrikány, když kvetou, to má Luisa ( (cat) s pěšinkou) svátek.
Mášenka bude asi ještě celá zmatená, hledá, kam patří… nemyslím, že by byla úplně solistka, to by dávala najevo dost silně od začátku. nám se osvědčila ta klasická metoda – první dny separé a nechat kožichy, aby se mohli očichávat přes dveře. Jen Luiska toto vypustila, protože během 15 minut zabrala domácnost a kluci se k mému velkému údivu bez debat zařadili „po bok své královny“ 😀 záchůdků určitě víc…když kočky mají možnost, někdy si rozdělují toalety na čůrací a bobkové. ze steliva určitě doporučím cokoliv od Biokats hrudkujícího, ne dřevěné pilinové, to snadno nasákne a úklid je nanic, to je spíš pro králíčka. naše dětičky mají v jednom Biokats orange nebo bianco, v pokoji fresh, ten hezky voní. Zverlt jako kdy, zkušenosti mám od úplného plusu do rozpačitého minusu. Mikeše nebrat – práší, Dante a podobné sorty vůbec nebrat, to páchne hned po otevření pytle 😛 držíme tlapky a posíláme pohlazení všem (cat)
Evo milá,
používáme jenom Biokats, ale ne ten orang, ten jim pořádně smrdí, jdou tam kočenky, ale že by u toho vrněly blahem to moc ne. Osvědčilo se velké balení, které je oproti malému bílé a nějak jsem vypozorovala, že do světlých granulí je to táhne častěji a raději než do tmavých. Kapky valeriánky dostaly jen včera a míním s nimi hodně šetřit, protože včerejší divadlo bylo úchvatné, ale přišlo mi trochu nedůstojné, Mošenka i Jidáš se chovali prostě děsně, váleli se jak opilci, slintali, oči v sloup a Jidášek seděl i zamilovaně nad lahvičkou úplně omámem. A teď večerní hlášení. Kápla jsem Máše jednu kapku do pelíšku, ten dala k sobě nahoru do ložnice téměř k posteli. Počkala si až po půlnoci zhasnu a pak se v pelechu rochnila a samozřejmě na dosah ruky spala až do rána, dokonce se nechala hřbetem ruky pohladit po hlavičce, jen jednou… nechtěla jsem ji plašit. Záchůdky máme od včerejška tři a dva byly ráno použité. Ten jeden nový určitě Mášou, protože jak je malá, dělá úplně jiné loužičky než ti zbylí dva, její kuličky jsou mrňavé a tedy rozpoznatelné. Hrozně mi pomohla podpora a rady všech, přiučila jsem se něco z kočičí psychologie. Od včerejška navíc žádná loužička… to je sice náhoda,ale potěšilo mě to. No a za tři týdny kastrace. Ono to půjde …:)
Jéééé, to jsou super zprávy. Už vidím, jak Tě Mášenka obchází obloučkem a myslí si: „Konečně Ti, paničko, došlo, po čem toužím a co musím mít, abych byla vzorná kočička.“ Jen tak dál.
milá Lenny – vidíš, a našim dětičkám orange voní maximálně ( pak se v těch (cat) někdo vyznej) super zpráva, že Mášenka zaplula do klidného přístavu !!! ony se kočičky dost často rozhodují stylem „teď a hned“, jak jsem si všimla. napadlo mě, že Máší si bude povahou trošku podobná s naší Martinkou, slečnou Tečkovanou od Jany Bu.— přicestovala k nám jedny Vánoce.. bez záruky, že u nás bude jen tak bydlet, netýkavka, nehladící, nemluvící. půl roku si tvořila svoje cestičky po bytě , nastavovala protokoly, řeklo by se diplomaticky 🙂 dodnes má svoji bublinu, do které my lidi nestrkáme ruce, kočky chce mít naopak pořád a co nejblíž. ale když spíme, leží na našem polštáři, když nekoukáme, přisedne si 5 cm blízko – a my děláme jakobynic – jako kdyby si nechtěla zadat otevřeně projevenou přízní (cat) jedna 😛 a sakra, vydrž to, když je tak krásná, heboučká a načechraná!!! pozn. vydržíš, protože slečna má drápy jako rybářské háčky na úhoře. jestli je Mášenka hladicí, je napůl vyhráno! dva lidi hladicí a dvě kočky hladicí a jedna nehladicí, to je přesně akorát!! dokonce se občas osvědčují i „psí“ protižárlivecké nápady: páníčkové si rozdělí kočky do přízně a každý se věnuje jedné. ta druhá ho dá na ignor list, ale pro klid v rodině se to obětuje 🙂 takže doufám, že budete holky a kluku kočičí pravidelně uspokojovat naši zvědavost a psát novinky z Mášenkova!!! (rose1) (cat) (y) držíme tlapky!
Přečetla jsem zajímavou diskuzi a mám snad ještě jednu poznámku. Také se přikláním k té rychlé kastraci – tedy pokud jí vet po vyšetření kočky odsouhlasí. Prášky u našich obou koček (a i Kotěte) mě nikdy ani nenapadly (dokonce myslím, že jsem o nich vůbec nevěděla). A opravdu bych se pokusila s tím problémem zápasit jak jen to půjde. Protože jak by se kočka s takovým problémem udávala jiným? Vždyť není snadné najít domov i těm zaručeně čistotným a bezproblémovým číčám. Přeci by Leny ten její zlozvyk nemohla případným novým majitelům zamlčet. Mohla by jim stokrát řikat, že když Máša bude sama, přejde jí to a určitě z ní bude čistotnákočka – pochybuji, že by našla tolik chápající nové páníčky. A co kdyby se to nesrovnalo i kdyby Máša byla sama? Pak by zase putovala jinam a tenhle „problém“ by se v ní naopak ještě více upevňoval. Tak bych vsadila na tu kastraci a hned po ní nějakou omezenou ale „průhledovou“ izolaci. A Leny má Mášu opravdu moc ráda, takže to už je bitva napůl vyhraná – a tři měsíce „seznamování“ není nijak dlouhá doba. Tak (y)
Tak si vzpomínám na ještě jeden případ Cecilky jednokočky.
Cecilka se narodila a vyrostla u sousedů u maminky, žádné trauma, ale byla velmi svá a paličatá. Vypomáhala jsem s umístěním koťat a na mé rozhozené síti jednou zazvonil telefon. „Dobrý den“ zadul mi do ucha bas starého námořníka a dáma mi vysvětlila, že už mají černého dlouhosrstého kocourka a chtěli by k němu stejnou kočičku.
Popadla jsem Cecilku a vyrazily jsme autobusem na sídliště. Cestou, k pobavení celého autobusu, mi Cecilka stála na klíně, přední pacičky opřené o okno a s velikým zájmem sledovala cvrkot.
Zazvonila jsem u dveří, tyto se otevřely a stála v nich mohutná cikánka s pusou od ucha k uchu. „To je dobře, že jste to našly“ neslo se ke mně burácení vichřice. Paní byla uklízečka a uklízet tedy uměla (já to doma tak čisťounké nemám) a přišel mě přivítat i její drobounký cikánský manžel – takto přidavač na stavbě. Dvě vymydlené a vychované děti seděly u stolu.
Postavila jsem Cecilku na zem, abych si sundala kabát, když tu se se zájmem přiblížil obrovký černý kocour, asi tak 5x větší než Cecilka. Chtěla jsem chránit nebohé koťátko, když v tom Cecílie prskla, sykla, zaječela a z kocoura byly vidět jen zadní nohy s ocáskem, jak mizí na balkoně. Předání proběhlo uspokojivě a já v klidu odjela domů.
Asi za 14 dní zazvonil telefon. „My už si nevíme rady“ bědovala paní. Cecílie čurala a kálela po celém bytě, kocour by se kamarádil, ale ona před ním zalézala pod vanu a trucovala. Paní k nim vstávala uprostřed noci, když kocour kvílel před dveřmi koupelny a Cecílie uvnitř zlostně láteřila. Doporučila jsem jim, ať jí dají do koupelny ještě jeden záchůdek a hodně se s ní mazlí.
Když se ale za 10 dní znovu ozvali, že situace je kritická, vydala jsem se s těžkým srdcem pro Cecilku. Páníčci si sice stěžovali na poničený koberec, ale jinak byli velmi přátelští a pán dokonce vytáhl láhev slivovice. A kdykoli jsem vstala a chtěla Cecilii vzít, se slovy: „Ale kam byste chodila“, mi nalil skleničku. Po pátém frťanu jsem pochopila, že mě jsou vstavu opít do němoty, ale kočku nevydaj.
Telefon se znovu ozval za dalších 14 dní a bas ožralého námořníka zněl zase vesele. „Tak jsme Cecílii dali ke švagrovi“ líčila mi. „A hned druhej den nám volal, co prej sme tý kočce dělali, že je úplně čistotná, báječná, jen jim o půlnoci skáče na hlavu, aby si s ní hráli. A to si představte“, bublal ten bas smíchy: „von švagr žije s tchánem a Cecílie ty dva starý cigoše úplně zvotročila. Sami dlabou tlačenku s papíru, ale Cecilce se kupuje šunčička a filátko….“
🙂
(rofl) (rofl) (rofl) (rofl) Rputi, kde se v tobě bere ten dar psaní? Pokaždé, když neco napíšeš, tak se chechtám, až se za břicho popadám. To je prostě další šrapnel! (rofl) (rofl) (rofl)
Rputiiiii (rofl). Rput je nutne z tech lidi, na ktere se prihody vesi („s“ s hackem). Takovy ja rada, furt se neco deje.
Rputinko – každý tvůj života běh zde zaznamenaný je výtečný – Cecílie není vyjímkou. S tebou je život hned veselejší
Hehe, Rputinko! (inlove) (y)
Jako vždycky jsi to korunovala! (whew) (rofl) (rofl) (rofl)
Rputiii, to je krása nesmírná (y) ! Jak podání, tak výsledek výměny páníčků 🙂 .
Rputí, šrapnééééél!!!! (rofl) (rofl) (rofl)
Prostě Rputíš krásně. (y)
Odklikla jsem svůj vrchní komentář, musela odběhnout, vrátila jsem se a mezitím pode mnou naskočil Rputin „zážitek“ (rofl) Cecilka měla opravdu štěstí a moc jí nový domov přeji. Holt každá kočka je jiná a kdyby se Leny k podobnému rozhodla, kéž by i Máša našla takové pány. Ale myslím, že Leny bude zatím dále bojovat, Mášu jasně miluje (a doufám, že podá reportáž, jak se daří). Ale tohle neubírá na skvělém počteníčku od Rputi (rofl)
U nás se „ochladilo“, venku je jen +28 a tak jdeme posnídat ven, protože se k nám odněkud zcela nečekaně přihnalo malé sdružení sýkorek (asi zastávka cestou severněji, protože tu nikdy nehnízdí) a tak tam krásně štěbetají, k tomu kolibří vzdušné bitky, k tomu zpěv ostatních našich ptáků a tak je škoda si to nevychutnat, dokud nezačne zase více pražit.
Dík, to jsem ráda, že pobavilo 🙂
Bezva historka jako vždy! (rofl) (rofl) (y) (rofl) (rofl)
😀 Ano, ano, to je po Poopíšových taškařicích to nejskvostnější Rputí kočko-povídání (h) (sun) (rofl)
(clap) skvělá historka…. (y)
Se zájmem jsem přečetla článek i celou diskusi a s dovolením se přidám k těm, co doporučují kastraci obou kočiček. Nepovažuji se zrovna za odborníka, nicméně kočky a kocoury chovám (v měnícím se množství) už dvacet let, jak v bytě, tak na venkově. Ale prosím kastraci, nikoliv sterilizaci, sterilizace (podvázání vejcovodů) nezabrání říji a minula by se účinkem. Ale jenom kvůli tomu to nepíšu – odvážím se doporučit ke zvážení ještě jednu věc, a to je změna, aspoň dočasná, veterináře. Jsem si vědomá toho, že jde o choulostivou věc, ale upřímně řečeno, vet, který je zastáncem dlouhodobé injekční antikoncepce, je mi trochu podezřelý. Nic ve zlém, jen nemusí být odborník na kočky.
Taky si myslím, že celý problém má své počátky v kastraci. Jak původních, tak nové kočičky. Moje výtečná veterinářka zaujímá stanovisko: kastrovat ihned po dosažení dospělosti. Dokonce v případě kocourků mi doporučovala moc neotálet, aby se nenaučili toulat a značkovat, prý se to těžko odnaučují. A popisovaný případ močení všude možně to velice připomíná. Taky nejsem přesvědčená, že tuto neřest provozuje u vás pouze jedna kočka, ta by to přece všechno nemohla stihnout. Dále by mohl být problém v typu kočkolitu – jak už níže zaznělo, kočky mívají své nálady a názory a možná zrovna typ, který používáte, jí nevyhovuje. Taky bych každopádně přidala několik záchůdků – jeden nemůže třem kočkám v žádném případě stačit. Některé kočky jsou v tomto velké individualistky a nikdy nepoužijí záchod, kam chodí i jiné kočky. Moje tři kočky jsou dle svého rozhodnutí venkovní i bytové. V létě chodí na záchod radši venku, ale zrovna předevčírem se mi stalo, že Líza přišla z odpolední procházky domů a šla rovnou na bedýnku. Takže je to velice individuální. Když jsem vloni přidávala nový krytý záchůdek, tak ho asi 5 měsíců nepoužila ani jedna kočka a na řadu přišel až v zimě, kdy zůstávají všichni přes noc doma a ten starý záchůdek už byl jednou použitý. Taky se musí neustále vyklízet, protože jak už tam něco je, další kočka už tam nechce jít vykonat svoji potřebu. Takže vřele doporučuji co nejdříve vykastrovat všechny kočky, přidat záchůdky a neustále vyklízet. Určitě dojde ke zlepšení. A jsem zvědavá, jak bojujete, tak prosím o průběžné informování.
Ldu, naprosto čistá toaleta je samozřejmostí. Naše kočky byly a jsou velmi cimprlich. Bedýnka je z těch velkých. Vlastně je to dvojbedna a je v ní hodně steliva, protože všechny tři jsou vyznavačky hrabat a hrabat a hrabat. Moša ráda hrabe v čistém stelivu i „jen tak“. Dokonce když byla malá občas ve stelivu čerstvém a „voňavém“ chvilku poležela. Samozřejmě, že mám dobře vypozorované, že když jde jedna na „velkou“ druhá to jde často zkontrolovat.. Nevím jestli by byly rády, že tu tak nepokrytě popisuji jejich intimní záležitosti. 🙂 Každopádně nejsem kočičí amatér. Poznám dobře jiné i jen chvilkové odlišné chování způsobené naštvaností, koupením experimentální nové konzervy (…to jako máme jíst… ?) nebo návštěvy na přespání (…jak to, že sis nepřišla pro povoleni…?). U Máši je to opravdu jiné. Jidáš když se hodně naštval, tak přestože je kastrovaný jako „kočkomalíček“, chodil počurat pánečkovu botu viditelně. Tááák to máte za to…chtěl být viděn, neoddiskutovatelně. Máša protestuje potichu. A můj hlavní dotaz zněl v článku zda-li pomůže kastrace. Dozvěděla jsem se, že nutně nemusí, ale je důležitá z mnoha jiných vesměs sociálních důvodů. Dále spousty mechanických triků, které již částečně praktikuji. Odpoledne zajedu ještě pro jednu toaletu a do lékárny pro val.kapky. Já mám Mášu strašně moc ráda a nezlobím se na ní. A trochu naivně se mi chce napsat ona to zvládne i když samozřejmě vím, že to spíš zvládnu já. Celá diskuze je pro mne velmi poučná…
🙂 Mocmoc vám držím palce. (inlove) Před kastrací radši nech ještě vyšetřit moč, pro jistotu. (nod)
Mám ohromné štěstí (ťukám vším možným na všechno možné), že kosourci mě ještě nepotrestali. 🙂 Co se týče záchodku, mají malý, ale hluboký. 🙂 Jsou to taky hraboši, takže mají hodně vysokou vrstvu kočkolitu.
Ovšem občas nechá Mikeš ležet svůj výtvor navrchu a chodí okolo záchodku s vytrčeným ocáskem, dokud nezdobu nevyčuchám a nepřijdu ji zahrabat a vzápětí vyhrabat a odnést. (wasntme) To občas dělává bez ohledu na to, zda už v záchodku něco předtím bylo nebo ne. :O Zatím jsem nepřišla na to, proč to dělá. (chuckle)
Chichi – myslím, že co kočka, to jiná nátura. Zikmundovi například vůbec nevadí, když při těchto chvilkách je někdo s ním v koupelně, kde má svou toaletu. Dokonce mám dojem, že vždycky čeká, až jsem ve vaně, až pak jde kadit (ví, že vyletím jak namydlená – proč jak, že – a začnu okamžitě výtvor uklízet – v zájmu zachování vlastního zdraví (chuckle) ).
Tak to dělala Lady Pipina Spravedlivá…a jen mně ! Jak jsem se ponořila do olejíčku, případně pěny, už jsem volala o pomoc. Ozboba nahoře na stelivu, nezahrabána a čerstvě nanesena byl její obvyklý žert. Proč netuším, ale má naštvanost, když jsem byla sama doma a musela se z vany vyhrabat, abych přežila, ji dělala moc dobře. Nosila se pak jak pětka do záložny…
Haha, a zahrabáváš po Mikešovi? (rofl) (rofl) Připomněla jsi mi, jak náš Micánek naposledy vyhodnotil králičí kapsičku. Postavil se k ní zády a znechuceně „zahrabal“ misku s předloženým papáním hluboko pod dlaždice. Sdělil mi svůj názor na králíka naprosto jasně. Naštěstí to bylo v našem domečku, tak jsem misku vynesla pod švestku a buď nějaká kočka nebo ježek ji do rána dokonale vyčistili.
jóóó to známe 😀 😀 😀
Králíka, pořád jenom králíka, ani Pinďa už to nežere!!!! (rofl)
(rofl) (rofl) Sharko my to máme takhle. “ Kitkat ? Cože Kitkat ? Zavolejte mi vedoucího… ! ! ! “ Kdyby týden neměl Jidáš nic vzít do hubičky zelenou kapsu prostě jíst nebude… Ještě, že je tu Máša vděčný strávník, pro kterou je kapsa (dokud nezfamfrní jako ty dva) zatím manou nebeskou… (rofl)
Promiň, nechtěla jsem se tě dotknout, ale jak jsem začala přemýšlet, čím by to mohlo být, tak mě napadlo i to, že není vyklizeno. Mě se taky občas stane, že si během dne nevšimnu použitého záchůdku. Nemyslela jsem to ve zlém.
Ldu, to by mne ani nenapadlo. Jsi zlatá, že uvažuješ a radíš. Víc hlav , víc ví. Nedotkla jsi se mne . Spíš jsem ráda, že mám najednou spoustu virtuálních přátel, kteří píší: „… náš Macek…Snížek, Kotě…“ Mám doma tři kočky, každá je úplně jiná, Pipinka před nimi byla taky úplně jiná. A jak je člověk zvyklý na mazlíky, najednou je nesvůj, když ho jeho Miláček (pořízený za účelem BUDEME DĚSNĚ MOC KÁMOŠI, A UŽIJEM SI TO.) .. zas tak moc nemusí a trestá v každém rohu. Je to trochu jako odmítnutí někým na koho si myslíte… že jo ?
Tak nějak to asi bude. Kočička asi bude z pytle „trvá mi to trochu dýl, ale já si zvyknu“. Mám taky tři, každá je úplně jiná, i když jsou všechny z ulice. První kocourek – ze stodoly absolutně nekontaktní, nyní velký mazel a vychovatel dalších, druhá Líza – od kamarádky, která jich má cca 10, vzali jsme si ji v jejích 7-8 měsících, povaha samorost, když nechce pohladit, tak mi před rukou uhne tak, že se odplazí, ale nyní trošku rozmazlená v jídle, nejmladšího jsme našli polomrtvého před domem, když mu bylo asi tak 15 – 20 dnů, teď nejmazlivější, ale taky největší lovec, který přijde, nají se, nechá se pomazlit, vyčesat a zase mizí. Pravdou je, že jsme nikdy neměli problémy s čuráním či kaděním mimo – všichni jsou vykastrovaní na prahu dospělosti. Jediný problém s kočkami jsme zažili s předchůdcem nynějších koček, který nebyl vykastrovaný a pokaždé, když přišel domů, tak označkoval manželovi boty a aktovku, případně deštník. To bylo taky na mrtvici. V té době jsme ještě chodili k jinému vetovi, který mi neporadil, že by se to dalo odstranit kastrací, tak jsme trpěli. Nakonec kocour zmizel a od té doby chodíme jinam. Přeji hodně štěstí a dej vědět, jak pokračujete.
Jednoznačně souhlasím s tím, co napsaly Pavla a Jana Bu. Takže – především urychleně navštívit veta, nechat udělat rozbor moči a náležitá vyšetření kočiny.Takto časté a pravidelné močení mimo kadibudku signalizuje možnost onemocnění močových cest , které může skončit fatálně. A dalším podstatným krokem je kastrace OBOU kočiček. Opakovaná aplikace kočičí antikoncepce je velmi škodlivá, stejně jako nechávat kočku přemrouskávat! Záněty dělohy atd. jsou velmi nebezpečné.
Domnívám se, že u Máši může jít o kombinaci obou možností – nemoc močových cest a čůrání jako označování teritoria, boj o dominanci v kočkosmečce. Takže, Leny, na nic nečekejte a vydejte se s Mášou k vetovi, nechte udělat vyšetření a bude-li to možné, domluvte termín kastrace.
A k tomu Savu – ano, Savo kočkám náramně voní a inspiruje je k přečůrávání, takže na čištění je lépe používat „nesavové“ čisticí prostředky.
S problémem bohužel nedokážu poradit, neboť jsem jednokočková a náš Macík je velmi čistotný kocourek. Takže nezbývá než popřát, aby se Máša co nejdřív „umoudřila“ a tím vznikla bezkonfliktní, přátelská a sehraná kočičí smečka. (cat) (cat) (cat)
A ještě dodávám díky všem za včerejší gratulace! (h)
Já jsem nepsala, že je lepší používat antikoncepci, napsala jsem teď použít a následně řešit problémy. Když už nebyla kastrovaná tam, odkud v tom jednom roce přišla. Já mám kastrované všechny kočky, ale na jejich chování to tedy není poznat. Venkovní Piškůtek není náš a tak kastrovaný není a Brášulka jednoznačně šéfuje kocouří komunitě.
Takovéto soustavné čůrání mimo záchůdek ukazuje spíše na psychický než fyzický zdravotní problém.
Počet záchůdků je opravdu minimálně počet koček + 1 a to i tom případě, že po určitou dobu nejsou všechny toalety v pernamenci.
No, pokud jsou v jedné smečce dvě kočky dospělé NEvykastrované, tak už na 99% víte, proč vám čůrá mimo. A možná jednu vidíte a druhá to dělá taky a jen to dělá tak, abyste ji neviděla. Prostě soupeří o pozici.
Myslím, že ji injekcemi daleko více ubližujete (zvlášť opakovanými), než jednorázovou operací – kastrací. Taky jí můžete ten život zkrátit, jen si uvědomte, že to není antikoncepce primárně vyvinutá pro kočky.
Vidíte a já jsem stoprocentně věřila VET , který je mým švagrem a který v Mošinčině případě rozhodl, že lepší bude injekce a nikdy se nesvěřil, že ji tím můžeme ublížit víc než operací. Rozhodně se na něj nezlobím, co lékař to možná jiné viděné stavu věci. Rozhodně to teď vypadá na kastraci obou kočiček, dokonce si možná myslím, že i současnou. Ne pro usnadnění mé, ale spíše jejich. Možná tu budeme mít stejnou startovní šáru a podobně jako u dvojčat by si holky nemusely „závidět“. Netušila jsem jaký bude mít pro mne článek pozitivní a inovativní pohled na kočky. A ještě jsem tu vyčetla jednu zajímavou věc a začínám rozumět další maličkosti. Jidášek i Mošenka nosí osas rovně, Máša pěkně vztyčený, vždycky !
Určitě uděláš dobře se současnou kastrací – taky jsem dala na doporučení a nechala vykastrovat oba kosourky současně, když dospěli. Bude to pro všechny lepší. 🙂
Co se týče zachůdku, opravdu mám tak pitomě řešený byt, že nikde není místo, žádný výklenek na druhý záchod, dokonce i ten stávající (krytý, ale bez dvířek, která stále vypadávala, tak jsem je dala pryč) záchůdek se řadí spíš k těm menším, větší bych tam nedala. Čistím ho 2x – 3x denně a kosourkům to vůbec nevadí, že mají společný záchod, nedělají si naschvály a jen sem tam u záchůdku „stojí frontu“. 🙂
Když jsme byli v Termitu, dala jsem na balkón škopíček s kočkolitem jako přídavný záchod, protože synáček se do bytu dostal jen jednou denně. Prý kosourci hlavně používali ten venkovní. Není mi jasné, zda kvůli novosti nebo jim u kace dělal dobře čerstvý vzduch. 🙂 Chvíli jsem uvažovala, že jim tam záchod ponechám, ale v zimě by to asi nebylo to pravé a zbytečně by si zvykali na druhý záchod.
Moc držím palce, aby kastrace pomohla. Nechci to zakřiknout, ale myslím, že to je ta pravá příčina. A pro Mošenku bude lepší být bez injekcí, určitě. (nod)
ne u „kace“ (fubar) , ale u akce! (rofl) (rofl) (rofl)
Chich – a já myslela, že výsledku té činnosti říkáte „kanec“, tudíž při výrobě produktu logicky „u kance“ – a ona je to obyč. akce – jsem zklamaná ;(
JanoBu, myslím, že jsi to našla. Na místě Leny Aewyn bych ykastrovala obě dvě kočky.
Jen ještě k těm záchůdkům. Někde níže je zmínka, že mají všechny jeden záchůdek, že snad druhý nepoužívaly. Ani se mi to nechce věřit. Věřím, že je často a pravidelně čištěný, ale i tak. Naše dvě kočky měly vždy k dispozici dva záchůdky, které byly denně čištěny a je pro mě zajímavá informace, že jsme vlastně měli ještě jeden přidat. Nyní osamocený kocour toho nadělá v podstatě tolik, co předtím obě kočky dohromady. Tak si říkám, jestli jsme k ledvinové nemoci kočičky nevědomky nepřispěli také tím, že si na záchůdcích konkurovaly a chodily tam, když už to „nemohly“ vydržet. Jen pro pořádek, v nečistých záchodcích problém nebyl, ty byly často, a to nejméně 1 x denně a případně i dvakrát denně čistěny. Také nikdy nechodily jinam, ani z protestu. Navíc na letním bytě chodily ven – tedy poté, co si na to opětovně zvykly. Náš staroušek se dnes kolikrát vyběhá venku, ale vyprázdnit se jde do bedýnky.
A ještě Jano dotaz. Jak se daří synkovi? často si na vás vzpomenu.
Díky za optání, má se bezva, roste jak z vody, včera jsme byli na kontrole, má v 10ti týdnech 59 cm a 5450 gr a dělá vše jak má (h)
Jen má jednu poťouchlost – doma to nedělá, ale na návštěvě nebo v práci zásadně blinká až na tričko 🙂
Řekla bych, že si Tě značkuje. (chuckle)
Jani (inlove) , až budu mít ten hřeben, tak se ozvu a sejdeme se. Zatím ho jen zaplať dle instrukcí, prosím. 🙂
Tak to je kluk jako buk (h) (h) (h) Hlavně, ať dobře roste. A, jak říká Vave, třeba si tě chce „venku“ označkovat 🙂
Začala bych odebráním moči a vyšetřením moči i celé kočky 😉 na veterině. Dost často močení mimo záchůdek znamená zdravotní problém. Pokud to bude OK, pokračovat co nejdříve kastrací. Pozor po kastraci se hormony vyplavují delší dobu a pokud má kočka ještě močení mimo zafixováno, může jít až třeba o 3 měsíce než se stav upraví. Současně bych přidala záchodky s různými druhy steliva. Dejte i záchod na „bezpečné“ místo – tzn. někam kde ráda pobývá a případně tam pobývá o samotě.
Máša nemusí být nutně jednokočková – ale je možné, že se jí nelíbí společnost zrovna těchle dvou kočiček – nemusí se cítit bezpečně. Ale pokud by všechno selhalo, tak bych se jí pokusila najít nový domov a raději bezkočkový.
Ještě jedna věc, dle mne kočička není absolutně jednokočková, naopak! A podle mě ani se nedá říci, že by jí stávající kočičky nějak hodně nepřijaly, vždyt nezapomínejte, že je doma tři měsíce a je poloplachá, to je hrozně krátký čas!
Jinak až ted jsem přečetla komentáře a zazněla tam správná otázka – jak jsou na tom ostatní čičiny, jsou kastrované? Já vidím v té kastraci zásadní příčinu. Párkrát se mi stalo, že mi lidé vrátili kočku, protože začala být nečistotná, šlo vždy o odrůstající kotě – holku, bohužel si to nenechali vysvětlit. Kočku jsem vykastrovala a vždy byl klid. Tady je trochu problém, že to trvá už delší dobu, už měla být vykastrovaná (to není výčitka, to je konstatování).
Vidíš JanoBu a já mám obě s ročním odstupem a nekastrované,protože Pitina se té kastraci brání tím, že permanentně a schválně vrká…a Noriska je na to ještě mladá…8 měsíců jí bude až v srpnu….a choděj obě vzorně do krabičky…jen když byla Pitina na návštěvě v kočičí domácnosti u skorotchýně,tak ocas hore a ochcala (jinak to říct nejde) kouty,tašky,boty….
To je velké štěstí, milá Sharko.68 (inlove) , že Pitina Norisku vzala bez protestů, nemá potřebu se vymezovat nebo o něco bojovat. Ona taky Noriska je mladinká, možná to vydrží stále, možná se to časem změní, těžko říct.
Není pravidlem, že nekastrované kočky jsou konkurenčně nečistotné, ale pokud ta nečistota nastane, obvykle bývá příčinou právě konkurence nekastrovaných kočenek.
Ještě jednou jsem si mpřečetla článek a chybí mi minimálně dvě informace a to zda Mošenka a Jidáš jsou kastrovaní – všichni asi předpokládáme že ano, ale ano? A druhá, zda kakat chodí do záchůdku nebo též mimo.
Jinak pochopitelně to může být onemocnění ledvin, močových cest, písek kamení…… Já si stále myslím, že je to problém etologický. Jednokočka ne z důvodu že ona by nesnesla – kdyby byla doma první asi by bylo vše jiné – ale spíše z důvodu chování obou domácích k ní. A stejně mi stále podle toho popisování vychází spíše na rodinnou kočku než na člena smečky.
Milá Inko, na velkou chodíme do bedýnky, rozvážně, nespěchá a zahrabává. Zpočátku i hodně páchla, proto jsme v prvních týdnech měli bedničky dvě, aby měly kočky soukromí. Páchnutí se stravou upravilo velmi brzy zcela. Druhou krabičku jsem zrušila po cca měsíci, když do ní téměř žádná z koček nechodila. Jidáš s Mošenkou jsou navyklí chodit na svou, Máša pak na velkou dávala přednost jejich. Viděla jsem ji mnohokrát v krabičce i na malé, takže ji zcela neignoruje. Jidášek je kastrovaný – proto těch 8 kg 🙂 , Mošenka není sterilizovaná, dostává injekce, je krásná, ale velmi hubená – ne nemocná, prostě je to typ vysoké a velmi štíhlé kočky a nechceme ji zatěžovat operacemi i jen „banálními“. A během čtení vašich postřehů tu máme opět loužičku na sedačce… ;(
Obávám se, že antikoncepčními injekcemi zatěžujete organismus kočky více než kastrací ….
taky si myslím, holkám nic necpu,to zpívání se dá vydržet, Pitina je jak Caruso švihlej Elvisem, Noriska vrká jak hrdlička…ale plazej se obě, říkáme jim kočky Meresjevky…prostě až bud epo dovolenejch a přijde čas..vidím to na říjen,tak půjdou pod kudlu obě najednou..jen se bojím,aby si pak nepřestaly se mnou povídat,Pitina je nádherně ukecaná a Noriska to po ní opakuje….
Bertíček je ukecaný po kastraci ještě víc než dřív, a Mikýsek s věkem stále víc rozvazuje. 🙂 Neboj, Sharko (inlove) , ukecanost je vrozená – nebo okoukaná od oddané podané. (wasntme) (chuckle) (h)
Tak to jsi uhodla, já se jim doma vykecám a pak nemám potřebu mluvit s lidma, takže jsem taková posluchačka… (angel)
Leny Anno, ze všeho, co jsem si kdy přečetla, mám dojem, že celoživotní dávání injekcí je po zdravotní stránce mnohem horší než jednorázová kastrace. Zajímal by mě názor Jany Bu. a dalších zkušených kočkařů a kočkařek.
Stále vidím problém v kastraci, teď ještě větší než dřív! Kvůli klidnému soužití smečky by měla být všechna zvířata na tom stejně, tedy vykastrovaná. Vykastrovaný kocour a nevykastrovaná kočka, to ještě jde, ale určitě ne kočka ANO a kočka NE. Tam bude dominance a strach stále, tohle fungovat prostě nemůže – podle mého mínění na základě teoretických znalostí. Zajímal by mě názor z praxe.
Nenapsala jsem, že dvě nekastrované kočky pod injekcemi taky nemohou dobře fungovat. 🙁
Přesně, když kočky, tak vykastrované obě. Já nemohu zapomenout na to, jak našeho starého skoro bezzubého bázlivého kastrovaného kocoura vloni jiný nekastrovaný hrozně bil, jenže ten nebyl náš a nedalo se s tím venku nic dělat. Zatímco letos se s jiným kastrovaným venku alespoň celkem snáší, i když nejsou kamarádi. Samozřejmě, že u kocourů je teritorialita ještě mnohem výraznější než u koček, ale ta kastrovaná se vůči nekastrované dostane do velmi nevýhodné pozice. Myslím, že i přes injekce, ta nekastrovaná prostě „voní“ jinak a má i úplně jiné sebevědomí. Pokud mají spolu všechny tři žít v relativní pohodě, vidím jako jedinou možnost je mít vykastrované všechny tři. Navíc odpadne problém s hlídáním injekcí.
Nemám tolik zkušeností, milá Leny Anno (inlove) . ale také si myslím, že zlozvyk pramení v nepřijetí Máši domácím týmem. A možná na tom má podíl (mj.) i to, že Máša není vykastrovaná. Možná tohle domácí vnímají i jako své ohrožení a tak je tam napětí. Určitě bych dala na Janu Bu. a co nejrychleji bych Mášu nechala vykastrovat. Pevně věřím, že pak bude lépe.
Jinak díky za vysvětlení příchylnosti k Savu. Jednou týdně vymývám Savem zachůdek a kosourci ho pak obcházejí jako dva omámení čichači. 🙂
Přeju všem krásný den! (h)
Joooo! Hlava děravá – všechny kočenky jsou krásné a moc mě zaujala jejich půvabná jména. 🙂 Až jsem si říkala, kdyby třeba Máša byla Mirjam, jestli by to nebylo o fousek lepší. (wasntme) (chuckle) (h)
A ještě úplně naposled – podle všeho, co píše Leny Anna, nemám pocit, že by Máša byla jednokočková. Spíš naopak. Jen bych ji nechala vykastrovat a věřila, že potom už konečně uvěří, že má své krásné doma. (h)
Tak to já vypařím horkou vodou a octem….Savo ne, to čičinám smudí….
Lenny Anno – neumím ti poradit, jenom můžu držet palce, ať se váš problém vyřeší co nejdřív a co nejlépe.
Jenom si tak říkám, že teď budeš mí kapku hlavu v pejru, co se týká kastrace. Rpuť říká nekastrovat, Jana Ba zase kastrovat – a teď babo (či dědku) raď! Já se přikláním k té kastraci (tak si říkám, že možná měla být kastrovaná – vlastně sterilizovaná – než došla do nového domova, ale tam byl asi problém s těmi očičky a rýmou), k vlastnímu prostoru a k více záchůdkům.
Nevím, jestli je Máša jednokočka – přece jenom píšeš, že by se ráda k ostatním kočičkám přidala, jenomže ony už mají svou partu „hochů, co spolu mluví“ , tak tady to bude taky oříšek. Nicméně věřím, že ho rozlouskneš – a podávej hlášení, jaký je stav na bojišti (nod) – držím palce (y) (y)
Přikláním se k názoru že Máša je kočka „jednokočková“ a s tím asi nepohnete… současný stav je utrpení pro obě strany a nejlepší by bylo najít jí novou rodinu, kterou by měla jen pro sebe. Pro tuto chvíli bych číču nechávala jen v jedné místnosti (zákaz vstupu ostatních čičin), dva záchůdky, různé stelivo (nám se nejvíc osvědčil obyčejný hrudkující Mikeš) a minimum věcí k počůrání.
Pořídili jsme si dvě kočky z útulku, Ladu a Emu. Nebyly kamarádky, ale respektovaly se. Pak bohužel Lada odešla a přišlo malinké koťátko britské modré – Mia. Nebyla moc mazlivá, trochu se nám vyhýbala.Chodila krásně do záchůdku. Máme ji rok, ale Ema ji nikdy nepřijala, mám pocit že ji nesnáší. Naštěstí můžou obě ven a do celého domu. Loni, když měla Mia půl roku, přijela na návštěvu dcera se psem, velkou puberťačkou. My máme dvě teriérky, ale spíš malé a koček si moc nevšímají. Ale nastalo peklo, celé horní patro pročůrané, postele až na matrace. Celé vánoce jsem prala peřiny, deky, všechno. Do toho začala Mia hárat, tak jsme ji přestali pouštět ven a ještě se to zhoršilo. Vet doporučil FELIWAY, chtěli jsme počkat po kastraci. Proběhla na jaře a nepřestalo to. Ale jak se oteplilo, hodně jsme ji přes den „posílali ven“ a je to tak 2-3 měsíce, čurání přestalo. Do záchudku chodí obě, ale jen občas, když jsou dlouho doma. Ale všimnula jsem si jedné zvláštnosti. Když jde do záchodku Mia, dlouho a hlasitě po sobě zahrabává, je to docela rachot. A když je nablízku Ema, „naštve se“, na záchod vyskočí a buší do střechy packami. Pořád ji Mia nějak irituje. Mia je teď v pohodě, mazlí se, už ji zas pouštíme do ložnice. (whew)
Už když jsem četla článek, tak jsem si říkala, že se musím zeptat, jestli je kastrovaná – takže není, to znamená jedno: určitě co nejdřív vykastrovat, upřímně, to mělo být už na začátku problémů, než si kočička zafixuje špatný návyk (čůrání mimo). Kočky totiž pachem své moči taky lákají kocoury, říje nemusí probíhat viditelně, zvlášt když je kočička plašší.
Nemá zdravotní problém? Udělala jste rozbor moči, krve? Může mít něco s ledvinami….
Jako další věc bych kočičce vymezila prostor – ne celý dům či byt, ale aby byla jen v jedné místnosti, tam dala dva záchůdky. Nepíšete, jestli máte krytý bez dvířek, je možné, že jí chybí soukromí…..
Další věc – zkoušela jste různé druhy kočkolitu? Na některý vám některá kočka nepůjde, mají své preference.
Zkuste do záchůdku dát pár kapek kozlíku, mělo by jí to nalákat.
Otázkou také je, čím čistíte. Savo kočkám připomíná moč, takže se snaží často to místo znovu přečůrat a je to bludný kruh.
Ano, Leny, zažila jsem to několikrát, vždy až na jednu vyjímku se to zvládno. Tou vyjímkou byl desetiletý peršan, co byl x měsíců zavřený ve sklepě…..
Teda aby to nevyznělo blbě – v tom sklepě byl zavřený u těch „majitelů“, než se dostal ke mně!
vyznělo,no proto, až jsem se oklepala…. :O
Jak se člověk přiučí Jano! Já jsem třeba do teď netušila proč musím koule chlupatý odhánět z koupelny, když občas vystříkávám Savem sprchový kout. Sedí tam jak přilepený, já se dusím, bojím se, že se mi přiotráví a oni zatím… 😀
Tiež si myslím, že chce byť sama. Hlavne preto, že ostatné dve ju vlastne neprijali. Vôbec 3 mačky je dosť nešsťastný počet, pretože veľmi často 2 mačky uzavrú spojenectvo proti tretej. Aj to som zažila. Čo sa týka záchodíkov, správny je taký počet ako počet mačiek + 1, teda na 3 mačky 4 záchodíky a nesmú byť postavené tak, aby niektorá mačka resp. mačky mohli bolokovať prístup k ním. Aj to je prejav dominancie, ktorí si my, ľudia, nemusíme uvedomovať Neverbálna komunikácia mačiek je veľmi nenápadná ale dôležitá. Napríklad náš Merlin ani dnes nechodí po byte so zdvihnutým chvostom. Napriek tomu, že je najväčší a najsilnejší. Zdvihne chvost len vtedy, keď je s nami v miestnosti sám, v prítomnosti iných mačiek drží chvost rovno alebo dole, (ako divá mačka). Pritom je to neuveriteľný bonviván, spokojne sa povaľujúci kdekoľvek, žiaden ustrašenec. Proste len neprovokuje, má rád svoj kľud.
Mi jsme před několika lety přinesli kočičku z útulku , neuměla nc chodila všude na záchod v noci vstala z pelíšku a šla se vyčůrat na postel Tak jsme udělaly zkoušku na záchudek s kočkolitem jsme položili pulku starého prostěradla a změna se hned projevila ihned za dva dny se naučila chodit na takto upravený záchůdek . Doufám že to pomuže i Vám. Petr
Tak Petře, během rána jsem stačila naplnit druhý rezervní záchůdek stelivem a teď jsem na něj dala kus ustřižené fixis dečky pro děti na kterou tak ráda Máša chodí…. něco přeci musí zabrat i když na okamžitý zázrak už nějaký ten pátek nevěřím 🙂
a ještě valeriánské kapky za dvacku z lékárny a třeba se to vyřeší…. 😉
Bohužel si myslím, že je to asi “ jednokočka „, potřebovala by rodinu jen s jednou kočkou. Před dvěma lety jsem si vzala kočičku ke svým dvěma aby ji neutratili, je hodně dominantní a s naší starou kočičkou okamžitě začaly bojovat o postavení v rodině bohužel tím, že si označovaly teritorium. Nic jsme nemohli přinést domů a nechat v přízemí na zemi, ale označkovaly i nově donesený počítač na stole. Jinak pochopitelně vzorně používají záchůdky, kterých máme taky naseto po celém domě. Určitě bych počkala s kastrací, zatím bych použila antikoncepci a měla na půl roku klid. Vlastní teritorium by bylo taky dobré, ale hlavně je potřeba si srovnat v hlavě, zda chci udělat pro kočičku nebo trochu pro sebe. Není to vždycky o tom, že kde je jedna, můžou být dvě…… Já jsem taky chtěla Shame zachránit život, navíc u nás chodí kočičky i ven, ale ona byla zvyklá být doma kápo.
Antikoncepci nedoporučuju – kočička by mohla mít následně vážné zdravotní problémy (zánět dělohy, rakovina, hormonální potíže). Pokud jsem to pochopila správně, tak kočička nemá přístup ven a ty ostatní jsou kastrované, tak není důvod do ní ten sajrajt píchat!
A pokud se spolu kočky už kontaktují (a ne ve zlém), jak píše Leny Anna dole, tak je to opravdu spíš o značkování teritoria a tam by naopak mohla být kastrace prospěšná…
Leny Anno, tak tohle je vážně problém a obávám se, že tohle vy nevyřešíte. Ona protestuje a jak to tak líčíš, protestuje proti těm ostatním dvěma. Už jsem zažila několik kočiček, které si prostě nepřály žít mezi ostatními kočkami. Chtějí být prostě samy jediné.
Našla jsem kdysi kočičku, která si nakonec kálela i vedle vlastního pelíšku. Našli jsme ji nakonec místečko na osamělé hájovně. Měli tam sedmiletou dceru, která jí oblíkala do šatečků pro panenku a vozila jí v kočárku. Člověk by řekl, že je to trápení zvířete, ale číča byla neskutečně blažená, že se jí samojediné dostává tolik pozornosti, v tom kočárku si blaženě vrněla a celou rodinu zahrnovala velikou kočičí láskou.
A tu kastraci bych si zatím rozmyslela. Je to závažná a nelehká operace a jsou-li s jejím chytáním takové problémy, pak by to mohlo dopadnout špatně. Jako „zraněná“ se bude cítit ještě ohroženější.
Obávám se, že není jiná možnost, než opatřit jí páníky, kteří chtějí jen jedno zvířátko.
Milá Leny Ann – tak tohle je mi opravdu moc líto. 😐 Naše dvě kočky měly těžké začátky, ale v tomto směru jsem problémy naštěstí neměla ani jednou. Jejich předchůdkyně Kotě nám jeden čas po návratu (prvním a posledním) „z kočičího hotelu“ dělala naschvály a čůrala vedle bedýnky (vždy ke konci zdvihla ocas a pokropila zem vedle). Ale vyřešila jsem to záchůdkem v igelitem vyložené veliké krabici, až jí to zase přešlo. Mimo svůj záchůdek ale nečůrala nikdy. Tvůj problém je podstatně větší. Takže, kdybych ho měla i já, asi bych zkusila toto – Máša se možná od Jidáška a Mošenky cítí vystresovaná a tak si chce označkovat nějaké teritorium které bude jen a jen její. Jestli máš možnost vyhradit Máše jednu místnost, kam by ostatní dvě kočky nemohly, zkust to – ale ne jí tam zcela zavřít, to by rozhodně nebylo dobré řešení. Když se kdysi naše dvě kočky zle porvaly, při našem nevyhnutelném odchodu z domu (i přes noc) jsem je raději nějakou dobu oddělovala – každá měla půlku domu (a svůj záchůdek) a v chodbě byly oddělené (fungovalo to). Jenže tady jsem použila staré síťové dveře, aby kočky na sebe stále viděly – možnost, kterou Ty asi nemáš. Ale třeba bys sehnala nějaké pletivo (dočasně přitlouci na rám otevřených dveří do výšky, aby kočky nepřeskočily), nebo taková ta „harmoniková“dvířka pro děti (aby někam nelezly) nebo pro štěňata (jenže ty kočky dokáží podlézt, prolézt i přeskočit). Nebo třeba od někoho na čas zapůjčit prohazovačku na kamínky (nic moc elegantního, ale kdyby to pomohlo…) Prostě jde o to, aby Máša sice měla „svoje“, ale od těch ostatních nebyla zcela izolovaná, mohly se vzájemně vidět a pozvolna si na sebe zvykat. A hlavně by tam měla svůj vlastní záchůdek. A pokud by si na něj zvykla (tedy začala ho používat), tak pak pozvolně to pletivo odstranit (nejprve jen na čas, pak nafurt). Pokud tu možnost „průhledného oddělení“ nemáš, tady bych zkusila společný, ale hodně velký záchůdek. Já používám takovou černou plastickou vanu (schválně jsme jí šla změřit a je 50x70cm), která se prodává jako víceúčelová a my máme v garáží jednu na míchání cementu 🙂 Vejde se do ní hodně kočkolitu a do dost vysoké vrstvy a protože je vanička i dost hluboká, tak z ní nic nelítá ven i když kočky hrabou jak divé. A místa, kam Máše čůrá bych zkusila přes den pokrýt nějakými igelitovými potahy (zase – tady se prodávají takové tenoučké igelitové folie na pokrytí nábytku při malování – třeba u vás též). A třeba na noc i tu postel. Buď tady už kdysi někdo psal, nebo jsem to někde četla – ale kočka prý nebude čůrat tam, kde má žrádlo. Tak bych zkusila její misky stavět na místa, kam si chodí ulevit. Jinak to asi chce trpělivost a nemyslím, že její kastrace (díky za to, že bude) v tomto směru pomůže (mohu se plést). Ale kdyby právě hned po té kastraci mohla mít jen a jen svůj koutek doma – třeba by to pomohlo. Jestli se dobře pamatuji, tak Karolína měla se svým Melíškem stejný problém (a byl jen sám), byla z toho dost bezradná a vida – vyřešilo se to. Tak ta bude nejlépe vědět, jak na to. Kočky kakají jen jednou denně (tedy ty naše) a jak jsem vypozorovala, čůrají 2x denně (tedy zase tak přesně to nesleduji). Zřejmě chodíš do práce, takže Mášinu potřebu nemůžeš monitorovat. Ale jestli jsi doma, třeba by se Ti povedlo zjistit, kdy se k tomu chystá (naše Smoky např. před kakáním lítá po domě jako divá) a na tu chvíli jí i se záchůdkem zavřít do koupelny, nebo jiné menší místnosti (a pak jí za správné použití patřičně vychvalovat). Tak moc a moc držím palce (y) (y) (y) , aby se Máša umoudřila, umím si představit, jak takovýhle problém je nepříjemný (moje první kočka v manželství se také jmenovala Máša)
A zapomněla jsem dodat, že všechny tři plyšáčci jsou krásní (inlove)
To mi je líto, ale podle mne si jen značkuje domov, prostě jsem tu taky a jsem tu doma….tohle mi dělala Pitina u skorotchýně, chodila na šatnu a do všech koutů na koberec…a tašky…chtěla tam být taky doma, ale kočky jí ignorovaly, takže celej víkend zlobila a čůrala…kdykoliv jsme tam jeli. Teď jsou s Norčou doma a je svatej klid. U mojí kočičí skorotchýně bylo 5 koček (teď jich má 14-vzala domů zahradní kočky s koťatama, že až odkojí, dá je vykastrovat a pustí je zpátky,koťata začneme udávat a nebo se po kastraci taky vrátí,ale začínají domácnět a moc se jim ven chtít nebude, takže předběžní zájemci, máte šanci,je to v Praze, ale dovezu je i do Pardubic). Síť stačí i umělá do dveří,přidělá se na suché zipy, prodává to Bamgart,snad i Baumax….Řempo by je mělo mít, hustá oka, nejlepší je černá…. ty sucháče na ni musíš našít a do dveří vlepit, kdou pak normálně zavírat nebo síť do rámu a na magnety….nevypadá zle a nepřekáží. Odděl je, ať na sebe viděj a každej má svoji část bytu, ona je jen hodně nešťastná,že ji nepřijali…možná by to v domácnosti,kde by byla sama nedělala, ale to je krajní řešení,dát ji někomu jinému. A třeba se to po kastraci srovná. Šance tu je.
Jo a jsi skvělá,jinej by ji vrátil nebo vyhodil. Držím Vám všem pěstičky. (y) (h)
Zatím nemohu víc radit, než víc záchůdků – vážně, i tři i čtyři. Jestli na sebe kočky nesykají a neperou se, tak to fakt ještě docela jde. Moje kočky na sebe sykají dodnes a o přivyknutí jsem stěží a s přihmouřeným okem mohla hovořit po třičtvrtě roce.
Víc záchůdků, pak uvidíte. 🙂
Jsou moc krásné!
Jo a ani je nemusíte kupovat, mám v ložnici prostě lavorek – používá ho zejména ta nejmladší, a jelikož kope, musí se kolem zametat každé ráno s měněním vody; jen chci říct, že nemusíte mít nutně drahé a kryté: zkuste do každého koutu bytu dát něco s pískem, hranaté, kulaté, to je jedno, ale kdyby to zabralo, měla byste o spoustu starostí míň. A abych Vás trochu utěšila, některá z koček mi pročurala peřinu před dvěma měsíci, zatímco jsem spala: stalo se to jednou a zatím naposled a taky nevím, za co to bylo a která se to na mne za něco tolik hněvala – to tak bejvá. Držím pařátky. 🙂
Bětuláskovo ! … to je fakt docela „psina“. Já večer ležím v posteli a Máša mě obloukem obchází a třepe ocáskem. Zavedla jsem s ní řeč. Říkám: „čuňátko strakatý mazej na krabičku, Tobě se chce, viď?“ A víte co, přidřepla si na časopis ,dostatečně vzdálený od mé ruky, mžourala na mě těma svýma uchvatnýma a vzdorovitýma očima a počurala Marianne Bydlení ! Nové ! 😀 A máte pravdu dostanou víc záchůdků. A ještě něco. Máša za kočkama neustále chodí a chce být s nimi. Spolehlivě vím, že i oni přijdou za ní, třeba když spí tak vždycky všechny v jednom pokoji a většinou se Moša s Jíďou nasáčkují za ní. Nesyčí na sebe a neperou se. Jen velmi zřídka si je Jíďa povalí na záda a jako zakusuje – trochu lev je chlapec. Holky zmlknou uvolní tělo a jeho to přestane po třech sekundách bavit.Speciálně u Máši mám pocit, že má tohle zakusování ráda. A ještě k ostatním radám. Jemné pletivo ve dvěřích třeba na sucháče, je hodně dobrý nápad, zkusím to i kdyby to tam mělo být jen jeden den, protože Máša je skutečně společenská a ráda „drandí po bytě“, tak bych jí dost nerada naštvala ještě víc. Přijde mi dobré taky napsat i jinou zkušenost. Zmiňovala jsem Pipinku, nádhernou dámu, která mě vlastnila 16 let. Když jí bylo 12 přinesli jsme si Jidáška. A to bylo hodně drsné. Byl bit jak žito, nahoru ke mě do ložnice ( byt je mezonet) se za jejího života nedostal, nepustila ho tam nikdy. Pokud si vyčíhal dobu kdy spala, nelenila vyskočit a ze schodů ho vypohlavkovat. Jedl až se najedla dáma…Byl zdrápaný a neustále zbitý, ale na záchůdek frajer chodil…
my máme stejný problém s kocourkem Honáskem, kterého jsme si vzali před 5-ti lety z útulku. Honás chodí na záchůdek na malou i velkou. A k tomu nám ještě očůrává všechny kouty v předsíni a vchodové dveře v předsíni. Vyzkoušeli jsme všechny dostupné odpuzovače na trhu, nic nezabralo. Záchůdek mají u nás kočky každá svůj. Hepina má svůj, Honás také.
Naše paní veterinářka Honáska vyšetřila, je zdravý i když už mu je 14 let. Nakonec na to přišla, Honás žil v dost velkém společenství koček u jedné hodné paní. A tam se musel nějak prosadit, takže zřejmě očůrával. Navíc ho kastrovali až jako 9-vítiletého v útulku před umístěním. A to je pozdě.
A tím čůráním po předsíni, dle slov naší paní veterinářky, prý vlastně dokazuje naší druhé kočičce Hepince, že je pořádný chlap.
(cat)
Takže ač Honzík chodí na záchůdek a tam vzorně koná potřebu, ještě nám očůrává předsíň.
My ho miluje, je to mazlivý vstříčný a velice vděčný kocourek. ¨
Takže po ránu a po příchodu z práce vytíráme, vytíráme, vytíráme.
Také si s tím nevíme rady.¨
P.S. Někdy sem o těch našich kočičkách také napíšu
třeba se jí nelíbilo, občas , když ho prolistovávám – chodí nám do práce, tak mi naskakuje husina…. (happy)
Pokud kočka nebo kocour při čůrání třepe ocáskem, tak je to vyloženě značkování 😉