LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Aries: Infiltrace

Celé Lysolaje se musejí spojit v boji proti zákeřnému nadpřirozenému nepříteli. Drablový seriál vzniklý v rámci DMD.

 

Téma: Mrkev v zimě

Xénie vstoupila do spižírny, aby z bedničky s pískem vybrala do polévky dvě mrkve ze zimní zásoby.
V poslední chvíli se zarazila a šokem se jí až zadrhl dech.
Zčernalé mrkve se v bedničce kroutily a svíjely jako klubko zdivočelých červů, zakusovaly se do sebe, škrtily se navzájem, trhaly se na kusy a roztékaly se v písku s odporným sykotem.
Xéniin vyděšený křik přivolal Evžena.
„Zatracený děcka,“ zavrčel, jakmile se vzpamatoval z leknutí.
Pak se však podíval lépe, opatrně přiblížil konečky prstů k bedně a ucukl. Ostré vibrace ohavně pálily.
Za tohle liščata určitě nemůžou.
„Je to něco v písku.“

***

Dva monology

Téma: Duch jazyka

„Nemůžu to zatracené svinstvo rozpoznat. Co to u Želmíra je?“
„Abych radši vyhodila všechny zásoby, jeden nikdy neví. To je k vzteku.“
„Jak je možné, že mi to přešlo přes bariéru?“
„Zatím to tady zamknu. Hlavně sem za žádnou cenu nepustit děti.“
„To bych rád věděl, jestli je to jen náhoda.“
„Nemám co dát do polívky. Abych ještě honem běžela na trh.“
„Odkud je ten písek?“
„Šalvěj a sůl. Vyčistím celý dům. Už víš, co s tím?“
Evžen obrátil oči v sloup. Jak má něco zjistit, když mu do toho Xénie v jednom kuse drmolí.
„Mohla bys laskavě zmlknout?“
„Promiň.“

***

Úder a protiúder

Téma: Mlátička

Kletba mrazící ledově modrým dechem. Drtivá smršť. Čáry jako rdousivé brazolety.
Překousnout strach z doteku a nasadit nejtěžší úder, zasypat to tíhou skalisek, roztříštit silou země.
Odezva drásá jako štěrk v peřejích, hryže to dlaně, prohýbá kosti, vyráží dech.
Evžen se ochable sveze do vzdušného polštáře, jímž ho Xénie pohotově zachytí.
Teď je na řadě ona. Utišit sladkým vánkem, oklamat tklivými slůvky, uspat omamnou vůní, nelítostně zadusit.
Padá do ledové tříště, prokřehlá se schoulí do Evženovy náruče.
Seberou se natolik, aby zvládli zapečetit dveře, a vyčerpaně si přiznají porážku.
To zákeřné cosi v písku nepochází z lidské ani liščí magie.

***

Šeptanda

Téma: Pssst!

Onoho dopoledne propuklo zděšení v celých Lysolajích.
Zbytky sněhu chytily hnusnou plísňově zelenou barvu. Zábradlí, branky a okapy sžírala rez, jako by je nikdo neudržoval celé roky. Nejotřesnější bylo zjištění, že z místní zázračné studánky místo křišťálově čisté vody vytéká zakalená břečka páchnoucího bahna a žabince.
Mezi obyčejnými se začalo šeptat.
Za nenadálou pohromu možná můžou ti… inu, ti sousedé, však víte. Zdvořile zdraví, každého znají, ale nikoho si nezvou domů. Sem tam pomohou, ale… Nikdy se to neříká, teď ovšem …
Zakořeněným mlčenlivým soužitím otřese strach.
Pak objevili místního opilce v potoce obličejem dolů.
Večer vletěl Raposovým do okna kámen.

***

Výzva

Téma: Nikdy více (půldrable)

Jakožto uznávaná hlava naší čarodějnické komunity vás důrazně nabádám: Zachovejte klid! Neodpovídejte na provokace obyčejných! Zabraňte krveprolití!
Kdo má spojení s onou škodlivou nelidskou entitou, nechť se přizná.
Dále žádám všechny uvědomělé obyvatele naší obce, aby viníka bez váhání označili. Okamžitě zjednám nápravu.
Podobná katastrofa se nesmí opakovat.
Johan Řehoř

***

Bzukot

Téma: Masožravky

Paní Bartošová plácla na pult náramek s ametystem: „Už to nechci. Bojím se toho.“
„Ale…“ Evžen bezmocně mávl rukou. Po dobrém to nevysvětlí, zuřit nemá smysl.
„Dneska druhá,“ vztekal se později u Ambrože. „Když jí doma řádil poltergeist, to jsem byl babizně dobrý. Jsou jak masařky, všichni stejní, nejdřív pane Vulpes tohle tamto, a teď by člověka zaživa sežrali.“
„Bodejť,“ přisvědčil Ambrož rozhořčeně. „Mně tady hnije dřevo, hlavu mám v pejru jako všichni. A Pařík na mě přišel řvát, jak to přijde, že jeho žena pila ze studánky a potratila! Chápeš to?“
Evžen náhle vytřeštil oči: „Kamaráde… asi už chápu.“

***

Checheche

Téma: Neznámé hranice

Ha!
Všechno jde jak na strunkách, přesně podle plánu.
Daří se mi, daří! Už se kroutí na háčku, už mi sedli na vějičku! Zatím se škorpí, jeden strachy podezřívá druhého, zlá krev klokotá. Zakrátko překypí, brzičko se začnou rvát. Zasít svár, to miluju! Začíná mi zábavička, checheche!
Budou mrtvolky. To bude hostina!
Ale to mi nestačí, kdepak.
Mohl bych všechny pohltit. Smlsnout si. Ó ano, asi to udělám. Nemají ponětí, jak daleko dokážu zajít, když se mi zachce. A mně se nejspíš zachce.
Nedovedou si představit, co všechno je ještě čeká, až okusí moji obrovitou sílu.
To mám radost, checheche!

***

Starosta

Téma: Slaměný vdovec

Johan Řehoř, nejstarší v Lysolajích. Nikdo nepamatoval, jak se přistěhovali jeho rodiče. Samozřejmě míval ženu. Na tu se už skoro zapomnělo. Sousedé mlčky předpokládali, že umřela. Kdo věděl, že mu jednoho krásného dne utekla a nechala mu malého synka, nechával si to pro sebe.
Tohle všechno byla minulost.
Těšil se vážnosti díky svým zkušenostem, ráznému jednání a – přiznejme si to – protože se do neoficiální role starosty sám dosadil a nikdo nic nenamítal, dokonce ani liškomágové.
Teď cítil obrovskou odpovědnost.
Co když za děsivými projevy nelidské magie stojí liškomágové?
Jak udržet pořádek, upokojit obyčejné, odhalit viníka?
Selhání by byl jeho konec.

***

Schůze

Téma: Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo

Řehoř začal naléhavěji než kdykoliv jindy: „Sousedé, přátelé!“
„Soudruzi,“ zamumlal Evžen pod vousy.
„Nesmíme zavírat oči a uši před tím, co se děje. Sáhněme si každý do svědomí! Není mezi námi někdo, kdo neuváženým činem a zlovolnou nelidskou magií přivolal současnou katastrofu?“
Hlouček čarodějů temně zahučel.
„Máte-li sebemenší podezření, nesmíte mlčet! Označte původce, ať se můžeme s pohromou urychleně vypořádat, potrestat viníka, obnovit studánku a…“
Evžen netrpělivě vyskočil: „Mlátíte prázdnou slámu a nic nevidíte.“
„Tak to řekni,“ vybídl ho Ambrož.
„Celý ten malér souvisí s vodou, veškerá škoda je jen tam, kam voda dosáhne,“ pokračoval Evžen. „Je to jasné. Vodník.“

***

Lýko

Téma: Udělátko

Liškomágové souhlasili s Evženem, že není nad čím váhat:
Hastrman, co se tu uhnízdil, nemá nic společného se spřátelenými vodníky, kteří na trhu prodávají ryby a sem tam přijdou požádat Xénii o léčivé bylinky.
Vpadl na jejich území, vyzval je na souboj. Má ho mít.
Ten večer šli v Lysolajích spát jen obyčejní.
Čarodějové horečně roztápěli kamna, přiklápěli studny a poshledávali lýkové provazy. Lýková smyčka je to jediné, co na vodníka platí.
Slyšeli ze tmy kvákavé pochechtávání.
Sleduje je? Ví, že jsou ozbrojení? Odradí ho? Nebo jak ho vyprovokovat, aby vylezl na sucho?
Sledoval.
Odpověděl.
Noc zaduněla hukotem vzduté vody.

***

Šplách

Téma: Vůně vyprané kočky

Varovný hukot, vzápětí ohlušující řev.
Kalný proud prorazil betonové zaklenutí.
Potok jako běsnící příval vtrhl do ulic, vmžiku pohltil sklepy i zahrádky, vřinul se do bytů.
Paní Bartošová stěží stačila popadnout spící dítě. Vybrodila se na dvorek, s plačícím děckem na ruce a ledovou vodu po pás jak v příšerném snu marně zápolila s obrtlíkem kurníku.
Nohy podjely v bahně. Přes obličej pleskl páchnoucí chomáč mokré srsti.
Proboha, Martínek! Utopí se jak ta kočka! Zkusila překřičet burácení vody, zalkla se.
Čísi ruce jí vyrvaly přidušeného chlapečka z náručí.
Mlhavě zahlédla dlouhé rezavé vlasy, víc už nic.
Všude stejné mokré peklo.

***

Potmě

Téma: Tam ve tmě

Mokrou tmou prolétnou tmavé postavy.
Liškomágové.
Staví se mase vody jako hráz.
Neviditelný násep zadržuje proud, tlačí ho zpátky, kolísá, znovu se napře v zoufalém vypětí, černý vzduch praští výbojem energie, voda syčí, klokotá, neochotně ustupuje magické přehradě, znovu vyráží vpřed, někdo se zhroutil vyčerpáním, není čas sledovat, kdo to je, nahradí ho jiný, všechny síly se musejí spojit, každá špetka magie je potřeba.
Na nakloněném betonovém sloupku uprostřed temného víru sedí zelený skřet, zalyká se smíchem, povzbuzuje svůj živel.
Jen do toho, vodičko, všechny utop!
Tmu rozčísne plamen.
Starý čaroděj balancuje na střeše kůlny. Metá na příšeru hrsti ohně.

***

Vzpomínkové intermezzo

Téma: Zpět na start bez čtyř tisíc

Je to málem k nevíře, ale i Johan Řehoř býval kdysi mladý a do dnešního rozvážného starce měl daleko.
Z frajerského nerozumu se tenkrát vsadil s třeboňským mlynářem, že se mu podaří odloudit ženu tamnímu vodníkovi. Zprvu se zdálo, že uspěje, vodní krasotince se zalíbil. Jenže za pár týdnů se jí život na suchu znelíbil a jednoduše utekla. A tak byl o čtyři tisíce chudší a zase sám. Peníze by s krvácejícím srdcem oželel a časem na tu příhodu nejspíš zapomněl. Kdyby za necelý rok nenašel na prahu košík s dítětem.
Celý život doufal, že ho vodníkova pomsta nedostihne.
Marně.

***

Mlhavá šance

Téma: Mozky

Přístěnek přes zatopenou ulici začal hořet.
Hastrman si z ohně nic nedělal. Zjevně se bavil čím dál líp.
Evžen vydechl: „U Želmíra, kde dědek nechal mozek?“
Vtom dostal nápad. Šílený, riskantní, na samé hranici proveditelnosti, ale snad spásný.
Jinou možnost neviděl.
Neobejde se bez pomoci a musí to být někdo, kdo bez dohadování dokáže myslet stejně jako on, předjímat každý jeho pohyb.
Martin Rapos se zrovna zchváceně vrátil z další cesty s postiženými do bezpečí.
„Podrž to za mě,“ nařídil mu Evžen.
Opatrně se vyvlékl z magického přediva hráze, stiskl ruku Xénii a pokynutím hlavy ji vybídl, ať ho následuje.

***

Lávka

Téma: Totální anarchie

Martin samozřejmě poslechl, ale neodpustil si zlostné vrčení.
„Kdyby tomu zmatku někdo velel. Tihle si umanou kdovíco, Řehoř se nejspíš zbláznil, ta zrůda nás utopí všechny…“
Evžen ani Xénie ho nevnímali.
Proměnili se.
Xénie vykouzlila neviditelnou liščí lávku.
První vykročila nad smrtící proud. Její tmavá srst splývala s vodou.
Tři údery srdce a Evžen ji zlehka následoval.
Jako dým se plazili nad hladinou.
Najednou hastrmana zasáhlo Řehořovo ohnivé kouzlo.
Zavyl vzteky.
Vzápětí čaroděje jedním rázem smetla vzedmutá vlna jeho zuřivostí.
Evžen se bez uvažování proměnil. Zoufale se pokusil starce zachytit.
Nedosáhl.
Ztratil rovnováhu.
V tom okamžiku si ho vodník všiml.

***

Smyčka

Téma: Zítřek jsem prožil včera

Nekonečný mžik mezi dvěma vzdechy hrůzy.
Půlnoc se jak záplava valí do zítřka, to je ta chvíle, co si včera vymaloval.
Už nastává, už, už se to děje!
Duše bídáka se řítí do jeho moci, není záchrany, není mu pomoci.

Hastrmanův jásot se utne, sotva začal.
Ha! Zrada!
Ten opovážlivec, lišák všemi mastmi mazaný!

Vidí připravenou oprátku jak rozžhavené kolo, jedovaté lýko.
Smrt.
Tak ty na mě?
Muž ztrácí vratkou oporu.
Sám se oběs na své smyčce, ve vodě mi neublíží!
V náhlém ledovém tichu se černá hladina lačně rozvírá.
Sem s tou druhou duší!
„Je můj!“
Leknutí zmrazí půlnoc.

***

O vlásek

Téma: Nesnaž se ukaž se

Xéniinu přítomnost nezaznamenal.
Jako by tam nebyla, nekladla drobnými liščími krůčky ve svých stopách stezku lehkou jako dech, pevnou jako hustě tkané plátno.
Koutkem oka postřehla, jak Evžen zakolísal.
V oné drásavě nekonečné vteřině si zakázala mžiknout, hlesnout, domýšlet, cítit. Žádné emoce.
Chladně soustředěná ukročila stranou.
Magická lávka bezchybně splnila její pokyn.
Evžen poskytnutou oporu vycítil. Jako zázrakem pád vybral.
Výhodu překvapení však ztratil. Nezbývá než zoufalý přímý souboj.
Hastrman vyrazil skřek vzteklého úžasu. Jak se tam udržel, bestie čarodějnická!?
Dlouhým skokem se na Evžena vrhl, aby ho konečně srazil do temného víru.
Ledový krunýř Xéniina sebeovládání praskl.
Skočila také.

***

Smršť

Téma: Sladká očekávání

Vodníkovy paže sevřou protivníka. Strhnou ho dolů, jako příboj urve hráz.
Liškomág zadrhne lýkovou smyčku. Jedná mechanicky, zbytečně.
Boj ve vodě přežít nemůže.
Xénie jak divoká vichřice muže nadnese, mrští jím s prudkostí uragánu.
Propletené klubko těl dopadne na bahnitý břeh.
Dva promočení, promrzlí, vyčerpaní.
Třetí šustivě suchý jak vyprahlý rákos.
Vodník ochabuje. Scvrkává se.
Z obludného netvora je přestrašená žába.
Evžen v křeči stále svírá oprátku, kdosi mu páčí prsty.
Vzplanou světla. Lidé triumfálně křičí, vzrušeně pobíhají, odvlékají zajatého vodníka.
Xénie téměř v bezvědomí čeká, jestli někdo poděkuje, pomůže jim vstát, projeví starost.
Zkrotlý potok se vrací do koryta.

***

Úklid

Téma: Tepláky a legíny

Noc u Raposových ve vypůjčených teplákách. Ráno už Vulpesovi nemohli svařené bylinky ani vidět.
Radši šli pomoct s odklízením povodňové spouště.
Evžen se nutně potřeboval zaměstnat. Dva mrtví, jeden potrat. Zničené domy.
Petr Řehoř všechno zařídil, samozřejmě oficiálně, ve spolupráci s Vyšehradem, jak jinak.
Vodníka nemůžou zavřít. Zničit jde jen suchem. Pomalým mučením.
Nemyslet na to.
„Musím vám poděkovat.“ Šedivé vlasy, vytahané zablácené kamaše, ruka rozpačitě pohupuje kbelíkem. Paní Bartošová. „Vnouček je v pořádku.“
„Jsem rád, ale zachránila ho Eva.“
„Vím. Řekla mi, že nebýt vás… Já… S tím ametystem… unáhlila jsem se…“
Evžen se zazubil.
Ono to zas půjde.

***

Pohřeb

Téma: Ten kouzelný zpěv

Řehoř měl okázalý pohřeb.
Nechyběly kouzelně tklivé hlásky zpěváčků ani řečník velebící jeho příkladný život.
Evžen ho neměl rád. Popravdě ho nemohl vystát, což bylo vzájemné.
Vždycky tu však býval.
Ozvěna jeho hlasu, hlučného, pokaždé zbytečně svárlivého, se ještě chvěje na nárožích. Zamračený pohled jako by stále pátral po nepravostech hodných pokárání.
Patřil sem jako omšelé ploty a roztřepané jiřiny, jako ten nešťastný potok.
S jeho smrtí se cosi zlomilo.
Čas ostře poskočil. Vlastní mládí se propadlo do minulosti.
Mlčky opustili hřbitov.
Evžen vsunul zkřehlé prsty do Xéniiny dlaně. Její ruka příjemně hřála.
Usmáli se na sebe.
A šli domů.

KONEC

Aktualizováno: 4.7.2024 — 18:08

52 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
    1. Vodník je v podstatě démon. Neříkám, že s některými se nedá vycházet po dobrém, ale ladovského strejdu bych pro jistotu na první dobrou nečekala

    1. Marně dumám nad tím, kde jsme tenkrát byli, že jsem se nezúčastnila. A jo, asi už vím, byli jsme v Praze, syn měl ten týden ve středu svatbu a hned odtud jsme jeli rovnou na další, to se o víkendu vdávala na Vysočině dceřina kamarádka (tam už jsme nebyli hosti, jen pomocníci kuchaře, pěkné to bylo).

  1. Aries, díky, mí oblíbení Liškomágové ! Plné napětí to zase bylo, uf! Ta mrkev v zimě, jak se kroutí,celá černá,vždycky ji podezřívám. A vodníci zavilí vodu pouští a lidem škodí,pak však dostanou,co zaslouží.Od lidu však vděk nečekej,že jo?! Evžen a jeho Xenie zase slavně zvítězili a radost nám udělali.Tak ráda bych si ještě početla…. 🙂

  2. je to nespravedlivé, aby pomstu na jednom odskákala celá vesnice…pěkný had, ten vodník. jen doufám, že kurník se podařilo včas otevřít a kočka, celá zmáchaná, se taky zachytila nějaké větve a z vody se vyšplhala…když chlapečka se podařilo vytáhnout.

    1. Vodníci, co schválně zasívají nesváry a pak se baví, jak se lidi mlátí mezi sebou, se vyskytují, i když nemusí takový být každý. Tenhle měl navíc ještě motiv. Kočka se bohužel nevyšplíchala, kurník nevím. Snad se podařilo.

      1. slepice v zásadě umějí létat, takže pokud byla voda prudká a rozvalila kurník, slépky se sebraly a vznesly se na nejbližší větve z vody trčících stromů. kočka má devět životů, nezapomeň 🙂 příběhy, ve kterých to pro kočku špatně dopadne, odmítám ! za to bych vodníka proklela, grrrrr!

  3. Liškomágové – hurá, bez těch by literární léto nebylo to pravé!

    Mám dotaz – tyhle drabblecí seriály! Máte už na začátku ideu celého příběhu a tak nějak ji napasováváte na uvedená (šílená) témata anebo to prostě nějak vyplyne? Ptám se nejen Aries, ale i ostatních seriálových drabblerů.

    1. Jak kdy. Konkrétně tenhle seriál přišel úplně spontánně, zkusila jsem pokračovat a až v průběhu jsem vymýšlela, co je tam vlastně za záškodníka a jak to mají řešit, a je to více méně podle témat, až tak poslední dvě tři drablata jsem naopak roubovala příběh na téma, abych to mohla uzavřít. Jiný rok jsem využila dva nepovedené koncepty a spojila je do jedné povídky a témata vycházela naprosto dokonale včetně různých detailů, takže až u předposledního drablete jsem se musela trochu zamyslet, jak tam to téma dostat. A jindy se to tak jako střídá, někdy je dřív téma, jindy příběh, a nějak se to vyvrbí. Jo a jeden rok jsem měla jen začátek, protože jsem navazovala na závěr seriálu o rok předtím, co se bude dít, jsem netušila, doufala jsem, že témata mě navedou, a tentokrát byla skoro všechna tak krotká a neinspirativní, že jsem si to stejně musela celé vymýšlet za pochodu bez vodítka. 🙂

    2. Znám směr, odkud a kam chci jít. Témata pak určují zákruty děje a někdy nečekané podrobnosti. 🙂 Občas je drabble zkratkou situace, která se mi vylíhla sama v hlavě 🙂

  4. Po dlouhé době můj oblíbený Evžen a Xenie 🙂
    Onehdá jsme při podvečerní cestě od syna viděli kousek od nás krásnou lišku – nebo lišáka? No, nepočkal a nepředstavil se 😀 Na koho myslíte, že jsem si vzpomněla? 😀

    1. To mě moc těší, že sis vzpomněla. Před časem jsem v noci viděla lišku, jak si to klidně štráduje u nás pod balkónem, a první, co mě napadlo, u Želmíra, tak mě našli, co budu dělat 🙂

        1. Znám autorky, které občas vstupují do interakce s vlastními postavami a různě s nimi diskutují, ale to já teda nikdy, já tomu svému cholerikovi svou existenci pro sichr pečlivě tajím 🙂

              1. on se asi zaměří na nápovědy různého druhu, když se mu bude zdát, že by třeba kouzlo mohlo být barevnější, bazilišek šerednější a mlha hustá jako v Londýně v říjnu 🙂

      1. No bys. Pozveš je dál a nabídneš občerstvení:)) Pokud budeš mít na návštěvě jen Evžena, jsi v bezpečí – je to dobrodruh:)) Ale Xénie by ty trable, co na něj posíláš, mohla vidět jinak! 😛

  5. Ještě bych dodal, tenhle sevřený literární útvar zjevně nutí spisovatele „moc se s tím nepárat“ což pak zvyšuje dynamiku příběhu i v místech kde se svařují bylinky.

  6. Aries nezklamala.
    Napětí by se dalo krájet, oči málem nestíhají číst, aby se hlava dozvěděla, jak to bude dál.
    Ještěže tu je možnost číst celý příběh najednou, rozkouskovaný na více dní by byl týráním mojí osoby.
    Prostě umíš.

  7. OT – obecně pro autory 🙂
    Pokud jste na nějakých sociálních sítích, pilně své příběhy sdílejte! 🙂 Je přece cílem, aby si početlo co nejvíc lidí 🙂

  8. Milá Aries, tenhle příběh jsem neznala a jako obvykle ho přečetla na jeden nádech! Popravdě jsem moc ráda, že jsem nemusela čekat jako při DMD. Takhle najednou to má bezva spád! A Evžen je Evžen 🙂 Ani na moji oblíbenou Xénii nesmím zapomenout! 🙂

    1. Tenhle příběh vznikl už dávno pradávno tak nějak sám od sebe, ty mrkve měly být původně samostatné drable, ale pak to chtělo pokračování 🙂

  9. Hmm, četla jsem tohle? Letošní to není… četla, určitě četla, ale nepamatuji a ráda přečtu znovu. Dobré jako vždycky 😉

    1. Je to příběh asi deset let starý, snažím se je řadit zhruba chronologicky, jak se odehrávaly, takže na novější seriály dojde až někdy časem, snad

  10. Hu, dobře to dopadlo. To byl tenkrát rok bohatý na šílená témata. A vyšel ti z nich krásný, souvislý příběh. Díky, Aries.

    1. Ano, to byl obzvlášť výživný rok. A pořád si pamatuju, cos tenkrát psala ty na tu vypranou kočku! díky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN