ROZCESTNÍK: Klokánské hověziny

Chov hovězího dobytka se v Klokánii liší od toho v Evropě asi jako Venuše od Marsu. Daleko to je skoro stejně nebo aspoň přibližně. Kontinent s dvaceti miliony lidských obyvatel má navíc 90 milionů ovcí a hovězího dobytka 30 milionů.

Při trošce kupeckých počtů není obtížné si spočítat, kolik metanu tento dobytek vyprodukuje. Jedna ovečka vydýchá nebo vyříhá 30 litrů metanu denně a jedna kravička denně s odpuštěním vyprdí metanu litrů 500. Dát se tento biogas nějak schraňovat, tak každý farmář má pohonné hmoty zadarmo a ještě ochrání ozónovou vrstvu.

U klokanů je dobytek volně venku na pastvinách celoročně, je tak skoro polodivoký chováním, ale čistý rasou, či druhem. Podobně jako u oveček, které se tu chovají na maso nebo na vlnu, tak i kravičky se tu chovají buď na mléko, nebo na maso. Tak zvané „mléčné farmy“ jsou podstatně menší než ty „masové“ a také jsou poblíž obydlených center, kde jsou mlékárny a odbytiště. Krávy mléko dávající jsou relativně v blízkosti budov farmy, kde se tyto zpravidla 2x denně dojí. Tyto kravičky jsou také přikrmovány jádrem právě při dojení.

Vše je vysoce zautomatizováno a ovládáno počítači. Taková mléčná kráva s naplněným vemenem si to sama míří tam, kde se toho mléka zbaví. Každá má elektronický čip, který je automaticky přečten a systém pak ví, o kterou kravku jde. Na správné stání takovou kravičku navedou automaticky se otvírající a zavírající brány. Cestou je ovšem bez svého vědomí zvážena a ve stání je jí roboticky vemínko se struky očištěno, struky robotem náležitě lokalizovány a opět robotem nasazen dojící přístroj. Lidí netřeba.

Proto jsou takové farmy rodinnou záležitostí, bez zaměstnanců. Množství vydojeného mléka od každé kravky je pečlivě měřeno a uloženo v počítači. Podle její váhy, množství a kvality vydojeného mléka je pak kravka přikrmována přiměřeným množstvím krmiva s vysokým obsahem proteinu. Vydojené mléko je v trubkách okamžitě podchlazeno a v chlazených nádržích neustále mícháno, než se přečerpá do mlékárenské cisterny na odvoz do mlékárny kde je dále ošetřeno a zpracováno na zdejší různé a vynikající mléčné výrobky.

Takže tak vypadá informační revoluce v praxi. Každá kravička má svoji kompletní historii v databázi v počítači. Přesto je práce takového farmáře a jeho rodiny náročná, někdo musí nejméně dvakrát denně v dobu dojení dohlížet, zda vše jede, jak by mělo, 7 dnů v týdnu 365 dnů v roce, nemoc neomlouvá. Nutno dodat, že zdejší mléko je vynikající kvality. Když jsme si zde poprvé v říjnu v roku 1968 koupili mléko, tak jsme si mysleli, že jsme udělali omyl a koupili si smetanu. Tak se nám aspoň jevilo, po zkušenostech s mlékem a smetanou co byly tehdy k dostání v kleci socialistického Československa. Avšak dovolte, abych se raději věnoval dobytku, co se tu chová na maso. A jaké!! Jako to máslo na jazyku se rozplývající!

Dobytkářské farmy, kterým se v USA říká ranče, se u klokanů nazývají „Cattle stations“. Tyto se vyskytují prakticky po celé Klokánii. Majiteli takové cattle station se zde říká „grazier“. V Klokánii je také rozlohou největší cattle station na světě. Jmenuje se Anna Creek Station, je v Jižní Austrálii a je větší než státy Israel nebo Belgie. Její rozloha je 24 000 km?, tedy 6 000 000 akrů. Je tak 8x větší než nejrozlehlejší ranč v USA v Texasu, King Ranch.

Každá stanice má „homestead“, tedy seskupení obytných a hospodářských budov, kde žije majitel nebo manager stanice. V ostatních staveních jsou ubytováni zaměstnanci, pak tu jsou sklady, zásoby pohonných hmot, garáže, dílny, hangáry a dieselagregát na výrobu elektřiny. Ty větší mají i základní školičku jednotřídku, malý obchod, zvaný „General store“, kde jsou k dostání potřebné nezbytnosti, minihospůdku, kde je možno nakonzervovat hlasivky a hlavně spláchnout prach z krku.

Podle toho, kde takový homestead je, voda se zabezpečuje buď z řeky, ale ve většině případů z artézských vrtů. Když děti odrostou základní škole, tak jsou zpravidla od šesté třídy posílány do internátních škol do měst. Lékařskou péči zabezpečuje RFDS, tedy Royal Flying Doctor Service, čili létající doktoři. Je to taková naprosto soběstačná komunita uprostřed ničeho.

Velké cattle stattions začaly v Klokánii vznikat už počátkem 19. století. Na tehdejší, poměrně řídké osídlení kontinentu, byly tyto stanice velice odloučené od tehdejší civilizace a dokonce i od nejbližších sousedů, kteří mnohdy byli více jak 500 km daleko. Doprava pouze terénem, cesty neexistovaly, a pouze koňmo nebo na voze. O dobrodružství nouze nebyla a také úmrtnost byla vysoká. Přežívali jen ti nesilnější jedinci a to ještě pouze ti, kteří měli notnou dávku štěstí.

Legendami se stali první „graziers“, jako James Tyson, syn trestankyně, co byla transportována do Klokánie za krádež. Založil svůj úspěch na řeznictví v prostoru zlatých polí u Bendiga ve státu Viktoria. Rozvážným nakupováním a znalostmi dobytka, jeho cest kudy se hnával na trh a moudrým výběrem najímaných pastvin, které poskytovaly podpůrný řetěz ze severního Queenslandu do viktoriánského Gippslandu, si zajistil monopol na dodávky hovězího masa do měst Melbourne, Sydney a Brisbane.

Jeho bohatství se stalo legendární, dokonce půjčoval peníze státu Queensland a v době hospodářské krize, v roku 1892, díky jeho finanční pomoci tento stát přežil. Byl to takový australský Baťa. Nikdy se však neoženil a neměl žádné potomky. Jeho majetek po jeho smrti, roku 1898, byl v té době největší v Austrálii. Tento byl tehdy rozprodán za ?2,36 milionů, které byly rozděleny mezi jeho příbuzné.

Sidney Kidman

Podobnou legendou je Sidney Kidman. Tento vybudoval řetěz cattle stations od zálivu Carpenterijského na severu kontinentu až do Jižní Austrálie. Vybíral si místa se zdroji vody a v hlavním městě Jižní Austrálie, Adelaidě, měl svoje odbytiště.

Sir Sidney Kidman působil téměř o dvě generace později než James Tyson. Opět se potvrzuje pravidlo, že tvrdé dětství rodí tvrdé a úspěšné muže. Sidney Kidman se narodil 9. května 1857 v Jižní Austrálii jako pátý syn do rodiny George a Elizabeth Kidman. Otec mu zemřel, když mu byl jeden rok a poslední bratr se mu narodil po otcově smrti. Jeho matka se znovu vdala, se šesti syny, všemi starými pod deset let. Vzala si pomocného dělníka na farmě, Stephena Starra, který však byl ožralka a rváč. Přesto ještě stihla mít s ním tři dcery.

Sidney Kidman, stejně jako jeho bratři opustil neutěšený domov jak nejdříve mohl. A tak ve třinácti letech začal pracovat jako námezdní pomocník na farmách. Vydělané peníze nerozhazoval, ale šetřil. Když se odvážil požádat zaměstnavatele o vyšší plat, tak byl na místě propuštěn. To mu bylo impulsem k tomu, aby si založil bankovní konto a začal podnikat. Nejprve jako špeditér, tedy v transportu a později v řeznictví. Také zkoušel svoje štěstí na burze, ale bez výrazného úspěchu.

V roce 1885 se Sidney Kidman oženil s Bel Wright z Kapundy. Netrvalo dlouho a Sidney Kidman, v roku 1887, koupil svoji první farmu, Thule Station a založil dostavníkovou společnost jako konkurenci tehdejší Cobb&Co. Zabezpečoval tak osobní dopravu a poštu v Jižní Austrálii na mnoha místech v NSW a Queenslandu. Když v Západní Austrálii vypukla zlatá horečka, tak Sidney Kidman vykoupil tamní odbočku Cobb&Co a získal tak monopol v tamější dopravě.

Počátkem devadesátých let devatenáctého století, kdy zde vládla hospodářská krize, rozprodal Sidney veškerá svoje aktiva mimo dopravní společnosti v Západní Austrálii a začal nakupovat velké cattle stations. V roce 1900 se také stal smírčím soudcem. Provozovat velké cattle stations nebylo bez rizika. Za velkého sucha v letech 1900 – 1903 tak ztratil 70 000 kusů dobytka. Tato zkušenost ho podnítila k dalším nákupům velkých cattle stations, aby měl možnost přemístit dobytek z místa sucha na místo, kde se uživí. V roce 1906 se tak stává největším soukromým majitelem pozemků na světě. Jejich souhrnná rozloha byla větší než Anglie, Irsko, Skotsko a Wales dohromady.

V roce 1909 navštěvuje Kidman poprvé Velkou Britanii a objednává si svůj první automobil. Po jeho dodání shledal, že tento je třeba neustále kontrolovat a udržovat na cestě, kdežto jeho bývalý transport koňmo si cestu vybíral sám a Kidman se tak mohl soustředit na plodnější činnost i za jízdy. Proto tento automobil dal své dceři jako svatební dar. Za první světové války Sidney daroval ve prospěch válečného úsilí legendární množství vlny, masa, koní, ambulancí, a letadel. Svým zaměstnancům zaručil práci po návratu z války a finančně se postaral o rodiny těch, co se z války nevrátili. Velké obnosy daroval Červenému kříži a Armádě Spásy. Koncem této války Kidman začal s diversifikací. Začal stavět lodi, silnice, železnice a vodní přehrady.

Když Sidney přemístil vedení svých podniků a bydliště do Adelaidy, tak svoji bývalou residenci, Kapunda home, daroval odboru školství aby byla použita jako střední škola.

V roce 1921 byl Sidney Kidman pasován na rytíře, stal se z něj Sir Sidney Kidman. V roce 1932 u příležitosti jeho 75 narozenin uspořádali jeho zaměstnanci v Adelaidě velké rodeo, kterého se zúčastnilo 50 000 lidí. Toto zůstává dodnes největší narozeninovou oslavou pro soukromou osobu v Klokánii. Za tři roky potom, Sir Sidney Kidman, 3. září 1935 umírá. Jím založená společnost, „S. Kidman & Co. Ltd“ stále existuje a je v soukromých rukou Kidmanových potomků. Vlastní 19 cattle stations o celkové rozloze 124 000 km čtverečních, kde mají úhrnně 200 000 krav.

Horské farmy

Blízko jižního a východního pobřeží kontinentu a na velkém předělovém pohoří jsou relativně malé farmy buď krav na mléko nebo chovné, obhospodařované zpravidla celou rodinou, jako třeba rodina Knightova u osady Gunnedah v NSW. Rodiče a 4 děti, Sam 21, Sarah 19, Thomas 13 a Mick 11, obhospodařují 1820 hektarů pastvin, kde mají kolem 1 000 kusů hovězího dobytka. Je to rodina známých koňáků, která si život bez koní neumí představit. Otec, jménem Lindsay, vysoký a šlachovitý, pochází z rodiny chovatelů koní a jeho jezdecké umění je tak přirozené, že tvoří s koněm jednolitý celek. Mamina, jménem Jan, je bývalá šampiónka koňácké soutěže zvané „campdraft“. Toto je typicky australský sport, který vznikl v táborech honáků na australském outbacku koncem 19. století. O co jde?

V malé ohradě (camp) je malé stádečko, kolem šesti až deseti kusů dobytka a honák na koni se snaží jeden kus od tohoto stáda oddělit a co nejrychleji a nejpřesněji jej hnát určenou cestou k malému východu z ohrady. Kdo někdy zkoušel oddělit hovězí kus od stáda, ocení toto umění koně i jezdce kteří tvoří jeden celek, symfonie pohybu. Určená cesta není přímá, ale má zpravidla jednu pravo a jednu levotočivou obrátku. Přimět hovado, aby běželo tam kam má, vyžaduje velkého umění. Jak jezdeckého tak honáckého. http://www.campdrafting.com.au/index.html

Rodiče úspěšně předali svoje umění a lásku ke koním svým dětem na které mohou být právem hrdí. Sam a Sarah jsou už zkušení honáci a Thomas a Mick nezůstávají daleko za nimi. Každý z nich odvádí svoji práci s dobytkem na 100 %.

I tohle je honák...

Zcela odlišný a specifický charakter měly a doposud mají cattle stations ve Sněžných horách. Však právě tam vznikla legenda „The man from Snowy river“, tedy „Muže od Sněžné řeky.“ Většina nejvyššího území tvoří nyní národní park, kde dobytek už není, ale v podhůří se dobytek chová stále. Tak zvaní „High country riders“ což by se dalo přeložit jako „jezdci z hor“ je zvláštní sorta neobyčejně odolných jedinců, které spojuje láska ke koním, otevřené krajině a horám, které jim poskytují obživu.

Tedy prostřednictvím odolného horského hovězího dobytka, který se na svazích hor celoročně pase. Tento dobytek je v obdivuhodné fyzické kondici a dovede pádit po příkrých svazích vhodných spíše na sjezdovku. Byli jsme svědky toho, jak za dvoumetrovou ohradou byla kráva, která neodolatelně „voněla“ mohutnému asi tunovému býkovi. Tento chvíli funěl u ohrady, překlusal sem a tam, pak poodběhl asi 50 metrů od ohrady, otočil se, nabral rychlost dostihového koně a milou ohradu plavně přeskočil jako jelen. Dokonce ani jeho velké rodinné klenoty se ohrady ani nedotkly. Ano, příroda je mocná čarodějka a hormony zmohou skoro všechno.

Rozlehlou horskou krajinou, kde se střídají pastviny s bušem však pobíhají i zdivočelí koně, zde zvaní brumbies. Z jejich stád si horští honáci vybírají ty nejlepší a nejkrásnější kusy ke zkrocení a také k vylepšení krve jejich koní.

Romantické doby Kidmana a Tysona jsou na ohromných cattle stations na outbacku ty tam. Pracovní síla je drahá a tak se využívá moderní techniky, kde to jde. Ke shánění dobytka z nedozírných plání se už nepoužívají pouze koně, ale jsou tu vidět terénní motorky, čtyřkolky a hlavně helikoptéry. Takže takový Jackaroo, což je v podstatě učeň na stockmana, jak se v Klokánii říká kovbojovi a nebo Jillaroo, což je zase učnice na stockwoman, jak se u klokanů říká cowgirl, se musí naučit nejen zacházet s koni a dobytkem ale i jezdit na motorce, a nebo čtyřkolce.

Ti nejšikovnější pak i létat v helikoptéře. A to ne jen tak nějak. Vidět jak takový moderní stockman v helikoptéře nahání dobytek, tak to je lepší podívaná než na nějakém leteckém dnu. Jsou to virtuózové, kteří se dovedou s helikoptérou proplétat mezi stromy a nízko nad zemí provádějí obraty a figury které by jim záviděl kdejaký soutěžící v letecké akrobacii. Sehnaný dobytek se pak nežene stovky kilometrů na trh, ale naloží se na silniční vlak, jeden pojme 300 kusů dobytka, a odveze se na trh, nebo přímo na jatka.

Další fotky najdete zde

Aktualizováno: 20.7.2010 — 17:58

76 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. sedím tu až večír a vše jsem si mohla přečíst v klidu a naráz ne na etapy 🙂 To se někdo má, že? Pane Jiří, smekám nejen, že je to velice čtivé ,ale obdivuji i vaše znalosti a hlavně, že nám ,to sem naservírujete přímo na stříbrném podnose. Prosím o další rozšíření obzorů, toho není nikdy dost

  2. Tak hlásám, že jsme se s Berry právě vrátily ze školky – ano, naše holčička dospěla k psí mateřince 🙂 Moc ráda bych vám řekla, že byla nejkrásnější, nejchytřejší a nejposlušnější, ale jaksi… ehm, můžu si myslet, že byla nejchytřejší, ale nechávala si to pro sebe 😀 Cvičitelka (opět Sue, já na ně mám fakt štěstí) byla strašně fajn a je vidět, že hodně umí. Společnost byla nečetná, leč různorodá – hvězdou bylo tříměsíční štěně kolie, chlapeček Shy nebo Sei, nevím – očima fascinoval velitelku i její dcerku a ostatních psů si moc nevšímal (měli ho z útulku, tak se zatím neví, jaká collie se v něm vlastně skrývá – mohly by to být všechny tři variety – zatím). Pak tam bylo neznámé štěně dobrmana – přišli pozdě a byli od nás daleko, takže jsme se ani nesthli pozdravit.
    Naší „katastrofou“ bylo poslední štěně – mrňavá hnědá kudrnatá Molly, takto cockapoo (Ano, Angličané zacházejí s plemeny FCI velmi neuctivě s stále je mění k obrazu svému. Momentálně tu jako rodinní psi vedou právě cockapoo, neboli mix kokr/pudl a labradoodle, neboli mix labrador/ pudl – myslím, že z toho by omývali i naše funkcionáře ČMKU). Katastrofou proto, že malá Molly byla úžasná, zjevně předurčená na hraní (s poslušností to moc nepřeháněla – pokud tedy prakticky soustavně nejedla, potom byla velmi šikovná), leč tam nebyla s dospělou paničkou, ale s dětmi – starším chlapcem a mladší dívkou, kteří byli bohužel komisní a Berry k ní vůbec nechtěli pustit – ani čuchnout. No a Berry se nechtěla nechat oblbnout žádnou nabízenou hračkou, když na blízku byl tak úžasný chundelatý parťák, takže její soustředění bylo jaksi v nejlepším případě střídavé a žalostné kvílení velmi hlasité. Nakonec i cvičitelka neadresně podotkla, že jsme tam i kvůli socializaci štěňat, tak si Berry aspoň trošičku čuchnout mohla – ale chtěla mnohem víc a Molly by také nebylo třeba pobízet 😛 Učili jsme se zacházet s klikrem, což byla pro mě i pro Berry novinka (ehm, chyběla mi na něj ruka a věčně jsem na něj zapomínala, ale Berry to nevadilo, stejně ho neposlouchala, holt začínáme (wasntme) ), předvedly jsme dobrou chůzi na vodítku (na kolii jsme ale neměli – vždy zazněle collie excellent, shephie well done – tedy kolie skvěle, ovčák dobře 🙂 ), velmi kvalitní sedni a zcela nedostatečné lehni – to jsme neměli ani trochu netrénováno. Ale holčička ukázala, že pro žvanec je ochotná zaujmout i tu divnou pozici, takže jsme nakonec zvítězily v kategorii zůstaň, protože když už jednou ležela, tak byla ochotná si to užít 😀
    Na to, že jsem už nějaké ty psy vychovala, jsem se dozvěděla i nové věci, ten přístup je samozřejmě úplně jiný, než byl na našem dvorském cvičáku pro dospělé psy. Berry se skvěle bavila, i když rozloučení s Kazanem, který zůstal doma, bylo srdceryvné. Shledání naopak bylo velmi, ale velmi šťastné a já jsem zjistila, že Kazan tak truchlil, že se ani nedotkl nejen té hovězí šlachy, kterou jsem mu podstrčila, ale ani uzeného ucha! A to je co říct… Tak mu to musím schovat na jindy, aby mu to ta malá příšerka nesežrala pod nosem 🙂

    1. Milá Dede, je to úúúúúplně úúúúžasné. Jak si vaši smečku to ještěňátko cvičí 😀 (y) Hlásím návrat z divolené. Hele to je překlep, ale velmi trefný. Já jsem lezla ze záchvatu do záchvatu ( průdušky) Psina pajdala, Nejstarší s námi už odmítla jet (whew) no prostě nemělo to chybu 😀 .
      Jinak naše smečka má v současné chvíli naprosto nezjistitelný stav členů. protože aktuální složení se téměř z minuty na minutu mění 🙂 . Tak především vlastní dvě děti kempují v tuhle chvíli jinde, já jsem adoptovala na týden dvě neteře, jejich kamarádku a (y) a vysvětluju 12 letému hluchému nervákovi (rofl) kokrovi, že je u nás zvykem, že tu šéfují jiní a ne on. A tak se sžíváme a až to dojde k dokonalosti 🙂 dle mých představ, tak složení se změní (whew) V tuhle chvíli už všichni spí, psové složení pod nohama, děti se zabivakovaly na zemi a já si užívám Zvířetnické společnosti

      1. To je moc hezké, milá Aredhel. (inlove) Připomíná mi to Betynku, jak vždycky přiběhla její sousedka a počítala, kolik lidí u nich je. 🙂
        Doufám, že zdravotně už jsi v pořádku. (h)

        1. Ahojky Vavísku, jo už jsem, ono to tak vypadalo, že mé já strašlivě chtělo do hor a kopců a „vyšší mocnosti“ 😀 rozhodly, že se budu flákat, protože po návratu domů, psina přestala pajdat a já kuckat (wasntme) To prostě jeden nepochápe :O a já jsem se tak těšila jak ti hydroněco, co hlásí stav na řekách, budou hlásit nižší průtok na Moravě o dvě dlane a jednu půllitrovku 😀
          Ale i tak je na co vzpomínat, opět došlo na tatínkovy zkratky 😀 viz, kolmá dovolená na Javořici před čtyřmi lety. Fuj ten čas ale letí 😉

          1. Jo, vyšší mocnosti umějí hatit plány |-( – však se říká, že když lidé plánují, tak se bohové smějou 🙂 Hlavně, že už nekuckáš a máš doma veselo 🙂

          2. Kdo ví, proč Tě to drží doma. 🙂 Vyšší mocnosti se prostě poslouchat musí. (nod)
            JJ, čas neuvěřitelně letí, takové to hezké je pryč, jako by nebylo. ;(

    2. Dede (inlove) , to je úžasně plastické hlášení, úplně jasně vidím před sebou hračkovitou Mollynku a Berrynku, kterak po ní touží. 🙂
      Nic si z toho nedělej, že Ostružinka není excellent, ona není žádný stroj, nýbrž inteligentní bytost, která ke všemu přistupuje tvůrčím způsobem. 🙂

          1. Tady si taky obcas na takove mixy cistych ras potrpi. Osobne jsem zadneho takoveho na vlastni oci nevidela – znami jsou rozumni a kdyz nemaji psa cistokrevneho, tak je vetaj/metaj vznikly ze spontanni lasky 🙂 Prijde mi to, kdyz se to deje umyslne, divne. Vim, ze i dnesni plemena musela vzniknout krizenim, ale nejak mi vadi ty popisky na ne.

    3. Dede, Berrynka je úžasná holka chlupatá. V hlavičce nemá žárovku, co okamžitě blikne a zase zhasne ale má tam zářivku – chvilinku trvá než naskočí ale zase dlouho svítí. Přece si to musí rozmyslet a ne jako někdo hnedle… Máš zkrátka to nej štěňátko a strašně rychle rostou. To bych tedy nechtěla porovnávat našeho koliáčka s tím ve školce – náš si teď myslí, že poslechnout nemusí, tak musíme sáhnout i razantnějšímu řešení -občas mírně plácnout. Ale to je asi normální.

    4. Dobré odpoledne milá paní Dede,
      onehdá jsem se tu zmiňovala o černé „vypínací“ ovčandě. Asi nemám dost básnického talentu na celý článek, ale na vaše skvělé hlášení snad dokážu zareagovat.

      Čubík se od malička na cvičáku projevoval dosti podobně. Chtěla si hlavně hrát, ať už s pejsky okolo,nebo s hračkou, ale soustavnější soustředění jí dělalo trochu problémy – pořád jí někdo rušil :o) holt ovčák musí mít přehled, co se kolem děje a kde se kdo zrovna nachází.
      Při kousání chvilku trvalo, než rukáv přestala nadšeně žužlat a vydržela v zákusu. Pravidelným cvičením se ale všechno dohnalo.

      Při cvičení základní poslušnosti nejlépe fungovala na hračky, jen sem tam nějaký pamlsek. Stopu se s velikým nadšením učila na odleželý sýr. Věta „dáme sýreček“ v ní vyvolávala bezmezné nadšení.

      Jak jsem již psala, cvičili jsme na vypínání. tj. zazní povel (sedni, lehni, místo, zůstaň) a pes musí v povelu vydržet, dokud nedostane „volno“ to samé platí při chůzi u nohy, když ho vypouštím-ať už z karabiny, nebo od nohy – opět stačí slovo „volno“ a pejsek ví, že „si může dělat co chce“. To ale neznamená, že bych ho musela nejdřív volat k sobě na jiný povel – jak jsem psala – psa mám na volno v parku, vidím, že je třeba ho zastavit, takže velím sedni, lehni, ke mě a pes musí okamžitě reagovat. Přijde/vykoná povel, chválím a když povel končím, opět dávám volno.

      Občas i doma, když jsme se muchlali, a člověk říká třeba „pocem“ (aniž by to myslel jako povel, ale pes už vás přece jen zná) bylo na ní vidět, že si není jistá, zda u mě musí zůstat když ji dodrbám, takže říkám opět „no máš volno“ a ona se spokojeně sesune k zemi, třeba i u mě, ale s tím, že je to na ní.

      Největší zásluhy patří páníkům za její výchovu. Občas měl člověk pocit, že ta přísnost, resp.spíše konzistence ve vyžadování věcí je na štěníka moc (holt holčičky to asi nesou občas hůře) ale je to třeba a výsledkem je poslouchající bez problémů ovladatelný pes.

      Základ je trestat když je třeba, ale trestat přiměřeně a bez afektu.

      Přeji mnoho štěstí s Borůvkou a těším se na další povídání.

      1. SaNaa! Dáme si sýreček mě fakt dostalo (rofl) Děkuju za komentář, my se tam budeme chodit (ještě třikrát) zatím vlastně jen socializovat. S létem nám nějak vymizeli psi kolem, štěňata a obecně malé pejsky nějak nepotkáváme vůbec (přece jen bydlíme až za vesnicí a já ráda chodím ven do polí a do lesa, ostatně do parku to máme od nás dost daleko :)). No a taky musím občas vzít někam jenom Berry, dvojpes je fajn, ale ona si musí zvykat ho občas nemít za zády. Já s ní cvičím doma po svém, ten klikr vypustím (nějak v tom nevidím smysl), ale ráda se podívám, jak to dělají jinde.
        Mohla bys mi prosím napsat, jak jste začínali cvičit stopy? Tohle jsem nikdy nezvládla, se dvěma psy naráz to prostě nešlo a já jsem jen málokdy měla tolik píle (a času), abych s Nazgúly vyrážela cvičit samostatně. Ale u Berry bych to podchytit chtěla 🙂 (Jestlipak by chodila na čedar? To je tu naprosto nejrozšířenější typ sýra! 😛 )
        To „vypnutí“ na dálku také budeme cvičit, jen co zvládneme základ. Zatím se musím pochlubit, že si mě venku hlídá (podařilo se mi se jí párkrát „ztratit“, což je fuška, protože se musím ztratit i s Kazanem) a zatím se mi ji daří přivolat ji i od psů – pohraje si, rozcházíme se, ona váhá a pak honem peláší za mnou 🙂 Za tohle je ovšem pamlsek vždycky 🙂 Uvidíme, co s tím udělá puberta (wasntme)

        1. Na cvičení stop jsou, alespoň na začátek ideálně třeba dva lidé.

          Jeden se s pejskem venčí, jinak ho zabaví, nebo (to je z kraje asi nejlepší), přijde na určené místo později.
          Tvůrce vytvoří v příhodném terénu stopu (ze začátku krátkou a bez lomů, postupně se obtížnost případně zvyšuje) a na konci se sám schová – nezkušený pejsek nejsnáze pochopí povel typu „hledej páníka“ kterýžto je vybaven něčím „vooopravdu voňavým“ (myslím že dobře odleželý cheddar /doporučuji nechat odležet třeba i v ledničce, ale v zavírací plastové krabičce-jinak budete mít velkou spotřebu ledniček 😀 smrdí to časem děsně (whew) (sweat) / bude fungovat dokonale).

          Je potřeba mít dobře dohodnuto, nebo označeno, kde stopa začíná. Ze začátku bude asi třeba jít na kratší stopovačce a pejska korigovat, než se naučí koncentrovat a stopu držet.

          Na odbornější rady si netroufám, ale je tu určitě mnoho zkušenějších, zvláště mezi lidmi v majetku loveckých případně opravdu služebních psů… (nod)

          Srdečné pozdravy do Hobitína (wave)

          1. A s tím sýrem – to se jako mají kousky nechávat na té stopě? nebo to taháš na provázku za sebou? :O 😀 Promiň ty pitomé dotazy, ale já to fakt nevím 🙂

            1. No tak třeba igelitový pytlík, ve kterém se již mírně „pochodující“ sýr nachází, s drobnou dírkou a na provázku tahnout za sebou (pokud mi sýr z ledničky přichází naproti, stačí si nést v ruce 😛 ) , no a sem tam nechám kousek na stopě. Vzdálenosti mezi odhozenými „značkami“ se časem prodlužují…

              Jo a nedoporučuji chodit na stopu v čistě vypraném oblečení, nebo třeba od koní… prostě nemást pejska více výraznými pachy.

              Hlavní je, aby to pro pejsku byla stále zábava. Ze začátku doprovázet a vydatně povzbuzovat…kde je sýreček? (a vkládat slovo „stopa“ nebo jiné, pokud chcete volit třeba anglický povel. začít ale pracovat na vytvoření spoje mezi konkrétním_jedním povelem a činností)… a chválit. Když ztratí koncentraci, jemně přivést zpět. Když ale psík „kysne“ nenutit, dát jednoduchý povel, který vím že splní, abych „pracovní“ procházku zakočila v duchu to jsme ale šikovné holky a konec. A za pár dní můžu zkoušet zase.

              Záleží na tom, co kterého psíka nejvíc baví. U Vás se ale vážně neobávám, že byste to na Berrynce nepoznala (y)

  3. Uf, konečně jsem se dostala na značku a koukám, co tu bylo za nervy programový. Ale Zvířetník se nedá (y) (flex) (inlove) .
    Georgi, jak ty to děláš, že máš ty články tak zajímavý? To není zdaleka jen tou Austrálií, úžasný věci jsou všude kolem nás – jen si jich všimnout…

  4. tak jsme byli na krásné večerní lesní procházce. Trošku jsme odbočili z obvyklé trasy a bylo tam tak krásně, že asi z toho napíšu krátký článeček… pohyb v lese, po žulových skaliskách, po pasekách s trávou, kde se Betka ztrácí… Bylo moc hezky a fotodokumentace je myslím taky povedená (nod)

  5. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Policajt zastaví auto: „Zaplatíte mi pokutu za překročení maximální povolené rychlosti. Jel jste v obci 90 km za hodinu.“
    „To není možné, tak dlouho ani nejedu.“ „Ne? A jak dlouho jedete?“ „Tak 10 minut.“ „Hmm, tak promiňte, pokračujte v jízdě.“ ,(*)

    ~o) Vinšuju všem přítomným hezký večer, krásné sny
    a pěkně se vyspinkejte. ~o)

  6. Pááni, Georgi (inlove) , jedna neví, co dřív obdivovat – jestli krásné fotky (YGO, pod Tvé komentáře se mohu jen podepsat) nebo zvláštně zbarveného býka a jeho družky nebo ty úžasné lidi, kteří dřou od rána do večera a přijde jim to normální. 🙂 (y)
    Jen snad to nahánění stád vrtulníkem se mi moc nelíbí. Já vím, že to asi jinak dneska nejde, ale stejně se mi to nelíbí, děsí mě to. Ale kravám je to možná šumák, jestli na ně štěká pes. (happy)
    Mmch., u nás chodí dva australští ovčáci, jeden je do modra zbarvený a druhý bílo-černý s pálením, jsou krásní, překrásní. A rozhodně alespoň u nás nejsou nahraditelní – jak jen by se k nám do rokličky vešly dvě helikoptéry, hmmm? (chuckle)

    1. Vave, to bude určitě pes plemene Blue Heeler –

      http://www.dogbreedinfo.com/australiancattledog.htm

      Taky tady jednoho takového občas vidíme a asistentka našeho veta ho prý má také (mají farmu a tak na ní také opravdu pracuje honí krávy). Když jsem ho viděla prvně, byla jsem u vytržení, byl neuvěřitelně krásný a velice milý. U té přiležené stránky je dole spousta fotek (i štěňat), ale ve skutečnosti jsou ještě hezčí.

      1. To co našla Marička se česky jmenuje australský honácký pes. Vave má odkazy na australské ovčáky. A do třetice ještě existuje jeden „australský pastevec“ – a ten se jmenuje kelpie (ta vypadá jako Georgeovi habsburkové)

  7. Není vona Nicol Kidman (australská herečka žijící v L.A. – bývalá manželkaToma Cruise) potomek uvedeného pána? Jinak moc hezké povídání, pro nás žijící v Česku dost těžko představitelné. A pane Jiří nenapsal byste něco o zvláštních zvířatech Austrálie? Myslím vombatech, klokanech, ježurách a pod.Ze svého poznání a styku s nimi. Děkujeme už předem.

  8. Znovu jsem si prohlédla ty bezva fotky. Kdybych tady nosila dlouhé kabáty – jako že ani v zimě vůbec nenosím – tak by se mi líbil právě takovýhle dlouhý australský „oilskin coat“, jak se jim alespoň zde tak říká. To je podle mého moc fešný a slušivý střih.

  9. George: bezvadny, zajimavy, diky za otevreni obzoru. Drobny dotaz. My jsme snad vsichni vyrostli na romantice americkych kovboju a pisnicek s tim spojenych. Ale krome Waltzing Matylda snad zadnou australskou lidovou neznam. Tak jenom tak nahazuju udicku….

    1. Milá Hanko,

      australských lidových je asi tolik jako těch emerickejch. To co vydali Zelenáči, jsou přeložené či přebásněné australské lidové. Ostatně Zelenáče i Honzu Vyčítala jsme tu jednou hostili na potlachu. Zpívalo se u ohně skoro tři dny a noci. Kde ty časy jsou….

      1. Jůůů – Jiří, určitě máš fotky a povídání by bylo takýýýý (clap) – to netleskám, to dělám prosím prosím (nod)

  10. Tak dočetla jsem druhou půlku a musím říct, že je snad lepší než ta první. Jo Austrálie – to je světadiv.

  11. Včera večer jsem přečetla článek – byl sice kratší, ale nějak mi nepřišlo, že ho polovina chyběla i když tam chyběla ta souvislost fotek rodiny Knightových s povídáním. Ale protože fotky měly popisky, mluvily samy za sebe. No tak jsem si teď přečetla i tu druhou půlku a dodatečně ještě jednou velechválím. (clap)

  12. Tak už je to v pořádku 🙂 Ale musím říct, že Dede nic nezvládla – Dede dostala mail od Judith (inlove) s popisem problematické části skriptu a prostě kontrolovala… zjistila jsem, že systém kus scriptu prostě sežral (nebo se vůbec nevytvořil?) a když jsem to poprvé opravila, tak to zase automaticky smazal. Tak jsem to všechno zase udělala od začátku a už to nesežral. Proč to někdy žere a někdy ne, to netuším, ale už mám aspoň nějaký návod, jak ten problém řešit. Každopádně by ten prevít nic žrát neměl!!! (fubar)

    1. Ano, Dede, alespoň vidíš, co jsi vytvořila – nemyslím Zvířetník jako e-medium, ale ZVÍŘETNÍK – naprosto unikátní společenství lidí, kde když někdo přednese problém (bez ohledu na téma), ostatní se snaží poradit, nebo alespoň dotyčného podpořit či zlepšit náladu – kolik lidí se může pochlubit něčím takovým? (h)

  13. Milý Jiří, díky za opět báječný článek. Přiznám se, že nějaké zkušenosti s chovem zvířectva v domácích podmínkách u nás mám, ale je to strašná dřina a s Austrálií se to nedá srovnat. Nezbývá mi, než před těmito lidmi smeknout… (y)

  14. Tak to je tedy článeček! Mňam! Tohle čtu děsně rád. A k tomu ty obrázky! Já snad v životě nenapsal tolik výkřičníků jako teď. Jirko, paráda, nádhera, pošušňáníčko. (y)
    A Dede: díky za tvou snahu, jsi děsně šikovná, že jsi ten zlobivý systém zlomila. (h)

    1. Taky díky za krásné čtení a vejilý obdiv pro Dedé, že zvládla vrtošivý software. (handshake) (h) (f)

  15. Opět se omlouvám za zmatky, ale na stránkách je nějaká chyba a já ji nejen neumím najít, ale zatím jsem ještě vůbec nepřišla na to, proč se někdy objeví a mám jen tušení, jak ji obejít – někdy to jde pouze systémem „znovu na stromy“. A webmaster se mi courá po Americe… Tak prosím o trpělivost (whew)

    1. A když jsem dodala chybějící text, tak zmizel z hlavní strany komplet. Proč, to fakt nevím – dělám všechno jak mám, text předžvýkávám v easy padu, aby tam šel skutečně txt soubor… a nic. Přitom druhý článek šel úplně hladce. Není tu někdo od IT s možnou hypotézou? Je to redakční systém wordpress…

      1. Teda, nechcu rýpat (chuckle) – začátek by už byl (nod) , ale eště fur chybí konec (shake) !
        A poradit neumím, neb pro mne IT = mimozemšťan (ne proto, jak vypadá, ale proto, že se vyzná v počítačích (rofl) ).

        1. Konec mi George omylem poslal jenom anglicky – už jsem to reklamovala 😀 Ale pokud chcete, já ho sem dám!

            1. George je rychlejší než blesk a tak už je to tu všechno 🙂 Ovšem co udělám s tím šílenstvím, které postihlo stránky, to prostě netuším (devil)

              1. Žjova, nejdřív se v Anglii objevily šílené krávy, teď zase šílené stránky! (rofl) No toto! (wasntme)
                Milá Dede (inlove) , hostinská naše starostlivá, hladím Tě po tlapce. 🙂 A netrap se tím, my jsme ocelové ženy a oceloví muži, my chybějící obrázky a texty statečně překonáme a věrni zůstaneme. (h) (flex)

    2. Zrovna jsem chtěla nahlásit (call) , milá Dede (inlove) , že na domovské stránce chybí všechno, co je normálně vpravo. :O Tedy, ono to nechybí, ale je to úúúúúplně dole ve sklepě schované. (chuckle) To jsou ale zádrhelce, zrovna když si webmajster tradá po pláních emerických. 🙂

  16. Milý Jiří!
    Za dnešní článek máš opět za pět (chuckle) – teda za jedna s hvězdičkou. Moc zajímavé čtení. Ale fotky – fotky jsou naprosto uchvancancující. Těch sedm pomocníků na motorce mne dostalo – to musí být pohled, když se vydají na cestu! A „červené“ fotky nemají konkurenci! Myslím, že zrovna k těmto se budu častěji vracet.

  17. Jůůů, díky za povídání 🙂 Taková mléčná farma, to byl vždycky můj sen, a to v tom snu jsem nikdy nedošla k počítačovému vybavení, protože tenkrát něco takového prostě nebylo (nod) To já bych se o kravičky hezky starala, sama si je dojila a na to, že se maká 365 dní v roce jsem zvyklá (chuckle) Díky za oprášené vzpomínky, díky za článek (h)
    Jen maličká poznámka, v článku je drobný překlep, kravky se nedojí 2 x týdně, ale 2x denně 🙂

    1. Ahojky, ses překoukla, je tam 2x denně.
      Farma mě nějak nelákala. Asi jsem založením spíš lovec, než zemědělec (hmmm, obojí asi úplně blbě, protože nerada zabíjím. Mým snem byl srub v lesích… a ne na sbírání lesních plodů. Jenže lovit zvířata jinak než na obživu bych nedokázala… takže bych musela jen najít zlato 😉 .
      Asi je člověk nayolik civilíznutý, že se musí držet svého způsobu života a mít zvěř jen pro zábavu.

      1. Taky už jsem líznutá civilizací až příliš. Kde jsou ty časy, kdy jsem dokázala během chvíle pro pokus zlikvidovat 40 kuřat. K jídlu byly pouze kontroly, kromě huminek dostávaly i nějaké ty těžké kovy a v jatýrkách a ledvinách toho kuřata měla požehnaně. To už je přes 20 let, však vím, proč se hrabu v hlíně a netrápím pokusná zvířata.
        Naposledy jsem nedokázala zlikvidovat zraněného drozda, ke kterému jsem nakonec volala záchrannou stanici. Tam u nás u domečku by ho ostatní nechali kočkám, které ho stejně nejspíše měly na svědomí. No, nepřežil, takže kdybych mu bývala zakroutila krkem, jak jsem chtěla na počátku, tak jsem mu mohla ušetřit tak 2-3 hodiny stresu a bolesti. Jenže jsem to nezvládla. Alespoň vím, kam zajet na výlet až buud mít chvilku a třeba tam budou mít nějakou vydru, když na ně mají záchranný program.

  18. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Jsem ráda, že už se zase i u nás stáda „svobodného“ hovězího dají potkat. Zrovna včera večer jsme obdivovali velestádo (no velestádo v našich podmínkách, v těch australských by asi tak vele nebylo 😉 ) masných kravek s odrůstajícími telaty

  19. No jo, kravičky, co jsou celoročně venku mají maso i mléko úplně jiné kvality. A koukám, že je to nějaké úplně jiné plemeno, než na jaká jsme zvyklí v Evropě.

    1. Plemena tu jsou jak evropská, tak americká a asijská. To podle toho v jakém klimatu se tomu či onomu nejlépe daří. Trochu je o tom v článku, ale začátek a druhá půlka článku chybí. Asi má server a nebo program co to tam dává škytavku.

      1. Já si hned říkala, že článek skončil tak nějak netradičně (wasntme) . Ale ona se Dede už včera strachovala (tmi) , jak to dneska s tvým článkem dopadne – a webmajstr se poflakuje v Americe (wait) – to jsou poloměry (chuckle) . A já věřím, že se zbytek najde (nod) !

  20. Jirko, další velice zajímavý článek a skvělé fotky. Na nich je to téměř záviděníhodná (rodïnná) romantika v sedle – ale ona je to spíše pořádná dřina a těžce vydělané peníze. Tyhle děti asi opravdu posadili do sedla dříve než na stoličku u stolu a do ruky dostaly otěže dříve, než lžíci.

  21. (OT) Hlasani z Pejrimova … vypada to, ze ve skolnich telocvicnach jsou nejen nova okna ale taky klimatizace. Takze nejzi zadne vedro ))
    Nozicky boli hned po prvnim dni, ale to se dalo cekat. Hezke tanecnice tu jsou ovsem na standardu to fakt neni takova prehlidka jako loni na latine.

      1. No tak zrovna dneska jsem mel prilezitost si partnerku potezkat, trener vymyslel takovy dost sileny nastup, v ramci ktereho si partnerky zvedame a poponasime. Pirko bych si predstavoval jinak. A ty nozicky … boli.

      1. Nejak to zadne vhodne kandidaky na techtleni nejsou. Tedy ne ze by tu nebyla pekna devcata. Mozna by se nasla i nejaka co neni o patnact a vic let mladsi. Ale nejak … nic co by vypadalo jakkoli nadejne. A vpodstate ani nic s cim bych si dokazal predstavit vic nez pouhe mechtle.
        A vubec, ja jsem tu kvuli tancovani!

    1. Tak namazat francovkou pod koleny a s úsměvem do dalšího tanečního dne!
      Jo – a co se týká krásy děvčat – Jendo Jendo, jestli ty nejsi moc vybíravý (chuckle) !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN