PSI: Můj život s babiškou

Nebojte se, nebudu vám líčit své ranné dětství s mou milovanou bábinkou, i když by si to zasloužila, protože mi do života dala to nejcennější, co dítě může dostat, a to je spousta lásky a pohody, šťastné chvilky před usnutím…

Budu vám vyprávět o tom, jak prožíváme společný život s Linduškou. Všichni ji dobře znáte jako „Drsnou čubu“ z Medvědových vyprávění. Budou to už tři roky, co jsem udělala velký životní kotrmelec, který bohužel proběhl i na Zvířetníku a já se za to dodatečně omlouvám.

Od základů se změnil můj život a bude to znít možná divně, ale i moje soužití s Lindou. Už dávno to není drsňačka, srst má heboučkou a měkkou, hlavně čupřinu na hlavě. Tu má šedivou, jako byly vlasy mojí bábinky. Ona totiž Linda už babiška je. Je jí čtrnáct a půl roku, má za sebou pořádný kus života a stáří se začíná projevovat.

Možná si pamatujete, že jí hodně potrápila zádíčka, v sedmi letech ochrnula a měli jsme pouze dvě možnosti – buď zajistit do 48 hodin operaci páteře, nebo nechat píchnout injekci. Samozřejmě zvítězila první varianta, obtelefonovala jsem spoustu veterinářů, než jsem našla takového, který by nám dal Lindu hned po operaci domů, a cena operace byla pro nás aspoň trochu přijatelná.

Operace se povedla, vyhřezlé plotýnky mezi 10. a 11. a mezi 13. a 14. obratlem byly nahrazeny tukovými polštářky (aspoň tak mi to bylo vysvětleno), rehabilitace probíhala skvěle, cvičila jsem s Lindou minimálně každé dvě hodiny (zrovna se to trefilo do podzimních prázdnin, takže jsem s ní byla doma a pak pomohla moje mamka). Bylo třeba co nejrychleji obnovit nervové spoje v páteři, takže mi náš pan doktor předvedl, co dělat a jak.

Jenže to nefungovalo. Naštěstí je Linda lechtivá na tlapkách, tak jsem jí lechtala a ona se mě snažila kopnout a tím vlastně prováděla nařízenou rehabilitaci. Protože nesměla šest týdnů vůbec chodit, půjčila jsem si od ségry hluboký kočár a chodili jsme na prochajdy s chlupatým miminkem. Pejřimov je malé město a v tomto směru jsme byli průkopníci. Přála bych vám vidět obličeje lidí, kteří mě míjeli a viděli, KOHO v tom kočárku vezu!!!

Od té doby Linda nachodila spoustu kilásků na čundrech, pro případ její únavy jsem měla na batohu připevněnou tašku s pevným dnem, kam se Linda usalašila, šoupla jsem jí pod hlavičku svojí ruku, tašku jsem měla na břiše a batoh na zádech. No, Linda si medila, ale moje páteř se pochroumala a pan doktor neurolog po bližším zkoumání do diagnózy napsal památnou větu – „nosila psa na břiše a pohmoždila si páteř“.

Vzhledem ke své další nezpůsobilosti dělat nosiče, jsme pořídili modrou kárku na nafukovacích kolech (důležité, protože tolik nedrncá!) zvanou „limuzína“, udělala jsem do ní vysoké molitanové polštáře a navrch ještě deku a když bolí tlapky, princezna se veze a pyšně hledí na okolní lid. Poslední dobou limuzínu používáme pořád častěji, protože Linda je někdy ve formě a ujde 2km a někdy udělá pár kroků a nemůže.

Nedávno při venčení spadla na zadeček a nemohla se postavit na tlapky. Pomohla jsem jí, ale jen stála, třásla se a vyděšeně na mě koukala. Odnesla jsem ji se slzami domů, nechala jí v pelíšku odpočívat a za chvilku už zase pobíhala po bytě a tahala plyšáky. Poslední dobou se to stává častěji a já mám strach, že páteř je už hodně unavená. Po schodech ji nosím v náručí od mala, na gauč ani křesla neskáče, dokud byla zvyklá spát se mnou v posteli, měla jsem matraci na zemi, aby mohla kdykoliv ulehnout, případně mě zalehnout a připravit mě o peřinu a také odejít.

Díky společnému spánku jsem přišla na její srdeční vadu. Jak? No prostě se mi beruška uhnízdila na hlavě a já jsem poslouchala její srdíčko. Když jsem to líčila panu doktorovi, nevěřícně vrtěl hlavou, nicméně zjistil nedomykavost srdeční chlopně. Dneska už se mnou spát nechce, má raději pohodlí a chládek v některém z mnoha pelíšků v celém bytě. Nejraději ale spí a hlasitě chrápe u mě v ložnici. Musí si Myš přeci hlídat. Co kdyby zas vymyslela nějakou hloupost jako ondyno.

V tom je právě ta změna vztahu mezi mnou a Lindou. Jsme převážnou část týdne spolu samy doma. Kačka študuje v Brně a domů jezdí na víkendy. Jsme s Lindou na sobě hodně závislé. No a já tehdy pojala nápad napustit si vanu horké vody a číst si v ní detektivku. Voda byla jak na spaření pašíka, detektivka děsně napínavá, takže jsem postřehla, že něco je špatně, až když jsem knížku po několikáté vykoupala. Začalo se mi dělat černo před očima, takže jsem se vyploužila z vany, podle stěn se doploužila na gauč a tam padla.

V tom momentě u mě byla Linda, šťouchala do mě čumáčkem a pískala, nenechala mě usnout a hlídala mě, dokud jsem nebyla schopná vstát. Bylo mi hodně zle, ale vědomí, že se musím postarat o Lindu a že Kačka přijede ze školy a minule zapomněla doma klíče, mě burcovalo. Stejně tak mě opatrovala v prosinci, když jsem měla dlouho horečky. Seděla u postele a hlídala, nebo se nechala zvednout ke mně a čas od času mi olízla nos, jestli je to dobrý.

Takže jak vidíte, mám k Lindě svůj velký dluh. Nemá to se mnou, holka, jednoduché. Snažím se jí tuhle dojemnou péči oplácet, a tak v kuchyni na dlažbě je každou noc připravený igelit a hadr, na který se může v případě potřeby vyčůrat. Chodíme na poslední venčení tak kolem desáté až jedenácté hodiny, ale babča v noci chodí sosat vodu, a tak hadr často použije. Ví, že jinam nesmí a opravdu nikde jinde nic neprovede.

Její velká zvláštnost je vášeň pro olizování volné kůže poddaného lidu. Ať je doma kdokoliv, musí mu olízat holé nohy. Počíná si při tom jak zběsilec a nestačí jí přejet je jednou, vezme to několikrát dokolečka. Nadšená je, když dorazí domů Kačka a její přítel z lezení po skalách, jsou dobití a špinaví, to se na něj sápe a čumákem mu zvedá nohavice, aby se na holou kůži dostala.

Myslela jsem, že je to potem a smrádkem, ale stejně vášnivě se vrhá i na čerstvě vykoupanou kůži. Každý den, když přijdu domů, provede lustraci čumáčkem, jestli jsem jí nebyla nevěrná s jiným psem nebo probůh s kočkou, když zjistí závadu, poctivě si mě přemyje.

Vůbec mnohem víc používá čumáček, protože v očích má zákal a moc toho nevidí a ani už moc neslyší. Stává se z ní trošku nervóza, protože podle mě zcela bezdůvodně začne štěkat. Nedělávala to, oznámila nám zvonek u dveří, seštěkala příchozí, aby se rychle vyzuli a věnovali se jediné smysluplné činnosti, a to je drbání její maličkosti.

Dneska leží v pelíšku, klidně spí a najednou začne hulákat jak na lesy. Někdy takhle proštěká celé odpoledne. Protože neslyší, musím na ní mocně tleskat nebo hodně zařvat, aby se uklidnila. Jsem zvědavá, kdy na nás vlítnou sousedi. Naštěstí byli také v majetku jozefčíka, takže vědí své…

Každé ráno a večer spolu bojujeme, abych jí vpravila prášek na srdíčko do tlamajzny. Musím jí násilím otevřít pusu, prášek zašťouchnout do krku a podržet tlamku zavřenou, aby ho musela spolknout. I tak se jí někdy podaří prášek vyplivnout a pak hledí nechápavě, proč se zlobím. Žádné osvědčené metody jako prášek zabalený v masu nebo sýru nefungují. Čuchne, koukne na mě jako na blba a odkráčí.

Ještě má Linda jednu zvláštnost, ze které nemám ani málo radost. Nesnáší malé děti tak do šesti let. Takovou tu malou, rychlou a hlučnou droboť. Vím, kde má její nenávist původ – v chovatelské stanici, odkud Lindu máme, měli čtyři děti a ty asi se štěňaty nezacházely moc dobře. Polámaná a špatně srostlá Lindina žebra jsou výsledek a možná i základ jejích potíží s páteří.

Při setkání s dětmi musím být jak ostříž, Linda útočí bez varování. Návštěva kamarádek s malými dětmi je pro nás obě docela utrpení (samozřejmě se na návštěvu těším), protože já jsem ve střehu, aby dítěti neublížila, a ona je vynervovaná, protože ví, že zaútočit nesmí a instinkt jí přitom říká, že má před čumáčkem úhlavního nepřítele.

Dalším úhlavním nepřítelem jsou kočky všeobecně a mamčina Albína obzvláště. Protože holky hlídáme, aby k sobě nepřišly a nezačaly si vyříkávat interpersonální vztahy – ňaf ňaf, cí-prsk. Linda se aspoň mstí po svém. Ví, že Albínka má v kuchyni misku s granulemi a mlíkem.

I když jí hlídám a ona ví, že to nesmí, vždycky se jí podaří uniknout, misku dočista vyžrat a přijít se světýlkama v očičkách, která říkají „Tak jsem jí to zase nandala, potvoře jedný! “ Ví, že jí bude druhý den zle, protože její stařecký žaludek potřebuje už dietní šetrné granulky namočené ve vodě nebo vývaru, ale za tu pomstu to rozhodně stojí.

Prostě je to moje milovaná babiška, která mi dělá život krásnější i přes to, že poslední dobou se o ní čím dál víc bojím, jsem vyděšená, když mi nepřijde naproti ke dveřím. Zatím je to tak, že tvrdě spí a spánku potřebuje pořád víc…

Aktualizováno: 30.5.2010 — 20:12

188 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Ted´jsem to četla, a mám přesně stejné pocity, jako když jsme piplali Kiki s proraženým krkem.
      Lidstvo je svoloč. A pokud se dočká, že vymizí ze světa, žádná škoda.

      Někde někdo tady napsal, že lidstvo je šmejd, ale díkybohu za to, že se občas najde Člověk.
      Asi tak.

      Ale podobný stvůře bych bz výčitek uštědřila ránu kladivem s chutí.

  1. Taky mám doma takovou babušu, za měsíc ji bude 16 let, a také to s ní není jednoduché.
    Taky ji upadává zadek. Chodí špatně, ale musí. Ze schodou ji nosím. Čůrá, kde ji napadne. Štěká na všechno a na všechny a nic ji od toho neodradí. Špatně vidí a skoro neslyší. Tak tleskám a pak si ukazujeme. Poslušnost také není její silná stránka. Ale je moje……..

  2. Myško, krásné vyprávění! (h) Soužití s psím staříčkem je daň a zároveň odměna. Vzájemný vztah je prožitými léty posílený a umocněný a … zkrátka úžasný. A člověku je úplně fuk, jestli dělá okolí kašpara – hlavně když se dá vymyslet způsob, jak ulevit bolavému unavenému tělíčku. Taky jsem moc ráda, že jsem mohla poznat Lindušku na vlastní voko a tady je něco k tématu http://louk.rajce.idnes.cz/Termiti_coursingove_stripky/#Picture_264.jpg

    Holky, opatrujte se vzájemně! (inlove)

  3. A ještě jedno veliké poděkování pro KALENDÁŘOVÝ TÝM! Hřívnatcův klobouk dolů, výsledek je famózní! (inlove) (y) (inlove)

    1. Správná poznámka, milá Renáto. Sypu si na hlavu něco. (fubar)
      Omlouvám se, ale mozek nestíhá vstřebat všechny události uplynulých dnů a adekvátně reagovat. (fubar)

      KALENDÁŘ JE ÚŽASNÝ! (clap) (bow) (f) Tak trochu tuším, co je za tím práce a moc vám všem děkuju, odvedla jste obrovský kus práce, děvčátka krásná. (y)

  4. Výzva pro kalendářový tým: Prosím, ozvěte se mi na mail, jestli budete někomu kalendáře posílat poštou (hlavně do zahraničí). Máme ještě nějaké věci, které by bylo dobré přibalit, aby se neplatilo dvakrát poštovné!

    1. Ano, máme čtyři kousky pro krajánky, ale posílat se nebudou. Alespoň zatím. Písnu do mailu. Na Hady dodám seznam předávaných a posílaných kousků – se vynasnažím co nejdřív to půjde, zatím nestíháám (blush) .
      Díky za pochvalu! 🙂

        1. Něco za hranice všedních dnů (chuckle) půjde přes Mílu Š. – pokud je třeba něco přibalit, možno jí předat při Pražení (do Brnění tuto středu to asi nejdojde). Jenom upozorňuji, že Míla kalendáře přepraví letadlem, takže nic objemného či těžkého bych už nepřidávala (poveze celkem tři kusy, z toho jeden pro sebe).

          Podrobnosti dodá Louk

  5. Zdravím večerně, koukám po kousíčkách na fotky, jak jste se měli báječně a obdivuju šikovné pejsky a děti a tak trošku přávidím, musel to být opravdu krásný víkend! 🙂
    … a za to, že sem byla hodná a pracovní, tak mám 1+2, heč 😛

  6. ahoj!
    musím podat hlásání z Termitu! My jsme se se ségruší Pudluší a jejím přítelem Vojtou dorazili v sobotu ráno, kdy jsme se hned přesunuli na terásku, abychom byli přítomni důůůležitému hlášení co, jak a kdy se bude v Termitu dít. Já jsem se hned přivítala se svou současnou kolegyní z práce-Ivankou s borderkou Arniem, která se o Zvířetnickém setkání dozvěděla u nás v práci a projevila nezdolnou ochotu jet…tak jela :)) a jsem moc ráda, že tam byla, protože Arnie coursing nádherně běhal a vůbec se jim tam (co tedy vím) oběma děsně moc líbilo – lidi i veškeří pejsci.
    Po teráskovém hlásání byl na chvíli rozchod,my jsme s Pudlíkovou ubytovaly a šly jsme organizovat židli. No, organizovat – donesla se židle na plácek a domluvili se rozhodčí (kteří tedy byli přihlášeni již mnohem dříve). Tentokrát mohla soutěžit i Pudlíková se svými kudrnáči 🙂 soutěžilo skoro 8 přihlášených a pár nepřihlášených 😉 představení byla skvělá a hodně jsme se u toho nasmáli 🙂
    Pak jsme si dali pivínko a počkali na oběd, který trval ďábelsky dlouho, ale to všichni zúčastnění vědí, že (shake) po obědě se začalo s coursingem, který byl opět skvělý a dráha byla dlouhá a opravdu moc hezky postavená, pejsci museli myslet a opravdu se do toho položit, což se skoro všem povedlo. Málokterý pejsek tentokrát vzdal nebo začal čuchat okolo. Naprosto kouzelný byl šmudla od Radanovy, který olízal Psa Jíru a vzápětí opět stíhal střapec (h) Se srdíčkem na tlapce běželi opravdu všichni, nebo alespoň za střapcem vyběhli (inlove) fascinovala mne Vicky, která běžela ve trojici a počkala, až ti dva před ní se se střapcem vypořádají, a pak si ho šla zakousnout. Opět Anka, která utekla přes pole a šla si zaběhat 🙂 FeeBee, Jaffa, Toník, Borůvka, Arnie, Boddie, Murphy, Charlie a jeho syn, Bára, Denis, Daník, Argus, Ronnie, profesionálové, Yummi, kerrýsek od Páji, Toyenka, Kazan atd. atd. atd. atd. atd. moc se omlouvám, ale nevzpomenu si na všechny běžící pejsky!!!! Počasí bylo překrásné. Čarodějky opět čarovaly a vyčarovaly krásné sobotní počasí. Všichni jsme se asi pěkně opálili (chuckle) . Po couringu se přesunulo na terásku, kde bylo vyhlášení všech vítězů a čekalo se na dopečení prasete. To prasátko byl trochu dost problém, protože ho začali péct pozdě a bylo navrhu spečené a vespod nedopečené, takže jsme sice měli talíř mezi prvními, ale mezi prvními jsme vyhazovali a večeřeli jsme buráky a chipsy….Já jsem šla brzo spát, ale jelikož mi byla opravdu děsná zima, a to jsem spala v teplácích, fusakličkách, tričku, mikině a pod dvěma dekama, tak jsem se moc nevyspala. Navíc z venku krásně zněly fanfáry z bitvy pěti zemí a vzdálené halekání lidí z lesů a tak. Bylo to moc fajn. Ráno pak snídaně, pobavit se nad krásnými fotografiemi Jakkela (který říkal, že je dá cca za týden), jít na krásnou procházku do lesa, potom se pobalit, rozloučit se a hurááá domů.
    BYLA TO NAPROSTÁ PARÁDA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    A DÍKY MOC VŠEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    1. Krásné, zdravé děti, kluci jako buci. Už vidím Matyáška příští rok po boku brášky na srazu Zvířetníků. Vždyť Rysátko se minulý rok nosil v šátku u maminky a tatínka a letos se kamarádil s pejsky. A potomek od psa Jíry? V Losince v kočárku a dnes na horolezecké stěně. Jo, letí to (h) .

  7. Tak už jsem prohlédla všechny rajčatové příspěvky a moc a moc děkuji tvůrcům za trpělivost, kterou si dali nejenom s vytvořením hrásných fotek, ale i s popisy. Měli jste krásné setkání, já na vás usilovně myslela, aby vše klaplo a jak je vidět z fotek -všichni byli nadmíru spokojení. A to je dobře (h) . Přípravnému výboru všechna čest a veliká (f) !

  8. Zdravím všechny ve spolek, a protože vůbec nestíhám, tak jen v rychlosti: Setkání bylo úúúžasné, moc moc díky všem, kteří ho pořádali – opravdu hluboce smekám, a jen matně tuším, co starostí a nervů s tím bylo spojeno. Jste báječní, co pro nás děláte!!! A přidávám odkaz na fotky, které tam Roman nafotil: http://www.jitca.rajce.idnes.cz

    1. Jitčo – prosíííím, jak se jmenuje ta tvoje belgická krasavice. Mám okno (rofl) a na jiných fotkách jsem ji taky nenašla popsanou… Ještě mi chybí pojmenovat ten borderáček

    2. čím víc fotek vidím, tím víc bych si zabalila a jela zpátky (happy) .
      Xerxová, myslím, že na Krejgovo stránkách je seznam psů. Snad.

  9. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Manželka v noci budí manžela. „Franto, vzbuď se! Je tu zloděj a pustil se do mýho bramborového salátu!“
    A Franta na to: „Mám volat policii, nebo záchranku?“ .(*)

    ~o) Vinšuju všem klidný večer a dávejte si pozor na zloděje. ~o)

  10. Na preskacku sa chodim divat na fotky,tesim sa ,ze Vas spoznavam.A zavidim,ZAVIDIM!!No ved na buduci rok….

  11. Hmmm … copa ja si dam k veceri … zkousel jsem dalsi napodobeninu Luncheonmeatu … a za staleho michani vylejeme do zachoda. Doprksakru to nemuze nekdo vyrabet neco pozivatelnyho? Tak at ta piksla klidne stoji dvakrat tolik co ty ostatni ale at se to da zr… jist!
    Asi zacnu volit komunisty, za nich se ten cinskej lančmít dal jíst (punch)

    1. Děda zase se slzou v oku vzpomíná na UNRRU (rofl)
      Copak je na takovém luncheonmeatu napsáno jako složení? Fakt mě to zajímá.

      1. veprove maso 60% hm, veprove kuze, pitna voda, zahustovadlo E1442, stabilizatory (E407, E415, E450, E508), antioxidant E3001, jedla sul, konzervant E250, dextroza, suseny glukozovy sirup, koreni.

        Ano, za 5

        1. Čekala jsem to horší, ovšem není vepřové jako vepřové, z kotlet to asi nebude (rofl)

        2. na to složení to nejspíš nechutná až tak špatně (puke) . Taky jsem lančmít mívala ráda.

    2. konzervy se dělají co nejlevnější… prý by nikdo kvalitní (ale drahé) nekupoval… A tak jsem tak hluboko klesla, že si na dovolenou zavářím čisté masíčko sama (think)

    3. Tak si dej nějakou psí, třeba to bude lepší!!! (chuckle) …ale jakou, to ti neporadím – já psům ty blivajzy nedávám (rofl)

      1. Asi to fakt zkusim. Mimo jine se myslim da predpokladat, ze to nebude tak neskutecne presoleny.

        1. Můj švagr vždycky novou značku psích konzerv ochutnával (trochu přisolil) a byl celkem spokojen 🙂

      1. To bych koneckoncu mohl. Mam v mrazaku. Vajicko by se taky naslo. Jen nevim jestli mam cesnek. No nekdy to nejak provedu.

        1. Česnek a cibuli mám p o ř á d . Nemůžu pochopit – uchopit – omluvit lidi, co si klidně žijou den za dnem bez toho. Jako má dcera rodná… Takže se na to zvyká, resp. už si zvykla, další generace. Ná čo narobím. Už som bača velmi starý.

          1. Nemam sklep. A ani v lednicce ani ve spajzu se cesneku moc nelibi. Takze obcas proste neni. Starej vyhozenej, novej jsem jeste nekoupil.

    4. Kdepak Jendo, to je vsechno zvykem, resp. odvykem. Kdyz vyber byl maly, tak jsme cinsky lunchmeat jedli. {red par lety jsem si jeden v Olomouci z nostalgie koupila. Chet ma docela rad americkou verzi zvanou Spam – takove, kdyz uz doma nic jineho neni. Oba jsme ten cinsky ochutnali, ja jsem se malem poblila hned, Chet na to jeste zkousel dat Tabasco – jako ze to pretluce, ale stejne to putovalo do hajzlu.

      1. Nemyslim. Chut zapomenout muzu, barvu a konzistenci tezko. Uz roky jsem nenarazil (pravda nezkousim to moc casto) na nic co by se dalo nakrajet na platky, hodit na panev a NEROZPADALO SE a netekly z toho potoky slizovateho sajrajtu.

    1. veram, ten hodně bílý dalmatin od Ri se jmenuje Rony, Gwenda je ta hodně moc flekatá dalmatinka a teď si nejsem jistá, od Emtesky? A já se jdu koukat dál.

      1. Gvenda totiž letos nebyla – hlídala doma. Takže s ri byli jen dalmatin Rony a malá pudlinka Bony (Bonny, Bonie ??) Ta Emtesky dalmatinka se jmenuje Gina

        1. Aaaha, tak i já to mám špatně. A ještě tam chyběl Denys, to jsem napsala pod fotku, ten Hanči strakáč. Fotky moc pěkné, jako vždy.

        1. Noo – z dalmatinů taky nejlíp poznám Dalmi (a to jsem si ji popletla s RenatouE a následně si připadala jako úplný de Byll)

  12. Je to opravdu svérázná stará dáma. (inlove)

    Prosím o palcodržnu, babi si dneska nechali v nemocnici. Neví, co jí je a nějakou dobu si jí tam budou strkat po vyšetřeních.

  13. Články o staroušcích teď čtu ráda, protože náš Reny už má taky svůj věk (bude mu 11) a začíná se to trošku projevovat. Ale oproti Lindě je to pořád mladík a doufáme, že s námi taky ještě dlouho pobude 🙂 Obdivuji Lindy vozítko, hlavně odvahu s ním vyjet. Na mě lidi u nás koukají divně už když psa poponáším v náručí nebo v tašce. Tuhle jsem ale v Praze viděla paní s pravým psím maskáčovým kočárkem a vezl se v něm pudlík 🙂

    1. Ále, já taky poponáším psa v tašce (tramvaj) nebo v náručí. Naopak obvykle se na psovou culí, protože ta na ně dělá voči (chuckle)

    2. Když byla Linda po operaci páteře, vozila se v hlubokém fialovém kočárku po synovci, měla našité peřinky a staženou boudu, aby viděla do světa, to bylo teprve pozdvížo na malém městě. Snacha kolegyně mě s kočíkem potkala a pak se ptala, čím to, že mám nějaké postižené dítě. S kamarády jsme se pomalu prali o kočár, bavilo nás sledovat reakce lidí.

    3. Tak jsem dneska koukala na tu naši psí babičku (sice ji bude teprve 11, ale NO mají kratší život než jezevčíci) a potěšilo mě, že pěkně běhala a vůbec se projevovala velice živě. (clap)

  14. Mila Mys, vitej zpatky na znacce. (h) Povidani o Lindusce je krasne a dojemne. Moc vam obrema preju, at si te Linda hlida jeste hodne dlouho hlida. Verim, ze trpaslicci museli byt strasne radi, ze maji svoji pancelku zpatky.

    1. Hanko, trpajzlíčci byli spokojení, první tři hodiny jak andílci hodní a pak už vystrkovali růžky. Ale bylo mi s nimi neskutečně dobře.

    1. Zlatý slova. S hanbou musím přiznat, že jsem na Mácháči chvíli střídavě koukala na Myš a na Lindu a snažila se srovnat si v hlavě, kde vzala toho cizího psa (rofl) (rofl) (rofl)

  15. Milá Myško, moc jsi mě potěšila povídáním o babišce. Lindušku znám asi nejdéle ze všech zvířetnických zvířátek, ještě jako „Drsnou čubu“, některá povídání o ní mám i vytištěné, takže je to taková stará známá, i když naživo jsme se nepotkaly. Ty šediny jí sluší! Vůbec staří pejskové jsou krásní (h). Opatrujte jedna druhou, ať vám oběma zdraví slouží a užívejte si všech radostí, které soužití s chlupatým kamarádem přináší (y) .

  16. Víkend byl skvělý a mám doma dva hodné polomrtvé psy… a hned při vstupu do bytu se na mne smějí Myší sluníčkové hodiny, heč! (sun) (o) (sun) Povídání je jako pohlazení (h)

    Snažím se dát na Hadopasech dohromady dosavadní odkazy na fotoalba z Termitu: http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?t=1648

    1. Ts. Já mám měsíční. A já sem je oka-mžitě bral kvůlivá tomu zavřenému očku a teprvá dodatečně jsem spatřil, že je to měsíček. Taky dobrý!

    1. Krásné jsou všechny fotky, zvláště rysátko při hře s Jaffym (nespletla jsem jméno pejska?)

  17. Myšičko, Myš, jak já ti rozumím… Včera jsem šel do garáže a na betonu ležela Filoména. Vedle pelechu, natažená a kolem poskakovala Příšera a tiše kňučela. Krve by se ve mně nedořezal, 2x jsem volal Filo, nic… Až jsem na ní šáhnul, lekla se tak, že nadskočila. Já se taky lekl, ale ta úúúleva, že jen tvrdě spala (a taky houby slyší). Je jí 13 a taky už je to na ní vidět…
    Napsalas to ale moc hezky, díky a krásný den! (h)

    1. Hanýsku (h) , mám pro Tebe pamětní list z Termitu. Protože tosca nedorazila, budu posílat i jí nějaké věci, jenže nemám na nikoho adresy. Mohl bys mi je písnout, prosím? Děkuju. (f)

        1. Pamětní list si zasloužíš, protože kdybys byl mohl, tak bys přijel, to přece všichni víme. (h)
          A za kontakt děkuju. (nod) 🙂

  18. OT: Prosím, můžete pomoct s hledáním pánečka: v obci Lelekovice (sever Brna) byla nalezena fena argentinské dogy, barva: bílá s černou tečkou na hlavě, nyní je umístěna v Interpespenzionu na Kociánce v Brně. Děkuji

    1. Alex je přímo z Lelekovic, ta určitě zná všechny psi v okolí. Ta se tu určitě objeví. Škoda, že „dogařský“ MVDr. Štourač ze sousední České odjel o víkendu na 14 dní na dovolenou – myslím, že by taky mohl mít přehled o mamutech v okolí…

    2. Některé obce vyvěšují na svých stránkách žádosti o pomoc s hledáním ztracených psů (a naopak oznamují, že se někde v okolí nějaký našel, nejen přímo v jejich obci). Tohle je na mě příliš daleko, nevím, co je tam v okolí, ale stálo by za to zkusit je prohlédnout – co kdyby náhodou.

  19. Myši………….. tak nejdřív Ti musím vynadat – neříkala jsem Ti to?? Abys zvolnila?? Říkala. A jak se teď dozvídám – asi jsi moc neposlouchala a tělo Ti to vrátilo ;( . Doufám, že už je dobře? Nebo aspoň líp??
    Ach jo, je to s Tebou kříž!!

    No a tetkon Tě musím zasejc ale pochválit za prima Lindí čtení (h) (h) (h) (h) . Hezky se to čte, moc hezky. Páč co? Páč je to psáno (h)

    Tak se holky OBĚ opatrujte – vypadá to, že v tomhle ohledu má Linduška víc rozumu než její panička.

    1. Petro, děkuju za proprda i pochvalu. Neboj, Linda mě hlídá a já sebe už trochu taky. Posílám Ešíkovi podrbání.

      1. Vy dvě se tak navzájem uhlídáte. Chci vidět. No dejme tomu, když vás dohromady budou střídavě hlídat jiní. Staré přísloví z Vysočiny: Pejřimov – škoda slov.

  20. No a ještě jednou OT (jsem grafoman jsem grafoman jsem grafoman (think) )

    Kalendáře, které se nevyzvedly v Doksech a které nepůjdou do Prahe (chuckle) cestovaly až na jih Jižní Moravy – brněnským dovezu ve středu a ostatním zašlu do konce týdne počtou (nod) . Kalendáře se vyvedly a jsou opravdu krásné – těšte se.

    UPOZORNĚNÍ – středa 2.6.2010 cca v 17.00 Brno, Thalia (Rooseveltova ul.) – BRNĚNÍ S KLOKANEM – nezapomeňte a dostavte se v hojném počtu, pokecáme (talk) , popijeme (d) , pojíme (pi) a bude nám dobře (happy) !

  21. OT – ještě k Termitímu coursingu.
    BYLO TO BEZVA!!! Prohlížím fotky a prožívám všecko znovu. Vydařilo se všecko, co se vydařit mělo – i to počasíčko vyšlo úplně na jedničku. Lidi i psi byli skvělí (a to nemluvím o dětech – to byla sluníčka sluníčkovatá okatá zvířecí (nod) ).

    Já jsem letos nefotila – umřel mi Panasonic a to tak, že asi už definitivně. Měli jsme sice s sebou náhradní Olympus, ale já s ním nerada fotím a navíc byla plná karta a vůbec – tolik úžasných fotografů se Psem Jírou (na ty se obvzlášť těším) a Jakkelem (v neděli šly jeho fotky na plátně v jídelně a jeho psy jsou fakt parádní) v čele – takže bylo by to nošení dříví do lesa (wasntme) .

  22. Milá Myši,
    krásné povídání, plné srdíčka. Jsem ráda jako předešlé, že jsem si v sobotu mohla berušku Lindušku pohladit. Ještě hodně kilometrů v modré ekvipáži (h) .

    Ad „nosila psa na břiše a pohmoždila si páteř“ – to mi připomíná větu, kterou jsem měla pro změnu v chorobopise já „lovila kraba, zakopla a zlomila si palec pravé nohy“ (chuckle) .

    1. Ygo, Linda je sice „hrubosrstý jozefčík“, ale má v sobě mnohem víc ze svých předků „dandie dimont terier“, takže je to heboušké stvoření. Jen teď vypadá jak lesní skřítek, potřebuje ostříhat, ale zvládla jsem jen tlapky a drápky z nejhoršího, zbytek mě čeká o víkendu.
      A diagnózu máš absolutně nejlepšejší 😀 .

      1. Na lékařův dotaz „A to byl nějaký vzácný krab?“ jsem odvětila „Nó, takový červený, umělohmotný.“

    2. Má diagnóza byla: „šla krmit k sousedovi králíky, cestou zpátky si rozdrtila o kámen při uklouznutí nohu“.

    3. Já jsem měla „šlápla v moři na rybu“ a ještě jsme to překládaly s delegátkou do italštiny…

    4. Ehmm: při točení na zábradlí jí spolužák propíchnul klackem oko – neručím teď za doslovnost, ale doma na ten památeční papír mrknu. Bylo mi tehdy asi deset a málem jsem o to oko přišla.

      1. Ši-kov-ná už co školačka – jo jo… Kdo se točil, to byla zatáčka na podestě schodiště nebo jak? A on ti tím chtěl vyznat příchylnost nebo ti odebrat to oko?

        1. Normálně jsem se točila hlavou dolů na zábradlí u školy; to tam bylo, abychom nelezly na trávník. Přišel spolužák, že má pěkný klacek a že mi ho ukáže. Sedla jsem si na bobek a on mě jím bodl do oka. Debil, no. Myslím tím sebe. Jsem přece věděla, že on je debil. (fubar)

          1. Jo já jsem si teprv včil po půl století vybavil, jak se holky točí na zábradlí! A vidím to před sebou. Přirozeně v sukýnkách a punčocháčích, kde by kalhoty nebo holé nožky… Hleděli jsme na ně nechápajíce (správný přechodník, opravdu) s intuitivním opovržením, celí muži deseti-dvanáctiletí.

  23. Tak se tu nějak mračí obloha a já si říkám, jak nám to pěkně vyšlo. Že Boxíková a spol. dokáže zařídit ubytování a vůbec organizaci, to jsem nepochybovala. Na rozdíl ode mne jste všichni šikovní a schopní, ale jak se vám povedlo zařídit to počasí, to je nad mé chápaní. (inlove)
    Ad zpožděné jídlo: Nevím, co se dělo v pátek, ale nám vyhovovalo, že večeři teprve vydávají, když jsme dorazili. V sobotu jim prý dorazilo pozdě zásobování (suroviny na oběd i prase). Musím říct, že nám to taky celkem vadilo, ale řekněme, že to nebyla uplně jejich chyba. Co se týče neděle, oběd byl včas, ovšem to jsme po předchozích zkušenostech nečekali, takže když jsem přišla, tak už ostatní jedli druhé jídlo, zatímco MLP byl v pokoji se spícím Rysíkem. No přišlo mi, že obsluha neumí zacházet s takovým počtem strávníků. Ale to je jen malilinkatá skvrnka na krásném víkendu a rozhodně za ni nemohou naše organizátorky.
    Zato uplně dokonalí byli všichni Zvířetníci a jejich pejsci a děti. Rysík si sobotu užil tak, že v neděli dopoledne odpadl ještě před obědem, pak spal ještě v autě cestou domu a v noci celou noc a dneska má podezřele poklidné dopoledne (chuckle) Zrovna se vzorně cpe obědem a já můžu chvíli psát.

    1. N a taky bych chtěla poděkovat za všechny dárečky, včetně toho medvěda, na kterém budu trénovat vázání mašliček, dokud se to Rysík nenaučí sám (chuckle) nebo dokud ho nepřestane bavit ji rozvazovat. A strašně děkuju Jaffovi, že si s Rysíkem tak krásně hrál a Murfymu, že si nechal ukazovat, kde má pejsek oko a prostě uplně všem pejskům, že se nechali hladit a obdivovat a, když toho měli už dost, tak prostě zalezli hlouběji pod pánečkovu židli, nebo odkráčeli a ani jeden na Rysíka ani trošku nezahrozil. Teda to je dlouhé souvětí (whew)
      Bylo by toho strašně moc, ale musím jít naložit nášup, prej toho oběda bylo málo.
      Jo a máte všichni pěkné fotky. Já mám taky nějaké povedené, ale kdy je ukážu, to nevím. Zkusim aspoň začít s procházením, až půjde mrňous spinkat.

          1. ti dík (rofl) Náhodou Terezka byla lehounká (prostě elfí princeznička) a největší starost jí dělalo, že mi botkou umazala ruku a že se budu kvůli ní muset jít umýt (chuckle) To Tádík byl skoro stejně těžký – a přitom je to malý trpaslíček ( prostě ten rozdíl národů Středozemě byl k poznání (inlove) )

        1. Myslím, že Rysík by vyhrál soutěž „O nejokatějšího Zvířetníčka“, i když by mu tvrdě na paty šlapala malá Luzi :O

          1. Nejokatější Zviřetníček byl dycinky Táda. Jen teď je asi složitější mu fotit portréty 😉

              1. Ta fotka je senzační, už jsem si lebedila včera. (y) Moc by mě zajímalo, kam Tádoš s takovým výrazem v očích vyrazil. 🙂

                Jinak Táda má možná nejmodřejší kukuč, ale v těch tmavookých nemá Rysík konkurenci, leda snad v Emičce. (nod)

                1. Na předešlé fotce je Terezka s „nahatým“ medvídkem. Myslím, že to bylo focené v momentě, kdy Terka na zem hodila medvědí šatičky a zavelela Tádovi, ať je vypere (rofl) Takže to je asi výraz pradleny (wasntme) (ale po chvíli volal, že nic prát nebude, že to neumííí)

                  1. Hihi, to je kouzelná historka! Děkuju Ti. 🙂
                    Tak to bych řekla, že Tádoš si říká: že bych se na to prádlo pííííísk! (rofl)

  24. Milá Myško, starý pes je vždy velká zátěž a pes, který je ještě po operaci páteře dvojnásob. Na rozdíl od jozefčíků naši psi nikdy pohybové problémy neměly (kromě ztuhlých kloubů). Ale Nickovy ledviny nás taky poslední rok a kus trápily. Navíc nosit 28 kg nebyla legrace (naštěstí mu stačilo pomoci ze a do schodů). Korina zase měla poslední rok epilepsii (asi od nádoru) a bývala i zmatená (hledat zmateného psa po frekventovaných ulicích byla hrůza, ze které se dosud orosím, jen si vzpomenu). Jen Beky to vzala rychle, od prvního podezření jen pár dní, ani jsme nestačili zajít na veterinu (zřejmě srdce, ale měla jsem jen matné podezření, nic jednoznačného).
    Tak si umím naprosto přesně představit, jak ti je. Člověku je líto, že je psí život o tolik kratší…
    Jo a ty se hlídej a kdybys něco potřebovala, máš můj mail.

    1. Evo, moc děkuju. Jen doufám, že jsem si marodění vybrala na hodně hodně dlouho a teď už bude snad konečně dobře. Poňufej holky chlupatý.

  25. Milá Myši, jsem moc ráda, že jsi s babiškou přijela a přeju vám ještě hodně společných dnů. Opatrujte se obě!!!
    Jinak ještě jednou díky organizátorkám a Danovi (původně jsem napsala včetně Dana, ale pak mi to přišlo blbý 😀 ) a všem, kdo přijeli a podíleli se na tom vydařeným víkendu. Možná bych měla poděkovat i svatýmu Petrovi, zjevně se taky snažil.
    Děkuju za dárek (teda spíš dar).
    A ještě znova upozorňuju, že se na Hadech máte hlásit na Australské pražení s Mílou Švehlovou – viz Nastěnka v pravém sloupci této obrazovky.
    (h) (*) (h)

    1. Milá zano, včera jsem nevydržela až do noci a šla jsem spát. Takže dnes prohlížím i včerejší příspěvky. První sérii fotek, které jsme si s pánečkem prohlédli jsou Tvoje a stojí jako vždy za to (y) , hlavně popisy, člověk si hned připadne jako by byl s Vámi. Teď musím na chvíli od pecka a pak budu pokračovat v prohlížení dalších fotografických příspěvků, už se těším!!

  26. Dobré ráno, milí Zvířetníci. Už jsem ve škole s mými Myšátky a ještě mám jako překvápko povídání o Lindě. Strašně moc děkuju všem za palečky, když mi bylo bídně i za skvělé přivítání na srazu. Bábinka mě teď hlídá jako oko v hlavě, ale po srazu prospala skoro celou neděli. Já byla taky docela utahaná, ale rozhodně jsem moc ráda, že jsme mohli všichni přijet. Načerpala jsem energii a teď už se zase můžu věnovat všemu, co mám ráda. Děkuju vám všem (h) (h) (h) .

      1. Jasně, podle toho, co říkala Alča večer do telefonu, dopadlo to naprosto úžasně a já vám všem strašně moc děkuju.

    1. Schválně, jestli Myšata sejmou hadrákem ve třídě aspoň tvůj hrnek s kafem- no jo, je to zlomyslnost, já vím… (rofl)

      1. Matyldo, nesejmou. Kafe si ve třídě nedávám. Nesmím mít ve třídě konvici a já se od dětí nemůžu hnout, abych si došla uvařit kafe nebo čaj do sborovny, takže si nosím čaj ve flanděře z domu. Navíc jsou Myšata celkem vycepovaná, co si smí a nesmí dovolit. Moc je kolegyně chválily, tak jsem měla radost, že jsem aspoň něčeho dosáhla 🙂 .

        1. Tak to jsi ty i Myšátka neuvěřitelně šikovní- já znám ze školy spíš ten bugr- i když na prvním stupni pančelky hlídaly usilovně i o přestávkách, to je fakt…

  27. Ach Myško! Tak tenhle ten Tvůj článek mě dostal do slzavého údolí, i když nejsem ten plačtivý týpek. Je tak plný lásky, vzájemné lásky dvou osůbek, které tu životní kárku spolu táhnou už nějaký ten rok. Jak Tě chápu, Tvůj strach o babišku, když nepřijde naproti! Znám tyto pocity už od Erisky předchůdkyně Klérky. Znám ty „vychytávky“ o co nejpohodlnější žití, přestárlého pejska. Přečetla jsem článek jedním dechem. Takových lidí jako Ty není až zase tak moc. Ledas kdo řeší stáří svého psa a s ním spojené životní komplikace v lepším případě, injekcí. Výmluvy jsou různé od „on už nevidí, neslyší, páchne“ až po “ v noci se počůrává“. Jak jednoduše to jde skloubit a vymyslet, jenom chtít! Jsi zářný příklad. Přeji Lindě dál pohodlný, spokojený život bez bolestí, po boku své drahé paničky. A Tobě Myško móc a móc zdravíčka, opatruj se, už i kvůli Lindušce (h) .

  28. Milá Myško, máš bezvadnou hafušku babušku! V tom dvoukoláku jí to moc sluší! (h) Dávejte na sebe, holky zlatý, pozor! (wait) (f)
    A maniakem na mytí nohou je u nás Xenuška. Přesně jak píšeš, bere to pečlivě a zodpovědně a nenechá si ujít jedinou příležitost, prostě má pocit, že o nás musí pečovat.

  29. ahoj Myško, ahoj Lindo..
    dávejte si hodně lásky, aby to pouto nebylo nikdy přetrženo… (h) (rose1) (f) (hug)

  30. Milá Myško (h) , jsem moc ráda, že jsem si hebce drsnou Lindušku mohla na osobně podrbat. Když jsem viděla její výmluvná očka, vůbec se Ti nedivím, že jsi propadla jejímu kouzlu.
    Musíte se teď šetřit obě, berušky. A dávat na sebe navzájem pozor, abyste spolu mohly prožít ještě hodně sluníčkových dnů. (sun)
    Je moc fajn, že jsi mohla přijet, Myšičko (inlove) . Myslím ale, ctěná paní účo, že jsi v Termitu dostala víc důtklivých napomenutí a dobrých rad, než jsi kdy rozdala. (wasntme) Tak se snaž nezapomenout alespoň na čtvrtinu z nich a bude dobře! A hlavně nezapomeň, že když zapomeneš na všechny, dostaneš ode mě na pr … ehm … do nosa! (chuckle)

    1. Vavísku, jsem už v pořádku a jsem tomu moc ráda. V rámci možností si budu dávat majzla(přeci jen i natvrdlé Myši docvaklo, co se mohlo stát), ale předělat se zgruntu neumím. Navíc mám určité povinnosti, které ne můžu ale MUSÍM zvládat. Nakonec, kdo je dneska coby marod v práci, no???

  31. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Milá Myško, jsem moc ráda, že jsem si babušku Lindu mohla pohladit a myslím, že sobotní fotky Lindušky na schodech se povedly. Kupodivu i přes ty davy lidí a psů kolem ní se na nich krásně směje (happy) Tak vám přeji ještě mocmoc usměvavých dní (inlove)

    Zkusím odkaz na Lindu – nevím, jestli to skočí do celého alba, nebo zobrazí jednu vybranou fotku http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/0510/zviretnik/prac/linda_jpg.jpeg.html

    1. Jindro, ty fotky se povedly úplně bezvadně. Divila jsem se, že ta naše potvůrka seděla a „tvářila“ se hezky, většinou se mi daří fotit její ocásek nebo v lepším případě zadeček, když hbitě odchází z dosahu objektivu. Moc děkuju.

  32. O.T. – ZVÍŘETNICKÉ KALENDÁŘE
    Hlásám, že mám u sebe kalendáře pro:
    Alenu s Maxem
    Iku
    KM
    Štětinku
    Terrovi

    Prosím, písněte mi, kdy a jak můžete kalendáře převzít. Děkuju. 🙂

  33. Babiška v limuzíně je neodolatelná. Je príma, že přes všechny handicapy se pořád těší ze života. Přeju, aby to bylo cp nejdéle! (h) (y)

  34. Jo, ono to stárnutí jde postupně, plíživě. Ale až tak nezáleží na tom, jak dlouho ještě, ale jestli při tom bude šťastná. Jen ta prázdna pak bývají zoufalá. Ať ještě dlouho pyšně vyhlíží z vozíčku a vyžírá kočce misku.

  35. Milá Myško, moc něžné povídání o životě s milovaným stárnoucím pejskem. Přímo z něj sálá to, že bys pro svoji čtyřnohou babišku ku zmírnění bolestí a prodloužení života udělala cokoli, co je v tvých silách. Moc ti přeji, abys mohla svojí Lindušce ještě nějaký ten rok láskyplně posluhovat. (h) A k tomu potřebuješ pevné zdraví, takže se opatruj a brzy dokonale vykurýruj.

    Tak jsem si zvládla prohlédnout nabídnutá alba fotek od Renaty, Zany (včetně krásné procházky lesem k Macháči), Vave a Xerxové a krásnou princezničku v čelence od Dalmatin. Všechny fotky jsou nááádherné, jsem tolik ráda, že počasí spolupracovalo a že jste dokonce zvládli volby z čele s ovlajkovanou Ankou. Všichni zvířetničtí špuntíci jsou roztomilí, jedno mrňě hezčí, než druhé. A těch psů, co tam bylo !!! Děkuji všem za popisky, kdo je kdo a čí pes byl čí 🙂

    A teď několik dotazů.

    Kdo je Sklíčko – zabukistka, která si dodala odvahu a přijela na setkání i s krásným psem? Vlastně tam bylo dost nových tváří a „neznámých“ psů a třeba nám o sobě sami více napíší.

    Má prosím někdo fotku Pedra v náhubku? Renata ho zdokumentovala na dvounohých modelkách, ale ráda bych náhubek na tom, pro koho byl uháčkován.

    A ti medvídci !!!! Určitě jsou to výrobky piškvorkujících umělkyň (nebo snad pouze jedné ????) – ale kdy jste to proboha zvládly udělat ? A co ta „koule“ co na fotce drží Kytka? To je také nádhera. A deka pro Kazana? Já prostě nevycházím z úžasu nejen nad vašimi talenty, ale hlavně nad tím nadlidským tempem, kterým dokážete takové krásy takovým fofrem vyrobit.

    Má někdo nafocený jak vypadal „Kreigův pohár“?

    Jak to, že selátko nebylo dopečené – tedy ptám se proto, že o tom byla nejméně dvakrát zmínka? Začali s tím moc pozdě, nebo Zvířetníci příliš vyhládli a byli netrpěliví ?

    Běhali pejsci zase za střapcem? Dodá z toho někdo video?

    Měli jste táborák, nebo na něj byla moc zima?

    No já se radši už nebudu dále ptát a těšit se, jak se sem všichni dodatečně rozepíšete a přidáte další fotky.

    A ještě nakonec – Renato, když u těch tvých fotek špagátkového běhu Olčava-Boxiková trochu přimhouřím oči, tak bych si troufla tvrdit, že ta kachnička vypadá trochu jako kapr na kolečkách – ale opravdu jen trochu. 🙂

    1. Milá Maričko, piškvorkové dotazy Ti mohu zodpovědět. Tak medvídky šila naše piškvorková čtveřice: Bubu, Dalmi, Matylda a Vave. Každá také šila něco pro mimíše. To, co obdivuješ u Kytky, je míček, který vyráběla Bubu. A tu krásnou deku dělala Matylda, která na oplátku měla sníženou medvídkovou kvótu. (wasntme) 🙂
      Co se týče prasátka, začali s pečením dost pozdě a navíc se samozřejmě dostavila technická závada, takže jsme sice jedli pozdě, ale stejně jsme se nenajedli. 🙁
      Jinak jídlo v Termitu sice bylo chutné, ale na každé jsme neuvěřitelně dlouho čekali. Což mi přijde zvláštní vzhledem k tomu, že bylo dlouho dopředu objednané a zaplacené. Tyhle prostoje u jídla byly jedinou šmouhou na jinak příjemném ubytování.

      1. Jo! Krejgův pohár v sobotu fotil Pes Jíra. Nevím, jak snímky vyjdou.
        Zkusím ho vyfotit večer spolu s pohárem za druhé místo. Včera jsem to prostě nezvládla, neb mě sklátila choroba. Dnes bohužel musím bezpodmínečně do práce a být tam, dokud cosi nenastavím a nezařídím. 🙁

    2. Maričko, coursing, tedy běhání za střapcem samozřejmě byl, ale ve fotkách ho moc neuvidíš, protože ho fotil hlavně Pes Jíra. On je profesionál a jeho fotky jsou tak úžasný, že většina ostatních na focení rezignuje, protože na něj prostě nemáme (y) a navíc nafotí všechny pejsky a dokonale. Určitě se tu objeví časem odkaz.
      Možná vlastně něco fotil Jakkel, ale video bych řekla, že asi není.
      Táborák byl (a děsná kosa taky) – takže spíš trochu komornější verze. Ono přes den bylo hezky, ale k večeru se náramně ochlazovalo…
      Tvůj kalendář mám doma, až budeš vědět, kdy dorazíš, tak dej vědět:) .

      1. Jakkel fotil hodně a dokonce nám v neděli dopoledne svoje fotky promítal na plátno jako slideshow, dost jsme se pobavili 🙂

    1. Vyřídím a v červnu počítej s tím, že si tě proprdne a olíže. A já ti budu dělat superstatnou ošetřovatelku!!

      1. No, nejspis to bude potreba. V tomhle pripade nepřávidím ale prachsprostě závidím.
        http://www.youtube.com/watch?v=Fvg6wO8DOJs&feature=related
        Modrému mráčku volnost závidím
        a to věc je zlá,
        studentu v sáčku lásku závidím
        a to věc je zlá, a-a-á.

        Závidím cestám, že mohou vést, závidím stromům okolo cest,
        závidím loukám srpnový žár, závidím horám potoků pár,
        závidím houslím stříbrný hlas, závidím mořím prostor a čas.

        Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá,
        studentu v sáčku lásku závidím a to věc je zlá, a-a-á.

    1. Jendo, to uz jsem dlouho neslysela. Pripomnelo mi to jeden nadherne zmateny vecer a noc, kterou jsem stravila s Bernsteinem. Nepohorsujte se, byla jsem jedina zenska ve spolecnosti spousty muzskejch jinak naladenejch. Bernstein a Videnska filharmonie hrali v Ann Arboru (Michigan), kde jsem zila, obsluhovala bar, obcas varila v japonske restauraci, a ve volnych chvilich celorocne pekla vanocni cukrovi. Po koncertu, na kterem jsem byla, jsem zas sla patlat cukrovi do mista, kde byly dva bary a restaurace, kde jsem pracovala. Kolem pulnoci prisel Lenny, mel hlad, bar otevreny ale hospoda zavrena, tak jsem mu neco narychlo uvarila. Pak mel chut na sladke, tak jsem mu prinesla talir vanilkacu a islskych dorticku. Pan dirigent se vyjadril, ze je to lepsi nez Viden, pilo se, kecalo se, povidala jsem si s nim. Pak se jelo na hotel . Lenny (trval na tomto osloveni) rikal, ze tahle zenska musi s sebou. Bernstein hral – obcas – na piano, ktere mel na pokoji a parilo se nadherne. Nad ranem me poslal svou limuzinou domu a za par hodin mi zvonila dorucovaci sluzba u dveri a dorucila mi nadhernou kytici s podekovanim za krasny vecer. Uz mi to prijde jhak pohadky ovci babicky. 🙂

      1. No vida Hanko, jaké tys měla známosti 🙂 Tak jak miluji muzikály, musím říci, že West Side Story je jedna z těch, které zase mockrát nemusím (viděla jsem jí jako film a jednou i v divadle). Píseň „Maria“ je krásná a i pár dalších z muzikálu, ale celkově je hudba L. Bernsteina na mě moc „drsná“, jestli to tak mohu napsat – přijdou mi ty tóny a melodie takové pomatené, často nemelodicky smíchané a jeho hudba mě jakoby znervozňuje.

        1. Ale jo, jsou tam strhující scény – nicméně taky cesmínově slaďácké, ano. Ovšem Starci na chmelu to nejsou, co? Vy, co vám bylo devatenáct o x desítiletí později – jak na vás SnCH působí?

          1. Miluju Starce na chmelu, miluju West side story a nejvíc miluju Vlasy tak, jak je natočil Forman! (clap) (clap) (clap)

      2. Ojjj… Kdybys byla Indiánka, dostáváš jméno Ta Co Byla Na Pokoji s Bernsteinem! (wait) (chuckle)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN